Spitfire Mk.IXc late 1/72

ML407, F/O John A. Houlton, No. 485 (New Zealand) Squadron, RAF Selsey, Great Britain, June 1944

Spitfire sériového čísla ML407 byl postaven v Castle Bromwich jako LFIXC a dodán 23. dubna 1944 No. 33 MU. O šest dní později jej pilot ATA Jackie Moggeridge přeletěl k No. 485 Sqdn (RNZAF), u které zahájil operační službu s kódy „OU-V“ jako osobní letoun F/O Johnnieho Houltona. ML407 byl během služby u No. 485 Sqdn. překonfigurován na verzi IXE a provedl 137 bojových letů, včetně 69 stíhacích sweepů a bombardovacích misí, 30 hlídek nad předmostí v Normandii a šesti ozbrojených průzkumných misí. Houlton s ním během červnových invazních dní sestřelil dvě Bf 109 a jednu poškodil. Celkem za svoji válečnou kariéru Houlton sestřelil sedm letounů z toho dva ve spolupráci. Během 2. světové války ML407 zažil aktivní službu u šesti perutí 2. taktického letectva RAF (No. 341, 308, 349, 345 a 332 Squadron), absolvoval 176 bojových letů při kterých nalétal 319 hodin a piloti v jeho kokpitu sestřelili 4 letouny a jeden poškodily. Po skončení druhé světové války čekala ML407 bohatá poválečná historie. V roce 1950 byl letoun přestavěn jako jeden ze šesti dvoumístných cvičných letounů typu 509 (T Mk.IX) pro Irish Air Corp kde sloužil do 8. července 1960. V letech 1962 až 1968 byl skladován v rozloženém stavu a prodán pro použití ve filmu „Bitva o Británii“ (ačkoli se ve filmu neobjevil).  V srpnu 1979 letoun odkoupil Nick Gracee a po rekonstrukci byl pod registrací G-LFIX 16. dubna 1985 zalétnut. Po předčasné smrti Nicka Grace při autonehodě v říjnu 1988 provozovala ML407 jeho manželka Carolyn, která bohužel v roce 2022 stejně jako její manžel tragicky zahynula při autonehodě. Dnes má letoun základnu v Duxfordu, kde stále létá v dobových barvách No. 485 Squadron jako OU-V.

MK392, W/Cdr James E. Johnson, No. 144 Wing, RAF Ford, Great Britain / B.3 Sainte-Croix-sur-Mer, France, June 1944

Když se v březnu 1944 W/Cdr „Johnnie“ Johnson vrátil do bojových operací, převzal velení nově utvořeného kanadského křídla Spitfirů No. 144 (RCAF) Wing (No. 441, 442 a 443 squadron) působící v 83. skupině 2. taktického letectva. Jeho novým osobním Spitfirem se stal MK392 opatřený stylizovanými osobními kódy JE-J. Během intenzivních vzdušných bitev o Normandii se No. 144 Wing stal jedním z nejlepších stíhacích křídel u 2 TAF a stal se první spojeneckou jednotkou, která měla stálou základnu v Evropě (12.června předsunutá přistávací plocha B.3 Sainte-Croix-sur-Mer). V rámci reorganizace jednotek, byl však v polovině července No. 144 Wing rozpuštěn a Johnson převzal velení No. 127 (RCAF) Wing. Se svým Spitfirem MK392 zvýšil svůj počet sestřelů o dalších 12 letadel z toho čtyři Bf 109 a osm Fw 190, pět z nich během červnového vylodění. Během druhé světové války provedl James Edgar „Johnnie“ Johnson DSO & Two Bars, DFC & Bar na 700 operačních bojových letů a při 57 příležitostech zaútočil na nepřátelská letadla. Dosáhl 41 vítězství nad nepřátelskými letadly, z toho bylo 34 samostatně a sedm sdílených, další tři sdílené pravděpodobné, 10 poškozených, tři sdílené poškozené a jeden zničený na zemi. Toto skóre z něj udělalo nejúspěšnější spojenecké stíhací eso proti německé Luftwaffe na západní frontě.

