10/2024

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 23 říjen 2024

  # 176

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2024

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 23 říjen 2024

  # 176

• Page 3

  eduard

  eduard

  ŘÍJEN 2024

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – listopad 2024

  TAIL END CHARLIE

  ČLÁNKY

  BOXART STORY

  L-410UVP Turbolet Limited 1/72

  THEY FOUGHT TO REBUILD Limited 1/48

  P-51B/C Mustang w/ dorsal fin ProfiPACK 1/48

  L-39ZA Albatros ProfiPACK 1/48

  Bf 109G-10 1/72

  P-51D Mustang 1/48

  P-51B Mustang Birdcage canopy 1/48

  80. výročí letecké bitvy nad Krušnohořím

  OHŇOSTROJ NAD BUDAPEŠTOU

  THEY FOUGHT TO REBUILD

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Kto seje vietor, žne búrku

  v Kurskej oblasti

  Máňa

  S Národní gardou v Číně

  Do zteče!

  4

  6

  35

  38

  64

  76

  92

  102

  110

  126

• Page 4

  Vážení přátelé,

  ačkoli všichni víme, že dvakrát nevstoupíme do

  stejné řeky a historie se nikdy neopakuje, ně-

  kdy máme pocit, že se stala výjimka a historie

  se přeci jen opakuje. Přesně ten pocit jsem měl

  před dvěma týdny, kdy začalo pršet a přišly po-

  vodně, které zdevastovaly východ naší země.

  V roce 2002, před druhým ročníkem E-daye, to

  bylo podobné. Srpnové povodně tehdy prošly

  celou zemí a bohužel také areálem plzeňské

  střelnice, kde se konaly první ročníky E-daye.

  Díky úsilí členů spolupořádajících modelář-

  ských klubů, plzeňského a kaznějovského, byl

  tehdy areál vyčištěn, připraven a E-day proběhl

  ve stanoveném termínu. Dnes máme na kontě

  dalších 19 ročníků, a věřte tomu nebo ne, mnozí

  z těch, kdo organizovali a zachránili E-day v roce

  2002, s námi byli na E-dayi i letos, a mnozí z nich

  se opět podíleli na jeho organizaci. Letos jsme

  naštěstí nemuseli akci ani areál zachraňovat.

  Letošní povodeň byla v mnoha oblastech naší

  země opět devastující, ale po 22 letech jsme

  o mnoho dál, díky přesné předpovědi byla země

  mnohem lépe připravena, také střední Čechy ani

  Milovice jí nebyly zasaženy. Přesto mnoha mode-

  lářů povodeň zasáhla, zatopila například kance-

  lář sazeče časopisu Revi v Ostravě a znemožnila

  kolegům vydat aktuální číslo časopisu a zabrá-

  nila i jejich účasti na E-dayi. Mnozí modeláři při

  povodních pomáhali a pomáhají, například Pepa

  Choreň, jeden z nejlepších českých modelářů,

  youtuber a povoláním hasič přijel do Milovic ne

  ze severočeského Mostu, kde bydlí, ale ze Slez-

  ska, kde tým mosteckých hasičů pomáhá při li-

  kvidaci následků povodně. A večer po výstavě se

  do Slezska zase vrátil.

  Snad na každém E-dayi, možná i na každé

  modelářské soutěži nejen v Čechách, se dis-

  kutuje otázka, jaká je budoucnost modelařiny.

  Letos tomu nebylo jinak. Vypadá to, že mode-

  lářská komunita cítí jistý pocit ohrožení. Ovšem

  o blížícím se konci a zániku modelařiny se mluví

  už dlouho, snad někdy od konce devadesátých

  let. Podle těch řečí je konec v dohledu, někdy to

  vypadá, že diskutující dávají modelářům rok, na-

  nejvýš dva. V realitě ovšem konec ne a ne nastat.

  Modeláři jsou tu stále a jak to tak vypadá, mají

  se k světu. Vždyť jen v Čechách máme nějakou

  modelářskou výstavu prakticky každý víkend,

  a v některých týdnech máme i dvě či tři výstavy.

  Samozřejmě jsme někde úplně jinde, než jsme

  byli v devadesátkách, a to ani nemluvím o osm-

  desátkách. Svět se změnil a mění se dál, s ním se

  měníme i my, náš koníček i průmysl, zásobující

  ho stále novými a novými, a především kvalitními

  výrobky. Při pohledu na nabídku modelářských

  obchodů, pravda, dnes většinou internetových,

  jen přechází zrak. Tam není vidět žádný pokles

  aktivity a zmenšování sortimentu, naopak vidíme

  až neskutečnou aktivitu a záplavu novinek, vydá-

  vaných měsíc, co měsíc. Ostatně Eduard k ní při-

  spívá nemalým dílem. Nevypadá to na stagnaci

  a zánik, vypadá to naopak na zlaté časy aktivity,

  tvořivosti a hojnosti.

  Pokud bychom přijali za svou teorii jednoho

  slavného egyptologa a nyní i senátora, že kaž-

  dá civilizace projde vrcholem svého vývoje, aby

  se následně zhroutila, pak patrně prožíváme ten

  zlatý věk a možná i vrchol vývoje našeho hobby.

  Já tedy pevně věřím, že na konci ještě zdaleka

  nejsme, že máme stále mnohé, především tech-

  nologické rezervy, a ještě máme co vymýšlet,

  vynalézat a čím nadchnout modeláře dnešní

  i budoucí. Také věřím, že přinejmenším tady

  u nás v Evropě nás nedostane ani demografie.

  V Milovicích to letos stejně jako v minulých letech

  rozhodně nevypadalo jako v domově důchodců.

  Jak mezi návštěvníky, tak mezi vystavujícími mo-

  deláři byly zastoupeny všechny věkové skupiny

  a nás dědků rozhodně nebyla většina. Možná od

  té dědkovské menšiny nakonec pochází ta vize

  brzkého zániku, protože takový pohled na svět

  zkrátka starší lidé mnohdy mají bez ohledu na

  národnost, sociální status, rodinný stav a prak-

  tikované koníčky. Ale tady mi také přijde, že ani

  v tomto bodě na tom není modelařina tak zle. Jak

  na modelářských výstavách, tak na diskuzních

  fórech výrazně převažují optimisticky naladění

  jedinci, věčně lační po novinkách a nespokojení

  s jejich množstvím. Což je v dnešní době hojnosti

  přinejmenším na pováženou!

  Já jsem tedy knihu pana profesora Bárty o zá-

  niku civilizací četl, ale po zralé úvaze jsem jeho

  závěry nepřijal. Řekl bych, že to má z toho, že

  velká část jeho aktivní činnosti probíhá v hrob-

  kách a v hrobech. On pohled na svět z hrobky

  je prostě takový… řekněme specifický. Když jste

  v hrobě, tak je jasné, jak to všechno nakonec

  skončí.

  Letos jsme na E-dayi natáčeli na několik ka-

  mer, měli jsme tam i několik fotografů, nahrávali

  jsme kotle a besedy i workshopy. Kompletní re-

  portáž z 21. ročníku E-daye přineseme v polovině

  října ve zvláštním vydání Infa.

  Dva týdny před E-dayem proběhla jedna malá,

  relativně krátká, ale přesto důležitá schůzka. Tý-

  kala se peněz, které jsme před čtyřmi lety vybrali

  ve sbírce na podporu Václava Šorela, který bojo-

  val s těžkou nemocí. Václav svoji poslední životní

  bitvu nakonec v září roku 2020 prohrál. Po jeho

  odchodu zůstalo na kontě nadačního fondu Zne-

  snáze21 téměř třičtvrtě miliónu korun. Tyto pení-

  ze byly letos v září převedeny do nově založené

  Nadace Václava Šorela, kterou vede jeho dcera,

  Magdaléna Šorelová. Členy správní rady nadace

  zůstávám já a MUDr. Zdeněk Šebesta. Nadace má

  za cíl podporu dětských modelářských kroužků,

  dětských soutěží, dětské modelářské reprezen-

  tace a dalších aktivit, souvisejících s výchovou

  mladé modelářské generace. O Nadaci Václava

  Šorela přineseme základní informace o činnos-

  ti a plánech nadace, kontakty, podmínky využití

  podpory z fondu nadace a další důležité informa-

  ce v dalších číslech Infa. Věříme, že i její činnost

  přispěje k tomu, aby tady s námi modelařina zů-

  stala ještě dlouhá léta a užilo si ji, pokud možno,

  i mnoho dalších generací.

  Říjnovými novinkami vás nebudu v úvodníku

  zdržovat, už jsou přes týden na trhu, znáte je

  a důkladně se s nimi seznámit můžete na ná-

  sledujících stránkách. Přeji vám příjemné chvíle

  strávené s dnešním vydáním vašeho oblíbeného

  časopisu!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard4

  Říjen 2024

• Page 5

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard

  5

  Říjen 2024

• 80. výročí letecké bitvy nad Krušnohořím

  Letos, v sobotu 7. září, jsem s přáteli navštívil mezinárodní letecké setkání, které připomnělo 80. výročí letecké bitvy, která vyvrcholila 11. září 1944 nad Kovářskou v Krušných horách. Do Kovářské a místního muzea, které se letecké bitvě po mnoho let věnuje, jsem zavítal již několikrát. Tento článek je nejen shrnutím mých dojmů z letošního setkání, ale je také pohledem zvenčí do širších souvislostí, jež se s Kovářskou a leteckou bitvou pojí.

  Mrazivé bojiště

  Problematice leteckých bojů, především z obdo-

  bí druhé světové války, se věnuji již dlouho,

  ale teprve letos jsem si uvědomil rozsah hro-

  zivých podmínek, za kterých bojovali američtí

  bombardovací letci nad Evropou. V letové hla-

  dině, která si nezadala s vrcholy Himaláje, se

  v mrazu a v řídké atmosféře probojovávali ke

  svým cílům a zpět na domovské základny pod

  palbou flaku a nepřátelských stíhačů. Takřka

  při každé misi prožívali svou mrazivou obdobu

  bitvy v Ardenách. Neměli však šanci skrýt se

  v zákopech a nemohli doufat v pomoc zdravotní-

  ka a evakuaci do týlu. Před nepřátelskou palbou

  je prakticky nic nechránilo, od okolí je dělil pouze

  tenký potah trupu jejich bombardéru. Asi tušíte

  správně, uvědomil jsem si to při sledování seriálu

  Masters of the Air.

  Bombardovací osádky se musely spoléhat

  hlavně na své palubní střelce, schopnosti pilotů

  a disciplínu při udržování formace. Boj se sevře-

  nou formací bombardérů byl díky tomu něčím,

  co v německých stíhačích budilo strach a někdy

  i paniku. Stíhací doprovod nebyl samozřejmostí,

  protože, až na výjimky, američtí stíhači nepro-

  váděli přímý a trvalý doprovod konkrétní sku-

  piny bombardérů a jejich akční rádius se jejich

  čtyřmotorovým svěřencům vyrovnal až počát-

  kem roku 1944. Když byla bombardovací osádka

  sestřelena nad nepřátelským územím, často část

  jejích členů přesně nevěděla, kam se snáší na

  padácích, nebo kde jejich stroj nouzově přistál,

  a co je na zemi čeká. Řada diváků tajila dech při

  sledování seriálu Masters of the Air u dílu, během

  něhož 100th BG ztratila devět letounů 17. srpna

  1943 při náletu na Regensburg, nebo při scénách

  z náletu na Münster 10. října 1943. „Krvavá Stovka“

  v této akci ztratila dvanáct strojů a jediný bom-

  bardér, který se vrátil zpět na základnu s dvěma

  vyřazenými motory, řídil Lt. Robert „Rosie“ Ro-

  senthal, budoucí legenda této jednotky.

  Luftwaffe byla v první polovině roku 1944 sys-

  tematicky oslabována nálety spojeneckých bom-

  bardérů, a především cíleným úsilím amerických

  stíhacích jednotek ničit své protivníky kdykoli,

  kdekoli a v jakékoli letové hladině. Boje nad

  Normandií v létě 1944 byly pro německé stíha-

  cí jednotky doslova krvavou lázní. Přesto se jim

  v ojedinělých případech dařilo nad Německem

  způsobit značné ztráty jednotlivým bombardo-

  vacím jednotkám. Stíhací doprovod zkrátka nebyl

  všudypřítomný. Navíc se do boje zapojily speci-

  alizované Sturmgruppen s těžce vyzbrojenými

  a pancéřovanými Focke-Wulfy Fw 190 A.

  Oil campaign

  Významným cílem spojeneckých bombardérů

  byl německý petrochemický průmysl. Počet nále-

  tů, které na tyto cíle (tzv. Oil Campaign) provedla

  americká 8th AF a 15th AF a rovněž britská RAF,

  byly obdobné. Každá ze zmíněných leteckých ar-

  mád uskutečnila kolem 200 náletů. Na německé

  petrochemické závody svrhly přes 200 tisíc tun

  pum, přičemž RAF měla na kontě takřka polovinu

  této tonáže. I přes potíže s přesností bombardo-

  vání způsobila tato kampaň nacistickému režimu

  nesmírné obtíže. Na konci války nebyl pro Luft-

  waffe problémem nedostatek letounů nebo pilotů,

  byť jejich výcvik značně degradoval. Zásadním

  problémem pro všechny ozbrojené složky Hitle-

  rova Německa byl nedostatek paliva.

  Jednou z částí tohoto dějinného dramatu byl

  nálet, který dne 11. září 1944 uskutečnila 8th AF

  USAAF. Cílem jejích tří bombardovacích divi-

  zí bylo deset petrochemických závodů, včetně

  Ruhlandu-Schwarzheide, Böhlenu, Chemnitzu

  a také v Brüxu (Most), jenž se nacházel v Sude-

  tech, tehdy v bývalém československém pohrani-

  čí, které bylo zabráno Německem v roce 1938 po

  Letos, v sobotu 7. září, jsem s přáteli navštívil mezinárodní

  letecké setkání, které připomnělo 80. výročí letecké bitvy,

  která vyvrcholila 11. září 1944 nad Kovářskou v Krušných

  horách. Do Kovářské a místního muzea, které se letecké

  bitvě po mnoho let věnuje, jsem zavítal již několikrát. Tento

  článek je nejen shrnutím mých dojmů z letošního setkání,

  ale je také pohledem zvenčí do širších souvislostí, jež se

  s Kovářskou a leteckou bitvou pojí.

  Foto:

  Michael P. Faley,

  Jan Zdiarský a archiv

  Muzea letecké bitvy

  nad Krušnohořím

  11. 9.1944

  Část hostů spojených se 100th Bomb Group po ceremonii u pomníku padlým letcům

  před školou v Kovářské, 7. 9. 2024.

  INFO Eduard6

  Říjen 2024

• Page 7

  Mrazivé bojiště

  Problematice leteckých bojů, především z obdo-

  bí druhé světové války, se věnuji již dlouho,

  ale teprve letos jsem si uvědomil rozsah hro-

  zivých podmínek, za kterých bojovali američtí

  bombardovací letci nad Evropou. V letové hla-

  dině, která si nezadala s vrcholy Himaláje, se

  v mrazu a v řídké atmosféře probojovávali ke

  svým cílům a zpět na domovské základny pod

  palbou flaku a nepřátelských stíhačů. Takřka

  při každé misi prožívali svou mrazivou obdobu

  bitvy v Ardenách. Neměli však šanci skrýt se

  v zákopech a nemohli doufat v pomoc zdravotní-

  ka a evakuaci do týlu. Před nepřátelskou palbou

  je prakticky nic nechránilo, od okolí je dělil pouze

  tenký potah trupu jejich bombardéru. Asi tušíte

  správně, uvědomil jsem si to při sledování seriálu

  Masters of the Air.

  Bombardovací osádky se musely spoléhat

  hlavně na své palubní střelce, schopnosti pilotů

  a disciplínu při udržování formace. Boj se sevře-

  nou formací bombardérů byl díky tomu něčím,

  co v německých stíhačích budilo strach a někdy

  i paniku. Stíhací doprovod nebyl samozřejmostí,

  protože, až na výjimky, američtí stíhači nepro-

  váděli přímý a trvalý doprovod konkrétní sku-

  piny bombardérů a jejich akční rádius se jejich

  čtyřmotorovým svěřencům vyrovnal až počát-

  kem roku 1944. Když byla bombardovací osádka

  sestřelena nad nepřátelským územím, často část

  jejích členů přesně nevěděla, kam se snáší na

  padácích, nebo kde jejich stroj nouzově přistál,

  a co je na zemi čeká. Řada diváků tajila dech při

  sledování seriálu Masters of the Air u dílu, během

  něhož 100th BG ztratila devět letounů 17. srpna

  1943 při náletu na Regensburg, nebo při scénách

  z náletu na Münster 10. října 1943. „Krvavá Stovka“

  v této akci ztratila dvanáct strojů a jediný bom-

  bardér, který se vrátil zpět na základnu s dvěma

  vyřazenými motory, řídil Lt. Robert „Rosie“ Ro-

  senthal, budoucí legenda této jednotky.

  Luftwaffe byla v první polovině roku 1944 sys-

  tematicky oslabována nálety spojeneckých bom-

  bardérů, a především cíleným úsilím amerických

  stíhacích jednotek ničit své protivníky kdykoli,

  kdekoli a v jakékoli letové hladině. Boje nad

  Normandií v létě 1944 byly pro německé stíha-

  cí jednotky doslova krvavou lázní. Přesto se jim

  v ojedinělých případech dařilo nad Německem

  způsobit značné ztráty jednotlivým bombardo-

  vacím jednotkám. Stíhací doprovod zkrátka nebyl

  všudypřítomný. Navíc se do boje zapojily speci-

  alizované Sturmgruppen s těžce vyzbrojenými

  a pancéřovanými Focke-Wulfy Fw 190 A.

  Oil campaign

  Významným cílem spojeneckých bombardérů

  byl německý petrochemický průmysl. Počet nále-

  tů, které na tyto cíle (tzv. Oil Campaign) provedla

  americká 8th AF a 15th AF a rovněž britská RAF,

  byly obdobné. Každá ze zmíněných leteckých ar-

  mád uskutečnila kolem 200 náletů. Na německé

  petrochemické závody svrhly přes 200 tisíc tun

  pum, přičemž RAF měla na kontě takřka polovinu

  této tonáže. I přes potíže s přesností bombardo-

  vání způsobila tato kampaň nacistickému režimu

  nesmírné obtíže. Na konci války nebyl pro Luft-

  waffe problémem nedostatek letounů nebo pilotů,

  byť jejich výcvik značně degradoval. Zásadním

  problémem pro všechny ozbrojené složky Hitle-

  rova Německa byl nedostatek paliva.

  Jednou z částí tohoto dějinného dramatu byl

  nálet, který dne 11. září 1944 uskutečnila 8th AF

  USAAF. Cílem jejích tří bombardovacích divi-

  zí bylo deset petrochemických závodů, včetně

  Ruhlandu-Schwarzheide, Böhlenu, Chemnitzu

  a také v Brüxu (Most), jenž se nacházel v Sude-

  tech, tehdy v bývalém československém pohrani-

  čí, které bylo zabráno Německem v roce 1938 po

  Letos, v sobotu 7. září, jsem s přáteli navštívil mezinárodní

  letecké setkání, které připomnělo 80. výročí letecké bitvy,

  která vyvrcholila 11. září 1944 nad Kovářskou v Krušných

  horách. Do Kovářské a místního muzea, které se letecké

  bitvě po mnoho let věnuje, jsem zavítal již několikrát. Tento

  článek je nejen shrnutím mých dojmů z letošního setkání,

  ale je také pohledem zvenčí do širších souvislostí, jež se

  s Kovářskou a leteckou bitvou pojí.

  Foto:

  Michael P. Faley,

  Jan Zdiarský a archiv

  Muzea letecké bitvy

  nad Krušnohořím

  11. 9.1944

  Část hostů spojených se 100th Bomb Group po ceremonii u pomníku padlým letcům

  před školou v Kovářské, 7. 9. 2024.

  Mnichovské dohodě. Nad nepřátelské území se

  dostalo více než 1000 bombardérů v doprovodu

  stíhacích letounů z téměř všech stíhacích skupin,

  jimiž 8th AF disponovala. Luftwaffe dostala nad

  Německem do vzduchu více než 350 stíhacích

  letounů, nejvíce od začátku invaze v Normandii.

  V leteckých bojích však Němci utrpěli enormní

  ztráty. Sami Američané rovněž museli odepsat

  dvojnásobný počet letounů ve srovnání s misemi

  z předchozích týdnů.

  Některé bombardovací jednotky opět prošly

  těžkou zkouškou. V nevýhodné situaci se ocitla

  92nd BG, ke které prorazily skrz stíhací dopro-

  vod některé Focke-Wulfy ze dvou Sturmgruppen

  a připravily ji o osm B-17 nad Německem a další

  tři havarovaly na spojeneckém území. Ještě těžší

  boj zažila 100th BG a tato mise se stala druhou

  nejhorší v její historii.

  Boj nad Durynskem

  a Krušnohořím

  Z britské základny Thorpe Abbotts doletělo

  nad nepřátelské území celkem 36 bombardérů

  z 349th, 350th, 351st a 418th BS. Zmíněný „Rosie“

  Rosenthal, velitel 350th BS, se této mise nezú-

  častnil, neboť o den dříve byl zraněn při bojové

  misi nad jihozápadním Německem a byl v nemoc-

  nici po nouzovém přistání ve Francii. Cílem svazu,

  v němž 100th BG letěla, byl petrochemický závod

  v Brabag ve Schwarzheide u Ruhlandu. Jejich

  stíhací doprovod se poprvé střetl s německými

  stíhači nad Oberhofem v Durynsku.

  Formaci bombardérů B-17 poté napadly

  těžce vyzbrojené Focke-Wulfy Fw 190 A-8/R2

  z II. (Sturm)/JG 4 a Messerschmitty Bf 109 G

  z III./JG 4. K zemi šlo postupně čtrnáct B-17,

  z nichž asi polovina dopadla přímo v krušnohor-

  ském městysu Schmiedeberg (dnešní Kovářská),

  nebo v jeho širším okolí. Třináct sestřelených

  osádek patřilo „Krvavé Stovce“ a devět z nich ná-

  leželo Rosenthalově 350th BS. Zadní část trupu

  jednoho z bombardérů dopadla na střechu místní

  školy, v jejímž sklepě se nacházel protiletecký

  kryt. Bylo pondělní poledne, takže děti prožily

  nejen hrůzu z boje nad jejich hlavami, ale i dopad

  bombardéru na budovu. Jeden z letců přistání

  v trupu B-17 na střeše jako zázrakem přežil.

  Záhy po devastujícím úderu na Létající pev-

  nosti dorazily na místo bitvy Mustangy a spolu

  s palubními střelci bombardérů poslaly k zemi

  další německé stíhače, přičemž ztráty JG 4 pře-

  sáhly čtyři desítky. Některé z nich dopadly přímo

  do oblasti Schmiedebergu. Američané při obraně

  bombardovací formace postupně přišli o čty-

  ři Mustangy. Na relativně omezeném horském

  území dopadlo několik desítek strojů. V boji či

  v německém zajetí zemřelo 53 amerických letců

  a 48 dalších se po válce vrátilo ze zajetí. Další

  bombardéry se vrátily na základnu s poškozením

  a raněnými na palubě. Přesto hned následujícího

  dne 100th BG startovala na další nálet! JG 4 měla

  po boji nad Krušnohořím 21 padlých a 10 těžce

  či vážněji zraněných.

  Kovářská

  Pro obyvatele Schmiedebergu byla letecká

  bitva a její následky naprostým šokem. Ještě

  během následujícího dne některé trosky letou-

  nů hořely nedaleko jejich domů. Válka se dosud

  tohoto horského kraje přímo nedotkla. Místní

  rodiny ale díky připojení k Říši, které většina

  z nich v roce 1938 vítala, již přišly o desítky

  mužů, z nichž většina padla, nebo byla nezvěst-

  ná v bojích na východní frontě. Schmiedeberg byl

  založen ve 14. století a jeho obyvatelstvo tvořili

  především Němci, kteří se do českého království

  přistěhovali ze západní části Evropy, aby osídlili

  pohraniční regiony. Po vzniku Československa

  v roce 1918 se pro tento městys používal také

  počeštěný název Šmídeberk, běžnou i úřední řečí

  v této obci však byla nadále němčina. Před dru-

  hou světovou válkou se jednalo o prosperující

  obec s více než 5000 obyvateli. S koncem vál-

  ky se do regionu vrátily československé úřady.

  Následovalo vysídlení většiny německého obyva-

  telstva do Německa a po roce 1947 byl pro městys

  zaveden nový název, Kovářská.

  Do regionu přišli noví obyvatelé z jiných částí

  Československa, ale také, jako i do jiných částí

  Sudet, i z Maďarska nebo Rumunska, a přestože

  severním sousedem bylo od roku 1949 socialis-

  Formace B-17G náležejících k 350th BS, 100th Bomb Group.

  Pondělí, 9. září 2024 – duha nad školou v Kovářské,

  přesně v místech, kam 11. září 1944 dopadla zadní část

  B-17G 42-102657.

  INFO Eduard

  7

  Říjen 2024

• Page 8

  tické Východní Německo, státní hranice horský

  region rozdělila. S nástupem komunistické čes-

  koslovenské vlády kontrolované Kremlem a se

  začátkem Studené války přišlo také cílené úsilí

  vymazat z historické paměti přímou účast ame-

  rické armády na osvobození části českého úze-

  mí. Zatímco na německé straně Krušných hor se

  vzpomínky na tragický boj z 11. září 1944 částečně

  zachovaly, na české straně o této bitvě věděl má-

  lokdo a nebylo vhodné se o letecký boj Ameri-

  čanů s Němci zajímat. Děti nových obyvatel tedy

  v Kovářské chodily do školy, aniž by tušily, k jaké

  dramatické události došlo na podzim 1944 přímo

  v jejich školní budově.

  Oživená historie

  Válečné události však postupně začaly vy-

  plouvat na povrch. V okolí se nacházely trosky

  letounů, na domech byly patrné stopy po poško-

  zení a někteří lidé se podělili o vzpomínky nebo

  zprostředkované informace. Letecké archeologii

  se bylo možné začít trochu věnovat v posledních

  dvou dekádách komunistického režimu. Parta

  místních lidí společně s mým dnešním kolegou

  Janem Zdiarským začala pátrat po podrobnos-

  tech letecké bitvy, kdo byli vlastně její účastní-

  ci, kde v okolí leží trosky sestřelených letounů

  a často i ostatky letců. Od roku 1984 začalo ama-

  térské klukovské pátrání, které o více než deset

  let později vedlo k přípravám na budoucí otevření

  muzea, které by se této letecké bitvě věnovalo.

  Rok 1989 a pád komunistické diktatury přinesl

  i svobodu cestování a komunikace, jež umožnila

  kontakty s veterány obou válčících stran. Podaři-

  lo se napojit také na obdobné badatelské skupiny

  v Čechách i u německých sousedů, především

  na pamětníky a archivy, kteří společně umožnili

  objevit celkový a nečekaný rozsah celé události

  a dovolily vyskládat další obrazy celé mozaiky.

  K 50. výročí bitvy, 11. září 1994, byl v Kovářské

  odhalen pomník sestřeleným letcům. Základní

  škola v Kovářské, již opět známá tím, že na ni bě-

  hem bitvy dopadla zadní část jedné ze sestřele-

  ných B-17, získala čestné pojmenování ”Základní

  škola Sgt. J. C. Kluttze”, po spodním střelci tohoto

  stroje, který havárii své B-17 přežil. Pomník odha-

  lili čeští letečtí veteráni, příslušníci britské Royal

  Air Force. Dva z nich, genmjr. František Fajtl, DFC

  a plk. Alois Šiška, sejmuli bílé sukno z pomníku

  věnovaného jejich spojeneckým kamarádům,

  ale také bývalým nepřátelům z Luftwaffe, přesně

  v čase, kdy se před padesáti lety zastavily hodin-

  ky jednoho ze sestřelených letců.

  Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím bylo

  založeno v roce 1996, v jeho pozadí bylo více než

  dvanáct let dokumentace a historického výzku-

  mu Letecko-historické skupiny Kovářská a Sletu

  Plzeň. Třetím zakladatelem muzea se stala obec

  Kovářská, která poskytla prostory a finanční

  podporu, především se stala zřizovatelem muzea

  a dodnes jeho aktivity podporuje.

  V předvečer hlavního dne setkání, v pátek 7. září, proběhlo slavnostní otevření nové části expozice, kterou zdejší

  muzeum připravovalo několik let.

  Dvě dvojice ze skupiny amerických hostů letošního setkání. Lodi a Tim Claypole vlevo a Cheryl a Brad Hempy

  vpravo. Vitrína za Lodi Claypole náleží osádce Lt. Howarda R. Schulteho, ve které její otec Sgt. Lester Swink

  působil jako radiooperátor. Strýc Brada Hemphyho, Lt. Harry M. Hempy, spolu se svým co-pilotem Jackem W.

  Janssenem, dovedl z této bitvy svou B-17 zpět na základny pouze se dvěma funkčními motory. Této B-17

  je věnována vitrína u které Brad Hempy právě stojí. Oba případy byly v expozici zastoupeny již dříve,

  v nově otevřené části, kam byly přesunuty, dostaly více prostoru.

  Gunner Butler, příslušník současných US Air Force, stojí

  u trosek zadní části B-17G 42-97834, ve které byl vážně

  zraněn jeho pradědeček, S/Sgt. William E. Kenney, zadní

  střelec osádky Lt. Everitta.

  INFO Eduard8

  Říjen 2024

• Page 9

  tické Východní Německo, státní hranice horský

  region rozdělila. S nástupem komunistické čes-

  koslovenské vlády kontrolované Kremlem a se

  začátkem Studené války přišlo také cílené úsilí

  vymazat z historické paměti přímou účast ame-

  rické armády na osvobození části českého úze-

  mí. Zatímco na německé straně Krušných hor se

  vzpomínky na tragický boj z 11. září 1944 částečně

  zachovaly, na české straně o této bitvě věděl má-

  lokdo a nebylo vhodné se o letecký boj Ameri-

  čanů s Němci zajímat. Děti nových obyvatel tedy

  v Kovářské chodily do školy, aniž by tušily, k jaké

  dramatické události došlo na podzim 1944 přímo

  v jejich školní budově.

  Oživená historie

  Válečné události však postupně začaly vy-

  plouvat na povrch. V okolí se nacházely trosky

  letounů, na domech byly patrné stopy po poško-

  zení a někteří lidé se podělili o vzpomínky nebo

  zprostředkované informace. Letecké archeologii

  se bylo možné začít trochu věnovat v posledních

  dvou dekádách komunistického režimu. Parta

  místních lidí společně s mým dnešním kolegou

  Janem Zdiarským začala pátrat po podrobnos-

  tech letecké bitvy, kdo byli vlastně její účastní-

  ci, kde v okolí leží trosky sestřelených letounů

  a často i ostatky letců. Od roku 1984 začalo ama-

  térské klukovské pátrání, které o více než deset

  let později vedlo k přípravám na budoucí otevření

  muzea, které by se této letecké bitvě věnovalo.

  Rok 1989 a pád komunistické diktatury přinesl

  i svobodu cestování a komunikace, jež umožnila

  kontakty s veterány obou válčících stran. Podaři-

  lo se napojit také na obdobné badatelské skupiny

  v Čechách i u německých sousedů, především

  na pamětníky a archivy, kteří společně umožnili

  objevit celkový a nečekaný rozsah celé události

  a dovolily vyskládat další obrazy celé mozaiky.

  K 50. výročí bitvy, 11. září 1994, byl v Kovářské

  odhalen pomník sestřeleným letcům. Základní

  škola v Kovářské, již opět známá tím, že na ni bě-

  hem bitvy dopadla zadní část jedné ze sestřele-

  ných B-17, získala čestné pojmenování ”Základní

  škola Sgt. J. C. Kluttze”, po spodním střelci tohoto

  stroje, který havárii své B-17 přežil. Pomník odha-

  lili čeští letečtí veteráni, příslušníci britské Royal

  Air Force. Dva z nich, genmjr. František Fajtl, DFC

  a plk. Alois Šiška, sejmuli bílé sukno z pomníku

  věnovaného jejich spojeneckým kamarádům,

  ale také bývalým nepřátelům z Luftwaffe, přesně

  v čase, kdy se před padesáti lety zastavily hodin-

  ky jednoho ze sestřelených letců.

  Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím bylo

  založeno v roce 1996, v jeho pozadí bylo více než

  dvanáct let dokumentace a historického výzku-

  mu Letecko-historické skupiny Kovářská a Sletu

  Plzeň. Třetím zakladatelem muzea se stala obec

  Kovářská, která poskytla prostory a finanční

  podporu, především se stala zřizovatelem muzea

  a dodnes jeho aktivity podporuje.

  V předvečer hlavního dne setkání, v pátek 7. září, proběhlo slavnostní otevření nové části expozice, kterou zdejší

  muzeum připravovalo několik let.

  Dvě dvojice ze skupiny amerických hostů letošního setkání. Lodi a Tim Claypole vlevo a Cheryl a Brad Hempy

  vpravo. Vitrína za Lodi Claypole náleží osádce Lt. Howarda R. Schulteho, ve které její otec Sgt. Lester Swink

  působil jako radiooperátor. Strýc Brada Hemphyho, Lt. Harry M. Hempy, spolu se svým co-pilotem Jackem W.

  Janssenem, dovedl z této bitvy svou B-17 zpět na základny pouze se dvěma funkčními motory. Této B-17

  je věnována vitrína u které Brad Hempy právě stojí. Oba případy byly v expozici zastoupeny již dříve,

  v nově otevřené části, kam byly přesunuty, dostaly více prostoru.

  Gunner Butler, příslušník současných US Air Force, stojí

  u trosek zadní části B-17G 42-97834, ve které byl vážně

  zraněn jeho pradědeček, S/Sgt. William E. Kenney, zadní

  střelec osádky Lt. Everitta.

  V září 1997 se v Kovářské setkali po 53 letech

  přímí protivníci bitvy, němečtí a američtí letci,

  aby zde společně muzeum slavnostně otevřeli.

  Poprvé od skončení druhé světové války se vrátili

  na místa, kde 11. září 1944 prožili hrůzné okamži-

  ky. Byli opět tam, kde se zachránili na padácích

  z hořících letounů, nebo kde padli jejich kamarádi.

  V řadě případů se stalo něco, co by si patrně dříve

  neuměli představit, navázali přátelství s bývalý-

  mi nepřáteli.

  Tato setkání jsem několikrát navštívil a vždy

  bylo nesmírně zajímavé vidět místní muzeum,

  jehož expozice se každý rok po dobu téměř tři-

  ceti let rozšiřuje. Měl jsem příležitost mluvit také

  s některými veterány. Do paměti se mi vryl roz-

  hovor s Donem Bradleyem, jež se letecké bitvy

  zúčastnil jako palubní fotograf 100th BG, nebo vy-

  právění Hellmuta Detjense z III./JG 4, ve kterém

  mi popisoval, jak jednu z Létajících pevností se

  svým Messerschmittem sestřelil.

  V paměti mám i setkání s lidmi, jejichž jména

  jsem bohužel neznal. Jeden z bývalých němec-

  kých obyvatel Kovářské mi vyprávěl, jak nálet

  prožil jako školák v chodbě v podzemí školní

  budovy. Při jiné příležitosti jsem, jako návštěvník,

  pomáhal přeložit diskusi mezi mladým americ-

  kým leteckým důstojníkem a veteránem z JG 4.

  Starý pán měl díky svým válečným zážitkům sil-

  ně protiválečný postoj. Jako přeživší Hitlerovy

  dobyvačné války svému mladému americkému

  kolegovi zdůrazňoval, že národy by spolu neměly

  válčit, hlavně ne kvůli záminkám jako je ropa.

  Organizátoři mě jednou požádali, abych na

  besedu přivezl veterána JG 54, pana Heriber-

  ta Kollera. Tak jako u ostatních válečných letců,

  i o něj veřejnost jevila velký zájem. Když bese-

  da skončila, tak pan Koller všechny odzbrojil tím,

  že by si publikum rád vyfotografoval, vylezl ve

  svém pokročilém věku svižně na židli a užaslé

  posluchače zvěčnil svým fotoaparátem.

  Mnoho podobných setkání vytvořilo osobní

  vazbu ke Kovářské a letecké bitvě jak pro veterá-

  ny, tak pro jejich rodiny, obyvatele české i němec-

  ké části Krušnohoří a zájemce o leteckou historii.

  Akce k 80. výročí se těšila velkému zájmu

  veřejnosti. Podle některých odhadů účast

  překročila 4000 návštěvníků.

  Při ceremonii u pomníku

  padlých letců byla čtena jména

  všech objetí bitvy v abecedním

  pořadí, bez rozlišení národnosti.

  Jména četli rodinní příslušníci

  letců sestřelených či účast-

  nících se tohoto boje.

  Na fotografii vpravo je John

  Gately, jehož otec se bitvy

  zúčastnil jako zadní střelec

  osádky Lt. Bennetta a byl mezi

  těmi šťastnými, kteří se v ten

  den vrátili na základnu.

  INFO Eduard

  9

  Říjen 2024

• Page 10

  Kovářská se stala jedním z několika míst ve svě-

  tě, která by rodiny veteránů nejen 100th BG měly

  navštívit. Čas je však neúprosný a po osmdesáti

  letech je veteránů naživu již velmi málo. O to více

  mě fascinuje, když v současné době vidím záběry

  z USA, na kterých 102letý bývalý pilot 100th BG,

  John „Lucky“ Luckadoo, prezentuje historická

  témata. Dělá to ve stoje, bez hůlky, na mikrofon

  a bez poznámek. V takové formě bych chtěl být ve

  102 letech také.

  80. výročí

  Letošní mezinárodní letecké setkání k 80. vý-

  ročí této letecké bitvy se konalo za opravdu vel-

  kého zájmu české a německé veřejnosti. Z vete-

  ránů se již nemohl osobně zúčastnit nikdo, ale

  bylo skvělé jako čestné hosty vidět jejich rodinné

  příslušníky.

  Při slavnostní ceremonii, jež byla po průjezdu

  historických vozidel symbolicky zahájena v oka-

  mžiku, během něhož došlo nad obcí k tragickému

  střetnutí, zazněly nejen projevy v češtině, anglič-

  tině a němčině, ale i jména všech padlých letců

  obou válčících stran. Jejich jména symbolicky

  četli jejich potomci.

  Zpočátku se bylo kvůli velkému zájmu těžké

  dostat do samotného muzea, které rozšířilo jak

  expozici, tak dalo vzniknout i velmi příjemné le-

  tecké kavárně. Zájem veřejnosti byl opravdu vel-

  ký. V Kovářské a jejím okolí byly k vidění ukázky

  bojové techniky a vojenského vybavení z období

  druhé světové války. Mne z těchto témat osob-

  ně zaujala prezentace a ukázky vybavení, jež

  připravil mezinárodní tým dobrovolnic skupiny

  Army Nurse Corps. Tentokrát se tyto mladé dámy

  zaměřily na činnost leteckých zdravotních sester

  americké armády. Můžete je vídat na řadě vý-

  znamných akcí po celé Evropě. Vřele doporučuji!

  Také ukázky jejich kolegů, které se týkaly ame-

  rického vybavení pro přežití po seskoku padá-

  kem bylo něco, co nevidíte každý den. Mám pocit,

  že takové vybavení některá letectva možná ne-

  mají dodnes.

  Součástí programu byla rovněž výstava plas-

  tikových modelů, ukázky RC modelů, skupinový

  seskok parašutistů a hudební vystoupení.

  Konvoj historických vozidel během odpoledne

  odvezl rodinné příslušníky 100th BG k místu, kde

  se zřítil jeden z bombardérů této jednotky. Byly

  mezi nimi zastoupeny rodiny tří letců, kteří po

  havárii právě tohoto letounu zemřeli. A bylo mezi

  nimi i několik desítek návštěvníků akce z řad

  veřejnosti. Při pietní akci na místě dopadu ame-

  ričtí hosté získali malé části letounu, který jejich

  předky vezl na jejich poslední bojový let.

  Mne nejvíce zaujaly dvě prezentace, které

  se konaly pod zcela zaplněným druhoválečným

  vojenským stanem US Army, který z dálky vypa-

  dal, že stojí na desítkách lidských nohou. V první

  prezentaci popisoval Jan Zdiarský, ředitel Muzea

  letecké bitvy nad Krušnohořím, souvislosti a prů-

  běh této bitvy. Jako každá Honzova prezentace,

  i tato byla skvělá. Do té doby mi například nebylo

  jasné, proč byl dříve mezi veterány zván i jeden

  z pilotů Me 163 Komet. Při návratu americké for-

  mace totiž sestřelil nedaleko Lipska poslední

  Na akcích v Kovářské mívají své výrazné zastoupení reenactmentové skupiny z Čech a Německa. Některé z nich

  přivádějí svou originální výstroj a příslušenství až do extrému. Jako například skupina pilotů orientujících se zde

  na Jagdgeschwader 4 v období léto/podzim 1944.

  Hlavní zastoupení reenactmentu mají spojenecké armády, především US Army a to jak pozemní složka, tak její

  letecká část USAAF. Letošní premiéru měly v Kovářské například úžasné ženy a slečny z Flying Nurses, jejichž

  stany se nacházejí v pozadí dolního snímku.

  Velký zájem přilákala beseda s historikem 100th Bomb Group a odborným poradcem filmové serie Masters of the

  Air, Michaelem P. Faleyem. Proběhla stylově ve velkém stanu US Army.

  INFO Eduard10

  Říjen 2024

• Page 11

  Kovářská se stala jedním z několika míst ve svě-

  tě, která by rodiny veteránů nejen 100th BG měly

  navštívit. Čas je však neúprosný a po osmdesáti

  letech je veteránů naživu již velmi málo. O to více

  mě fascinuje, když v současné době vidím záběry

  z USA, na kterých 102letý bývalý pilot 100th BG,

  John „Lucky“ Luckadoo, prezentuje historická

  témata. Dělá to ve stoje, bez hůlky, na mikrofon

  a bez poznámek. V takové formě bych chtěl být ve

  102 letech také.

  80. výročí

  Letošní mezinárodní letecké setkání k 80. vý-

  ročí této letecké bitvy se konalo za opravdu vel-

  kého zájmu české a německé veřejnosti. Z vete-

  ránů se již nemohl osobně zúčastnit nikdo, ale

  bylo skvělé jako čestné hosty vidět jejich rodinné

  příslušníky.

  Při slavnostní ceremonii, jež byla po průjezdu

  historických vozidel symbolicky zahájena v oka-

  mžiku, během něhož došlo nad obcí k tragickému

  střetnutí, zazněly nejen projevy v češtině, anglič-

  tině a němčině, ale i jména všech padlých letců

  obou válčících stran. Jejich jména symbolicky

  četli jejich potomci.

  Zpočátku se bylo kvůli velkému zájmu těžké

  dostat do samotného muzea, které rozšířilo jak

  expozici, tak dalo vzniknout i velmi příjemné le-

  tecké kavárně. Zájem veřejnosti byl opravdu vel-

  ký. V Kovářské a jejím okolí byly k vidění ukázky

  bojové techniky a vojenského vybavení z období

  druhé světové války. Mne z těchto témat osob-

  ně zaujala prezentace a ukázky vybavení, jež

  připravil mezinárodní tým dobrovolnic skupiny

  Army Nurse Corps. Tentokrát se tyto mladé dámy

  zaměřily na činnost leteckých zdravotních sester

  americké armády. Můžete je vídat na řadě vý-

  znamných akcí po celé Evropě. Vřele doporučuji!

  Také ukázky jejich kolegů, které se týkaly ame-

  rického vybavení pro přežití po seskoku padá-

  kem bylo něco, co nevidíte každý den. Mám pocit,

  že takové vybavení některá letectva možná ne-

  mají dodnes.

  Součástí programu byla rovněž výstava plas-

  tikových modelů, ukázky RC modelů, skupinový

  seskok parašutistů a hudební vystoupení.

  Konvoj historických vozidel během odpoledne

  odvezl rodinné příslušníky 100th BG k místu, kde

  se zřítil jeden z bombardérů této jednotky. Byly

  mezi nimi zastoupeny rodiny tří letců, kteří po

  havárii právě tohoto letounu zemřeli. A bylo mezi

  nimi i několik desítek návštěvníků akce z řad

  veřejnosti. Při pietní akci na místě dopadu ame-

  ričtí hosté získali malé části letounu, který jejich

  předky vezl na jejich poslední bojový let.

  Mne nejvíce zaujaly dvě prezentace, které

  se konaly pod zcela zaplněným druhoválečným

  vojenským stanem US Army, který z dálky vypa-

  dal, že stojí na desítkách lidských nohou. V první

  prezentaci popisoval Jan Zdiarský, ředitel Muzea

  letecké bitvy nad Krušnohořím, souvislosti a prů-

  běh této bitvy. Jako každá Honzova prezentace,

  i tato byla skvělá. Do té doby mi například nebylo

  jasné, proč byl dříve mezi veterány zván i jeden

  z pilotů Me 163 Komet. Při návratu americké for-

  mace totiž sestřelil nedaleko Lipska poslední

  Na akcích v Kovářské mívají své výrazné zastoupení reenactmentové skupiny z Čech a Německa. Některé z nich

  přivádějí svou originální výstroj a příslušenství až do extrému. Jako například skupina pilotů orientujících se zde

  na Jagdgeschwader 4 v období léto/podzim 1944.

  Hlavní zastoupení reenactmentu mají spojenecké armády, především US Army a to jak pozemní složka, tak její

  letecká část USAAF. Letošní premiéru měly v Kovářské například úžasné ženy a slečny z Flying Nurses, jejichž

  stany se nacházejí v pozadí dolního snímku.

  Velký zájem přilákala beseda s historikem 100th Bomb Group a odborným poradcem filmové serie Masters of the

  Air, Michaelem P. Faleyem. Proběhla stylově ve velkém stanu US Army.

  B-17 z formace, která prošla krvavou řeží nad

  Krušnohořím.

  Vrcholem dne pro mě byla diskuse s Mi-

  chaelem P. Faleym, jenž je historikem 100th BG

  a současně byl konzultantem při přípravě seriálu

  Masters of the Air. Bylo nesmírně zajímavé sly-

  šet, jak byly do práce na seriálu zapojeny rodiny

  veteránů, které často poprvé od války objevova-

  ly minulost svých sourozenců, otců a dědečků.

  Seriál z části vznikal během pandemie covidu,

  takže komunikace mezinárodního týmu, který se

  zčásti nemohl fyzicky setkat, byla opravdu ná-

  ročná. Mike otevřeně mluvil jak o kompromisech,

  které tvůrci seriálu museli ve scénáři učinit, tak

  i o ztvárnění událostí, které byly pro laika těžko

  uvěřitelné, ale díky historickým dokumentům se

  o nich filmaře podařilo přesvědčit. Jednou z tako-

  vých scén byl manévrový boj „Rosie“ Rosenthala

  s německými stíhači během náletu na Münster

  10. října 1943.

  Organizátoři zvládli nečekaně velký počet ná-

  vštěvníků na akci, u které bylo vidět, že její výročí

  má význam nejen pro českou veřejnost, ale stá-

  le silně rezonuje i u německých sousedů tohoto

  horského regionu.

  Do dalších let přeji týmu muzea této letec-

  ké bitvy další objevy a mnoho nových setkání

  s potomky účastníků této bitvy. Jeden ze sestře-

  lených letců je stále nezvěstný a jeho rodina

  čeká na návrat domů po jeho posledním boji nad

  Krušnohořím uprostřed daleké Evropy. Také to je

  velkým úkolem týmu dobrovolníků muzea z Ko-

  vářské a jejich přátel.

  Protože 100th Bomb Group

  Foundation, jíž je Michael

  Faley viceprezidentem,

  byla partnerem Eduardu pro

  limitovanou edici stravebnice

  B-17F 1/48 „The Bloody

  Hundredth 1943“, dostal Mike

  svou osobní krabici přímo

  od Vladimíra Šulce.

  Součástí programu pro veřejnost byla i návštěva místa havárie B-17G 42-97834, a to za účasti rodinných

  příslušníků hned tří letců z tohoto letounu. Na fotografii dole je vitrína věnovaná právě tomuto stroji a jeho os-

  ádce.

  INFO Eduard

  11

  Říjen 2024

• OHŇOSTROJ NAD BUDAPEŠTOU

  V roku 1944 nadobudla maďarská ropa ďalší význam pri plánovaní pre Tretiu Ríšu. Maďarská ropa mala vždy mimoriadnu hodnotu vzhľadom na jej 30-percentný obsah benzínu v porovnaní s priemerným obsahom benzínu v nemeckej a rakúskej rope nepresahujúcim 10 percent. V Geilenbergovom disperznom programe mali zohrávať dôležitú úlohu pri výrobe benzínu závody označené ako Ofen, ktoré boli primitívnymi závodmi na výrobu základných produktov. Plánovalo sa vyše dvadsať týchto tovární a ich najefektívnejšou surovinou by bola maďarská ropa, pri použití ktorej by odber benzínu z týchto elektrární „bol trikrát taký veľký, ako by dovolilo použitie nemeckej ropy“. Zatiaľ čo kapacity maďarských rafinérií boli v porovnaní s inými väčšími rafinériami v iných európskych krajinách držaných Osy malé, ich hodnota pre Ríšu bola značne neúmerná ich kapacitám z dôvodu ich strategickej polohy a toho, že maďarská ropa sa ťažila nadmieru maďarskej spracovateľskej kapacity. Letecká ofenzíva proti dôležitým maďarským strategickým vojnovým cieľom začala vo februári 1944, ale prvý nálet na ropnú rafinériu bol 14. júna 1944, ktorý vykonalo USAAF za denného svetla. Prvý nočný útok na rafinériu Almásfüzitő sa uskutočnil v noci z 12. na 13. júna 1944. Jeho aktérmi boli posádky 205. skupiny RAF. A ďalšie útoky na maďarské rafinérie na seba nenechali dlho čakať...

  HISTORIE

  V roku 1944 nadobudla maďarská ropa ďalší význam pri plánovaní pre Tretiu Ríšu.

  Maďarská ropa mala vždy mimoriadnu hodnotu vzhľadom na jej 30-percentný

  obsah benzínu v porovnaní s priemerným obsahom benzínu v nemeckej

  a rakúskej rope nepresahujúcim 10 percent. V Geilenbergovom disperznom

  programe mali zohrávať dôležitú úlohu pri výrobe benzínu závody označené ako

  Ofen, ktoré boli primitívnymi závodmi na výrobu základných produktov. Plánovalo

  sa vyše dvadsať týchto tovární a ich najefektívnejšou surovinou by bola maďarská

  ropa, pri použití ktorej by odber benzínu z týchto rafinérií „bol trikrát taký veľký,

  ako by dovolilo použitie nemeckej ropy“. Zatiaľ čo kapacity maďarských rafinérií

  boli v porovnaní s inými väčšími rafinériami v iných európskych krajinách

  držaných Osy malé, ich hodnota pre Ríšu bola značne neúmerná ich kapacitám

  z dôvodu ich strategickej polohy a toho, že maďarská ropa sa ťažila nadmieru

  maďarskej spracovateľskej kapacity. Letecká ofenzíva proti dôležitým maďarským

  strategickým vojnovým cieľom začala vo februári 1944, ale prvý nálet na ropnú

  rafinériu bol 14. júna 1944, ktorý vykonalo USAAF za denného svetla. Prvý nočný

  útok na rafinériu Almásfüzitő sa uskutočnil v noci z 12. na 13. júna 1944. Jeho

  aktérmi boli posádky 205. skupiny RAF. A ďalšie útoky na maďarské rafinérie

  na seba nenechali dlho čakať...

