Markingy pro Albatros D.III 1/48
Oblt. Rudolf Berthold, Jasta 18, Harelbeke, Belgie, září 1917
Rudolf Berthold zavedl krátce po převzetí velení Jasta 18 nové zbarvení letounů této jednotky. Sestávalo z červené přídě a modrého trupu, případně i horních ploch křídel. Jednalo se o barvy uniforem pěšího pluku, u kterého před válkou Berthold sloužil. Červeno-modré zbarvení dostal poprvé jeho Albatros D.III vyrobený v Johannisthalu, během podzimu 1917 ovšem Berthold létal ještě s jedním Albatrosem, tentokrát z výroby ve Schneidemühlu (O.A.W.). Tento letoun nesl stejné barevné schéma, je ovšem pravděpodobné, že si horní plochy spodního křídla ponechaly původní kamuflážní nátěr. S tímto strojem Berthold za ne zcela jasných okolností havaroval, zřejmě krátce předtím, než utrpěl 10. října 1917 devastující průstřel pravé ruky při pilotáži druhého Albatrosu. Toto zranění jej nadlouho vyřadilo z bojů a jeho pravou paži doživotně paralyzovalo. Berthold po válce sestavil vlastní pozemní jednotku Freikorps, se kterou bojoval proti bolševikům. Tyto boje se mu ale staly osudnými, když jej při ústupu z boje 15. března 1919 napadl v Hamburku rozzuřený dav a lynčoval jej.
D.2006/16, Lt. Lothar & Rtm. Manfred Freiherr von Richthofen, Jasta 11, La Brayelle, Francie, březen–květen 1917
Na tomto Albatrosu D.III z produkce továrny v Johannisthalu je zajímavý tím, že na něm dokázali získat letecká vítězství oba bratři von Richthofenové. Není ale jasné, kolik jich přesně bylo. Samotný Lothar uvedl, že po svém příchodu k jednotce, které velel jeho bratr (Jasta 11), dostal na začátku března 1917 k dispozici letoun, na kterém Manfred zaznamenal deset vítězství. Tomu ale odporuje řada faktů a slavný Rudý Baron s tímto letounem zaznamenal ve skutečnosti pravděpodobně jen tři nebo čtyři sestřely. Samotný Lothar pak s tímto Albatrosem létal až do 13. května, kdy byl vážně zraněn. V té době již měl na svém kontě 24 sestřelů. Kolik z nich dosáhl na stroji D.2006/16 není známo, sám uváděl, že jich bylo deset. Letoun byl 7. června 1917 sešrotován jako značně olétaný a mnohokrát poškozený. Kromě rudého pásu kolem trupu za kabinou nesl standardní kamuflážní schéma.
D.2049/16, Oblt. Hermann Göring, velitel Jasta 27, Ghistelles, Belgie, květen 1917
Tento letoun používal Hermann Göring od 24. února 1917, tedy již během své služby u Jasta 26. V té době byly jeho ozdobou černý, bíle lemovaný pruh kolem trupu za kokpitem a šikmé pruhy stejných barev na horní straně vrchního křídla. Poté co Göring převzal v květnu velení Jasta 27, získal letoun výraznější zbarvení, odpovídající pozici Staffelführera. Celý trup dostal černý nátěr, příď a záď byly bílé, stejně jako všechny vzpěry a disky kol. Kříže na směrovém kormidle a stabilizátoru dostaly tenký černý lem, aby byl jejich bílý lem zřetelný i na bílém pozadí. Pruhy na horním křídle byly oproti předchozí podobě výrazně rozšířeny. Podle některých pramenů se jednalo pouze o zdvojené bílé pruhy s kamuflážní barvou mezi nimi, ale na snímku Albatrosu D.V, který Göring používal o něco později, je jasně patrná černá barva mezi bílými pruhy. Přikláníme se k tomu, že také u tohoto letounu byly pruhy na křídle bílo-černo-bílé.
