Page 78
MK392, W/Cdr James E. Johnson, No. 144 Wing, RAF Ford, Great Britain /
B.3 Sainte-Croix-sur-Mer, France, June 1944
ML407, F/O John A. Houlton, No. 485 (New Zealand) Squadron,
RAF Selsey, Great Britain, June 1944
Když se v březnu 1944 W/Cdr „Johnnie“ Johnson
vrátil k bojovým operacím, převzal velení nově
utvořeného kanadského křídla Spitfirů No. 144
(RCAF) Wing (No. 441, 442 a 443 squadron) pů-
sobící v rámci No. 83 Group, 2TAF (Second Tacti-
cal Air Force). Jeho novým osobním Spitfirem
se stal MK392, opatřený stylizovanými osobními
kódy JE
-
J. Během intenzivních vzdušných bitev
o Normandii se No. 144 Wing stal jedním z nejlep-
ších stíhacích křídel u 2TAF a stal se první spoje-
neckou jednotkou, která měla stálou základnu v
Evropě (12. června; předsunutá přistávací plocha
B.3 Sainte-Croix-sur-Mer). V rámci reorganiza-
ce jednotek byl ale v polovině července No. 144
Wing rozpuštěn a Johnson převzal velení No. 127
(RCAF) Wing. Se svým Spitfirem MK392 zvýšil svůj
počet sestřelů o dalších 12 letadel z toho čtyři
Bf 109 a osm Fw 190, pět z nich sestřelil během
červnového vylodění. V průběhu druhé světové
války provedl James Edgar „Johnnie“ Johnson
DSO & Two Bars, DFC & Bar na 700 operačních bo-
jových letů a při 57 příležitostech zaútočil na ne-
přátelská letadla. Dosáhl 41 vzdušných vítězství,
z toho 34 samostatně a sedm sdílených, další tři
sdílené pravděpodobné, 10 poškozených, tři sdíle-
né poškozené a jeden zničený na zemi. Toto skóre
z něj udělalo nejúspěšnější spojenecké stíhací
eso proti německé Luftwaffe na západní frontě.
Spitfire sériového čísla ML407 byl postaven
v Castle Bromwich jako LF IXC a dodán 23. dubna
1944 No. 33 MU. O šest dní později jej pilot ATA Jac-
kie Moggeridge přeletěl k No. 485 Sqdn (RNZAF),
u které zahájil operační službu s kódy OU
-
V jako
osobní letoun F/O Johnnieho Houltona. ML407 byl
během služby u No. 485 Sqdn. překonfigurován
na verzi IXE, Houlton s ním během červnových in-
vazních dní sestřelil dvě Bf 109 a jednu poškodil.
Celkem za svoji válečnou kariéru sestřelil sedm
letounů, z toho dva ve spolupráci. Samotný letoun
sloužil během 2. světové války u šesti perutí 2TAF
(No. 341, 308, 349, 345 a 332 Squadron), absolvo-
val 176 bojových letů při kterých nalétal 319 hodin
a piloti v jeho kokpitu sestřelili čtyři letouny a
jeden poškodili. Po skončení války čekala ML407
bohatá kariéra. V roce 1950 byl přestavěn na je-
den ze šesti dvoumístných cvičných letounů typu
509 (T Mk.IX) pro Irish Air Corps, kde sloužil do
8. července 1960. V letech 1962 až 1968 byl skla-
dován v rozloženém stavu a prodán pro použití
ve filmu „Bitva o Británii“ (ačkoli se ve filmu ne-
objevil). V srpnu 1979 letoun odkoupil Nick Gra-
cee a po rekonstrukci byl pod registrací G
-
LFIX
16. dubna 1985 zalétnut. Po předčasné smrti Nic-
ka Grace při autonehodě v říjnu 1988 provozova-
la ML407 jeho manželka Carolyn, která bohužel
v roce 2022 stejně jako její manžel tragicky za-
hynula při autonehodě. Dnes má letoun základnu
v Duxfordu, kde stále létá v dobových barvách
No. 485 Squadron jako OU
-
V.
STAVEBNICE 05/2024
INFO Eduard78
Květen 2024