  Nebo nad Budapešťou. Z hora padajú

  svetlice a markery z palúb bombardérov,

  a zo zeme osvetľujú útočníkov svetlomety

  protilietadlového delostrelectva a trasírky

  striel obrannej paľby.

  INFO Eduard12

  Říjen 2024

• Page 13

  Útok 205. Group RAF

  na rafinériu hell, Budapešť

  Do podriadenosti MASAF (Mediterranean

  Allied Strategic Air Force) bola v roku 1944

  zaradená aj 205. skupina britského Royal Air

  Force. Tá sa ako súčasť britského Bomber

  Command od roku 1941, kedy bola sformova-

  ná, významne podieľala na ničení zásobova-

  cích liniek Rommelových vojsk bombardova-

  ním prístavov v Tripolise, Benghází a Bizerté

  na africkom kontinente. Jej perute, prevažne

  vyzbrojené bombardérmi Wellington rôznych

  verzií, operovali z egyptských základní Kabrit

  a Shallufa.

  Po vytlačení Rommelových vojsk zo sever-

  nej Afriky sa presunuli perute 205. skupiny

  RAF do Tunisu. Zo základne Kairouan počas

  mesiacov máj a jún 1943 podporovali nočným

  bombardovaním prípravu vylodenia Spojencov

  na Sicílii a v Taliansku.

  Po úspešnej invázii a presune spojeneckej

  leteckej aktivity na letecké základne v Ta-

  liansku sa počas zimy, jari a leta roku 1944

  postupne 205. skupina dostala pod velenie

  americkej 15. leteckej armády. Stala sa tak je-

  dinou jednotkou RAF, ktorá v histórii Britského

  kráľovského letectva spadala pod operačnú

  kontrolu inej krajiny. Musíme na tomto mieste

  ešte spomenúť, že v systéme RAF bola Group

  (skupina) vyššou organizačnou jednotkou, ako

  krídlo (Wing) – na rozdiel od organizácie ame-

  rického letectva.

  Po oslobodení južného Talianska a zriadení

  leteckých základní v oblasti Foggie sa jednot-

  ky spadajúce pod 205. skupinu RAF premiest-

  nili na svoje nové pôsobiská:

  - 231. krídlo bol dislokovaný na základni Tor-

  torella. Tvorili ho 37. a 70. peruť, ktoré mali vo

  výzbroji bombardéry Wellington B.Mk.X;

  - 236. krídlo bol dislokovaný na základni

  Foggia a tvorili ho 40. a 104. peruť. Vo výzbroji

  mali taktiež lietadlá Wellington B.Mk.X;

  - 240. krídlo pôsobil zo základne Amendola

  a bol tvorený 178. peruťou, ktorá mala vo vý-

  zbroji Liberator B.Mk.VI a 614. peruťou, ktorá

  operovala na britských bombardéroch Handley

  Page Halifax

  B.Mk.II. Dočasne pôsobila na konci júna

  v rámci 240. Wingu ešte juhoafrická 31. peruť,

  ktorá mala vo výzbroji bombardéry Liberator

  B.Mk.VI;

  - 330. krídlo bol dislokovaný na základni

  Regina. Jeho dve podriadené 142. a 150. peruť

  mali obe vo výzbroji opäť bombardér Vickers

  Wellington B.Mk.X.

  V júli bol vytvorené ešte jedno krídlo;

  2. krídlo SAAF (South Africian Air Force) bol

  dislokovaný na letisku Celone a tvorili ho

  31. a 34. peruť, obe vyzbrojené lietadlami Li-

  berator.

  Najvýznamnejšou úlohou 205. skupiny RAF

  v roku 1944 bolo mínovanie Dunaja s kódovým

  označením „Operation Gardening“. Avšak na jar

  a v lete 1944 sa cieľmi jej bombardérov stali

  aj oporné body zásobovania nepriateľských

  jednotiek ako prístavy, zoraďovacie stanice

  a mosty, rovnako ako aj rafinérie a sklady

  pohonných hmôt. Posádky útočili na ciele

  v severnom Taliansku, Bulharsku, Rumunsku,

  Juhoslávii, Maďarsku a v Rakúsku.

  V noci z 25. na 26. júna 1944 mali bombar-

  déry 205. skupiny za úlohu zaútočiť na rafiné-

  riu Shell Koolaz nachádzajúcu sa v budapeš-

  tianskej štvrti Csepel. Tu si dovolíme jedno

  odbočenie. Pomenovanie Koolaz je prevzaté

  z maďarčiny od slova Kőolaj, ktoré však

  v preklade neznamená nič iné, ako surová ropa

  a teda správne by názov znel rafinéria na

  spracovanie surovej ropy Shell, Budapešť.

  Spoločnosť Shell začala s výstavbou rafinérie

  v Csepeli v roku 1929. Plány dodali holandskí

  inžinieri, no vybavenie pochádzalo z Maďar-

  ska. Do produkcie bola rafinéria spustená

  v roku 1930. Shell dostaval k rafinérii aj skla-

  disko s nádržami na ropné produkty, vykládku

  a dielne. Do polovice tridsiatych rokov vyrába-

  la rafinéria štvrtinu z maďarskej ropnej pro-

  dukcie. Ale vráťme sa k udalostiam z roku 1944.

  Z talianskych základní odštartovalo 75 We-

  llingtonov patriacich 231., 236. a 330. krídlam,

  21 Liberatorov 240. krídla a šesť Halifaxov

  614. perute. Predčasne sa museli vrátiť posád-

  ky jedného Wellingtonu, jedného Liberatora

  a dvoch Halifaxov. Posádka jedného Welling-

  HISTORIE

  Letci z posádok 37. perute po návrate z bojovej misie odchádzajú unavení podať hlásenia

  spravodajskému dôstojníkovi.

  Letecký záber a situačný nákres polostrova Csepel na Dunaji v Budapešti, kde sa nachádzalo hneď niekoľko ropnospracujúcich zariadení vedľa seba.

  [Foto: USAAF a Janos Lazanyi]

  INFO Eduard

  13

  Říjen 2024

• Page 14

  HISTORIE

  Tri fotografie na vedľajšej strane vľavo a fotografia hore zaznamenávajú poškodenie rafinére Shell v Budapešti Csepeli po bombardovacích náletoch RAF a USAAF

  v lete 1944.

  tonu musela núdzovo odhodiť svoje bomby.

  Nad cieľ doletelo spolu 73 Wellingtonov,

  20 Liberatorov a dva Halifaxy, ktoré zvrhli na

  cieľovú oblasť 182,6 ton bômb rôznych typov,

  vrátane niekoľkých 4 000 librových (1 716 kg)

  bômb. Bombardovanie prebiehalo od 23:35 hod.

  dňa 25. júna do 00:10 hod. 26. júna. Posádky

  bombardérov hlásili rozptýlené dopady jed-

  notlivých bômb v okolí cieľa v častiach Csepel,

  Budafok, Újpest, Pestszenterzsébet, Ráckeve,

  Dunaharaszti. Boli pozorované početné ex-

  plózie a požiare, avšak rafinéria zaznamenala

  len minimálne poškodenie. Tri Halifaxy osvet-

  lili cieľ zhodením značkovacích svetlíc. Zása-

  hy boli zaznamenané na prístavnom bazéne

  INFO Eduard14

  Říjen 2024

• Page 15

  a prístavných zariadeniach severne od cieľa.

  V ešte nedokončenom areáli distribučnej spo-

  ločnosti Magyar Olajművek Rt. bolo útokom

  poškodených päť metrov kubických strešných

  lát a hlavná budova bola zasiahnutá.

  No napríklad Weiss Manfréd Works, situ-

  ovaná južne od prístavu, dostala 67 zásahov.

  Okrem rafinérie Shell a distribučnej spoloč-

  nosti Magyar Olajművek Rt. mali skladovacie

  priestory v prenájme aj Vacuum Oil Compa-

  ny, The Steaua Hungarian Petroleum Co., Shell

  a Hungarian-Belgian Mineral Oil Co. Počas ná-

  letu priľahlá štvrť IX (Ferencváros) a rafinéria

  Fanto na ulici Soroksári a Hungarian Petrole-

  um Industry na ulici Kén neboli významne za-

  siahnuté.

  Nad cieľovou oblasťou boli zhadzované aj

  letáky.

  V cieľovej oblasti bol mierny, nie príliš pres-

  ný Flak rôzneho kalibru. Boli spozorované tri

  neidentifikované dvojmotorové nepriateľské

  lietadlá. Došlo k vzdušným súbojom s nepri-

  ateľskými nočnými stíhačmi. Palubní strelci

  231. Wingu nárokovali jeden pravdepodobný

  zostrel. Briti stratili pri tomto nálete šesť We-

  llingtonov – tri z 231. Wingu a tri z 330. Wingu,

  a jeden Halifax od 614. perute.

  Štrnásť Wellingtonov (LP257, LP255, LN750,

  LN810, ME875 „X“, MF121, LN790 „C“, LP182,

  MF116, LN958 „A“, MF130, LP502 „H“, ME989

  a MF241 „B“) bolo pripravených s posádkami

  37. perute na akciu proti rafinérii Shell v Buda-

  pešti. Z nich sa dvanásť lietadiel dostalo nad

  cieľ, kde ich posádky zhodili 18,5 tony bômb

  minútu až päť minút po polnoci z výšky 9000

  - 11 500 stôp. Dopad bômb bol pozorovaný v ob-

  lasti severnej časti ostrova Csepel a v priesto-

  re továrne Manfred Weiss Works.

  Po akcii chýbali u 37. perute dva stroje.

  Posádka pilota P/O Bruce Eassieho (RAAF)

  vzlietla o 21:01 hod. z letiska. Bez udania dô-

  vodu sa ich lietadlo Vickers Wellington Mk.X

  LN958 „A“ zrútilo pri Gárdony, neďaleko jaze-

  ra Velence. Letci však vyskákali na padákoch

  a spolu s pilotom boli zajatí Sgt. J. Pettit, Sgt.

  R.L. Scott, Sgt. G.G.P. Hine, Sgt. R. Lowing a F/

  Sgt J.J. McClurg. Po prvotnej internácii v Bu-

  dapeštianskej väznici putovala časť letcov,

  zrejme poddôstojníci, medzi ktorými bol aj

  R.L. Scott dňa 10. júla do tábora Stalag Luft IV.

  v Tychowe a koncom vojny sa presunuli do Sta-

  lag Luft XI.B lokalizovanom pri Hannoveri. Pilot

  Bruce Eassie strávil zajatie od 6.8. v tábore

  Stalag Luft III v Sagane a koncom vojny taktiež

  absolvoval presun do Tarnstedtu.

  Druhým strateným strojom perute bol We-

  llington Mk.X ME875 „X“. Celá posádka sa sta-

  la obeťou nočného stíhača, pravdepodobne

  Oblt. K nieling a nad maďarsk ý m me s tom Fürged.

  V troskách zahynuli pilot W/O Richard Bran-

  don Mander (RNZAF), navigátor Sgt. Laurence

  Forrester Grindle, rádiooperátor Sgt. William

  George Amey, bombometčík F/Sgt. Edward

  Jones a strelec F/Sgt. Leonard Robert Jones.

  Sú pochovaní na vojenskom cintoríne v Buda-

  pešti.

  Ďalšou obeťou toho istého nemeckého stí-

  hača sa pravdepodobne stala posádka od

  70. perute, ktorej velil pilot W/O Kevin James

  Hiskins (RAAF). Po útoku nočného stíha-

  ča ich horiaci Wellington LP228 „W“ dopadol

  v Erdösháza-puszta, neďaleko Martonvásár

  v Maďarku. Spolu s pilotom zahynuli bombo-

  metčík F/Sgt Sidney Raymond Lewis, navigátor

  F/Sgt. Roy David McAlister Howden (RAAF),

  W.Op/Air.G. W/O George Alexander Williams

  a strelec F/Sgt. Finlay Ewart Munro Crawford

  (RAAF). Hiskins je pochovaný v hrobe II.A.6.,

  ostatní letci v spoločnom hrobe II.A. miesta

  7-10.

  Hiskinsova posádka bola súčasťou dvaná-

  stich, ktoré 70. peruť vyslala do akcie v tú noc.

  Medzi 21:04 – 21:17 hod. vzlietli a nabrali smer

  HISTORIE

  Oblt. Wolfgang Knieling. Prisudzujú mu 5 až 7 víťazstiev.

  Zahynul v noci z 7. na 8. augusta 1944, kedy bol zasi

  -

  ahnutý obrannou paľbou Wellingtonu pri Grazi. Počas

  svojej vojenskej kariéry lietal u II./NJG 1, III./NJG 3,

  4./NJG 5, Stabu II./NJG 5 a Stabu III./NJG 6.

  Pilot Bruce Eassie na fotografii z nástupu

  do vojenskej služby. (via RAAF achive)

  W/O. Richard B. Mander (RNZAF), pilot 37. perute, kapitán Wellingtonu Mk.X ME875 „X“, ktorý zahynul so svojou

  posádkou dňa 26.6.1944 pri meste Fürged a vedľa fotografia jeho náhrobnéeho kameňa na cintoríne v Budapešti.

  INFO Eduard

  15

  Říjen 2024

• Page 16

  nad Maďarsko a Budapešť Wellingtony LP348

  „V“ (W/O K. Turley), LN751 „T“ (Lt. G.B. Marquard),

  LN873 „B“ (F/S G.A. Seagrove), LP267

  „N“ (P/O P.D. Nihill), LP130 „D“ (W/O G.J. Custan-

  ce), JA471 „A“ (F/S B.J.N. Bensley), JA508

  „Z“ (F/O C.O.Ellison), MF236 „R“ (S/L B.M. O´Con-

  nor), JA520 „X“ (F/O D.A. Sandman), LN699 „C“

  (Lt. N.K. Weeks) a HE493 „P“ (F/O H.W. James).

  Posádka v stroji s označením „W“ pod ve-

  lením W/O Hiskinsa sa prestala ozývať počas

  letu k cieľu domov. Dôvod sme už spomenuli.

  Zvyšných 11 posádok malo dobré počasie počas

  príletu k cieľu. Identifikovali otočný bod podľa

  zeleného markera na zemi. Nad cieľom sa však

  situácia s označením cieľa zhoršila. Nevedeli

  identifikovať markery od 614. perute a taktiež

  hlavný značkovač sa neozýval. Označený bol

  len severný cíp cieľa. Preto sedem posádok

  bombardovalo len predpokladané miesto vý-

  skytu cieľa. Všetkých 11 posádok sa vrátilo

  domov, avšak W/O Custance na stroji LP130

  „D“ mal nehodu, kedy sa po otočke nad cieľom

  a následnom klesaní zrazil s iným prilietajúcim

  Wellingtonom. Kolíziou sa mu odtrhlo 6-7 stôp

  HISTORIE

  Fotografia z 18. augusta 1944, kedy sa začalo

  s opravou rafinérie. [Foto: Ferenc Kammerer,

  Hungarian Oil and Gas Museum]

  INFO Eduard16

  Říjen 2024

• Page 17

  pravého krídla. Pilot a druhý pilot však zvládli

  dotiahnuť poškodený stroj na domovské letis-

  ko a pristáť. Identitu druhého aktéra kolízie sa

  nepodarilo zistiť. Alebo bolo poškodenie mini-

  málne a do hlásenia sa nedostalo alebo, a to je

  vysoko pravdepodobné, sa jednalo o niektorý

  z neskôr zostrelených strojov.

  Aj deväť posádok 104. perute (LP131 „L“ F/S

  J.J. Laughton, LP499 „B“ F/O E.A. Billen LN841

  „C“ F/S Courtney, MF420 „N“ P/O P.J.T.Pile, LP122

  „V“ F/S R.W.G. Taylor, LN977 „R“ W/O C.T. Cutler,

  LN754 „W“ W/O D.G.D. Whitehead, MF137 „H“ P/O

  K.C. Harrison, LP338 „G“ P/O T.T.C. Stephenes)

  malo za cieľ rafinériu v maďarskom hlavnom

  meste. Nad cieľ doleteli bez problémov. Do-

  pad bômb bol však nekoncentrovaný. Väčšina

  lietadiel bombardovala podľa zamerania na

  vystrelené svetlice a teda nepresne. Výsledky

  sa nedali pozorovať. Značkovači označili len

  severnú časť cieľa. Prácu rovnako znepríjem-

  ňovalo 25-30 svetlometov.

  Od 142. perute vzlietlo z letiska Amendo-

  la medzi 20:20 až 21:00 hod. päťnásť lietadiel

  Wellington Mk.X. Boli to HZ516 „O“ pilot F/S C.

  Morgan, LN262 „P“ F/S D. Dean, MF120 „Q“ F/O

  K. Jones, LN700 „R“ Lt. K. Kelly, LN767 „S“ F/S

  J. Ashwell, „U“ (serial nepoznáme) Cpt. V.D.

  Westhuisen, LP297 „V“ Lt. W. Wallace, LN719

  „A“ F/Lt. J. Long, LN808 „B“ P/O E. Galloway,

  LP117 „C“ F/S P. Cooke, LN748 „E“ F/S Schon-

  field, LN914 „G“ Lt. J. Koekemoer, LP189 „H“ W/O

  S. Bryant, MF371 „K“ F/S C. Hill a LP467 „L“ pilot

  F/O H. Morton.

  Stroj LN748 s trupovým kódom „E“ niesol

  posádku, ktorej velil F/Sgt. J.W. Scholefield.

  Tej sa však nad cieľ doletieť nepodarilo. Boli

  zostrelení nočným stíhačom, pravdepodob-

  ne Oblt. Wilhelmom Johnenom od 8./NJG 6.

  Horiaci bombardér dopadol pri Dunaharaszti

  v Maďarsku. Spolu s pilotom zahynuli aj F/Sgt.

  J. Thompson, Sgt. G.R. McKnight a Sgt. D. Nel-

  son. Jediný, ktorý sa zachránil na padáku bol

  Sgt. J. Robertson (RCAF) a skončil v zajatí.

  Stopäťdesdiata peruť po návrate z nočnej

  akcie postrádala dva bombardéry. Wellington

  Mk.X LN811 „L“ sa z letiska Amendola vzniesol

  do tmavej noci o 20:46 hod. Počas bojovej ak-

  cie bol zasiahnutý Flakom a explodoval. Rádio

  operátor F/Sgt. Stanley Jeacocke DFM (RAAF)

  prežil ako jediný a na tú noc si spomínal po ro-

  koch takto:

  „Po nastavení kurzu nad jazerom Balaton

  smerom na Budapešť sme zažili strašnú pa

  -

  ľbu Flaku, ktorý sa javil ako barážová paľba

  v tvare kocky. No po niekoľkých úhybných ma-

  névroch sme sa z toho dostali. Vypustili sme

  pásiky Windows a očividne sa presnosť paľby

  zmiernila. No odrazu nás zasiahli. Ocitol som

  sa na zemi. Bol som práve na obhliadke prí

  -

  padných škôd. Snažil som sa postaviť na nohy,

  avšak nedalo sa mi to uskutočniť kvôli rých

  -

  losti, ktorou sme padali dolu. Pravá strana

  bola v plameňoch. Nevediac, že mám odpojený

  prívod interkomu, čakal som každú chvíľu na

  rozkaz k opusteniu paluby. Preto som sa stále

  snažil postaviť, alebo sa dostať aspoň na ko

  -

  lená, aby som sa vedel doplaziť aspoň k úni-

  kovému otvoru. Lietadlo nečakane prešlo do

  vývrtky a odstredivé sily boli tak silné, že som

  sa nevedel ani prevaliť na podlahe. Napočítal

  som štyri otáčky, a potom stratil vedomie. Pre

  -

  citol som až počas voľného pádu vo vzduchu.

  Padák som mal našťastie na sebe a tak som

  ihneď zatiahol za otváranie padáku, ktorý sa

  na do mnou rozprestrel niečo medzi dvoma

  a štyri tisíc stopami nad zemou. Počas klesa-

  nia som videl požiar na zemi, čo sa neskôr po-

  tvrdilo ako miesto dopadu nášho bombardéru.

  Myslím si, že miesto dopadu bolo 10 míľ sever

  -

  ne od jazera Balaton a vedel som z mapy, že sú

  HISTORIE

  F/Sgt. Stanley Jeacocke (RAAF) odfotografovaný

  v marci 1944

  Pilot P/O Robert Edward Seymour Shearer (RAAF)

  Stránka z letového denníka Lt. Bryan Desmond „Davie“ Jonesa, 31. peruť SAAF, ktorý v noci na 26.6.1944

  letel ako navigátor a bombometčík v posádke Lt. Kletteho na palube Liberatora EV941 „Q“.

  [Foto: via Darryl Jones]

  F/Sgt. Finlay Ewart Munro Crawford (RAAF)

  Pilot W/O Kevin James Hiskins (RAAF).

  INFO Eduard

  17

  Říjen 2024

• Page 18

  tam tri alebo štyri železničné trate spájajúce

  dve mestá asi 100 yardov na západ od mojej

  pozície. Domnievam sa, že som bol vymrštený

  z lietadla explóziou nádrží. Nakoľko som ne

  -

  bol pripojený k interkomu, nemal som kontakt

  ani informácie, či niekto iný z posádky bol za

  -

  siahnutý paľbou Flaku ešte pred zásahom lie-

  tadla. Avšak je veľmi nepravdepodobné, že by

  niekto prežil a dostal sa von z lietadla z ich

  pozícií počas pádu Wellingtona. Nemám žiadne

  informácie o členoch posádky po zostrele.

  Po pristátí som zaznamenal mohutnú expló

  -

  ziu v mieste dopadu, čo mohli byť bomby, kto-

  ré vybuchli. Poobede na miesto havárie prišlo

  nepriateľské motorové vozidlo. Ja som sa však

  skrýval v obilnom poli a tak som už nevidel, či

  našli nejaké telá. Zotrvali na mieste asi hodi

  -

  nu a potom som počul auto odísť. Počul som aj

  nadšený ženský hlas v mojej blízkosti a zvuk

  trhania látky, čo si myslím, že patrilo k objave

  -

  niu môjho padáku a jeho následnému trhaniu

  na odvoz domov.“

  Jeacocke bol zajatý 30. júna 1944 a strávil

  niekoľko dní na samotke vo väznici v Budapeš-

  ti predtým, ako bol prevezený do zajateckého

  tábora Stalag Luft VII v Nemecku.

  Ako už bolo naznačené, zvyšní štyria letci

  z posádky zahynuli. Pilot F/O Thomas Bernard

  McAneney (RCAF), navigátor F/Sgt. Frederick

  Stanley Sparrow, bombometčík F/Sgt. Thomas

  Bell a strelec Sgt. Edwin Charles Hum boli ex-

  humovaní na cintoríne v Tordas a boli preveze-

  ní na vojenský cintorín v Budapešti (spoločný

  hrob II. C. 5-8). Trosky ich Wellingtonu boli

  nájdené 4 míľe (6,5 km) východne od Tordas pri

  Erdőmajorpuszta v Maďarsku. Miestni obyva-

  telia rozobrali všetko použiteľné. Pravý motor

  Hercules S.S.22689 sa našiel v Budapešti na

  skládke. Podľa toho bolo aj určená identita

  trosiek.

  Druhým strateným strojom bol Wellington

  Mk.X LP249 „Z“, ktorý sedlala posádka v zlo-

  žení pilot P/O Robert Edward Seymour Shearer

  (RAAF), navigátor F/Sgt. J.W. Chaplin, bombo-

  metčík W/O2 N.T.S. Reed (RCAF), rádio operátor

  Sgt. J. Jackson a strelec F/Sgt. Terence Desmod

  Murray (RAAF). Po štarte o 20:47 hod. smero-

  vali k svojmu cieľu. Počas letu nad Maďarskom

  sa stali obeťou nemeckých nočných stíhačov.

  Zostrelený bezvládny bombardér dopadol pri

  obci Dunaharaszti v Maďarsku, pochovajúc

  v svojich troskách všetkých päť letcov. Po ich

  vyzdvihnutí z trosiek boli ostatky prevezené

  taktiež na vojenský cintorín v Budapešti.

  Doplňme, že za 150. peruť na misu vzlietlo

  dvanásť lietadiel: LN797 „E“, MF284 „Y“, LP505,

  LP503, LP207 „J“, LP310, LP148 „P“, LP239 „Q“,

  JA191, LN756 „T“, LP203 a LP183 „O“.

  Z ôsmych lietadiel 614. perute, ktoré vzlietlli

  aby osvetlili cieľ, ktorým bola v noci z 25. na 26.

  júna 1944 rafinéria Shell v Budapešti, sa dve

  (posádky W/O T.E. Scotlanda a F/S J.E. O´Bri-

  ena) museli predčasne vrátiť. Paradoxom je,

  že ORB (Operation Record Book) uvádza obe

  posádky letiace v stroji JP186. Jedno lietadlo

  nad cieľ nedoletelo a bolo stratené. Jednalo sa

  o Halifax II JP107, s posádkou kapitána W/O E.G.

  Gittingsa. Zvyšných päť lietadiel „zaútočilo“

  z výšky 15 000 stôp. Tri posádky zhodili svoje

  značkovače, ale netrafili cieľ a osvetlili oblasť

  asi 5 míľ severne. Hlavný značkovač nebol

  schopný ani počas troch preletov identifikovať

  zámerný bod aj napriek tomu, že severný ko-

  niec ostrova bol identifikovaný.

  Participujúce stroje a posádky: JP110 (W/O

  W.T.H. Fleckney), JP109 (W/O C.M. Hall), JP241

  (P/O T.W.Parker), JP183 (F/O I.H. Bruce), JP288

  (F/S T.E. Sparrow), navrátilci JP186 (F/S J.E.

  O´Brien) a JP186 (W/O T.E. Scotland), a pohre-

  šovaný JP107 „S“ (W/O E.G. Gittings).

  Handley Page Halifax II JP107 „S“ sa zo zá-

  HISTORIE

  F/O Thomas Bernard McAneney, 24 rokov, pilot a zástup-

  ca Flight Commandera sa nevrátil z akcie v noci z 25. na

  26. júna 1944. Spolu s ním vo Wellingtone Mk.X LN811 „L“

  zahynuli ešte navigátor F/Sgt. Frederick Stanley Sparrow,

  bombometčík F/Sgt. Thomas Bell a strelec Sgt. Edwin

  Charles Hum. McAneney dostal pilotné krídla 9.4.1942 v

  Brantforde a do zámoria sa presunul o mesiac neskôr.

  V novembri 1942 bol vážne zranený počas núdzového

  pristátia na pobreží Anglicka.

  Fotografia pôvodného kríža na hrobe McAneneyho na cintoríne v Budapešti.

  Posledný zápis v letovom denníku McAnneneyho je dopísaný už rukou úradníka. Dopoludnia absolvovali

  s posádkou ešte cvičný let s nácvikom bombardovania a večer vzlietli na poslednú misiu smerom k Budapešti.

  INFO Eduard18

  Říjen 2024

• Page 19

  kladne Foggia No.1/Celone odlepil o 20:35 hod.

  a nabral smer na Budapešť. Nad cieľom sa

  stroj dostal do osídiel svetlometov. No a tým

  bola práca nočných stíhačov ľahšia. Presne

  mieriacim pilotom bol pravdepodobne Oblt.

  Josef Kraft od 7./NJG 6. Zasiahnutý Halifax

  dopadol na zem 15 km severne od ciela, na

  32 Arany János St. Tab. Všetci šiesti členo-

  via posádky, menovite pilot P/O Eric George

  Gittings, navigátor F/Sgt. Kenneth John Ski-

  nner, bombometčík P/O Gordon M. Williams,

  strelci F/Sgt. Samuel Cater, Sgt. Alec Shaw

  a F/Sgt. Albert S.H. Brown zahynuli a sú pocho-

  vaní na vojenskom cintoríne v Budapešti.

  Siedmym lietadlom 205. Group RAF od-

  písaným po akcii bol Wellington LP212 „N“,

  patriaci 150. peruti. Po útoku nočných stíha-

  čov posádka pilota Sgt. J.E. Richardsona za-

  evidovala priestrel hydraulického systému.

  Po úspešnom návrate na základňu museli

  núdzovo pristáť a lietadlo bolo zrelé do šrotu.

  Aj štrnásť Liberatorov 178. perute uskutočni-

  lo medzi 20:29 až 03:25 hod. nálet na rafinériu

  v Budapešti, na ktorú zhodili bomby z výšky

  12 200 – 15 000 stôp v čase 00:02 – 00:07 hod.

  Jedno z lietadiel s označením EV822 a posád-

  kou Lt. Hoskena sa muselo predčasne vrátiť

  pre poruchu jedného z motorov, ktorá sa preja-

  vila hodinu a pol po vzlete o 22:20 hod. Posád-

  ka núdzovo odhodila všetkých 12 kusov 500 lb.

  Bômb a o 23:37 hod. pristála na základni.

  Len päť lietadiel mohlo po útoku pozorovať

  výsledky svojho útoku. Výbuchy, ktoré boli po-

  zorované, spôsobili veľké požiare.

  Participujúce lietadlá a posádky za 178. pe-

  ruť boli nasledovné:

  F/O P.J. Bootham na stroji EW266 „L“, Lt. J.W.

  VanDerMerwe (EV974 „D“), P/O J.P. Blacken-

  berg (KG828 „F“), Lt. N.E. Hayman (EV961 „C“),

  Sgt. A.D. Nicholas (EV906 „K“), F/Lt. D.A. Ear-

  dley (EW233 „H“), Lt. G. Rosenthal (EW160 „B“),

  Sgt. F.M. Watson (EV839 „J“), S/Ldr. J.H.C. Le-

  wis (BZ946„L“), Sgt. J.B. Rush (EW231 „R“), Lt.

  T.E. Knight (EW106 „U“), F/O K. Travena (KG835

  „A“), Lt. G.C.E. Gibson (EV959 „T“), F/O G.E.S.

  McNaughton (BZ947 „N“) a F/O J.H. Hosken

  (EV822 „V“).

  V rámci 240. Wingu sa náletu zúčastnila aj

  juhoafrická 31. peruť. Pre Juhoafričanov to bol

  prvý nálet na cieľ na území Európy. Squadrona

  ponúkla veleniu k nasadeniu 10 strojov, avšak

  v čase 21:01 až 21:10 hod. vzlietlo len vyžia-

  daných šesť posádok na strojoch Liberator

  z domovského letiska. Boli to B-24 s označe-

  ním EW248 „P“ (Lt.Col. D. Nel), EV970 „F“ (Maj.

  J.A. Mouton), EW104 „Y“ (Lt. D.J.S. Haggie),

  EW144 „A“ (Cpt. I.J.M. Odendaal), EV941 „Q“

  (Lt. P.R. Klette) a KG950 „V“ (Cpt. R.B. Bird). Po-

  nad Mali Drvenik a jazero Balaton sa dostali

  nad cieľ, kde zhodili 72 kusov 500 lb. GP bômb.

  HISTORIE

  Veľmi obávaným protivníkom všetkých spojeneckých bombardérov bol nemecký flak (Fliegerabwehrkanone),

  ktorý zahusťoval vzdušný priestor nad väčšími aglomeráciami a priemyselnými oblasťami natoľko, že vyviaznuť

  z jeho presnej paľby bez poškodenia bolo takmer nemožné.

  Oblt. Josef Kraft sa narodil vo Viedni. Počas druhej sv.

  vojny dosiahol 56 víťazstiev, za ktoré bol dňa 17.4.1945

  vyznamenaný Rytierskym krížom s dubovými ratolesťa

  -

  mi. Lietal u II./ NJG 4, II./ NJG 5, a NJG 6.

  Liberator EW233 „H“ používalo niekoľko posádok v rámci 178. perute RAF. Na fotografii je posádka P/O Rawa.

  [Foto: via J. Ansel]

  INFO Eduard

  19

  Říjen 2024

• Page 20

  Operating Commander 31. perute, Lawrence

  Isemonger, po rokoch o tejto akcii napísal:

  „Našich osem (sic.) Liberatorov na seba

  upútalo pozornosť pätnástich svetlometov,

  čo bolo sprevádzané ťažkou protilietadlovou

  paľbou; bombometčíci boli oslepení. Fotografie

  z náletu ukázali, že naše bomby boli rôzne roz-

  hádzané a hlavná časť z nich dopadla na zbro-

  járske závody Weiss južne od cieľa. Všetkých

  našich 8 (sic.) Liberatorov sa bezpečne vrátilo.“

  Bombardovanie rafinérie Shell Koolaz bolo

  nepresné. Väčšina bômb dopadla na okolie ci-

  eľa

  a jednotlivé explózie boli roztrúsené po ce-

  lom meste. Väčšina bômb zasiahla Západné

  a Východné nádražie (Nyugeti a Keleti pályaud-

  var), ďalej nádražie Rákosrendező, respektíve

  ich okolie. Bomby zasiahli aj obytnú zástavbu

  v predmesiach Csepel, kde sa nachádzala ra-

  finéria, ďalej v častiach Újpest, Pestszenterz-

  sébet a Budafók.

  Dňa 15. júna 1944 bola zriadená 8. Jagddivi-

  sion. Toto opatrenie bolo vynútené činnosťou

  strategického spojeneckého letectva, ktoré

  útočilo na ciele v strednej Európe z južného

  smeru. Spolu s leteckými útvarmi denných

  stíhačov boli do 8. stíhacej divízie začlene-

  né aj dve skupiny pre nočné stíhanie. Boli to

  III./NJG 6, ktorá bola vyzbrojená Messer-

  schmittmi Bf 110 G-4. V júni bola táto Gruppe

  preložená na základňu Szombathely. Druhou

  skupinou na tomto úseku bola II./NJG 101, ktorá

  bola vyzbrojená Dorniermi Do 217 N a pôsobila

  z letísk Viedeň – Seyring a neskôr Budapest –

  Ferihégy.

  Obidve jednotky boli nasadené proti bom-

  bardérom RAF, ktoré nalietavali v noci z 25. na

  26. júna 1944 na rafinériu v Budapešti. Spom-

  ienku na toto obdobie opísal vo svojich pamäti-

  ach Oblt. Wilhelm Johnen, pilot III./NJG 6:

  „Začiatkom júna 1944 nás zasiahol ako blesk

  jasného neba rozkaz na preloženie do Szomba

  -

  thely v Maďarsku. Nikdy som meno tohto mesta

  nepočul. Ale hranice Nemecka sa od základu

  zmenili a človek sa nedivil nad tým, že Buda-

  pešť sa zrazu nazývala „germánskou pevnos-

  ťou“ a naši bratia a sestry v Báčke boli vítaní

  ako „krajania, ktorí sa vrátili nazad do veľkej

  Ríše“. Jeden z kamarátov označil Szombathely

  ako predmestie Viedne, vzdialené polhodin

  -

  ku od Grinzingu. Ostatné Maďarsko je kraji-

  nou ušľachtilého Tokajského, ohnivej papriky

  a temperamentných Julišiek. Ale koho – čo

  tu máme v noci stíhať? Keď človek nevie nič

  určité, fámy sa šíria ako špargľa v záhone po

  jarnom daždi. Nerobil som si žiadne starosti

  a po mojej „štátnej návšteve“ Švajčiarska som

  sa srdečne tešil na cestu do Maďarska (z našej

  doterajšej základne Hagenau). V Szombathely

  – nemecký názov Steinamanger – bude naša

  Gruppe podliehať rozkazom veliteľa 8. stíha

  -

  cej divízie, Oberstovi Handrickovi. Je to veli-

  teľ podľa nášho vkusu: športový, kamarátsky

  a pre svojich stíhačov má srdce na správnom

  mieste. On nám vysvetlil, čo bude našou úlo

  -

  hou: ochrana hlavných miest Viedne a Buda-

  pešti pred nočnými náletmi RAF z Talianska,

  ako aj boj proti lietadlám, ktoré prilietajú v noci

  z východu a zásobujú partizánov. Zatiaľ, čo

  na západe bolo nočné stíhanie viazané navád

  -

  zaním nahradené voľným stíhaním „Wilde Sau“,

  tuná budeme lietať podľa starého systému. Dni

  čakania plynú. Nič sa nedeje v priebehu týchto

  horúcich jasných nocí v Maďarsku s nebom pl

  -

  ným hviezd. Večer čo večer sedíme v barakoch

  a čakáme, kedy nám dáka ryba skočí na udicu.

  Nálada letcov a pozemného personálu kles

  -

  la na nulu. Niektorí hovoria o vyhnanstve, iní

  o kúpeľnom oddychu...

  ... V noci 26. júna 1944 Angličan uderil na

  maďarské hlavné mesto. Nalietavajúce bom

  -

  bardéry boli hlásené už nad Jadranom. O 22:45

  hod. sme štartovali z nášho letiska. Severne

  od mesta Baja, teda ešte ďaleko od hlavného

  mesta, sme zachytili anglickú bojovú formáciu

  a zdecimovali sme ju. Iba rozptýlene padali

  bomby na Budapešť, ohne sa objavili iba oje

  -

  dinele. Naša Gruppe dosiahla 16 zostrelov. Pri

  tomto útoku tiež nárokoval dva zostrely Ober

  -

  leutnant Sepp Kraft – jeden Wellington, a je-

  den Mitchell. Sme troška prekvapení, Mitchell

  z Talianska – to nie je celkom možné. Neprí-

  jemné vysvetlenie príde vzápätí. Volá Buda-

  pešť a pýtajú sa, či jeden z našich stíhačov

  nezostrelil omylom jeden Do 217. Ľadové ml

  -

  čanie. Veliteľ okamžite porovná čas zostrelu

  z hlásenia s časom zostrelu Do 217. Môže to byť

  len zostrelený „Mitchell“, ktorý nárokoval Sepp

  HISTORIE

  Obranná reakcia Luftwaffe

  (III./NJG 6 a II./NJG 101)

  Oblt. Wilhelm Johnen dosiahol počas druhej sv. vojny 34 víťazstiev. Víťazstvo z 26.6.1944 bolo v poradí jeho

  20. a prvé, no nie posledné dosiahnuté nad Maďarskom. Dňa 29.10.1944 dostal Rytiersky kríž.

  Nočný stíhací Messerschmitt Bf 110 G od 7./NJG 6 s označením (2Z+GR) na letisku v Maďarsku v roku 1944.

  INFO Eduard20

  Říjen 2024

• Page 21

  Kraft. Skutočne uvádzané časy zostrelov sa

  navlas zhodujú a údaje o mieste tiež. Našťastie

  štvor-členná posádka sa zachránila z horiace

  -

  ho stroja na padákoch, čo ušetrilo trápne zasa-

  danie vojnového súdu. Oberleutnant Sepp Kraft

  je deprimovaný. Ja ale nemôžem skryť určitú

  škodoradosť, a iba tak mimochodom pozname

  -

  nám: no, takže predsa len si si zmýlil vola s ko-

  ňom! Už je to raz tak, kto sa smeje naposledy,

  ten sa smeje najlepšie!“

  Letectvo Červenej armády používalo v tomto

  období typ B-25 Mitchell na zásobovanie par-

  tizánskych jednotiek. Posádky III./NJG 6 boli

  upozornené na prítomnosť Do 217 N v spoloč-

  nom operačnom priestore. Podobná koncepcia

  typov B-25 a Do 217 – dva motory, dvojitá sme-

  rovka – vytvárali predpoklad k zámene v tem-

  note noci. Letci mali k dispozícii model B-25, na

  ktorom mohli študovať jeho siluetu z rôznych

  uhlov pohľadu. Uvedomovali si, že bude treba

  zvýšenú opatrnosť pri identifikácii protivníka.

  Niektorí piloti si pripúšťali možnosť zámeny

  viac, iní menej. K tým patril aj Oblt. Kraft:

  „Mitchell od Do 217 musí rozoznať aj kojenec!,“

  vravel pred ešte pred týmto incidentom.

  Našťastie pre všetkých zúčastnených tento

  incident nemal žiadne následky. Zostrelený

  Do 217 N, patriaci k II./NJG 101, bol jedinou stra-

  tou Luftwaffe v tomto nasadení proti RAF.

  Podľa spomienky Wilhelma Johnena prísluš-

  níci III./NJG 6 vzniesli 16 víťazných nárokov.

  Počet oficiálne potvrdených zostrelov bol však

  nižší a realistický a korešpondoval s celkový-

  mi stratami Royal Air Force.

  Dva nočné stíhacie Dorniery Do-217N strati-

  la v tú noc 6./NJG 101, dislokovaná v Parndor-

  fe, v oblasti západných Čiech (obce Konratice

  a Horní Planá), avšak nie vďaka bojovému na-

  sadeniu ale pre nepriazeň počasia a technické

  problémy.

  Posádka Uffz. Kornen Günter a Obgf. Müller

  Georg zahynula pri obci Konratice, okr. České

  Budějovice.

  Druhá posádka pilot Uffz. Hans Werner

  Schmidt, Bordfunker Uffz. Heinz Jansen

  a palubný mechanik Obgf. Wilhelm Knufer šli

  k zemi po zásahu ich stroja bleskom. Pilot

  a Bordfunker vyviazli so zraneniami ale pal.

  Mechanik zahynul v troskách po tom čo sa mu

  nepodarilo vyskočiť a použiť padákový hodváb.

  Lietadlo muselo explodovať vo vzduchu nakoľ-

  ko trosky sa nachádzajú vo veľkom perimetri

  od predpokladaného epicentra dopadu v okre-

  se Český Krumlov.

  Záver

  Útok na rafinériu Shell v Budapešti nebol

  zďaleka posledným. Ešte niekoľko krát sa

  Americké ale aj Britské bombardéry dostali

  nad hlavné mesto Maďarska, ale aj iné ciele, či

  už v Maďarsku, alebo celej okupovanej Európe,

  aby útokmi na nie len ropno-spracujúci prie-

  HISTORIE

  Názorná pomôcka pre nemeckých stíhačov, zobrazujúca slabiny a obranu bombardéru Vickers Wellington.

  INFO Eduard

  21

  Říjen 2024

• Page 22

  mysel, ktorý bol základom pre vojnovú maši-

  nériu Tretej ríše, ale aj útokmi na železničnú

  sieť, sklady, vojenské a priemyselné objekty

  narušili chod a silu nemeckej brannej moci

  a prispeli tak k víťazstvu v Európe.

  Zdroje:

  The National Archives, Kew, Richmond, Surrey, UK.

  - Operations record books: AIR-27-392-11, AIR-27-

  392-12, AIR-27-617-11, AIR-27-617-12, AIR-27-822-11,

  AIR-27-822-12, AIR-27-975-11, AIR-27-975-12, AIR-

  27-1012-11, AIR-27-1012-12, AIR-27-1120-11, AIR-27-

  1120-12, AIR-27-2121-9, AIR-27-2121-10,

  National Archives of Australia, Kingston

  Gunby D., Temple P.: RAF Bomber Losses in the

  Middle East & Mediterranean Volume

  2: 1943-1945, Air-Britain. 1st. 2018

  Osoby: David Gunby, Nový Zéland; Marian Hrodegh,

  Trenčín; Nandor Mohos, Maďarsko; Matti Salonen,

  Fínsko

  Fotografie, u ktorých nie je označený iný kredit,

  pochádzajú z archívu autora.

  HISTORIE

  Detail na nos nočného stíhacieho Messerschmittu Bf 110 G od 7./NJG 6 (2Z+GR) z predošlej strany. Streleckú

  výzbroj tohto stroja tvorili dva kanóny MG 151 namiesto klasických štyroch MG 17 a dopĺňala ho aj veľmi vyspelá

  rádiolokačná technika v podobe radaru FuG 220 SN-2c. Na výfukoch si všimnite tlmiče plameňov

  INFO Eduard22

  Říjen 2024

• Page 23

• THEY FOUGHT TO REBUILD

  Českoslovenští stíhací piloti se zapsali do historie leteckých bojů druhé světové války na více frontách, nejvýznamnější ale bezpochyby bylo jejich působení v řadách Royal Air Force. A letounem, který zde používali Čechoslováci v nejhojnějším počtu, byl Spitfire Mk.V. Ten vydržel ve výzbroji jednotlivých Squadron a následně i celého československého wingu až do ledna 1944, kdy byl nahrazen verzí Mk.IX.

  HISTORIE

  V první polovině roku 1941, kdy do výzbroje stíhacích perutí britské-

  ho královského letectva RAF začaly přicházet Spitfiry Mk.V, působily

  v rámci RAF celkem tři stíhací jednotky s přívlastkem „československé“.

  Jednalo se o squadrony No. 310, No. 312 a No. 313. První dvě, No. 310 Sqn

  a No. 312 Sqn, založené v roce 1940, měly v té době ve výzbroji stroje

  Hawker Hurricane ve verzích Mk.IIa a Mk.IIb. Pouze No. 313 Sqn, zalo

  -

  žená 10. května 1941 v Cattericku, měla ve výzbroji stroje Supermarine

  Spitfire, přičemž až v srpnu 1941 došlo k jejímu přezbrojení ze Spitfirů

  Mk.Ia na verzi Mk.IIa.

  V té době již bylo jasné, že pokud si No. 310 Sqn a No. 312 Sqn mají za

  -

  chovat status stíhací jednotky, musí dojít k jejich přezbrojení na výkon-

  nější stroje. Zároveň sílil tlak na vytvoření vyšší československé jed-

  notky, tedy wingu, v jejímž rámci by všechny tři československé stíhací

  jednotky působily společně. Prvním z předpokladů jejího vzniku se tak

  stalo sjednocení výzbroje všech tří squadron.

  Postupné přeškolováníPostupné přeškolování

  U No. 310 Sqn a No. 312 Sqn bylo nutné přeškolení létajícího a pozem-

  ního personálu ze stávajících Hurricanů na výkonnější Spitfiry, které

  skýtaly vyšší potenciál pro další vývoj. No. 310 Sqn se 19. července 1941

  přesunula na základnu Dyce ve Skotsku, kde vykonávala hlídkovou čin

  -

  nost se svými Hurricany verzí Mk.IIa a Mk.IIb. Ve druhé polovině října

  1942 jednotka převzala první starší Spitfiry určené k přeškolení. Šlo

  o jeden letoun verze Mk.Ia a patnáct verze Mk.IIa. Koncem října 1941 bylo

  zahájeno přeškolování na Spitfiry, přičemž operační hlídkovou činnost

  jednotka nadále vykonávala na Hurricanech. Na počátku listopadu 1941

  převzala jednotka další čtyři Spitfiry Mk.IIa. V polovině listopadu začaly

  přicházet první Spitfiry Mk.Vb, které se měly stát její novou finální vý

  -

  zbrojí.

  Část pilotů se s novými stroji zapojila do operační hlídkové činnos

  -

  ti již 25. listopadu 1941. Někteří z nich ale nadále létali operační lety

  s Hur-ricany, a to až do 9. prosince 1941. Od následujícího dne již

  No. 310 Sqn vykonávala operační hlídkovou činnost výlučně s novou vý-

  zbrojí, tedy se Spitfiry Mk.Vb. Ty pocházely ze série AD z produkce továrny

  v Castle Bromwich a No. 310 Sqn byla jejich prvním uživatelem (AD328,

  AD331, AD365, AD366, AD374, AD378, AD382, AD412, AD414, AD420,

  AD422, AD423, AD453, AD462, AD464, AD574, AD582). Po přezbrojení se

  No. 310 Sqn 24. prosince 1941 přesunula na základnu Perranporth.

  No. 312 Sq. se 19. srpna 1941 přesunula se svými Hurricany Mk.IIb do

  skotského Prestwicku na základnu RAF Ayr a dne 20. října 1942 ob

  -

  držela prvních šest starších Spitfirů určených k přeškolení. Šlo o pět

  letounů verze Mk.IIa a jeden verze Mk.IIb s kanónovým křídlem. Stro

  -

  je byly zařazeny k letce B a okamžitě začalo přeškolování personálu.

  Již 25. října 1941 ale došlo k první ztrátě Spitfiru u No. 312 Sqn, když

  P/O Hekl během cvičného letu se strojem P75410 DU

  -

  W zachytil kříd-

  lem o hladinu jezera Loch Doon a v troskách zříceného stroje zahynul.

  V listopadu 1941 pak jednotka převzala od sesterské No. 313 Sqn další

  tři Spitfiry Mk.IIa sloužící k přeškolování. Počátkem prosince 1941 za

  -

  čala No. 312 Sqn přebírat své první Spitfiry Mk.Vb, které se měly stát

  její novou hlavní výzbrojí. Šlo většinou o nové stroje vyrobené továr

  -

  nou v Castle Bromwich pocházející ze sérií AD (AD415, AD539, AD541,

  AD553, AD572) a BL (BL252, BL254, BL260, BL289, BL293, BL343,

  BL381, BL470, BL487, BL512, BL516, BL529). Výjimku představoval stroj

  AB172 vyrobený v Eastleigh. Od stejného výrobce pak pocházely starší

  stroje ze série W (W3249, W3445) a raritou byl stroj R6833, původně vy

  -

  robený ve verzi Mk.Ia, který byl v roce 1940 přestavěn, přičemž obdržel

  kanónové křídlo. Poté sloužil ke zkouškám a v únoru 1941 prošel konverzí

  na verzi Mk.Vb. Výzbroj doplňovaly dva stroje verze Mk.IIb, převzaté od

  No. 616 Sqn. Po dokončení přezbrojení se No. 312 Sqn 1. ledna 1942 pře-

  sunula na základnu Fairwood Common.

  Relativně nejjednodušší bylo přezbrojení No. 313 Sqn, operující se svými

  Spitfiry Mk.IIa ze základny Portreath. Ta obdržela první Spitfiry Mk.Vb

  ve druhé polovině října. Přezbrojení probíhalo kontinuálně a letci se

  s novými stroji postupně zapojovali do probíhající operační činnos

  -

  Českoslovenští stíhací piloti se do historie leteckých bojů druhé světové války zapsali Českoslovenští stíhací piloti se do historie leteckých bojů druhé světové války zapsali

  na více frontách, nejvýznamnější ale bezpochyby bylo jejich působení v řadách Royal na více frontách, nejvýznamnější ale bezpochyby bylo jejich působení v řadách Royal

  Air Force. A letounem, který zde používali Čechoslováci v nejhojnějším počtu, byl Air Force. A letounem, který zde používali Čechoslováci v nejhojnějším počtu, byl

  Spitfire Mk.V. Ten vydržel ve výzbroji jednotlivých Squadron a následně i celého Spitfire Mk.V. Ten vydržel ve výzbroji jednotlivých Squadron a následně i celého

  československého wingu až do ledna 1944, kdy byl nahrazen verzí Mk.IX. československého wingu až do ledna 1944, kdy byl nahrazen verzí Mk.IX.

  text text KAREL TŮMAKAREL TŮMA

  foto KAREL BEINHAUER foto KAREL BEINHAUER

  (via Radim Vojta)(via Radim Vojta)

  THEY FOUGHT TO REBUILDTHEY FOUGHT TO REBUILD

  Spitfiry No. 312 Squadron na letišti Ibsley Spitfiry No. 312 Squadron na letišti Ibsley

  v září 1943. V popředí Spitfire W3957 DUv září 1943. V popředí Spitfire W3957 DU

  --

  Z se kterým Z se kterým

  velice často létal F/O František Chábera.velice často létal F/O František Chábera.

