Konvoj u Okinawy
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kat. č. 82205
Eskortní letadlová loď USS Petrof Bay (CVE-80) v polovině roku 1944 nalodila svou leteckou jednotku, VC-76. Jednalo se o Composite Squadron (VC), která mohla být vyzbrojena celkem až třemi desítkami letounů FM-2 a Avenger. Její bojová kariéra je do značné míry charakteristická pro nasazení těchto plavidel a jejich palubních jednotek v posledním roce války. V září 1944 podporovala vylodění na ostrově Peleliu a během bitvy u Leyte v říjnu 1944 byla jedním z prvních plavidel, které se setkalo s japonskou taktikou Kamikaze. Letci z USS Petrof Bay se během tohoto historického střetnutí dostali do kontaktu se svazem, v němž plula bitevní loď Yamato a podíleli se na potopení několika válečných lodí. Do jara 1945 příslušníci VC-76 docílili celkem čtyř potvrzených vítězství.
V březnu 1945 se novou palubní jednotkou USS Petrof Bay stala VC-93. Od konce tohoto měsíce se její letci podíleli na krytí vylodění na několika ostrovech v okolí Okinawy a v polovině dubna pomáhali neutralizovat letiště v souostroví Sakishima, odkud operovaly osádky letců Kamikaze.
V den, kdy se Američané vylodili na Okinawě v rámci operace Iceberg, 1. dubna 1945, vydalo japonské velení rozkaz k vytvoření velkých formací letců Kamikaze, jež v rámci operace Kikusui námořního letectva útočily na americká plavidla od 6. dubna do 22. června.
V první den operace, nesoucí název Kikusui I, která probíhala od 6. do 11. dubna, Japonci v cílovém prostoru nasadili asi 300 letounů Kamikaze. US Navy ztratila tři torpédoborce, tři další plavidla a deset dalších bylo poškozeno. Letci US Navy si připsali 257 vítězství a jejich kolegové z USMC nárokovali dalších 18. Řada japonských letounů však stíhací obranou pronikla jejich sestřelení si připsali protiletadloví dělostřelci.
Pro čtyři piloty Wildcatů z VC-93, kteří odstartovali v 13.30 z paluby USS Petrof Bay, to byla první příležitost střetnout se s nepřítelem. Dostali pokyn hlídkovat nad ostrovem Ie Shima západně od Okinawy. Prvního vítězství dosáhl Lt.(jg) Foster, který sestřelil bombardér D3A Val, jež se pokusil zaútočit na eskortní torpédoborec. Z hořícího letounu vyskočil jak střelec, tak i pilot, ale oba zahynuli. Poté Lt. Myers sestřelil Zeke, jehož pilot se snažil narazit do transportní lodi. Následující Zeke si na konto připsal Lt.(jg) Tuttle. Další bombardér Val se dostal pod palbu Lt.(jg) Sherlocka a dopadl na ostrov Ie Shima. O několik minut později Lt. Myers zaútočil na Zeke, jehož pilot letěl ve vstřícném směru. Myers zasáhl motor nepřítele, díky vlastnostem FM-2 se okamžitě dostal na jeho šestou hodinu a sestřelil jej. Poslední vítězství sekce (Division) z VC-93 bylo značně dramatické a stalo se předlohou pro boxart Piotra Forkasiewicze. Takto je popsáno v deníku jednotky:
„Sekce se znovu zformovala a ve výšce 2500 stop Lieut. Myers zpozoroval Val, která vylétla z mraků v 5500 stopách na 12. hodině ve vzdálenosti 500 stop s rychlostí 180 uzlů a mířila pod úhlem 45 stupňů na DD (torpédoborec US Navy). V 2000 stopách byl (Myers) 500 stop za Val a následoval ji v klesání, bez ohledu na intenzivní protiletadlovou palbu z DD, a vypálil třísekundovou dávku, po které začal z motoru Val vycházet kouř. Ve výšce 1000 stop a znovu v 500 stopách (Myers) střílel na kořen levé poloviny křídla Val ze vzdálenosti 100 stop. Křídlo explodovalo a Val dopadla do vody asi 50 stop od DD“.
Mezi několika stovkami letounů, jež v ten den Japonci nasadili v cílovém prostoru, byly jen tři formace bombardérů Val. První patřila k Hachiman Gokō-tai č.1, jež byla zformována v rámci Usa Kōkūtai, další formace letců Kamikaze se stroji Val byla Seitō-tai č. 1, jež byla zorganizována z letců Hyakurihara Kōkūtai a poslední nesla název Kusanagi-tai č. 1 a vznikla v rámci Nagoya Kōkūtai. Všechny tři formace postupně odstartovaly ze základny Kokubu č. 2 na ostrově Kyūshū. V cílovém prostoru, kde bylo jejich úkolem napadnout zásobovací konvoje, se obětovalo 65 letců z těchto jednotek.
Služebně nejstarším velitelem byl poručík Satoshi Kuwabara ze z Seitō-tai č. 1, který absolvoval 71. ročník námořní akademie v listopadu 1942. Prošel službou na palubě válečných lodí Nagato a Maya a od poloviny roku 1943 patřil mezi letecké kádry Hyakurihara Kōkūtai. Posmrtně byl povýšen o dva stupně na korvetního kapitána.
Řada dopisů na rozloučenou letců těchto tří jednotek je dostupná na stránce Kamikaze Images. https://www.kamikazeimages.net/writings/ Stovky dopisů, jež se podařilo v rámci tohoto projektu zveřejnit, v pečlivé analýze ukazují, že mezi jejich hlavní témata patří nadcházející smrt, rozloučení s rodinou, synovská oddanost, splnění úkolu nebo smíření s osudem. Nenávist k nepříteli se, pro řadu čtenářů možná překvapivě, nachází až na 25. místě.