Markingy pro L-410UVP Turbolet 1/72
v. č. 810731, LOM Praha, Centrum leteckého výcviku, Pardubice, Česká republika, 2019
Turbolet, který dostal později přezdívku Máňa byl vyroben 25. listopadu 1981 a už v prosinci byl předán armádě, která jej zařadila do stavu 3. dopravního leteckého pluku v Praze-Kbelích. Letoun prošel několika změnami zbarvení a sloužil jako salonní letoun. V rámci reorganizace vzdušných sil AČR v polovině devadesátých let přešel letoun do stavu 61. dopravní letky na nově zformované 6. základně dopravního letectva. V roce 2002 se stěhoval do Pardubic na tamní 34. základnu speciálního letectva, kde byl po generální opravě zařazen v roce 2004 do stavu nově zformovaného Centra leteckého výcviku. V té době nesl standardní bílo-šedé zbarvení a po určitou dobu také nápis Máňa nad pilotní kabinou. Na přelomu let 2011 a 2012 prošel tento Turbolet revizí v Kunovicích, při které mu byl obnoven technický resurs o dalších 4800 hodin či 10 let provozu. Zároveň obdržel nové modré zbarvení, ve kterém se dožil v roce 2022 konce své služby. Během ní nalétal 7479 hodin a absolvoval 13 892 přistání. V únoru 2024 bylo rozhodnuto, že bude letoun jako neletový exponát zapůjčen leteckému muzeu v Kunovicích.
v. č. 800525, 5. Luftwaffe Division,
Luftwaffe, Německá spolková republika, 1996
Na sklonku roku 1980 byly dodány první L-410UVP armádě tehdejší NDR. Jednalo se o letouny v salonní jedenáctimístné verzi a první letouny byly dodány v kamufláži tvořené nepravidelnými plochami khaki a zelené barvy. Po sjednocení Německa na začátku devadesátých let si Bundesluftwaffe ponechala tyto letouny pro 5. Luftwaffe Division, která plnila úlohy spojené s přepravou vládních osob. Letouny prošly generální opravou a dostaly bílo-šedé zbarvení s výrazným pruhem složeným ze dvou odstínů modré barvy. Ostatní do NDR dodané L-410UVP byly vesměs výsadkového provedení a ty byly zčásti prodány do Guatemaly a zčásti darovány vojenským letectvům pobaltských republik.
v. č. 810731, Letka zvláštního
určení, 3. dlp, Praha-Kbely, Československo, 1990
Koncem 80. let byl Turbolet výrobního čísla 810731 využíván v salonní verzi pro přepravu zahraničních zbrojních inspektorů KBSE (Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě) u Letky zvláštního určení, jež byla součástí kbelského 3. dopravního leteckého pluku. Tomu odpovídalo i zbarvení s výraznými žlutými plochami na křídlech, stejnou barvou byly vyvedeny i příď a záď letounu.
v. č. 851527, Slov-Air, Československo, 1990
Státní podnik Slov-Air, který v roce 1969 nahradil někdejší ČSA Agrolet, byl prvním tuzemským uživatelem L-410. První letoun zařadil do svého letového parku ve druhé polovině roku 1971. Letouny, ještě ve verzi L-410A sloužily pro vnitrostátní přepravu a v roce 1975 byly předány ČSA.
Tento letoun byl zakoupen Státní leteckou inspekcí a zalétán posádkou Miroslav Srnec a Pavel Plaček 15. listopadu 1985 se značkou OK-PXI. Krátce nato byly u SLI přehodnoceny plány (letoun měl sloužit jako kalibrační) a v listopadu 1986 byl nabídnut k odprodeji či převodu. Zájem měl Moravan, kunovický aeroklub, prý byl i jeden jugoslávský zájemce a mluvilo se také o armádě nebo ČSA. Nakonec letoun získal v říjnu 1988 Slov-Air. Dne 24. 10. 1988 tak došlo ke změně imatrikulace na OK-PDI a letoun byl využíván pro JZD AK Slušovice, později také zajišťoval přepravu slovenských federálních poslanců. V roce 1992 došlo ke zrušení letounu po poškození příďového podvozku při přistání. Letoun pak byl dlouho odstavený na letišti v Žilině, poté byl převezen do Bratislavy a posloužil pro výcvik letištních hasičů.
v. č. 831138, Pyrlandia-Boogie,
Ostróv Wielkopolski, Polsko, 2006
Tento L-410UVP nebyl vyroben pro zákazníka, ale pro tovární účely. Zkoušely se na něm totiž modifikace nově připravované verze UVP-E. Letoun se značkou OK-178 byl zalétán 10. ledna 1984. Následovaly zkoušky brzd, různých tvarů koncových nádrží či montáž pětilistých vrtulí. V roce 1985 byl letoun vystaven v Paříži a hrál si UVP-E. Letoun dostal také civilní imatrikulaci OK-OZG, aby se poté vrátil k OK-178 a byl přestavěn opět na standardní L-410UVP. Poté dostal novou značku OK-NZG a na konci roku 1991 byl na dva měsíce pronajat Slov-Airu. Pak již putoval do soukromých rukou k firmě Delta System Air, kde dostal značku OK-NDG. V Norimberku došlo 28. ledna 1994 ke zlomení konce křídla silným větrným poryvem, po opravě jej osádka Jiří Nečas a Albert Orlita přeletěla do Bratislavy. Jako OK-NDG jej provozovala společnost ABA Air a od března 2000 byl skoro rok odstaven v Otrokovicích. Dalším majitelem se stala mošnovská firma Job Air, u které dostal letoun žlutý nátěr s modrým pruhem. Počátkem roku 2003 byl prodán do Polska, kde létal u Pyrlandia Boogie se značkou SP-KPS a sloužil sportovním parašutistům. Od 16. září 2013 byl ale zpět v českém rejstříku, tentokráte se značkou OK-PRH, která byla 13. července 2016 změněna na OM-PRH a poté na OM-HFP, se kterými jej provozovala v atraktivním zbarvení společnost Praga Aviation. V současnosti je letoun odstavený na letišti v Kunovicích. Má za sebou 6021 letových hodin a 9066 přistání.
v. č. 8100731, 24. základna
dopravního letectva, Praha-Kbely, Česká republika, 2010
V roce 2004 prošel Turbolet 8100731, jehož historie je popsána také u markingů A a C, generální opravou a od armády, kde do té doby sloužil, se přesunul do stavu Centra leteckého výcviku na letišti v Pardubicích. V rámci GO nahradil původní maskovací zbarvení elegantní bílo-šedý nátěr s pásem po celé délce letounu v barvách národní trikolóry. Krátce nato se nad bočními okny pilotní kabiny objevil na obou stranách nápis Máňa. Od té doby se tato přezdívka drží, přestože po další revizi dostal modré zbarvení a nápis Máňa zmizel.