Page 63
Bf 109G-2/trop, WNr. 10533, Uffz. Horst Schlick, 1./JG 77, Bir-el-Abd, Egypt, listopad 1942
Bf 109G-2/R-6/trop, WNr. 13916, Fw. Hans Döbrich, 6./JG 5, Alakurtti, Finsko, únor 1943
Bf 109G-2/R6, Lt. Walter Krupinski, 6./JG 52, Majkop, SSSR, říjen 1942
Horst Schlick dosáhl v řadách JG 77, jejímž čle-
nem byl v průběhu let 1942 až 1945, dvou sestřelů
na východní frontě a dalších minimálně třiceti na
západní frontě. Většinu času sloužil jako přísluš-
ník 1. Staffel. Změna přišla na podzim roku 1944,
kdy byl přeřazen ke 4. Staffel, a jako její člen
sestřelil svého posledního protivníka. Na jaře
1945 byl převelen nejprve k výcvikové EJG 2, poté
k JG 7, vyzbrojené proudovými letouny Me 262.
Zde již však žádného dalšího sestřelu nedosáhl.
Během války se zúčastnil 480 bojových letů, při
nichž dosáhl 32 sestřelů (uvádí se i 34 sestřelů).
Stroj Horsta Schlicka dorazil na africké bojiště
v barvách RLM 70/71/76. Zde byl na horních plo-
chách doplněn nepravidelnými hádky barvou RLM
79. Spodní plochy stroje byly nastříkány barvou
RLM 78. Nezbytným doplňkem markingu je ozna-
čení strojů jižní fronty, tedy bílé konce křídel, bílý
pruh na trupu a bílý vrtulový kužel.
Hans Döbrich dosáhl během své kariéry 65 vítěz-
ství a za své výkony byl vyznamenán Rytířským
křížem železného kříže. Sám byl třikrát sestře-
len a při posledním sestřelení dne 16. července
1943 utrpěl natolik závažná zranění, že se již
k operačnímu létání nevrátil. Tento stroj začal
používat 9. února 1943, kdy byl se 43 sestřely jed-
ním z nejúspěšnějších pilotů II./JG 5. Kvůli pro-
blémům s motorem musel jeho kokpit 14. března
1943 nedobrovolně opustit na padáku krátce po
hotovostním vzletu z letiště Salmijärvi. Původní
kamufláž tvořená barvami RLM 74/75/76 byla
doplněna o skvrny bílé barvy kvůli lepšímu mas-
kování v zimních podmínkách, žluté doplňky na
křídle označovaly stroje nasazené na východní
frontě. Pod kabinou byl namalován osobní Döb-
richův emblém – myšák Mickey stojící na znaku
II./ JG 5 a rozlamující sovětskou I-16. Zelený čtyř-
lístek na přídi byl označením letadel II. Gruppe
Jagdgeschwader 5.
Walter Krupinski vstoupil do řad Luftwaffe krátce
po začátku války v roce 1939 a prošel výcvikem
stíhacího pilota. Po jeho ukončení vstoupil do řad
JG 52, v té době se účastnící bojů proti britské
RAF. Prvních sestřelů však dosáhl až v bojích nad
tehdejším Sovětským svazem. Počet Krupinskiho
obětí rychle stoupal, do 18. dubna 1944, kdy opus-
til východní frontu, jich bylo 177. Za tyto úspěchy
obdržel Rytířský kříž s dubovou ratolestí. Pokračo-
val v bojích na západní frontě, nejprve jako velitel
1./JG 5, v květnu 1944 byl jmenován velitelem II./JG 11
a dne 27. září 1944 se stal velitelem III./JG 26, kte-
rou vedl až do rozpuštění jednotky dne 26. března
1945. Poté létal v řadách JV 44 na strojích Me 262.
Během bojů nad západní Evropou dosáhl dalších
20 sestřelů, jeho skóre se zastavilo na čísle 197.
V padesátých letech vstoupil do řad nově budova-
né Luftwaffe, kdy nejprve vedl JaBoG 33, následně
celou 3. divizi Luftwaffe. V roce 1976 byl propuštěn
předčasně do důchodu a zemřel v Neunkirchenu-
-Seelscheidu v roce 2000. Zobrazený stroj používal
„hrabě Punski“, jak byl Krupinski přezdíván, v bojích
nad Kubání v druhé polovině roku 1942. Byl kamuf-
lován barvami RLM 74/75/76, doplněnými o žluté
doplňky označující stroje z východní fronty (pruh
na trupu, konce křídla a spodní část motorového
krytu). Pod čelním štítkem byl znak JG 52.
STAVEBNICE 09/2024
INFO Eduard
63
Září 2024