  Českoslovenští letci a Spitfire Mk.V

  INFO Eduard24

  Říjen 2024

• Page 25

  ti společně s původními stroji verze Mk.IIa. Při přezbrojení obdržela

  No. 313 Sqn nové letouny z produkce továrny v Castle Bromwich ze

  série AD (AD192, AD353, AD361, AD380, AD384, AD390, AD391, AD394,

  AD424, AD465, AD464, AD547), jeden stroj ze série AB (AB916), stro

  -

  je z produkce továrny v Eastleigh ze série AA (AA865, AA869) a stro-

  je ze série AA vyrobené v Chattis Hill (AA757, AA765). Ty doplňovaly

  starší stroje ze série W (W3177, W3962, W3965, W3969), zkompletované

  v High Post Aerodrome a P8537 z produkce továrny v Castle Bromwich.

  No. 313 Sqn setrvala po přezbrojení v Portreath do 15. prosince 1941, kdy se

  přesunula na jih na základnu Hornchurch. Přezbrojením všech tří

  squadron byla splněna jedna z podmínek pro budoucí vznik vyšší čes

  -

  koslovenské stíhací jednotky – wingu. Málokdo by v té době věřil tomu,

  že Spitfiry Mk.V zůstanou hlavní výzbrojí československých stíhacích pe-

  rutí až do počátku roku 1944, kdy se piloti dočkali vytouženého přezbro-

  jení na Spitfiry Mk.IX. Českoslovenští piloti tedy na Spitfirech verzí Mk.Vb

  a Mk.Vc bojovali více než dva roky.

  Se sílou winguSe sílou wingu

  V průběhu těchto dvou let byly stavy Spitfirů Mk.Vb a později i Vc u všech

  tří perutí doplňovány a při přesunech na nová působiště byly tyto letou

  -

  ny také mnohdy vyměňovány s jinými jednotkami. A tak se ve výzbroji

  československých stíhacích jednotek postupně objevily stroje z různých

  sérií v podstatě od všech výrobců. V případě verze Mk.Vb šlo o stroje

  z produkce Castle Bromwich (série P, AB, AD, BL, BM, EN, EP), Eastleigh

  (série R, W, X, AA, AB), Chattis Hill (série W, AA, AB), High Post Aero

  -

  drome (série W, AB) a Westland (série AR). Stroje verze Mk.Vc pochá-

  zely z produkce firem Westland (série AR, EE), Eastleigh (série AA, AB),

  High Post Aerodrome (série AB) a Chattis Hill (série BP). Dne 3. května

  1942 se českoslovenští stíhači dočkali vzniku vyšší československé stí

  -

  hací jednotky – wingu – vzniklé v rámci základny RAF Exeter (Exeter

  Czechoslovak Fighter Wing). Ten tvořily výše zmíněné československé

  squadrony No. 310, 312 a 313, které v období od 7. května 1942 do 7. červ

  -

  na 1942 doplňovala ještě No. 154. Sqn. Jako Exeter Czechoslovak Fighter

  Wing působily všechny tři squadrony do 26. června 1943. Poté jednotlivě

  zamířily na odpočinek. Znovu se československé jednotky sešly v obdo

  -

  bí od 18. září 1943 do 8. listopadu 1943, kdy společně tvořily Ibsley Cze-

  choslovak Fighter Wing. Ve velení československého stíhacího wingu se

  v období, kdy jeho perutě užívaly Spitfiry verzí Mk.Vb a Mk.Vc, postupně

  vystřídali W/Cdr Alois Vašátko (3. 5. až 23. 6. 1942; používal osobní Spit

  -

  fire Mk.Vb BM592 s označením AV), W/Cdr Karel Mrázek (26. 6. 1942 až

  31. 3. 1943; používal osobní Spitfiry Mk.Vb EN765, EP461 a Spitfiry Mk.Vc

  AR502 a EE626; všechny s označením písmeny KM) a W/Cdr František

  Doležal (31. 3. 1943 až 1. 2. 1944, používal osobní Spitfiry Mk.Vb EP461

  a Vc EE626; oba s označením písmeny FD).

  Během období, kdy československé squadrony používaly Spitfiry Mk.V,

  se tyto jednotky zúčastnily řady významných operací. Například 19. srp

  -

  na 1942 se piloti No. 310 a 312 Sqn se Spitfiry Mk.V účastnili z Redhillu

  podpory operace Jubilee a 9. září 1943 se piloti No. 313 Sqn z letiště

  Hawkinge zúčastnili podpory operace Starkey, při které byly na kří

  -

  dlech poprvé jako prvek rychlé identifikace použity černobílé pruhy.

  V době užívání Spitfirů Mk.Vb se také, byť jen na krátkou dobu, objevily

  na československých Spitfirech individuální kresbičky. Stalo se tak po

  -

  čátkem roku 1942 u No. 313 Sqn, jíž v té době velel S/Ldr Karel Mrázek.

  Na několika Spitfirech Mk.Vb se objevily na přání pilotů malůvky inspi

  -

  rované postavičkami z komiksů Walta Disneye. Autorem kreseb byl pilot

  jednotky, Sgt Karel Pavlík, civilní profesí písmomalíř.

  Modifikace a modernizaceModifikace a modernizace

  Spitfiry Mk.V prošly během poměrně louhého působení u českosloven-

  ských squadron také řadou modernizací a modifikací, zvyšujících bojo-

  vou hodnotu letounů. Došlo například k modifikaci palivového systému,

  který umožnil používání přídavných nádrží, čímž se značně zvýšil ope

  -

  rační rádius strojů. U řady strojů došlo ke zkrácení koncových oblouků

  křídel, čímž se zvýšila jejich obratnost při operacích v nižších letových

  hladinách. Měnil se také systém podávání nábojů do křídelních kanónů,

  který přispěl ke zvýšení spolehlivosti zbraní a zvýšil zásobu nesené

  munice a bylo i mnoho dalších úprav. Období používání Spitfirů Mk.V

  československými jednotkami je krom řady úspěchů ale spojeno také

  se značnými ztrátami létajícího personálu, které se nevyhnuly ani ve

  -

  litelskému sboru. Pro československé letectvo tak bylo velkou ztrátou

  zejména úmrtí W/Cdr Aloise Vašátka, prvního velitele československé

  -

  ho stíhacího wingu, který zahynul již 23. června 1942 ve svém osobním

  Spitfiru Mk.Vb BM592 AV po srážce s německým Fw 190 během operace

  Ramrod 23 a také S/Ldr Jaroslava Himra, který zahynul 27. září 1943

  v kabině Spitfiru Mk.Vc BP8586 RY

  -

  H během operace Ramrod 87, kdy

  nejprve sám dosáhl sestřelu německého Bf 110G-2 od II./ZG 1 a následně

  byl sám sestřelen dalším Bf 110G-2 od téže jednotky.

  W/Cdr Karel Mrázek, DFC jako velitel Exeter (czechoslovak)

  Wing u svého Spitfiru Mk.Vb EN765 označeného jeho osobním

  monogramem „KM“. Červenec 1942.

  Detailní pohled na přední část Doležalova Spitfiru MK.Vb EP461 „FD“

  na letišti Exeter v květnu 1943. Pod levým štítkem kokpitu EP461 je

  znak velitele wingu. V pozadí Spitfiry No.310. Squadron. První

  v řadě Spitfire Mk.Vb BM121 „NN

  -

  A“.

  INFO Eduard

  25

  Říjen 2024

• Page 26

  HISTORIE

  Počátkem roku 1944 se nakonec všechny tři československé stíha-

  cí squadrony dočkaly vytouženého přezbrojení a své Spitfiry Mk.Vb

  a Mk.Vc koncem ledna a počátkem února vyměnily za výkonnější Spit-

  firy Mk.IX. Přesto se Spitfiry Mk.V, byť jen na krátkou dobu, do výzbroje

  No. 313 Sqn ještě jednou vrátily. Bylo to v období od 11. července do 3. říj-

  na 1944, kdy peruť působila v rámci odpočinku na severu Velké Británie

  ve Skeabrae a Sumburghu. Se Spitfiry Mk.V se navíc českoslovenští letci

  nesetkávali jen u československých jednotek. Řada československých

  letců totiž působila i u jiných jednotek v rámci RAF (viz tabulka) a kromě

  operačních squadron létali českoslovenští letci se Spitfiry Mk.V také

  v rámci výcviku u operačně výcvikových jednotek OTU, a to až do samé-

  ho konce války. I proto se Spitfiry Mk.V staly pro československé piloty

  co do počtu nejpoužívanějším strojem za celou válku a patří jim tak

  nezastupitelné místo v dějinách československého leteckého odboje...

  Letouny „třistatřináctky“ jsou z období první poloviny roku 1942

  známé kreslenými postavičkami z komiksů od Walta Disneye.

  Autorem těchto kreseb byl Sgt. Karel Pavlík, který tak využil

  svého původního povolání písmomalíře, když podle přání pilotů

  zdobil pod čelním štítkem kabiny jednotlivé Spitfiry. Kresbu

  kotěte Robbera namaloval Karel Pavlík na Spitfire AD380 RY

  -

  R.

  Čechoslováci na Spitfirech Mk.V u jiných jednotek Čechoslováci na Spitfirech Mk.V u jiných jednotek

  No.19 Squadron

  Přezbrojení na Spitfiry Mk.V jednotka zahájila v říjnu 1941 a do června 1942 u ní na Spitfirech

  Mk.Vb postupně létali Sgt Lysický, Sgt Netopil, Sgt Sokol, F/Sgt Střihavka, P/O Bernard, F/O

  Borovec a Sgt Mečíř.

  No.41 Squadron

  V dubnu a květnu 1942 u ní na Spitfirech Mk.Vb létal F/Lt Vykoukal.

  No.54 Squadron

  Během svého působení u jednotky se Spitfiry Mk.V létali od září 1941 Sgt Plášil,

  F/Sgt Pavlů, Sgt Karásek a Sgt Konvalina.

  No.65 Squadron

  Jednotka na Spitfiry Mk.Vb přezbrojila v říjnu 1941 a působila u ní poměrně velká skupina

  československých letců. Šlo o Sgt Štulíře, Sgt Louckého, Sgt Kopečka,

  Sgt Karáska, Sgt Konvalinu, Sgt Pavlů, Sgt Plášila a Sgt Štefana.

  No.66 Squadron

  Během svého působení u jednotky v listopadu a prosinci 1942 zde se Spitfiry Mk.Vb

  a Vc létal F/Lt Kruml.

  No.72 Squadron

  V létě 1941 u ní na Spitfirech Mk.Vb létali Sgt Lamberton a Sgt Valenta.

  No.81 Squadron

  Od dubna 1942 zde na Spitfirech Mk.Vb létal F/Sgt Pípa a od července do srpna 1942 F/Lt

  Maňák.

  No.111 Squadron

  Na Spitfiry Mk.Vb se jednotka přezbrojila v září 1941. Na nich u jednotky létali

  F/Sgt (později P/O) Hrubý, Sgt Zouhar, F/O Kopecký, Sgt Zadrobílek, F/Sgt (později P/O)

  Příhoda a F/O Hartman.

  No.118 Squadron

  V květnu a červnu 1944 u ní na Spitfirech Mk.Vb létal Sgt J. Čermák.

  No.122 Squadron

  V období od května do srpna 1943 u ní vykonal lety na Spitfirech Mk.Vb F/Lt Kruml.

  No.124 Squadron

  Jednotka se na Spitfiry Mk.Vb přezbrojila v listopadu 1941. S nimi u ní létali F/Lt Kulhánek, F/

  Lt Bartoň, F/O Bachůrek a Sgt Kotiba.

  No.129 Squadron

  Od května do července 1942 u ní na Spitfirech Mk.Vb létal F/Lt Vancl.

  No.131 Squadron

  V lednu a únoru 1943 létali u jednotky na Spitfirech Mk.Vb P/O Hlaďo, F/Lt Kruml

  a P/O Smik.

  No.167 Squadron

  V březnu až květnu 1943 u ní na Spitfirech Mk.Vb a Vc létal P/O Papoušek.

  No.222 Squadron

  V červnu 1943 zde na Spitfirech Mk.Vb vykonali lety P/O Hlaďo a P/O Smik (hlavní výzbrojí

  jednotky v té době byly Spitfiry Mk.IX).

  No.234 Squadron

  V květnu 1942 u ní na Spitfirech Mk.Vb létal F/Lt Hýbler.

  No.501 Squadron

  Na Spitfiry Mk.Vb se jednotka přezbrojila v září 1941. S nimi u ní létali F/Sgt Dvořák, Sgt

  Vendl, Sgt Vrtiš, F/O (později F/Lt) Raba, Sgt Ročovský, Sgt Bauman a Sgt Jeřábek. V květnu

  1942 k jednotce začaly přicházet i Spitfiry Mk.Vc, které čs. piloti rovněž používali.

  No. 601 Sqn

  Na Spitfiry Mk.Vb se jednotka přezbrojila v březnu 1942. S nimi u ní létal i Sgt Mareš.

  No. 602 Sqn

  Na Spitfirech Mk.Vb u ní v únoru a březnu 1942 létal Sgt Ptáček.

  No. 610 Sq

  Od konce března do května 1942 u ní na Spitfirech Mk.Vb létali Sgt Mareš

  a Sgt Kohout.

  V průběhu operace Starkey byly poprvé použity černobílé invazní

  pruhy k odlišení vlastních a cizích strojů. Použity byly na těch

  letounech, které se samotného 9. září zúčastnily operací

  v malých výškách. Vypadaly jinak než ty dobře známé z

  pozdějšího vyloděni v Normandii. Na fotografii F/Lt Otmara

  Kučera před svým osobním Spitfirem LF Mk.Vb EP110 „RY

  -

  R“.

  INFO Eduard26

  Říjen 2024

• Page 27

  Spitfiry LF Mk. Vb No. 313. squadron vzlétají z letiště Hawkinge v rámci operace Starkey 9. září 1943. No. 313. squadron se v polovině

  srpna 1943 po zotavovacím pobytu a hlídkováni na severu nad Orknejemi, přesunula na letiště Hawkinge, které patřilo pod velení

  11. skupiny Velitelství stíhacího letectva. Peruť se tak zapojila do operačních letů operace Starkey v rámci Hawkinge Wingu.

  Spitfiry No. 310 Squadron na letišti Exeter na jaře 1943.

  Nejblíže na fotografii je přední část Doležalova Spitfiru

  Mk.Vb EP461. Dobře viditelné je černé označení „FD“ na

  spodním motorovém krytu.

  Příslušníci pozemního personálu No. 313. squadron u Spitfiru AD380 RY

  -

  R. Zajímavostí zbarvení tohoto Spitfiru je kresba kotěte Robbera

  kterou pod čelní štítek namaloval Karel Pavlík a rozdílný odstín kódových písmen RY

  -

  R, kde první písmeno R je v barvě Sky a následující

  písmena Y

  -

  R v barvě Sky Blue. Rovněž vrtulový kužel a prstenec před VOP je v barvě Sky Blue v jehož horní části se nachází

  s/n AD385, pod nímž prosvítá původní barva Sky. Sériové číslo AD385 ve skutečnosti ve stavu No. 313. squadron nikdy nebylo, šlo zřejmě

  o špatný přepis při opravě kamufláže. Skutečné sériové číslo tohoto Spitfiru bylo AD380.

  INFO Eduard

  27

  Říjen 2024

• Letecká vojna na Ukrajine - Kto seje vietor, žne búrku v Kurskej oblasti

  Ukrajina sa snaží o odvetu na nepriateľskom území od prvého dňa ruskej agresie. Spočiatku išlo o občasné údery raketami či dronmi na dôležité ciele, ktoré sa čoraz viac stupňovali a dnes sa rovnajú strategickej ofenzíve. Došlo aj k niekoľkým pozemným výpadom ruských légií, ktoré bojujú proti Putinovmu režimu. Tie sa ale vždy rýchlo stiahli naspäť na ukrajinské územie. V sledovanom období (od 1. 8. do 31. 8.) sa však vojna naplno preniesla aj na ruské územie.

  Miro Barič

  Kto seje vietor, žne búrku v Kurskej oblasti

  Začalo sa to v utorok 6. 8., keď bola na vi-

  acerých miestach prekročená ruská hranica

  v Kurskej oblasti. Tentoraz však nešlo o žiadny

  malý výpad, hoci ruské úrady spočiatku situá-

  ciu zľahčovali. Vôbec prvýkrát na ruské územie

  zaútočili ukrajinskí vojaci a nie iba príslušníci

  ruských légií. Použili pri tom aj ťažkú techniku.

  Ofenzíva bola starostlivo pripravená a hlavne

  utajená. Nevedeli o nej nič ani západní spojen-

  ci Ukrajiny. Ruské jednotky na hraniciach síce

  pred možným útokom varovali, ale ich velenie

  to ignorovalo.

  Ukrajina využila to, že Rusi mali na hrani-

  ciach Kurskej oblasti len slabé jednotky. Časť

  z nich tvorili branci na základnej vojenskej

  službe, časť sa tam zotavovala zo strát, ktoré

  utrpeli v predchádzajúcich bojoch na fronte na

  východe Ukrajiny. Väčšina z nich buď utiekla

  alebo padla do zajatia. Ukrajinci najprv infil-

  trovali ruské územie špeciálnymi jednotkami,

  ktoré jednak prepadávali ruské zásobovanie

  a tiež mali rušičky proti ruským dronom.

  Tie v prvých dňoch vôbec nelietali, kým ukra-

  jinské drony vo veľkom ničili posily, ktoré tam

  Rusi posielali.

  Aj ukrajinský útok tvorili najprv malé oddie-

  ly s niekoľkými obrnenými vozidlami, ktoré sa

  rýchlo presúvali a prepadávali ruské jednotky.

  Až za nimi postupovali hlavné sily. Výsledkom

  boli manévrové boje, na ktoré Rusi dlho ne-

  vedeli nájsť adekvátnu odpoveď. Na východe

  Ukrajiny totiž postupujú tak, že ukrajinské

  pozície najprv zasypávajú kĺzavými bombami

  z lietadiel a potom na ne útočia vlnami pechoty.

  V Kurskej oblasti nič také nebolo možné, pre-

  tože ukrajinské jednotky sa neustále presúvali

  a Rusi vedia kĺzavými bombami útočiť iba na

  statické ciele. A tak sa uchýlili k tomu, čo im

  ide najlepšie – zrovnávali dediny a mesteč-

  ká so zemou, aby sa v nich Ukrajinci nemohli

  uchytiť. S tým rozdielom, že doteraz to robili na

  ukrajinskom území a teraz na vlastnom.

  To bol aj jeden z cieľov ukrajinskej operá-

  cie – vytvoriť nárazníkovú zónu tak, aby Rusi

  nemohli bombardovať ukrajinské pohraničie.

  Ďalšími cieľmi bolo spôsobenie škôd a strát

  ruskej armáde, narušenie ruských zásobo-

  vacích trás a vylepšenie vyjednávacej pozície

  pre prípadné rokovania o mieri. Ukrajina tiež

  chcela donútiť ruskú armádu stiahnuť do Kur-

  skej oblasti jednotky z iných oblastí. To Rusi

  aj urobili, ale iba z menej dôležitých úsekov

  frontu. Na najdôležitejšom smere na Pokrovsk

  v Doneckej oblasti svoje jednotky ponechali

  a naďalej tam útočili. Na druhej strane, Rusi

  nemohli do útoku na Pokrovsk presunúť posily

  tak, ako by možno chceli. Na konci sledova-

  ného obdobia sa tak ich postup pri Pokrovsku

  výrazne spomalil.

  Situácia sa teda v sledovanom období vy-

  víjala tak, že Rusi sa snažili čo najviac úto-

  čiť na východe Ukrajiny v Doneckej oblasti

  a Ukrajinci v ruskej Kurskej oblasti. Udržali si

  tam iniciatívu až do konca mesiaca, obsadili

  mestečko Sudža a niekoľko desiatok ďalších

  obcí, z ktorých sa väčšina civilného obyva-

  teľstva evakuovala. Ukrajinci zajali viac ako

  600 ruských vojakov. To bol spočiatku aj jeden

  z najväčších problémov, s ktorým sa potýkali –

  nestíhali takéto množstvo zajatcov dostatočne

  rýchlo presúvať do vnútrozemia. Zjavne boli

  medzi zajatcami aj dôležití ľudia, pretože Rus-

  ko vôbec prvýkrát požiadalo o výmenu väzňov,

  hoci pred ukrajinským vpádom do Kurskej ob-

  lasti o to nejavilo prílišný záujem.

  Ukrajina sa snaží o odvetu na nepriateľskom území od prvého dňa ruskej agresie.

  Spočiatku išlo o občasné údery raketami či dronmi na dôležité ciele, ktoré sa

  čoraz viac stupňovali a dnes sa rovnajú strategickej ofenzíve. Došlo aj k niekoľkým

  pozemným výpadom ruských légií, ktoré bojujú proti Putinovmu režimu. Tie sa ale

  vždy rýchlo stiahli naspäť na ukrajinské územie. V sledovanom období

  (od 1. 8. do 31. 8.) sa však vojna naplno preniesla aj na ruské územie.

  Prvé stíhačky F-16

  sa nad Ukrajinou objavili

  na prelome júla a augusta.

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  UKRAJINA

  INFO Eduard28

  Říjen 2024

• Page 29

  Straty v Kurskej oblasti

  S bojmi v Kurskej oblasti súvisí aj veľká časť

  vzdušných operácií a strát v sledovanom ob-

  dobí – najmä na ruskej strane. Pre problémy

  s rušením dronov sa totiž Rusi pokúsili odra-

  ziť ukrajinský útok najmä helikoptérami a li-

  etadlami. Už v prvý deň ukrajinskej ofenzívy,

  v utorok 6. 8., bol zostrelený prvý ruský vr-

  tuľník Kamov Ka-52. Pri tvrdom páde na zem

  zahynul jeho pilot, navigátor bol zranený. V ten

  istý deň došlo k ojedinelej udalosti, keď ukra-

  jinský FPV dron v Kurskej oblasti zasiahol rus-

  kú helikoptéru Mi-28. Poškodil jej vyrovnávací

  rotor, posádka však dokázala núdzovo pristáť.

  Je to vôbec prvýkrát v histórii, keď dron takto

  cielene zasiahol nepriateľský stroj vo vzduchu.

  Krátko na to sa podobný útok zopakoval, keď

  ukrajinský dron trafil helikoptéru Mi-8. O tom-

  to prípade však nie sú podrobnejšie informácie,

  hoci je tiež zachytený na videu.

  V sobotu 10. 8. bol prenosnými raketami

  v Kurskej oblasti zostrelený ďalší vrtuľník

  Ka-52. V tomto prípade jeho posádka zo 440.

  samostatného vrtuľníkového pluku z Vjazmy

  neprežila. Tvorili ju podplukovník Nikolaj Šul-

  gin a kapitán Erlan Medeuov.

  Ukrajinský vojak v Kurskej oblasti.

  Trosky helikoptéry Ka-52, ktorá

  bola zostrelená 6. 8. v Kurskej

  oblasti.

  Ukrajinská technika v Kurskej

  oblasti používa označenie bielymi

  trojuholníkmi.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  29

  Říjen 2024

• Page 30

  Ukrajinci si nárokovali v Kurskej oblasti aj

  ďalšie úspechy a okrem vrtuľníkov mali zasi-

  ahnuť aj lietadlá, potvrdené sú však len straty

  uvedené vyššie. Okrem toho sa na konci sle-

  dovaného obdobia objavila aj fotografia vrtu-

  ľníka MI-8MTV-5, ktorý bol vážne poškodený

  po tvrdom núdzovom pristátí. Stroj je na odpis

  a vhodný nanajvýš na kanibalizáciu na náhrad-

  né diely. Je možné, že ide o vrtuľník spomínaný

  vyššie, ktorý bol zasiahnutý FPV dronom.

  S vojnou na Ukrajine nepriamo súvisí aj

  strata bombardéra Tu-22M3, ku ktorej došlo

  vo štvrtok 15. 8. pri nehode neďaleko Michaj-

  lovky v Irkutskej oblasti. Tieto lietadlá sa totiž

  intenzívne používajú pri útokoch na ukrajinské

  mestá a vysoké tempo operácií vedie k únave

  posádok i materiálu a k vyššiemu počtu nehôd.

  Havarovaný stroj mal označenie RF-94238

  a trupové číslo „červená 78“. V minulosti no-

  sil aj čísla „červená 22“ a „červená 25“. Patril

  200. pluku ťažkého bombardovacieho letectva.

  Jeho štvorčlenná posádka sa pred pádom lie-

  tadla stiahla katapultovať, no navigátor Nikita

  Jerevalov to neprežil.

  Útoky na letiská

  Okrem strát vo vzduchu prišlo ruské letec-

  tvo aj o viacero strojov na zemi. Pokračovala

  totiž úspešná ukrajinská ofenzíva proti ruským

  letiskám. V piatok 2. 8. čelila masívnemu úto-

  ku dronov základňa Morozovsk v Rostovskej

  oblasti. Na letisku vypukli rozsiahle požiare,

  zasiahnutý bol sklad munície a na odstavnej

  ploche úplne zhorel jeden stíhací bombardér

  Su-34.

  V piatok 9. 8. ukrajinské bezpilotné pros-

  triedky mierili na leteckú základňu Lipeck

  UKRAJINA

  Táto ruská kolóna bola na ceste do Kurskej oblasti zničená ukrajinskými raketami. V chaose na začiatku ofenzívy

  si však viaceré kolóny zasiahli Rusi sami, napríklad aj vrtuľníkmi Ka-52.

  Ďalší Ka-52 bol zostrelený 10. 8., keď ho zblízka zasiahli prenosné rakety.

  Su-34, ktorý zhorel 2. 8. na základni Morozovsk. Muničný sklad zničený 2. 8. na základni Morozovsk.

  Trosky bombardéra Tu-22M3 s trupovým číslom „červená 78“,

  ktorý sa zrútil 15. 8. v Irkutskej oblasti.

  Ťažko poškodený ruský vrtuľník Mi-8MTV-5, ktorý

  musel núdzovo pristáť niekedy v auguste, no bližšie

  podrobnosti nie sú známe.

  INFO Eduard30

  Říjen 2024

• Page 31

  v Lipeckej oblasti, ktorá susedí s Kurskou.

  Došlo na nej k silnej explózii, po ktorej museli

  evakuovať obyvateľov štyroch susedných de-

  dín. Ukrajinská strana uviedla, že jej drony za-

  siahli sklad, v ktorom bolo 700 kĺzavých bômb.

  Najväčšie škody utrpeli Rusi vo štvrtok

  22. 8. pri ukrajinskom dronovom útoku na zá-

  kladňu Marinovka vo Volgogradskej oblasti. Bol

  na nej zasiahnutý rad kovov ých prístreškov pre

  lietadlá. S určitosťou bol zničený jeden Su-34

  a jeden Su-24M (v tom druhom prípade išlo

  o neletuschopné lietadlo). Ďalšie dva stroje

  Su-34 a jeden Su-24M boli poškodené. Vážne

  poškodené (pravdepodobne zničené) bolo aj

  jedno lietadlo neidentifikovaného typu.

  Ukrajinské straty

  V útokoch na ukrajinské letiská pokračova-

  li aj Rusi. V pondelok 12. 8. raketami zasiahli

  základňu Myrhorod v Poltavskej oblasti, kde

  vážne poškodili jeden Su-27. V piatok 16. 8. ba-

  listická raketa Iskander M zničila MiG-29 na

  letisku v Dnipre.

  Obzvlášť prvý spomínaný dátum, 12. 8., bol

  pre Ukrajinu smutný. Počas bojového letu bol

  v tento deň pri Kramatorsku zničený MiG-29

  s trupovým číslom „biela 72“. Jeho pilot, ka-

  pitán Oleksandr Myhulja zo 40. brigády tak-

  tického letectva, zahynul. Na konte mal 160

  bojových letov. Ruská strana uvádza, že bol

  zostrelený stíhačkou Su-30.

  Aj Ukrajina utrpela v sledovanom období

  jednu stratu pri nebojovom lete. Počas výcvi-

  ku havaroval vrtuľník Mi-2MSB z 203. brigády

  cvičného letectva. Na palube bol major Nazar

  Prokazjuk a jeden kadet z Národnej univerzity

  vzdušných síl v Charkove. Obaja zahynuli.

  Prvý boj a prvá zničená F-16

  V pondelok 26. 8. došlo k veľkej strate pre

  ukrajinské vzdušné sily. Nejde ani tak o to,

  že bola zničená stíhačka F-16 z malého počtu

  (udáva sa 10 kusov), ktoré dorazili na Ukrajinu

  len mesiac predtým. Horšie je, že o život prišiel

  skúsený a rešpektovaný pilot, plukovník Olek-

  sij Mes s volacím znakom Moonfish..

  UKRAJINA

  Útok na základňu Marinovka 22. 8. Zničené prístrešky pre lietadlá na základni Marinovka.

  V sledovanom období ukrajinské drony zasiahli aj veľký sklad paliva v Proletarsku v Rostovskej oblasti. Horel

  viac ako týždeň.

  Kapitán Oleksandr Myhulja zo 40. brigády taktického letectva Ukrajiny a trosky stíhačky MiG-29,

  v ktorej 12. 8. zahynul.

  Ukrajinský operátor Oleksandr

  pri protivzdušnom systéme

  IRIS

  -

  T s vyznačenými úspechmi

  proti ruským strelám s plochou

  dráhou letu. Všimnite si, že piaty

  symbol sprava je dvojitý. Ukra

  -

  jinci vtedy raketou zasiahli jednu

  ruskú strelu a jej výbuch zničil

  ďalšiu ruskú strelu.

  INFO Eduard

  31

  Říjen 2024

• Page 32

  UKRAJINA

  Rusko v onen deň podniklo jeden z najväč-

  ších útokov od začiatku vojny, keď na Ukrajinu

  vyslalo viac ako 200 rakiet a dronov. Tie mierili

  na 15 z 24 ukrajinských oblastí. Na odrážaní

  tohto útoku sa podieľali aj F-16, pričom išlo

  zrejme o ich prvú akciu. Prezident Volodymyr

  Zelenskyj na druhý deň, v utorok 27. 8., oznámil,

  že F-16 dosiahli prvé vzdušné víťazstvá proti

  ruským strelám.

  Až vo štvrtok 29. 8. bolo zverejnené, že pri

  tejto akcii bola jedna stíhačka F-16 stratená aj

  s pilotom.

  Oznámila to poslankyňa Mariana Bezuhla,

  podľa ktorej bol Oleksij Mes zostrelený rake-

  tou systému Patriot z dôvodu zlej koordinácie

  ukrajinských jednotiek. Veliteľ ukrajinského

  letectva generálporučík Mykola Oleščuk na

  to reagoval ostrými vyjadreniami na adresu

  poslankyne, no na ďalší deň, v piatok 30. 9. ho

  prezident Zelenskyj odvolal z funkcie. Novým

  veliteľom ukrajinských vzdušných síl sa stal

  generálporučík Anatolij Kryvonožko.

  Ani po mesiaci, keď čítate tieto riadky, však

  nie je jasné, čo presne sa stalo. Oleksij Mes

  počas svojho bojového letu zničil tri strely

  s plochou dráhou letu a jeden kamikadze dron.

  Keď sa blížil k ďalšiemu cieľu, komunikácia sa

  prerušila. Lietadlo sa zrútilo a pilot zahynul.

  Príčin mohlo byť viacero. Mohol to byť už spo-

  mínaný incident so streľbou do vlastných ra-

  dov. K podobným nehodám dochádza na oboch

  stranách a toto bola vôbec prvá bojová misia

  F-16, čo mohlo viesť k určitým zmätkom. Mohla

  to byť aj nejaká technická porucha či iná chyba.

  Portál Breaking Defence prišiel s ďalším mož-

  ným vysvetlením. Stíhačka F-16 mohla vletieť

  do mraku trosiek zo zničenej ruskej strely

  a zasiahli ju úlomky, v dôsledku čoho sa rozpa-

  dla vo vzduchu. Ide o najväčšie riziko takýchto

  misií proti nepriateľským strelám. Ukrajinské

  letectvo už takýmto spôsobom prišlo o štyri

  stíhačky – dva stroje MiG-29 a dva Su-27.

  Zničenie prvej ukrajinskej F-16 a smrť Olek-

  sija Mesa nemá len vojenský, ale aj veľký sym-

  bolický význam. Na začiatku vojny Mes velil

  jednotke vyzbrojenej stíhačkami MiG-29. Bol

  jedným z hlasov kampane, ktorá žiadala doda-

  nie lietadiel F-16 od západných spojencov. Spo-

  lu s majorom Andrijom Pilščykovom, ktorý mal

  volací znak Juice, boli v lete 2022 lobovať v USA.

  Tragicky, Pilščykov zomrel ešte pred splnením

  tohto sna. Zahynul 25. 8. 2023 počas cvičného

  letu pri zrážke dvoch lietadiel L-39 Albatros.

  Mes sa v tom čase, teda v auguste 2023, stal

  jedným z prvých ukrajinských pilotov, ktorí

  začali výcvik na Západe. Na jeseň 2023 prešiel

  zo simulátora do kokpitu skutočnej F-16 ako

  vôbec prvý ukrajinský pilot. Hral tiež veľkú

  rolu pri integrácii týchto stíhačiek do ukrajin-

  ského letectva. Zomrel presne rok a jeden deň

  po svojom kamarátovi Pilščykovi.

  Prvé stíhačky F-16 sa nad Ukrajinou objavili na prelome

  júla a augusta.

  Andrij Pilščikov a Oleksij Mes lobovali za

  dodanie F-16. Prvý zahynul 25. 8. 2023,

  druhý presne o rok a jeden deň neskôr.

  Oleksij Mes počas výcviku na F-16.

  Ukrajinské vzdušné sily zverejnili sériu fotiek Su-27.

  Nová fotografia ex-slovenskej stíhačky

  MiG-29 v ukrajinských službách.

  INFO Eduard32

  Říjen 2024

• Page 33

  Dunstable Business Centre, Office Suite No.2, Blackburn Road, Houghton Regis, Bedfordshire LU5 5BQ

  Tel: +44 (0)1582 668411, Email: kim@guidelinepublications.co.uk

  All major credit cards accepted.

  Orders can be placed by mail, telephone, email or through the website.

  (www.guidelinepublications.co.uk) Plus postage and packing on all

  orders. Overseas readers pay postage at air mail printed paper rate.

  Warpaint on the web

  For more information and secure ordering please visit:

  www.guidelinepublications.co.uk

  1 Bristol Beaufighter £13.00

  2 Blackburn Buccaneer £13.00

  3 Junkers Ju 87 Stuka £13.00

  4 North American F-100 Super Sabre £13.00

  5 Hawker Typhoon £13.00

  6 Avro Shackleton £14.00

  7 Junkers Ju 88 £13.00

  8 Hawker Hunter £17.00

  9 Grumman F4F Wildcat/Martlet £13.00

  10 Vickers Wellington £13.00

  11 de Havilland Sea Vixen £13.00

  12 Fairey Swordfish £15.00

  13 Focke Wolfe Fw 200 Condor £14.00

  14 BAC Lightning £18.00

  15 Short Stirling £14.00

  16 Hawker Sea Fury £13.00

  17 Gloster Javelin £14.00

  18 Douglas Skyraider £14.00

  19 de Havilland Hornet and Sea Hornet £14.00

  20 Supermarine Seafire (Griffon engine) £15.00

  21 Armstrong Whitworth Whitley £14.00

  22 Gloster Meteor £20.00

  23 Fairey Gannet £15.00

  24 Dornier Do 217 £14.00

  25 Short Sunderland £14.00

  26 Bristol Blenheim £15.00

  27 de Havilland Vampire £20.00

  28 Fairey Firefly £17.00

  29 Hawker Sea Hawk £15.00

  30 Avro Vulcan £16.00

  31 RAF/RN Phantoms £17.00

  32 Douglas A-20 Boston/Havoc £17.00

  33 Heinkel He 177 £14.00

  34 Avro Lincoln £16.00

  35 Fairey Barracuda £15.00

  36 Handley Page Victor £16.00

  37 Gloster Gladiator £17.00

  38 Republic F-105 Thunderchief £15.00

  39 Supermarine Walrus £13.00

  40 Canadair/Commonwealth Sabre £16.00

  41 Fairey Fulmar £15.00

  42 Boulton Paul Defiant £13.00

  43 Lockheed F-104 Starfighter £18.00

  44 de Havilland Venom £15.00

  45 Martin B-57 Canberra £16.00

  46 Handley Page Halifax £17.00

  47 McDonnell F-101 Voodoo £15.00

  48 Westland Lysander £15.00

  49 Fiat G.91 £15.00

  50 Bristol Beaufort £15.00

  51 Lockheed Neptune £16.00

  52 Fairey Albacore £15.00

  53 Avro Anson £16.00

  54 Westland Whirlwind F.Mk I £13.00

  55 Hawker Tempest £14.00

  56 Blackburn Firebrand £14.00

  57 Handley Page Hampden £14.00

  58 Supermarine Swift £14.00

  59 Lockheed Hudson £14.00

  60 English Electric Canberra £20.00

  61 Savoia Marchetti S.79 Sparviero £14.00

  62 Handley Page Hastings £14.00

  63 Vickers Valiant £14.00

  64 Convair F-102 £15.00

  65 Westland Wessex £17.00

  66 Bristol Bulldog £13.00

  67 Folland Gnat and Ajeet £13.00

  68 Bristol Brigand £13.00

  69 Martin B-26 Marauder £14.00

  70 Vought Corsair £18.00

  71 Armstrong Whitworth 650/660 Argosy £14.00

  72 Vickers Supermarine Merlin Seafire £14.00

  73 North American B-25 Mitchell £15.00

  74 Hawker Siddeley Harrier £17.00

  75 BAe Sea Harrier £15.00

  76 Grumman Tracker/Trader/Tracer £17.00

  77 Curtiss P-40 £15.00

  78 Aer Macchi C.202-205 Folgore-Veltro £15.00

  79 Consolidated PBY Catalina £17.00

  80 Saab Draken £17.00

  81 Junkers Ju 52 £14.00

  82 BAC Jet Provost £17.00

  83 Fairey Battle £17.00

  84 Grumman F6F Hellcat £18.00

  85 Supermarine Scimitar £15.00

  86 Vickers Wellesley £15.00

  87 Grumman Avenger £18.00

  88 Lockheed T-33A £15.00

  89 Avro Lancaster £18.00

  90 Boeing B-17 £18.00

  91 Mikoyan-Gurevich MiG-21 'Fishbed' £27.00

  92 Grumman HU-16 Albatross £17.00

  93 Messerschmitt Me 262 £15.00

  94 Supermarine Attacker £15.00

  95 Westland Sea King £18.00

  96 Consolidated B-24 Liberator £27.00

  97 North American RA-5C Vigilante £18.00

  98 Avro York £17.00

  99 McDonnell Demon £17.00

  100 Republic F-84F and RF-84F £20.00

  101 de Havilland D.H.82 Tiger Moth £16.00

  102 Convair B-36 £16.00

  103 Avro Manchester £14.00

  104 General Dynamics F-111 & EF-111A £20.00

  105 Sopwith Pup £14.00

  106 Sikorsky S-55/H-19 & Westland Whirlwind £18.00

  107 Ilyushin Il-2 ‘Sturmovik’ £15.00

  108 Martin Mariner and Marlin £17.00

  109 Douglas C-54/R5D Skymaster & DC-4 £21.00

  110 Westland Scout & Wasp £16.00

  111 Vought OS2U Kingfisher £16.00

  112 Douglas A3D Skywarrior £20.00

  113 Panavia Tornado ADV £17.00

  114 McDonnell F-4 Phantom II £25.00

  115 Armstrong Whitworth Albemarle £14.00

  116 Hawker Fury and Nimrod £17.00

  117 Douglas F4D/F-6 Skyray & F5D Skylancer £15.00

  118 NAA B-45 Tornado £16.00

  119 Grumman F9F Panther £15.00

  120 Mikoyan-Gurevich MiG-15 £17.00

  121 Douglas A-4 Skyhawk £26.00

  122 Albatros D.I - D.III £16.00

  123 de Havilland (Canada) Chipmunk £15.00

  124 Mikoyan-Gurevich MiG-17 £17.00

  125 Bristol Britannia, Argus and Yukon £17.00

  126 Grumman F-14 Tomcat £26.00

  127 Cessna T-37 A/B/C and A-37 A/B £21.00

  128 Bristol Scout £15.00

  129 Mikoyan-Gurevich MiG-3 £18.00

  130 Ilyushin Il-28 £18.00

  131 Auster in British Military & foreign air arm service £18.00

  132 Boeing B-52 Stratofortress £25.00

  133 Douglas C-47 Skytrain/Dakota £25.00

  134 Aero L-29 Delfin £21.00

  135 DH.89 Dragon Rapide & Dominie £17.00

  136 Airspeed Oxford & Consul £18.00

  137 Douglas SBD Dauntless £28.00

  138 Lockheed F-117 Nighthawk £18.00

  139 de Havilland (Canada) DHC-2 Beaver £18.00

  140 North American OV-10 Bronco £28.00

  141 Vickers Viking, Valetta & Varsity £19.00

  Warpaint Specials

  No.1 Republic P-47 Thunderbolt £19.00

  No.2 Messerschmitt Bf 109 £25.00

  No.3 de Havilland Mosquito £25.00

  No.4 Cessna Bird Dog £12.00

  No.5 NAA P-51 Mustang and Derivatives £22.00

  No.6 Dambusters and the Lancaster £20.00

  Having launched the signature bomber for use in the European Theatre, Boeing embarked on a voyage into

  the unknown. Bringing together numerous untried technologies the Boeing Aircraft Company launched its

  most significant bomber, the B-29 Superfortress. Although beset by development problems and having

  suffered the loss of the prototype and its Chief Test Pilot Eddie Allan, the company pushed on to create the

  first long-range strategic bombers. Once the Pacific Islands had been captured the B-29 Bomb Groups

  began bombing raids on the Japanese Home Islands. On the other side of the Himalayas further bomb

  groups launched attacks against targets in Japan. As combat experience grew the focus turned to

  destroying as much as possible of its production facilities, mainly by firebombing areas known to have

  these targets. And then the world changed forever. The use of two atom bombs against Hiroshima and

  Nagasaki had shown the power of the atom. When the Japanese finally surrendered the Cold War

  arrived to take its place. War in Korea followed, being the swan song for the B-29 while its younger

  sibling, the B-50, assumed the mantle of Strategic Defence, a position it held until the B-47 Stratojet

  arrived. One of the largest aircraft of World War II, the B-29 remained in service in various roles throughout the

  1950s, being retired in the early 1960s after 3,970 had been built. The Royal Air Force flew the B-29 with the service name

  ‘Washington from 1950 to 1954’ while the re-engined B-50 Superfortress Lucky Lady II became the first aircraft to fly around the world

  non-stop, during a 94-hour flight in 1949. The Soviet Union produced 847 Tupolev Tu-4s, an unlicensed

  reverse-engineered copy of the B-29. This latest in the essential Warpaint series offers a comprehensive look at

  the famous bomber in all its guises, with history, development, service details, and colour artwork and scale plans

  by Sam Pearson.

  Boeing

  BB--2299

  and

  BB--5500

  Superfortress

  By Kev Darling

  B-29 Superfortress 44-70072 X-55 named Limber Richard of the 5th

  Bombardment Squadron, 9th Bombardment Group, flying toward Japan

  with other squadron bombers in 1945. The bombing missions against

  Japan a 3,500 mile round trip, could last as long as sixteen hours. Also

  shown is at least one B-29 of the 1st BS of the same group, complete

  with black and yellow rear fuselage and fin bands. (USAF via DRJ)

  WARPAINT SERIES No.143

  paint Master 21/06/2024 14:48 Page 118

  During the 1960s, Dassault commenced development of what would become the Mirage F1 as a private

  venture, alongside the larger Mirage F2. Work on the F1 eventually took precedence over the more costly

  F2, which was cancelled during the late 1960s. The Armée de l'Air took great interest in the fledgling F1 to

  meet its requirement for an all-weather interceptor aircraft. The Mirage F1 was of similar size to the Mirage

  III and Mirage 5 and was powered by the same SNECMA Atar engine that had been used on the

  larger Dassault Mirage IV, however, unlike its predecessors, it had the layout of a swept wing, but mounted

  high on the fuselage, and a conventional tail surface as used by the F2. Although it had a smaller wingspan

  than the Mirage III, the Mirage F1 nevertheless proved to be superior to its predecessor, carrying more

  fuel while possessing a shorter take-off run and greater manoeuvrability. This latest addition to the

  Warpaint series includes all the usual reference and historical material that has made the series the go-

  to source for modellers and aviation enthusiasts alike. This book is written by Andy Evans and is

  superbly illustrated by Sam Pearson.

  All these titles are available in printed format via our on demand printing service. Please contact our office for further information.

  £25.00

  Warpaint series No.143

  Orders from the world’s book

  and hobby trade are invited

  New

  release

  Previous Warpaint titles

  £19.00

  Warpaint series No.142

  Boeing BB--2299 and BB--5500

  Superfortress

  GGUUIIDDEELLIINNEE PPUUBBLLIICCAATTIIOONNSS LLIIMMIITTEEDD

  Dassault

  MMIIRRAAGGEE FF11

  By Andy Evans

  A French Air Force Mirage F1 returns to its mission

  after receiving fuel from a US Air Force KC-10

  Extender while flying over Afghanistan in support of

  Operation ‘Enduring Freedom’, on 25 November

  2010. (US Air Force Photo/Staff Sgt. Eric Harris)

  WARPAINT SERIES No.142

  42 Warpaint Mirage F1.qxp_Warpaint Master 19/03/2024 20:24 Page 58

  Dassault MMiirraaggee FF11

  Warpaint 143 B-29 & B-50 + Mirage F1.qxp_Warpaint Advert 22/06/2024 09:42 Page 1

• Page 34

• Page 35

  #2148

  BOXART STORY

  Letoun L-410UVP výrobního čísla 810731 byl

  vyroben v podniku LET Kunovice, národní podnik,

  dne 25. listopadu 1981. Opatřen byl standardní

  kamufláží pro tento typ, tedy dvěma zelenými na

  horních a bočních plochách, zespodu byl světle

  šedý. V době, kdy byl určen k přepravě pozoro-

  vatelů NATO při cvičeních na území Českoslo-

  venska, měl příď, část ocasních ploch a konce

  křídel opatřeny nátěrem žlutou barvou. Následně

  byl při revizi ve výrobním podniku opatřen „VIP

  kamufláží“ v bílé a šedé barvě s trikolorou na

  bocích trupu.

  V polovině roku 2005 byl letoun předán do par-

  dubického Centra leteckého výcviku (CLV) státní-

  ho podniku LOM PRAHA, kde pro výcvik studentů

  Univerzity obrany Brno, určených pro dopravní

  letectvo, doplnil již používaný letoun L-410UVP

  -

  T

  trupového čísla 0928. „Nový“ letoun od leteckého

  útvaru ve Kbelích přebírali piloti Štěpán Ručka

  a Petr Kříženecký. Ti jej však hned napoprvé ne-

  převzali, protože letoun vykazoval značné vady

  v řízení, snad prý díky předchozímu poškození

  při manipulaci na zemi. Nicméně po několikerém

  seřizování se letoun podařilo převzít, i když po

  zbytek jeho leteckého života si nesl trvalé ná-

  sledky v podobě letu v neustálém, i když malém,

  skluzu. Jakákoliv změna rychlosti, či mechani-

  zace křídla si tak vyžadovala znovu nastavení

  vyvážení nohou i křidélek. Postupem času letoun

  dostal přezdívku „Máňa“.

  V roce 2012 byl letoun „0731“ dolétán do revize

  R2, která probíhá u výrobce. Vzhledem k rozsa-

  hu prováděných prací proběhla v CLV diskuse na

  téma nové kamufláže, která by měla zapadnout

  do cílové podoby naší flotily. Z mnoha nápadů

  z řad pilotů i techniků byla nakonec vybrána

  stávající podoba „céelvéčkových“ L-410. Proto ji

  v roce 2017 získal při R2 v Kunovicích i letoun

  „0928“.

  Zajímavostí je nápis na spodku trupu – AERO-

  TRAINING, což měl být volací znak letounů pou-

  žívaných v CLV. Volací znak tohoto letounu pro

  komunikaci s orgány řízení letového provozu tak

  v té době byl „Aerotraining 731“.

  Dne 22. 10. 2020 letoun naposledy přistál

  v Pardubicích, bylo to tehdy s osádkou Antonín

  Karmazín, Jiří Červený a Jiří Seidl. Potřeba další

  revize R2 a generálních oprav motorů a vrtulí,

  spolu s nutnou modernizací avionického vybave-

  ní znamenaly velmi vysoké náklady. Padlo tedy

  rozhodnutí letoun odstavit a již neprovozovat.

  Nakonec „Máňa“ zatím skončila svou leteckou

  pouť v Leteckém muzeu v Kunovicích. Letoun

  tam byl přepraven na dvou kamionech 7. března

  2024, kde byl po montáži za pomoci zaměstnan-

  ců výrobního závodu vystaven očím veřejnosti.

  „Máňa“ celkově nalétala 7 479 hodin a 25 minut

  a bezpečně absolvovala 13 892 přistání.

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Máňa

  Text: Jaroslav Špaček

  INFO Eduard

  35

  Říjen 2024

• Page 36

  BOXART STORY #82108

  Druhá světová válka dala vzniknout řadě ne-

  obvyklých situací, událostí a jednotek. Mezi ně

  zcela jistě patří průzkumná letecká jednotka

  národní gardy státu Connecticut, která nakonec

  dosáhla na čínském bojišti více než 70 potvrze-

  ných leteckých vítězství.

  První americkou leteckou jednotkou s ozna-

  čením 118 byla 118th Aero Squadron, jež vznikla

  31. srpna 1917 v Kelly Field v Texasu, jako sou-

  část Air Service v rámci United States Army unit.

  Po přesunu do Francie byla v únoru 1918 pře-

  značena na 639th Aero Squadron a sloužila jako

  transportní a zásobovací jednotka.

  V roce 1923 byla založena 118th Observation

  Squadron v rámci Connecticut National Guard.

  Zpočátku byla vyzbrojena letouny Curtiss JN-4

  „Jenny“ a Curtiss OX-12. Pomáhala při povod-

  ních, nebo při nepokojích stávkujících dělníků.

