Page 7
ma sadami výlisků a postihující řadu subtypů s
různými kombinacemi detailů, se tyto staveb-
nice jako složité jeví. Návod je složitý, stavba
vyžaduje jeho důkladné studium a kvalitní pří-
pravu. Pokud ale vezmete v úvahu i pozdější
edice, Profipack a především Weekend, pak už
na těchto stavebnicích, typicky dvaasedmde-
sátinových, nic dramaticky složitého není. Ano,
stavebnice má narozdíl od konkurence odděle-
nou mechanizaci křídla, což znamená nějakých
šest dílů navíc. Ovšem vyrobit dnes stavebnici
s nevysunutými klapkami, byť ve dvaasedm-
desátině, nepovažuji za rozumné, nebo lépe
řečeno za nemožné. Jsem si celkem jistý, že
bychom pak zaznamenali stejnou frekvenci
výtek na nemoderní pojetí stavebnice, jakou
nyní zaznamenáváme na její údajnou a neustá-
le propíranou složitost.
Jedním ze zásadních atributů našich sta-
vebnic je velký počet alternativních dílů. Ten
je v nich proto, že vytváříme kompletní řady
subtypů vybraných letadel, a to prostě bez al-
ternativních dílů nejde. To je podstata technic-
kého vývoje každého delší dobu používaného
typu stroje, nejen letadla. Odbýt tento vývoj
jednou či dvěma verzemi z mnoha už dnes dost
dobře není možné. Ostatně na tom, aby naše
stavebnice vývoj jednotlivých typů letadel tak-
to mapovaly, jsme pracovali dlouhá léta. Teo-
reticky bychom mohli ty alternativní díly roz-
dělit do několika menších rámečků a dávat do
stavebnice konkrétního subtypu jen ten jeden
správný rámeček a tím ušetřit na jinak později
vyhozeném plastu. Pokud si ale dáte tu práci
a prostudujete si technickou historii někte-
rého z významných typů letadel, k čemuž
máte mimochodem v tomto čísle Infa skvělou
příležitost, tak zjistíte, že by to díky proplé-
tání se atributů nesčetných vývojových verzí
a výrobních provedení ve skutečnosti byla
pěkná pruda. Takže v zájmu zachování dušev-
ního zdraví všech tvůrců stavebnice a v ne-
poslední řadě těch, kdo stavebnice balí a při-
pravují komponenty ke kompletaci stavebnic,
to prostě děláme tak, jak to děláme. Mám za
to, že se tomu říká logistika. V případě Bf 109
G-10 to znamená, že při stavbě jednoho modelu
Bf 109 G-10 WNF jsem ze stavebnice použil 68
dílů a 104 mi jich zbylo. V tom jsou započítané
i drobné díly, které jsou ve stavebnici zdvojené,
případně ztrojené, pro případ ztráty, vystřele-
ní dílu z pinzety nebo jeho případného pozření.
Když jsem to teď tak napsal, tak si říkám, jestli
jsem nevyužité díly dobře spočítal. Ale nejspíš
to tak nějak bude. Zkrátka a dobře, nebojte se
toho. Ty zbylé díly si prostě schovejte, nic vás
to nestojí, a když je nezahodíte někde do řeky,
kde by je nedej bože sežral třeba sumec a pak
by z toho umřel, tak z toho žádná katastrofa
nebude a můžete je koneckonců použít k vy-
lepšení nějaké konkurenční, ne tak dobře vy-
bavené starší stavebnice, jako je třeba ta výše
zmíněná Bf 109 G-6. Já tedy navzdory všem
ekologům stále věřím, že žádná sýkorka ani
velryba zatím nezemřela v důsledku pozření
zbytku plastového rámečku z plastikové sta-
vebnice, prostě věřím, že modeláři nikdy žádný
plastový díl dobrovolně do přírody nevyhodí.
To, že nám něco spadne pod stůl, to je zase jiný
příběh, jak všichni víme.
Hodnocení stavebnic v mediálním prostoru
se v posledních letech viditelně upíná k hod-
nocení plastu. Jakoby na stavebnici nebylo nic
jiného zajímavého, jakoby její hodnota a kvalita
byla dána jen a pouze kvalitou plastových dílů.
Když ale sleduji počínání modelářů mezi regály
se stavebnicemi na výstavách, když se dívám,
o co se při prohlížení krabice zajímají jako
první, tak to téměř nikdy není plast. To prv-
ní, co většinu modelářů zajímá, jsou barevná
schémata. Ta si prohlédnou, prostudují, a pak
teprve krátce juknou na plast. Tak to bylo vždy
a vždy to tak bude. Kamufláž, marking, pilot,
nejlépe nějaké to eso a akce na box artu, to je
to, co modeláře zajímá, baví a přitahuje, to je
to, co je vždy na prvním místě! Ne každý vý-
robce to chápe, proto jsou ve většině stavebnic
v průměru tři verze zbarvení, mnohdy jen dvě,
a ještě k tomu ne moc nápadité. Často jsou to
mnohokrát omleté markingy, velmi často
jednoduchá schémata. Jedno tak někdy bývá
pestřejší, s nějakým tím emblémem nebo nose
artem, a zbytek už něco jednoduššího. Tak ně-
jak podle pravidla, aby se vlk nažral a koza
se u toho moc neutahala. Takový styl zamrzlý
v devadesátkách, těžká nuda, přesně to, co my
nehodláme provozovat. Jak jsem psal minule
v článku o Mustangu, svět už je jinde, i modelář
hledá zábavu. Kdo pravidelně sleduje Eduarda,
ten ví, kde tu zábavu najde.
V úvodním Royal Classu Bf 109 G-10 je de-
set verzí zbarvení. Aby to nebylo samý Němec,
tak čtyři z nich jsou stroje zahraničních uži-
vatelů. Jsou to stroje maďarského, italského
a chorvatského letectva, a čtvrtý neněmecký
stroj je poválečná československá Avia S-99.
Nejpestřejší je chorvatský stroj, který má za
sebou i zajímavou historii. Ne že by ta ostatní
zbarvení byla horší, ale ten Chorvat je takový...
osvěžující. Obtisky jsou naše, takzvané loupa-
cí. Už po stošedesáté připomenu, že loupání
je nepovinné, vysloveně dobrovolné, obtisky
poskytují stejně kvalitní službu i bez loupání.
Pokud toto čte někdo, kdo stále ještě k našim
obtiskům chová odpor, zkuste jim prosím vás
dát konečně šanci. Třeba tady, v Royal Classu,
je tak velký aršík obtisků, že by v tom byl čert,
abyste se s ním nenaučili pracovat. Chce to jen
trénink, praxi a grif. Bez toho koneckonců neo-
loupete ani vajíčko, tak nad čím váháte?
V této sérii pozdních Bf 109 máme připrave-
nou sadu forem pro pět subtypů: Bf 109 G-6/AS,
Bf 109 G-14/AS, Bf 109 G-10/R6 (Erla), Bf 109
G-10 (Messerschmitt), a Bf 109 G-10/U4 (WNF).
Vydávat je budeme postupně v různých edicích
zhruba následující dva roky. Celou sérii dvaa-
sedmdesátinových Bf 109 F/G/K uzavře příští
rok Bf 109 K-4. Věřím, že se nezaleknete jejich
údajné složitosti a že se u jejich stavby budete
královsky bavit, protože Royal Class rovná se
Royal fun!
Buď kit!
Vladimír Šulc
INFO Eduard
7
Září 2024