Page 27
je kreslím. Třeba někdy v budoucnu vytvoříme
i tištěného králíka ve 3D, na kterého se modeláři
občas ptají. S kuklou, leteckými brýlemi a šálou
v měřítku 1/48 by mohl být hezký. Možná i ta mr-
kev bude.
Tvoji/naši králíci za sebou mají
obrovské pozadí Tvých historických
znalostí i Tvého jazykového vybavení.
Tvé historické znalosti jdou přes první
světovou válku po jednotlivá letectva
druhé světové války. Tvé znalosti jsou
všechno, jen ne povrchní. Kde se tohle
všechno vzalo? Historii jsi nestudoval,
nebo se mýlím?
Historii jsem skutečně, zatím a bohužel, nestu-
doval. K zájmu o historii, ve velmi širokém pojetí,
mě důkladně vedl můj táta. Když jsem byl malý,
tak pro mě stavěl plastikové modely letadel, poz-
ději jsem je začal stavět sám a stále víc jsem se
zaměřoval na vojenská letadla a druhou světovou
válku. Od nich už byla poměrně rychlá cesta k pu-
blikacím o této problematice i memoárům slav-
ných letců, i když za komunistů nebylo snadné se
k nim dostat. Ruština byla tehdy povinná, ale an-
glicky a polsky jsem se kvůli časopisům a knihám
s leteckou tématikou učil dobrovolně. Když spadla
železná opona, bylo už možné dostat se prakticky
k jakékoli zahraniční literatuře, když jsi věděl jak
a kde ji v Evropě či doma sehnat. Já jsem ji shá-
něl jako divý, nejvíce mě zajímaly stíhací jednotky
a letecká esa. Stále víc mě zajímala letectva
Německa a Japonska, dařilo se mi sehnat litera-
turu z těchto zemí a abych té problematice lépe
porozuměl, tak jsem se začal učit německy a ja-
ponsky. Pár let po Sametové revoluci již začaly
v Česku vycházet různé časopisy s touto témati-
kou. Ovšem když jsem se na ty články díval, tak
jsem občas kroutil hlavou a říkal jsem si, že bych
je dokázal napsat líp. Tak jsem to zkusil, začal
jsem nejdříve psát do HPM a pak do REVI.
Jsi členem Svazu německých letců.
Jak se Pražák, Čech jako poleno, sta-
ne členem takové ctěné organizace?
Ke komunikaci s německými letci mě kvůli mým
článkům přivedl kamarád Jarda Hradec, přes
něj jsem se seznámil s Heribertem Kollerem
z JG 54 „Grünherz“ a s dalšími veterány. Ale nej-
více jsem byl v kontaktu s panem Kollerem. Ten
také přišel s nápadem, abych se stal členem sva-
zu. Heribertovi jsem společně s Jardou také po-
mohl jako řidič s několika delšími cestami v Ně-
mecku a v zahraničí. Při tom se mi podařilo pana
Kollera seznámit s panem Hansem E. Bobem.
Neznali se, přestože oba sloužili u JG 54 a byli
dlouholetými členy svazu. Takových příležitostí
jsem měl v životě víc, jako řidič jsem kupříkladu
měl tu čest asistovat gen. Šiškovi z českosloven-
ské 311. peruti RAF. Toho si nesmírně vážím.
ROZHOVOR
Honza při vytváření rychlokreseb během akce Novemberfest ve firmě Eduard
v roce 2015.
Honza se svou kamarádkou a výtvarnou lektorkou Pavlínou Pavliš.
INFO Eduard
27
Leden 2024