Monoplan de chasse allemand
Fokkerovy Eindeckery, neboli jednoplošníky, nebyly revoluční svou konstrukcí, ale od poloviny roku 1915 předčily své protivníky instalací kulometu se synchronizací střelby okruhem vrtule. Je pochopitelné, že ozbrojené síly Dohody měly velký zájem o to, aby se dostaly k nepoškozenému Fokkeru a mohli ho prozkoumat.
ČLÁNKY
Monoplan de chasse
allemand
Fokkerovy Eindeckery, neboli jednoplošníky, nebyly revoluční svou konstrukcí, ale
od poloviny roku 1915 předčily své protivníky instalací kulometu se synchronizací
střelby okruhem vrtule. Je pochopitelné, že ozbrojené síly Dohody měly velký
zájem o to, aby se dostaly k nepoškozenému Fokkeru a mohly ho prozkoumat.
Jan Bobek
Když padl 18. dubna 1915 do zajetí legendární
francouzský letec Roland Garros z Escadrille
MS 26, Němci na jeho stíhacím aparátu Morane
Saulnier G nalezli kulomet nainstalovaný pro
střelbu okruhem vrtule a kovové klíny na vrtu
-
lových listech, které (obvykle) odrážely projek-
tily do stran, pokud byly listy palbou zasaženy.
Německý Idflieg ihned došel k rozhodnutí, že je
obdobným zařízením nutné vybavit vlastní letou
-
ny, ale ke svému překvapení zjistil, že Anthony
Fokker má v poměrně pokročilém stavu lepší
technické řešení. Jeho tým, v rozporu s legendou,
že synchronizační zařízení bylo navrženo během
48 hodin, na tomto řešení pracoval přibližně šest
měsíců. Fokker vycházel z patentu švýcarského
inženýra Franze Schneidera, který byl komplet
-
ně zveřejněn v časopisu Flugsport v září 1914!
Fokkerovy stíhací jednoplošníky vstoupily do
služby v kategorii E, přičemž celý název zněl Ein
-
decker mit MG, tedy jednoplošník s kulometem.
Fokkery A.III a E.I byly bojově nasazeny od léta
1915. Jejich úkolem bylo napadat nepřátelské
letouny pronikající nad německé území a do
-
provázet vlastní vícemístné stroje. Ojediněle se
cílem „Fokkerpilotů“, jak byli jejich letci označo
-
váni, staly i pozorovací balony. Ale museli dbát
na to, aby nebyli nuceni přistát na nepřátelském
území. Fokkerův Eindecker, který byl inspirován
Morane Saulnierem G, neměl nijak převratné
vlastnosti z hlediska obratnosti, stoupání nebo
rychlosti. Jeho hlavním plusem bylo synchroni
-
zační zařízení, a to nesmělo nepřátelům padnout
do rukou.
Útočná taktika a efektivita Eindeckerů byla
pro jejich nepřátele nepříjemným překvapením.
Ztráty letounů na straně Dohody výrazně narůs
-
taly, a navíc se postupně modifikovala taktika,
kterou používali piloti Fokkerů. Toto období do
-
stalo název „Fokkerova pohroma“ neboli Fokker
Scourge. V lednu 1916 muselo velení RFC vydat
rozkaz, který nařizoval, aby průzkumné stroje
byly nadále doprovázeny dalšími třemi letouny
v těsné formaci, která umožní lepší obranu.
V rozkazu se doslova uvádělo, že důvodem pro
toto opatření jsou Fokkery, jež operují ve skupi
-
nách třech a čtyř letounů.
Britové měli k dispozici synchronizační sys
-
témy Vickers-Challenger, Scarff-Dibrovski, So-
pwith-Kauper, Ross a Arsaid, Francouzi mohli
použít systém Alkan. Problémem však bylo, že
tato zařízení byla zkonstruována pro poměrně
těžké kulomety typu Vickers-Maxim s pásovým
zásobníkem. Ale Royal Flying Corps i francouz
-
ské letectvo preferovalo lehčí kulomety Lewis
s bubnovým zásobníkem.
Němcům se dařilo chránit tajemství svých
Fokkerů poměrně dlouho, až do dubna 1916. Pak
Fokker E.III 196/16 (v.č. 488) se stal prvním strojem tohoto typu, který padl v téměř ne-
poškozeném stavu do rukou Francouzů. Stroj byl ukořistěn 10. dubna 1916 u Courmelois.
Foto: Reinhard Zankl
INFO Eduard14
Květen 2024