Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

Markingy pro Gustava 1/72

Bf 109G-5, WNr. 27119, Uffz. Gerhard Kroll, Ofw. Friedrich Ungar, Fw. Emil Hecker 9./JG 54, Ludwigslust, Německo, únor 1944

Stroj WNr. 27119 používali u jednotky 9./JG 54 tři piloti Uffz. Gerhard Kroll, Ofw. Friedrich Ungar a Fw. Emil Hecker. Horní plochy tohoto letounu byly přestříkány nepravidelnými skvrnami světlé barvy, zřejmě RLM 76. Rozložení původních kamuflážních polí je podle vzoru výrobního závodu Erla. Široký modrý pruh okolo zádě nosily stroje JG 54. Znak III. Gruppe této Jagdgeschwader se nachází na bocích trupu pod kabinou. Hlava čerta, fotograficky doložená jen na levé straně motorového krytu, pak byla malována na letouny zařazené k 9. Staffel. Tento stroj má v náběžných hranách křídla namontovány kamery pro fotokulomet. Byl ztracen 8. dubna 1944, když byl v jeho kokpitu poblíž Lüneburgu sestřelen a zraněn Uffz. Gerhard Kroll. Tento letec během své kariéry nezaznamenal žádné vítězství, ale několikrát byl sestřelen a třikrát utrpěl popáleniny.

 

 Bf 109G-5, WNr. 26082, Flg. Victor Widmaier, 7./JG 11, Oldenburg, Německo, říjen 1943

Tento letoun patřil do stavu JG 11, ale létali na něm v rámci taktiky Wilde Sau také příslušníci JG 300. Povšimněte si černého nátěru spodku pravé poloviny křídla. Kamuflážní schéma je nastříkáno podle vzoru používaného na Bf 109G v továrně Erla v Lipsku. V tomto stroji zaznamenal Flg. Victor Widmaier své první vítězství, když 2. října 1943 sestřelil bombardér B-17. Do konce roku 1943 zničil další tři bombardéry tohoto typu a na počátku ledna docílil vítězství nad pilotem P-38. Poté, co byla v únoru III./JG 11 přezbrojena na Fw 190, zaznamenal Widmaier 10. února sestřel B-17 a P-47, ale po zásazích pilota dalšího P-47 utrpěl zranění a z letounu vyskočil. Dopadl asi 200 metrů od amerického pilota, který se také zachránil na padáku. Ještě téhož večera byl Widmaier operován, ale již po dvou týdnech si vynutil návrat ke své jednotce. Dozvěděl se, že jím sestřelený letec padl do zajetí. Pravděpodobně jím byl dvacetiletý 2nd Lt. Merrill W. De Merit, Jr. z 361st FG, 356th FG, který byl na svém čtvrtém bojovém letu. Victor Widmaier zemřel v roce 2011.

  

Bf 109G-5/U2, WNr. 27112, Maj. Walther Dahl, III./JG 3, Bad Wörishofen, Německo, prosinec 1943

Maj. Walther Dahl se narodil 27. března 1916 v Lugu. Dne 1. května 1939 vstoupil do Luftwaffe a stal se stíhacím pilotem. V květnu 1941 byl převelen k JG 3. Dahl dosáhl svého prvního vítězství 22. června 1941 v Sovětském svazu, posledního pak 26. dubna 1945. Dne 20. července 1943 se stal velitel             III. /JG 3 na východní frontě. V srpnu se jeho jednotka přesunula do západní Evropy, v té době byla vyzbrojena stroji Bf 109G-6. V říjnu obdržela tři kusy letounů verze G-5 a do konce roku se jejich počet zvýšil na devět. Na směrovce jeho stroje je vyznačeno 52 vítězství z východní fronty namísto 51 jež mu byla přiznána. Snímky letounu byly pořízeny někdy mezi 14. říjnem a 19. prosincem 1943, během nichž docílil svého čtvrtého a pátého vítězství proti americkým bombardérům. Jeho celkové skóre činí 128 sestřelů, vyznamenán byl Rytířským křížem s dubovou ratolestí. Bf 109G-5 WNr. 27112 má na všech plochách barvu RLM 76, pouze pravá, spodní polovina křídla je v černé barvě. Maj. Walther Dahl válku přežil a zemřel 25. listopadu 1985.