Lt. Emil Schäfer, CO Jasta 28, Wasquehal, Francie, květen 1917
Karl Maria Emil Schäfer dosáhl třiceti potvrzených vzdušných vítězství a stal se v pořadí devatenáctým německým pilotem vyznamenaným řádem Pour le Mérite. Patřil mezi piloty, které velmi respektoval samotný Manfred von Richthofen a jeho bratr Lothar mu dokonce vděčil za svůj život, když s poškozeným letounem, neschopen manévrování, čekal na „ránu z milosti“ od útočícího britského pilota. Namísto toho nepřátelský letoun těsně před vypálením smrtelné dávky vzplál a kolem se prohnal Schäferův Albatros… Ten byl rozpoznatelný díky černé zádi, která zdobila letoun číslo D.2062/16, později dostal po vzoru von Richthofenova zbarvení červený nátěr trupu, přičemž není jasné, jestli došlo k zatření černé zádě červenou barvou, nebo si letoun černou záď ponechal. V každém případě je na dochovaných fotografiích zadní část trupu tmavší. Přikláníme se k tomu, že červenou barvu ztmavila podkladová černá barva. S takto zbarveným letounem převzal na konci dubna 1917 velení Jasta 28 a 5. června s ním byl sestřelen trojicí útočících FE.2d od No. 20 Squadron RFC. Není ale jasné, zda se jednalo o letoun D.2062/16 nebo jiný, shodně zbarvený.
D.1996/16, Lt. Hans-Georg Edward Lübbert, Jasta 11, La Brayelle, Francie, březen 1917
Atraktivně zbarvený Albatros D.III patřil během služby u Jasta 11 Edwardu Lübertovi. Podle výkladu černobílých fotografií nesl letoun s největší pravděpodobností žluto-modré zbarvení trupu, přičemž pořadí barev bylo na levé a pravé straně opačné, stejně tomu bylo na směrovém kormidle a stabilizátoru. Na obou stranách bylo ovšem ponecháno sériové číslo nezatřené na dřevěném podkladu. Lübbert byl s tímto letounem 6. března 1917 v boji zraněn (průstřel ramene), ale dokázal přistát a s nepoškozeným letounem odletěl k jednotce Manfred von Richthofen. Ten si také Lübbertův letoun vypůjčil 17. března a dosáhl na něm svého 27. sestřelu. O necelé dva týdny později, 30. března, byl Lübbert sestřelen a zahynul, neletěl ovšem s tímto letounem. Ten zůstal u jednotky do 11. května 1917, poté jej používal Lt. Rudolf Hohberg z FF(A) 263 pro fotoprůzkumné účely. Edward Lübbert byl znám pod přezdívkou Kugelfang (lapač kulek), protože snad nebylo jediného boje, ze kterého by si jeho letoun nepřinesl nějaký šrám. Také na D.1996/16 jsou patrné záplaty po průstřelech směrového stabilizátoru.
Lt. Franz Ray, Jasta 28, Varsenare, Belgie, podzim 1917
Franz Ray zahájil svou kariéru stíhacího pilota 1. října 1916, kdy se připojil k Jasta 1. Svého prvního sestřelu dosáhl 23. listopadu toho roku, poté byl v polovině prosince převelen k Jastaschule 1, kde zůstal do poloviny ledna 1917. Následně byl společně s Maxem von Müllerem pověřen sestavením nové Jasta 28w (w jako württemberská). Ray dosáhl svého druhého sestřelu až 10. září 1917, poté ale začaly na jeho kontě rychle přibývat další úspěchy a 23. září se po svém pátém vítězství zařadil mezi stíhací esa. Na konci roku 1917 byla založena Jasta 49, jedna z nových jednotek, které byly reakcí na vstup USA do války (tzv. Amerika Programm – zdvojnásobení počtu stíhacích letek ze 40 na 80). Jejím velitelem se stal Franz Ray a dosáhl zde osmi sestřelů, čím své skóre navýšil na konečných 17 vítězství. Posledního dosáhl 30. září 1918, poté byl v říjnu povolán do Německa ke zkouškám nových letounů a na frontu se již nevrátil. Jeho Albatros D.III z podzimu 1917 měl zadní polovinu trupu zbarvenu modrofialovou barvou, horní plocha horního křídla měla oproti běžnému standardu prohozené pořadí kamuflážních barev.