Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

Bernie Lay a Piccadilly Lily

Příběh muže, který chtěl vždy něco víc, než jen křídla

Jan Zdiarský


Část druhá (dokončení)

 

První část příběhu Bernie Laye jsme zakončili návratem ze strastiplné regensburské mise dne 17. srpna 1943. Navzdory názvu tohoto článku se v jeho druhém díle Piccadilly Lily, ta skutečná, už neobjeví. Bernie Lay totiž svou stáž u 100th BG ukončil a vrátil se na velitelství VIII. Bomber Command. Piccadilly Lily pak byla o necelé dva měsíce později sestřelena, při čemž zahynul Bernieho parťák z mise na Regensburg, Frank Murphy a část jeho osádky. Pro novináře, pilota a spisovatele Bernie Laye jeho angažmá v bojích nad Evropu zdaleka nekončilo. Naopak měly přijít další dramatické momenty.

 

Ještě než opustil 100th BG, sepsal Bernie Lay podrobné hlášení pro velitele 100th BG Col. Neila B. „Chicka“ Hardinga a zároveň je postoupil velitelství VIII. Bomber Command. Část z něj rovněž použil pro článek „I Saw Regensburg Destroyed“, který vyšel v časopise The Saturday Evening Post 6. listopadu 1943. Z původního hlášení i článku jsme citovali v minulém díle. Samotné hlášení však obsahuje ještě dodatek doporučení a postřehů zcela vojenského a, dalo by se říci velitelského, charakteru. Dodatek hlášení obsahuje doporučení pro podobu bojových formací a rozestupy mezi nimi v proudu bombardérů, působení doprovodných stíhačů, vybavení pro případné další mise s přistáním v severní Africe a doporučení, aby letcům, kteří absolvují takto náročné mise, jako byla ta do Regensburgu, byla kvóta povinných bojových letů snížena. Ve svém hlášení doslova napsal:

 „Je zapotřebí odolné konstituce, aby člověk obstál v misích, jako je Regensburg, a i ti nejodolnější členové osádek byli po téměř dvou hodinách vytrvalých útoků silně otřeseni. Když jsme přistáli v Africe, byli ti méně flegmatičtí potenciálními kandidáty na odchod domů. Moje čtyři předchozí mise, při jedné z nichž byl náš bombometčík zabit, byly ve srovnání s jedenáctihodinovým regensburským show hračkou. A pochybuji, že by dvacet běžných misí vyčerpalo člověka stejně jako jeden zátah na Regensburg.“

Hlavní část jeho dodatku je však věnována doporučení na vyznamenání. Vyjádřil v něm obdiv vůči příslušníkům letových osádek 100th BG a jejich velitelům. Všem mužům, účastnícím se mise, doporučil udělit Distinguished Flying Cross (Záslužný letecký kříž / DFC), velícímu pilotovi skupiny, Maj. Johnu Kiddovi a vedoucímu pilotovi horní squadrony Majoru Williamu Vealovi pak Distinguished Service Cross (Záslužný služební kříž / DSO). Majoru Gale W. „Bucku“ Clevenovi, vedoucímu spodní squadrony pak navrhl dokonce udělení Congressional Medal Of Honor (Kongresové medaile cti) za mimořádný postoj během mise. O Clevenovi mimo jiné uvedl:

„… mise byla dokončena pouze díky mimořádnému hrdinství a inspirujícímu odhodlání majora Clevena. …  za daných okolností byly činy majora Clevena daleko nad rámec povinností a dovednosti, odvaha a síla či vůle, které projevil jako velitel letounu a squadrony  tváří v tvář beznadějné přesile, byly v historii armádního letectva překonány jen zřídka, pokud vůbec někdy.“

Nebude velkým překvapením, že s poctami šetřící vrchní velení armádního letectva bylo nakonec s vyznamenáními mnohem skoupější. Celá jednotka však za tuto misi obdržela Distinguished (Presidental) Unit Citation (Záslužná, později nazývaná prezidentská, citace jednotky), ocenění, které se jednotkám nerozdávalo jen tak. Pro Stovku bylo první ze dvou za dobu její historie a od té chvíle směli všichni její příslušníci, kteří byli onoho 17. srpna 1943 součástí jednotky, nosit na svých uniformách tmavě modrou, zlatě orámovanou stužku tohoto vyznamenání.