 

Bf 109G-5, WNr. 110047, Ofw. Hanns-Werner Gross, 1./JG 300, Bonn-Hangelar, Německo, březen 1944

Toto neobvyklé kamuflážní schéma bylo k vidění na několika letounech JG 300. Byly nasazovány k nočním operačním letům. Horní plochy byly přestříkány RLM 76 a vlnovkami šedé barvy. Přesný odstín použitý na vlnovky není znám, pravděpodobně však šlo o barvu RLM 75 nebo RLM 74. Spodní plochy byly v černé barvě. Zřejmě v tomto letounu (WNr. 110047) byl dne 18. března 1944 sestřelen Hanns-Werner Gross u Pfungstadtu nedaleko Darmstadtu. Pravděpodobně jej sestřelil pilot Mustangu z 4th FG. Gross na padáku přistál v koruně stromu a visel ve výšce 15 metrů nad zemí v krajině, kde téměř žádné stromy nebyly. Při seskoku přišel o obě boty. Vojáci, kteří jej nejdříve považovali za nepřítele, mu pomohli dostat se dolů a vesničané našli obě boty. Gross pokračoval ve službě i I./JG 300 a v posledních měsících války se přeškolil na proudový Me 262.

 

Bf 109G-6, WNr. 20499, Lt. Erich Hartmann, 9./JG 52, Nové Záporoží, SSSR, říjen 1943

S tímto letounem sestřelil Erich Hartmann dne 2. října 1943 svého 121. protivníka. Stejný počet sestřelů je namalován také na směrovce letounu. Červené srdce s nápisem Karaya je znakem 9. Staffel JG 52, jež Hartmann v té době velel. Bílý nápis Dicker Max v srdci lze přeložit jako „Velká šou“. Stroj byl vyroben v továrně Wiener Neustadt Werke v úpravě trop, má úchyty pro slunečník na levé straně trupu pod kabinou. Stroj byl intenzivně využíván, má několikrát opravovanou kamufláž. Erich Hartmann se stal nejúspěšnějším stíhacím esem nejen v rámci Luftwaffe, ale též v celé historii letectví. Svého prvního vítězství dosáhl 5. listopadu 1942, poslední, 352. obětí, se stal Jak-9 sestřelený 8. května 1945. Všechny své úspěchy zaznamenal na východní frontě. Po kapitulaci byl zajat americkými vojsky, ty jej však předaly sovětské straně. Sověti jej odsoudili k 25 letům nucených prací. Po deseti letech byl repatriován do Německa a podílel se na budování poválečných německých vzdušných sil, velel například JG 71. Hartmann se stal nositelem nevyššího německého válečného vyznamenání, když mu byly dne 25. srpna 1944 uděleny brilianty k Rytířskému kříži s dubovou ratolestí a meči.

 

Bf 109G-6, WNr. 20272, Oblt. Heinrich Klöpper, 7./JG 1, Rheine, Německo, listopad 1943

Rodák z dolnosaského Peine, narozen 9. ledna 1918. Budoucí nositel Rytířského kříže Heinrich Klöpper, se v řadách JG 77 zúčastnil bojů ve Francii a Bitvy o Británii, v obou kampaních dosáhl jednoho vítězství. Po zahájení operace Barbarossa, jako příslušník 11. Staffel JG 51, sestřelil od 22. června 1941 do listopadu 1943 dalších 80 protivníků. Začátkem listopadu 1943 převzal velení nad 7. Staffel JG 1, která byla zařazena mezi jednotky Obrany říše (Reichsverteidigung). U této jednotky sestřelil pět čtyřmotorových B-17, jednoho B-24, dva P-38. Padl 29. listopadu 1943, kdy byl zabit  v kabině svého Messerschmittu během souboje s dvěma P-38 nad nizozemským Vollenhove. Někteří velitelé taktických formací měli směrové kormidlo včetně kýlové plochy nastříkané bílou barvou kvůli rychlejší identifikaci vedoucího v boji. Směrovka nese symboly Klöpperových vítězství.