  Postupně začala používat mimo jiné i letou-

  ny O-17 Courier, hornoplošníky Douglas O-38

  a O-46, středoplošníky O-47 a hornoplošníky

  Stinson O-49.

  V březnu 1941 se 118th OS přesunula pod ar-

  mádním velením na letiště Jacksonville Army

  Airfield na Floridě a zapojila se do protiponor-

  kové hlídkové činnosti nad Atlantikem. Po úto-

  ku na Pearl Harbor v tomto úkolu pokračovala

  z Charlestonu v Jižní Karolíně. V její výzbroji se

  postupně objevily nejen pozorovací letouny L-4

  a L-5, ale také bojové stroje P-40, A-20 a P-39.

  V první polovině roku však dostala rozkaz k pře-

  sunu do Indie a později do Číny.

  V červnu 1944 se tato průzkumná jednotka, již

  pod označením 118th Tactical Reconnaissance

  Squadron (TRS), stala se čtvrtou stíhací perutí

  v rámci 23rd Fighter Group, jež navazovala na

  tradici Chennaultových „Létajících Tygrů“. Pod

  velením maj. E. O. McComase zahájila bojové

  lety se stroji P-40N ze základny Kweilin. Kon-

  cem roku 1944 přezbrojila na stroje P-51 verzí

  B a především C. Prvních dvou vítězství 118th

  TRS docílil 1/Lt Oran Stanley Watts, když 7. čer-

  vence sestřelil dva Oscary u Ankingu. Hlavními

  protivníky amerických letců na tomto bojišti byli

  japonští armádní letci se stroji Ki-43 a Ki-44,

  ke konci války se na bojišti začaly v menších

  počtech objevovat i Ki-84. Watts postupně do-

  sáhl pěti vítězství a stal se jedním z třech es

  této jednotky. Počtu pěti sestřelů dosáhl ještě

  již zmíněný Maj McComas a také 1/Lt Russell

  D. Williams. Příslušníci 118th TRS se do USA

  vraceli po absolvování 100 bojových letů, což se

  dělo při intenzitě operační činnosti zhruba po

  půl roku služby.

  V době příchodu 118th TRS na asijské bojiště

  čelily čínské a spojenecké síly japonské opera-

  ci Ichi-Go, která probíhala v provinciích Henan,

  Hunan a Guangxi. Jejím cílem bylo vytvořit po-

  zemní spojení mezi okupovanou východní čás-

  tí Číny a dnešním Vietnamem, druhým cílem

  operace bylo zabrat spojenecká letiště, z nichž

  americké letectvo podnikalo nálety na Japonsko.

  Japonským silám se do značné míry podařilo

  cíle operace splnit. Pro 23rd FG to znamenalo

  operovat za extrémně složitých logistických

  podmínek a řešit několik evakuací vlastních zá-

  kladen.

  Do 20. října 118th TRS odlétala téměř 6000

  operačních hodin, sestřelila 24 letounů, dalších

  15 zničila pravděpodobně a 22 ve vzdušných bo-

  jích poškodila. Její piloti zničili 14 mostů, dalších

  27 poškodili, zničili 296 automobilů a 422 poško-

  dili, potopili 404 nákladních plavidel a 1439 po-

  škodili. Vyřadili z boje přes 3000 vojáků a zabili

  přes 1500 tažných koní.

  V mimořádné situaci se v listopadu 1944 octily

  74th FS a 118th TRS, dostaly totiž za úkol opero-

  vat z území obklíčených japonskými silami. Pes-

  tře zbarvené Mustangy majora McComase ope-

  rovaly z letiště Suichuan. Až do ledna 1945 jeho

  piloti napadali nejen pozemní, lodní a železniční

  logistiku nepřítele, ale připsali si na konto řadu

  dalších leteckých vítězství a letounů zničených

  na zemi.

  V roce 1945 klesla aktivita japonských armád-

  ních letců v Číně na minimum a hlavním nebez-

  pečím pro piloty Mustangů byla protiletadlová

  palba. Při jedné z takových akcí z jara 1945 je

  zachycen Mustang, jenž nesl na přídi nápisy

  „Dottie´N´Butch“ a „Roxie“. Hlavním mechanikem

  stroje byl R. D. Anderson a jeho svěřenec byl při-

  dělen dvěma pilotům, byli to Lt L. D. Monaghan

  a Lt. G. J. Kaplanek. V tomto stroji se nechal

  v letecké výstroji vyfotografovat i poslední ve-

  litel 118th TRS, Maj Martin Lubner, který měl

  z doby své služby u 76th FS na kontě šest jistých

  vítězství a tři pravděpodobná.

  Pro středoevropské čtenáře může být za-

  jímavé, že Gerald J. Kaplanek byl synem čes-

  kého otce a polské matky. U jednotky slou-

  žil přinejmenším ještě jeden pilot s českými

  předky, Edward J. Vanecek. Zahynul v dubnu

  1944 při havárii v Indii. Více podrobností k této

  unikátní jednotce najdete na webové stránce

  www.118trs.com.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  S Národní gardou v Číně

  INFO Eduard36

  Říjen 2024

• Do zteče!

  „Do zteče ostře!“ Takto piloti českých L-39, provádějící ostré střelby, žádali rádiem řídícího střeleb o povolení odpalu neřízených raket, střelbu kanónem nebo odhozu pum. Řídícím střeleb byl určován příslušník z řad létajícího personálu. Ten se nacházel během střeleb v prostoru střelnice v bezpečné vzdálenosti od dopadové plochy, avšak na dohled od ní. Vedoucí dvojice po obdržení povolení od řídícího střeleb už vydal pouze pokyn „Připravit“ určený vedenému pilotovi letícímu ve skupině. Odpal raket pak prováděli piloti současně na pokyn „Pal!“ vedoucího dvojice. Následně řídící střeleb prováděl okamžité vyhodnocení přesnosti zásahů a poté informoval piloty rádiem.

  #7047

  BOXART STORY

  „Do zteče ostře!“ Takto piloti českých L-39,

  provádějící ostré střelby, žádali rádiem řídící-

  ho střeleb o povolení odpalu neřízených raket,

  střelbu kanónem nebo odhozu pum. Řídícím

  střeleb byl určován příslušník z řad létající-

  ho personálu. Ten se nacházel během střeleb

  v prostoru střelnice v bezpečné vzdálenosti od

  dopadové plochy, avšak na dohled od ní. Vedoucí

  dvojice po obdržení povolení od řídícího střeleb

  už vydal pouze pokyn „Připravit“ určený vede-

  nému pilotovi letícímu ve skupině. Odpal raket

  pak prováděli piloti současně na pokyn „Pal!“

  vedoucího dvojice. Následně řídící střeleb pro-

  váděl okamžité vyhodnocení přesnosti zásahů

  a poté informoval piloty rádiem.

  Ke střelbám byly zpravidla využívány vo-

  jenské prostory Jince, Libavá a Boletice. Kaž-

  dé ostré střelby byly pro piloty velmi důležité.

  Zejména pro nezbytné získání pilotní třídy

  a tím potvrzení dosažení bojových dovedností

  na daném typu a samozřejmě náležité finanční

  ohodnocení formou navýšení pilotního příplatku

  k měsíční mzdě.

  Pro pozemní personál znamenaly letecké

  střelby vždy vyšší pracovní vypětí než při ka-

  ždodenním létání. Zejména pro zbrojíře. Ti ve

  dne předběžné přípravy soustředili své úsilí

  kromě přípravy letounu a přezkoušení zbraňo-

  vých systému také k navěšení raketových bloků

  a samotnou přípravu letecké munice. Letouny

  na střelnici létaly převážně vyzbrojeny kombi-

  nací kanónu GŠ-23 spolu s raketami S-5, nebo

  kanónem GŠ-23 spolu s pumovou výzbrojí. Z dů-

  vodu náročnosti této přípravy se lety na střelni-

  ci plánovaly v týdenním bloku.

  Letové akce vyzbrojených Albatrosů, léta-

  jících na střelnici, měly svá důležitá bezpeč-

  nostní specifika. Zbrojíři například prováděli

  vyzbrojení letounů až jako poslední odbornost,

  kdy už radisti a elektrikáři spolu s technikem

  letounu měli své přípravy hotovi. Během nabí-

  jení zbraní byly před a za letounem umístěné

  výstražné praporky. Znamenalo to, že v těchto

  prostorech se nesměl pohybovat žádný pozem-

  ní personál nebo prostředky letištního zabez-

  pečení. Po vyzbrojení letounu už k němu mohl

  pouze pilot se svým technikem.

  Po provedení střelby a přistání letounu zpět

  na letišti piloti pojížděli na určené „vybíjecí mís-

  to“ a nasměrovali letoun do bezpečného směru.

  Na tomto místě již čekala dvojice zbrojířů, která

  při spuštěném motoru zkontrolovala „bezpeč-

  nost“ použitých zbraní. V praxi to znamenalo,

  že v raketových blocích nesměla zůstat žád-

  ná raketa a v leteckém kanónu žádný náboj.

  V opačném případě byl pilot informován o zů-

  statku munice ve zbrani. To byl pro něj signál

  k vypnutí motoru. Následně zbrojíři započali

  s odstraňováním závady.

  Boxart říjnové novinky Eduardu zachycuje

  právě okamžik, kdy dvojice Albatrosů odpaluje

  neřízené střely S-5 z raketových bloků UB-16

  nad některou ze zmíněných střelnic. Mimo ra-

  ketových bloků je letoun podvěšen dvojicí pří-

  davných palivových nádrží, a to z důvodu pro-

  dloužení operační činnosti (možnosti provést

  několik ztečí následně za sebou) v prostoru

  střelnice.

  Zbarvení Albatrosu na kresbě zachycuje jeho

  podobu v poslední etapě služby u 222. výcviko-

  vé letky v Náměšti nad Oslavou. Po dobu jeho

  služby na této základně o něj s láskou pečoval

  jeho kmenový technik Michal F., který je nyní

  zaměstnancem Eduardu a tvůrcem kamufláž-

  ních schémat a obtisků. Logicky tak realizace

  kamuflážních schémat pro tuto stavebnici pad-

  la právě na něj a jeho 3903 ve výběru nesměla

  chybět. Navíc tento letoun nesl několik odstí-

  nu barev, které obdržel při různých údržbách

  a revizích, avšak stále nesl původní tovární

  zbarvení. To dělá jeho marking atraktivním. Bě-

  hem služby u 222. výcvikové letky tento Alba-

  tros obdržel nepatrný doplněk ve formě pruhů

  nanesených na okrajový oblouk kýlové plochy.

  K těmto pruhům se váže humorný příběh, který

  je zmíněn ve stavebnici.

  Jen pro úplnost dodejme, že letoun tr. čísla

  3903 byl vyroben v říjnu 1986 a svůj posled-

  ní let provedl z letiště Čáslav dne 24.10.2016.

  Z uvedeného vyplývá, že jeho provoz byl ukon-

  čen po 30 letech služby z důvodu vyčerpání do-

  bové technické životnosti. Během služby nalétal

  krásných 3600 letových hodin.

  Ilustrace: Antonis Karydis

  Do zteče!

  Text: Zdeněk Nožička

  INFO Eduard

  37

  Říjen 2024

• Page 38

  #2148

  L-410UVP TURBOLET

  1/72

  Stavebnice československého dvoumotorového dopravního letounu

  L-410UVP Turbolet v měřítku 1/72; edice Limited.

  plastové díly: Gavia/Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  Brassin: Ano, ano (výfuky;

  podvozková kola; podvozkové nohy;

  přední podvozková šachta; vrtule)

  stránka produktu

  STAVEBNICE 10/2024

  INFO Eduard38

  Říjen 2024

• Page 39

  v. č. 810731, LOM Praha, Centrum leteckého výcviku, Pardubice, Česká republika, 2019

  v. č. 800525, 5. Luftwaffe Division, Luftwaffe, Německá spolková republika, 1996

  Turbolet, který dostal později přezdívku Máňa

  byl vyroben 25. listopadu 1981 a už v prosinci

  byl předán armádě, která jej zařadila do stavu

  3. dopravního leteckého pluku v Praze-Kbe-

  lích. Letoun prošel několika změnami zbarvení

  a sloužil jako salonní letoun. V rámci reorgani-

  zace vzdušných sil AČR v polovině devadesátých

  let přešel letoun do stavu 61. dopravní letky na

  nově zformované 6. základně dopravního letec-

  tva. V roce 2002 se stěhoval do Pardubic na tam-

  ní 34. základnu speciálního letectva, kde byl po

  generální opravě zařazen v roce 2004 do stavu

  nově zformovaného Centra leteckého výcviku.

  V té době nesl standardní bílo-šedé zbarvení a po

  určitou dobu také nápis Máňa nad pilotní kabinou.

  Na přelomu let 2011 a 2012 prošel tento Turbo-

  let revizí v Kunovicích, při které mu byl obnoven

  technický resurs o dalších 4800 hodin či 10 let

  provozu. Zároveň obdržel nové modré zbarvení,

  ve kterém se dožil v roce 2022 konce své služby.

  Během ní nalétal 7479 hodin a absolvoval 13 892

  přistání. V únoru 2024 bylo rozhodnuto, že bude

  letoun jako neletový exponát zapůjčen leteckému

  muzeu v Kunovicích.

  Na sklonku roku 1980 byly dodány první L-410UVP

  armádě tehdejší NDR. Jednalo se o letouny v sa-

  lonní jedenáctimístné verzi a první letouny byly

  dodány v kamufláži tvořené nepravidelnými

  plochami khaki a zelené barvy. Po sjednocení

  Německa na začátku devadesátých let si Bunde-

  sluftwaffe ponechala tyto letouny pro 5. Luftwaffe

  Division, která plnila úlohy spojené s přepravou

  vládních osob. Letouny prošly generální opravou

  a dostaly bílo-šedé zbarvení s výrazným pruhem

  složeným ze dvou odstínů modré barvy. Ostatní

  do NDR dodané L-410UVP byly vesměs výsadko-

  vého provedení a ty byly zčásti prodány do Gua-

  temaly a zčásti darovány vojenským letectvům

  pobaltských republik.

  STAVEBNICE 10/2024

  INFO Eduard

  39

  Říjen 2024

• Page 40

  STAVEBNICE 10/2024

  v. č. 810731, Letka zvláštního určení, 3. dlp, Praha-Kbely, Československo, 1990

  v. č. 851527, Slov-Air, Československo, 1990

  Koncem 80. let byl Turbolet výrobního čísla

  810731 využíván v salonní verzi pro přepravu za-

  hraničních zbrojních inspektorů KBSE (Konferen-

  ce o bezpečnosti a spolupráci v Evropě) u Letky

  zvláštního určení, jež byla součástí kbelského

  3. dopravního leteckého pluku. Tomu odpovídalo

  i zbarvení s výraznými žlutými plochami na kří-

  dlech, stejnou barvou byly vyvedeny i příď a záď

  letounu.

  Státní podnik Slov-Air, který v roce 1969 nahradil

  někdejší ČSA Agrolet, byl prvním tuzemským uži-

  vatelem L-410. První letoun zařadil do svého leto-

  vého parku ve druhé polovině roku 1971. Letouny,

  ještě ve verzi L-410A sloužily pro vnitrostátní

  přepravu a v roce 1975 byly předány ČSA. Ten-

  to letoun byl zakoupen Státní leteckou inspekcí

  a zalétán posádkou Miroslav Srnec a Pavel Pla-

  ček 15. listopadu 1985 se značkou OK

  -

  PXI. Krátce

  nato byly u SLI přehodnoceny plány (letoun měl

  sloužit jako kalibrační) a v listopadu 1986 byl

  nabídnut k odprodeji či převodu. Zájem měl Mo-

  ravan, kunovický aeroklub, prý byl i jeden jugo-

  slávský zájemce a mluvilo se také o armádě nebo

  ČSA. Nakonec letoun získal v říjnu 1988 Slov-Air.

  Dne 24. 10. 1988 tak došlo ke změně imatrikulace

  na OK

  -

  PDI a letoun byl využíván pro JZD AK Slu-

  šovice, později také zajišťoval přepravu sloven-

  ských federálních poslanců. V roce 1992 došlo ke

  zrušení letounu po poškození příďového podvoz-

  ku při přistání. Letoun pak byl dlouho odstavený

  na letišti v Žilině, poté byl převezen do Bratislavy

  a posloužil pro výcvik letištních hasičů.

  INFO Eduard40

  Říjen 2024

• Page 41

  STAVEBNICE 10/2024

  v. č. 831138, Pyrlandia-Boogie, Ostróv Wielkopolski, Polsko, 2006

  v. č. 8100731, 24. základna dopravního letectva, Praha-Kbely, Česká republika, 2010

  Tento L-410UVP nebyl vyroben pro zákazníka, ale

  pro tovární účely. Zkoušely se na něm totiž mo-

  difikace nově připravované verze UVP

  -

  E. Letoun

  se značkou OK-178 byl zalétán 10. ledna 1984.

  Následovaly zkoušky brzd, různých tvarů kon-

  cových nádrží či montáž pětilistých vrtulí.

  V roce 1985 byl letoun vystaven v Paříži a hrál si

  UVP

  -

  E. Letoun dostal také civilní imatrikulaci

  OK

  -

  OZG, aby se poté vrátil k OK-178 a byl pře-

  stavěn opět na standardní L-410UVP. Poté dostal

  novou značku OK

  -

  NZG a na konci roku 1991 byl

  na dva měsíce pronajat Slov-Airu. Pak již puto-

  val do soukromých rukou k firmě Delta System

  Air, kde dostal značku OK

  -

  NDG. V Norimberku

  došlo 28. ledna 1994 ke zlomení konce křídla

  silným větrným poryvem, po opravě jej osádka

  Jiří Nečas a Albert Orlita přeletěla do Bratislavy.

  Jako OK

  -

  NDG jej provozovala společnost ABA Air

  a od března 2000 byl skoro rok odstaven v Ot-

  rokovicích. Dalším majitelem se stala mošnovská

  firma Job Air, u které dostal letoun žlutý nátěr

  s modrým pruhem. Počátkem roku 2003 byl prodán

  do Polska, kde létal u Pyrlandia Boogie se znač-

  kou SP

  -

  KPS a sloužil sportovním parašutistům.

  Od 16. září 2013 byl ale zpět v českém rejstří-

  ku, tentokráte se značkou OK

  -

  PRH, která byla

  13. července 2016 změněna na OM

  -

  PRH a poté na

  OM

  -

  HFP, se kterými jej provozovala v atraktivním

  zbarvení společnost Praga Aviation. V součas-

  nosti je letoun odstavený na letišti v Kunovicích.

  Má za sebou 6021 letových hodin a 9066 přistání.

  V roce 2004 prošel Turbolet 8100731, jehož histo-

  rie je popsána také u markingů A a C, generální

  opravou a od armády, kde do té doby sloužil, se

  přesunul do stavu Centra leteckého výcviku na

  letišti v Pardubicích. V rámci GO nahradil původ-

  ní maskovací zbarvení elegantní bílo-šedý nátěr

  s pásem po celé délce letounu v barvách národní

  trikolóry. Krátce nato se nad bočními okny pilot-

  ní kabiny objevil na obou stranách nápis Máňa.

  Od té doby se tato přezdívka drží, přestože po

  další revizi dostal modré zbarvení a nápis Máňa

  zmizel.

  INFO Eduard

  41

  Říjen 2024

• Galerie L-410UVP č. 810731

  STAVEBNICE 10/2024

  Galerie L-410UVP č. 810731Galerie L-410UVP č. 810731

  Foto: Petr Kolmann a Jaroslav Špaček

  INFO Eduard42

  Říjen 2024

• Page 43

  STAVEBNICE 10/2024

  Tato a předchozí strana: Fotografie L-410 „0731“ CLV Pardubice

  státního podniku LOM PRAHA při letové činnosti na letišti Pardubice.

  Na jednom z Vánočních večírků byl v hangáru letoun ozdoben sobími motivy.

  INFO Eduard

  43

  Říjen 2024

• Page 44

  STAVEBNICE 10/2024

  Detail přídě „0731“ s logy CLV a LOM PRAHA.

  INFO Eduard44

  Říjen 2024

• Page 45

  STAVEBNICE 10/2024

  Dva záběry na údržbu letounu

  v pardubickém hangáru, dolní

  fotografie přináší pohled na

  letoun dne 9. března 2024 při

  jeho rozebírání k transportu do

  kunovického leteckého muzea.

  INFO Eduard

  45

  Říjen 2024

• Page 46

  STAVEBNICE 10/2024

  Nový rámeček A

  Pro L-410UVP TURBOLET 1/72

  DOPORUČUJEME:

  3DL72045 L-410UVP SPACE (3D Obtisk)

  stránka produktu

  OVERTREES

  #2148X

  L-410UVP

  TURBOLET

  1/72

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #2148-LEPT1

  L-410UVP TURBOLET

  1/72

  INFO Eduard46

  Říjen 2024

• Page 47

  STAVEBNICE 10/2024

  #11180

  THEY FOUGHT TO REBUILD

  Stavebnice britského druhoválečného stíhacího letounu Spitfire Mk.Vb

  v měřítku 1/48; edice Limited. Stavebnice nabízí možnost postavit

  si Spitfiry Mk.Vb,s nimiž létali českoslovenští piloti sloužící v RAF

  při obraně Velké Británie a při útocích na cíle v okupované Evropě.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 12

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  1/48

  Dual Combo

  INFO Eduard

  47

  Říjen 2024

• Page 48

  BM592, W/Cdr Alois Vašátko, Exeter (Czechoslovak) Wing, RAF Exeter, Devon, Velká Británie, červen 1942

  EN765, W/Cdr Karel Mrázek, Exeter (Czechoslovak) Wing, RAF Exeter, Devon, Velká Británie, červen-červenec 1942

  Alois „Amos“ Vašátko, byl se 14 jistými a čtyřmi

  pravděpodobnými sestřely třetím nejúspěšnějším

  československým stíhacím pilotem druhé světo-

  vé války. Během bitvy o Francii sestřelil dvanáct

  nepřátelských letadel jistě a dvě pravděpodobně,

  čímž se stal nejúspěšnějším československým

  pilotem a pátým nejúspěšnějším esem Armée de

  l'air. Po porážce Francie sloužil u No. 312 (Cze-

  choslovak) Squadron, se kterou se účastnil Bitvy

  o Británii. Poté, co vznikl československý wing,

  stal se 1. května 1942 jeho velitelem. Osudným se

  Vašátkovi stal podvečer 23. června 1942, kdy 36

  Spitfirů doprovázelo Bostony k náletu na letiště

  Morlaix. Při návratu se stala cílem útoku Fw 190

  od III./JG 2. Během nastalého souboje se Vašátko

  srazil s Fw 190A-3 Uffz. W. Reuschlinga od 7./JG 2

  a zahynul. Vašátkův velitelský Spitfire Mk.Vb

  s/n BM592 byl zcela nový letoun, dodaný wingu

  20. června 1942. Vzhledem k tomu, že podoba

  Vašátkova osobního Spitfiru není zdokumento-

  vána, je jeho vzhled možné pouze rekonstruovat,

  zejména podle podoby prvního velitelského Spit-

  firu Vašátkova nástupce Karla Mrázka, který je

  naopak zdokumentován velice dobře. O velitelské

  letouny se staral personál No. 310 Squadron a lze

  tak odvodit, jak mohl vypadat i Vašátkův BM592.

  Osobní kódy AV byly s největší pravděpodobností

  umístěny mezi kokardou a pruhem v barvě Sky,

  osobní písmena AV se pak opakovala i na spodní

  straně motorového krytu. Žádné další označení

  pravděpodobně nebylo aplikováno.

  Po náhlé smrti prvního velitele Exeterského

  (československého) wingu W/Cdr Aloise Vašát-

  ka 23. června 1942 byl na jeho místo jmenován

  dosavadní velitel No. 313 (Czechoslovak) Squad-

  ron W/Cdr Karel Mrázek. Jeho prvním osobním

  Spitfirem v nové velitelské funkci se stal Spitfi-

  re Mk.Vb s/n EN765, se kterým vykonal celkem

  29 neoperačních letů. W/Cdr Mrázek využil výsa-

  dy, která k této funkci náležela, a na svůj nový

  Spitfire nechal aplikovat své iniciály jako kódová

  písmena, tedy KM. Dle dochovaných fotografií je

  zřejmé, že písmena KM byla vyvedena barvou Sky

  z obou stran mezi trupovou kokardou a pruhem

  barvy Sky před ocasními plochami. Ve zmenšené

  podobě se nacházela i na spodním motorovém

  krytu. Zbarvení horních ploch tvořily standard-

  ní odstíny Day Fighter Scheme, tedy Dark Green

  a Ocean Grey, spodní plochy Medium Sea Grey.

  Karel Mrázek patřil mezi nejschopnější mladé

  důstojníky předválečného letectva. Za svoji vá-

  lečnou kariéru sestřelil čtyři nepřátelské letouny,

  jeden pravděpodobně a tři poškodil. Jako jediný

  z československých stíhačů se střetl s letci

  z Italského expedičního sboru Corpo Aereo Italiano

  a ze souboje vyšel úspěšně, když dokázal se-

  střelit dva Fiaty Cr.42. Jeho velitelské schopnosti

  ocenili Britové vysokými vyznamenáními DFC

  a DSO.

  STAVEBNICE 10/2024

  INFO Eduard48

  Říjen 2024

• Page 49

  EP461, W/Cdr František Doležal, Exeter (Czechoslovak) Wing, RAF Exeter, Devon,

  Velká Británie, duben - červenec 1943

  AD325, F/Lt Emil Foit, No. 310 Squadron, RAF Perranporth, Cornwall, Velká Británie, prosinec 1941 - únor 1942

  Prvním uživatelem Spitfiru EP461 byl veterán

  z bitvy o Francii a Británii zastávající pozici

  Acting Squadron Leader stanice Exeter, S/Ldr

  Jack Rose. Ač bez patřičné hodnosti, suploval

  W/Cdr. Mrázka funkčně i v roli velitele wingu.

  V období srpen-listopad 1942 tak Jack Rose vedl

  15 sweepů jako velitel wingu a svůj Spitfire si

  označil svými iniciálami JR. Příležitostně používal

  EP461 v prosinci 1942 a počátkem ledna 1943 bez

  změny markingu i velitel No. 310 Squadron S/Ldr.

  František „Dolly“ Doležal. V lednu se z JR stal KM

  a jako svůj poslední osobní Spitfire u čs. wingu ho

  používal W/Cdr Karel Mrázek. Dne 1. dubna 1943

  se novým velitelem wingu stal W/Cdr František

  Doležal a po Mrázkovi přebral i velitelský EP461,

  u kterého byly zkráceny koncové oblouky křídla a

  instalováno nové kulaté zpětné zrcátko. Pod le-

  vým čelním štítkem kabiny byl namalován odznak

  velitele wingu. Kódová písmena FD byla z obou

  stran nakreslena před trupovou kokardou a pro-

  vedení se na levé a pravé straně lišilo. Označení

  FD bylo i na spodním motorovém krytu. Sériové

  číslo EP461 bylo na pravé straně po četných změ-

  nách kódování z větší části přetřeno kamuflážní

  barvou Ocean Grey. Na tomto stroji dosáhl W/Cdr

  František Doležal i svého posledního vzdušného

  vítězství, když 3. května 1943 poškodil nepřátel-

  ský Fw 190A od 8./JG 2 Richthofen. Válku skončil

  s celkovým skóre šest sestřelů jistých, čtyři

  pravděpodobné a čtyři poškozené nepřátelské

  stroje. Do republiky se po válce vrátil jako jeden

  z prvních už 17. května 1945, ale 4. října 1945 za-

  hynul jako pasažér na palubě Siebelu.

  Emil Foit se narodil roku 1913 v Brně a po absol-

  vování obchodní akademie a vojenských škol se

  stal stíhacím letcem. Po okupaci se v květnu 1939

  přes Polsko a Švédsko dostal do Velké Británie

  a pak v srpnu do Francie, kde vstoupil do Cizinec-

  ké legie. Sloužil v Tunisu, v alžírské Blidě a v Ora-

  nu. Po kapitulaci Francie odjel přes Casablancu

  a Gibraltar do Velké Británie, kde byl v srpnu 1940

  přijat do RAF. Absolvoval krátký bojový výcvik

  na Hurricanech, krátce sloužil u britské No. 85

  Squadron a v říjnu 1940 byl přidělen do Duxfordu

  k No. 310 (Czechoslovak) Squadron. Od února 1942

  do listopadu 1942 byl velitelem B letky. Od ledna

  1943 do ledna 1944 zastával funkci velitele No. 310

  (Czechoslovak) Squadron. Během leteckých sou-

  bojů sestřelil tři nepřátelské letouny jistě a pět

  jich poškodil. Za svou bojovou činnost získal řadu

  medailí a vyznamenání, mimo jiné i anglický Zá-

  služný letecký kříž (DFC). Po návratu do vlasti byl

  roku 1945 jmenován velitelem 10. leteckého pluku

  ve Kbelích. Po únoru 1948 odešel do exilu do Vel-

  ké Británie a sloužil opět u RAF. Emil Foit zemřel

  roku 1976 v Anglii. Spitfire AD325, se kterým létal

  na přelomu roku 1941-1942, byl zcela nový letoun,

  dodaný No. 310 Squadron během přezbrojování

  na verzi Mk.Vb. Na krytu nádrže nesl darovací

  nápis WESTMORLAND II a na spodním motorovém

  krytu měl s největší pravděpodobností vyobrazen

  československý znak.

  STAVEBNICE 10/2024

  INFO Eduard

  49

  Říjen 2024

• Page 50

  AR423, F/Lt František Trejtnar, No. 310 Squadron, RAF Ibsley, Hampshire,

  Velká Británie, září 1943 - únor 1944

  AD572, F/O František Peřina, No. 312 Squadron, RAF Harrowbeer, Devon, Velká Británie, únor-červen 1942

  František Trejtnar, rodák z Kunvaldu u Žamber-

  ka, se narodil 7. března 1917. Absolvoval školu

  leteckého dorostu v Prostějově a stal se pilotem

  československé armády. Po obsazení Čech a Mo-

  ravy Němci v roce 1939 odešel do Polska. Za krát-

  ký čas spolu s dalšími odjel do Francie, kde byl

  přijat do Cizinecké legie. Když německým útokem

  z 1. září 1939 na polský Gdańsk vypukla válka, byl

  přeřazen do tvořící se Československé zahranič-

  ní armády ve Francii a poslán do přeškolovacího

  pilotního výcviku. Po pádu Francie odjel z Port

  Vendres do Gibraltaru a odtud lodí Neuralia do

  Liverpoolu. Ve Velké Británii byl přijat na konci

  července 1940 do Royal Air Force. Na počátku lis-

  topadu 1940 byl zařazen k No. 310 (Czechoslovak)

  Squadron v Duxfordu. U „třistadesítky“ bojoval po

  celou dobu své válečné kariéry, během které si

  připsal jeden sestřelený Fw 190 a dva poškozené.

  Dne 23. června 1942 při jednom z dalších vzduš-

  ných soubojů s Fw 190 se František Trejtnar do-

  stal i s protivníkem do hloubky anglického území

  a byl během souboje sestřelen. Musel vyskočit

  na padáku a při dopadu na zem si zlomil nohu.

  Dezorientovaný německý pilot, Oblt. Armin Faber,

  přistál se svým Fw 190 k úžasu všech na britské

  základně Pembrey. Britům se tak dostal do rukou

  zcela nepoškozený Fw 190A-3, který následně

  podrobili řadě testů a cvičných soubojů. Se zob-

  razeným Spitfirem AR423 létal František Trejtnar

  pravidelně od září 1943 do února 1944 jako velitel

  B letky u No. 310 Squadron. Na krytu nádrže nesl

  letoun darovací nápis The ROBINSON Fighter.

  František Peřina byl prvním československým

  stíhačem, jemuž bylo přiznáno nejméně pět po-

  tvrzených sestřelů a stal se tak esem. Narodil se

  roku 1911 v obci Morkůvky u Břeclavi, po přijetí

  mnichovského diktátu odešel do Polska, odkud

  později zamířil na lodi do Francie, kde se pře-

  školil na stíhačky Curtiss Hawk H-75. V prosinci

  1939 se stal jedním z prvních dvaceti českoslo-

  venských stíhačů, odeslaných na západní fron-

  tu. Byl přidělen ke slavné Groupe de Chasse 1/5,

  kde létal většinou jako číslo slavného velitele

  1. escadrille Capitaine Jeana Accarta. Během tří

  týdnů francouzské kampaně sestřelil 11 letounů

  jistě a dva pravděpodobně. Po kapitulaci Fran-

  cie pokračoval přes Gibraltar na lodi do Velké

  Británie. Do RAF byl přijat v hodnosti Pilot Offi-

  cer a v září 1940 zařazen k nedávno zformované

  No. 312 (Czechoslovak) Squadron. V jejích řadách

  se účastnil nejprve Bitvy o Británii a později ofen-

  zivních sweepů nad okupovaným kontinentem.

  V průběhu těchto akcí své bojové skóre uza-

  vřel sestřelem Fw 190. Během 2. světové války

  mu bylo přiznáno sestřelení 12 letounů jistě,

  dvou pravděpodobně a jeden letoun poškozený.

  Po skončení války se vrátil zpět do vlasti, ale

  v roce 1949 byl nucen uprchnout před komunisty

  do zahraničí. Několik let strávil jako pilot britské

  Royal Air Force, později létal v Kanadě a USA.

  Ve Spojených státech žil až do roku 1993, kdy se

  natrvalo vrátil do Česka. Zemřel 6. května 2006.

  Bylo mu 95 let. Se zobrazeným Spitfirem Mk.Vb

  AD572 létal František Peřina pravidelně od února

  do června 1942 a sestřelil s ním 6. června 1942

  jeden Fw 190.

  STAVEBNICE 10/2024

  INFO Eduard50

  Říjen 2024

• Page 51

  EP785, P/O Ladislav Světlík, No. 312 Squadron, RAF Churchstanton, Somerset,

  Velká Británie, leden-duben 1943

  AD380, F/O Alois Hochmal, No. 313 Squadron, RAF Hornchurch, Devon, Velká Británie, říjen 1941 - duben 1942

  Plzeňský rodák Ladislav Světlík se narodil

  23. března 1917. Využil akce 1000 nových pilotů re-

  publice a naučil se létat. Mezi lety 1936 a 1937 ab-

  solvoval vojenský výcvik v Prostějově a následně

  sloužil jako stíhací pilot na slovenských letištích.

  Po německé okupaci odešel přes Polsko do Fran-

  cie, kde vstoupil do Cizinecké legie. Po přeřazení

  k letectvu byl v Chartres přeškolen na Curtiss

  Hawk H-75 a v bojích proti německé Luftwaffe

  si připsal čtyři jisté a tři pravděpodobné sestřely.

  Po pádu Francie se přesunul do Velké Británie.

  Zde byl přidělen k No. 312 (Czechoslovak) Squad-

  ron. Přes množství bojových akcí, které absolvo-

  val, si připsal už jen jeden sestřel, když 23. květ-

  na 1944 na svém novém Spitfiru Mk.IXc sestřelil

  Fw 190 za jehož řízením bylo německé eso

  Lt. Georg Kiefner. Po ukončení druhého bojové-

  ho turnusu v červenci 1944 přelétával letouny

  Vickers Wellington a v samotném závěru války

  působil u No. 147 Squadron jako dopravní pilot.

  Do Československa se vrátil v srpnu 1945 a do

  roku 1946 sloužil u vojenské dopravní skupiny.

  Poté nastoupil k Československým aeroliniím.

  Po únoru 1948 se stal jedním z pilotů, kteří pro-

  vedli koordinovaný úlet tří dopravních letadel.

  Vrátil se do Velké Británie a opět vstoupil do Roy-

  al Air Force. Zemřel 27. července 2008 na Novém

  Zélandu. V roce 1991 byl povýšen in memoriam do

  hodnosti plukovníka. Zajímavostí Spitfiru Mk.Vb

  EP785, se kterým pravidelně Světlík létal na

  jaře 1943, je vyobrazení znaku No. 312 Squadron

  na krytu nádrže. Není známo, že by znak byl na-

  kreslen na jiném Spitfiru Mk.Vb sloužícím u „tři-

  stadvanáctky“.

  Ne každý pilot, který bojoval za druhé světové

  války, se může pyšnit titulem letecké eso, účastí

  na výjimečných akcích, významným počtem odlé-

  taných hodin nebo vysokým vyznamenáním. Velká

  část z nich dosáhla třeba jen třetinového sestřelu

  či poškození, nebo také odlétala celou válečnou

  kariéru bez zápisu jakéhokoliv souboje. A právě s

  obrovským přispěním stovek těchto nenápadných

  hrdinů a vlastenců, kteří se nesmířili s okupací

  své vlasti, bylo Československo za druhé světové

  války osvobozeno. Letouny „třistatřináctky“ jsou

  z období první poloviny roku 1942, kdy byla No. 313

  (Czechoslovak) Squadron součástí Hornchurch-

  ského křídla, známé kreslenými postavičkami

  z komiksů od Walta Disneye. Autorem těchto kre-

  seb byl plzeňský rodák Sgt. Karel Pavlík, který

  tak využil svého původního povolání písmomalíře,

  když podle přání pilotů zdobil jednotlivé Spitfiry

  kresbami pod čelním štítkem kabiny. Kresbu ko-

  těte Robbera namaloval Karel Pavlík na Spitfire

  AD380 RY

  -

  R. Zajímavostí zbarvení tohoto Spitfiru

  jsou kódová písmena RY

  -

  R. První písmeno R bylo

  v barvě Sky a následující písmena Y

  -

  R v barvě

  Sky Blue. Rovněž pruh před ocasními plochami

  byl v barvě Sky Blue. V jeho horní části se na-

  cházel s/n AD386, pod nímž prosvítala původní

  barva Sky. Sériové číslo AD386 ve skutečnosti ve

  stavu No. 313 Squadron nikdy nebylo, šlo zřejmě

  o špatný přepis při předešlé opravě kamufláže.

  Skutečné sériové číslo tohoto Spitfiru bylo AD380.

  Spitfire Mk.Vb AD380 sloužil u No. 313 Squadron

  od 28. října 1941 do 24. dubna 1942 a v jeho kokpitu

  nejčastěji usedali F/O A. Hochmal, F/Sgt V. Foglar

  a Sgt. O. Kresta.

  STAVEBNICE 10/2024

  INFO Eduard

  51

  Říjen 2024

• Page 52

  EP110, F/Lt Otmar Kučera, No. 313 Squadron, RAF Hawkinge, Kent,

  Velká Británie, srpen-září 1943

  BM210, S/Ldr František Fajtl, No. 122. Squadron, RAF Hornchurch, Devon, Velká Británie, květen 1942

  Spitfire LF Mk.Vb EP110 s označením RY

  -

  R velitele

  B flightu No. 313 Squadron RAF, Otmara Kučery,

  DFC, je znázorněn v podobě, v jaké 9. září 1943 lé-

  tal během operace Starkey. V jejím průběhu byly

  poprvé použity černobílé invazní pruhy k odlišení

  vlastních a cizích strojů. Namalovány byly i na

  letounech, které se toho dne měly účastnit ope-

  rací v malých výškách. Vypadaly ale jinak nežli ty

  dobře známé „invazní“ pruhy z pozdějšího vylo-

  dění v Normandii. No. 313 Squadron se v polovině

  srpna 1943 po zotavovacím pobytu a hlídkováni na

  severu nad Orknejemi přesunula na letiště Haw-

  kinge, které patřilo pod velení 11. skupiny Velitel-

  ství stíhacího letectva. Peruť se tak zapojila do

  operačních letů klamné operace Starkey v rámci

  Hawkinge Wingu. Během těchto bojů si „třistatři-

  náctka“ díky svému veliteli S/Ldr. Jaroslavu Hi-

  mrovi připsala i jedno vítězství ve vzdušném boji.

  František Fajtl se narodil se 20. srpna 1912

  v Doníně, v okrese Louny. Absolvoval Vojenskou

  akademii v Hranicích a v roce 1935 z ní byl vyřa-

  zen jako poručík letectva. V červnu 1939 uprchl

  přes Polsko do Francie, kde vstoupil do jejího

  letectva jako seržant. Bojoval na Bloch MB.152

  a Morane-Saulnier MS.406 a když Francie padla,

  ustoupil do Severní Afriky a odtud se dostal přes

  Gibraltar do Anglie. V řadách No. 1 a No. 17 Squad-

  ron se účastnil letecké Bitvy o Británii. V roce 1941

  se stal velitelem No. 313 Squadron, o další rok

  později převzal jako první Čechoslovák velení an-

  glické perutě, konkrétně No. 122 (City of Bombay)

  Squadron. Již 5. května 1942 byl sestřelen nad

  Francií a nouzově přistál na okupovaném území.

  Za dramatických okolností se přes Francii a Pyre-

  neje dostal do Španělska, kde byl zajat a uvězněn

  v koncentračním táboře Miranda. Po propuštění

  se vrátil zpět do Anglie, byl povýšen do hodnosti

  Wing Commander a na vlastní žádost se vrátil do

  bojů jako velitel No. 313 Squadron. V lednu 1944

  byl ustanoven velitelem skupiny stíhacích pilotů,

  kteří odcestovali do Sovětského Svazu. Po pře-

  školení na La-5FN vedl 1. čs. samostatný stíhací

  pluk v SSSR a v jeho čele odletěl na pomoc Slo-

  venskému národnímu povstání. Místo ocenění

  se tak jako další piloti bojující na západní fron-

  tě dočkal propuštění z armády a uvěznění. Poté

  pracoval jako dělník i jako úředník. Plné rehabi-

  litace se dočkal až po pádu komunismu. Zemřel

  v 94 letech. Celkem za svou válečnou kariéru se-

  střelil čtyři nepřátelská letadla jistě, dvě poškodil.

  STAVEBNICE 10/2024

  INFO Eduard52

  Říjen 2024

• Page 53

  R7192, P/O Josef Příhoda, No. 111 Squadron, RAF Debden, Essex, Velká Británie, únor 1942

  AR435, Sgt. František Loucký, No. 65 Squadron, RAF Gravesend, Kent, Velká Británie, červen 1942

  Josef Příhoda se vyučil mechanikem, ale již

  roku 1935 dobrovolně narukoval k letectvu.

  Postupně absolvoval pilotní výcvik a stíhací kurz

  u Leteckého pluku 4 v Hradci Králové. Po okupaci

  15. března 1939 se přes Polsko dostal do Fran-

  cie, ale s nutným závazkem v Cizinecké legii.

  Během září konečně nastaly přesuny k letectvu

  a výcvik. Jak určená jednotka ERC 571, tak GC

  III/4 v severní Africe měly ovšem zastaralé stroje

  a do akce nezasáhly. Pád Francie znamenal eva-

  kuaci do Velké Británie, kde vstoupil Příhoda

  do dobrovolnické zálohy Královského letectva.

  S hodnotí Sergeant se přeškolil na Hurricany

  a v říjnu 1940 nastoupil k No. 1 Squadron, se

  kterou zasáhl do klíčové Bitvy o Británii. Poté

  následovaly i noční operace a zejména ofenziv-

  ní akce nad okupovanou Evropou. Koncem září

  1941 přešel k No. 111 Squadron vyzbrojené Spitfiry.

  V polovině dubna 1942, již s pověstí velmi zku-

  šeného pilota, posílil No. 313 Squadron. Dne 23.

  října převzal za vynikající bojovou činnost, zahr-

  nující i pět jistých a dva pravděpodobné sestřely,

  Záslužný letecký kříž DFC. Zúčastnil se mnoha

  akcí nad nepřátelským územím a zahynul při

  operaci Ramrod 56, jejímž cílem byla ponorko-

  vá základna v Brestu. Jeho Spitfire havaroval

  v moři. Spitfiry No. 111 Squadron, u níž Příhoda

  létal na přelomu let 1941-1942, nosily v té době

  noční zbarvení s novým modifikovaným výsost-

  ným znakem C1 na trupu ve zmenšené podobě.

  S takto zbarveným Spitfirem R7192, JU

  -

  Y, sestřelil

  12. února 1942 Příhoda jednu Bf 109 a další po-

  škodil.

  František Loucký zahájil svou bojovou činnost

  v rámci RAF 17. září 1941 u No. 65 (East India)

  Squadron létající na Spitfirech Mk.Vb. František

  Loucký létal krom jiných se Spitfiry kódového

  označení YT

  -

  E. Prvním z nich byl letoun sériového

  čísla W3456, druhým AB133 a třetím AR435. Spit-

  firy AB133 a AR435 nosily pod čelním štítkem na-

  malovanou Louckého přezdívku Lucky, u AR435

  byla přezdívka doplněna malým pootočeným čes-

  koslovenským znakem. V červnu 1942 byl Louc-

  ký převelen k československé No. 312 Squadron.

  V čs. peruti létal na útoky proti cílům v okupo-

  vané západní Evropě, podílel se na vzdušném

  krytí bombardérů, na útocích proti lodím apod.

  Na podzim 1943 se přihlásil jako dobrovolník

  pro čs. leteckou jednotku v SSSR. S 1. stíhacím

  leteckým plukem přiletěl 17. září 1944 na pomoc

  povstaleckému Slovensku. V bojích SNP byl při

  útoku na německé tanky u Ružomberoku těžce

  raněn protiletadlovou palbou nepřítele a odsunut

  letecky do SSSR k léčení. K 1. čs. stíhacímu le-

  teckému pluku se po vyléčení vrátil 23. listopadu

  1944 a 7. prosince 1944 byl přeložen k nově vznik-

  lému 2. čs. stíhacímu leteckému pluku, kde půso-

  bil při výcviku jako střelecký důstojník jednotky

  a s ním také 16. května 1945 přilétl na letiště Pra-

  ha-Letňany. Vzhledem k přetrvávajícím obtížím,

  které byly následky utrpěných válečných zranění,

  byl 29. června 1946 propuštěn z činné vojenské

  služby. V roce 1947 mu vyšla kniha Zůstal jsem

  sám. Po smrti pak vyšla jeho kniha o padlých let-

  cích čs. zahraničního odboje Mnozí nedoletěli.

  STAVEBNICE 10/2024

  INFO Eduard

  53

  Říjen 2024

• Page 54

  STAVEBNICE 10/2024

  FE1207 Spitfire Mk.V seatbelts STEEL (fotolept)

  644113 Spitfire Mk.V LööK (Brassin)

  648640 Spitfire Mk.V engine (Brassin)

  648663 Spitfire Mk.V cockpit (Brassin)

  648664 Spitfire Mk.V wheels (Brassin)

  648667 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts rounded (Brassin)

  648668 Spitfire Mk.V three-stacks exhausts fishtail (Brassin)

  648669 Spitfire Mk.V six-stacks exhausts fishtail (Brassin)

  648738 Spitfire Mk.V landing flaps PRINT (Brassin)

  D48088 Spitfire Mk.V stencils (Obtisk)

  D48101 Spitfire Mk.V national insignia (Obtisk)

  EX914 Spitfire Mk.V TFace (maska)

  Pro Spitfiry Mk.Vb 1/48

  DOPORUČUJEME:

  OVERTREES

  OVERTREES

  #82156X

  Spitfire Mk.Vb

  late 1/48

  #82159X

  Spitfire Mk.Vb

  mid 1/48

  OVERLEPT

  #11180-LEPT1

  THEY FOUGHT TO

  REBUILD 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  #644113

  #648738

  #648663

  #648640

  #648664

  INFO Eduard54

  Říjen 2024

• Page 55

  STAVEBNICE 10/2024

  #82108

  P-51B/C Mustang with dorsal fin

  Stavebnice amerického druhoválečného stíhacího letounu P-51B/C Mustang v měřítku

  1/48; edice ProfiPACK. Stavebnice nabízí možnost postavit si Mustanga verze B nebo C

  s kýlovou plochou v jednom z pěti markingů USAAF či jednoho z RAF.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  1/48

  INFO Eduard

  55

  Říjen 2024

• Page 56

  STAVEBNICE 10/2024

  P-51B-1-NA, s/n 43-12375, Capt. Don M. Beerbower, 353rd FS, 354th FG, 9th AF, A-2 Cricqueville,

  Francie, červen 1944

  P-51C-10-NT, s/n 43-25054, Lt. Robert M. Scott, 79th FS, 20th FG, 8th AF, Kings Cliffe,

  Northamptonshire, Velká Británie, listopad 1944

  Don Merrill Beerbower svého Mustanga, se kte-

  rým létal u 353rd FS, 354th FG, pojmenoval na

  počest své dcery Bonnie B. Na svou první bojovou

  misi letěl 1. prosince 1943 a 5. ledna 1944 si při-

  psal první vítězství nad Bf 109. Dne 15. ledna 1944

  byl povýšen do hodnosti Captain a statusu stíha-

  cího esa dosáhl 20. února 1944 sestřelením další

  Bf 109. Po invazi do Normandie v červnu 1944 se

  jednotka přesunula na letiště Cricqueville, před-

  sunuté polní letiště v Normandii v severní Francii.

  Beerbower se 8. srpna 1944 stal dvojnásobným

  esem poté, co dosáhl svého desátého vítěz-

  ství. Ačkoli kolegové piloti přecházeli na novější

  P-51D, Beerbower se rozhodl ponechat si svůj

  letoun verze B, protože byl lehčí, měl vyšší rych-

  lost, stoupavost i lepší manévrovací vlastnosti.

  Beerbower si 7. července 1944 připsal poslední

  vítězství, jehož dosáhl sestřelem Focke-Wulfu

  Fw 190, čímž se celkový počet jeho vzdušných

  vítězství zvýšil na 15. Další dvě letadla zničil na

  zemi. Dne 9. srpna 1944 vedl Beerbower svou

  peruť na ozbrojenou průzkumnou misi, během

  níž lokalizoval nepřátelské letiště. Aby otestoval

  pozemní obranu, provedl průlet a zničil nepřátel-

  ské letadlo a jedno obranné stanoviště. Při dru-

  hém průletu dostal jeho letoun zásahy do křídla

  a trupu. Při opuštění letounu na padáku bohužel

  narazil do ocasních ploch a tragicky zahynul.

  Za svou poslední misi byl posmrtně vyznamenán

  Záslužným křížem a Stříbrnou hvězdou.

  Mustang čtyř podob, tak by se dala nazvat histo-

  rie zbarvení tohoto P-51C s/n 43-25054. Ještě bez

  kýlové plochy létal s tímto Mustangem Lt. W. H.

  Lewis. V té době byl letoun na horních plochách

  kamuflován barvou Olive Drab a nesl nápis Hells

  Belle a malůvku ďábla. Po aplikaci kýlu a násled-

  ném částečném odstranění olivového maskování,

  především v oblasti trupu, dostal letoun černo-

  bílé pruhy na přídi a na levém boku byl nově na-

  malován nápis Beaverhead Filly. S takto zbarve-

  ným Mustangem létal Lt. Keith C. Price, který na

  něm dosáhl svého jediného sestřelu. Lt. Robert

  M. Scott byl další pilot, který převzal tento letoun,

  a na levou stranu jeho motorového krytu nechal

  namalovat nápis Shoot You’re Faded, který pozdě-

  ji doplnil o další: Berties Bet. Celou válečnou ka-

  riéru se o tento Mustang starali stejní mechanici

  a zbrojíři Sgt. E. Schrader a Sgt. A. Kublin. V jejich

  péči nalétal tento Mustang během války přes 700

  hodin a dožil se jejího konce. Nakonec se po válce

  zřítil nedaleko Mnichova.