Po získání bojových zkušeností se Lt. Col. Lay vrátil do USA, kde prošel výcvikovým programem spolu se 490th BG cvičenou s letouny B-24 a následně 28. února 1944 převzal na základně Alamogordo, NM velení tvořící se 487th BG. Ta rovněž létala s B-24. V dubnu téhož roku se se svou jednotkou přesunul do Anglie. Jejich domovem byla základna Lavenham v hrabství Suffolk.

Také zde pokračoval v osobní účasti na misích své jednotky. Nebylo mu však dopřáno jich absolvovat mnoho. Ve čtvrtek 11. května 1944 vedl svou jednotku nad francouzský Troyes. Měl to být Milk Run – „rozvážka mléka“. Díky navigační chybě se však formace Liberatorů ocitla v oblasti německého letiště u Châteaudun, kde ji překvapil velmi silný flak. Dva letouny z čela formace byly sestřeleny. Jedním z nich byl B-24H s/n 41-29468 „Peg-O-My-Heart“, který zasáhly střepiny z granátů flaku třikrát za sebou. Pilotem byl 1st Lt. Frank Vratny, Commanding pilot Bernie Lay, seděl na místě co-pilota. Letoun utržil mnoho zásahů do křídla, vyřazeny byly tři motory, stejně tak hydraulické a elektrické systémy.

Celé osádce se podařilo ze smrtelně zasaženého letounu vyskočit a zachránit se na padácích.

Pilot Capt. Frank Vratny k posledním okamžikům na palubě uvedl:

Dal jsem specifické instrukce Capt. Wilsonovi, aby odešel do trupu a tam informoval ostatní členy osádky, aby vyskočili jak to nejrychleji půjde. Všichni pak až na mě a Lt.Col. Laye vyskočili. Jediným zraněným na palubě byl bombometčík, Capl. Francis Hodge. … Vyskočili jsme také já a Lt. Col. Bernie Lay.  Zatímco jsem já vyskakoval, Lay se ujal řízení. Potom mne následoval.

Zajímavou výpověď k posledním okamžikům Layova, resp. Vratneho Liberátoru zaznamenal zpravodajský důstojník z debriefingu s 1st Lt. Riggsem Mellenem, letícím poblíž zasaženého letounu:

„Letoun Lt. Vratneho, který letěl v čele vedoucí squadrony, začal klesat a potácet se. Nakonec opustil formaci s řízením pod kontrolou, ale brzy se začal potácet ještě více a bylo zřejmé, že nad ním pilot ztrácí kontrolu. Nakonec začala osádka vyskakovat. Lt. Fishel ze 486. BG, který letěl v zadní části jednoho z letadel této skupiny, sledoval padáky snášející se k zemi dalekohledem. Napočítal jedenáct padáků, viděl, jak letci přistávají, sundávají padáky a utíkají do nedalekých lesů. Lt. Mellen uvádí, že si je téměř jist, že v posledním, kdo vyskočil, poznal Lt.Col. Laye“.

Letoun dopadl u Bretoncelles a byl zcela zničen požárem. Osádka přistála na padácích především v oblasti Le Mage, Verneuil, Longny-au-Perche v jižní Normandii. Raněný bombometčík Capt. Hodge byl ještě týž den zajat. Po přistání se mu podařilo schovat padák a se zraněnou nohou, se dvěma zásahy střepinami flaku a tržnou ránou nad pravým okem, se mu podařilo doplazit k francouzské farmě. Farmář, který nebyl ve spojení s podzemním hnutím, vzhledem k Hodgeovým zraněním a z obavy o svou ženu a dceru, odmítl americkému letci pomoci k útěku. Přinesl mu tedy chléb a víno a na kole odjel do blízké vesnice pro Němce…

Zbytku osádky se dařilo delší dobu zajetí unikat, přesto byla část z nich později během jejich pobytu v Paříži vypátrána a zajata. Čtyřem z jedenácti mužů osádky se přesto podařilo zajetí uniknout. Byl mezi nimi i velitel jednotky, Lt. Col. Bernie Lay.

