Markingy pro P-51B 1/48
P-51B-10-NA, s/n 43-6934, Capt. Henry White, 328th FS, 352th FG, 8th AF, Bodney, Velká Británie, červen 1944
K založení 352nd Fighter Group došlo 29. září 1942, aktivována byla o tři dny později, tedy 1. října. Jejím prvním velitelem se stal Lt. Col. Edwin M. Ramage. V její sestavě působily 328th, 486th a 487th Fighter Squadron, všechny zpočátku létaly na P-47, než přezbrojily na P-51B. Během června a července se skupina přesunula z USA do Velké Británie. Prvním velitelem 328th Fighter Squadron se stal Capt. J. H. Posten, nejznámějším z velitelů byl Maj. G. E. Preddy, nejúspěšnější americký stíhač na P-51 s 26,83 potvrzenými sestřely. Capt. Henry White odlétal u jednotky celkem 89 operačních letů, při kterých zaznamenal dva sestřely. Prvního dosáhl 28. května 1944, druhého 18. července. Celá squadrona dosáhla za války 143 sestřelů, 14 poškození a 35 letounů zničili její piloti na zemi. P-51B kapitána Whitea nesl typické zbarvení „Blue-nosed Bastards of Bodney“, jak bylo 352nd FG obecně přezdíváno podle modrých přídí jejích letounů. Na levé straně před kabinou zdobila příď malba dívky v červených bikinách a název „Dallas Darling“. Vše doplněno nezbytnými invazními pruhy.
P-51B-10-NA, s/n 42-106472, Lt. Carlton Fuhrman, 486th FS, 352th FG, 8th AF, Bodney, Velká Británie, červen 1944
Letoun pojmenovaný The Flying Scot II / Vicious Virgie J. G. byl nejprve přidělen Lt. Murdochovi R. Cunninghamovi, Lt. Carlton Fuhrman jej následně převzal a 12. září 1944 byl zrušen při přistání, když s ním havaroval Lt. Glennn Wensch. Celá 486th FS sestřelila 114 nepřátelských letounů, pět poškodila a 21 letounů zničila na zemi. Sám Lt. Fuhrman se ale mezi vítěze vzdušných bojů nezapsal.
P-51B-10-NA, s/n 43-6688, 1Lt. Arval J. Roberson, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, červen 1944
“Robby” Robertson vstoupil do řad Army Reserves v červnu 1942 a 20. května 1943 z něj byl oficiálně armádní pilot. Byl zařazen k 362nd FS, se kterou následně odlétal 76 misí. Celkem si připsal šest potvrzených vítězství nad německými stíhači, další zůstalo nepotvrzeno. V průběhu války v Koreji si připsal na konto dalších 100 bojových misí jako člen 12th FBS/18th FBG. Již v hodnosti Lieutenant Colonel přidal dalších 26 misí s C-47. Do výslužby odešel v roce 1973 jako poslední velitel letecké základny Otis před jejím uzavřením. Jeho P-51B Mustang sériového čísla 43-6688 byl prvním ze dvou strojů pojmenovaných Passion Wagon (druhým byl P-51D 44-13691) a Robertson na něm dosáhl všech svých sestřelů.
P-51C-1-NT, s/n 42-103309, Lt. William B. Overstreet, 363rd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie, červen 1944
“Bill” Overstreet se proslavil zejména historkou o tom, jak pronásledoval německý Bf 109 skrze oblouky Eiffelovy věže. Souboj se měl odehrát někdy na jaře roku 1944, ale je otázkou, zda k průletu skrze Eiffelovku skutečně došlo. Není známo ani přesné datum souboje, a v německých záznamech neexistuje zmínka o tak zvláštní události, jakou by byl stíhací letoun, který se zřítil do pařížských ulic… Overstreet byl nicméně agresivní a schopný pilot a například 3. září 1944 se zúčastnil přísně tajné mise, při které dálkově ovládaný čtyřmotorový bombardér zaútočil na silně chráněnou německou ponorkovou základnu chráněnou skalisky. Následně létal další tajné mise na podporu francouzského odboje, při kterých často přistával za nepřátelskými liniemi. Jeho Berlin Express, se kterým měl podletět Eiffelovu věž, nesl částečný nátěr olivovou barvou na vrchních plochách, zatímco boční a spodní byly ponechány v přírodní barvě kovu a hliníkovém nátěru.