  INFO Eduard56

  Říjen 2024

• Page 57

  STAVEBNICE 10/2024

  Mustang Mk.III, s/n FZ111, F/Lt Mieczysław Gorzula, No. 309 (Polish) Squadron, RAF Andrews Field,

  Velká Británie, duben-květen 1945

  P-51B-15-NA, s/n 43-24877, Lt. Harold P. Kick, 325th FS, 318th FG, 15th AF, Lesina,

  Itálie, listopad 1944

  F/Lt Mieczysław Gorzula byl jedním z mála pilotů

  britské RAF létajících na letounech Mustang, kte-

  rému se na sklonku druhé světové války podařilo

  ve vzdušném souboji sestřelit proudový stíhací

  letoun Me 262. Dne 9. dubna 1945 během dopro-

  vodu bombardérů Lancaster mířících na Ham-

  burk vedl jako velitel B letky No. 309 Squadron

  F/Lt Mieczysław Gorzula modrou sekci tří Mus-

  tangů. Brzy poté co bombardéry opustily cíl byl

  svaz napaden několika Me 262. Gorzulovi se

  podařilo přiblížit k jednomu z nich a sestřelit

  jej. Jeho Mustang Mk.III sériového čísla FZ111, se

  kterým pravidelně létal, nosil na levé straně pří-

  dě vyobrazenou kresbu své milované Angličanky

  Jean.

  S Mustangem číslo 69, pojmenovaném Penrod, lé-

  talo eso se šesti vítězstvími a velitel 325th FS Roy

  Burton Hogg. Kapitán Hogg se připojil k 325th FS

  v březnu 1943 a zaznamenal svá vítězství s tře-

  mi různými typy letadel (dva s P-40, dva s P-47

  a dva s tímto Mustangem). Po částečném pře-

  zbrojení jednotky na nové Mustangy verze D pře-

  vzal letoun s číslem 69 Lt. Harold Kick a přejme-

  noval si jej na Chinese Laundry (Čínská prádelna).

  Tento nápis ozdobil levou stranu motorového

  krytu, na pravé straně se skvěl nápis It’s a Dog.

  Byl to jeden z posledních tří P-51B, které zbyly ve

  službě u 15th AF.

  INFO Eduard

  57

  Říjen 2024

• Page 58

  STAVEBNICE 10/2024

  P-51C-10 NT, s/n 44-11096, 26th FS, 51st FG, 14th AF, Kunming, Čína, 1944

  P-51C, Lt. G. J. Kaplanek and L. D. Monaghan, 118th TRS, 23rd FG, 14th AF,

  Chengkung, Čína, květen 1945

  Mustangy 26th FS nesly typickou žraločí tlamu

  a často byly také ozdobeny nejrůznějšími nápisy.

  Jejich mise byly zaměřeny primárně na podpo-

  ru pozemních jednotek, ve vzdušných bojích tak

  sestřelili piloti Mustangů 26th Fighter Squadron

  deset nepřátelských letadel. 51st Fighter Group

  strávila většinu druhé světové války obranou

  obou konců letecké zásobovací trasy mezi Indií

  a Čínou, nazývané The Hump (Hrb). Jednotka byla

  aktivována v lednu 1941, téměř rok před vstupem

  Američanů do války. Byla jednou z prvních skupin

  vyslaných ze Spojených států na západ do Indie

  po útoku na Pearl Harbor. V září 1942 se přesunu-

  la do Dindžánu v Ásámu a v říjnu zahájila operace.

  Dindžan byl v dosahu japonských letadel, a tak

  51st FG strávila část období obranou zásobova-

  cích tras a obranou vlastních základen. Účastnila

  se také bojů během japonské ofenzívy v severní

  Barmě v roce 1943. V říjnu 1943 byla 51st FG pře-

  velena k 14th AF do Číny. Jejím úkolem byla obra-

  na čínského konce Hrbu a také podpora čínské

  armády. Prováděla také útoky na japonskou lodní

  dopravu. V září 1945 se jednotka vrátila do Indie

  a v listopadu do Spojených států.

  Historie 118th TRS se v podobě 118th Aero Squad-

  ron začala psát již 31. srpna 1917, kdy létala ve

  Francii. V roce 1923 byla v rámci Connecticut

  National Guard přeznačena na 118th Observa-

  tion Squadron. Po japonském útoku na Pearl

  Harbor spočívala její činnost v protiponorkovém

  hlídkování u atlantického pobřeží. V srpnu roku

  1942 byla vyňata z této činnosti a připravována

  na nasazení v zámoří. V říjnu 1943, již jako 118th

  Tactical Reconaissance Squadron, byla zařazena

  k 23rd Fighter Group, létající v rámci 14th AF nad

  oblastí CBI (China-Burma-India). Tam působila po

  přesunu nejprve se stroji P-40 při obraně letišť

  v Indii, z nichž operovaly stroje B-29. V květnu

  1944 následoval přesun do Číny, kde jednotka

  podnikala stíhací a bitevní útoky, zatímco prů-

  zkumné lety byly spíše výjimkou. Po návratu do

  USA byla opět zařazena ke Connecticut Air Na-

  tional Guard. Jednotka je stále aktivní, nyní létá

  pod označením 118th Airlift Squadron se stroji

  C-130H Hercules. Rozpoznávacím znakem Mus-

  tangů 118th TRS byl černý, žlutě lemovaný blesk

  na trupu a malé blesky na koncích křídla. Stroj

  s číslem 586 na zádi nosil na levé straně motoro-

  vého krytu nápis Dottie’N’Butch a na pravé straně

  motorového krytu nápis Roxie. Horní plochy tru-

  pu a křídel byly kamuflovány barvou Olive Drab

  a jejich povrch byl značně olétán.

  INFO Eduard58

  Říjen 2024

• Page 59

  STAVEBNICE 10/2024

  FE1449 P-51B/C seatbelts STEEL (fotolept)

  644268 P-51B/C LööK (Brassin)

  644278 P-51B/C framed canopy LööKplus (Brassin)

  644279 P-51B/C Malcolm Hood canopy LööKplus (Brassin)

  648986 P-51B/C wheels diamond tread (Brassin)

  648987 P-51B/C wheels oval tread (Brassin)

  648988 P-51B/C wheels cross tread (Brassin)

  648989 P-51B/C wheels block tread (Brassin)

  648990 P-51B/C wheels diamond tread 2 (Brassin)

  648991 P-51B/C wheels block tread 2 (Brassin)

  648992 P-51B/C exhaust stacks (Brassin)

  648993 P-51B/C exhaust stacks w/fairing (Brassin)

  648994 P-51B/C undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648997 P-51B/C gun bays PRINT (Brassin)

  6481001 P-51B/C 108gal drop tanks PRINT (Brassin)

  6481002 P-51B/C seat Type 1 PRINT (Brassin)

  6481003 P-51B/C seat Type 2 PRINT (Brassin)

  6481004 P-51B/C engine (Brassin)

  6481005 P-51B/C 75gal drop tank early PRINT (Brassin)

  6481006 P-51B/C Hamilton Standard propeller (Brassin)

  6481007 P-51B/C Hamilton Standard propeller uncuffed (Brassin)

  6481008 P-51B/C bazooka rocket launcher (Brassin)

  6481009 P-51B/C/D seat Type 3 PRINT (Brassin)

  6481010 P-51B/C wheel bay PRINT (Brassin)

  6481031 P-51B/C gun sights PRINT (Brassin)

  6481040 P-51B/C seat w/ integral belts Type 2 PRINT (Brassin)

  6481041 P-51B/C seat w/ integral belts Type 3 PRINT (Brassin)

  3DL48177 P-51B/C SPACE (3D Obtisk)

  EX1036 P-51B/C framed canopy TFace (maska)

  EX1037 P-51B/C Malcolm Hood canopy TFace (maska)

  EX1038 P-51B/C US national insignia (maska)

  EX1051 P-51B/C framed canopy (maska)

  EX1052 P-51B/C Malcolm Hood canopy (maska)

  Pro P-51B/C Mustang with dorsal fin

  1/48

  DOPORUČUJEME:

  OVERTREES

  OVERTREES

  #82108X

  P-51B/C Mustang w/

  dorsal fin & Malcolm

  Hood canopy 1/48

  #82104X

  P-51B/C Mustang w/

  dorsal fin & Birdcage

  canopy 1/48

  OVERLEPT

  #82108-LEPT1

  P-51B/C

  1/48

  stránka produktu stránka produktu

  stránka produktu

  #6481004

  #6481010

  #6481040

  #6481041

  #648994

  #6481008

  INFO Eduard

  59

  Říjen 2024

• Page 60

  STAVEBNICE 10/2024

  #7047

  L-39ZA Albatros

  1/72

  Stavebnice československého podzvukového cvičného letounu

  L-39ZA Albatros v měřítku 1/72; edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  INFO Eduard60

  Říjen 2024

• Page 61

  STAVEBNICE 10/2024

  L-39ZA, v. č. 233903, 222. výcviková letka, letiště Náměšť nad Oslavou,

  Česká republika, 2008-2010

  L-39ZA, v. č. 232436, 11. Stíhací letecký pluk, letiště Žatec, Československo, 1991-1993

  Albatros sériového čísla 233903 absolvoval svůj

  první let 13. října 1986 u výrobce Aero Vodochody.

  Letoun působil u 30. bilp Pardubice, 32. ztl Ná-

  měšť nad Oslavou (později přeznačené na 22. zl)

  a kariéru ukončil u 21. ztl Čáslav. Mezi zajímavos-

  ti z provozu patří zkušební provoz s upravenými

  motory AI-25TL po sérii tzv. titanových požárů

  ve druhé polovině devadesátých let 20. století.

  Na těchto zkouškách se podílel i kosmonaut zá-

  ložní osádky plk. v. v. Oldřich Pelčák. Dne 24. října

  2016 uskutečnil Albatros 3903 svůj poslední let.

  Po 30 letech provozu měl nálet 3644 hod 40 min.

  Povrch letounu vykazoval výrazné stopy oprav,

  při kterých byly použity barvy různých odstínů.

  Zebří pruhy na SOP se objevily v polovině října

  2009 jako soukromá iniciativa pozemního perso-

  nálu. Myšlenka vznikla z recese, spojením sym-

  bolů čáslavských letek, které mají ve znaku tygra

  a okřídleného koně Pegasa. Pruhy se povedlo

  nastříkat na tři letouny, konkrétně na 3903, 2344

  a 2436. Jediná 3903 je měla v zelené barvě, pro-

  tože létala se zeleným koncovým obloukem SOP.

  Pruhy na strojích dlouho nevydržely a musely být

  k nelibosti příslušníků ILS odstraněné.

  Letoun L-39ZA Albatros výrobního čísla 232436

  byl 28. prosince 1982 dodán 2. letce 30. sbolp

  v Hradci Králové. Během podzimu 1984 byl přesu-

  nut k 11. slp do Žatce a odtud byl koncem listopadu

  1984 dlouhodobě detašován u 5. slp v Plzni-Líních.

  Během působení v Líních aktivně bránil „vysokou

  modrou zeď“ na západě naší republiky, v jednom

  případě s ostrým použitím zbraní. K tomuto inci-

  dentu došlo 28. září 1985, kdy byl npor. Piskatý

  s letounem 2436 vyslán k zásahu proti narušiteli,

  americkému vrtulníku AH-1S Cobra. Pilot Alba-

  trosu odpálil v prostoru Knížecích Plání na Šuma-

  vě na cíl neřízené rakety S-5. O tři roky později,

  10. dubna 1988, odstartoval z Líní proti narušiteli

  stejný letoun, pilotovaný tentokrát pplk. Petříkem.

  Narušitelem byl západoněmecký sportovní letoun

  s dvojicí nezkušených pilotů, kteří byli navedeni

  k přistání na letišti v Karlových Varech. Po první

  generální opravě v LOT Trenčín v roce 1989 do-

  stal 2436 tygří doplňky a účastnil se akcí ve Velké

  Británii. Po zrušení 5. slp v roce 1991 a následně

  11. slp v roce 1993 vystřídal několik útvarů. Půso-

  bil u 4. samostatné stíhací letky, zpočátku umís-

  těné v Přerově a následně v Čáslavi. Od ledna

  1995 létal ve stavu 41. stíhací letky na 4. základně

  stíhacího letectva v Čáslavi a 30. ledna 2001 byl

  přemístěn na 32. základnu taktického letectva

  v Náměšti nad Oslavou. Po kolizi z 15. září 2007

  byl 2436 odstaven z provozu s celkovým náletem

  3926 hod a s 5138 přistáními. Od roku 2018 se na-

  chází ve sbírkách VHÚ Praha.

  INFO Eduard

  61

  Říjen 2024

• Page 62

  STAVEBNICE 10/2024

  L-39ZA, v. č. 035019, 213. výcviková letka, letiště Čáslav,

  Česká republika, 2008-2010

  L-39ZA, v. č. 035147, letiště Graf Ignatievo, Bulharsko, 2019-2023

  Dne 4. listopadu 1968 uskutečnil zkušební pilot

  VZLÚ Ing. Rudolf Duchoň první vzlet prvního le-

  tového prototypu cvičného stroje Aero L-39 Alba-

  tros označeným X-02. Při příležitosti 50. výročí od

  této události obdržel Albatros 035019, patřící do

  stavu 213. výcvikové letky 21. zTL v Čáslavi, vý-

  roční nástřik. Jednalo se o modifikaci zbarvení

  prototypu X-02 z období jeho prvních letů, tedy

  bílo-šedo-červeno-černé. Na levé straně smě-

  rové plochy je vyobrazen pilot Vzdušných sil slo-

  venského letectva v současné výstroji s odrazem

  nové generace L-39 na hledí jeho přilby. Na pravé

  straně je podobizna Rudolfa Duchoně, pořízená

  v den prvního vzletu L-39.

  Bulharské letectvo objednalo třicet šest L-39ZA,

  které výrobce Aero Vodochody dodal v letech

  1986 až 1990. Byly používány pro pokročilý pilotní

  výcvik a jako lehké útočné letouny u leteckých

  útvarů na letištích v Kamenets, Bezmer/Yambol

  a Graf Ignatievo. Mezi lety 1995 a 2000 byla řada

  L-39 přemístěna na stíhací základny, aby opero-

  valy společně s bojovými letouny. Tyto základny

  byly umístěny na letištích Cheshengirovo, Dob-

  rich a Ravents. V roce 1997 bylo šest z nich pro-

  dáno do Kambodže a v roce 2001 šest dalších do

  USA. Malý počet cvičných L-39 je trvale umístěn

  v Graf Ignatievo k doplnění výcvikových aktivit

  a často se účastní kombinovaných misí s MiGy-29

  a F-16.

  INFO Eduard62

  Říjen 2024

• Page 63

  STAVEBNICE 10/2024

  L-39ZA, v. č. 533218, Military Flight Academy, Grupul 20, základna Borcea-Fetesti,

  Rumunsko, 2012

  L-39ZA/ART, v. č. 365504, 411 Sqn, 3 Air Division, 41 Wing, Chiang Mai AB,

  Thajské královské letectvo, Thajsko, 2014

  Letouny L-39 ZA operovaly v rumunském vojen-

  ském letectvu v letech 1982 až 2007. První letoun

  L-39 ZA Albatros dorazil do Rumunska počátkem

  prosince 1981 a ihned se připojil k nově založe-

  né letecké škole 20. skupiny stíhačů a stíhacích

  bombardérů, působící z letiště Boboc. Celkem

  bylo zakoupeno 32 kusů varianty ZA. Letoun

  s trupovým číslem 145 vstoupil do služby

  6. dubna 1985 a svůj poslední let absolvoval

  v prosinci 2007. Poté byl odprodán soukromému

  subjektu.

  Thajské vzdušné síly provozovaly L-39ZA/ART

  na dvou letištích. Větší počet z nich byl umístěn

  na základně Korat v centrální části Thajska, kte-

  rá je výkladní skříní RTAF – letectvo na ni zve

  zahraniční delegace a pořádá tam i pravidelná

  cvičení s okolními státy. Druhým působištěm

  Albatrosů v Thajsku byla základna Takhli, ležící asi

  200 km západně, kde se devětatřicítky používaly

  pro operační lety. Letouny L-39ZA původně použí-

  valy 101. a 102. letka v Khoratu, následně sloužily

  u 401. letky v Thakli a 411. letky v Chiang Mai.

  Od roku 1994 obdrželo RTAF celkem 40 letounů,

  z nichž asi pět bylo ztraceno při nehodách.

  U příležitosti výročí byly některé letouny před-

  staveny ve speciálním zbarvení, které zahrno-

  valo znaky všech čtyř letek. Dne 31. března 2021

  Thajské vzdušné síly letouny Aero L-39ZA/ART

  slavnostně vyřadily z provozu. Posledním provo-

  zovatelem byla 411. Sqn na základně Chiang Mai.

  OVERTREES

  #7040X

  L-39

  1/72

  OVERLEPT

  #7047-LEPT1

  L-39ZA

  1/72

  stránka produktu stránka produktu

  672351 L-39 wheels PRINT (Brassin)

  672357 L-39 ejection seats PRINT (Brassin)

  3DL72046 L-39ZA SPACE (3D Obtisk)

  EX605 L-39 TFace (maska)

  Pro L-39ZA Albatros 1/72

  DOPORUČUJEME:

  #672351

  INFO Eduard

  63

  Říjen 2024

• Page 64

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro BUlldog Mk.II v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Soubor 4 sad pro B-24J v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Hobby Boss

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - turbokompresory

  644284

  Bulldog Mk.II LööK

  1/48 Airfix

  644285

  B-24J LööKplus

  1/48 Hobby Boss

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard64

  Říjen 2024

• Page 65

  644286

  A-10C LööKplus

  1/48 Great Wall Hobby

  Soubor 4 sad pro A-10C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - tlumič zášlehů rotačního kanonu

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro B-24H v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  674019

  B-24H LööK

  1/72 Airfix

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  65

  Říjen 2024

• Page 66

  BRASSIN

  6481033

  P-51B Birdcage canopy cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kokpit pro P-51B s překrytem kabiny

  typu birdcage v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 43 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - motory pro B-24J v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje 4 motory. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Hobby Boss

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  6481029

  B-24J engines PRINT

  1/48 Hobby Boss

  INFO Eduard66

  Říjen 2024

• Page 67

  BRASSIN

  6481035

  A-10C ejection seat PRINT

  1/48 Great Wall Hobby

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro A-10C

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - sedačka pilota pro Fw 190A

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  6481038

  Fw 190A seat w/ integral belts PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  67

  Říjen 2024

• Page 68

  6481041

  P-51B/C seat w/ integral belts Type 3 PRINT

  1/48 Eduard

  BRASSIN

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-51B nebo

  P-51C v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  stránka produktu

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-51B nebo

  P-51C v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  stránka produktu

  6481040

  P-51B/C seat w/ integral belts Type 2 PRINT

  1/48 Eduard

  INFO Eduard68

  Říjen 2024

• Page 69

  6481042

  SM.79 wheels

  1/48 Flashback

  Brassinová sada - kola podvozku pro SM.79 v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Flashback

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro SM.79

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 3 vrtule s vrtulovými

  kuželi. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Flashback

  Sada obsahuje:

  - resin: 9 součástek

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  6481043

  SM.79 propellers

  1/48 Flashback

  stránka produktu

  INFO Eduard

  69

  Říjen 2024

• Page 70

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-24H

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  672380

  B-24H wheels

  1/72 Airfix

  stránka produktu

  Brassinová sada - šachty podvozku pro P-51D

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje hlavní podvozkovou

  šachtu. Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672360

  P-51D wheel bays PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard70

  Říjen 2024

• Page 71

  Brassinová sada - vypuštěný padák pro F-4E

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Fine Molds

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672382

  F-4E parachute PRINT

  1/72 Fine Molds

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro P-51D

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje hlavní podvozkové nohy

  a kryty hlavní podvozkové šachty. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672384

  P-51D undercarriage legs PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  71

  Říjen 2024

• Page 72

  BRASSIN

  Brassinová sada - vystřelovací sedačky

  pro Tornado v měřítku 1/72. Sada obsahuje

  2 sedačky. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 8 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  672387

  Tornado ejection seats

  1/72 Revell

  stránka produktu

  Brassinová sada - motory pro B-24H v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje 4 motory. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 16 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672386

  B-24H engines PRINT

  1/72 Airfix

  stránka produktu

  INFO Eduard72

  Říjen 2024

• Page 73

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

  www.eduard.com/bfc

• Page 74

  Soubor 3 sad pro P-51B či P-51C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - zbraňové šachty

  - podvozková šachta,

  - motor

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648131

  P-51B/C ADVANCE

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  BRASSIN

  INFO Eduard74

  Říjen 2024

• Page 75

  Soubor 9 sad pro A-10C v měřítku 1/48. Doporučená stavebnice:

  Great Wall Hobby

  - AGM-65 Maverick

  - TER

  - LAU-3/A

  - GBU-10 Paveway II

  - AIM-9M/L Sidewinder

  - Mk.82 bombs w/airbrake early

  - GBU-12 bomb

  - Sniper ATP

  - AN/ALQ-131 (deep) ECM pod

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648133

  A-10C armament

  1/48 Great Wall Hobby

  stránka produktu

  BRASSIN

  INFO Eduard

  75

  Říjen 2024

• Page 76

  FOTOLEPTY

  ŘÍJEN 2024

  USS Midway CV-41 part 2

  1/350 Trumpeter

  #53315

  INFO Eduard76

  Říjen 2024

• Page 77

  Humvee M1097A2

  1/35 ICM

  #36522

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  77

  Říjen 2024

• Page 78

  FOTOLEPTY

  Sd.Kfz.234/2

  1/35 MiniArt

  #36523

  INFO Eduard78

  Říjen 2024

• Page 79

  FOTOLEPTY

  Leopard 2 A7V

  1/35 Tamiya

  #36524

  INFO Eduard

  79

  Říjen 2024

• Page 80

  FOTOLEPTY

  A-4M mod. 1970

  1/48 Magic Factory

  #491479

  #FE1479

  #FE1481

  INFO Eduard80

  Říjen 2024

• Page 81

  A-4M mod. 1975

  1/48 Magic Factory

  #491480

  #FE1480

  #FE1481

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  81

  Říjen 2024

• Page 82

  FOTOLEPTY

  P-39Q

  P-39Q landing flaps

  1/48 Arma Hobby

  1/48 Arma Hobby

  #491477

  #481150

  #FE1477

  #FE1478

  INFO Eduard82

  Říjen 2024

• Page 83

  F-35B

  1/72 Tamiya

  #73832

  #SS832

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  83

  Říjen 2024

• Page 84

  FOTOLEPTY

  Chinook HC.1

  1/72 Airfix

  #73831

  #SS831

  INFO Eduard84

  Říjen 2024

• Page 85

  FOTOLEPTY

  Chinook HC.1 cargo seatbelts STEEL

  Chinook HC.1 cargo seats STEEL

  1/72 Airfix

  1/72 Airfix

  #73833

  #73834

  INFO Eduard

  85

  Říjen 2024

• Page 86

  INFO Eduard86

  Říjen 2024

• Page 87

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  87

  Říjen 2024

• Page 88

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard88

  Říjen 2024

• Page 89

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  89

  Říjen 2024

• Page 90

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard90

  Říjen 2024

• Page 91

• Page 92

  snadná

  aplikace

  3DL48196 P-39Q SPACE 1/48 Arma Hobby

  3DL48197

  A-4M mod. 1970 SPACE 1/48 Magic Factory

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard92

  Říjen 2024

• Page 93

  snadná

  aplikace

  SPACE

  3DL48198 A-4M mod. 1975 SPACE 1/48 Magic Factory

  3DL72043

  Chinook HC.1 SPACE 1/72 Airfix

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  93

  Říjen 2024

• Page 94

  3DL72045 L-410UVP SPACE 1/72 Eduard

  stránka produktu

  SPACE

  3DL72044 F-35B SPACE 1/72 Tamiya

  stránka produktu

  INFO Eduard94

  Říjen 2024

• Page 95

  SPACE

  3DL72046 L-39ZA SPACE 1/72 Eduard

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  OBTISKY

  D32023

  Bf 109G stencils

  1/32 Revell/Hasegawa

  INFO Eduard

  95

  Říjen 2024

• Page 96

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG49420 SMB-2 Super Mystere 1/48 Special Hobby

  BIG49421

  B-26B Marauder PART I 1/48 ICM

  BIG49422

  B-26B Marauder PART II 1/48 ICM

  481143 SMB-2 Super Mystere landing flaps

  491456 SMB-2 Super Mystere Israeli AF

  FE1457 SMB-2 Super Mystere seatbelts Israeli AF STEEL

  EX1048 SMB-2 Super Mystere TFace

  491454 B-26B Marauder cockpit & nose interior

  FE1455 B-26B Marauder seatbelts STEEL

  EX1044 B-26B Marauder

  481144 B-26B exterior

  481145 B-26B bomb bay

  491455 B-26B rear interior

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard96

  Říjen 2024

• Page 97

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49423 B-24J PART I 1/48 Hobby Boss

  BIG49424

  B-24J PART II 1/48 Hobby Boss

  BIG72182

  A-6E 1/72 Trumpeter

  491450 B-24J cockpit & engines

  491451 B-24J nose & radio compartment

  FE1451 B-24J seatbelts STEEL

  EX1041 B-24J

  481140 B-24J undercarriage

  481141 B-24J bomb bay

  481142 B-24J bomb racks

  72738 A-6E electronic equipment

  73825 A-6E

  CX663 A-6E

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  97

  Říjen 2024

• Page 98

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX1067 P-39Q

  1/48 Arma Hobby

  EX1068 P-39Q TFace

  1/48 Arma Hobby

  EX1069 B-17F (alternate nose,

  frame X) TFace

  1/48 Eduard

  EX1070 A-4M TFace

  1/48 Magic Factory

  CX670 Chinook HC.1

  1/72 Airfix

  CX671 F-35B

  1/72 Tamiya

  CX672 F-35B RAM coating

  1/72 Tamiya

  CX673 P-51D

  1/72 Eduard

  EX1068 P-39Q TFace

  EX1068 P-39Q TFace

  EX1069 B-17F (alternate nose, frame X) TFace

  CX670 Chinook HC.1

  EX1069 B-17F (alternate nose, frame X) TFace

  CX670 Chinook HC.1

  EX1068 P-39Q TFace

  EX1068 P-39Q TFace

  EX1067 P-39Q

  EX1067 P-39Q

  INFO Eduard98

  Říjen 2024

• Page 99

  MASKY

  EX1070 A-4M TFace

  CX671 F-35B

  EX1070 A-4M TFace

  CX671 F-35B

  EX1070 A-4M TFace EX1070 A-4M TFace

  INFO Eduard

  99

  Říjen 2024

• Page 100

  NOVINKY

  ŘÍJEN 2024

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  2148 L-410UVP Turbolet 1/72 Limited

  11180 THEY FOUGHT TO REBUILD Dual Combo 1/48 Limited

  82108 P-51B/C Mustang w/ dorsal fin 1/48 ProfiPACK

  7047 L-39ZA 1/72 ProfiPACK

  53315 USS Midway CV-41 part 2 1/350 Trumpeter

  36522 Humvee M1097A2 1/35 ICM

  36523 Sd.Kfz.234/2 1/35 MiniArt

  36524 Leopard 2 A7V 1/35 Tamiya

  481150 P-39Q landing flaps 1/48 Arma Hobby

  491477 P-39Q 1/48 Arma Hobby

  491479 A-4M mod. 1970 1/48 Magic Factory

  491480 A-4M mod. 1975 1/48 Magic Factory

  72741 F-35B exhaust nozzle 1/72 Tamiya

  73831 Chinook HC.1 1/72 Airfix

  73832 F-35B 1/72 Tamiya

  73833 Chinook HC.1 cargo seatbelts STEEL 1/72 Airfix

  73834 Chinook HC.1 cargo seats STEEL 1/72 Airfix

  FE1477 P-39Q 1/48 Arma Hobby

  FE1478 P-39Q seatbelts STEEL 1/48 Arma Hobby

  FE1479 A-4M mod. 1970 1/48 Magic Factory

  FE1480 A-4M mod. 1975 1/48 Magic Factory

  FE1481 A-4M seatbelts STEEL 1/48 Magic Factory

  SS831 Chinook HC.1 1/72 Airfix

  SS832 F-35B 1/72 Tamiya

  EX1067 P-39Q 1/48 Arma Hobby

  EX1068 P-39Q TFace 1/48 Arma Hobby

  EX1069 B-17F (alternate nose, frame X) TFace 1/48 Eduard

  EX1070 A-4M TFace 1/48 Magic Factory

  CX670 Chinook HC.1 1/72 Airfix

  CX671 F-35B 1/72 Tamiya

  CX672 F-35B RAM coating 1/72 Tamiya

  CX673 P-51D 1/72 Eduard

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  BIG49420 SMB-2 Super Mystere 1/48 Special Hobby

  BIG49421 B-26B Marauder PART I 1/48 ICM

  BIG49422 B-26B Marauder PART II 1/48 ICM

  BIG49423 B-24J PART I 1/48 Hobby Boss

  BIG49424 B-24J PART II 1/48 Hobby Boss

  BIG72182 A-6E 1/72 Trumpeter

  INFO Eduard100

  Říjen 2024

• Page 101

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  644284 Bulldog Mk.II LööK 1/48 Airfix

  674019 B-24H LööK 1/72 Airfix

  6481029 B-24J engines PRINT 1/48 Hobby Boss

  6481033 P-51B Birdcage canopy cockpit PRINT 1/48 Eduard

  6481035 A-10C ejection seat PRINT 1/48 Great Wall Hobby

  6481038 Fw 190A seat w/ integral belts PRINT 1/48 Eduard

  6481040 P-51B/C seat w/

  integral belts Type 2 PRINT 1/48 Eduard

  6481041 P-51B/C seat w/

  integral belts Type 3 PRINT 1/48 Eduard

  6481042 SM.79 wheels 1/48 Flashback

  6481043 SM.79 propellers 1/48 Flashback

  672360 P-51D wheel bays PRINT 1/72 Eduard

  672380 B-24H wheels 1/72 Airfix

  672382 F-4E parachute PRINT 1/72 Fine Molds

  672384 P-51D undercarriage legs PRINT 1/72 Eduard

  672386 B-24H engines PRINT 1/72 Airfix

  672387 Tornado ejection seats 1/72 Revell

  644285 B-24J LööKplus 1/48 Hobby Boss

  644286 A-10C LööKplus 1/48 Great Wall Hobby

  SIN648131 P-51B/C ADVANCED 1/48 Eduard

  SIN648133 A-10C armament 1/48 Great Wall Hobby

  3DL48196 P-39Q SPACE 1/48 Arma Hobby

  3DL48197 A-4M mod. 1970 SPACE 1/48 Magic Factory

  3DL48198 A-4M mod. 1975 SPACE 1/48 Magic Factory

  3DL72043 Chinook HC.1 SPACE 1/72 Airfix

  3DL72044 F-35B SPACE 1/72 Tamiya

  3DL72045 L-410UVP SPACE 1/72 Eduard

  3DL72046 L-39ZA SPACE 1/72 Eduard

  ŘÍJEN 2024

  OBTISKY

  D32023 Bf 109G stencils 1/32 Revell/Hasegawa

  INFO Eduard

  101

  Říjen 2024

• Page 102

  POSTAVENO

  postavil Braňo Herain

  #R0022

  MARKING H

  stránka produktu

  Bf 109G-10

  1/72

  INFO Eduard102

  Říjen 2024

• Page 103

  POSTAVENO

  Bf 109G-10, WNr. 152xx6, 11./JG 300, Praha-Kbely, Československo, květen 1945

  Stroj, nalezený na konci války před hangárem na

  letišti Praha Kbely, pochází z výrobní série 152xxx

  z produkce továrny Erla v Lipsku. Stroje z této

  výrobní série byly vybaveny křídlem s většími

  boulemi na horní ploše umožňujícími používání

  větších kol, tedy kol stejného typu, jaký se použí-

  val u strojů Bf 109G-10 vyráběných v továrně WNF

  a její pobočce Diana. Trup a horní plochy křídla

  jsou pravděpodobně nastříkány barvami RLM

  81/82, i když někteří badatelé se přiklánějí k jed-

  nobarevné variantě kamufláže nastříkané barvou

  RLM 81. Spodní plochy křídla zůstaly bez nátěru,

  pouze části dodávané externími dodavateli byly

  nastříkány barvou RLM 76. Motorový kryt, pochá-

  zející z jiného letounu, je kamuflovaný barvami

  RLM 74/75/76. U výrobního čísla na svislé ocasní

  ploše je čitelná první trojice číslic (152) a poslední

  číslice (6).

  INFO Eduard

  103

  Říjen 2024

• Page 104

  POSTAVENO

  Bf 109G-10

  1/72

  postavil Braňo Herain

  #R0022

  stránka produktu

  INFO Eduard104

  Říjen 2024

• Page 105

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  105

  Říjen 2024

• Page 106

  POSTAVENO

  1/48

  P-51D Mustang

  postavil Mariusz Hasiuk

  #82102

  Použité doplňky:

  648487 P-51D Hamilton Standard propelle (Brassin)

  648517 P-51D gun bays (Brassin)

  648555 P-51D engine (Brassin)

  648570 P-51D gun sights (Brassin)

  648647 P-51D wheels block tread 2 (Brassin)

  648742 P-51D wheel bay PRINT (Brassin)

  648872 P-51D/ K radiator PRINT (Brassin)

  INFO Eduard106

  Říjen 2024

• Page 107

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  107

  Říjen 2024

• Page 108

  POSTAVENO

  1/48

  P-51B Mustang

  Birdcage canopy

  Použité doplňky:

  648991 P-51B/C wheels block tread 2 (Brassin)

  648997 P-51B/C gun bays PRINT (Brassin)

  6481004 P-51B/C engine (Brassin)

  6481006 P-51B/C Hamilton Standard propeller (Brassin)

  postavil Paolo Portuesi

  #82107

  MARKING A

  stránka produktu

  INFO Eduard108

  Říjen 2024

• Page 109

  POSTAVENO

  P-51B-15-NA, 43-24857, Capt. Robert M. Barkey, 318th FS, 325th FG, 15th AF, Lesina, Italy, June 1944

  Robert Barkey byl po počátečním výcviku přidě-

  len k jednotce nazývané "Checkertail Clan" (319th

  FS, 325th FG) létající v Africe na letounech P-40.

  Po přeškolení na letouny P-47 koncem roku 1943

  byl s jednotkou převelen do Itálie. Prvního vítěz-

  ství dosáhl Barkey 22. února 1944, kdy sestřelil

  dvě Bf 109, obě pilotované esy elitní německé

  JG 26. Další Bf 109 zničil 24. května 1944.

  Po přezbrojení jednotky na P-51B Mustang dosáhl

  Barkey 6. června 1944 svého posledního, pátého

  sestřelu. Do výslužby odešel v hodnosti Major

  v roce 1961. Za druhé světové války absolvoval

  53 bojových letů a dosáhl pěti potvrzených vítěz-

  ství a jednoho pravděpodobného. Barkeyho Mus-

  tang s číslem 90 nesl na levé straně motorového

  krytu jméno jeho manželky Dorothy.

  INFO Eduard

  109

  Říjen 2024

• Page 110

  ON APPROACH

  LISTOPAD 2024

  644287

  P-39Q LööK

  1/48 Arma Hobby

  674022

  Bf 109G-14/AS LööK

  1/72 Eduard

  BIG5374 USS Ranger CV-4 1/350 Trumpeter

  BIG49425 A-10C 1/48 Great Wall Hobby

  BIG49426 B-17F regular nose PART I 1/48 Eduard

  BIG49427 B-17F alternate nose (frame X) PART I 1/48 Eduard

  BIG49428 B-17F PART II 1/48 Eduard

  BIG72183 B-24H 1/72 Airfix

  644287 P-39Q LööK 1/48 Arma Hobby

  674022 Bf 109G-14/AS LööK 1/72 Eduard

  6481032 P-51B Malcolm Hood canopy cockpit PRINT 1/48 Eduard

  6481036 P-38F/G left engine PRINT 1/48 Tamiya

  6481039 P-51B/C seat w/ integral belts Type 1 PRINT 1/48 Eduard

  6481044 Bulldog gun barrels PRINT 1/48 Airfix

  6481045 Bulldog wheels 1/48 Airfix

  6481046 Bulldog seat PRINT 1/48 Airfix

  6481047 F4U-1A seat w/ integral belts PRINT 1/48 Magic Factory

  6481048 F4U-2 seat w/ integral belts PRINT 1/48 Magic Factory

  6481049 P-39 exhaust stacks fishtail PRINT 1/48 Arma Hobby

  6481050 P-39 exhaust stacks rounded PRINT 1/48 Arma Hobby

  6481053 P-39 gun barrels 1/48 Arma Hobby

  6481054 P-39 seat PRINT 1/48 Arma Hobby

  672388 Bf 109G-10 cockpit PRINT 1/72 Eduard

  672390 F-35B wheels 1/72 Tamiya

  672391 F-35B ejection seat PRINT 1/72 Tamiya

  674020 Bf 109G-10 LööKplus 1/72 Eduard

  674021 B-24H LööKplus 1/72 Airfix

  SIN67225 F-35C armament 1/72 Italeri

  BIG ED (listopad)

  BRASSIN (listopad)

  LöökPlus (listopad)

  BIGSIN (listopad)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109G-14/AS v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-39Q v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  6481032

  P-51B Malcolm Hood canopy cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kokpit pro P-51B s překrytem kabiny typu

  Malcolm Hood v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 43 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard110

  Říjen 2024

• Page 111

  6481036

  P-38F/G left engine PRINT

  1/48 Tamiya

  6481039

  P-51B/C seat w/ integral belts Type 1 PRINT

  1/48 Eduard

  6481044

  Bulldog gun barrels PRINT

  1/48 Airfix

  Brassinová sada - detailní levý motor pro P-38F

  nebo P-38G v měřítku 1/48. Sada obsahuje též

  kryty motoru. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 43 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-51B nebo

  P-51C v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - hlavně kulometů pro Bulldog v měřítku

  1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ON APPROACH

  INFO Eduard

  111

  Říjen 2024

• Page 112

  ON APPROACH

  LISTOPAD 2024

  6481045

  Bulldog wheels

  1/48 Airfix

  6481046

  Bulldog seat PRINT

  1/48 Airfix

  6481047

  F4U-1A seat w/ integral belts PRINT

  1/48 Magic Factory

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bulldog

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - sedačka pilota pro Bulldog v měřítku

  1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  Brassinová sada - sedačka pilota pro F4U-1A

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Magic Factory

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  INFO Eduard112

  Říjen 2024

• Page 113

  ON APPROACHLISTOPAD 2024

  6481048

  F4U-2 seat w/ integral belts PRINT

  1/48 Magic Factory

  6481049

  P-39 exhaust stacks fishtail PRINT

  1/48 Arma Hobby

  6481050

  P-39 exhaust stacks rounded PRINT

  1/48 Arma Hobby

  Brassinová sada - sedačka pilota pro F4U-2

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Magic Factory

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky typu "rybí ocas" pro P-39

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky s kruhovým průřezem

  pro P-39 v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard

  113

  Říjen 2024

• Page 114

  ON APPROACH

  6481053

  P-39 gun barrels

  1/48 Arma Hobby

  Brassinová sada - hlavně kulometů pro P-39

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672388

  Bf 109G-10 cockpit PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109G-10

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 11 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  6481054

  P-39 seat PRINT

  1/48 Arma Hobby

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-39

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Arma Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  LISTOPAD 2024

  INFO Eduard114

  Říjen 2024

• Page 115

  ON APPROACH

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-35B v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  672390

  F-35B wheels

  1/72 Tamiya

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro F-35B v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  672391

  F-35B ejection seat PRINT

  1/72

  LISTOPAD 2024

  INFO Eduard

  115

  Říjen 2024

• Page 116

  ON APPROACH

  LISTOPAD 2024

  674020

  Bf 109G-10 LööKplus

  1/72 Eduard

  Soubor 3 sad pro Bf 109G-10 v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - vrtule

  - kola podvozku

  674021

  B-24H LööKplus

  1/72 Airfix

  Soubor 3 sad pro B-24H v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  INFO Eduard116

  Říjen 2024

• Page 117

  SIN67225

  F-35C armament

  1/72 Italeri

  Soubor 4 sad pro F-35C v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Italeri

  - AIM-120C AMRAAM

  - GBU-12

  - GBU-31(V)3/B JDAM

  - AIM-9X

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHLISTOPAD 2024

  INFO Eduard

  117

  Říjen 2024

• Page 118

  FOTOLEPTY

  53316 USS Midway CV-41 part 3 1/350 Trumpeter

  36525 Studebaker US6-U3 1/35 ICM

  481151 Mi-24P cargo interior 1/48 Trumpeter

  481152 P-39N landing flaps 1/48 Arma Hobby

  481153 F-4C exterior 1/48 Hobby 2000/Academy

  481154 F-4C air brakes 1/48 Hobby 2000/Academy

  491482 Mi-24P 1/48 Trumpeter

  491484 P-39N 1/48 Arma Hobby

  491486 F-4C 1/48 Hobby 2000/Academy

  73835 F-15C 1/72 Fine Molds

  73836 F-15D 1/72 Fine Molds

  73837 F-35C 1/72 Italeri

  ZOOMY

  FE1482 Mi-24P 1/48 Trumpeter

  FE1483 Mi-24P seatbelts STEEL 1/48 Trumpeter

  FE1484 P-39N 1/48 Arma Hobby

  FE1485 P-39N seatbelts STEEL 1/48 Arma Hobby

  FE1486 F-4C 1/48 Hobby 2000/Academy

  FE1487 F-4C seatbelts STEEL 1/48 Hobby 2000/Academy

  SS835 F-15C 1/72 Fine Molds

  SS836 F-15D 1/72 Fine Molds

  SS837 F-35C 1/72 Italeri

  MASKY

  EX1071 Mi-24P 1/48 Trumpeter

  EX1072 Mi-24P TFace 1/48 Trumpeter

  EX1073 P-39N 1/48 Arma Hobby

  EX1074 P-39N TFace 1/48 Arma Hobby

  EX1075 F-4C TFace 1/48 Hobby 2000/Academy

  CX674 F-15C 1/72 Fine Molds

  CX675 F-15D 1/72 Fine Molds

  CX676 Bf 109G wings leading edge wavy lines 1/72

  SPACE

  3DL48199 Mi-24P SPACE 1/48 Trumpeter

  3DL48200 Mustang Mk.III SPACE 1/48 Eduard

  3DL48201 P-39N SPACE 1/48 Arma Hobby

  3DL48202 F-4C SPACE 1/48 Hobby 2000/Academy

  3DL72047 F-15C SPACE 1/72 Fine Molds

  3DL72048 F-15D SPACE 1/72 Fine Molds

  3DL72049 F-35C SPACE 1/72 Italeri

  ON APPROACH

  LISTOPAD 2024

  INFO Eduard118

  Říjen 2024

• Page 119

  FOTOLEPTY

  53316 USS Midway CV-41 part 3 1/350 Trumpeter

  36525 Studebaker US6-U3 1/35 ICM

  481151 Mi-24P cargo interior 1/48 Trumpeter

  481152 P-39N landing flaps 1/48 Arma Hobby

  481153 F-4C exterior 1/48 Hobby 2000/Academy

  481154 F-4C air brakes 1/48 Hobby 2000/Academy

  491482 Mi-24P 1/48 Trumpeter

  491484 P-39N 1/48 Arma Hobby

  491486 F-4C 1/48 Hobby 2000/Academy

  73835 F-15C 1/72 Fine Molds

  73836 F-15D 1/72 Fine Molds

  73837 F-35C 1/72 Italeri

  ZOOMY

  FE1482 Mi-24P 1/48 Trumpeter

  FE1483 Mi-24P seatbelts STEEL 1/48 Trumpeter

  FE1484 P-39N 1/48 Arma Hobby

  FE1485 P-39N seatbelts STEEL 1/48 Arma Hobby

  FE1486 F-4C 1/48 Hobby 2000/Academy

  FE1487 F-4C seatbelts STEEL 1/48 Hobby 2000/Academy

  SS835 F-15C 1/72 Fine Molds

  SS836 F-15D 1/72 Fine Molds

  SS837 F-35C 1/72 Italeri

  MASKY

  EX1071 Mi-24P 1/48 Trumpeter

  EX1072 Mi-24P TFace 1/48 Trumpeter

  EX1073 P-39N 1/48 Arma Hobby

  EX1074 P-39N TFace 1/48 Arma Hobby

  EX1075 F-4C TFace 1/48 Hobby 2000/Academy

  CX674 F-15C 1/72 Fine Molds

  CX675 F-15D 1/72 Fine Molds

  CX676 Bf 109G wings leading edge wavy lines 1/72

  SPACE

  3DL48199 Mi-24P SPACE 1/48 Trumpeter

  3DL48200 Mustang Mk.III SPACE 1/48 Eduard

  3DL48201 P-39N SPACE 1/48 Arma Hobby

  3DL48202 F-4C SPACE 1/48 Hobby 2000/Academy

  3DL72047 F-15C SPACE 1/72 Fine Molds

  3DL72048 F-15D SPACE 1/72 Fine Molds

  3DL72049 F-35C SPACE 1/72 Italeri

  ON APPROACH

  GUSTAV pt.3 #2150Bf 109G-6/AS and Bf 109G-14/AS 1/72

  LISTOPAD 2024

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard

  119

  Říjen 2024

• Page 120

  ON APPROACH

  LISTOPAD 2024

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard120

  Říjen 2024

• Page 121

  ON APPROACH

  Mustang Mk.III 1/48

  #82109

  FZ152, W/Cdr Stanisław Skalski, No. 133 (Polish) Wing,

  Holmsley South, Velká Británie, červen - srpen 1944

  FB387, S/Ldr Eugeniusz Horbaczewski, No. 315 Squadron,

  Brenzett, Kent, Velká Británie, srpen 1944

  FB260, G/Cpt Brian Alexander Eaton, No. 329 Wing,

  Itálie, podzim 1944

  FZ152, W/Cdr Stanisław Skalski, No. 133 (Polish) Wing,

  Coolham, Velká Británie duben - květen 1944

  FZ181, F/Sgt A.J. Fellows, No. 19 Squadron,

  Funtington, Velká Británie, duben – květen 1944

  HB900, F/Lt R.A. Wild DFC, No. 112 Squadron, Creti LG,

  Itálie, červenec 1944

  FB254, No. 260 Squadron, Cutella LG, Itálie, duben - květen 1944

  LISTOPAD 2024

  INFO Eduard

  121

  Říjen 2024

• Page 122

  ON APPROACH

  P-51D-5 Mustang

  1/72

  #70171

  LISTOPAD 2024

  s/n 44-13321, Lt. George Earl Preddy,

  487th FS, 352nd FG, 8th AF, Bodney,

  Velká Británie, červenec 1944

  s/n 44-13606, Capt. Claude James Crenshaw,

  369th FS, 359th FG, 8th AF, East Wretham,

  Velká Británie, září 1944

  s/n 44-13318, Lt. Col. Thomas Lloyd Hayes Jr.,

  364th FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, Velká Británie,

  srpen 1944

  s/n 44-13859, Lt. Walter Mullins, 55th FS,

  20th FG, 8th AF, Kings Cliffe, Velká Británie,

  září 1944

  s/n 44-13321, Capt. John M. Simmons Jr., 317th FS,

  325th FG, 15th AF, Lesina, Itálie, srpen 1944

  INFO Eduard122

  Říjen 2024

• Page 123

  Bf 109G-4, WNr. 19257,

  Fw. Viktor Petermann, 5./JG 52,

  Anapa, SSSR, červen 1943

  Bf 109G-4/Trop, WNr. 10795,

  Oblt Wolfgang Tonne, 3./JG 53,

  Bizerta, Tunisko, únor 1943

  Bf 109G-4/R6, Obfw. Rainer Pöttgen,

  3. /JG 27, Fels am Wagram, Rakousko,

  únor 1944

  Bf 109G-4/R6, Hptm. Waldemar Wübke, 7. /JG 54, Lille-Vendeville, Francie, březen 1943

  ON APPROACH

  Bf 109G-4

  1/48

  #84203

  LISTOPAD 2024

  INFO Eduard

  123

  Říjen 2024

• Page 124

  ON APPROACH

  LISTOPAD 2024

  F6F-3

  1/48

  Reedice

  #8227

  Lt Lochridge, VF-34,

  ostrov Nissan, 1944

  Lt. Oscar Ivan Chenoweth, VF-38,

  Segi Point, ostrov New Georgia, září 1943

  Ens. Gordon Arthur Stanley, VF-27,

  USS Princeton (CVL-23), October 1944

  VF-8, USS Intrepid, léto 1943

  OTU VF-2, NAS Melbourne, Austrálie, říjen 1944

  INFO Eduard124

  Říjen 2024

• Page 125

  ON APPROACHLISTOPAD 2024

  DH-2

  1/48

  Reedice

  #8094

  INFO Eduard

  125

  Říjen 2024

• Page 126

  SVÁTEK MODELÁŘSKÝCH DUŠÍ Jan Zdiarský

  O tom, že máme za sebou další ročník E

  -

  Daye,

  vědí z úvodníku tohoto čísla Infa i ti z vás, kteří

  minulý víkend v Milovicích nebyli, nebo které in-

  formace o konání největšího českého a zcela jistě

  jednoho z největších evropských modelářských

  setkání minula.

  Jako už po několik posledních let za sebou mi

  připadl, mimo jiných, úkol zkoordinovat účast

  modelářských klubů. To znamenalo vyrovnat

  hladiny jejich požadavků a proseb s možnostmi

  a zkrátka zajistit to, aby kromě soutěžních mo-

  delů mohly výstavu ozdobit i prezentace klubů

  napříč Českou republikou, ale také ze Slovenska

  a Itálie. A aby k tomu měly vhodné podmínky,

  a také aby nám, zejména při jejich rozjezdu,

  nevznikal chaos.

  Takové klubové výstavy jsou pak velmi pes-

  tré. Jsou zde špičkově postavené modely, ne-

  dokončené projekty, kroniky klubů, fotografie,

  misky s bonbony a dalšími dobrotami pro kolemj-

  doucí, fešné ubrusy a sošky, ceny z jiných soutěží…

  Ačkoliv tematické výstavy – SIGy – postupem

  let ubývají, klubových prezentací přibývá. SIG

  jsme letos měli pouze jediný, zaměřený na mod-

  ely z oblasti SCI

  -

  FI. Vystavujících klubů bylo na

  letošním E

  -

  Dayi jednatřicet a zabíraly stoly

  o celkové délce více než 70 metrů. Letošní rok

  jsme museli oželet účast několika moravských

  klubů, jejichž členové po ohromných záplavách

  řešili úplně jiné starosti.