Ve svém Escape and Evasion reportu (hlášení o útěku) z 15. srpna 1944 uvádí:

„Vedl jsem 72 B-24 z 92 Combat Wingu na bombardovací misi na seřaďovací nádraží v Chaumont. Měl jsem jedenáctičlennou osádku, včetně Lt. Duera, který letěl jako pozorovatel v zadní věži. Narazil jsem na střední až intenzivní flak a utrpěl značné poškození svého letounu. Vydal jsem rozkaz k jeho opuštění asi 5 mil severně od Chateaudun a všem se podařilo vyskočit, kromě Lt. Duera, který alarm nezaznamenal. Převzal jsem řízení a o několik vteřin později letoun přešel do spirálového střemhlavého letu z výšky 12 000 stop. Vyskočil jsem v 10 000 stopách, a když jsem opouštěl kokpit, znovu jsem zazvonil na poplachový zvonek. Vyskočil jsem a zatáhl za trhací šňůru už když jsem prolézal poklopem a vytrhl si z padáku celý jeden panel. Při přistání jsem dostal ránu do zátylku a vymknul jsem si pravé koleno.

Zmiňovaný Lt. Duer přistál na padáku nedaleko Laye. Rozhodli se o pokus k útěku. Col. Lay pokračuje:

Jakmile jsme přistáli, objevilo se mnoho Francouzů a ptali se nás, co chceme dělat.

Schovali jsme se pod skupinku stromů. Později jsme se proplazili polem a ukryli se v seníku, kde jsme zůstali dva dny. Francouzi nám přinesli jídlo a civilní oblečení. Poradili nám, abychom šli směrem ke Španělsku, a dali nám podrobné instrukce o umístění německých jednotek.

Dne 13. května 1944 jsme vyrazili a vydali se na cestu západním směrem. Po celé noci chůze nás začala bolet chodidla. Každému radím, aby si při přechodu potoka sundal boty a ponožky. Kontaktovali jsme jednoho faráře v malém městě, ten nám však nepomohl. Zastavil nás německý voják, ale po krátkém dotazování nás propustil. Krátce nato k nám přistoupil francouzský farmář, který nás vzal k sobě domů a dal nám najíst. O několik minut později k domu dorazili Němci, a zatímco jsme se schovávali pod postelí, farmáře vyslýchali. Němci odešli a my jsme následujícího dne toto místo opustili. Opět jsme vstoupili do kostela a poklekli k modlitbě. Objevil se farář a my jsme mu řekli, že jsme Američané. Přijal nás, dal nám najíst a poskytl postel. Zůstali jsme zde dva dny a farář k nám přivedl sedláka, který se vydal do vesnice, aby kontaktoval odbojové skupiny, avšak bez výsledku. Druhý den jsme odjeli a deset dní cestovali. Pomáhali nám a živili nás různí francouzští farmáři.

Poté jsme kontaktovali dalšího faráře ve vesnici, kde nám pomohla Francouzka, dříve zaměstnaná v Anglii u Lorda Fitzirelanda. Vzala nás do jiného domu a zkontaktovala nás s místní odbojovou skupinou, u které kde jsme zůstali 12 dní. Pak nás odvezli autem na statek 15 mil severozápadně od Vendome. Dva měsíce jsme byli součástí farmářovy rodiny. Dne 13. srpna začali Němci Vendome opouštět. Toho dne nás ve dvou autech vyzvedlo sedm členů odbojové skupiny. Měli zbraně, které byly ukryty v domě farmáře, kde jsme bydleli. Odvezli nás do městečka poblíž americké linie a pak se spojili s předsunutou četou 5th Infantry Division“.

Své zážitky z útěku Bernie Lay sepsal v knize I've Had It, kterou publikoval v roce 1945. Druhé vydání z roku 1980 neslo název „Presumed Dead: The Survival of A Bomb Group Commander“ (Považovaný za mrtvého: přežití velitele jedné bombardovací skupiny).