 

Bf 109G-6, WNr. 18502 nebo 18503, Hptm. Horst Carganico, II./JG 5, Pskov-jih, SSSR, začátek 1944

Horst Carganico se narodil 27. září 1917 v Breslau (nyní Wroclaw v Polsku). První bojovou jednotkou, ke které tehdy dvaadvacetiletý Lt. Carganico po ukončení výcviku nastoupil, byla na počátku války JG 1. Následovala služba u JG 77, s níž se zúčastnil bojů v Norsku a následně Bitvy o Británii. Dne 1. ledna 1941 následoval návrat do Norska, kde působil ve funkci velitele 1./JG 77. Dne 25. září 1941 byl Carganico po dosažení 27. sestřelu vyznamenán Rytířským křížem. V březnu 1942 byla Carganicova jednotka přejmenována na 6./JG 5, ale již v dubnu 1942 převzal velení nad celou II. Gruppe. Dne 26. března 1944 byl jmenován velitelem I./JG 5, která participovala v bojích proti Spojencům v rámci Obrany říše. Dne 27. května téhož roku vzlétl major Carganico naposledy, během útoku na svaz B-17 byl jeho Bf 109G-5 těžce poškozen, při pokusu o nouzové přistání zavadil o vedení vysokého napětí. Havárii poblíž francouzského města Chevry nepřežil. Celkové Carganicovo skóre čítá šedesát sestřelů během 600 misí. Kamufláž Carganicova stroje je na horních plochách přestříkána bílou barvou a RLM 70. Pod kokpitem je z obou stran označení strojů II./JG 5. Na levé straně trupu za pilotním prostorem je Carganicův osobní znak – Mickey Mouse táhnoucí za sebou boty s daty připomínajícími pilotovy cesty k jednotce po nouzových přistáních za nepřátelskými liniemi. Na pravé straně trupu stroj nesl pravděpodobně označení velitele Gruppe – dvojitý klín a vodorovný pruh.

 

Bf 109G-6 Trop, WNr. 27169, Fw. Heinrich Bartels, 11./JG 27, Kalamaki, Řecko, listopad 1943

Rakušan Heinrich Bartels se narodil 13. července 1918 v Linci. Svou kariéru stíhacího letce zahájil nad Kanálem, kde jako příslušník Erg./JG 26 sestřelil v srpnu 1941 dva Spitfiry. Poté pokračoval v řadách JG 5 na severu Evropy, kde si v bojích proti sovětskému letectvu připsal 47 vítězství.  Zbytku z celkového počtu 99 vítězství dosáhl v řadách JG 27. Osudným se Bartelsovi stalo setkání s americkými stíhači 23. prosince 1944. Podařilo se mu sice sestřelit jeden z Thunderboltů, na základnu se však již nevrátil. Trosky jeho stroje se podařilo nalézt až o čtvrtstoletí později, v lednu 1968. V kokpitu stroje byl nalezen nepoužitý padák, který je dnes vystaven v berlínském Deutsches Technikmuseum. Bartelsův Bf 109G-6 je zobrazen v podobě, v jaké jej zachytily fotografie pořízené u příležitosti dosažení 70. sestřelu. Fotografie tak lze datovat k 15. listopadu 1943. Celkem 70 Abschussbalken je namalováno na směrovce společně s Rytířským křížem, který Bartels dostal o rok dříve, dne 13. listopadu 1942. Pilovité rozhraní kamuflážních barev na horní ploše křídla je typické pro část strojů vyrobených v továrně Erla v roce 1943.