  Účelem toho, co píšu, ale není statistika účasti,

  ač i ta je hodna zveřejnění. Chtěl bych se s vámi

  podělit o něco jiného. Je to směsice z pocitů, které

  z těchto klubových výstav mám. Letos víc než

  v předchozích dvou letech mě představitelé klubů

  už při registraci žádali, aby mohli dostat místo

  vedle konkrétního spřáteleného klubu, se kterým

  sousedili třeba před rokem. E

  -

  Day více než jiné

  soutěže dává prostor pro vzájemné sdílení času

  – během pátečního odpoledne, v sobotu pak po

  celý den. A že se v pátek večer, po zavření haly,

  pak pokračuje v nějaké hospůdce, není třeba ani

  dodávat.

  E

  -

  Day tak vytváří skvělé podmínky pro

  navazování a utužování přátelství, která jsou

  v každém takovémto hobby důležitá. Pokud

  tedy nejste modelář samotářského typu. Lidé

  z různých klubů si nejen vyměňují zkušenosti,

  tipy a nové modelářské techniky, vzájemně pro

  kamarády vozí upečené buchty a koláče, kávu

  v termosce a samozřejmě i nějakou tu lahvinku

  či placatici. Co kdyby bylo v tankové hale sychra-

  vo a chladno, že?

  Většina z modelářů, tvořících klubové prez-

  entace, měla zároveň své modely i v soutěži

  samotné Czech Model Masters. Znamenalo to

  pro ně tedy povětšinou v pátek odpoledne pro-

  jít se svými modely registrací a pak poskládat

  svatostánek svého klubu tak, aby pokud mož-

  no něčím vynikal nad ostatními. Druhý den pak

  zařídit nějaké ty obchody ve stáncích prodejců,

  workshopy a besedy a jinak se už věnovat tomu,

  co v modelařině hraje prim, dokonce i před tím

  lepením, tmelením, broušením, stříkáním a jinou

  okultní alchymií; a to je povídání.

  Dříve jsem to tolik neřešil, patříte-li mezi or-

  ganizátory takovéto akce, na dění okolo sebe

  pohlížíte jaksi jinýma očima než normální účast-

  níci, ovšem právě ony požadavky na umístění

  konkrétních klubů k sobě mne k tomu tento

  rok dovedly – víc si všímat, co se za klubovými

  stoly děje. A tam můj zrak objevil oázy klidu

  a pohody uprostřed tlačenic a ruchu, jaký s se-

  bou takováto výstava přináší. A pochopil jsem

  tím, že klubová výstava není pro její tvůrce jen

  možností prezentace – prostor, který na E

  -

  Dayi

  kluby dostanou, zároveň vytváří skvělé zázemí,

  ve kterém modeláři relaxovali, v klidu si povída-

  li a kam se uchylovali, když bylo potřeba si

  odpočinout od všeobecného ruchu. Prožívali tam

  klid ve společnosti stejně naladěných lidí, se

  kterými se třeba vidí jen jednou či dvakrát za rok

  – na E

  -

  Dayi a nějaké soutěži na půli cesty. Seděli

  tam spokojení a užívali si svého modelářského

  svátku s pocity, jaké asi zažívají lidé, kteří se

  rozvalí na lehátko na pláži. Ale kromě toho zde

  mají okolo sebe kamarády ze vzdálených míst,

  tisíce témat, o kterých mluvit a špičkové modely

  světové úrovně na dosah několika kroků. A to je

  zcela jistě jednou z důležitých věcí, proč modeláři

  na E

  -

  Day rádi jezdí. Je to svátek pro jejich duše.

  A z naší strany je to tak trošku poděkování,

  že svým koníčkem a svým zájmem umožňují

  firmám, jako jsme my, existovat. Potřebujeme se

  navzájem. A řekl bych, že se máme i navzájem

  rádi. Alespoň letošní E

  -

  Day mne v tom znovu

  utvrzoval.

  INFO Eduard126

  Říjen 2024

• Page 127

• Page 128

  Modelářský kroužek KPM Křížem Krážem z.s.

  a KPM Albatros Praha p.s.

  pořádají s podporou Městské části Praha-Libuš

  modelářskou soutěž a zároveň výstavu modelů

  Písnice Model Open 2024

  Kde: Junior klub,

  ul. Na okruhu č.p. 395/1, PRAHA-4 Písnice

  Kdy: v sobotu 19. října 2024

  Věkové kategorie: mladší žáci, starší žáci, junioři, senioři.

  Velká letadla - 1:48 a větší

  Malá letadla - 1:72 a menší

  Velká bojová technika - 1:48 a větší

  Malá bojová technika - 1:72 a menší

  Automobily (bez rozdílu měřítka)

  Lodě (bez rozdílu měřítka)

  Diorámy (bez rozdílu měřítka)

  Figury (bez rozdílu měřítka)

  Modely v měřítku H0

  Hodnocení: porovnávací systém (komisemi rozhodčích z řad přítomných modelářů)

  Kontaktní osoby:

  ředitel soutěže Ing. František Čech 602 360 925

  e-mail a web: klub@modelari.eu www.modelari.eu

  www.modelari.eu – zde naleznete propozice k PMO 2024

  Na soutěž se bude možné přihlásit elektronicky prostřednictvím formuláře umístěného

  na internetové stránce www.modelari.eu a to cca 10 dní před začátkem soutěže.

• Page 129

• Page 1

• Page 2

• Úvodník

  
  

  Vážení přátelé,

  ačkoli všichni víme, že dvakrát nevstoupíme do stejné řeky a historie se nikdy neopakuje, někdy máme pocit, že se stala výjimka a historie se přeci jen opakuje. Přesně ten pocit jsem měl před dvěma týdny, kdy začalo pršet a přišly povodně, které zdevastovaly východ naší země. V roce 2002, před druhým ročníkem E-daye, to bylo podobné. Srpnové povodně tehdy prošly celou zemí a bohužel také areálem plzeňské střelnice, kde se konaly první ročníky E-daye. Díky úsilí členů spolupořádajících modelářských klubů, plzeňského a kaznějovského, byl tehdy areál vyčištěn, připraven a E-day proběhl ve stanoveném termínu. Dnes máme na kontě dalších 19 ročníků, a věřte tomu nebo ne, mnozí z těch, kdo organizovali a zachránili E-day v roce 2002, s námi byli na E-dayi i letos, a mnozí z nich se opět podíleli na jeho organizaci. Letos jsme naštěstí nemuseli akci ani areál zachraňovat. Letošní povodeň byla v mnoha oblastech naší země opět devastující, ale po 22 letech jsme o mnoho dál, díky přesné předpovědi byla země mnohem lépe připravena, také střední Čechy ani Milovice jí nebyly zasaženy. Přesto mnoha modelářů povodeň zasáhla, zatopila například kancelář sazeče časopisu Revi v Ostravě a znemožnila kolegům vydat aktuální číslo časopisu a zabránila i jejich účasti na E-dayi. Mnozí modeláři při povodních pomáhali a pomáhají, například Pepa Choreň, jeden s nejlepších českých modelářů, youtuber a povoláním hasič přijel do Milovic ne ze severočeského Mostu, kde bydlí, ale ze Slezska, kde tým mosteckých hasičů pomáhá při likvidaci následků povodně. A večer po výstavě se do Slezska zase vrátil.

  Snad na každém E-dayi, možná i na každé modelářské soutěži nejen v Čechách, se diskutuje otázka, jaká je budoucnost modelařiny. Letos tomu nebylo jinak. Vypadá to, že modelářská komunita cítí jistý pocit ohrožení. Ovšem o blížícím se konci a zániku modelařiny se mluví už dlouho, snad někdy od konce devadesátých let. Podle těch řečí je konec v dohledu, někdy to vypadá, že diskutující dávají modelářům rok, nanejvýš dva. V realitě ovšem konec ne a ne nastat. Modeláři jsou tu stále a jak to tak vypadá, mají se k světu. Vždyť jen v Čechách máme nějakou modelářskou výstavu prakticky každý víkend, a v některých týdnech máme i dvě či tři výstavy. Samozřejmě jsme někde úplně jinde, než jsme byli v devadesátkách, a to ani nemluvím o osmdesátkách. Svět se změnil a mění se dál, s ním se měníme i my, náš koníček i průmysl, zásobující ho stále novými a novými, a především kvalitními výrobky. Při pohledu na nabídku modelářských obchodů, pravda, dnes většinou internetových, jen přechází zrak. Tam není vidět žádný pokles aktivity a zmenšování sortimentu, naopak vidíme až neskutečnou aktivitu a záplavu novinek, vydávaných měsíc, co měsíc. Ostatně Eduard k ní přispívá nemalým dílem. Nevypadá to na stagnaci a zánik, vypadá to naopak na zlaté časy aktivity, tvořivosti a hojnosti.

  Pokud bychom přijali za svou teorii jednoho slavného egyptologa a nyní i senátora, že každá civilizace projde vrcholem svého vývoje, aby se následně zhroutila, pak patrně prožíváme ten zlatý věk a možná i vrchol vývoje našeho hobby. Já tedy pevně věřím, že na konci ještě zdaleka nejsme, že máme stále mnohé, především technologické rezervy, a ještě máme co vymýšlet, vynalézat a čím nadchnout modeláře dnešní i budoucí. Také věřím, že přinejmenším tady u nás v Evropě nás nedostane ani demografie. V Milovicích to letos stejně jako v minulých letech rozhodně nevypadalo jako v domově důchodců. Jak mezi návštěvníky, tak mezi vystavujícími modeláři byly zastoupeny všechny věkové skupiny a nás dědků rozhodně nebyla většina. Možná od té dědkovské menšiny nakonec pochází ta vize brzkého zániku, protože takový pohled na svět zkrátka starší lidé mnohdy mají bez ohledu na národnost, sociální status, rodinný stav a praktikované koníčky. Ale tady mi také přijde, že ani v tomto bodě na tom není modelařina tak zle. Jak na modelářských výstavách, tak na diskuzních fórech výrazně převažují optimisticky naladění jedinci, věčně lační po novinkách a nespokojení s jejich množstvím. Což je v dnešní době hojnosti přinejmenším na pováženou!

  Já jsem tedy knihu pana profesora Bárty o zániku civilizací četl, ale po zralé úvaze jsem jeho závěry nepřijal. Řekl bych, že to má z toho, že velká část jeho aktivní činnosti probíhá v hrobkách a v hrobech. On pohled na svět z hrobky je prostě takový… řekněme specifický. Když jste v hrobě, tak je jasné, jak to všechno nakonec skončí.

  Letos jsme na E-dayi natáčeli na několik kamer, měli jsme tam i několik fotografů, nahrávali jsme kotle a besedy i workshopy. Kompletní reportáž z 21. ročníku E-daye přineseme v polovině října ve zvláštním vydání Infa.

  
  

  Dva týdny před E-dayem proběhla jedna malá, relativně krátká, ale přesto důležitá schůzka. Týkala se peněz, které jsme před čtyřmi lety vybrali ve sbírce na podporu Václava Šorela, který bojoval s těžkou nemocí. Václav svoji poslední životní bitvu nakonec v září roku 2020 prohrál. Po jeho odchodu zůstalo na kontě nadačního fondu Znesnáze21 téměř třičtvrtě miliónu korun. Tyto peníze byly letos v září převedeny do nově založené Nadace Václava Šorela, kterou vede jeho dcera, Magdaléna Šorelová. Členy správní rady nadace zůstávám já a MUDr. Zdeněk Šebesta. Nadace má za cíl podporu dětských modelářských kroužků, dětských soutěží, dětské modelářské reprezentace a dalších aktivit, souvisejících s výchovou mladé modelářské generace. O Nadaci Václava Šorela přineseme základní informace o činnosti a plánech nadace, kontakty, podmínky využití podpory z fondu nadace a další důležité informace v dalších číslech Infa. Věříme, že i její činnost přispěje k tomu, aby tady s námi modelařina zůstala ještě dlouhá léta a užilo si ji, pokud možno, i mnoho dalších generací.
  

  Říjnovými novinkami vás nebudu v úvodníku zdržovat, už jsou přes týden na trhu, znáte je a důkladně se s nimi seznámit můžete na následujících stránkách. Přeji vám příjemné chvíle strávené s dnešním vydáním vašeho oblíbeného časopisu!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  
  

• OHŇOSTROJ NAD BUDAPEŠTOU

  Nebo nad Budapešťou. Z hora padajú svetlice a markery z palúb bombardérov, a zo zeme osvetľujú útočníkov svetlomety protilietadlového delostrelectva a trasírky striel obrannej paľby.

  
  

  Najväčší nočný nálet RAF na hlavné mesto Maďarska.

  Text: Peter Kaššák

   

  V roku 1944 nadobudla maďarská ropa ďalší význam pri plánovaní pre Tretiu Ríšu. Maďarská ropa mala vždy mimoriadnu hodnotu vzhľadom na jej 30-percentný obsah benzínu v porovnaní s priemerným obsahom benzínu v nemeckej a rakúskej rope nepresahujúcim 10 percent. V Geilenbergovom disperznom programe mali zohrávať dôležitú úlohu pri výrobe benzínu závody označené ako Ofen, ktoré boli primitívnymi závodmi na výrobu základných produktov. Plánovalo sa vyše dvadsať týchto tovární a ich najefektívnejšou surovinou by bola maďarská ropa, pri použití ktorej by odber benzínu z týchto elektrární „bol trikrát taký veľký, ako by dovolilo použitie nemeckej ropy“. Zatiaľ čo kapacity maďarských rafinérií boli v porovnaní s inými väčšími rafinériami v iných európskych krajinách držaných Osy malé, ich hodnota pre Ríšu bola značne neúmerná ich kapacitám z dôvodu ich strategickej polohy a toho, že maďarská ropa sa ťažila nadmieru maďarskej spracovateľskej kapacity. Letecká ofenzíva proti dôležitým maďarským strategickým vojnovým cieľom začala vo februári 1944, ale prvý nálet na ropnú rafinériu bol 14. júna 1944, ktorý vykonalo USAAF za denného svetla. Prvý nočný útok na rafinériu Almásfüzitő sa uskutočnil v noci z 12. na 13. júna 1944. Jeho aktérmi boli posádky 205. skupiny RAF. A ďalšie útoky na maďarské rafinérie na seba nenechali dlho čakať...

    

  Útok 205. Group RAF na rafinériu Shell, Budapešť

   Do podriadenosti MASAF (Mediterranean Allied Strategic Air Force) bola v roku 1944 zaradená aj 205. skupina britského Royal Air Force. Tá sa ako súčasť britského Bomber Command od roku 1941, kedy bola sformovaná, významne podieľala na ničení zásobovacích liniek Rommelových vojsk bombardovaním prístavov v Tripolise, Benghází a Bizerté na africkom kontinente. Jej perute, prevažne vyzbrojené bombardérmi Wellington rôznych verzií, operovali z egyptských základní Kabrit a Shallufa.

  Po vytlačení Rommelových vojsk zo severnej Afriky sa presunuli perute 205. skupiny RAF do Tunisu. Zo základne Kairouan počas mesiacov máj a jún 1943 podporovali nočným bombardovaním prípravu vylodenia Spojencov na Sicílii a v Taliansku.

  Po úspešnej invázii a presune spojeneckej leteckej aktivity na letecké základne v Taliansku sa počas zimy, jari a leta roku 1944 postupne 205. skupina dostala pod velenie americkej 15. leteckej armády. Stala sa tak jedinou jednotkou RAF, ktorá v histórii Britského kráľovského letectva spadala pod operačnú kontrolu inej krajiny. Musíme na tomto mieste ešte spomenúť, že v systéme RAF bola Group (skupina) vyššou organizačnou jednotkou, ako krídlo (Wing) – na rozdiel od organizácie amerického letectva.

  Letci z posádok 37. perute po návrate z bojovej misie odchádzajú unavení podať hlásenia spravodajskému dôstojníkovi.

  
  

  Po oslobodení južného Talianska a zriadení leteckých základní v oblasti Foggie sa jednotky spadajúce pod 205. skupinu RAF premiestnili na svoje nové pôsobiská:

  - 231. krídlo bol dislokovaný na základni Tortorella. Tvorili ho 37. a 70. peruť, ktoré mali vo výzbroji bombardéry Wellington B.Mk.X;

  - 236. krídlo bol dislokovaný na základni Foggia a tvorili ho 40. a 104. peruť. Vo výzbroji mali taktiež lietadlá Wellington B.Mk.X;

  - 240. krídlo pôsobil zo základne Amendola a bol tvorený 178. peruťou, ktorá mala vo výzbroji Liberator B.Mk.VI a 614. peruťou, ktorá operovala na britských bombardéroch Handley Page Halifax B.Mk.II. Dočasne pôsobila na konci júna v rámci 240. Wingu ešte juhoafrická 31. peruť, ktorá mala vo výzbroji bombardéry Liberator B.Mk.VI;

  - 330. krídlo bol dislokovaný na základni Regina. Jeho dve podriadené 142. a 150. peruť mali obe vo výzbroji opäť bombardér Vickers Wellington B.Mk.X.

  V júli bol vytvorené ešte jedno krídlo; 2. krídlo SAAF (South Africian Air Force) bol dislokovaný na letisku Celone a tvorili ho 31. a 34. peruť, obe vyzbrojené lietadlami Liberator.

  Najvýznamnejšou úlohou 205. skupiny RAF v roku 1944 bolo mínovanie Dunaja s kódovým označením „Operation Gardening“. Avšak na jar a v lete 1944 sa cieľmi jej bombardérov stali aj oporné body zásobovania nepriateľských jednotiek ako prístavy, zoraďovacie stanice a mosty, rovnako ako aj rafinérie a sklady pohonných hmôt. Posádky útočili na ciele v severnom Taliansku, Bulharsku, Rumunsku, Juhoslávii, Maďarsku a v Rakúsku.

  V noci z 25. na 26. júna 1944 mali bombardéry 205. skupiny za úlohu zaútočiť na rafinériu Shell Koolaz nachádzajúcu sa v budapeštianskej štvrti Csepel. Tu si dovolíme jedno odbočenie. Pomenovanie Koolaz je prevzaté z maďarčiny od slova Kőolaj, ktoré však v preklade neznamená nič iné, ako surová ropa a teda správne by názov znel rafinéria na spracovanie surovej ropy Shell, Budapešť. Spoločnosť Shell začala s výstavbou rafinérie v Csepeli v roku 1929. Plány dodali holandskí inžinieri, no vybavenie pochádzalo z Maďarska. Do produkcie bola rafinéria spustená v roku 1930. Shell dostaval k rafinérii aj skladisko s nádržami na ropné produkty, vykládku a dielne. Do polovice tridsiatych rokov vyrábala rafinéria štvrtinu z maďarskej ropnej produkcie. Ale vráťme sa k udalostiam z roku 1944.

  Letecký záber a situačný nákres polostrova Csepel na Dunaji v Budapešti, kde sa nachádzalo hneď niekoľko ropnospracujúcich zariadení vedľa seba. [Foto: USAAF a Janos Lazanyi]

  
  

  Z talianskych základní odštartovalo 75 Wellingtonov patriacich 231., 236. a 330. krídlam, 21 Liberatorov 240. krídla a šesť Halifaxov 614. perute. Predčasne sa museli vrátiť posádky jedného Wellingtonu, jedného Liberatora a dvoch Halifaxov. Posádka jedného Wellingtonu musela núdzovo odhodiť svoje bomby.

  Nad cieľ doletelo spolu 73 Wellingtonov, 20 Liberatorov a dva Halifaxy, ktoré zvrhli na cieľovú oblasť 182,6 ton bômb rôznych typov, vrátane niekoľkých 4 000 librových (1 716 kg) bômb. Bombardovanie prebiehalo od 23:35 hod. dňa 25. júna do 00:10 hod. 26. júna. Posádky bombardérov hlásili rozptýlené dopady jednotlivých bômb v okolí cieľa v častiach Csepel, Budafok, Újpest, Pestszenterzsébet, Ráckeve, Dunaharaszti. Boli pozorované početné explózie a požiare, avšak rafinéria zaznamenala len minimálne poškodenie. Tri Halifaxy osvetlili cieľ zhodením značkovacích svetlíc. Zásahy boli zaznamenané na prístavnom bazéne a prístavných zariadeniach severne od cieľa. V ešte nedokončenom areáli distribučnej spoločnosti Magyar Olajművek Rt. bolo útokom poškodených päť metrov kubických strešných lát a hlavná budova bola zasiahnutá.

  No napríklad Weiss Manfréd Works, situovaná južne od prístavu, dostala 67 zásahov. Okrem rafinérie Shell a distribučnej spoločnosti Magyar Olajművek Rt. mali skladovacie priestory v prenájme aj  Vacuum Oil Company, The Steaua Hungarian Petroleum Co., Shell a Hungarian-Belgian Mineral Oil Co. Počas náletu priľahlá štvrť IX (Ferencváros) a rafinéria Fanto na ulici Soroksári a Hungarian Petroleum Industry na ulici Kén neboli významne zasiahnuté.

  Nad cieľovou oblasťou boli zhadzované aj letáky.

  Tri fotografie na vedľajšej strane vľavo a fotografia hore zaznamenávajú poškodenie rafinére Shell v Budapešti Csepeli po bombardovacích náletoch RAF a USAAF v lete 1944.

  Fotografia z 18. augusta 1944, kedy sa začalo s opravou rafinérie. [Foto: Ferenc Kammerer, Hungarian Oil and Gas Museum]

  
  

  V cieľovej oblasti bol mierny, nie príliš presný Flak rôzneho kalibru. Boli spozorované tri neidentifikované dvojmotorové nepriateľské lietadlá. Došlo k vzdušným súbojom s nepriateľskými nočnými stíhačmi. Palubní strelci 231. Wingu nárokovali jeden pravdepodobný zostrel. Briti stratili pri tomto nálete šesť Wellingtonov – tri z 231. Wingu a tri z 330. Wingu, a jeden Halifax od 614. perute.

  Štrnásť Wellingtonov (LP257, LP255, LN750, LN810, ME875 „X“, MF121, LN790 „C“, LP182, MF116, LN958 „A“, MF130, LP502 „H“, ME989 a MF241 „B“) bolo pripravených s posádkami 37. perute na akciu proti rafinérii Shell v Budapešti. Z nich sa dvanásť lietadiel dostalo nad cieľ, kde ich posádky zhodili 18,5 tony bômb minútu až päť minút po polnoci z výšky 9000 - 11 500 stôp. Dopad bômb bol pozorovaný v oblasti severnej časti ostrova Csepel a v priestore továrne Manfred Weiss Works.

  Po akcii chýbali u 37. perute dva stroje. Posádka pilota P/O Bruce Eassieho (RAAF) vzlietla o 21:01 hod. z letiska. Bez udania dôvodu sa ich lietadlo Vickers Wellington Mk.X LN958 „A“ zrútilo pri Gárdony, neďaleko jazera Velence. Letci však vyskákali na padákoch a spolu s pilotom boli zajatí Sgt. J. Pettit, Sgt. R.L. Scott, Sgt. G.G.P. Hine, Sgt. R. Lowing a F/Sgt J.J. McClurg. Po prvotnej internácii v Budapeštianskej väznici putovala časť letcov, zrejme poddôstojníci, medzi ktorými bol aj R.L. Scott dňa 10. júla do tábora Stalag Luft IV. v Tychowe a koncom vojny sa presunuli do Stalag Luft XI.B lokalizovanom pri Hannoveri. Pilot Bruce Eassie strávil zajatie od 6.8. v tábore Stalag Luft III v Sagane a koncom vojny taktiež absolvoval presun do Tarnstedtu.

  Pilot Bruce Eassie na fotografii z nástupu do vojenskej služby. (via RAAF achive)

  
  

  Druhým strateným strojom perute bol Wellington Mk.X ME875 „X“. Celá posádka sa stala obeťou nočného stíhača, pravdepodobne Oblt. Knielinga nad maďarským mestom Fürged. V troskách zahynuli pilot W/O Richard Brandon Mander (RNZAF), navigátor Sgt. Laurence Forrester Grindle, rádiooperátor Sgt. William George Amey, bombometčík F/Sgt. Edward Jones a strelec F/Sgt. Leonard Robert Jones. Sú pochovaní na vojenskom cintoríne v Budapešti.

  W/O. Richard B. Mander (RNZAF), pilot 37. perute, kapitán Wellingtonu Mk.X ME875 „X“, ktorý zahynul so svojou posádkou dňa 26.6.1944 pri meste Fürged a vedľa fotografia jeho náhrobnéeho kameňa na cintoríne v Budapešti.

  
  

  Oblt. Wolfgang Knieling. Prisudzujú mu 5 až 7 víťazstiev. Zahynul v noci z 7. na 8. augusta 1944, kedy bol zasiahnutý obrannou paľbou Wellingtonu pri Grazi. Počas svojej vojenskej kariéry lietal u II./NJG 1, III./NJG 3, 4./NJG 5, Stabu II./NJG 5 a Stabu III./NJG 6.

  
  

  Ďalšou obeťou toho istého nemeckého stíhača sa pravdepodobne stala posádka od 70. perute, ktorej velil pilot W/O Kevin James Hiskins (RAAF). Po útoku nočného stíhača ich horiaci Wellington LP228 „W“ dopadol v Erdösháza-puszta, neďaleko Martonvásár v Maďarku. Spolu s pilotom zahynuli bombometčík F/Sgt Sidney Raymond Lewis, navigátor F/Sgt. Roy David McAlister Howden (RAAF), W.Op/Air.G. W/O George Alexander Williams a strelec F/Sgt. Finlay Ewart Munro Crawford (RAAF). Hiskins je pochovaný v hrobe II.A.6., ostatní letci v spoločnom hrobe II.A. miesta 7-10.

  Hiskinsova posádka bola súčasťou dvanástich, ktoré 70. peruť vyslala do akcie v tú noc. Medzi 21:04 – 21:17 hod. vzlietli a nabrali smer nad Maďarsko a Budapešť Wellingtony LP348 „V“ (W/O K. Turley), LN751 „T“ (Lt. G.B. Marquard), LN873 „B“ (F/S G.A. Seagrove), LP267 „N“ (P/O P.D. Nihill), LP130 „D“ (W/O G.J. Custance), JA471 „A“ (F/S B.J.N. Bensley), JA508 „Z“ (F/O C.O.Ellison), MF236 „R“ (S/L B.M. O´Connor), JA520 „X“ (F/O D.A. Sandman), LN699 „C“ (Lt. N.K. Weeks) a HE493 „P“ (F/O H.W. James).

  Posádka v stroji s označením „W“ pod velením W/O Hiskinsa sa prestala ozývať počas letu k cieľu domov. Dôvod sme už spomenuli. Zvyšných 11 posádok malo dobré počasie počas príletu k cieľu. Identifikovali otočný bod podľa zeleného markera na zemi. Nad cieľom sa však situácia s označením cieľa zhoršila. Nevedeli identifikovať markery od 614. perute a taktiež hlavný značkovač sa neozýval. Označený bol len severný cíp cieľa. Preto sedem posádok bombardovalo len predpokladané miesto výskytu cieľa. Všetkých 11 posádok sa vrátilo domov, avšak W/O Custance na stroji LP130 „D“ mal nehodu, kedy sa po otočke nad cieľom a následnom klesaní zrazil s iným prilietajúcim Wellingtonom. Kolíziou sa mu odtrhlo 6-7 stôp pravého krídla. Pilot a druhý pilot však zvládli dotiahnuť poškodený stroj na domovské letisko a pristáť. Identitu druhého aktéra kolízie sa nepodarilo zistiť. Alebo bolo poškodenie minimálne a do hlásenia sa nedostalo alebo, a to je vysoko pravdepodobné, sa jednalo o niektorý z neskôr zostrelených strojov.

  Aj deväť posádok 104. perute (LP131 „L“ F/S J.J. Laughton, LP499 „B“ F/O E.A. Billen LN841 „C“ F/S Courtney, MF420 „N“ P/O P.J.T.Pile, LP122 „V“ F/S R.W.G. Taylor, LN977 „R“ W/O C.T. Cutler, LN754 „W“ W/O D.G.D. Whitehead, MF137 „H“ P/O K.C. Harrison, LP338 „G“ P/O T.T.C. Stephenes) malo za cieľ rafinériu v maďarskom hlavnom meste. Nad cieľ doleteli bez problémov. Dopad bômb bol však nekoncentrovaný. Väčšina lietadiel bombardovala podľa zamerania na vystrelené svetlice a teda nepresne. Výsledky sa nedali pozorovať. Značkovači označili len severnú časť cieľa. Prácu rovnako znepríjemňovalo 25-30 svetlometov.

  Od 142. perute vzlietlo z letiska Amendola medzi 20:20 až 21:00 hod. päťnásť lietadiel Wellington Mk.X. Boli to HZ516 „O“ pilot F/S C. Morgan, LN262 „P“ F/S D. Dean, MF120 „Q“ F/O K. Jones, LN700 „R“ Lt. K. Kelly, LN767 „S“ F/S J. Ashwell, „U“ (serial nepoznáme) Cpt. V.D. Westhuisen, LP297 „V“ Lt. W. Wallace, LN719 „A“ F/Lt. J. Long, LN808 „B“ P/O E. Galloway, LP117 „C“ F/S P. Cooke, LN748 „E“ F/S Schonfield, LN914 „G“ Lt. J. Koekemoer, LP189 „H“ W/O S. Bryant, MF371 „K“ F/S C. Hill a LP467 „L“ pilot F/O H. Morton.

  Stroj LN748 s trupovým kódom „E“ niesol posádku, ktorej velil F/Sgt. J.W. Scholefield. Tej sa však nad cieľ doletieť nepodarilo. Boli zostrelení nočným stíhačom, pravdepodobne Oblt. Wilhelmom Johnenom od 8./NJG 6. Horiaci bombardér dopadol pri Dunaharaszti v Maďarsku. Spolu s pilotom zahynuli aj F/Sgt. J. Thompson, Sgt. G.R. McKnight a Sgt. D. Nelson. Jediný, ktorý sa zachránil na padáku bol Sgt. J. Robertson (RCAF) a skončil v zajatí.

  F/Sgt. Finlay Ewart Munro Crawford (RAAF)

  Pilot W/O Kevin James Hiskins (RAAF).

  F/Sgt. Stanley Jeacocke (RAAF) odfotografovaný v marci 1944

  Pilot P/O Robert Edward Seymour Shearer (RAAF)16- Liberator EW233 „H“ používalo niekoľko posádok v rámci 178. perute RAF. Na fotografii je posádka P/O Rawa. [Foto: via J. Ansel]

  Stránka z letového denníka Lt. Bryan Desmond „Davie“ Jonesa, 31. peruť SAAF, ktorý v noci na 26.6.1944 letel ako navigátor a bombometčík v posádke Lt. Kletteho na palube Liberatora EV941 „Q“. [Foto: via Darryl Jones]

  
  

  Stopäťdesdiata peruť po návrate z nočnej akcie postrádala dva bombardéry. Wellington Mk.X LN811 „L“ sa z letiska Amendola vzniesol do tmavej noci o 20:46 hod. Počas bojovej akcie bol zasiahnutý Flakom a explodoval. Rádio operátor F/Sgt. Stanley Jeacocke DFM (RAAF) prežil ako jediný a na tú noc si spomínal po rokoch takto:

  „Po nastavení kurzu nad jazerom Balaton smerom na Budapešť sme zažili strašnú paľbu Flaku, ktorý sa javil ako barážová paľba v tvare kocky. No po niekoľkých úhybných manévroch sme sa z toho dostali. Vypustili sme pásiky Windows a očividne sa presnosť paľby zmiernila. No odrazu nás zasiahli. Ocitol som sa na zemi. Bol som práve na obhliadke prípadných škôd. Snažil som sa postaviť na nohy, avšak nedalo sa mi to uskutočniť kvôli rýchlosti, ktorou sme padali dolu. Pravá strana bola v plameňoch. Nevediac, že mám odpojený prívod interkomu, čakal som každú chvíľu na rozkaz k opusteniu paluby. Preto som sa stále snažil postaviť, alebo sa dostať aspoň na kolená, aby som sa vedel doplaziť aspoň k únikovému otvoru. Lietadlo nečakane prešlo do vývrtky a odstredivé sily boli tak silné, že som sa nevedel ani prevaliť na podlahe. Napočítal som štyri otáčky, a potom stratil vedomie. Precitol som až počas voľného pádu vo vzduchu. Padák som mal našťastie na sebe a tak som ihneď zatiahol za otváranie padáku, ktorý sa na do mnou rozprestrel niečo medzi dvoma a štyri tisíc stopami nad zemou. Počas klesania som videl požiar na zemi, čo sa neskôr potvrdilo ako miesto dopadu nášho bombardéru. Myslím si, že miesto dopadu bolo 10 míľ severne od jazera Balaton a vedel som z mapy, že sú tam tri alebo štyri železničné trate spájajúce dve mestá asi 100 yardov na západ od mojej pozície. Domnievam sa, že som bol vymrštený z lietadla explóziou nádrží. Nakoľko som nebol pripojený k interkomu, nemal som kontakt ani informácie, či niekto iný z posádky bol zasiahnutý paľbou Flaku ešte pred zásahom lietadla. Avšak je veľmi nepravdepodobné, že by niekto prežil a dostal sa von z lietadla z ich pozícií počas pádu Wellingtona. Nemám žiadne informácie o členoch posádky po zostrele.

  Po pristátí som zaznamenal mohutnú explóziu v mieste dopadu, čo mohli byť bomby, ktoré vybuchli. Poobede na miesto havárie prišlo nepriateľské motorové vozidlo. Ja som sa však skrýval v obilnom poli a tak som už nevidel, či našli nejaké telá. Zotrvali na mieste asi hodinu a potom som počul auto odísť. Počul som aj nadšený ženský hlas v mojej blízkosti a zvuk trhania látky, čo si myslím, že patrilo k objaveniu môjho padáku a jeho následnému trhaniu na odvoz domov.“

  Jeacocke bol zajatý 30. júna 1944 a strávil niekoľko dní na samotke vo väznici v Budapešti predtým, ako bol prevezený do zajateckého tábora Stalag Luft VII v Nemecku.

  Ako už bolo naznačené, zvyšní štyria letci z posádky zahynuli. Pilot F/O Thomas Bernard McAneney (RCAF), navigátor F/Sgt. Frederick Stanley Sparrow, bombometčík F/Sgt. Thomas Bell a strelec Sgt. Edwin Charles Hum boli exhumovaní na cintoríne v Tordas a boli prevezení na vojenský cintorín v Budapešti (spoločný hrob II. C. 5-8). Trosky ich Wellingtonu boli nájdené 4 míľe (6,5 km) východne od Tordas pri Erdőmajorpuszta v Maďarsku. Miestni obyvatelia rozobrali všetko použiteľné. Pravý motor Hercules S.S.22689 sa našiel v Budapešti na skládke. Podľa toho bolo aj určená identita trosiek.

  F/O Thomas Bernard McAneney, 24 rokov, pilot a zástupca Flight Commandera sa nevrátil z akcie v noci z 25. na 26. júna 1944. Spolu s ním vo Wellingtone Mk.X LN811 „L“ zahynuli ešte navigátor F/Sgt. Frederick Stanley Sparrow, bombometčík F/Sgt. Thomas Bell a strelec Sgt. Edwin Charles Hum. McAneney dostal pilotné krídla 9.4.1942 v Brantforde a do zámoria sa presunul o mesiac neskôr. V novembri 1942 bol vážne zranený počas núdzového pristátia na pobreží Anglicka.

  Fotografia pôvodného kríža na hrobe McAneneyho na cintoríne v Budapešti.

  Posledný zápis v letovom denníku McAnneneyho je dopísaný už rukou úradníka. Dopoludnia absolvovali s posádkou ešte cvičný let s nácvikom bombardovania a večer vzlietli na poslednú misiu smerom k Budapešti.

  
  

  Druhým strateným strojom bol Wellington Mk.X LP249 „Z“, ktorý sedlala posádka v zložení pilot P/O Robert Edward Seymour Shearer (RAAF), navigátor F/Sgt. J.W. Chaplin, bombometčík W/O2 N.T.S. Reed (RCAF), rádio operátor Sgt. J. Jackson a strelec F/Sgt. Terence Desmod Murray (RAAF). Po štarte o 20:47 hod. smerovali k svojmu cieľu. Počas letu nad Maďarskom sa stali obeťou nemeckých nočných stíhačov. Zostrelený bezvládny bombardér dopadol pri obci Dunaharaszti v Maďarsku, pochovajúc v svojich troskách všetkých päť letcov. Po ich vyzdvihnutí z trosiek boli ostatky prevezené taktiež na vojenský cintorín v Budapešti.

  Doplňme, že za 150. peruť na misu vzlietlo dvanásť lietadiel: LN797 „E“, MF284 „Y“, LP505, LP503, LP207 „J“, LP310, LP148 „P“, LP239 „Q“, JA191, LN756 „T“, LP203 a LP183 „O“.

  Z ôsmych lietadiel 614. perute, ktoré vzlietlli aby osvetlili cieľ, ktorým bola v noci z 25. na 26. júna 1944 rafinéria Shell v Budapešti, sa dve (posádky W/O T.E. Scotlanda a F/S J.E. O´Briena) museli predčasne vrátiť. Paradoxom je, že ORB (Operation Record Book) uvádza obe posádky letiace v stroji JP186. Jedno lietadlo nad cieľ nedoletelo a bolo stratené. Jednalo sa o Halifax II JP107, s posádkou kapitána W/O E.G. Gittingsa. Zvyšných päť lietadiel „zaútočilo“ z výšky 15 000 stôp. Tri posádky zhodili svoje značkovače, ale netrafili cieľ a osvetlili oblasť asi 5 míľ severne. Hlavný značkovač nebol schopný ani počas troch preletov identifikovať zámerný bod aj napriek tomu, že severný koniec ostrova bol identifikovaný.

  Participujúce stroje a posádky: JP110 (W/O W.T.H. Fleckney), JP109 (W/O C.M. Hall), JP241 (P/O T.W.Parker), JP183 (F/O I.H. Bruce), JP288 (F/S T.E. Sparrow), navrátilci JP186 (F/S J.E. O´Brien) a JP186 (W/O T.E. Scotland), a pohrešovaný JP107 „S“ (W/O E.G. Gittings).

  Handley Page Halifax II JP107 „S“ sa zo základne Foggia No.1/Celone odlepil o 20:35 hod.  a nabral smer na Budapešť. Nad cieľom sa stroj dostal do osídiel svetlometov. No a tým bola práca nočných stíhačov ľahšia. Presne mieriacim pilotom bol pravdepodobne Oblt. Josef Kraft od 7./NJG 6. Zasiahnutý Halifax dopadol na zem 15 km severne od ciela, na 32 Arany János St. Tab. Všetci šiesti členovia posádky, menovite pilot P/O Eric George Gittings, navigátor F/Sgt. Kenneth John Skinner, bombometčík P/O Gordon M. Williams, strelci F/Sgt. Samuel Cater, Sgt. Alec Shaw a F/Sgt. Albert S.H. Brown zahynuli a sú pochovaní na vojenskom cintoríne v Budapešti.

  Oblt. Josef Kraft sa narodil vo Viedni. Počas druhej sv. vojny dosiahol 56 víťazstiev, za ktoré bol dňa 17.4.1945 vyznamenaný Rytierskym krížom s dubovými ratolesťami. Lietal u II./ NJG 4, II./ NJG 5, a NJG 6

  
  

  Siedmym lietadlom 205. Group RAF odpísaným po akcii bol Wellington LP212 „N“, patriaci 150. peruti. Po útoku nočných stíhačov posádka pilota Sgt. J.E. Richardsona zaevidovala priestrel hydraulického systému. Po úspešnom návrate na základňu museli núdzovo pristáť a lietadlo bolo zrelé do šrotu.

  Aj štrnásť Liberatorov 178. perute uskutočnilo medzi 20:29 až 03:25 hod. nálet na rafinériu v Budapešti, na ktorú zhodili bomby z výšky 12 200 – 15 000 stôp v čase 00:02 – 00:07 hod. Jedno z lietadiel  s označením EV822 a posádkou Lt. Hoskena sa muselo predčasne vrátiť pre poruchu jedného z motorov, ktorá sa prejavila hodinu a pol po vzlete o 22:20 hod. Posádka núdzovo odhodila všetkých 12 kusov 500 lb. Bômb a o 23:37 hod. pristála na základni.

  Len päť lietadiel mohlo po útoku pozorovať výsledky svojho útoku. Výbuchy, ktoré boli pozorované, spôsobili veľké požiare.

  Participujúce lietadlá a posádky za 178. peruť boli nasledovné:

  F/O P.J. Bootham na stroji EW266 „L“,  Lt. J.W. VanDerMerwe (EV974 „D“),  P/O J.P. Blackenberg (KG828 „F“),  Lt. N.E. Hayman (EV961 „C“),  Sgt. A.D. Nicholas (EV906 „K“),  F/Lt. D.A. Eardley (EW233 „H“),  Lt. G. Rosenthal (EW160 „B“), Sgt. F.M. Watson (EV839 „J“),  S/Ldr. J.H.C. Lewis (BZ946„L“),  Sgt. J.B. Rush (EW231 „R“),  Lt. T.E. Knight (EW106 „U“),  F/O K. Travena (KG835 „A“), Lt. G.C.E. Gibson (EV959 „T“),  F/O G.E.S. McNaughton (BZ947 „N“) a  F/O J.H. Hosken (EV822 „V“).

  Liberator EW233 „H“ používalo niekoľko posádok v rámci 178. perute RAF. Na fotografii je posádka P/O Rawa. [Foto: via J. Ansel]    

  
  

  V rámci 240. Wingu sa náletu zúčastnila aj juhoafrická 31. peruť. Pre Juhoafričanov to bol prvý nálet na cieľ na území Európy. Squadrona ponúkla veleniu k nasadeniu 10 strojov, avšak v čase 21:01 až 21:10 hod. vzlietlo len vyžiadaných šesť posádok na strojoch Liberator z domovského letiska. Boli to B-24 s označením EW248 „P“ (Lt.Col. D. Nel), EV970 „F“ (Maj. J.A. Mouton), EW104 „Y“ (Lt. D.J.S. Haggie), EW144 „A“ (Cpt. I.J.M. Odendaal), EV941 „Q“ (Lt. P.R. Klette) a KG950 „V“ (Cpt. R.B. Bird). Ponad Mali Drvenik a jazero Balaton sa dostali nad cieľ, kde zhodili 72 kusov 500 lb. GP bômb.

  Operating Commander 31. perute, Lawrence Isemonger, po rokoch o tejto akcii napísal:

  „Našich osem (sic.) Liberatorov na seba upútalo pozornosť pätnástich svetlometov, čo bolo sprevádzané ťažkou protilietadlovou paľbou; bombometčíci boli oslepení. Fotografie z náletu ukázali, že naše bomby boli rôzne rozhádzané a hlavná časť z nich dopadla na zbrojárske závody Weiss južne od cieľa. Všetkých našich 8 (sic.) Liberatorov sa bezpečne vrátilo.“

  Bombardovanie rafinérie Shell Koolaz bolo nepresné. Väčšina bômb dopadla na okolie cieľa a jednotlivé explózie boli roztrúsené po celom meste. Väčšina bômb zasiahla Západné a Východné nádražie (Nyugeti a Keleti pályaudvar), ďalej nádražie Rákosrendező, respektíve ich okolie. Bomby zasiahli aj obytnú zástavbu v predmesiach Csepel, kde sa nachádzala rafinéria, ďalej v častiach Újpest, Pestszenterzsébet a Budafók.

   Veľmi obávaným protivníkom všetkých spojeneckých bombardérov bol nemecký flak (Fliegerabwehrkanone), ktorý zahusťoval vzdušný priestor nad väčšími aglomeráciami a priemyselnými oblasťami natoľko, že vyviaznuť z jeho presnej paľby bez poškodenia bolo takmer nemožné.

  
  

  Obranná reakcia Luftwaffe (III./NJG 6 a II./NJG 101)

   Dňa 15. júna 1944 bola zriadená 8. Jagddivision. Toto opatrenie bolo vynútené činnosťou strategického spojeneckého letectva, ktoré útočilo na ciele v strednej Európe z južného smeru. Spolu s leteckými útvarmi denných stíhačov boli do 8. stíhacej divízie začlenené aj dve skupiny pre nočné stíhanie. Boli to III./NJG 6, ktorá bola vyzbrojená Messerschmittmi Bf 110 G-4. V júni bola táto Gruppe preložená na základňu Szombathely. Druhou skupinou na tomto úseku bola II./NJG 101, ktorá bola vyzbrojená Dorniermi Do 217 N a pôsobila z letísk Viedeň – Seyring a neskôr Budapest – Ferihégy.

  Oblt. Wilhelm Johnen dosiahol počas druhej sv. vojny 34 víťazstiev. Víťazstvo z 26.6.1944 bolo v poradí jeho 20. a prvé, no nie posledné dosiahnuté nad Maďarskom. Dňa 29.10.1944 dostal Rytiersky kríž.

  
  

  Obidve jednotky boli nasadené proti bombardérom RAF, ktoré nalietavali v noci z 25. na 26. júna 1944 na rafinériu v Budapešti. Spomienku na toto obdobie opísal vo svojich pamätiach Oblt. Wilhelm Johnen, pilot III./NJG 6:

  „Začiatkom júna 1944 nás zasiahol ako blesk jasného neba rozkaz na preloženie do Szombathely v Maďarsku. Nikdy som meno tohto mesta nepočul. Ale hranice Nemecka sa od základu zmenili a človek sa nedivil nad tým, že Budapešť sa zrazu nazývala „germánskou pevnosťou“ a naši bratia a sestry v Báčke boli vítaní ako „krajania, ktorí sa vrátili nazad do veľkej Ríše“. Jeden z kamarátov označil Szombathely ako predmestie Viedne, vzdialené polhodinku od Grinzingu. Ostatné Maďarsko je krajinou ušľachtilého Tokajského, ohnivej papriky a temperamentných Julišiek. Ale koho – čo tu máme v noci stíhať? Keď človek nevie nič určité, fámy sa šíria ako špargľa v záhone po jarnom daždi. Nerobil som si žiadne starosti a po mojej „štátnej návšteve“ Švajčiarska som sa srdečne

  
  

  Dňa 28. apríla 1944 Johnen zostrelil Halifax o 01:31 juhozápadne od Štrasburgu ako svoje 19. víťazstvo. Keď sa Johnen priblížil k útoku na bombardér – Halifax III ND759 „R“ z 35. perute RAF, ktorú pilotoval W/O Bob Peter (RAAF) – bol tiež zasiahnutý spätnou paľbou. Johnen bol nútený pristáť so svojím poškodeným Bf 110G-4 C9+EN (Werknummer 740 055) v Zürich-Dubendorfe. Bol zajatý personálom švajčiarskeho letectva a bol internovaný. Spôsobilo to medzinárodný incident, no o niekoľko dní bol so svojou posádkou repatriovaný.

  
  

   tešil na cestu do Maďarska (z našej doterajšej základne Hagenau). V Szombathely – nemecký názov Steinamanger – bude naša Gruppe podliehať rozkazom veliteľa 8. stíhacej divízie, Oberstovi Handrickovi. Je to veliteľ podľa nášho vkusu: športový, kamarátsky a pre svojich stíhačov má srdce na správnom mieste. On nám vysvetlil, čo bude našou úlohou: ochrana hlavných miest Viedne a Budapešti pred nočnými náletmi RAF z Talianska, ako aj boj proti lietadlám, ktoré prilietajú v noci z východu a zásobujú partizánov. Zatiaľ, čo na západe bolo nočné stíhanie viazané navádzaním nahradené voľným stíhaním „Wilde Sau“, tuná budeme lietať podľa starého systému. Dni čakania plynú. Nič sa nedeje v priebehu týchto horúcich jasných nocí v Maďarsku s nebom plným hviezd. Večer čo večer sedíme v barakoch a čakáme, kedy nám dáka ryba skočí na udicu. Nálada letcov a pozemného personálu klesla na nulu. Niektorí hovoria o vyhnanstve, iní o kúpeľnom oddychu...

  ... V noci 26. júna 1944 Angličan uderil na maďarské hlavné mesto. Nalietavajúce bombardéry boli hlásené už nad Jadranom. O 22:45 hod. sme štartovali z nášho letiska. Severne od mesta Baja, teda ešte ďaleko od hlavného mesta, sme zachytili anglickú bojovú formáciu a zdecimovali sme ju. Iba rozptýlene padali bomby na Budapešť, ohne sa objavili iba ojedinele. Naša Gruppe dosiahla 16 zostrelov. Pri tomto útoku tiež nárokoval dva zostrely Oberleutnant Sepp Kraft – jeden Wellington, a jeden Mitchell. Sme troška prekvapení, Mitchell z Talianska – to nie je celkom možné. Nepríjemné vysvetlenie príde vzápätí. Volá Budapešť a pýtajú sa, či jeden z našich stíhačov nezostrelil omylom jeden Do 217. Ľadové mlčanie. Veliteľ okamžite porovná čas zostrelu z hlásenia s časom zostrelu Do 217. Môže to byť len zostrelený „Mitchell“, ktorý nárokoval Sepp Kraft. Skutočne uvádzané časy zostrelov sa navlas zhodujú a údaje o mieste tiež. Našťastie štvor-členná posádka sa zachránila z horiaceho stroja na padákoch, čo ušetrilo trápne zasadanie vojnového súdu. Oberleutnant Sepp Kraft je deprimovaný. Ja ale nemôžem skryť určitú škodoradosť, a iba tak mimochodom poznamenám: no, takže predsa len si si zmýlil vola s koňom! Už je to raz tak, kto sa smeje naposledy, ten sa smeje najlepšie!“

  Nočný stíhací Messerschmitt Bf 110 G od 7./NJG 6 s označením (2Z+GR) na letisku v Maďarsku v roku 1944.

  
  

  Letectvo Červenej armády používalo v tomto období typ B-25 Mitchell na zásobovanie partizánskych jednotiek. Posádky III./NJG 6 boli upozornené na prítomnosť Do 217 N v spoločnom operačnom priestore. Podobná koncepcia typov B-25 a Do 217 – dva motory, dvojitá smerovka – vytvárali predpoklad k zámene v temnote noci. Letci mali k dispozícii model B-25, na ktorom mohli študovať jeho siluetu z rôznych uhlov pohľadu. Uvedomovali si, že bude treba zvýšenú opatrnosť pri identifikácii protivníka. Niektorí piloti si pripúšťali možnosť zámeny viac, iní menej. K tým patril aj Oblt. Kraft:

  „Mitchell od Do 217 musí rozoznať aj kojenec!,“vravel pred ešte pred týmto incidentom.

  Našťastie pre všetkých zúčastnených tento incident nemal žiadne následky. Zostrelený Do 217 N, patriaci k II./NJG 101, bol jedinou stratou Luftwaffe v tomto nasadení proti RAF.

  Podľa spomienky Wilhelma Johnena príslušníci III./NJG 6 vzniesli 16 víťazných nárokov. Počet oficiálne potvrdených zostrelov bol však nižší a realistický a korešpondoval s celkovými stratami Royal Air Force.