Po návratu do Anglie a potřebné rekonvalescenci nebyl již Lt. Col. Lay na bojové mise připuštěn. Šlo o bezpečnostní pravidlo, které vylučovalo z letů nad nepřátelské území ty, kteří při předchozím sestřelení nad kontinentem přišli do styku s podzemním odbojovým hnutím.

Znovu zastával štábní funkce a z armády odešel v hodnosti plukovníka (Col.) v roce 1946. S rodinou se odstěhoval do Hollywoodu, kde se zapojil do filmového průmyslu, především se však věnoval psaní.

Ačkoliv za války Bernie Lay nalétal méně než deset bojových misí, hrůzy při nich prožité ho neopouštěly. Pro spisovatele bylo cestou ven mimo jiné psaní. Také proto vznikla kniha „Twelve O'Clock High“, vydaná v roce 1948. Krátce poté přišla doslova životní nabídka – vytvořit ve spolupráci se Sy Bartlettem a Henry Kingem z knihy scénář k filmu o osudech osádek amerických čtyřmotorových bombardérů během druhé světové války. Bernie Lay tak v knize a následném filmu nejen uplatnil své vlastní zážitky, především tam vtiskl památku na lidi, se kterými se během své bojové kariéry setkal a kterých si vážil. Mezi nimi byl i Thomas Murphy a rovněž jeho B-17F Piccadilly Lily. Ta se stala ústředním letounem příběhu. Premiéru měl film v roce 1949 a hlavní roli si v něm zahrál slavný Gregory Peck.

Následovaly další filmy, ke kterým Bernie Lay psal scénáře. Z nich nejznámější jsou Strategic Air Command a Above and Beyond. Ačkoliv se jeho knihy a filmové scénáře týkaly především vojenského letectva, válku Bernie Lay ze srdce nenáviděl. Miloval létání.

Když v roce 1967 uspořádala jeho 487th BG svůj první reunion, Lay odmítl se ho zúčastnit. Při naléhání na vysvětlení uvedl: „Kdybych měl na výběr, chtěl bych znovu prožívat své válečné zážitky? Rozhodně ne. Neunesl bych to rozčilení...“

Řekl, že když si procházel své dřívější materiály a zápisky, „trauma z oživování těchto událostí ... uvolnilo takovou čerstvost pohřbených vzpomínek, výbuch naprosté nedůvěry, že jsem musel přestat psát. Oči se mi zalily slzami.

Natrvalo z rezerv Air Force odešel v roce 1963 a věnoval se především tvůrčí práci.

Zemřel 26. května 1982 v Los Angeles. Jeho hrob tam nenajdeme – i v tom bylo pro Bernie Laye příznačné, že své tělo věnoval lékařskému výzkumu na School of Medicine University of California Los Angeles.

Jeho dlouholetý přítel Brinckerhoff W. Kendall po Layově smrti uvedl:

Beirne Lay byl můj nejstarší a celoživotní přítel. Nebylo pro něj snadné navázat vztah s chlapci ze St. Paul, ale žil své sny a dostal se ke hvězdám....“

 Až se podíváte na svou krabici stavebnice B-17F „The Bloody Hundredth 1943“ od Eduardu, pohlédněte do kokpitu Piccadilly Lily na postavu za řízením na pravé straně. Tam sedí snílek a romantik Bernie Lay, v jehož očích se zračí právě prožité hrůzy regensburské bitvy. Hrůzy příběhu, který také díky němu nebyl zapomenut.


