S Národní gardou v Číně
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kat. č. 82108
Druhá světová válka dala vzniknout řadě neobvyklých situací, událostí a jednotek. Mezi ně zcela jistě patří průzkumná letecká jednotka národní gardy státu Connecticut, která nakonec dosáhla na čínském bojišti více než 70 potvrzených leteckých vítězství.
První americkou leteckou jednotkou s označením 118 byla 118th Aero Squadron, jež vznikla 31. srpna 1917 v Kelly Field v Texasu, jako součást Air Service v rámci United States Army unit. Po přesunu do Francie byla v únoru 1918 přeznačena na 639th Aero Squadron a sloužila jako transportní a zásobovací jednotka.
V roce 1923 byla založena 118th Observation Squadron v rámci Connecticut National Guard. Zpočátku byla vyzbrojena letouny Curtiss JN-4 „Jenny“ a Curtiss OX-12. Pomáhala při povodních, nebo při nepokojích stávkujících dělníků. Postupně začala používat mimo jiné i letouny O-17 Courier, hornoplošníky Douglas O-38 a O-46, středoplošníky O-47 a hornoplošníky Stinson O-49.
V březnu 1941 se 118th OS přesunula pod armádním velením na letiště Jacksonville Army Airfield na Floridě a zapojila se do protiponorkové hlídkové činnosti nad Atlantikem. Po útoku na Pearl Harbor v tomto úkolu pokračovala z Charlestonu v Jižní Karolíně. V její výzbroji se postupně objevily nejen pozorovací letouny L-4 a L-5, ale také bojové stroje P-40, A-20 a P-39. V první polovině roku však dostala rozkaz k přesunu do Indie a později do Číny.
V červnu 1944 se tato průzkumná jednotka, již pod označením 118th Tactical Reconnaissance Squadron (TRS), stala se čtvrtou stíhací perutí v rámci 23rd Fighter Group, jež navazovala na tradici Chennaultových „Létajících Tygrů“. Pod velením maj. E. O. McComase zahájila bojové lety se stroji P-40N ze základny Kweilin. Koncem roku 1944 přezbrojila na stroje P-51 verzí B a především C. Prvních dvou vítězství 118th TRS docílil 1/Lt Oran Stanley Watts, když 7. července sestřelil dva Oscary u Ankingu. Hlavními protivníky amerických letců na tomto bojišti byli japonští armádní letci se stroji Ki-43 a Ki-44, ke konci války se na bojišti začaly v menších počtech objevovat i Ki-84. Watts postupně dosáhl pěti vítězství a stal se jedním z třech es této jednotky. Počtu pěti sestřelů dosáhl ještě již zmíněný Maj McComas a také 1/Lt Russell D. Williams. Příslušníci 118th TRS se do USA vraceli po absolvování 100 bojových letů, což se dělo při intenzitě operační činnosti zhruba po půl roku služby.
V době příchodu 118th TRS na asijské bojiště čelily čínské a spojenecké síly japonské operaci Ichi-Go, která probíhala v provinciích Henan, Hunan a Guangxi. Jejím cílem bylo vytvořit pozemní spojení mezi okupovanou východní částí Číny a dnešním Vietnamem, druhým cílem operace bylo zabrat spojenecká letiště, z nichž americké letectvo podnikalo nálety na Japonsko. Japonským silám se do značné míry podařilo cíle operace splnit. Pro 23rd FG to znamenalo operovat za extrémně složitých logistických podmínek a řešit několik evakuací vlastních základen.
Do 20. října 118th TRS odlétala téměř 6000 operačních hodin, sestřelila 24 letounů, dalších 15 zničila pravděpodobně a 22 ve vzdušných bojích poškodila. Její piloti zničili 14 mostů, dalších 27 poškodili, zničili 296 automobilů a 422 poškodili, potopili 404 nákladních plavidel a 1439 poškodili. Vyřadili z boje přes 3000 vojáků a zabili přes 1500 tažných koní.
V mimořádné situaci se v listopadu 1944 octily 74th FS a 118th TRS, dostaly totiž za úkol operovat z území obklíčených japonskými silami. Pestře zbarvené Mustangy majora McComase operovaly z letiště Suichuan. Až do ledna 1945 jeho piloti napadali nejen pozemní, lodní a železniční logistiku nepřítele, ale připsali si na konto řadu dalších leteckých vítězství a letounů zničených na zemi.
V roce 1945 klesla aktivita japonských armádních letců v Číně na minimum a hlavním nebezpečím pro piloty Mustangů byla protiletadlová palba. Při jedné z takových akcí z jara 1945 je zachycen Mustang, jenž nesl na přídi nápisy „Dottie´N´Butch“ a „Roxie“. Hlavním mechanikem stroje byl R. D. Anderson a jeho svěřenec byl přidělen dvěma pilotům, byli to Lt L. D. Monaghan a Lt. G. J. Kaplanek. V tomto stroji se nechal v letecké výstroji vyfotografovat i poslední velitel 118th TRS, Maj Martin Lubner, který měl z doby své služby u 76th FS na kontě šest jistých vítězství a tři pravděpodobná.
Pro středoevropské čtenáře může být zajímavé, že Gerald J. Kaplanek byl synem českého otce a polské matky. U jednotky sloužil přinejmenším ještě jeden pilot s českými předky, Edward J. Vanecek. Zahynul v dubnu 1944 při havárii v Indii. Více podrobností k této unikátní jednotce najdete na webové stránce www.118trs.com.