  Dva nočné stíhacie Dorniery Do-217N stratila v tú noc 6./NJG 101, dislokovaná v Parndorfe, v oblasti západných Čiech (obce Konratice a Horní Planá), avšak nie vďaka bojovému nasadeniu ale pre nepriazeň počasia a technické problémy. 

  Posádka Uffz. Kornen Günter a Obgf. Müller Georg zahynula pri obci Konratice, okr. České Budějovice.

  Druhá posádka pilot Uffz. Hans Werner Schmidt, Bordfunker Uffz. Heinz Jansen a palubný mechanik Obgf. Wilhelm Knufer šli k zemi po zásahu ich stroja bleskom. Pilot a Bordfunker vyviazli so zraneniami ale pal. Mechanik zahynul v troskách po tom čo sa mu nepodarilo vyskočiť a použiť padákový hodváb. Lietadlo muselo explodovať vo vzduchu nakoľko trosky sa nachádzajú vo veľkom perimetri od predpokladaného epicentra dopadu v okrese Český Krumlov.

  Detail na nos nočného stíhacieho Messerschmittu Bf 110 G od 7./NJG 6 (2Z+GR) z predošlej strany. Streleckú výzbroj tohto stroja tvorili dva kanóny MG 151 namiesto klasických štyroch MG 17 a dopĺňala ho aj veľmi vyspelá rádiolokačná technika v podobe radaru FuG 220 SN-2c. Na výfukoch si všimnite tlmiče plameňov.

  
  

  Záver

   Útok na rafinériu Shell v Budapešti nebol zďaleka posledným. Ešte niekoľko krát sa Americké ale aj Britské bombardéry dostali nad hlavné mesto Maďarska, ale aj iné ciele, či už v Maďarsku, alebo celej okupovanej Európe, aby útokmi na nie len ropno-spracujúci priemysel, ktorý bol základom pre vojnovú mašinériu Tretej ríše, ale aj útokmi na železničnú sieť, sklady, vojenské a priemyselné objekty narušili chod a silu nemeckej brannej moci a prispeli tak k víťazstvu v Európe.

   Názorná pomôcka pre nemeckých stíhačov, zobrazujúca slabiny a obranu bombardéru Vickers Wellington

   

  Zdroje:

  The National Archives, Kew, Richmond, Surrey, UK. - Operations record books: AIR-27-392-11, AIR-27-392-12, AIR-27-617-11, AIR-27-617-12, AIR-27-822-11, AIR-27-822-12, AIR-27-975-11, AIR-27-975-12, AIR-27-1012-11, AIR-27-1012-12, AIR-27-1120-11, AIR-27-1120-12, AIR-27-2121-9, AIR-27-2121-10,

  National Archives of Australia, Kingston

  Gunby D., Temple P.: RAF Bomber Losses in the Middle East & Mediterranean Volume 2: 1943-1945, Air-Britain. 1st. 2018

  Osoby: David Gunby, Nový Zéland; Marian Hrodegh, Trenčín; Nandor Mohos, Maďarsko; Matti Salonen, Fínsko

  Fotografie, u ktorých nie je označený iný kredit, pochádzajú z archívu autora. 

• THEY FOUGHT TO REBUILD

  Spitfiry No. 312 Squadron na letišti Ibsley v září 1943. V popředí Spitfire BM567 DU-Z se kterým velice často létal F/Lt Josef Stehlík. Foto Ing. Karel Beinhauer

  
  

  Českoslovenští letci a Spitfire Mk.V

  Text: KAREL TŮMA

  (fotografie Karel Beinhauer, 313. peruť RAF; via Radim Vojta)

  
  

  Českoslovenští stíhací piloti se zapsali do historie leteckých bojů druhé světové války na více frontách, nejvýznamnější ale bezpochyby bylo jejich působení v řadách Royal Air Force. A letounem, který zde používali Čechoslováci v nejhojnějším počtu, byl Spitfire Mk.V. Ten vydržel ve výzbroji jednotlivých Squadron a následně i celého československého wingu až do ledna 1944, kdy byl nahrazen verzí Mk.IX.  

  
  

  V první polovině roku 1941, kdy do výzbroje stíhacích perutí britského královského letectva RAF začaly přicházet Spitfiry Mk.V, působily v rámci RAF celkem tři stíhací jednotky s přívlastkem ,,československé“. Jednalo se o squadrony No. 310, No. 312 a No. 313. První dvě, No. 310 Sqn a No. 312 Sqn, založené v roce 1940, měly v té době ve výzbroji stroje Hawker Hurricane ve verzích Mk.IIa a Mk.IIb. Pouze No. 313 Sqn, založená 10. května 1941 v Cattericku, měla ve výzbroji stroje Supermarine Spitfire, přičemž až v srpnu 1941 došlo k jejímu přezbrojení ze Spitfirů Mk.Ia na verzi Mk.IIa.

  V té době již bylo jasné, že pokud si No. 310 Sqn a No. 312 Sqn mají zachovat status stíhací jednotky, musí dojít k jejich přezbrojení na výkonnější stroje. Zároveň sílil tlak na vytvoření vyšší československé jednotky, tedy wingu, v jejímž rámci by všechny tři československé stíhací jednotky působily společně. Prvním z předpokladů jejího vzniku se tak stalo sjednocení výzbroje všech tří squadron.

  W/Cdr Karel Mrázek, DFC jako velitel Exeter (czechoslovak) Wing u svého Spitfiru Mk.Vb EN765 označeného jeho osobním monogramem „KM“. Červenec 1942. Foto Ing. Karel Beinhauer

  Detailní pohled na přední část Doležalova Spitfiru MK.Vb EP461 „FD“ na letišti Exeter v květnu 1943. Pod levým štítkem kokpitu EP461 je nakreslen znak velitele wingu. V pozadí Spitfiry No.310. Squadron. První v řadě Spitfire Mk.Vb BM121 „NN-A“. Foto Ing. Karel Beinhauer

  
  

  Postupné přeškolování

  U No. 310 Sqn a No. 312 Sqn bylo nutné přeškolení létajícího a pozemního personálu ze stávajících Hurricanů na výkonnější Spitfiry, které skýtaly vyšší potenciál pro další vývoj. No. 310 Sqn se 19. července 1941 přesunula na základnu Dyce ve Skotsku, kde vykonávala hlídkovou činnost se svými Hurricany verzí Mk.IIa a Mk.IIb. Ve druhé polovině října 1942 jednotka převzala první starší Spitfiry určené k přeškolení. Šlo o jeden letoun verze Mk.Ia a patnáct verze Mk.IIa. Koncem října 1941 bylo zahájeno přeškolování na Spitfiry, přičemž operační hlídkovou činnost jednotka nadále vykonávala na Hurricanech. Na počátku listopadu 1941 převzala jednotka další čtyři Spitfiry Mk.IIa. V polovině listopadu začaly přicházet první Spitfiry Mk.Vb, které se měly stát její novou finální výzbrojí.

  Část pilotů se s novými stroji zapojila do operační hlídkové činnosti již 25. listopadu 1941. Někteří z nich ale nadále létali operační lety s Hurricany, a to až do 9. prosince 1941. Od následujícího dne již No. 310 Sqn vykonávala operační hlídkovou činnost výlučně s novou výzbrojí, tedy se Spitfiry Mk.Vb. Ty pocházely ze série AD z produkce továrny v Castle Bromwich a No. 310 Sqn byla jejich prvním uživatelem (AD328, AD331, AD365, AD366, AD374, AD378, AD382, AD412, AD414, AD420, AD422, AD423, AD453, AD462, AD464, AD574, AD582). Po přezbrojení se No. 310 Sqn 24. prosince 1941 přesunula na základnu Perranporth v Cornwallu.

  Příslušníci pozemního personálu No. 313. squadron u Spitfiru AD380 RY-R. Zajímavostí zbarvení tohoto Spitfiru je kresba kotěte Robbera kterou pod čelní štítek namaloval Karel Pavlík a rozdílný odstín kódových písmen RY-R, kde první písmeno R je v barvě Sky a následující písmena Y-R v barvě Sky Blue. Rovněž vrtulový kužel a prstenec před VOP je v barvě Sky Blue v jehož horní části se nachází s/n AD385, pod nímž prosvítá původní barva Sky. Sériové číslo AD385 ve skutečnosti ve stavu No. 313. squadron nikdy nebylo, šlo zřejmě o špatný přepis při opravě kamufláže. Skutečné sériové číslo tohoto Spitfiru bylo AD380. Foto Ing. Karel Beinhauer 

  
  

  No. 312 Sq. se 19. srpna 1941 přesunula se svými Hurricany Mk.IIb do skotského Prestwicku na základnu RAF Ayr a dne 20. října 1942 obdržela prvních šest starších Spitfirů určených k přeškolení. Šlo o pět letounů verze Mk.IIa a jeden verze Mk.IIb s kanónovým křídlem. Stroje byly zařazeny k letce B a okamžitě začalo přeškolování personálu. Již 25. října 1941 ale došlo k první ztrátě Spitfiru u No. 312 Sqn, když P/O Hekl během cvičného letu se strojem P75410 DU-W zachytil křídlem o hladinu jezera Loch Doon a v troskách zříceného stroje zahynul. V listopadu 1941 pak jednotka převzala od sesterské No. 313 Sqn další tři Spitfiry Mk.IIa sloužící k přeškolování. Počátkem prosince 1941 začala No. 312 Sqn přebírat své první Spitfiry Mk.Vb, které se měly stát její novou hlavní výzbrojí. Šlo většinou o nové stroje vyrobené továrnou v Castle Bromwich pocházející ze sérií AD (AD415, AD539, AD541, AD553, AD572) a BL (BL252, BL254, BL260, BL289, BL293, BL343, BL381, BL470, BL487, BL512, BL516, BL529). Výjimku představoval stroj AB172 vyrobený v Eastleigh. Od stejného výrobce pak pocházely starší stroje ze série W (W3249, W3445) a raritou byl stroj R6833, původně vyrobený ve verzi Mk.Ia, který byl v roce 1940 přestavěn, přičemž obdržel kanónové křídlo. Poté sloužil ke zkouškám a v únoru 1941 prošel konverzí na verzi Mk.Vb. Výzbroj doplňovaly dva stroje verze Mk.IIb, převzaté od No. 616 Sqn. Po dokončení přezbrojení se No. 312 Sqn 1. ledna 1942 přesunula na základnu Fairwood Common.

  Relativně nejjednodušší bylo přezbrojení No. 313 Sqn, operující se svými Spitfiry Mk.IIa ze základny Portreath. Ta obdržela první Spitfiry Mk.Vb ve druhé polovině října. Přezbrojení probíhalo kontinuálně a letci se s novými stroji postupně zapojovali do probíhající operační činnosti společně s původními stroji verze Mk.IIa. Při přezbrojení obdržela No. 313 Sqn nové letouny z produkce továrny v Castle Bromwich ze série AD (AD192, AD353, AD361, AD380, AD384, AD390, AD391, AD394, AD424, AD465, AD464, AD547), jeden stroj ze série AB (AB916), stroje z produkce továrny v Eastleigh ze série AA (AA865, AA869) a stroje ze série AA vyrobené v Chattis Hill (AA757, AA765). Ty doplňovaly starší stroje ze série W (W3177, W3962, W3965, W3969), zkompletované v High Post Aerodrome a P8537 z produkce továrny v Castle Bromwich. No. 313 Sqn setrvala po přezbrojení v Portreath do 15. prosince 1941, kdy se přesunula na jih na základnu Hornchurch. Přezbrojením všech tří squadron byla splněna jedna z podmínek pro budoucí vznik vyšší československé stíhací jednotky – wingu. Málokdo by v té době věřil tomu, že Spitfiry Mk.V zůstanou hlavní výzbrojí československých stíhacích perutí až do počátku roku 1944, kdy se piloti dočkali vytouženého přezbrojení na Spitfiry Mk.IX. Českoslovenští piloti tedy na Spitfirech verzí Mk.Vb a Mk.Vc bojovali více než dva roky.

   Letouny "třistatřináctky" jsou z období první poloviny roku 1942, kdy byla No. 313 Squadron součástí Hornchurch Wing, známé kreslenými postavičkami z komiksů od Walta Disneye. Autorem těchto kreseb byl Sgt. Karel Pavlík, který tak využil svého původního povolání písmomalíře, když podle přání pilotů zdobil pod čelním štítkem kabiny jednotlivé Spitfiry. Fotograficky je doložena většina postaviček ke konkrétním Spitfirům, přesto jich několik stále zůstává neověřeno. Kresbu kotěte Robbera namaloval Karel Pavlík na Spitfire AD380 RY-R. Foto Ing. Karel Beinhauer

  
  

  Se sílou wingu

  V průběhu těchto dvou let byly stavy Spitfirů Mk.Vb a později i Vc u všech tří perutí doplňovány a při přesunech na nová působiště byly tyto letouny také mnohdy vyměňovány s jinými jednotkami. A tak se ve výzbroji československých stíhacích jednotek postupně objevily stroje z různých sérií v podstatě od všech výrobců. V případě verze Mk.Vb šlo o stroje z produkce Castle Bromwich (série P, AB, AD, BL, BM, EN, EP), Eastleigh (série R, W, X, AA, AB), Chattis Hill (série W, AA, AB), High Post Aerodrome (série W, AB) a Westland (série AR).  Stroje verze Mk.Vc pocházely z produkce firem Westland (série AR, EE), Eastleigh (série AA, AB), High Post Aerodrome (série AB) a Chattis Hill (série BP). Dne 3. května 1942 se českoslovenští stíhači dočkali vzniku vyšší československé stíhací jednotky – wingu – vzniklé v rámci základny RAF Exeter (Exeter Czechoslovak Fighter Wing). Ten tvořily výše zmíněné československé squadrony No. 310, 312 a 313, které v období od 7. května 1942 do 7. června 1942 doplňovala ještě No. 154. Sqn. Jako Exeter Czechoslovak Fighter Wing působily všechny tři squadrony do 26. června 1943. Poté jednotlivě zamířily na odpočinek. Znovu se československé jednotky sešly v období od 18. září 1943 do 8. listopadu 1943, kdy společně tvořily Ibsley Czechoslovak Fighter Wing. Ve velení československého stíhacího wingu se v období, kdy jeho perutě užívaly Spitfiry verzí Mk.Vb a Mk.Vc, postupně vystřídali W/Cdr Alois Vašátko (3. 5. až 23. 6. 1942; používal osobní Spitfire Mk.Vb BM592 s označením AV), W/Cdr Karel Mrázek (26. 6. 1942 až 31. 3. 1943; používal osobní Spitfiry Mk.Vb EN765, EP461 a Spitfiry Mk.Vc AR502 a EE626; všechny s označením písmeny KM) a W/Cdr František Doležal (31. 3. 1943 až 1. 2. 1944, používal osobní Spitfiry Mk.Vb EP461 a Vc EE626; oba s označením písmeny FD).

  Během období, kdy československé squadrony používaly Spitfiry Mk.V, se tyto jednotky zúčastnily řady významných operací. Například 19. srpna 1942 se piloti No. 310 a 312 Sqn se Spitfiry Mk.V účastnili z Redhillu podpory operace Jubilee a 9. září 1943 se piloti No. 313 Sqn z letiště Hawkinge zúčastnili podpory operace Starkey, při které byly na křídlech poprvé jako prvek rychlé identifikace použity černobílé pruhy. V době užívání Spitfirů Mk.Vb se také, byť jen na krátkou dobu, objevily na československých Spitfirech individuální kresbičky. Stalo se tak počátkem roku 1942 u No. 313 Sqn, jíž v té době velel S/Ldr Karel Mrázek. Na několika Spitfirech Mk.Vb se objevily na přání pilotů malůvky inspirované postavičkami z komiksů Walta Disneye. Autorem kreseb byl pilot jednotky, Sgt Karel Pavlík, civilní profesí písmomalíř.

   Spitfiry LF Mk. Vb No. 313. squadron vzlétají z letiště Hawkinge v rámci operace Starkey 9. září 1943. No. 313. squadron se v polovině srpna 1943 po zotavovacím pobytu a hlídkováni na severu nad Orknejemi, přesunula na letiště Hawkinge, které patřilo pod velení 11. skupiny Velitelství stíhacího letectva. Peruť se tak zapojila do operačních letů operace Starkey v rámci Hawkinge Wingu. Foto Ing. Karel Beinhauer

   

  Modifikace a modernizace

  Spitfiry Mk.V prošly během poměrně dlouhého působení u československých squadron také řadou modernizací a modifikací, zvyšujících bojovou hodnotu letounů. Došlo například k modifikaci palivového systému, který umožnil používání přídavných nádrží, čímž se značně zvýšil operační rádius strojů. U řady strojů došlo ke zkrácení koncových oblouků křídel, čímž se zvýšila jejich obratnost při operacích v nižších letových hladinách. Měnil se také systém podávání nábojů do křídelních kanónů, který přispěl ke zvýšení spolehlivosti zbraní a zvýšil zásobu nesené munice a bylo i mnoho dalších úprav. Období používání Spitfirů Mk.V československými jednotkami je krom řady úspěchů ale spojeno také se značnými ztrátami létajícího personálu, které se nevyhnuly ani velitelskému sboru. Pro československé letectvo tak bylo velkou ztrátou zejména úmrtí W/Cdr Aloise Vašátka, prvního velitele československého stíhacího wingu, který zahynul již 23. června 1942 ve svém osobním Spitfiru Mk.Vb BM592 AV po srážce s německým Fw 190 během operace Ramrod 23 a také S/Ldr Jaroslava Himra, který zahynul 27. září 1943 v kabině Spitfiru Mk.Vc BP8586 RY-H během operace Ramrod 87, kdy nejprve sám dosáhl sestřelu německého Bf 110G-2 od II./ZG 1 a následně byl sám sestřelen dalším Bf 110G-2 od téže jednotky.

  Počátkem roku 1944 se nakonec všechny tři československé stíhací squadrony dočkaly vytouženého přezbrojení a své Spitfiry Mk.Vb a Mk.Vc koncem ledna a počátkem února vyměnily za výkonnější Spitfiry Mk.IX. Přesto se Spitfiry Mk.V, byť jen na krátkou dobu, do výzbroje No. 313 Sqn ještě jednou vrátily. Bylo to v období od 11. července do 3. října 1944, kdy peruť působila v rámci odpočinku na severu Velké Británie ve Skeabrae a Sumburghu. Se Spitfiry Mk.V se navíc českoslovenští letci nesetkávali jen u československých jednotek. Řada československých letců totiž působila i u jiných jednotek v rámci RAF (viz tabulka) a kromě operačních squadron létali českoslovenští letci se Spitfiry Mk.V také v rámci výcviku u operačně výcvikových jednotek OTU, a to až do samého konce války. I proto se Spitfiry Mk.V staly pro československé piloty co do počtu  nejpoužívanějším strojem za celou válku a patří jim tak nezastupitelné místo v dějinách československého leteckého odboje...

  V průběhu operace Starkey byly poprvé použity černobílé invazní pruhy k odlišení vlastních a cizích strojů. Použity byly na těch letounech, které se samotného 9. září zúčastnily operací v malých výškách. Vypadaly jinak než ty dobře známé z pozdějšího vyloděni v Normandii. Na fotografii F/Lt Otmara Kučera před svým osobním Spitfirem LF Mk.Vb EP110 „RY-R“ Foto Ing. Karel Beinhauer

  Spitfiry No. 310 Squadron na letišti Exeter na jaře 1943. Nejblíže na fotografii je přední část Doležalova Spitfiru Mk.Vb EP461. Dobře viditelné je černé označení „FD“ na spodním motorovém krytu. Foto Ing. Karel Beinhauer 

  
  

  Čechoslováci na Spitfirech Mk.V u jiných jednotek

  No. 19 Sqn

  Přezbrojení na Spitfiry Mk.V jednotka zahájila v říjnu 1941 a do června 1942 u ní na Spitfirech Mk.Vb postupně létali Sgt Lysický, Sgt Netopil, Sgt Sokol, F/Sgt Střihavka, P/O Bernard, F/O Borovec a Sgt Mečíř.

   

  No. 41 Sqn

  V dubnu a květnu 1942 u ní na Spitfirech Mk.Vb létal F/Lt Vykoukal.

   

  No. 54 Sqn

  Během svého působení u jednotky se Spitfiry Mk.V létali od září 1941 Sgt Plášil, F/Sgt Pavlů, Sgt Karásek a Sgt Konvalina.

   

  No. 65 Sqn

  Jednotka na Spitfiry Mk.Vb přezbrojila v říjnu 1941 a působila u ní poměrně velká skupina československých letců. Šlo o Sgt Štulíře, Sgt Louckého, Sgt Kopečka, Sgt Karáska, Sgt Konvalinu, Sgt Pavlů, Sgt Plášila a Sgt Štefana.

   

  No. 66 Sqn

  Během svého působení u jednotky v listopadu a prosinci 1942 zde se Spitfiry Mk.Vb a Vc létal F/Lt Kruml

   

  No. 72 Sqn

  V létě 1941 u ní na Spitfirech Mk.Vb létali Sgt Lamberton a Sgt Valenta.

   

  No. 81 Sqn

  Od dubna 1942 zde na Spitfirech Mk.Vb létal F/Sgt Pípa a od července do srpna 1942 F/Lt Maňák.

   

  No. 111 Sqn

  Na Spitfiry Mk.Vb se jednotka přezbrojila v září 1941. Na nich u jednotky létali F/Sgt (později P/O) Hrubý, Sgt Zouhar, F/O Kopecký, Sgt Zadrobílek, F/Sgt (později P/O) Příhoda a F/O Hartman.

   

  No. 118 Sqn

  V květnu a červnu 1944 u ní na Spitfirech Mk.Vb létal Sgt J. Čermák.

   

  No. 122 Sqn

  V období od května do srpna 1943 u ní vykonal lety na Spitfirech Mk.Vb F/Lt Kruml.

   

  No. 124 Sqn

  Jednotka se na Spitfiry Mk.Vb přezbrojila v listopadu 1941. S nimi u ní létali F/Lt Kulhánek, F/Lt Bartoň, F/O Bachůrek a Sgt Kotiba.

   

  No. 129 Sqn

  Od května do července 1942 u ní na Spitfirech Mk.Vb létal F/Lt Vancl.

   

  No. 131 Sqn

  V lednu a únoru 1943 létali u jednotky na Spitfirech Mk.Vb P/O Hlaďo, F/Lt Kruml a P/O Smik.

   

  No. 167 Sqn

  V březnu až květnu 1943 u ní na Spitfirech Mk.Vb a Vc létal P/O Papoušek.

   

  No. 222 Sqn

  V červnu 1943 zde na Spitfirech Mk.Vb vykonali lety P/O Hlaďo a P/O Smik (hlavní výzbrojí jednotky v té době byly Spitfiry Mk.IX)

   

  No. 234 Sqn

  V květnu 1942 u ní na Spitfirech Mk.Vb létal F/Lt Hýbler.

   

  No. 501 Sqn

  Na Spitfiry Mk.Vb se jednotka přezbrojila v září 1941. S nimi u ní létali F/Sgt Dvořák, Sgt Vendl, Sgt Vrtiš, F/O (později F/Lt) Raba, Sgt Ročovský, Sgt Bauman a Sgt Jeřábek. V květnu 1942 k jednotce začaly přicházet i Spitfiry Mk.Vc, které čs. piloti rovněž používali.

   

  No. 601 Sqn

  Na Spitfiry Mk.Vb se jednotka přezbrojila v březnu 1942. S nimi u ní létal i Sgt Mareš.

   

  No. 602 Sqn

  Na Spitfirech Mk.Vb u ní v únoru a březnu 1942 létal Sgt Ptáček.

   

  No. 610 Sq

  Od konce března do května 1942 u ní na Spitfirech Mk.Vb létali Sgt Mareš a Sgt Kohout.

• Letecká vojna na Ukrajine

  Prvé stíhačky F-16 sa nad Ukrajinou objavili na prelome júla a augusta.

  
  

  Kto seje vietor, žne búrku v Kurskej oblasti

   Text: Miro Barič

  
  

  Ukrajina sa snaží o odvetu na nepriateľskom území od prvého dňa ruskej agresie. Spočiatku išlo o občasné údery raketami či dronmi na dôležité ciele, ktoré sa čoraz viac stupňovali a dnes sa rovnajú strategickej ofenzíve. Došlo aj k niekoľkým pozemným výpadom ruských légií, ktoré bojujú proti Putinovmu režimu. Tie sa ale vždy rýchlo stiahli naspäť na ukrajinské územie. V sledovanom období (od 1. 8. do 31. 8.) sa však vojna naplno preniesla aj na ruské územie.

   

  Začalo sa to v utorok 6. 8., keď bola na viacerých miestach prekročená ruská hranica v Kurskej oblasti. Tentoraz však nešlo o žiadny malý výpad, hoci ruské úrady spočiatku situáciu zľahčovali. Vôbec prvýkrát na ruské územie zaútočili ukrajinskí vojaci a nie iba príslušníci ruských légií. Použili pri tom aj ťažkú techniku. Ofenzíva bola starostlivo pripravená a hlavne utajená. Nevedeli o nej nič ani západní spojenci Ukrajiny. Ruské jednotky na hraniciach síce pred možným útokom varovali, ale ich velenie to ignorovalo.

  Ukrajina využila to, že Rusi mali na hraniciach Kurskej oblasti len slabé jednotky. Časť z nich tvorili branci na základnej vojenskej službe, časť sa tam zotavovala zo strát, ktoré utrpeli v predchádzajúcich bojoch na fronte na východe Ukrajiny. Väčšina z nich buď utiekla alebo padla do zajatia. Ukrajinci najprv infiltrovali ruské územie špeciálnymi jednotkami, ktoré jednak prepadávali ruské zásobovanie a tiež mali rušičky proti ruským dronom. Tie v prvých dňoch vôbec nelietali, kým ukrajinské drony vo veľkom ničili posily, ktoré tam Rusi posielali.

  Aj ukrajinský útok tvorili najprv malé oddiely s niekoľkými obrnenými vozidlami, ktoré sa rýchlo presúvali a prepadávali ruské jednotky. Až za nimi postupovali hlavné sily. Výsledkom boli manévrové boje, na ktoré Rusi dlho nevedeli nájsť adekvátnu odpoveď. Na východe Ukrajiny totiž postupujú tak, že ukrajinské pozície najprv zasypávajú kĺzavými bombami z lietadiel a potom na ne útočia vlnami pechoty. V Kurskej oblasti nič také nebolo možné, pretože ukrajinské jednotky sa neustále presúvali a Rusi vedia kĺzavými bombami útočiť iba na statické ciele. A tak sa uchýlili k tomu, čo im ide najlepšie – zrovnávali dediny a mestečká so zemou, aby sa v nich Ukrajinci nemohli uchytiť. S tým rozdielom, že doteraz to robili na ukrajinskom území a teraz na vlastnom.

  To bol aj jeden z cieľov ukrajinskej operácie – vytvoriť nárazníkovú zónu tak, aby Rusi nemohli bombardovať ukrajinské pohraničie. Ďalšími cieľmi bolo spôsobenie škôd a strát ruskej armáde, narušenie ruských zásobovacích trás a vylepšenie vyjednávacej pozície pre prípadné rokovania o mieri. Ukrajina tiež chcela donútiť ruskú armádu stiahnuť do Kurskej oblasti jednotky z iných oblastí. To Rusi aj urobili, ale iba z menej dôležitých úsekov frontu. Na najdôležitejšom smere na Pokrovsk v Doneckej oblasti svoje jednotky ponechali a naďalej tam útočili. Na druhej strane, Rusi nemohli do útoku na Pokrovsk presunúť posily tak, ako by možno chceli. Na konci sledovaného obdobia sa tak ich postup pri Pokrovsku výrazne spomalil.

  Situácia sa teda v sledovanom období vyvíjala tak, že Rusi sa snažili čo najviac útočiť na východe Ukrajiny v Doneckej oblasti a Ukrajinci v ruskej Kurskej oblasti. Udržali si tam iniciatívu až do konca mesiaca, obsadili mestečko Sudža a niekoľko desiatok ďalších obcí, z ktorých sa väčšina civilného obyvateľstva evakuovala. Ukrajinci zajali viac ako 600 ruských vojakov. To bol spočiatku aj jeden z najväčších problémov, s ktorým sa potýkali – nestíhali takéto množstvo zajatcov dostatočne rýchlo presúvať do vnútrozemia. Zjavne boli medzi zajatcami aj dôležití ľudia, pretože Rusko vôbec prvýkrát požiadalo o výmenu väzňov, hoci pred ukrajinským vpádom do Kurskej oblasti o to nejavilo prílišný záujem.

   

  Straty v Kurskej oblasti

  S bojmi v Kurskej oblasti súvisí aj veľká časť vzdušných operácií a strát v sledovanom období – najmä na ruskej strane. Pre problémy s rušením dronov sa totiž Rusi pokúsili odraziť ukrajinský útok najmä helikoptérami a lietadlami. Už v prvý deň ukrajinskej ofenzívy, v utorok 6. 8., bol zostrelený prvý ruský vrtuľník Kamov Ka-52. Pri tvrdom páde na zem zahynul jeho pilot, navigátor bol zranený. V ten istý deň došlo k ojedinelej udalosti, keď ukrajinský FPV dron v Kurskej oblasti zasiahol ruskú helikoptéru Mi-28. Poškodil jej vyrovnávací rotor, posádka však dokázala núdzovo pristáť. Je to vôbec prvýkrát v histórii, keď dron takto cielene zasiahol nepriateľský stroj vo vzduchu. Krátko na to sa podobný útok zopakoval, keď ukrajinský dron trafil helikoptéru Mi-8. O tomto prípade však nie sú podrobnejšie informácie, hoci je tiež zachytený na videu.

  V sobotu 10. 8. bol prenosnými raketami v Kurskej oblasti zostrelený ďalší vrtuľník Ka-52. V tomto prípade jeho posádka zo 440. samostatného vrtuľníkového pluku z Vjazmy neprežila. Tvorili ju podplukovník Nikolaj Šulgin a kapitán Erlan Medeuov.

  Ukrajinci si nárokovali v Kurskej oblasti aj ďalšie úspechy a okrem vrtuľníkov mali zasiahnuť aj lietadlá, potvrdené sú však len straty uvedené vyššie. Okrem toho sa na konci sledovaného obdobia objavila aj fotografia vrtuľníka MI-8MTV-5, ktorý bol vážne poškodený po tvrdom núdzovom pristátí. Stroj je na odpis a vhodný nanajvýš na kanibalizáciu na náhradné diely. Je možné, že ide o vrtuľník spomínaný vyššie, ktorý bol zasiahnutý FPV dronom.

  S vojnou na Ukrajine nepriamo súvisí aj strata bombardéra Tu-22M3, ku ktorej došlo vo štvrtok 15. 8. pri nehode neďaleko Michajlovky v Irkutskej oblasti. Tieto lietadlá sa totiž intenzívne používajú pri útokoch na ukrajinské mestá a vysoké tempo operácií vedie k únave posádok i materiálu a k vyššiemu počtu nehôd. Havarovaný stroj mal označenie RF-94238 a trupové číslo „červená 78“. V minulosti nosil aj čísla „červená 22“ a „červená 25“. Patril 200. pluku ťažkého bombardovacieho letectva. Jeho štvorčlenná posádka sa pred pádom lietadla stiahla katapultovať, no navigátor Nikita Jerevalov to neprežil.

   Ukrajinský vojak v Kurskej oblasti.

  Ukrajinská technika v Kurskej oblasti používa označenie bielymi trojuholníkmi.

  Táto ruská kolóna bola na ceste do Kurskej oblasti zničená ukrajinskými raketami.
  V chaose na začiatku ofenzívy si však viaceré kolóny zasiahli Rusi sami, napríklad
  aj vrtuľníkmi Ka-52.

  Trosky helikoptéry Ka-52, ktorá bola zostrelená 6. 8. v Kurskej oblasti.

  Ďalší Ka-52 bol zostrelený 10. 8., keď ho zblízka zasiahli prenosné rakety.

  Trosky bombardéra Tu-22M3 s trupovým číslom „červená 78“, ktorý sa zrútil 15. 8. v Irkutskej oblasti.

  Ťažko poškodený ruský vrtuľník Mi-8MTV-5, ktorý musel núdzovo pristáť niekedy v auguste, no bližšie podrobnosti nie sú známe.

  
  

  Útoky na letiská

  Okrem strát vo vzduchu prišlo ruské letectvo aj o viacero strojov na zemi. Pokračovala totiž úspešná ukrajinská ofenzíva proti ruským letiskám. V piatok 2. 8. čelila masívnemu útoku dronov základňa Morozovsk v Rostovskej oblasti. Na letisku vypukli rozsiahle požiare, zasiahnutý bol sklad munície a na odstavnej ploche úplne zhorel jeden stíhací bombardér Su-34.

  V piatok 9. 8. ukrajinské bezpilotné prostriedky mierili na leteckú základňu Lipeck v Lipeckej oblasti, ktorá susedí s Kurskou. Došlo na nej k silnej explózii, po ktorej museli evakuovať obyvateľov štyroch susedných dedín. Ukrajinská strana uviedla, že jej drony zasiahli sklad, v ktorom bolo 700 kĺzavých bômb.

  Najväčšie škody utrpeli Rusi vo štvrtok 22. 8. pri ukrajinskom dronovom útoku na základňu Marinovka vo Volgogradskej oblasti. Bol na nej zasiahnutý rad kovových prístreškov pre lietadlá. S určitosťou bol zničený jeden Su-34 a jeden Su-24M (v tom druhom prípade išlo o neletuschopné lietadlo). Ďalšie dva stroje Su-34 a jeden Su-24M boli poškodené. Vážne poškodené (pravdepodobne zničené) bolo aj jedno lietadlo neidentifikovaného typu.

   Su-34, ktorý zhorel 2. 8. na základni Morozovsk.

  Muničný sklad zničený 2. 8. na základni Morozovsk.

  Útok na základňu Marinovka 22. 8.

  Zničené prístrešky pre lietadlá na základni Marinovka.

  V sledovanom období ukrajinské drony zasiahli aj veľký sklad paliva v Proletarsku v Rostovskej oblasti. Horel viac ako týždeň.

  
  

  Ukrajinské straty

  V útokoch na ukrajinské letiská pokračovali aj Rusi. V pondelok 12. 8. raketami zasiahli základňu Myrhorod v Poltavskej oblasti, kde vážne poškodili jeden Su-27. V piatok 16. 8. balistická raketa Iskander M zničila MiG-29 na letisku v Dnipre.

  Obzvlášť prvý spomínaný dátum, 12. 8., bol pre Ukrajinu smutný. Počas bojového letu bol v tento deň pri Kramatorsku zničený MiG-29 s trupovým číslom „biela 72“. Jeho pilot, kapitán Oleksandr Myhulja zo 40. brigády taktického letectva, zahynul. Na konte mal 160 bojových letov. Ruská strana uvádza, že bol zostrelený stíhačkou Su-30.

  Aj Ukrajina utrpela v sledovanom období jednu stratu pri nebojovom lete. Počas výcviku havaroval vrtuľník Mi-2MSB z 203. brigády cvičného letectva. Na palube bol major Nazar Prokazjuk a jeden kadet z Národnej univerzity vzdušných síl v Charkove. Obaja zahynuli.

   Kapitán Oleksandr Myhulja zo 40. brigády taktického letectva Ukrajiny a trosky stíhačky MiG-29, v ktorej 12. 8. zahynul.

  Ukrajinský operátor Oleksandr pri protivzdušnom systéme IRIS-T s vyznačenými úspechmi proti ruským strelám s plochou dráhou letu. Všimnite si, že piaty symbol sprava je dvojitý. Ukrajinci vtedy raketou zasiahli jednu ruskú strelu a jej výbuch zničil ďalšiu ruskú strelu.

  
  

  Prvý boj a prvá zničená F-16

  V pondelok 26. 8. došlo k veľkej strate pre ukrajinské vzdušné sily. Nejde ani tak o to, že bola zničená stíhačka F-16 z malého počtu (udáva sa 10 kusov), ktoré dorazili na Ukrajinu len mesiac predtým. Horšie je, že o život prišiel skúsený a rešpektovaný pilot, plukovník Oleksij Mes s volacím znakom Moonfish..

  Rusko v onen deň podniklo jeden z najväčších útokov od začiatku vojny, keď na Ukrajinu vyslalo viac ako 200 rakiet a dronov. Tie mierili na 15 z 24 ukrajinských oblastí. Na odrážaní tohto útoku sa podieľali aj F-16, pričom išlo zrejme o ich prvú akciu. Prezident Volodymyr Zelenskyj na druhý deň, v utorok 27. 8., oznámil, že F-16 dosiahli prvé vzdušné víťazstvá proti ruským strelám.

  Až vo štvrtok 29. 8. bolo zverejnené, že pri tejto akcii bola jedna stíhačka F-16 stratená aj s pilotom.

  Oznámila to poslankyňa Mariana Bezuhla, podľa ktorej bol Oleksij Mes zostrelený raketou systému Patriot z dôvodu zlej koordinácie ukrajinských jednotiek. Veliteľ ukrajinského letectva generálporučík Mykola Oleščuk na to reagoval ostrými vyjadreniami na adresu poslankyne, no na ďalší deň, v piatok 30. 9. ho prezident Zelenskyj odvolal z funkcie. Novým veliteľom ukrajinských vzdušných síl sa stal generálporučík Anatolij Kryvonožko.

  Ani po mesiaci, keď čítate tieto riadky, však nie je jasné, čo presne sa stalo. Oleksij Mes počas svojho bojového letu zničil tri strely s plochou dráhou letu a jeden kamikadze dron. Keď sa blížil k ďalšiemu cieľu, komunikácia sa prerušila. Lietadlo sa zrútilo a pilot zahynul. Príčin mohlo byť viacero. Mohol to byť už spomínaný incident so streľbou do vlastných radov. K podobným nehodám dochádza na oboch stranách a toto bola vôbec prvá bojová misia F-16, čo mohlo viesť k určitým zmätkom. Mohla to byť aj nejaká technická porucha či iná chyba. Portál Breaking Defence prišiel s ďalším možným vysvetlením. Stíhačka F-16 mohla vletieť do mraku trosiek zo zničenej ruskej strely a zasiahli ju úlomky, v dôsledku čoho sa rozpadla vo vzduchu. Ide o najväčšie riziko takýchto misií proti nepriateľským strelám. Ukrajinské letectvo už takýmto spôsobom prišlo o štyri stíhačky – dva stroje MiG-29 a dva Su-27.

  Zničenie prvej ukrajinskej F-16 a smrť Oleksija Mesa nemá len vojenský, ale aj veľký symbolický význam. Na začiatku vojny Mes velil jednotke vyzbrojenej stíhačkami MiG-29. Bol jedným z hlasov kampane, ktorá žiadala dodanie lietadiel F-16 od západných spojencov. Spolu s majorom Andrijom Pilščykovom, ktorý mal volací znak Juice, boli v lete 2022 lobovať v USA. Tragicky, Pilščykov zomrel ešte pred splnením tohto sna. Zahynul 25. 8. 2023 počas cvičného letu pri zrážke dvoch lietadiel L-39 Albatros. Mes sa v tom čase, teda v auguste 2023, stal jedným z prvých ukrajinských pilotov, ktorí začali výcvik na Západe. Na jeseň 2023 prešiel zo simulátora do kokpitu skutočnej F-16 ako vôbec prvý ukrajinský pilot. Hral tiež veľkú rolu pri integrácii týchto stíhačiek do ukrajinského letectva. Zomrel presne rok a jeden deň po svojom kamarátovi Pilščykovi.

  Prvé stíhačky F-16 sa nad Ukrajinou objavili na prelome júla a augusta.

  Oleksij Mes počas výcviku na F-16.

  Andrij Pilščikov a Oleksij Mes lobovali za dodanie F-16. Prvý zahynul 25. 8. 2023, druhý presne o rok a jeden deň neskôr.

  Ukrajinské vzdušné sily zverejnili sériu fotiek Su-27.

• Máňa

  Text: Jaroslav Špaček

  Ilustrace: Antonis Karidis

  Kat. č. 2148

   

  Letoun L-410UVP výrobního čísla 810731 byl vyroben v podniku LET Kunovice, národní podnik, dne 25. listopadu 1981. Opatřen byl standardní kamufláží pro tento typ, tedy dvěma zelenými na horních a bočních plochách, zespodu byl světle šedý. V době, kdy byl určen k přepravě pozorovatelů NATO při cvičeních na území Československa, měl příď, část ocasních ploch a konce křídel opatřeny nátěrem žlutou barvou. Následně byl při revizi ve výrobním podniku opatřen „VIP kamufláží“ v bílé a šedé barvě s trikolorou na bocích trupu.

  V polovině roku 2005 byl letoun předán do pardubického Centra leteckého výcviku (CLV) státního podniku LOM PRAHA, kde pro výcvik studentů Univerzity obrany Brno, určených pro dopravní letectvo, doplnil již používaný letoun L-410UVP-T trupového čísla 0928. „Nový“ letoun od leteckého útvaru ve Kbelích přebírali piloti Štěpán Ručka a Petr Kříženecký. Ti jej však hned napoprvé nepřevzali, protože letoun vykazoval značné vady v řízení, snad prý díky předchozímu poškození při manipulaci na zemi. Nicméně po několikerém seřizování se letoun podařilo převzít, i když po zbytek jeho leteckého života si nesl trvalé následky v podobě letu v neustálém, i když malém, skluzu. Jakákoliv změna rychlosti, či mechanizace křídla si tak vyžadovala znovu nastavení vyvážení nohou i křidélek. Postupem času letoun dostal přezdívku „Máňa“. 

  V roce 2012 byl letoun „0731“ dolétán do revize R2, která probíhá u výrobce. Vzhledem k rozsahu prováděných prací proběhla v CLV diskuse na téma nové kamufláže, která by měla zapadnout do cílové podoby naší flotily. Z mnoha nápadů z řad pilotů i techniků byla nakonec vybrána stávající podoba „céelvéčkových“ L-410. Proto ji v roce 2017 získal při R2 v Kunovicích i letoun „0928“.

  Zajímavostí je nápis na spodku trupu – AEROTRAINING, což měl být volací znak letounů používaných v CLV. Volací znak tohoto letounu pro komunikaci s orgány řízení letového provozu tak v té době byl „Aerotraining 731“.

  Dne 22. 10. 2020 letoun naposledy přistál v Pardubicích, bylo to tehdy s osádkou Antonín Karmazín, Jiří Červený a Jiří Seidl. Potřeba další revize R2 a generálních oprav motorů a vrtulí, spolu s nutnou modernizací avionického vybavení znamenaly velmi vysoké náklady. Padlo tedy rozhodnutí letoun odstavit a již neprovozovat.

  Nakonec „Máňa“ zatím skončila svou leteckou pouť v Leteckém muzeu v Kunovicích. Letoun tam byl přepraven na dvou kamionech 7. března 2024, kde byl po montáži za pomoci zaměstnanců výrobního závodu vystaven očím veřejnosti. „Máňa“ celkově nalétala 7 479 hodin a 25 minut a bezpečně absolvovala 13 892 přistání. 

• S Národní gardou v Číně

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 82108

  
  

  Druhá světová válka dala vzniknout řadě neobvyklých situací, událostí a jednotek. Mezi ně zcela jistě patří průzkumná letecká jednotka národní gardy státu Connecticut, která nakonec dosáhla na čínském bojišti více než 70 potvrzených leteckých vítězství.

  První americkou leteckou jednotkou s označením 118 byla 118th Aero Squadron, jež vznikla 31. srpna 1917 v Kelly Field v Texasu, jako součást Air Service v rámci United States Army unit. Po přesunu do Francie byla v únoru 1918 přeznačena na 639th Aero Squadron a sloužila jako transportní a zásobovací jednotka.

  V roce 1923 byla založena 118th Observation Squadron v rámci Connecticut National Guard. Zpočátku byla vyzbrojena letouny Curtiss JN-4 „Jenny“ a Curtiss OX-12. Pomáhala při povodních, nebo při nepokojích stávkujících dělníků. Postupně začala používat mimo jiné i letouny O-17 Courier, hornoplošníky Douglas O-38 a O-46, středoplošníky O-47 a hornoplošníky Stinson O-49.  

  V březnu 1941 se 118th OS přesunula pod armádním velením na letiště Jacksonville Army Airfield na Floridě a zapojila se do protiponorkové hlídkové činnosti nad Atlantikem. Po útoku na Pearl Harbor v tomto úkolu pokračovala z Charlestonu v Jižní Karolíně. V její výzbroji se postupně objevily nejen pozorovací letouny L-4 a L-5, ale také bojové stroje P-40, A-20 a P-39. V první polovině roku však dostala rozkaz k přesunu do Indie a později do Číny.

  V červnu 1944 se tato průzkumná jednotka, již pod označením 118th Tactical Reconnaissance Squadron (TRS), stala se čtvrtou stíhací perutí v rámci 23rd Fighter Group, jež navazovala na tradici Chennaultových „Létajících Tygrů“. Pod velením maj. E. O. McComase zahájila bojové lety se stroji P-40N ze základny Kweilin. Koncem roku 1944 přezbrojila na stroje P-51 verzí B a především C. Prvních dvou vítězství 118th TRS docílil 1/Lt Oran Stanley Watts, když 7. července sestřelil dva Oscary u Ankingu. Hlavními protivníky amerických letců na tomto bojišti byli japonští armádní letci se stroji Ki-43 a Ki-44, ke konci války se na bojišti začaly v menších počtech objevovat i Ki-84. Watts postupně dosáhl pěti vítězství a stal se jedním z třech es této jednotky. Počtu pěti sestřelů dosáhl ještě již zmíněný Maj McComas a také 1/Lt Russell D. Williams. Příslušníci 118th TRS se do USA vraceli po absolvování 100 bojových letů, což se dělo při intenzitě operační činnosti zhruba po půl roku služby.

  V době příchodu 118th TRS na asijské bojiště čelily čínské a spojenecké síly japonské operaci Ichi-Go, která probíhala v provinciích Henan, Hunan a Guangxi. Jejím cílem bylo vytvořit pozemní spojení mezi okupovanou východní částí Číny a dnešním Vietnamem, druhým cílem operace bylo zabrat spojenecká letiště, z nichž americké letectvo podnikalo nálety na Japonsko. Japonským silám se do značné míry podařilo cíle operace splnit. Pro 23rd FG to znamenalo operovat za extrémně složitých logistických podmínek a řešit několik evakuací vlastních základen.

  Do 20. října 118th TRS odlétala téměř 6000 operačních hodin, sestřelila 24 letounů, dalších 15 zničila pravděpodobně a 22 ve vzdušných bojích poškodila. Její piloti zničili 14 mostů, dalších 27 poškodili, zničili 296 automobilů a 422 poškodili, potopili 404 nákladních plavidel a 1439 poškodili. Vyřadili z boje přes 3000 vojáků a zabili přes 1500 tažných koní.

  V mimořádné situaci se v listopadu 1944 octily 74th FS a 118th TRS, dostaly totiž za úkol operovat z území obklíčených japonskými silami. Pestře zbarvené Mustangy majora McComase operovaly z letiště Suichuan. Až do ledna 1945 jeho piloti napadali nejen pozemní, lodní a železniční logistiku nepřítele, ale připsali si na konto řadu dalších leteckých vítězství a letounů zničených na zemi.

  V roce 1945 klesla aktivita japonských armádních letců v Číně na minimum a hlavním nebezpečím pro piloty Mustangů byla protiletadlová palba. Při jedné z takových akcí z jara 1945 je zachycen Mustang, jenž nesl na přídi nápisy „Dottie´N´Butch“ a „Roxie“. Hlavním mechanikem stroje byl R. D. Anderson a jeho svěřenec byl přidělen dvěma pilotům, byli to Lt L. D. Monaghan a Lt. G. J. Kaplanek. V tomto stroji se nechal v letecké výstroji vyfotografovat i poslední velitel 118th TRS, Maj Martin Lubner, který měl z doby své služby u 76th FS na kontě šest jistých vítězství a tři pravděpodobná.

  Pro středoevropské čtenáře může být zajímavé, že Gerald J. Kaplanek byl synem českého otce a polské matky. U jednotky sloužil přinejmenším ještě jeden pilot s českými předky, Edward J. Vanecek. Zahynul v dubnu 1944 při havárii v Indii. Více podrobností k této unikátní jednotce najdete na webové stránce www.118trs.com.

• Do zteče!

  Kresba: Antonis Karydis

  Text Zdeněk Nožička

  Kat. č. 7047

   

  „Do zteče ostře!“ Takto piloti českých L-39, provádějící ostré střelby, žádali rádiem řídícího střeleb o povolení odpalu neřízených raket, střelbu kanónem nebo odhozu pum. Řídícím střeleb byl určován příslušník z řad létajícího personálu. Ten se nacházel během střeleb v prostoru střelnice v bezpečné vzdálenosti od dopadové plochy, avšak na dohled od ní. Vedoucí dvojice po obdržení povolení od řídícího střeleb už vydal pouze pokyn „Připravit“ určený vedenému pilotovi letícímu ve skupině. Odpal raket pak prováděli piloti současně na pokyn „Pal!“ vedoucího dvojice. Následně řídící střeleb prováděl okamžité vyhodnocení přesnosti zásahů a poté informoval piloty rádiem.

  Ke střelbám byly zpravidla využívány vojenské prostory Jince, Libavá a Boletice. Každé ostré střelby byly pro piloty velmi důležité. Zejména pro nezbytné získání pilotní třídy a tím potvrzení dosažení bojových dovedností na daném typu a samozřejmě náležité finanční ohodnocení formou navýšení pilotního příplatku k měsíční mzdě.

  Pro pozemní personál znamenaly letecké střelby vždy vyšší pracovní vypětí než při každodenním létání. Zejména pro zbrojíře. Ti ve dne předběžné přípravy soustředili své úsilí kromě přípravy letounu a přezkoušení zbraňových systému také k navěšení raketových bloků a samotnou přípravu letecké munice. Letouny na střelnici létaly převážně vyzbrojeny kombinací kanónu GŠ-23 spolu s raketami S-5, nebo kanónem GŠ-23 spolu s pumovou výzbrojí. Z důvodu náročnosti této přípravy se lety na střelnici plánovaly v týdenním bloku.

  Letové akce vyzbrojených Albatrosů, létajících na střelnici, měly svá důležitá bezpečnostní specifika. Zbrojíři například prováděli vyzbrojení letounů až jako poslední odbornost, kdy už radisti a elektrikáři spolu s technikem letounu měli své přípravy hotovi. Během nabíjení zbraní byly před a za letounem umístěné výstražné praporky. Znamenalo to, že v těchto prostorech se nesměl pohybovat žádný pozemní personál nebo prostředky letištního zabezpečení. Po vyzbrojení letounu už k němu mohl pouze pilot se svým technikem.