Zdroje:

- US Air Force Research Agency, Maxwell, Alabama - National Archives and Record Administration, College Park, MD MACR 4750  Escape and Evasion Reports No. EE-939, EE-1511 (NARA) German Report KU1815 - 100th Bomb Group Foundation Archives

- Lt Col Beirne Lay Jr. and the 100th Bomb Group Connection, Michael Faley - 100th Bomb Group Historian - Findagrave, Wikipedia - Century Bombers, Richard LeStrange, 1997 - The Story of the Century, John R. Nilsson, 1946

- Aircrew Remembered Project (aircrewremembered.com)

- The 12 O'Clock High Logbook: The Unofficial History of the Novel, Motion Picture, and TV Series, Allan T. Duffin, Paul Matheis (2005) - wikipedia.org/wiki/Twelve_O'Clock_High

09/2024
Info EDUARD 09/2024

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

9/1/2024

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

Dobrý den, vážení přátelé, po únorové premiéře a březnovém pokračování P-40E Warhawk je v dubnu čas na patrně nejvýznamnější protivníky Warhawků, japonská Zera. Poslední premiéru příslušníka rodiny Zer, plovákového Rufe, jsme měli přesně přede dvěma lety, v dubnu 2023. Dva roky nabízejí dostatek času si od Zer trochu odpočinout a dostat chuť na nové přírůstky.

04/2025

KAMIKAZE TOKKŌTAI

KAMIKAZE TOKKŌTAI

Jedním ze slov, která zná z oboru letectví doslova každý, aniž by se o něj alespoň okrajově zajímal, je výraz „kamikaze“. Je spojen s převážně leteckou kampaní, která začala v říjnu 1944 a trvala v podstatě až do konce války v Pacifiku. Stovky letců během ní obětovali své životy ve jménu japonského císařství.

04/2025

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil (The Hellenic Air Force Museum) je poměrně mladá instituce, v současné podobě existuje od roku 1986. Rozhodně však má na co navazovat, protože letecké sbírky byly předtím součástí řeckého Válečného muzea. Muzeum organizačně spadá pod velení vojenského letectva (Hellenic Air Force – HAF) a jeho úkolem je nejen historický výzkum, shromažďování, uchování a zpřístupňování exponátů, ale také vyhledávání, vyzvedávání, konzervace a restaurace artefaktů souvisejících s řeckou leteckou historií.

04/2025

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Plná ruská invázia na Ukrajinu sa začala pred tromi rokmi, 24. februára 2022. Toto pokračovanie seriálu sa tak nezaoberá len posledným obdobím od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025, ale rekapituluje aj udalosti za posledný rok. Začneme ale najväčšími aktualitami – a tými je dianie na svetovej politickej scéne.

04/2025

Červencové Stirlingy

Červencové Stirlingy

Když byla v létě 1941 denní letecká ofenzíva RAF nad okupovaným evropským pobřežím na svém vrcholu, britské velení již vědělo, že tato strategie přináší vlastní vysoké ztráty, které jsou výrazně vyšší, než ztráty Luftwaffe. RAF se pokoušelo své protivníky zapojit do boje především v rámci operací Sweep a Circus. Zatímco v prvním případě šlo o nasazení pouze stíhacích perutí, v případě Circusu se jednalo o rozsáhlý stíhací doprovod pro malou skupinu Blenheimů. V doletu těchto formací však bylo velmi málo cílů se strategickou hodnotou pro německé okupanty.

04/2025

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Za to, že opět píši svůj příspěvek do Tail End Charlie na poslední chvíli, nemůžu až tak moc já. Práci jsem si včera, tedy v neděli, ještě dva dny před vydáním aktuálního čísla, rozdělil vcelku zodpovědně. Ovšem nějak jsem na konci dne nestíhal. Pochopitelně, mohl bych to přičítat své pomalé práci, tendenci utíkat od povinností k věcem, které mi do mozku propouštějí ty správnější hormony pro správnější nálady a tisíci dalších věcí, tkvících jen a pouze v mé povaze, nezodpovědnosti a lenosti. Je to ale jinak, přátelé. Sebrali mi z toho včerejšího dne hodinu.

04/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Sending statistics … done (2253 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 p156/vth469410-1.jpg

 r85/appLogoa-123.png

 r85/vth512438-0.jpg

 r85/vth512465-0.jpg

 r85/vth512455-0.jpg

 r85/vth512460-0.jpg

 r85/vth512501-0.jpg

 r85/vth512440-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth512327-1.jpg[p1]

 i9404/vth469653-1.jpg

 i9404/vth469654-1.jpg