Page 9
tické Východní Německo, státní hranice horský
region rozdělila. S nástupem komunistické čes-
koslovenské vlády kontrolované Kremlem a se
začátkem Studené války přišlo také cílené úsilí
vymazat z historické paměti přímou účast ame-
rické armády na osvobození části českého úze-
mí. Zatímco na německé straně Krušných hor se
vzpomínky na tragický boj z 11. září 1944 částečně
zachovaly, na české straně o této bitvě věděl má-
lokdo a nebylo vhodné se o letecký boj Ameri-
čanů s Němci zajímat. Děti nových obyvatel tedy
v Kovářské chodily do školy, aniž by tušily, k jaké
dramatické události došlo na podzim 1944 přímo
v jejich školní budově.
Oživená historie
Válečné události však postupně začaly vy-
plouvat na povrch. V okolí se nacházely trosky
letounů, na domech byly patrné stopy po poško-
zení a někteří lidé se podělili o vzpomínky nebo
zprostředkované informace. Letecké archeologii
se bylo možné začít trochu věnovat v posledních
dvou dekádách komunistického režimu. Parta
místních lidí společně s mým dnešním kolegou
Janem Zdiarským začala pátrat po podrobnos-
tech letecké bitvy, kdo byli vlastně její účastní-
ci, kde v okolí leží trosky sestřelených letounů
a často i ostatky letců. Od roku 1984 začalo ama-
térské klukovské pátrání, které o více než deset
let později vedlo k přípravám na budoucí otevření
muzea, které by se této letecké bitvě věnovalo.
Rok 1989 a pád komunistické diktatury přinesl
i svobodu cestování a komunikace, jež umožnila
kontakty s veterány obou válčících stran. Podaři-
lo se napojit také na obdobné badatelské skupiny
v Čechách i u německých sousedů, především
na pamětníky a archivy, kteří společně umožnili
objevit celkový a nečekaný rozsah celé události
a dovolily vyskládat další obrazy celé mozaiky.
K 50. výročí bitvy, 11. září 1994, byl v Kovářské
odhalen pomník sestřeleným letcům. Základní
škola v Kovářské, již opět známá tím, že na ni bě-
hem bitvy dopadla zadní část jedné ze sestřele-
ných B-17, získala čestné pojmenování ”Základní
škola Sgt. J. C. Kluttze”, po spodním střelci tohoto
stroje, který havárii své B-17 přežil. Pomník odha-
lili čeští letečtí veteráni, příslušníci britské Royal
Air Force. Dva z nich, genmjr. František Fajtl, DFC
a plk. Alois Šiška, sejmuli bílé sukno z pomníku
věnovaného jejich spojeneckým kamarádům,
ale také bývalým nepřátelům z Luftwaffe, přesně
v čase, kdy se před padesáti lety zastavily hodin-
ky jednoho ze sestřelených letců.
Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím bylo
založeno v roce 1996, v jeho pozadí bylo více než
dvanáct let dokumentace a historického výzku-
mu Letecko-historické skupiny Kovářská a Sletu
Plzeň. Třetím zakladatelem muzea se stala obec
Kovářská, která poskytla prostory a finanční
podporu, především se stala zřizovatelem muzea
a dodnes jeho aktivity podporuje.
V předvečer hlavního dne setkání, v pátek 7. září, proběhlo slavnostní otevření nové části expozice, kterou zdejší
muzeum připravovalo několik let.
Dvě dvojice ze skupiny amerických hostů letošního setkání. Lodi a Tim Claypole vlevo a Cheryl a Brad Hempy
vpravo. Vitrína za Lodi Claypole náleží osádce Lt. Howarda R. Schulteho, ve které její otec Sgt. Lester Swink
působil jako radiooperátor. Strýc Brada Hemphyho, Lt. Harry M. Hempy, spolu se svým co-pilotem Jackem W.
Janssenem, dovedl z této bitvy svou B-17 zpět na základny pouze se dvěma funkčními motory. Této B-17
je věnována vitrína u které Brad Hempy právě stojí. Oba případy byly v expozici zastoupeny již dříve,
v nově otevřené části, kam byly přesunuty, dostaly více prostoru.
Gunner Butler, příslušník současných US Air Force, stojí
u trosek zadní části B-17G 42-97834, ve které byl vážně
zraněn jeho pradědeček, S/Sgt. William E. Kenney, zadní
střelec osádky Lt. Everitta.
V září 1997 se v Kovářské setkali po 53 letech
přímí protivníci bitvy, němečtí a američtí letci,
aby zde společně muzeum slavnostně otevřeli.
Poprvé od skončení druhé světové války se vrátili
na místa, kde 11. září 1944 prožili hrůzné okamži-
ky. Byli opět tam, kde se zachránili na padácích
z hořících letounů, nebo kde padli jejich kamarádi.
V řadě případů se stalo něco, co by si patrně dříve
neuměli představit, navázali přátelství s bývalý-
mi nepřáteli.
Tato setkání jsem několikrát navštívil a vždy
bylo nesmírně zajímavé vidět místní muzeum,
jehož expozice se každý rok po dobu téměř tři-
ceti let rozšiřuje. Měl jsem příležitost mluvit také
s některými veterány. Do paměti se mi vryl roz-
hovor s Donem Bradleyem, jež se letecké bitvy
zúčastnil jako palubní fotograf 100th BG, nebo vy-
právění Hellmuta Detjense z III./JG 4, ve kterém
mi popisoval, jak jednu z Létajících pevností se
svým Messerschmittem sestřelil.
V paměti mám i setkání s lidmi, jejichž jména
jsem bohužel neznal. Jeden z bývalých němec-
kých obyvatel Kovářské mi vyprávěl, jak nálet
prožil jako školák v chodbě v podzemí školní
budovy. Při jiné příležitosti jsem, jako návštěvník,
pomáhal přeložit diskusi mezi mladým americ-
kým leteckým důstojníkem a veteránem z JG 4.
Starý pán měl díky svým válečným zážitkům sil-
ně protiválečný postoj. Jako přeživší Hitlerovy
dobyvačné války svému mladému americkému
kolegovi zdůrazňoval, že národy by spolu neměly
válčit, hlavně ne kvůli záminkám jako je ropa.
Organizátoři mě jednou požádali, abych na
besedu přivezl veterána JG 54, pana Heriber-
ta Kollera. Tak jako u ostatních válečných letců,
i o něj veřejnost jevila velký zájem. Když bese-
da skončila, tak pan Koller všechny odzbrojil tím,
že by si publikum rád vyfotografoval, vylezl ve
svém pokročilém věku svižně na židli a užaslé
posluchače zvěčnil svým fotoaparátem.
Mnoho podobných setkání vytvořilo osobní
vazbu ke Kovářské a letecké bitvě jak pro veterá-
ny, tak pro jejich rodiny, obyvatele české i němec-
ké části Krušnohoří a zájemce o leteckou historii.
Akce k 80. výročí se těšila velkému zájmu
veřejnosti. Podle některých odhadů účast
překročila 4000 návštěvníků.
Při ceremonii u pomníku
padlých letců byla čtena jména
všech objetí bitvy v abecedním
pořadí, bez rozlišení národnosti.
Jména četli rodinní příslušníci
letců sestřelených či účast-
nících se tohoto boje.
Na fotografii vpravo je John
Gately, jehož otec se bitvy
zúčastnil jako zadní střelec
osádky Lt. Bennetta a byl mezi
těmi šťastnými, kteří se v ten
den vrátili na základnu.
INFO Eduard
9
Říjen 2024