  Po provedení střelby a přistání letounu zpět na letišti piloti pojížděli na určené „vybíjecí místo“ a nasměrovali letoun do bezpečného směru. Na tomto místě již čekala dvojice zbrojířů, která při spuštěném motoru zkontrolovala „bezpečnost“ použitých zbraní. V praxi to znamenalo, že v raketových blocích nesměla zůstat žádná raketa a v leteckém kanónu žádný náboj. V opačném případě byl pilot informován o zůstatku munice ve zbrani. To byl pro něj signál k vypnutí motoru. Následně zbrojíři započali s odstraňováním závady.

  Boxart říjnové novinky Eduardu zachycuje právě okamžik, kdy dvojice Albatrosů odpaluje neřízené střely S-5 z raketových bloků UB-16 nad některou ze zmíněných střelnic. Mimo raketových bloků je letoun podvěšen dvojicí přídavných palivových nádrží, a to z důvodu prodloužení operační činnosti (možnosti provést několik ztečí následně za sebou) v prostoru střelnice.

  Zbarvení Albatrosu na kresbě zachycuje jeho podobu v poslední etapě služby u 222. výcvikové letky v Náměšti nad Oslavou. Po dobu jeho služby na této základně o něj s láskou pečoval jeho kmenový technik Michal F., který je nyní zaměstnancem Eduardu a tvůrcem kamuflážních schémat a obtisků. Logicky tak realizace kamuflážních schémat pro tuto stavebnici padla právě na něj a jeho 3903 ve výběru nesměla chybět. Navíc tento letoun nesl několik odstínu barev, které obdržel při různých údržbách a revizích, avšak stále nesl původní tovární zbarvení. To dělá jeho marking atraktivním. Během služby u 222. výcvikové letky tento Albatros obdržel nepatrný doplněk ve formě pruhů nanesených na okrajový oblouk kýlové plochy. K těmto pruhům se váže humorný příběh, který je zmíněn ve stavebnici.

  Jen pro úplnost dodejme, že letoun tr. čísla 3903 byl vyroben v říjnu 1986 a svůj poslední let provedl z letiště Čáslav dne 24.10.2016. Z uvedeného vyplývá, že jeho provoz byl ukončen po 30 letech služby z důvodu vyčerpání dobové technické životnosti. Během služby nalétal krásných 3600 letových hodin.

• Markingy pro L-410UVP Turbolet 1/72

  v. č. 810731, LOM Praha, Centrum leteckého výcviku, Pardubice, Česká republika, 2019

  Turbolet, který dostal později přezdívku Máňa byl vyroben 25. listopadu 1981 a už v prosinci byl předán armádě, která jej zařadila do stavu 3. dopravního leteckého pluku v Praze-Kbelích. Letoun prošel několika změnami zbarvení a sloužil jako salonní letoun. V rámci reorganizace vzdušných sil AČR v polovině devadesátých let přešel letoun do stavu 61. dopravní letky na nově zformované 6. základně dopravního letectva. V roce 2002 se stěhoval do Pardubic na tamní 34. základnu speciálního letectva, kde byl po generální opravě zařazen v roce 2004 do stavu nově zformovaného Centra leteckého výcviku. V té době nesl standardní bílo-šedé zbarvení a po určitou dobu také nápis Máňa nad pilotní kabinou. Na přelomu let 2011 a 2012 prošel tento Turbolet revizí v Kunovicích, při které mu byl obnoven technický resurs o dalších 4800 hodin či 10 let provozu. Zároveň obdržel nové modré zbarvení, ve kterém se dožil v roce 2022 konce své služby. Během ní nalétal 7479 hodin a absolvoval 13 892 přistání.  V únoru 2024 bylo rozhodnuto, že bude letoun jako neletový exponát zapůjčen leteckému muzeu v Kunovicích.

   

  v. č. 800525, 5. Luftwaffe Division, Luftwaffe, Německá spolková republika, 1996
  

  Na sklonku roku 1980 byly dodány první L-410UVP armádě tehdejší NDR. Jednalo se o letouny v salonní jedenáctimístné verzi a první letouny byly dodány v kamufláži tvořené nepravidelnými plochami khaki a zelené barvy. Po sjednocení Německa na začátku devadesátých let si Bundesluftwaffe ponechala tyto letouny pro 5. Luftwaffe Division, která plnila úlohy spojené s přepravou vládních osob. Letouny prošly generální opravou a dostaly bílo-šedé zbarvení s výrazným pruhem složeným ze dvou odstínů modré barvy. Ostatní do NDR dodané L-410UVP byly vesměs výsadkového provedení a ty byly zčásti prodány do Guatemaly a zčásti darovány vojenským letectvům pobaltských republik.

   

  v. č. 810731, Letka zvláštního určení, 3. dlp, Praha-Kbely, Československo, 1990
  

  Koncem 80. let byl Turbolet výrobního čísla 810731 využíván v salonní verzi pro přepravu zahraničních zbrojních inspektorů KBSE (Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě) u Letky zvláštního určení, jež byla součástí kbelského 3. dopravního leteckého pluku. Tomu odpovídalo i zbarvení s výraznými žlutými plochami na křídlech, stejnou barvou byly vyvedeny i příď a záď letounu.   

   

  v. č. 851527, Slov-Air, Československo, 1990

  Státní podnik Slov-Air, který v roce 1969 nahradil někdejší ČSA Agrolet, byl prvním tuzemským uživatelem L-410. První letoun zařadil do svého letového parku ve druhé polovině roku 1971. Letouny, ještě ve verzi L-410A sloužily pro vnitrostátní přepravu a v roce 1975 byly předány ČSA.  

  Tento letoun byl zakoupen Státní leteckou inspekcí a zalétán posádkou Miroslav Srnec a Pavel Plaček 15. listopadu 1985 se značkou OK-PXI. Krátce nato byly u SLI přehodnoceny plány (letoun měl sloužit jako kalibrační) a v listopadu 1986 byl nabídnut k odprodeji či převodu. Zájem měl Moravan, kunovický aeroklub, prý byl i jeden jugoslávský zájemce a mluvilo se také o armádě nebo ČSA. Nakonec letoun získal v říjnu 1988 Slov-Air. Dne 24. 10. 1988 tak došlo ke změně imatrikulace na OK-PDI a letoun byl využíván pro JZD AK Slušovice, později také zajišťoval přepravu slovenských federálních poslanců. V roce 1992 došlo ke zrušení letounu po poškození příďového podvozku při přistání. Letoun pak byl dlouho odstavený na letišti v Žilině, poté byl převezen do Bratislavy a posloužil pro výcvik letištních hasičů.

   

  v. č. 831138, Pyrlandia-Boogie, Ostróv Wielkopolski, Polsko, 2006
  

  Tento L-410UVP nebyl vyroben pro zákazníka, ale pro tovární účely. Zkoušely se na něm totiž modifikace nově připravované verze UVP-E. Letoun se značkou OK-178 byl zalétán 10. ledna 1984. Následovaly zkoušky brzd, různých tvarů koncových nádrží či montáž pětilistých vrtulí. V roce 1985 byl letoun vystaven v Paříži a hrál si UVP-E. Letoun dostal také civilní imatrikulaci OK-OZG, aby se poté vrátil k OK-178 a byl přestavěn opět na standardní L-410UVP. Poté dostal novou značku OK-NZG a na konci roku 1991 byl na dva měsíce pronajat Slov-Airu. Pak již putoval do soukromých rukou k firmě Delta System Air, kde dostal značku OK-NDG. V Norimberku došlo 28. ledna 1994 ke zlomení konce křídla silným větrným poryvem, po opravě jej osádka Jiří Nečas a Albert Orlita přeletěla do Bratislavy. Jako OK-NDG jej provozovala společnost ABA Air a od března 2000 byl skoro rok odstaven v Otrokovicích. Dalším majitelem se stala mošnovská firma Job Air, u které dostal letoun žlutý nátěr s modrým pruhem. Počátkem roku 2003 byl prodán do Polska, kde létal u Pyrlandia Boogie se značkou SP-KPS a sloužil sportovním parašutistům. Od 16. září 2013 byl ale zpět v českém rejstříku, tentokráte se značkou OK-PRH, která byla 13. července 2016 změněna na OM-PRH a poté na OM-HFP, se kterými jej provozovala v atraktivním zbarvení společnost Praga Aviation. V současnosti je letoun odstavený na letišti v Kunovicích. Má za sebou 6021 letových hodin a 9066 přistání.

   

  v. č. 8100731, 24. základna dopravního letectva, Praha-Kbely, Česká republika, 2010
  

  V roce 2004 prošel Turbolet 8100731, jehož historie je popsána také u markingů A a C, generální opravou a od armády, kde do té doby sloužil, se přesunul do stavu Centra leteckého výcviku na letišti v Pardubicích. V rámci GO nahradil původní maskovací zbarvení elegantní bílo-šedý nátěr s pásem po celé délce letounu v barvách národní trikolóry. Krátce nato se nad bočními okny pilotní kabiny objevil na obou stranách nápis Máňa. Od té doby se tato přezdívka drží, přestože po další revizi dostal modré zbarvení a nápis Máňa zmizel.

   

• Markingy pro THEY FOUGHT TO REBUILD 1/48

  BM592, W/Cdr Alois Vašátko, Exeter (Czechoslovak) Wing, RAF Exeter, Devon, Velká Británie, červen 1942

  Alois „Amos“ Vašátko, byl se 14 jistými a čtyřmi pravděpodobnými sestřely třetím nejúspěšnějším československým stíhacím pilotem druhé světové války. Během bitvy o Francii sestřelil dvanáct nepřátelských letadel jistě a dvě pravděpodobně, čímž se stal nejúspěšnějším československým pilotem a pátým nejúspěšnějším esem Armée de l'air. Po porážce Francie sloužil u No. 312 (Czechoslovak) Squadron, se kterou se účastnil Bitvy o Británii. Poté, co vznikl československý wing, stal se 1. května 1942 jeho velitelem. Osudným se Vašátkovi stal podvečer 23. června 1942, kdy 36 Spitfirů doprovázelo Bostony k náletu na letiště Morlaix. Při návratu se stala cílem útoku Fw 190 od III./JG 2. Během nastalého souboje se Vašátko srazil s Fw 190A-3 Uffz. W. Reuschlinga od 7./JG 2 a zahynul. Vašátkův velitelský Spitfire Mk.Vb s/n BM592 byl zcela nový letoun, dodaný wingu 20. června 1942. Vzhledem k tomu, že podoba Vašátkova osobního Spitfiru není zdokumentována, je jeho vzhled možné pouze rekonstruovat, zejména podle podoby prvního velitelského Spitfiru Vašátkova nástupce Karla Mrázka, který je naopak zdokumentován velice dobře. O velitelské letouny se staral personál No. 310 Squadron a lze tak odvodit, jak mohl vypadat i Vašátkův BM592. Osobní kódy AV byly s největší pravděpodobností umístěny mezi kokardou a pruhem v barvě Sky, osobní písmena AV se pak opakovala i na spodní straně motorového krytu. Žádné další označení pravděpodobně nebylo aplikováno.

   

  EN765, W/Cdr Karel Mrázek, Exeter (Czechoslovak) Wing, RAF Exeter, Devon, Velká Británie, červen-červenec 1942
  

  Po náhlé smrti prvního velitele Exeterského (československého) wingu W/Cdr Aloise Vašátka 23. června 1942 byl na jeho místo jmenován dosavadní velitel No. 313 (Czechoslovak) Squadron W/Cdr Karel Mrázek. Jeho prvním osobním Spitfirem v nové velitelské funkci se stal Spitfire Mk.Vb s/n EN765, se kterým vykonal celkem 29 neoperačních letů. W/Cdr Mrázek využil výsady, která k této funkci náležela, a na svůj nový Spitfire nechal aplikovat své iniciály jako kódová písmena, tedy KM. Dle dochovaných fotografií je zřejmé, že písmena KM byla vyvedena barvou Sky z obou stran mezi trupovou kokardou a pruhem barvy Sky před ocasními plochami. Ve zmenšené podobě se nacházela i na spodním motorovém krytu. Zbarvení horních ploch tvořily standardní odstíny Day Fighter Scheme, tedy Dark Green a Ocean Grey, spodní plochy Medium Sea Grey. Karel Mrázek patřil mezi nejschopnější mladé důstojníky předválečného letectva. Za svoji válečnou kariéru sestřelil čtyři nepřátelské letouny, jeden pravděpodobně a tři poškodil. Jako jediný z československých stíhačů se střetl s letci z Italského expedičního sboru Corpo Aereo Italiano a ze souboje vyšel úspěšně, když dokázal sestřelit dva Fiaty Cr.42. Jeho velitelské schopnosti ocenili Britové vysokými vyznamenáními DFC a DSO.

   

  EP461, W/Cdr František Doležal, Exeter (Czechoslovak) Wing, RAF Exeter, Devon, Velká Británie, duben - červenec 1943
  

  Prvním uživatelem Spitfiru EP461 byl veterán z bitvy o Francii a Británii zastávající pozici Acting Squadron Leader stanice Exeter, S/Ldr Jack Rose. Ač bez patřičné hodnosti, suploval W/Cdr. Mrázka funkčně i v roli velitele wingu. V období srpen-listopad 1942 tak Jack Rose vedl 15 sweepů jako velitel wingu a svůj Spitfire si označil svými iniciálami JR. Příležitostně používal EP461 v prosinci 1942 a počátkem ledna 1943 bez změny markingu i velitel No. 310 Squadron S/Ldr. František „Dolly“ Doležal. V lednu se z JR stal KM a jako svůj poslední osobní Spitfire u čs. wingu ho používal W/Cdr Karel Mrázek. Dne 1. dubna 1943 se novým velitelem wingu stal W/Cdr František Doležal a po Mrázkovi přebral i velitelský EP461, u kterého byly zkráceny koncové oblouky křídla a instalováno nové kulaté zpětné zrcátko. Pod levým čelním štítkem kabiny byl namalován odznak velitele wingu. Kódová písmena FD byla z obou stran nakreslena před trupovou kokardou a provedení se na levé a pravé straně lišilo. Označení FD bylo i na spodním motorovém krytu. Sériové číslo EP461 bylo na pravé straně po četných změnách kódování z větší části přetřeno kamuflážní barvou Ocean Grey. Na tomto stroji dosáhl W/Cdr František Doležal i svého posledního vzdušného vítězství, když 3. května 1943 poškodil nepřátelský Fw 190A od 8./JG 2 Richthofen. Válku skončil s celkovým skóre šest sestřelů jistých, čtyři pravděpodobné a čtyři poškozené nepřátelské stroje. Do republiky se po válce vrátil jako jeden z prvních už 17. května 1945, ale 4. října 1945 zahynul jako pasažér na palubě Siebelu.

  
  

  AD325, F/Lt Emil Foit, No. 310 Squadron, RAF Perranporth, Cornwall, Velká Británie, prosinec 1941 - únor 1942

  Emil Foit se narodil roku 1913 v Brně a po absolvování obchodní akademie a vojenských škol se stal stíhacím letcem. Po okupaci se v květnu 1939 přes Polsko a Švédsko dostal do Velké Británie a pak v srpnu do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie. Sloužil v Tunisu, v alžírské Blidě a v Oranu. Po kapitulaci Francie odjel přes Casablancu a Gibraltar do Velké Británie, kde byl v srpnu 1940 přijat do RAF. Absolvoval krátký bojový výcvik na Hurricanech, krátce sloužil u britské No. 85 Squadron a v říjnu 1940 byl přidělen do Duxfordu k No. 310 (Czechoslovak) Squadron. Od února 1942 do listopadu 1942 byl velitelem B letky. Od ledna 1943 do ledna 1944 zastával funkci velitele No. 310 (Czechoslovak) Squadron. Během leteckých soubojů sestřelil tři nepřátelské letouny jistě a pět jich poškodil. Za svou bojovou činnost získal řadu medailí a vyznamenání, mimo jiné i anglický Záslužný letecký kříž (DFC). Po návratu do vlasti byl roku 1945 jmenován velitelem 10. leteckého pluku ve Kbelích. Po únoru 1948 odešel do exilu do Velké Británie a sloužil opět u RAF. Emil Foit zemřel roku 1976 v Anglii. Spitfire AD325, se kterým létal na přelomu roku 1941-1942, byl zcela nový letoun, dodaný No. 310 Squadron během přezbrojování na verzi Mk.Vb. Na krytu nádrže nesl darovací nápis WESTMORLAND II a na spodním motorovém krytu měl s největší pravděpodobností vyobrazen československý znak.

   

  AR423, F/Lt František Trejtnar, No. 310 Squadron, RAF Ibsley, Hampshire, Velká Británie, září 1943 - únor 1944
  

  František Trejtnar, rodák z Kunvaldu u Žamberka, se narodil 7. března 1917. Absolvoval školu leteckého dorostu v Prostějově a stal se pilotem československé armády. Po obsazení Čech a Moravy Němci v roce 1939 odešel do Polska. Za krátký čas spolu s dalšími odjel do Francie, kde byl přijat do Cizinecké legie. Když německým útokem z 1. září 1939 na polský Gdańsk vypukla válka, byl přeřazen do tvořící se Československé zahraniční armády ve Francii a poslán do přeškolovacího pilotního výcviku. Po pádu Francie odjel z Port Vendres do Gibraltaru a odtud lodí Neuralia do Liverpoolu. Ve Velké Británii byl přijat na konci července 1940 do Royal Air Force. Na počátku listopadu 1940 byl zařazen k No. 310 (Czechoslovak) Squadron v Duxfordu. U „třistadesítky“ bojoval po celou dobu své válečné kariéry, během které si připsal jeden sestřelený Fw 190 a dva poškozené. Dne 23. června 1942 při jednom z dalších vzdušných soubojů s Fw 190 se František Trejtnar dostal i s protivníkem do hloubky anglického území a byl během souboje sestřelen. Musel vyskočit na padáku a při dopadu na zem si zlomil nohu. Dezorientovaný německý pilot, Oblt. Armin Faber, přistál se svým Fw 190 k úžasu všech na britské základně Pembrey. Britům se tak dostal do rukou zcela nepoškozený Fw 190A-3, který následně podrobili řadě testů a cvičných soubojů. Se zobrazeným Spitfirem AR423 létal František Trejtnar pravidelně od září 1943 do února 1944 jako velitel B letky u No. 310 Squadron. Na krytu nádrže nesl letoun darovací nápis The ROBINSON Fighter.

   

  AD572, F/O František Peřina, No. 312 Squadron, RAF Harrowbeer, Devon, Velká Británie, únor-červen 1942
  

  František Peřina byl prvním československým stíhačem, jemuž bylo přiznáno nejméně pět potvrzených sestřelů a stal se tak esem. Narodil se roku 1911 v obci Morkůvky u Břeclavi, po přijetí mnichovského diktátu odešel do Polska, odkud později zamířil na lodi do Francie, kde se přeškolil na stíhačky Curtiss Hawk H-75. V prosinci 1939 se stal jedním z prvních dvaceti československých stíhačů, odeslaných na západní frontu. Byl přidělen ke slavné Groupe de Chasse 1/5, kde létal většinou jako číslo slavného velitele 1. escadrille Capitaine Jeana Accarta. Během tří týdnů francouzské kampaně sestřelil 11 letounů jistě a dva pravděpodobně. Po kapitulaci Francie pokračoval přes Gibraltar na lodi do Velké Británie. Do RAF byl přijat v hodnosti Pilot Officer a v září 1940 zařazen k nedávno zformované No. 312 (Czechoslovak) Squadron. V jejích řadách se účastnil nejprve Bitvy o Británii a později ofenzivních sweepů nad okupovaným kontinentem. V průběhu těchto akcí své bojové skóre uzavřel sestřelem Fw 190. Během 2. světové války mu bylo přiznáno sestřelení 12 letounů jistě, dvou pravděpodobně a jeden letoun poškozený. Po skončení války se vrátil zpět do vlasti, ale v roce 1949 byl nucen uprchnout před komunisty do zahraničí. Několik let strávil jako pilot britské Royal Air Force, později létal v Kanadě a USA. Ve Spojených státech žil až do roku 1993, kdy se natrvalo vrátil do Česka. Zemřel 6. května 2006. Bylo mu 95 let. Se zobrazeným Spitfirem Mk.Vb AD572 létal František Peřina pravidelně od února do června 1942 a sestřelil s ním 6. června 1942 jeden Fw 190.

  
  

  EP785, P/O Ladislav Světlík, No. 312 Squadron, RAF Churchstanton, Somerset, Velká Británie, leden-duben 1943

  Plzeňský rodák Ladislav Světlík se narodil 23. března 1917. Využil akce 1000 nových pilotů republice a naučil se létat. Mezi lety 1936 a 1937 absolvoval vojenský výcvik v Prostějově a následně sloužil jako stíhací pilot na slovenských letištích. Po německé okupaci odešel přes Polsko do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie. Po přeřazení k letectvu byl v Chartres přeškolen na Curtiss Hawk H-75 a v bojích proti německé Luftwaffe si připsal čtyři jisté a tři pravděpodobné sestřely. Po pádu Francie se přesunul do Velké Británie. Zde byl přidělen k No. 312 (Czechoslovak) Squadron. Přes množství bojových akcí, které absolvoval, si připsal už jen jeden sestřel, když 23. května 1944 na svém novém Spitfiru Mk.IXc sestřelil Fw 190 za jehož řízením bylo německé eso Lt. Georg Kiefner. Po ukončení druhého bojového turnusu v červenci 1944 přelétával letouny Vickers Wellington a v samotném závěru války působil u No. 147 Squadron jako dopravní pilot. Do Československa se vrátil v srpnu 1945 a do roku 1946 sloužil u vojenské dopravní skupiny. Poté nastoupil k Československým aeroliniím. Po únoru 1948 se stal jedním z pilotů, kteří provedli koordinovaný úlet tří dopravních letadel. Vrátil se do Velké Británie a opět vstoupil do Royal Air Force. Zemřel 27. července 2008 na Novém Zélandu. V roce 1991 byl povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka. Zajímavostí Spitfiru Mk.Vb EP785, se kterým pravidelně Světlík létal na jaře 1943, je vyobrazení znaku No. 312 Squadron na krytu nádrže. Není známo, že by znak byl nakreslen na jiném Spitfiru Mk.Vb sloužícím u „třistadvanáctky“.

   

  AD380, F/O Alois Hochmal, No. 313 Squadron, RAF Hornchurch, Devon, Velká Británie, říjen 1941 - duben 1942
  

  Ne každý pilot, který bojoval za druhé světové války, se může pyšnit titulem letecké eso, účastí na výjimečných akcích, významným počtem odlétaných hodin nebo vysokým vyznamenáním. Velká část z nich dosáhla třeba jen třetinového sestřelu či poškození, nebo také odlétala celou válečnou kariéru bez zápisu jakéhokoliv souboje. A právě s obrovským přispěním stovek těchto nenápadných hrdinů a vlastenců, kteří se nesmířili s okupací své vlasti, bylo Československo za druhé světové války osvobozeno. Letouny „třistatřináctky“ jsou z období první poloviny roku 1942, kdy byla No. 313 (Czechoslovak) Squadron součástí Hornchurchského křídla, známé kreslenými postavičkami z komiksů od Walta Disneye. Autorem těchto kreseb byl plzeňský rodák Sgt. Karel Pavlík, který tak využil svého původního povolání písmomalíře, když podle přání pilotů zdobil jednotlivé Spitfiry kresbami pod čelním štítkem kabiny. Kresbu kotěte Robbera namaloval Karel Pavlík na Spitfire AD380 RY-R. Zajímavostí zbarvení tohoto Spitfiru jsou kódová písmena RY-R. První písmeno R bylo v barvě Sky a následující písmena Y-R v barvě Sky Blue. Rovněž pruh před ocasními plochami byl v barvě Sky Blue. V jeho horní části se nacházel s/n AD386, pod nímž prosvítala původní barva Sky. Sériové číslo AD386 ve skutečnosti ve stavu No. 313 Squadron nikdy nebylo, šlo zřejmě o špatný přepis při předešlé opravě kamufláže. Skutečné sériové číslo tohoto Spitfiru bylo AD380. Spitfire Mk.Vb AD380 sloužil u No. 313 Squadron od 28. října 1941 do 24. dubna 1942 a v jeho kokpitu nejčastěji usedali F/O A. Hochmal, F/Sgt V. Foglar a Sgt. O. Kresta.

   

  EP110, F/Lt Otmar Kučera, No. 313 Squadron, RAF Hawkinge, Kent, Velká Británie, srpen-září 1943
  

  Spitfire LF Mk.Vb EP110 s označením RY-R velitele B flightu No. 313 Squadron RAF, Otmara Kučery, DFC, je znázorněn v podobě, v jaké 9. září 1943 létal během operace Starkey. V jejím průběhu byly poprvé použity černobílé invazní pruhy k odlišení vlastních a cizích strojů. Namalovány byly i na letounech, které se toho dne měly účastnit operací v malých výškách. Vypadaly ale jinak nežli ty dobře známé „invazní“ pruhy z pozdějšího vylodění v Normandii. No. 313 Squadron se v polovině srpna 1943 po zotavovacím pobytu a hlídkováni na severu nad Orknejemi přesunula na letiště Hawkinge, které patřilo pod velení 11. skupiny Velitelství stíhacího letectva. Peruť se tak zapojila do operačních letů klamné operace Starkey v rámci Hawkinge Wingu. Během těchto bojů si „třistatřináctka“ díky svému veliteli S/Ldr. Jaroslavu Himrovi připsala i jedno vítězství ve vzdušném boji.

   

  BM210, S/Ldr František Fajtl, No. 122. Squadron, RAF Hornchurch, Devon, Velká Británie, květen 1942
  

  František Fajtl se narodil se 20. srpna 1912 v Doníně, v okrese Louny. Absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a v roce 1935 z ní byl vyřazen jako poručík letectva. V červnu 1939 uprchl přes Polsko do Francie, kde vstoupil do jejího letectva jako seržant. Bojoval na Bloch MB.152 a Morane-Saulnier MS.406 a když Francie padla, ustoupil do Severní Afriky a odtud se dostal přes Gibraltar do Anglie. V řadách No. 1 a No. 17 Squadron se účastnil letecké Bitvy o Británii. V roce 1941 se stal velitelem No. 313 Squadron, o další rok později převzal jako první Čechoslovák velení anglické perutě, konkrétně No. 122 (City of Bombay) Squadron. Již 5. května 1942 byl sestřelen nad Francií a nouzově přistál na okupovaném území. Za dramatických okolností se přes Francii a Pyreneje dostal do Španělska, kde byl zajat a uvězněn v koncentračním táboře Miranda. Po propuštění se vrátil zpět do Anglie, byl povýšen do hodnosti Wing Commander a na vlastní žádost se vrátil do bojů jako velitel No. 313 Squadron. V lednu 1944 byl ustanoven velitelem skupiny stíhacích pilotů, kteří odcestovali do Sovětského Svazu. Po přeškolení na La-5FN vedl 1. čs. samostatný stíhací pluk v SSSR a v jeho čele odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Místo ocenění se tak jako další piloti bojující na západní frontě dočkal propuštění z armády a uvěznění. Poté pracoval jako dělník i jako úředník. Plné rehabilitace se dočkal až po pádu komunismu. Zemřel v 94 letech. Celkem za svou válečnou kariéru sestřelil čtyři nepřátelská letadla jistě, dvě poškodil.

   

  R7192, P/O Josef Příhoda, No. 111 Squadron, RAF Debden, Essex, Velká Británie, únor 1942
  

  Josef Příhoda se vyučil mechanikem, ale již roku 1935 dobrovolně narukoval k letectvu. Postupně absolvoval pilotní výcvik a stíhací kurz u Leteckého pluku 4 v Hradci Králové. Po okupaci 15. března 1939 se přes Polsko dostal do Francie, ale s nutným závazkem v Cizinecké legii. Během září konečně nastaly přesuny k letectvu a výcvik. Jak určená jednotka ERC 571, tak GC III/4 v severní Africe měly ovšem zastaralé stroje a do akce nezasáhly. Pád Francie znamenal evakuaci do Velké Británie, kde vstoupil Příhoda do dobrovolnické zálohy Královského letectva. S hodnotí Sergeant se přeškolil na Hurricany a v říjnu 1940 nastoupil k No. 1 Squadron, se kterou zasáhl do klíčové Bitvy o Británii. Poté následovaly i noční operace a zejména ofenzivní akce nad okupovanou Evropou. Koncem září 1941 přešel k No. 111 Squadron vyzbrojené Spitfiry. V polovině dubna 1942, již s pověstí velmi zkušeného pilota, posílil No. 313 Squadron. Dne 23. října převzal za vynikající bojovou činnost, zahrnující i pět jistých a dva pravděpodobné sestřely, Záslužný letecký kříž DFC. Zúčastnil se mnoha akcí nad nepřátelským územím a zahynul při operaci Ramrod 56, jejímž cílem byla ponorková základna v Brestu. Jeho Spitfire havaroval v moři. Spitfiry No. 111 Squadron, u níž Příhoda létal na přelomu let 1941-1942, nosily v té době noční zbarvení s novým modifikovaným výsostným znakem C1 na trupu ve zmenšené podobě. S takto zbarveným Spitfirem R7192, JU-Y, sestřelil 12. února 1942 Příhoda jednu Bf 109 a další poškodil.

   

  AR435, Sgt. František Loucký, No. 65 Squadron, RAF Gravesend, Kent, Velká Británie, červen 1942
  

  František Loucký zahájil svou bojovou činnost v rámci RAF 17. září 1941 u No. 65 (East India) Squadron létající na Spitfirech Mk.Vb. František Loucký létal krom jiných se Spitfiry kódového označení YT-E. Prvním z nich byl letoun sériového čísla W3456, druhým AB133 a třetím AR435. Spitfiry AB133 a AR435 nosily pod čelním štítkem namalovanou Louckého přezdívku Lucky, u AR435 byla přezdívka doplněna malým pootočeným československým znakem. V červnu 1942 byl Loucký převelen k československé No. 312 Squadron. V čs. peruti létal na útoky proti cílům v okupované západní Evropě, podílel se na vzdušném krytí bombardérů, na útocích proti lodím apod. Na podzim 1943 se přihlásil jako dobrovolník pro čs. leteckou jednotku v SSSR. S 1. stíhacím leteckým plukem přiletěl 17. září 1944 na pomoc povstaleckému Slovensku. V bojích SNP byl při útoku na německé tanky u Ružomberoku těžce raněn protiletadlovou palbou nepřítele a odsunut letecky do SSSR k léčení. K 1. čs. stíhacímu leteckému pluku se po vyléčení vrátil 23. listopadu 1944 a 7. prosince 1944 byl přeložen k nově vzniklému 2. čs. stíhacímu leteckému pluku, kde působil při výcviku jako střelecký důstojník jednotky a s ním také 16. května 1945 přilétl na letiště Praha-Letňany. Vzhledem k přetrvávajícím obtížím, které byly následky utrpěných válečných zranění, byl 29. června 1946 propuštěn z činné vojenské služby. V roce 1947 mu vyšla kniha Zůstal jsem sám. Po smrti pak vyšla jeho kniha o padlých letcích čs. zahraničního odboje Mnozí nedoletěli.

• Markingy pro P-51B/C Mustang with dorsal fin 1/48

  P-51B-1-NA, s/n 43-12375, Capt. Don M. Beerbower, 353rd FS, 354th FG, 9th AF, A-2 Cricqueville, Francie, červen 1944
  

  Don Merrill Beerbower svého Mustanga, se kterým létal u 353rd FS, 354th FG, pojmenoval na počest své dcery Bonnie B. Na svou první bojovou misi letěl 1. prosince 1943 a 5. ledna 1944 si připsal první vítězství nad Bf 109. Dne 15. ledna 1944 byl povýšen do hodnosti Captain a statusu stíhacího esa dosáhl 20. února 1944 sestřelením další Bf 109. Po invazi do Normandie v červnu 1944 se jednotka přesunula na letiště Cricqueville, předsunuté polní letiště v Normandii v severní Francii. Beerbower se 8. srpna 1944 stal dvojnásobným esem poté, co dosáhl svého desátého vítězství. Ačkoli kolegové piloti přecházeli na novější P-51D, Beerbower se rozhodl ponechat si svůj letoun verze B, protože byl lehčí, měl vyšší rychlost, stoupavost i lepší manévrovací vlastnosti. Beerbower si 7. července 1944 připsal poslední vítězství, jehož dosáhl sestřelem Focke-Wulfu Fw 190, čímž se celkový počet jeho vzdušných vítězství zvýšil na 15. Další dvě letadla zničil na zemi. Dne 9. srpna 1944 vedl Beerbower svou peruť na ozbrojenou průzkumnou misi, během níž lokalizoval nepřátelské letiště. Aby otestoval pozemní obranu, provedl průlet a zničil nepřátelské letadlo a jedno obranné stanoviště. Při druhém průletu dostal jeho letoun zásahy do křídla a trupu. Při opuštění letounu na padáku bohužel narazil do ocasních ploch a tragicky zahynul. Za svou poslední misi byl posmrtně vyznamenán Záslužným křížem a Stříbrnou hvězdou.

   

  P-51C-10-NT, s/n 43-25054, Lt. Robert M. Scott, 79th FS, 20th FG, 8th AF, Kings Cliffe, Northamptonshire, Velká Británie, listopad 1944
  

  Mustang čtyř podob, tak by se dala nazvat historie zbarvení tohoto P-51C s/n 43-25054.

  Ještě bez kýlové plochy létal s tímto Mustangem Lt. W. H. Lewis. V té době byl letoun na horních plochách kamuflován barvou Olive Drab a nesl nápis Hells Belle a malůvku ďábla. Po aplikaci kýlu a následném částečném odstranění olivového maskování, především v oblasti trupu, dostal letoun černobílé pruhy na přídi a na levém boku byl nově namalován nápis Beaverhead Filly. S takto zbarveným Mustangem létal Lt. Keith C. Price, který na něm dosáhl svého jediného sestřelu. Lt. Robert M. Scott byl další pilot, který převzal tento letoun, a na levou stranu jeho motorového krytu nechal namalovat nápis Shoot You’re Faded, který později doplnil o další: Berties Bet. Celou válečnou kariéru se o tento Mustang starali stejní mechanici a zbrojíři Sgt. E. Schrader a Sgt. A. Kublin. V jejich péči nalétal tento Mustang během války přes 700 hodin a dožil se jejího konce. Nakonec se po válce zřítil nedaleko Mnichova.

   

  Mustang Mk.III, s/n FZ111, F/Lt Mieczysław Gorzula, No. 309 (Polish) Squadron, RAF Andrews Field, Velká Británie, duben-květen 1945
  

  F/Lt Mieczysław Gorzula byl jedním z mála pilotů britské RAF létajících na letounech Mustang, kterému se na sklonku druhé světové války podařilo ve vzdušném souboji sestřelit proudový stíhací letoun Me 262. Dne 9. dubna 1945 během doprovodu bombardérů Lancaster mířících na Hamburk vedl jako velitel B letky No. 309 Squadron F/Lt Mieczysław Gorzula modrou sekci tří Mustangů. Brzy poté co bombardéry opustily cíl byl svaz napaden několika Me 262. Gorzulovi se podařilo přiblížit k jednomu z nich a sestřelit jej. Jeho Mustang Mk.III sériového čísla FZ111, se kterým pravidelně létal, nosil na levé straně přídě vyobrazenou kresbu své milované Angličanky Jean.

   

  P-51B-15-NA, s/n 43-24877, Lt. Harold P. Kick, 325th FS, 318th FG, 15th AF, Lesina, Itálie, listopad 1944
  

  S Mustangem číslo 69, pojmenovaném Penrod, létalo eso se šesti vítězstvími a velitel 325th FS Roy Burton Hogg. Kapitán Hogg se připojil k 325th FS v březnu 1943 a zaznamenal svá vítězství s třemi různými typy letadel (dva s P-40, dva s P-47 a dva s tímto Mustangem). Po částečném přezbrojení jednotky na nové Mustangy verze D převzal letoun s číslem 69 Lt. Harold Kick a přejmenoval si jej na Chinese Laundry (Čínská prádelna). Tento nápis ozdobil levou stranu motorového krytu, na pravé straně se skvěl nápis It’s a Dog. Byl to jeden z posledních tří P-51B, které zbyly ve službě u 15th AF.

   

  P-51C-10 NT, s/n 44-11096, 26th FS, 51st FG, 14th AF, Kunming, Čína, 1944
  

  Mustangy 26th FS nesly typickou žraločí tlamu a často byly také ozdobeny nejrůznějšími nápisy. Jejich mise byly zaměřeny primárně na podporu pozemních jednotek, ve vzdušných bojích tak sestřelili piloti Mustangů 26th Fighter Squadron deset nepřátelských letadel. 51st Fighter Group strávila většinu druhé světové války obranou obou konců letecké zásobovací trasy mezi Indií a Čínou, nazývané The Hump (Hrb). Jednotka byla aktivována v lednu 1941, téměř rok před vstupem Američanů do války. Byla jednou z prvních skupin vyslaných ze Spojených států na západ do Indie po útoku na Pearl Harbor. V září 1942 se přesunula do Dindžánu v Ásámu a v říjnu zahájila operace. Dindžan byl v dosahu japonských letadel, a tak 51st FG strávila část období obranou zásobovacích tras a obranou vlastních základen. Účastnila se také bojů během japonské ofenzívy v severní Barmě v roce 1943. V říjnu 1943 byla 51st FG převelena k 14th AF do Číny. Jejím úkolem byla obrana čínského konce Hrbu a také podpora čínské armády. Prováděla také útoky na japonskou lodní dopravu. V září 1945 se jednotka vrátila do Indie a v listopadu do Spojených států.

   

  P-51C, Lt. G. J. Kaplanek and L. D. Monaghan, 118th TRS, 23rd FG, 14th AF, Chengkung, Čína, květen 1945
  

  Historie 118th TRS se v podobě 118th Aero Squadron začala psát již 31. srpna 1917, kdy létala ve Francii. V roce 1923 byla v rámci Connecticut National Guard přeznačena na 118th Observation Squadron. Po japonském útoku na Pearl Harbor spočívala její činnost v protiponorkovém hlídkování u atlantického pobřeží. V srpnu roku 1942 byla vyňata z této činnosti a připravována na nasazení v zámoří. V říjnu 1943, již jako 118th Tactical Reconaissance Squadron, byla zařazena k 23rd Fighter Group, létající v rámci 14th AF nad oblastí CBI (China-Burma-India). Tam působila po přesunu nejprve se stroji P-40 při obraně letišť v Indii, z nichž operovaly stroje B-29. V květnu 1944 následoval přesun do Číny, kde jednotka podnikala stíhací a bitevní útoky, zatímco průzkumné lety byly spíše výjimkou. Po návratu do USA byla opět zařazena ke Connecticut Air National Guard. Jednotka je stále aktivní, nyní létá pod označením 118th Airlift Squadron se stroji C-130H Hercules. Rozpoznávacím znakem Mustangů 118th TRS byl černý, žlutě lemovaný blesk na trupu a malé blesky na koncích křídla. Stroj s číslem 586 na zádi nosil na levé straně motorového krytu nápis Dottie’N’Butch a na pravé straně motorového krytu nápis Roxie. Horní plochy trupu a křídel byly kamuflovány barvou Olive Drab a jejich povrch byl značně olétán.

• Markingy pro L-39ZA Albatros 1/72

  L-39ZA, v. č. 233903, 222. výcviková letka, letiště Náměšť nad Oslavou, Česká republika, 2008-2010

  Albatros sériového čísla 233903 absolvoval svůj první let 13. října 1986 u výrobce Aero Vodochody. Letoun působil u 30. bilp Pardubice, 32. ztl Náměšť nad Oslavou (později přeznačené na 22. zl) a kariéru ukončil u 21. ztl Čáslav. Mezi zajímavosti z provozu patří zkušební provoz s upravenými motory AI-25TL po sérii tzv. titanových požárů ve druhé polovině devadesátých let 20. století. Na těchto zkouškách se podílel i kosmonaut záložní osádky plk. v. v. Oldřich Pelčák. Dne 24. října 2016 uskutečnil Albatros 3903 svůj poslední let. Po 30 letech provozu měl nálet 3644 hod 40 min. Povrch letounu vykazoval výrazné stopy oprav, při kterých byly použity barvy různých odstínů. Zebří pruhy na SOP se objevily v polovině října 2009 jako soukromá iniciativa pozemního personálu. Myšlenka vznikla z recese, spojením symbolů čáslavských letek, které mají ve znaku tygra a okřídleného koně Pegasa. Pruhy se povedlo nastříkat na tři letouny, konkrétně na 3903, 2344 a 2436. Jediná 3903 je měla v zelené barvě, protože létala se zeleným koncovým obloukem SOP. Pruhy na strojích dlouho nevydržely a musely být k nelibosti příslušníků ILS odstraněné.

   

  L-39ZA, v. č. 232436, 11. Stíhací letecký pluk, letiště Žatec, Československo, 1991-1993
  

  Letoun L-39ZA Albatros výrobního čísla 232436 byl 28. prosince 1982 dodán 2. letce 30. sbolp v Hradci Králové. Během podzimu 1984 byl přesunut k 11. slp do Žatce a odtud byl koncem listopadu 1984 dlouhodobě detašován u 5. slp v Plzni-Líních. Během působení v Líních aktivně bránil „vysokou modrou zeď“ na západě naší republiky, v jednom případě s ostrým použitím zbraní. K tomuto incidentu došlo 28. září 1985, kdy byl npor. Piskatý s letounem 2436 vyslán k zásahu proti narušiteli, americkému vrtulníku AH-1S Cobra. Pilot Albatrosu odpálil v prostoru Knížecích Plání na Šumavě na cíl neřízené rakety S-5. O tři roky později, 10. dubna 1988, odstartoval z Líní proti narušiteli stejný letoun, pilotovaný tentokrát pplk. Petříkem. Narušitelem byl západoněmecký sportovní letoun s dvojicí nezkušených pilotů, kteří byli navedeni k přistání na letišti v Karlových Varech. Po první generální opravě v LOT Trenčín v roce 1989 dostal 2436 tygří doplňky a účastnil se akcí ve Velké Británii. Po zrušení 5. slp v roce 1991 a následně 11. slp v roce 1993 vystřídal několik útvarů. Působil u 4. samostatné stíhací letky, zpočátku umístěné v Přerově a následně v Čáslavi. Od ledna 1995 létal ve stavu 41. stíhací letky na 4. základně stíhacího letectva v Čáslavi a 30. ledna 2001 byl přemístěn na 32. základnu taktického letectva v Náměšti nad Oslavou. Po kolizi z 15. září 2007 byl 2436 odstaven z provozu s celkovým náletem 3926 hod a s 5138 přistáními. Od roku 2018 se nachází ve sbírkách VHÚ Praha.

   

  L-39ZA, v. č. 035019, 213. výcviková letka, letiště Čáslav, Česká republika, 2008-2010
  

  Dne 4. listopadu 1968 uskutečnil zkušební pilot VZLÚ Ing. Rudolf Duchoň první vzlet prvního letového prototypu cvičného stroje Aero L-39 Albatros označeným X-02. Při příležitosti 50. výročí od této události obdržel Albatros 035019, patřící do stavu 213. výcvikové letky 21. zTL v Čáslavi, výroční nástřik. Jednalo se o modifikaci zbarvení prototypu X-02 z období jeho prvních letů, tedy bílo-šedo-červeno-černé. Na levé straně směrové plochy je vyobrazen pilot Vzdušných sil slovenského letectva v současné výstroji s odrazem nové generace L-39 na hledí jeho přilby. Na pravé straně je podobizna Rudolfa Duchoně, pořízená v den prvního vzletu L-39.

   

  L-39ZA, v. č. 035147, letiště Graf Ignatievo, Bulharsko, 2019-2023
  

  Bulharské letectvo objednalo třicet šest L-39ZA, které výrobce Aero Vodochody dodal v letech 1986 až 1990. Byly používány pro pokročilý pilotní výcvik a jako lehké útočné letouny u leteckých útvarů na letištích v Kamenets, Bezmer/Yambol a Graf Ignatievo. Mezi lety 1995 a 2000 byla řada L-39 přemístěna na stíhací základny, aby operovaly společně s bojovými letouny. Tyto základny byly umístěny na letištích Cheshengirovo, Dobrich a Ravents. V roce 1997 bylo šest z nich prodáno do Kambodže a v roce 2001 šest dalších do USA. Malý počet cvičných L-39 je trvale umístěn v Graf Ignatievo k doplnění výcvikových aktivit a často se účastní kombinovaných misí s MiGy-29 a F-16.

   

  L-39ZA, v. č. 533218, Military Flight Academy, Grupul 20, základna Borcea-Fetesti, Rumunsko, 2012
  

  Letouny L-39 ZA operovaly v rumunském vojenském letectvu v letech 1982 až 2007. První letoun L-39 ZA Albatros dorazil do Rumunska počátkem prosince 1981 a ihned se připojil k nově založené letecké škole 20. skupiny stíhačů a stíhacích bombardérů, působící z letiště Boboc. Celkem bylo zakoupeno 32 kusů varianty ZA. Letoun s trupovým číslem 145 vstoupil do služby 6. dubna 1985 a svůj poslední let absolvoval v prosinci 2007. Poté byl odprodán soukromému subjektu.

   

  
  

  L-39ZA/ART, v. č. 365504, 411 Sqn, 3 Air Division, 41 Wing, Chiang Mai AB, Thajské královské letectvo, Thajsko, 2014

  Thajské vzdušné síly provozovaly L-39ZA/ART na dvou letištích. Větší počet z nich byl umístěn na základně Korat v centrální části Thajska, která je výkladní skříní RTAF – letectvo na ni zve zahraniční delegace a pořádá tam i pravidelná cvičení s okolními státy. Druhým působištěm Albatrosů v Thajsku byla základna Takhli, ležící asi 200 km západně, kde se devětatřicítky používaly pro operační lety. Letouny L-39ZA původně používaly 101. a 102. letka v Khoratu, následně sloužily u 401. letky v Thakli a 411. letky v Chiang Mai. Od roku 1994 obdrželo RTAF celkem 40 letounů, z nichž asi pět bylo ztraceno při nehodách. U příležitosti výročí byly některé letouny představeny ve speciálním zbarvení, které zahrnovalo znaky všech čtyř letek. Dne 31. března 2021 Thajské vzdušné síly letouny Aero L-39ZA/ART slavnostně vyřadily z provozu. Posledním provozovatelem byla 411. Sqn na základně Chiang Mai.

• Tail End Charlie

  Svátek modelářských duší

  Text: Jan Zdiarský

  
  

  O tom, že máme za sebou další ročník E-Daye, vědí z úvodníku tohoto čísla Infa i ti z vás, kteří minulý víkend v Milovicích nebyli, nebo které informace o konání největšího českého a zcela jistě jednoho z největších evropských modelářských setkání minula.

  Jako už po několik posledních let za sebou mi připadl, mimo jiných, úkol zkoordinovat účast modelářských klubů. To znamenalo vyrovnat hladiny jejich požadavků a proseb s možnostmi a zkrátka zajistit to, aby kromě soutěžních modelů mohly výstavu ozdobit i prezentace klubů napříč Českou republikou, ale také ze Slovenska a Itálie. A aby k tomu měly vhodné podmínky, a také aby nám, zejména při jejich rozjezdu, nevznikal chaos.

  Takové klubové výstavy jsou pak velmi pestré. Jsou zde špičkově postavené modely, nedokončené projekty, kroniky klubů, fotografie, misky s bonbony a dalšími dobrotami pro kolemjdoucí, fešné ubrusy a sošky, ceny z jiných soutěží…

  Ačkoliv tematické výstavy – SIGy – postupem let ubývají, klubových prezentací přibývá. SIG jsme letos měli pouze jediný, zaměřený na modely z oblasti SCI-FI. Vystavujících klubů bylo na letošním E-Dayi jednatřicet a zabíraly stoly o celkové délce více než 70 metrů. Letošní rok jsme museli oželet účast několika moravských klubů, jejichž členové po ohromných záplavách řešili úplně jiné starosti.

  Účelem toho, co píšu, ale není statistika účasti, ač i ta je hodna zveřejnění. Chtěl bych se s vámi podělit o něco jiného. Je to směsice z pocitů, které z těchto klubových výstav mám. Letos víc než v předchozích dvou letech mě představitelé klubů už při registraci žádali, aby mohli dostat místo vedle konkrétního spřáteleného klubu, se kterým sousedili třeba před rokem. E-Day více než jiné soutěže dává prostor pro vzájemné sdílení času – během pátečního odpoledne, v sobotu pak po celý den. A že se v pátek večer, po zavření haly, pak pokračuje v nějaké hospůdce, není třeba ani dodávat.

  E-Day tak vytváří skvělé podmínky pro navazování a utužování přátelství, která jsou v každém takovémto hobby důležitá. Pokud tedy nejste modelář samotářského typu. Lidé z různých klubů si nejen vyměňují zkušenosti, tipy a nové modelářské techniky, vzájemně pro kamarády vozí upečené buchty a koláče, kávu v termosce a samozřejmě i nějakou tu lahvinku či placatici. Co kdyby bylo v tankové hale sychravo a chladno, že?

  Většina z modelářů, tvořících klubové prezentace, měla zároveň své modely i v soutěži samotné Czech Model Masters. Znamenalo to pro ně tedy povětšinou v pátek odpoledne projít se svými modely registrací a pak poskládat svatostánek svého klubu tak, aby pokud možno něčím vynikal nad ostatními. Druhý den pak zařídit nějaké ty obchody ve stáncích prodejců, workshopy a besedy a jinak se už věnovat tomu, co v modelařině hraje prim, dokonce i před tím lepením, tmelením, broušením, stříkáním a jinou okultní alchymií; a to je povídání.

  Dříve jsem to tolik neřešil, patříte-li mezi organizátory takovéto akce, na dění okolo sebe pohlížíte jaksi jinýma očima než normální účastníci, ovšem právě ony požadavky na umístění konkrétních klubů k sobě mne k tomu tento rok dovedly – víc si všímat, co se za klubovými stoly děje. A tam můj zrak objevil oázy klidu a pohody uprostřed tlačenic a ruchu, jaký s sebou takováto výstava přináší. A pochopil jsem tím, že klubová výstava není pro její tvůrce jen možností prezentace – prostor, který na E-Dayi kluby dostanou, zároveň vytváří skvělé zázemí, ve kterém modeláři relaxovali, v klidu si povídali a kam se uchylovali, když bylo potřeba si odpočinout od všeobecného ruchu. Prožívali tam klid ve společnosti stejně naladěných lidí, se kterými se třeba vidí jen jednou či dvakrát za rok – na E-Dayi a nějaké soutěži na půli cesty. Seděli tam spokojení a užívali si svého modelářského svátku s pocity, jaké asi zažívají lidé, kteří se rozvalí na lehátko na pláži. Ale kromě toho zde mají okolo sebe kamarády ze vzdálených míst, tisíce témat, o kterých mluvit a špičkové modely světové úrovně na dosah několika kroků. A to je zcela jistě jednou z důležitých věcí, proč modeláři na E-Day rádi jezdí. Je to svátek pro jejich duše. A z naší strany je to tak trošku poděkování, že svým koníčkem a svým zájmem umožňují firmám, jako jsme my, existovat. Potřebujeme se navzájem. A řekl bych, že se máme i navzájem rádi. Alespoň letošní E-Day mne v tom znovu utvrzoval.