 

Bf 109G-6 Trop, Oblt. Alfred Grislawski, 1./JG 50, Wiesbaden-Erbenheim, Německo, září 1943

 Alfred Grislawski se narodil 2. listopadu 1919 ve Wanne-Eickel v Porúří. Jagdgeschwader 50 vznikla 15. srpna 1943 přejmenováním Jagdgeschwader Süd, jež se již od 21. července zabývala stíháním průzkumných Mosquit, létajících ve velkých výškách. Vznikla však jen její I. Gruppe. Velel jí Hermann Graf, jenž také stál za vznikem znaku Gruppe namalovaným na levém boku trupu pod kabinou. Postavička Roten Jägera – Rudého lovce - symbolizovala fotbalový tým Luftwaffe, v němž Graf hrál společně s řadou tehdejších německých reprezentantů a jenž byl znám právě pod názvem die Roten Jäger. Alfred Grislawski velel 1. Staffel této jednotky, o čemž svědčí bíle zbarvená směrovka, vyhrazená právě velitelům bojových formací. JG 50 existovala poměrně krátkou dobu, v říjnu 1943 se stala součástí I./JG 301. Grislawski poté sloužil u JG 1 a JG 53 a do konce války navýšil své skóre na 133 vítězství. Za své úspěchy si vysloužil Rytířský kříž, jenž mu byl udělen 1. července 1943. Dne 11. dubna 1944 k nim přibyla Dubová ratolest.

 

Bf 109G-6, WNr. 18107, Uffz. Georg Amon, 7./JG 53, Torazzo, Sicílie, červen 1943

Georg Amon se narodil 1. července 1920. Do Luftwaffe vstoupil v roce 1941. Stíhací výcvik zahájil v lednu 1942. V září 1942 byl zařazen k 7./JG 53, jež se v té době nacházela na africkém bojišti. V létě 1943 byla Luftwaffe pod velkým tlakem náletů spojenců, což mělo za následek ústup z afrického bojiště a následně obsazení Sicílie s ústupem německých sil do Itálie. Tento letoun byl vyroben v dubnu či začátkem května 1943 v závodu Messerschmitt v Regensburgu. Kamufláž, nastříkaná barvami RLM 74, 75 a 76, byla na bocích trupu doplněna skvrnami RLM 02. Barva končetin piky plující v lodičce není zcela potvrzená, modrá barva vychází z teorie, že der Seemann, tedy námořník – což byla Amonova přezdívka – nosívá modré oblečení. Letoun byl ztracen 3. července 1943, kdy byl v jeho kokpitu sestřelen Uffz. Walter Reinicke a padl do zajetí. V lednu 1944 začal Georg Amon působit jako stíhací instruktor na jihu Francie. Posledním dnem válečné kariéry Georga Amona se stal 2. duben 1945. Byl sestřelen palbou amerických protiletadlových halftracků. Vyskočil z nízko letícího, hořícího stroje. S vážnými popáleninami byl zajat a válku přežil. Georg Amon dosáhl během své kariéry devíti uznaných vítězství.


Bf 109G-6, WNr. 19456, Oberst Hannes Trautloft, Stab General der Jagdflieger, SSSR, srpen 1943

