Tail End Charlie
Svátek modelářských duší
Text: Jan Zdiarský
O tom, že máme za sebou další ročník E-Daye, vědí z úvodníku tohoto čísla Infa i ti z vás, kteří minulý víkend v Milovicích nebyli, nebo které informace o konání největšího českého a zcela jistě jednoho z největších evropských modelářských setkání minula.
Jako už po několik posledních let za sebou mi připadl, mimo jiných, úkol zkoordinovat účast modelářských klubů. To znamenalo vyrovnat hladiny jejich požadavků a proseb s možnostmi a zkrátka zajistit to, aby kromě soutěžních modelů mohly výstavu ozdobit i prezentace klubů napříč Českou republikou, ale také ze Slovenska a Itálie. A aby k tomu měly vhodné podmínky, a také aby nám, zejména při jejich rozjezdu, nevznikal chaos.
Takové klubové výstavy jsou pak velmi pestré. Jsou zde špičkově postavené modely, nedokončené projekty, kroniky klubů, fotografie, misky s bonbony a dalšími dobrotami pro kolemjdoucí, fešné ubrusy a sošky, ceny z jiných soutěží…
Ačkoliv tematické výstavy – SIGy – postupem let ubývají, klubových prezentací přibývá. SIG jsme letos měli pouze jediný, zaměřený na modely z oblasti SCI-FI. Vystavujících klubů bylo na letošním E-Dayi jednatřicet a zabíraly stoly o celkové délce více než 70 metrů. Letošní rok jsme museli oželet účast několika moravských klubů, jejichž členové po ohromných záplavách řešili úplně jiné starosti.
Účelem toho, co píšu, ale není statistika účasti, ač i ta je hodna zveřejnění. Chtěl bych se s vámi podělit o něco jiného. Je to směsice z pocitů, které z těchto klubových výstav mám. Letos víc než v předchozích dvou letech mě představitelé klubů už při registraci žádali, aby mohli dostat místo vedle konkrétního spřáteleného klubu, se kterým sousedili třeba před rokem. E-Day více než jiné soutěže dává prostor pro vzájemné sdílení času – během pátečního odpoledne, v sobotu pak po celý den. A že se v pátek večer, po zavření haly, pak pokračuje v nějaké hospůdce, není třeba ani dodávat.
E-Day tak vytváří skvělé podmínky pro navazování a utužování přátelství, která jsou v každém takovémto hobby důležitá. Pokud tedy nejste modelář samotářského typu. Lidé z různých klubů si nejen vyměňují zkušenosti, tipy a nové modelářské techniky, vzájemně pro kamarády vozí upečené buchty a koláče, kávu v termosce a samozřejmě i nějakou tu lahvinku či placatici. Co kdyby bylo v tankové hale sychravo a chladno, že?
Většina z modelářů, tvořících klubové prezentace, měla zároveň své modely i v soutěži samotné Czech Model Masters. Znamenalo to pro ně tedy povětšinou v pátek odpoledne projít se svými modely registrací a pak poskládat svatostánek svého klubu tak, aby pokud možno něčím vynikal nad ostatními. Druhý den pak zařídit nějaké ty obchody ve stáncích prodejců, workshopy a besedy a jinak se už věnovat tomu, co v modelařině hraje prim, dokonce i před tím lepením, tmelením, broušením, stříkáním a jinou okultní alchymií; a to je povídání.
Dříve jsem to tolik neřešil, patříte-li mezi organizátory takovéto akce, na dění okolo sebe pohlížíte jaksi jinýma očima než normální účastníci, ovšem právě ony požadavky na umístění konkrétních klubů k sobě mne k tomu tento rok dovedly – víc si všímat, co se za klubovými stoly děje. A tam můj zrak objevil oázy klidu a pohody uprostřed tlačenic a ruchu, jaký s sebou takováto výstava přináší. A pochopil jsem tím, že klubová výstava není pro její tvůrce jen možností prezentace – prostor, který na E-Dayi kluby dostanou, zároveň vytváří skvělé zázemí, ve kterém modeláři relaxovali, v klidu si povídali a kam se uchylovali, když bylo potřeba si odpočinout od všeobecného ruchu. Prožívali tam klid ve společnosti stejně naladěných lidí, se kterými se třeba vidí jen jednou či dvakrát za rok – na E-Dayi a nějaké soutěži na půli cesty. Seděli tam spokojení a užívali si svého modelářského svátku s pocity, jaké asi zažívají lidé, kteří se rozvalí na lehátko na pláži. Ale kromě toho zde mají okolo sebe kamarády ze vzdálených míst, tisíce témat, o kterých mluvit a špičkové modely světové úrovně na dosah několika kroků. A to je zcela jistě jednou z důležitých věcí, proč modeláři na E-Day rádi jezdí. Je to svátek pro jejich duše. A z naší strany je to tak trošku poděkování, že svým koníčkem a svým zájmem umožňují firmám, jako jsme my, existovat. Potřebujeme se navzájem. A řekl bych, že se máme i navzájem rádi. Alespoň letošní E-Day mne v tom znovu utvrzoval.