P-51B-10-NA, s/n 42-106448, Cpt. Henry W. Brown, 354th FS, 355th FG, 8th AF, Steeple Morden, Velká Británie, červen 1944
“Baby” Brown byl stíhacím esem se 14,2 sestřely, tři další letouny poškodil. Na zemi jich zničil 14,5 a poškodil 10. Prvních čtyř úspěchů dosáhl ještě na Thunderboltu, dalších již na Mustangu. Stal se 24. dubna 1944 v pořadí pátým stíhacím esem 355th FG a 13. května mu dokonce patřil status nejúspěšnějšího stíhače celé skupiny. Po návratu z dovolené se pak po zničení osmi letounů na zemi a sedmi ve vzduchu v průběhu 30 dnů stal na sklonku srpna nejúspěšnějším stíhačem celé osmé letecké armády. Další navyšování jeho skóre zastavil zásah německého flaku, který Browna přinutil 3. října 1944 k nouzovému přistání na nepřátelské půdě. Jeho velitel, Maj. Chuck Lenfest (5,5 sestřelu) přistál poblíž, aby jej zachránil, ale jeho Mustang zapadl do bláta a oba piloti tak nakonec padli do zajetí. Po válce zůstal ve službě a vedl program vývoje F-111 na základně Nellis. Později byl velitelem 48th TFW a zástupcem velitele operací 7th AF během války ve Vietnamu. Do výslužby odešel v roce 1974, zemřel 19. února 2008 ve věku 85 let.
P-51B-15-NA, s/n 42-106924, 2nd Lt. Ralph K. Hofer, 334th FS, 4th FG, 8th AF, Debden, Velká Británie, červen 1944
Lehkovážný, snad I nedisciplinovaný, ale o to odvážnější a charismatičtější byl „Kid“ Hofer, jeden z nejúspěšnějších stíhačů USAAF. Přezdívka vycházela z jeho mladistvého vzhledu a rozevlátých, na armádní poměry dlouhých vlasů, stejně jako z jeho převládající dobré nálady. Až do své smrti zničil ve vzduchu 15 nepřátel, dva poškodil a dalších 14 letounů zničil na zemi. Úspěch přitom zaznamenal hned při svém prvním bojovém letu. 2. července 1944 se „Kid“ účastnil doprovodu bombardérů na Budapešť z italské základny Foggia a před cílovou oblastí došlo ke střetu se skupinou Bf 109. Hoferův vedoucí musel nouzově přistát kvůli závadě a ze země sledoval, jak na jeho číslo pálí maďarský Bf 109. Hofera zřejmě pouze poškodil a ten se snažil vrátit zpět. Nedaleko Mostaru pak zaútočil na německé letiště, jeho P-51B „Salem Representative“ byl zasažen flakem a „Kid“ Hofer zahynul.
P-51B-5-NA, s/n 43-6425, Maj. Jack T. Bradley, 353rd FS, 354th FG, 9th AF, A.2 Criqueville, Francie, červen 1944
Jack Bradley se stal armádním pilotem v hodnosti 2ndLt 27. srpna 1942 a 18. ledna následujícího roku byl odvelen k 384th FG/353rd FS. Po přesunu do Anglie dosáhl 20. prosince svého prvního sestřelu z celkem 15 uznaných (plus tři pravděpodobné a 12,66 poškození). S „Margie Maru“ nesoucí kód FT B dosáhl prvního úspěchu 30. prosince když se třetinou podílel na poškození Do 217. V polovině ledna byl Bradley povýšen na kapitána a na konci měsíce se ujal velení 353rd FS. Na pozici setrval až do 30. června, kdy odjel do USA na dovolenou a po návratu se na funkci vrátil. Následně sloužil jako zástupce velitele celé 354rd FG a na konci války se již v hodnosti Lieutenant Colonel stal jejím velitelem. Po válce zůstal u letectva, do zálohy odešel v prosinci 1962. Jeho Margie Maru je zobrazena ve stavu, kdy nesla symboly 15 sestřelů, invazní pruhy na trupu byly namalovány velmi nedbale. Letoun následně dostal označení FT W a název „Edgewood’s Entry“.