Tento letoun byl původně vyroben jako Bf 109G-4 s továrním kódem CL+OQ a byl přidělen k 6./JG 27 ve Středomoří. Po vážném poškození v Trapani 10. května 1943 byl při generální opravě přestavěn na standard verze G-6 a obdržel jej štáb Generála stíhačů Adolfa Gallanda. Během léta a podzimu 1943 jej používal inspektor pro stíhací jednotky na východní frontě Oberst Trautloft. Stroj nese označení, které se váže k jeho předchozímu velení JG 54. V jeho kokpitu byl vyfotografován i Günther Lützow, tehdejší inspektor pro stíhací jednotky na Západě a ve Středomoří. Hannes Trautloft zahájil svoji bojovou kariéru ve španělské občanské válce. Létal zde s Bf 109 a podílel se na vypracování taktiky nasazení tohoto typu. Létal také v polské kampani či ve francouzském tažení. Během každého konfliktu si připsal alespoň jedno vítězství. Dne 25. srpna 1940 se stal velitelem nově zformované JG 54. V jejím čele se také zapojil do operace Barbarossa, útoku proti Sovětskému svazu, a vedl ji až do 5. července 1943.. Trautloftovo celkové skóre čítá celkem 58 vítězství, Rytířský kříž si mohl připnout 27. července 1941. Letoun používaný v tomto období, nese standardní kamuflážní schéma RLM 74/75/76, na trupu doplněné skvrnami, pravděpodobně zelenou barvou RLM 70.

 

Bf 109G-6, WNr. 163627, ylikersantti Leo Ahokas, 3/HLeLv 24, Lappeenranta, Finsko, červen 1944

Leo Ahokas se narodil 25. dubna 1915 ve městě Jaakkima v Karélii, v roce 1940 připojené k tehdejšímu Sovětskému svazu. Pilotní výcvik absolvoval v letech 1936–1937, po mobilizaci na začátku Zimní války byl odeslán k cvičné T-LentoR 2, následně v únoru 1940 k LLv 24, vyzbrojené stíhacími Hurricany a Brewstery. Po ukončení Zimní války byl demobilizován. K další vojenské službě nastoupil 3. června 1941 k LLv 32, později k LLv 24 vyzbrojené americkými Brewstery. V roce 1943 obdržela tato jednotka Messerschmitty Bf 109G. Ylikersantti Ahokas demobilizoval 10. listopadu 1944, v civilním životě pracoval jako řidič. Zemřel 25. října 1988. Během Pokračovací války odlétal celkem 189 bojových letů a sestřelil 12 nepřátelských letadel. Standardně kamuflovaný Bf 109G-6 z továrny Messerschmitt v Regensburgu byl po zařazení do finského letectva doplněn o žluté rozpoznávací doplňky strojů z východní fronty. Na směrovém kormidle nesl nový emblém HLeLv 24, hlavu rysa.


Bf 109G-6, WNr. 163162, 2a Squadriglia, 2o Gruppo Caccia, Verona-Villafranca, Itálie, říjen 1944

Aeronautica Nazionalle Repubblicana (ANR) byly vzdušné síly, jimiž disponovala Italská socialistická republika, jež vznikla na konci září 1943 v severní části Itálie a byla spojencem německé Třetí říše. Nejprve ANR nasazovaly stíhačky italské výroby, později obdržely německé stroje Bf 109G. Od října 1944 stodevítky nesly kombinaci německých výsostných znaků a výsostných znaků Italské socialistické republiky. Na přídi je kresba rudého ďábla, znaku 2. Squadriglie, která byla nazývána Diavoli Rossi.

 

Bf 109G-6, WNr. 161742, rtk. Rudolf Božik, Kombinovaná letka, Slovenské národní povstání, Tri Duby, Slovensko, září 1944

Rudolf Božík se narodil 10. července 1920 v Hrnčiarovcích nad Parnou (Trnava). V lednu 1940 dobrovolně narukoval do slovenské armády, základní vojenský a pilotní výcvik absolvoval v Piešťanech. V červnu 1943 byl odeslán na východní frontu. Létal u 13. letky v Anapě, nad Kubání a Černým mořem. Dne 26. července 1943 dosáhl prvních dvou sestřelů. Do 26. září 1943 zaznamenal ještě šest sestřelů, toho dne při vzletu havaroval a utrpěl těžké zranění páteře. Na konci října 1943 byl transportován na Slovensko k doléčení. Od 31. ledna 1944 sloužil na letišti ve Vajnorech, opět v Letce 13, která byla stažena z východní fronty k obraně Bratislavy, před americkými nálety. Dne 13. dubna 1944 omylem sestřelil německý Bf 110. Dne 26. června 1944 poškodil jeden B-17, v soubojích s americkým doprovodem byla však 13. letka zdecimována. Pro SNP bylo možné použít pouze čtyři Bf 109G-6.

