Page 81
ML407, F/O John A. Houlton, No. 485 (New Zealand) Squadron, RAF Selsey,
Great Britain, June 1944
MK392, W/Cdr James E. Johnson, No. 144 Wing, RAF Ford, Great Britain /
B.3 Sainte-Croix-sur-Mer, France, June 1944
Spitfire sériového čísla ML407 byl postaven v Ca-
stle Bromwich jako LFIXC a dodán 23. dubna 1944
No. 33 MU. O šest dní později jej pilot ATA Jac-
kie Moggeridge přeletěl k No. 485 Sqdn (RNZAF),
u které zahájil operační službu s kódy „OU
-
V“ jako
osobní letoun F/O Johnnieho Houltona. ML407 byl
během služby u No. 485 Sqdn. překonfigurován
na verzi IXE a provedl 137 bojových letů, včetně
69 stíhacích sweepů a bombardovacích misí, 30
hlídek nad předmostí v Normandii a šesti ozbro-
jených průzkumných misí. Houlton s ním během
červnových invazních dní sestřelil dvě Bf 109
a jednu poškodil. Celkem za svoji válečnou kari-
éru Houlton sestřelil sedm letounů z toho dva ve
spolupráci. Během 2. světové války ML407 zažil
aktivní službu u šesti perutí 2. taktického letec-
tva RAF (No. 341, 308, 349, 345 a 332 Squadron),
absolvoval 176 bojových letů při kterých nalétal
319 hodin a piloti v jeho kokpitu sestřelili 4 letou-
ny a jeden poškodily. Po skončení druhé světové
války čekala ML407 bohatá poválečná historie.
V roce 1950 byl letoun přestavěn jako jeden ze
šesti dvoumístných cvičných letounů typu 509
(T Mk.IX) pro Irish Air Corp kde sloužil do 8. čer-
vence 1960. V letech 1962 až 1968 byl skladován
v rozloženém stavu a prodán pro použití ve fil-
mu „Bitva o Británii“ (ačkoli se ve filmu neobjevil).
V srpnu 1979 letoun odkoupil Nick Gracee a po
rekonstrukci byl pod registrací G
-
LFIX 16. dubna
1985 zalétnut. Po předčasné smrti Nicka Grace
při autonehodě v říjnu 1988 provozovala ML407
jeho manželka Carolyn, která bohužel v roce
2022 stejně jako její manžel tragicky zahynu-
la při autonehodě. Dnes má letoun základnu
v Duxfordu, kde stále létá v dobových barvách
No. 485 Squadron jako OU
-
V.
Když se v březnu 1944 W/Cdr „Johnnie“ Johnson
vrátil do bojových operací, převzal velení nově
utvořeného kanadského křídla Spitfirů No. 144
(RCAF) Wing (No. 441, 442 a 443 squadron) pů-
sobící v 83. skupině 2. taktického letectva. Jeho
novým osobním Spitfirem se stal MK392 opatřený
stylizovanými osobními kódy JE
-
J. Během inten-
zivních vzdušných bitev o Normandii se No. 144
Wing stal jedním z nejlepších stíhacích křídel
u 2 TAF a stal se první spojeneckou jednotkou,
která měla stálou základnu v Evropě (12.června
předsunutá přistávací plocha B.3 Sainte-Croix-
-sur-Mer). V rámci reorganizace jednotek, byl
však v polovině července No. 144 Wing rozpuš-
těn a Johnson převzal velení No. 127 (RCAF) Wing.
Se svým Spitfirem MK392 zvýšil svůj počet se-
střelů o dalších 12 letadel z toho čtyři Bf 109 a osm
Fw 190, pět z nich během červnového vylodění.
Během druhé světové války provedl James Ed-
gar „Johnnie“ Johnson DSO & Two Bars, DFC & Bar
na 700 operačních bojových letů a při 57 příle-
žitostech zaútočil na nepřátelská letadla. Dosáhl
41 vítězství nad nepřátelskými letadly, z toho bylo
34 samostatně a sedm sdílených, další tři sdíle-
né pravděpodobné, 10 poškozených, tři sdílené
poškozené a jeden zničený na zemi. Toto skóre
z něj udělalo nejúspěšnější spojenecké stíhací
eso proti německé Luftwaffe na západní frontě.
STAVEBNICE 05/2024
INFO Eduard
81
Květen 2024