Poslední let L-39C Albatros č. 0440
Píši tento příběh na žádost svého kamaráda, technika a modeláře. Vzhledem k tomu, že jde čistě o naši aktivitu, nebudu nikoho jmenovat, protože nevím, zdali by moji bývalí kolegové se zveřejňováním svých jmen souhlasili. Zároveň je potřeba si přiznat, že popisuji událost, která se stala před čtrnácti lety, svou kopii výpovědi pro vyšetřovací komisi jsem někam založil a už nenašel, a tak se musím spolehnout pouze na svou paměť. Příběh samotný jsem vyprávěl tolikrát a tolika různým lidem, že se za tu dobu realitě postupně celkem určitě vzdaluje. Promiňte mi, prosím, nedokonalosti, kterých se v následujících řádcích zajisté dopustím.
Píši tento příběh na žádost svého kamaráda, technika a modeláře. Vzhledem
k tomu, že jde čistě o naši aktivitu, nebudu nikoho jmenovat, protože nevím,
zdali by moji bývalí kolegové se zveřejňováním svých jmen souhlasili. Zároveň je
potřeba si přiznat, že popisuji událost, která se stala před čtrnácti lety, svou kopii
výpovědi pro vyšetřovací komisi jsem někam založil a už nenašel, a tak se musím
spolehnout pouze na svou paměť. Příběh samotný jsem vyprávěl tolikrát a tolika
různým lidem, že se za tu dobu realitě postupně celkem určitě vzdaluje. Promiňte
mi, prosím, nedokonalosti, kterých se v následujících řádcích zajisté dopustím.
Poslední let L-39C
Albatros č. 0440
David Sochacký
L-39C trupového čísla 0440 (výrobní číslo 395306)
během služby v Náměšti nad Oslavou. [foto: Milan Simr]
(Foto: není-li uvedeno jinak: archiv
autora a Tomáše Dedery)
Bylo pondělí 12. 7. 2010 a očekával se horký
letní den, Centrum leteckého výcviku (CLV) Par
-
dubice plánovalo na tento den standardní letovou
směnu. Tehdy se dodržovalo pravidlo, že pokud
se teplota vzduchu vyšplhá přes 33 °C, létání je
přerušeno. Teplota šla rychle vzhůru, a tak jsme
s prvními lety vyčkávali.
Tou dobou byl můj ročník ve výcviku u CLV
již druhým rokem a náš průměrný nálet na
L-39C byl zhruba 300 hodin na pilota. Obecně se
očekávalo, že na konci roku budeme odesláni
k mateřskému útvaru a náš výcvik se pomalu
překlápěl do udržovací fáze. Létali jsme proto
spoustu opakovaných úkolů. Daný den jsme měli
v plánu vzdušný boj se smluveným manévrem, já
jako cíl a můj kolega a kamarád z ročníku v roli
přepadávajícího stíhače. Podle platných pravidel
CLV musel být vždy na palubě letounu „cíle“ pilot
instruktor. Všichni tři jsme čekali s prvním letem,
než začne rtuť teploměru opět klesat. Kolem tře
-
tí hodiny odpoledne dostoupila teplota vzduchu
svého maxima a začala se pozvolna snižovat,
začali jsme se tedy připravovat na let.
Vzlet ve dvojici proběhl v 16:00 místního
času, čtyřicítka (jež jsme familiárně nazývali
t.č. 0440) patřila mezi ty tzv. línější mašiny, tak-
že letěla se mnou jako cíl a zároveň dvojici vedla
do výcvikové zóny. Náš výcvikový prostor byla
zóna „Oscar“ a „Mike“ v rámci pardubického TMA
(Východní část). Hned po příletu do zóny jsme
dvojici rozvinuli a začal vzdušný boj. Úkolem cíle
v tomto typu cvičení je provádět předem domlu
-
vené únikové manévry, naopak stíhač má za úkol
udržet svoji výhodnou polohu v zadní polosféře
cíle a průběžně si vytvářet pozici pro kanonovou
zteč. V podstatě se jedná o takovou lepší akro
-
bacii ve dvojici.
Počasí bylo téměř ideální a po nějaké době mi
došlo, že za sebou mám pilota instruktora, který
by si určitě také rád „zabojoval“, a tak jsem se
ho zeptal, jestli si nechce trochu polítat. Bylo mi
jasné, že nabídku neodmítne, protože sedět vza
-
du bývá občas nuda. Předali jsme si řízení a zase
pro změnu já jsem se kochal a nezbylo mi než
sledovat čas a palivo. Všechno probíhala podle
plánu, můj kolega v roli stíhače bojoval jako lev
a nenechal se nachytat ani od tak zkušeného pi
-
lota, jakým byl můj instruktor. Já jsem sledoval
ČLÁNKY
INFO Eduard24
Květen 2024