MJ671, Cpt. Michael Boudier, No. 341 Squadron, RAF Selsey, Great Britain, June-July 1944

No. 341 Squadron byla v červnu 1944 pod velením Capt. Michael Boudiera součástí No. 145 (Free French) Wing půspbící u 2. taktického letectva z letiště Merson a měla ve své výzbroji Spitfiry Mk.IXC. Se sedmi sestřely dosažených v řadách No. 340 a 341 Squadron v letech 1942–1943 byl Boudier v té době už známým leteckým esem. Spitfire MJ671 se kterým Boudier pravidelně létal od 19. února 1944, nosil na levé straně motorového krytu osobní omblém, kresbu námořníka Pepka rozrážejícího pěstí hákový kříž. S MJ671 se Boudier účastnil všech předinvazních a invazních akcí Wingu. Osudný se mu stal 9. červenec 1944 kdy se No. 341 Squadron střetla se stíhačkami Luftwaffe. Boudier pilotující záložní letoun v nastálém boji sestřelil Bf 109, ale vzápětí jeho vlastní letoun byl omylem sestřelen americkým pilotem P-47. Boudier se zahránil na padáku a přestože byl zraněn na noze, dokázal se vyhnout německým hlídkám a ujít pěšky 14 kilometrů, než kontaktoval odboj. O tři týdny později však byl v Rouenu zatčen gestapem. Byl uvězněn ve špatných podmínkách a po třech měsících odsouzen k smrti. Jeho rozhodný a vojenský postoj však na Němce zapůsobil, a nakonec byl uvězněn v Německu, kde byl osvobozen 29. dubna 1945.

ML214, S/Ldr John A. Plagis, No. 126 Squadron, RAF Harrowbeer, Great Britain, June-July 1944

John Agorastos „Johnny“ Plagis byl nejůspěšnějším řeckým pilotem druhé světové války. Největších úspěchú dosáhl při obraně ostrova Malta v roce 1942, kde se v řadách No. 249 Squadron stal jedním z prvních pilotů Spitfirů startujících 6. března 1942 z letadlové lodi HMS Eagle. V červnu se stal velitelem letky u No. 185 Squadron. Během Maltských bojů dosáhl 12 sestřelů letadel Osy. Po návratu do Británie a zotavení, se v dubnu 1943 stal velitelem letky u No. 64 Squadron. V polovině června 1944 převzal velení No. 126 Squadron a během invazních dnů v červenci a srpnu dosáhl posledních tří potvrzených sestřelů. Jeho osobní Spitfire Mk.IXc ML214 5J-K se kterým u No. 126 Squadron létal, nesl stejně jako jeho předchozí Spitfiry pod čelním štítkem jméno jeho sestry KAY, symboly sestřelů a úzké invazní pruhy, určené pro výšková stíhací křídla. No. 126 Squadron vznikla na Maltě v červnu 1941 přečíslováním No. 46 Squadron. Peruť působila na Maltě během ofenziv Osy z konce let 1941 a 1942. V roce 1943 pokračovala v podpoře invaze na Sicílii a po zbytek roku zůstala v obranných povinnostech u pobřežního letectva. V dubnu 1944 přišlo stěhování do Velké Británie, kde se jednotka plně přezbrojená Spitfiry Mk. IXC připojila k ADGB, kde se postupně stala součástí Wingů z Culmhead, Harrowbeer a Bradwell Bay. V prosinci se No. 126 Squadron přesunula do Bentwaters, kde se stala součástí Wingu dálkových Mustangů na které byla jednotky následně přezbrojena. Poslední měsíce války Wing pod velením Plagise doprovázel bombardovací Mosquita nad Německo. Poslední velkou akcí byl 27. března 1945 doprovod Mosquit útočících na velitelství gestapa v Shellmex House v Kodani.