Page 12
vzpomínal:
„Vraceli jsme se z mise, a když jsme
se přiblížili k letišti, viděli jsme tam stát všech
-
ny ty P-51.“
Po přistání byl Powell informován
svým hlavním mechanikem, že si má za 30 minut
převzít jeden z Mustangů k prvnímu letu. Powell
byl překvapen a zpočátku se bránil, že si ani
nestihne prostudovat letový manuál.
„Ale i tak
to bylo právě to, co jsme dělali. Náš technický
důstojník mi ukázal, jak ho nastartovat, a vzápětí
jsem byl ve výšce 15 000 stop. Abych ho poznal,
udělal jsem několik utažených zatáček, stoupa
-
vé zatáčky v obou směrech a výkrut. Pádovou
rychlost jsem si vyzkoušel tak, že jsem vysunul
podvozek, snížil výkon a zvedl příď, dokud letoun
nepřešel do pádu. Překvapilo mě, jak je stabilní.
Vrátil jsem se, přistál a druhý den jsme na misi
letěli v nových letadlech.“
V původním rozdělení priorit USSTAF (United
States Strategic Air Forces – Strategické vzduš
-
né síly USA v Evropě) z ledna 1944 byl Berlín
uveden jako obzvláště vhodný cíl. Cílem útoku
na Berlín nebylo jen zničit několik důležitých
průmyslových podniků, nacházejících se ve
městě, nebo otřást morálkou nepřítele. Snahou
bylo především přimět Luftwaffe k obraně cíle,
aby se němečtí stíhači mohli stát terčem ame
-
rických doprovodných stíhačů, a ti jim způsobili
ztráty pilotů i letadel. Jestli existoval cíl, jehož
napadení Němci nemohli ignorovat, spojenečtí
plánovači věřili, že je to právě Berlín.
Od ledna 1944 se dolet letounů P-51B prodlou
-
žil - se dvěma 75galonovými nádržemi měl Mus-
tang dolet 650 mil a se dvěma 108galonovými
nádržemi byl tento dolet dokonce 850 mil; žádný
cíl v Německu nebyl mimo dosah. Jedinou kom
-
plikací bylo zásobování novými letouny P-51.
K 1. březnu disponovalo 8. stíhací velitel
-
ství také další jednotkou Mustangů, 4. stíhací
skupinou, která s P-51 provedla svůj první let
28. února 1944. Nyní měly 354., 357. a 4. skupi
-
na dohromady k dispozici přibližně 150 letounů
P-51. Letouny stále nebyly plně spolehlivé, pro
-
tože byly v provozu odchytávány různé „chyby“
a prováděny změny na výrobní lince. Společnost
North American, s výrobou v Los Angeles, ote
-
vřela ještě druhou výrobní linku pro Mustangy ve
své továrně v texaském Dallasu.
Počasí, které zrušilo operace na závěr Big
Week, se během března příliš nezlepšilo. Bylo
zapotřebí tří pokusů, aby se nad Berlín dostala
maximální síla.
Dne 3. března byla na Berlín odstartována
první mise, ale bombardéry narazily nad Sever
-
ním mořem na stále se zhoršující počasí. Dne
4. března se přes počasí dostalo dvacet devět
B-17 a bombardovalo berlínské předměstí Klein
Machnow, ovšem zbytek sil se musel vrátit nebo
bombardovat příležitostné cíle v Porúří. Steve
Pianos později vzpomínal:
„Osm Mustangů z naší
perutě, a téměř stejný počet z dalších dvou pe
-
rutí, muselo misi přerušit pro různé technické
problémy.“
Konečně se 8. letecká armáda nad
Berlín dostala 6. března. 354. peruti se podařilo
dorazit s třiatřiceti P-51 poté, co patnáct pilotů
muselo misi přerušit. Peruť, vedená Jamesem
Howardem, si nárokovala osm nepřátel. 357. stí
-
hací skupina si připsala dvacet vítězství, což byl
pro tuto skupinu její první „velký den“. 4. stíha
-
cí skupina si nárokovala 15 sestřelů. Z více než
600 bombardérů, které zasáhly město, jich bylo
přes 60 sestřeleno. 8. letecká armáda se s 623
bombardéry doprovázenými 725 stíhači nad Ber
-
lín vrátila 8. března, 37 bombardérů a 18 stíhačů
bylo ztraceno. Během třetí mise, 11. března, se
obránci neukázali. „The Mighty Eight“ nahradila
své ztráty do poloviny měsíce. Luftwaffe však
své ztráty zkušených pilotů nenahradila nikdy.
Když byl po válce americkými vyšetřovateli
v Norimberském procesu s válečnými zločinci
vyslýchán říšský maršál Hermann Göring, údaj
-
ně řekl:
„Když jsem nad Berlínem uviděl Mustan-
gy, věděl jsem, že se pohár naplnil.“
Je otázkou,
zda to řekl svým vyšetřovatelům nebo někomu
jinému, ale skutečnost, že se americké stíhačky
skutečně nad Berlínem, hlavním městem naci
-
stického Německa, 6. března 1944 objevily, při-
čemž Luftwaffe se později 11. března neobjevila
vůbec, bylo důkazem, že zbývá jediná otázka
- jak dlouho ještě bude druhá světová válka trvat.
Vítězové totiž už byli známi.
Major James H. Howard (vlevo), velitel 356. stíhací perutě, 354. stíhací skupiny, byl vyznamenán Medailí cti (Medal of Ho-
nor) za to, že 11. února 1944 nad Ocherslebenem v Německu sám ubránil B-17 401. bombardovací skupiny před útokem
Luftwaffe. Stal se jediným stíhacím pilotem na evropském válčišti, který byl takto vyznamenán. [foto: USAF Official]
1st Lt. Willian T. Whisner z 352. stíhací skupiny se svým letounem P-51B „Princess Elizabeth“,
v červnu 1944. [foto: USAF Official]
ČLÁNKY
INFO Eduard12
Květen 2024