Do zteče!
Kresba: Antonis Karydis
Text Zdeněk Nožička
Kat. č. 7047
„Do zteče ostře!“ Takto piloti českých L-39, provádějící ostré střelby, žádali rádiem řídícího střeleb o povolení odpalu neřízených raket, střelbu kanónem nebo odhozu pum. Řídícím střeleb byl určován příslušník z řad létajícího personálu. Ten se nacházel během střeleb v prostoru střelnice v bezpečné vzdálenosti od dopadové plochy, avšak na dohled od ní. Vedoucí dvojice po obdržení povolení od řídícího střeleb už vydal pouze pokyn „Připravit“ určený vedenému pilotovi letícímu ve skupině. Odpal raket pak prováděli piloti současně na pokyn „Pal!“ vedoucího dvojice. Následně řídící střeleb prováděl okamžité vyhodnocení přesnosti zásahů a poté informoval piloty rádiem.
Ke střelbám byly zpravidla využívány vojenské prostory Jince, Libavá a Boletice. Každé ostré střelby byly pro piloty velmi důležité. Zejména pro nezbytné získání pilotní třídy a tím potvrzení dosažení bojových dovedností na daném typu a samozřejmě náležité finanční ohodnocení formou navýšení pilotního příplatku k měsíční mzdě.
Pro pozemní personál znamenaly letecké střelby vždy vyšší pracovní vypětí než při každodenním létání. Zejména pro zbrojíře. Ti ve dne předběžné přípravy soustředili své úsilí kromě přípravy letounu a přezkoušení zbraňových systému také k navěšení raketových bloků a samotnou přípravu letecké munice. Letouny na střelnici létaly převážně vyzbrojeny kombinací kanónu GŠ-23 spolu s raketami S-5, nebo kanónem GŠ-23 spolu s pumovou výzbrojí. Z důvodu náročnosti této přípravy se lety na střelnici plánovaly v týdenním bloku.
Letové akce vyzbrojených Albatrosů, létajících na střelnici, měly svá důležitá bezpečnostní specifika. Zbrojíři například prováděli vyzbrojení letounů až jako poslední odbornost, kdy už radisti a elektrikáři spolu s technikem letounu měli své přípravy hotovi. Během nabíjení zbraní byly před a za letounem umístěné výstražné praporky. Znamenalo to, že v těchto prostorech se nesměl pohybovat žádný pozemní personál nebo prostředky letištního zabezpečení. Po vyzbrojení letounu už k němu mohl pouze pilot se svým technikem.
Po provedení střelby a přistání letounu zpět na letišti piloti pojížděli na určené „vybíjecí místo“ a nasměrovali letoun do bezpečného směru. Na tomto místě již čekala dvojice zbrojířů, která při spuštěném motoru zkontrolovala „bezpečnost“ použitých zbraní. V praxi to znamenalo, že v raketových blocích nesměla zůstat žádná raketa a v leteckém kanónu žádný náboj. V opačném případě byl pilot informován o zůstatku munice ve zbrani. To byl pro něj signál k vypnutí motoru. Následně zbrojíři započali s odstraňováním závady.
Boxart říjnové novinky Eduardu zachycuje právě okamžik, kdy dvojice Albatrosů odpaluje neřízené střely S-5 z raketových bloků UB-16 nad některou ze zmíněných střelnic. Mimo raketových bloků je letoun podvěšen dvojicí přídavných palivových nádrží, a to z důvodu prodloužení operační činnosti (možnosti provést několik ztečí následně za sebou) v prostoru střelnice.
Zbarvení Albatrosu na kresbě zachycuje jeho podobu v poslední etapě služby u 222. výcvikové letky v Náměšti nad Oslavou. Po dobu jeho služby na této základně o něj s láskou pečoval jeho kmenový technik Michal F., který je nyní zaměstnancem Eduardu a tvůrcem kamuflážních schémat a obtisků. Logicky tak realizace kamuflážních schémat pro tuto stavebnici padla právě na něj a jeho 3903 ve výběru nesměla chybět. Navíc tento letoun nesl několik odstínu barev, které obdržel při různých údržbách a revizích, avšak stále nesl původní tovární zbarvení. To dělá jeho marking atraktivním. Během služby u 222. výcvikové letky tento Albatros obdržel nepatrný doplněk ve formě pruhů nanesených na okrajový oblouk kýlové plochy. K těmto pruhům se váže humorný příběh, který je zmíněn ve stavebnici.
Jen pro úplnost dodejme, že letoun tr. čísla 3903 byl vyroben v říjnu 1986 a svůj poslední let provedl z letiště Čáslav dne 24.10.2016. Z uvedeného vyplývá, že jeho provoz byl ukončen po 30 letech služby z důvodu vyčerpání dobové technické životnosti. Během služby nalétal krásných 3600 letových hodin.