P-51B-10-NA, s/n 42-106647, Capt. John R. Brown Jr., 382nd FS, 363rd FG, 9th AF, Staplehurst, Velká Británie, červen 1944
John Brown dokázal ještě před svým zapojením do bojů zničit při různých nehodách čtyři letouny a jeden poškodit, takže o sobě prohlašoval, že byl jen tři pětiny letounu od toho, stát se esem Luftwaffe. Postupně létal u 356 FG a 362 FG, u obou s P-47, poté se na krátkou dobu stal velitelem 382nd FS/363 FG a létal na P-51B. Se svým „Big Macem“ byl sestřelen 8. srpna 1944, když vedl při své 99 misi formaci osmi P-51 do útoku na lodě v přístavu Bedonet. Po zásahu flakem z torpédoborce nouzově přistál nedaleko Quimperu, ale během týdne se mu podařilo uniknout zajetí a proklouznout zpět ke spojencům. Následně se stal velitelem 437th FS/414 FG, se kterou se přesunul na Guam, kde létal s P-47N. Po válce se stal leteckým atašé v Afghánistánu a Pákistánu a absolvoval i tajnou misi v SSSR. Během své válečné kariéry zaznamenal jedno poškození ve vzduchu, na zemi zničil čtyři nepřátelské letouny a osm jich poškodil.
P-51B-15-NA, s/n 42-106763, Capt. George R. Rew, 374th FS, 361st FG, 8th AF, Bottisham, Velká Británie, červen 1944
K aktivaci 361st Fighter Group došlo 28. ledna 1943, následně se připojila k 8th Air Force na základně RAF Bottisham v Anglii. Zpočátku létala s P-47, na P-51 přezbrojila během května 1944. I když její piloti poskytovali především dálkový doprovod bombardovacím svazům, nezanedbávali ani útoky proti pozemním cílům, ať již ostřelováním nebo bombovými útoky. Svědčí o tom i stovka namalovaných symbolů bomb pod kabinou Scarlet Kate, se kterou létal Capt. George Robert Rew, který později velel 374th FS. Celá 361st FG dosáhla během druhé světové války 226 vzdušných vítězství, na zemi její piloti zničili dalších 106 letounů nepřítele.
Mustang Mk.III, FB382, S/Ldr Eugeniusz Horbaczewski, No. 315 (Polish) Squadron, RAF Coolham, Velká Británie, červen 1944
Eugeniusz Horbaczewski se narodil 28. září 1917 v Kyjevě, vzdělání získal v Brest-Litevsku a v roce 1937 vstoupil do polského letectva. V září 1939 uprchl přes Rumunsko do Francie a odtud se dostal do Velké Británie. Po dokončení výcviku u RAF byl koncem roku 1940 přidělen k No. 303 Squadron a na začátku roku 1943 byl vybrán do speciální skupiny Polish Flying Team, zformované Stanislawem Skalskim a operující v rámci No. 145 Squadron. Nad Tuniskem se stal nejúspěšnějším pilotem této skupiny, když během necelého měsíce dosáhl pěti vítězství. Po rozpuštění Týmu byl přidělen k No. 601 Squadron operující v oblasti Středozemního moře a na začátku července k No. 43 Squadron které od srpna velel. Po návratu do Velké Británie převzal v únoru 1944 velení No. 315 Squadron, létající s Mustangy Mk. III. Dne 18. srpna 1944 byl v oblasti Beauvais sestřelen a zahynul, když předtím sám sestřelil tři Fw 190.