Markingy pro Bf 109K-4 1/72
WNr. 332529, Stab JG 52, Německý Brod, Protektorát Čechy a Morava, květen 1945
Na konci války byly nalezeny na základně Německý Brod (dnešní Havlíčkův Brod) přinejmenším tři Bf 109 s tulipánovým vzorem na přídi. Dochovaný krycí plech motoru nese nátěr šedými odstíny a červenou barvu tulipánu. Zřejmě se jednalo o stroje štábu JG 52, jemuž velel Kommodore Hermann Graf, jenž měl stejně označované letouny i v roce 1943 u JG 50. Když se Oberst Graf stal v říjnu 1944 velitelem JG 52, zavedl stejné označení také u štábu JG 52, včetně zelených trupových čísel. Graf si ke štábu přivedl dva wingmany, Lt. Antona Resche a Oblt. Heinricha Füllgrabeho (67 sestřelů; držitel RK), který zahynul v lednu 1945 na stroji „zelená 2“. Resch do konce války zaznamenal většinu vítězství štábu JG 52, není tedy vyloučeno, že létal i se strojem 332529. Na počátku dubna 1945 získal Rytířský kříž a celkem dosáhl 91 vítězství při 210 bojových letech. Trupové číslo bylo pravděpodobně zelené, ale obtisk nabízí i černou variantu. Trup byl natřen barvami RLM 74, RLM 75 a žlutošedou variantou RLM 76. Svislé ocasní plochy jsou natřeny tmavší variantou RLM 74 a 75 a RLM 74 měla odstín do zelena. Křídlo bylo zbarveno světlejšími odstíny RLM 74, 75 a 76.
WNr. 330204, Hptm. Franz Mentzel, 9./JG 77, Neuruppin, Německo, listopad 1944
V říjnu 1944 se III./JG 77 stala první stíhací jednotkou Luftwaffe, která byla kompletně přezbrojena na Bf 109K-4 a disponovala 68 stroji. Jejím velitelem byl zkušený veterán JG 77 Major Armin Köhler (40 sestřelů; držitel RK). Velitelem 9. Staffel, která byla nově ustavena v listopadu 1944, byl jmenován Hptm. Franz Mentzel (uvádí se i jako Menzel). Na počátku války létal na Bf 110 u I./ZG 2 a během francouzského tažení byl zajat. Později sloužil mimo jiné u JG 5 a působil v několika leteckých školách. Jeho poslední (osmou?) obětí byl Il-2 sestřelený při boji nad Slezskem 3. února 1945. Při operaci Bodenplatte přišla III./JG 77 o 11 strojů a pilotů. Jedním z nich byl i Mentzelův letoun 330204, s nímž padl do zajetí Lt. Herbert Abendroth. V závěru války bojovala III./JG 77 v Horním Slezsku se základnou v Dolním Benešově (Beneschau) na Hlučínsku. Trup byl natřen barvami RLM 74, RLM 75 a žlutošedou variantou RLM 76. Svislé ocasní plochy byly natřeny tmavší variantou RLM 74 a 75 a RLM 74 měla odstín do zelena. Křídlo bylo zbarveno světlejšími odstíny RLM 74, 75 a 76.
WNr. 330255, Stab III./JG 27, Wunstorf, Německo, květen 1945
Velitelem III./JG 27 byl od října 1944 do konce války Rakušan Hptm. Dr. Peter Werfft (26 sestřelů). Ve stejném měsíci přezbrojila na Bf 109K-4. Od února jej však v této funkci zastupoval velitel 12./JG 27 Oblt. Emil Clade. Stejně jako Werfft, sloužil i Clade po celou dobu války u JG 27. Dosáhl celkem 27 vítězství. Během své služby v Africe u II./JG 27 napadl se svým Schwarmem 7. srpna 1942 ve spojeneckém týlu osamocený, nízko letící dopravní Bristol Bombay z No. 216 Sqn RAF. Podařilo se mu jej sestřelit a na zemi stroj zničil Uffz. Schneider, jemuž bylo přiznáno vítězství. Na palubě zahynul velitel britské Osmé armády Lt. Gen. W. H. E. Gott. Na jeho místo byl jmenován Lt. Gen. Montgomery, pro nějž se Gottova smrt stala zásadním milníkem jeho kariéry. Clade byl do vedení 12./JG 27 jmenován v listopadu 1944 a vedl ji během bojů na západu Německa až do jejího zrušení na počátku dubna 1945. V posledním měsíci války velel I./JG 27. Po válce pracoval jako pilot aerolinek, věnoval se sportovnímu létání a v roce 1996 vydal paměti. Trup jeho letounu byl natřen barvami RLM 74, RLM 75 a žlutošedou variantou RLM 76. Svislé ocasní plochy jsou natřeny tmavší variantou RLM 74 a 75 a RLM 74 měla odstín do zelena. Křídlo bylo zbarveno světlejšími odstíny RLM 74, 75 a 76.
WNr. 330209, 3a Squadriglia, Io Gruppo Caccia, Lonate Pozzolo, Itálie, březen 1945
Tento letoun, vyrobený v únoru 1945, byl jedním ze šesti Bf 109K-4, které obdrželo letectvo Národního republikánského letectva (ANR) v severní Itálii. Ještě během února byl přidělen k 3a Squadriglia „Arciere“, jež byla součástí Io Gruppo Caccia „Asso di Bastoni“ pod velením Maggiore Adriana Viscontiho (10 v.). Letouny Bf 109K-4 této jednotky se prokazatelně účastnily leteckého boje 10. dubna 1945. V ranních hodinách byly tři Bf 109 z Io Gr.C. vyslány proti čtyřem P-47 z 65th FS, 57th FG, které v oblasti Milán – Lago di Como prováděly meteorologický průzkum. V leteckém boji byl poškozen stroj Bf 109 G-14/AS „1-7“, který pilotoval M.llo Veronesi a Bf 109 K-4 „3-14“, za jehož řízením seděl S. Ten Gallori. Jeden P-47 ohlásil jako poškozený M.llo Forlani. Američtí letci žádné vítězství nenárokovali. V závěru dubna se Io Gr.C. přesunula do Malpensy a 29. dubna, po potvrzení bezpečnostních záruk, složila zbraně a vzdala se. Trup tohoto letounu byl natřen barvami RLM 74, RLM 75 a žlutošedou variantou RLM 76. Svislé ocasní plochy jsou natřeny tmavší variantou RLM 74 a 75 a RLM 74 měla odstín do zelena. Křídlo bylo zbarveno světlejšími odstíny RLM 74, 75 a 76.