Do zteče!

„Do zteče ostře!“ Takto piloti českých L-39, provádějící ostré střelby, žádali rádiem řídícího střeleb o povolení odpalu neřízených raket, střelbu kanónem nebo odhozu pum. Řídícím střeleb byl určován příslušník z řad létajícího personálu. Ten se nacházel během střeleb v prostoru střelnice v bezpečné vzdálenosti od dopadové plochy, avšak na dohled od ní. Vedoucí dvojice po obdržení povolení od řídícího střeleb už vydal pouze pokyn „Připravit“ určený vedenému pilotovi letícímu ve skupině. Odpal raket pak prováděli piloti současně na pokyn „Pal!“ vedoucího dvojice. Následně řídící střeleb prováděl okamžité vyhodnocení přesnosti zásahů a poté informoval piloty rádiem.

#7047

BOXART STORY

„Do zteče ostře!“ Takto piloti českých L-39,

provádějící ostré střelby, žádali rádiem řídící-

ho střeleb o povolení odpalu neřízených raket,

střelbu kanónem nebo odhozu pum. Řídícím

střeleb byl určován příslušník z řad létající-

ho personálu. Ten se nacházel během střeleb

v prostoru střelnice v bezpečné vzdálenosti od

dopadové plochy, avšak na dohled od ní. Vedoucí

dvojice po obdržení povolení od řídícího střeleb

už vydal pouze pokyn „Připravit“ určený vede-

nému pilotovi letícímu ve skupině. Odpal raket

pak prováděli piloti současně na pokyn „Pal!“

vedoucího dvojice. Následně řídící střeleb pro-

váděl okamžité vyhodnocení přesnosti zásahů

a poté informoval piloty rádiem.

Ke střelbám byly zpravidla využívány vo-

jenské prostory Jince, Libavá a Boletice. Kaž-

dé ostré střelby byly pro piloty velmi důležité.

Zejména pro nezbytné získání pilotní třídy

a tím potvrzení dosažení bojových dovedností

na daném typu a samozřejmě náležité finanční

ohodnocení formou navýšení pilotního příplatku

k měsíční mzdě.

Pro pozemní personál znamenaly letecké

střelby vždy vyšší pracovní vypětí než při ka-

ždodenním létání. Zejména pro zbrojíře. Ti ve

dne předběžné přípravy soustředili své úsilí

kromě přípravy letounu a přezkoušení zbraňo-

vých systému také k navěšení raketových bloků

a samotnou přípravu letecké munice. Letouny

na střelnici létaly převážně vyzbrojeny kombi-

nací kanónu GŠ-23 spolu s raketami S-5, nebo

kanónem GŠ-23 spolu s pumovou výzbrojí. Z dů-

vodu náročnosti této přípravy se lety na střelni-

ci plánovaly v týdenním bloku.

Letové akce vyzbrojených Albatrosů, léta-

jících na střelnici, měly svá důležitá bezpeč-

nostní specifika. Zbrojíři například prováděli

vyzbrojení letounů až jako poslední odbornost,

kdy už radisti a elektrikáři spolu s technikem

letounu měli své přípravy hotovi. Během nabí-

jení zbraní byly před a za letounem umístěné

výstražné praporky. Znamenalo to, že v těchto

prostorech se nesměl pohybovat žádný pozem-

ní personál nebo prostředky letištního zabez-

pečení. Po vyzbrojení letounu už k němu mohl

pouze pilot se svým technikem.

Po provedení střelby a přistání letounu zpět

na letišti piloti pojížděli na určené „vybíjecí mís-

to“ a nasměrovali letoun do bezpečného směru.

Na tomto místě již čekala dvojice zbrojířů, která

při spuštěném motoru zkontrolovala „bezpeč-

nost“ použitých zbraní. V praxi to znamenalo,

že v raketových blocích nesměla zůstat žád-

ná raketa a v leteckém kanónu žádný náboj.

V opačném případě byl pilot informován o zů-

statku munice ve zbrani. To byl pro něj signál

k vypnutí motoru. Následně zbrojíři započali

s odstraňováním závady.

Boxart říjnové novinky Eduardu zachycuje

právě okamžik, kdy dvojice Albatrosů odpaluje

neřízené střely S-5 z raketových bloků UB-16

nad některou ze zmíněných střelnic. Mimo ra-

ketových bloků je letoun podvěšen dvojicí pří-

davných palivových nádrží, a to z důvodu pro-

dloužení operační činnosti (možnosti provést

několik ztečí následně za sebou) v prostoru

střelnice.

Zbarvení Albatrosu na kresbě zachycuje jeho

podobu v poslední etapě služby u 222. výcviko-

vé letky v Náměšti nad Oslavou. Po dobu jeho

služby na této základně o něj s láskou pečoval

jeho kmenový technik Michal F., který je nyní

zaměstnancem Eduardu a tvůrcem kamufláž-

ních schémat a obtisků. Logicky tak realizace

kamuflážních schémat pro tuto stavebnici pad-

la právě na něj a jeho 3903 ve výběru nesměla

chybět. Navíc tento letoun nesl několik odstí-

nu barev, které obdržel při různých údržbách

a revizích, avšak stále nesl původní tovární

zbarvení. To dělá jeho marking atraktivním. Bě-

hem služby u 222. výcvikové letky tento Alba-

tros obdržel nepatrný doplněk ve formě pruhů

nanesených na okrajový oblouk kýlové plochy.

K těmto pruhům se váže humorný příběh, který

je zmíněn ve stavebnici.

Jen pro úplnost dodejme, že letoun tr. čísla

3903 byl vyroben v říjnu 1986 a svůj posled-

ní let provedl z letiště Čáslav dne 24.10.2016.

Z uvedeného vyplývá, že jeho provoz byl ukon-

čen po 30 letech služby z důvodu vyčerpání do-

bové technické životnosti. Během služby nalétal

krásných 3600 letových hodin.

Ilustrace: Antonis Karydis

Do zteče!

Text: Zdeněk Nožička

INFO Eduard

37

Říjen 2024