Page 43
#84199
BOXART STORY
Britský stíhací letec „Johnnie“ Johnson je
jednou z nejvýraznějších osobností histo-
rie leteckých válek. Dosažením 41 sestřelů
(34 samostatně a 7 ve spolupráci) se stal nej-
úspěšnějším spojeneckým letcem bojujícím
proti Luftwaffe v západní Evropě. Jeho ces-
ta do kokpitu Spitfiru však nebyla rozhodně
přímočará, dočkal se na ní řady odmítnutí
a musel překonávat i zdravotní následky před-
válečného zranění z rugby. Od konce roku 1940
se naplno zapojil do bojové činnosti 616. peruti
RAF a během roku 1941 v jejích řadách získal
6,5 samostatného leteckého vítězství a obdržel
DFC.
V červenci 1942 byl jmenován velitelem 610.
peruti RAF a vedl ji do boje během spojenecké-
ho vylodění v Dieppe v srpnu 1942. Během této
operace si připsal sestřel Fw 190, dále 1/3 Bf 109
a ve spolupráci s jedním pilotem poškodil ještě
jeden Fw 190.
V březnu 1943 se stal velitelem kanadského
Wingu v Kenley (později byl přeznačen na 127.
Wing RCAF) a v jeho čele získal do podzimu
téhož roku 14 samostatných vítězství a dalších
pět ve spolupráci. V čele 144. Wingu RCAF stanul
v březnu 1944 když se spojenecké síly připravo-
valy na vylodění v Normandii. V té době už měli
Spojenci za sebou řadu úspěšných vyloďova-
cích operací v Pacifiku, Africe, na Sicílii a v Itálii.
Síly západních Spojenců, opřené o americký
průmysl, jež se stal příslovečným „arsenálem
demokracie“, dokázaly v červnu 1944 provést
vyloděni v Normandii, ale současně i vyloďovací
operaci na Saipanu, provázenou námořní a le-
teckou bitvou ve Filipínském moři. Na východní
frontě Sověti zahájili na konci června 1944 ope-
raci Bagration, během níž přivodili nacistickým
silám na území Běloruska největší porážku
v německé vojenské historii. Tento úspěch by
nebyl možný bez masivní materiální pomoci zá-
padních Spojenců.
Johnson byl na jaře 1944 nejúspěšnějším stí-
hacím pilotem ve Velké Británii v činné službě.
V době vylodění v Normandii byl jeho 144. Wing
jednou z nejkvalitnějších součástí 2nd Tactical
Air Force a Johnsonovy peruti byly prvními jed-
notkami, které začaly operovat z osvobozené-
ho území ve Francii. To jim dalo výhodu oproti
kolegům, kteří měli stále základny v Anglii,
a tak se mohli zkušení Kanaďané daleko častěji
dostat do střetu s nepřítelem. A náležitě těchto
příležitostí využívali. Johnson tedy absolvoval
podporu druhého vylodění ve Francii, tentokrát
ovšem bez ústupu.
V tomto období Johnson na své konto přidal
dalších devět samostatných vítězství. Prvního
sestřelu z této série docílil 16. června po de-
váté večer severozápadně od Villers-Bockage.
Konec svého protivníka, jímž byl Fw 190, zazna-
menal fotokulometem. Toto střetnutí však bylo
důkazem, že němečtí protivníci nejsou zdaleka
na kolenou. Jejich stíhací jednotky sice byly
oslabeny systematickou spojeneckou kampaní,
která na ně byla v první polovině roku 1944 za-
měřena, ale stále byli v jejích řadách zkušení
velitelé i wingmani. Teprve další měsíce bojů
nad Normandií těmto jednotkám způsobily mi-
mořádně těžké ztráty.
Úkol typický pro boje v červnu 1944 dostala
ve večerních hodinách toho dne formace osmi
Fw 190 A-8 z I./JG 1. Piloti měli doletět do pro-
storu u Valognes a jejich úkolem bylo volné
stíhání a útoky na pozemní kolony protivníka.
Při návratu se dostali v prostoru Vire-Falaise
do střetu s Johnsonovou formací a podařilo se
jim sestřelit čtyři Spitfiry z 443. peruti RCAF.
Jen jeden z letců se zachránil a mezi padlými
byl Squadron Leader J. D. Hall i mexický pilot
F/O Luis Perez-Gomez. Němečtí letci si náro-
kovali šest vítězství, přičemž Lt. Anton Piffer
si připsal 34. a 35. vítězství a své 6. vítězství
zaznamenali Uffz. Dobrat a Uffz. Rathofer. Piffer
zahynul v souboji již během následujícího dne.
Johnson v jedné ze svých knih na tento sou-
boj vzpomíná s respektem ke svým protivníkům.
Při zteči pilotů Spitfirů se němečtí letci nene-
chali překvapit, a naopak dokázali Kanaďanům
způsobit těžké ztráty. Johnson svého protivníka
zasáhl nízko nad zemí a ten, bez šance vysko-
čit, narazil se svým letounem do země. Jed-
nalo se o Fw. Aloise Wenkeho z 2./JG 1, který
zůstal se svým Fw 190 A-8 „černá 2“ nezvěstný.
Druhý německý pilot, Uffz. Fritz Hofmann
z 3./JG 1, byl zraněn a zachránil se seskokem
na padáku z letounu „žlutá 6“. Není však jas-
né, zda jeho letoun mohl zasáhnout některý ze
sestřelených pilotů 443. peruti RCAF, nebo S/L
H. W. McLeod, který si v tomto prostoru večer
připsal na konto Bf 109.
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Druhé vylodění
INFO Eduard
43
Květen 2024