Bf 109G-6 měl standardní kamufláž Mtt Regensburg RLM 74/75/76. Původní slovenské kříže byly zastříkány povstaleckými znaky. Červená výseč je vždy vpravo. Znaky na křídle měly červený lem, někdy se uvádí modrý lem, proto jsou v obtisku obě varianty. Znaky na SOP mají modrý lem.

Za SNP má Božík připsány tři sestřely německých letounů. Po SNP byl transportován do SSSR a vstoupil do 2. československého stíhacího leteckého pluku.

01/2024
Info EDUARD 01/2024

Vítejte v novém roce, vážení přátelé, vítejte u tříkrálového Infa! Lednové novinky jsou již bezmála tři týdny v prodeji, předpokládám tedy, že jste s nimi již zevrubně seznámeni a mnozí je již máte doma. Přesto musím zmínit, že z mého pohledu začínáme letošní rok pěkně zostra. Při prvním pohledu na čtvrtkového Albatrosa D.III to tak možná nevypadá, ale i on byl svého času vrcholovým predátorem válečného nebe a stavebnice přináší vrcholný mix příběhů a osudů jeho pilotů i jejich soupeřů tak, jak je u nás dobrým zvykem. Měli jsme také více než dobrý důvod si toto téma oživit, jak se za chvíli dočtete.

1/1/2024

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

03/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

GALERIE DB 605 D / Messerschmitt Bf 109 G-10

GALERIE DB 605 D / Messerschmitt Bf 109 G-10

Bf 109 G-10/U4 WNr. 611943 s motorem DB 605 D, který se v současné době nachází ve sbírce Planes of Fame Air Museum v Arizoně. Stroj nese charakteristické prvky výrobní série závodu WNF. Letoun byl ukořistěn v květnu 1945 po skupinovém přeletu a kapitulaci II./JG 52 z Rakouska do Neubibergu v Bavorsku. Tento Bf 109 patrně původně nesl označení „žlutá 13“ a díky jeho výrobnímu číslu je doloženo, že patřil maďarské jednotce 101. vadászezred.

03/2025

Válka na Ukrajině

Válka na Ukrajině

A je tu ďalší rok. V tomto pokračovaní seriálu sa pozrieme na udalosti, ktoré sa odohrali od 1. 1. 2025 do 31. 1. 2025. Vo vzduchu sa žiadne zásadné veci neodohrali, no na politickej scéne sa schyľovalo k zemetraseniu.

03/2025

Souboj nad Rennes

Souboj nad Rennes

Když se v ranních hodinách 6. června Spojenci vylodili v Normandii, Luftwaffe byla na tuto situaci připravena. Měla plán, jak posílit šest stíhacích Gruppe, jež ve Francii operovaly v rámci Luftflotte 3. Přípravy k obraně proběhly pod krycím názvem Dr. Gustav West (Drohende Gefahr West – Hrozba přicházející ze západu) a tak měly být do večera 6. června přesunuty z Německa do Francie dvě Nahaufklärergruppe, pět Kampfgruppe, dvě Schlachtgruppe a jeden Geschwaderstab, osm Nachtjagdgruppe a dva Geschwaderstaby a konečně dvě Jagdstaffel a devatenáct Jagdgruppe s pěti Geschwaderstaby. Z výše uvedených devatenácti bylo osm Jagdgruppe převedeno do podřízenosti II. Fliegerkorpsu jako Jabo Gruppe (Jagdbomber – stíhací bombardovací) a zbylé stíhací útvary podléhaly II. Jagdkorpsu. V Luftflotte Reich nadále operovaly mimo druhořadých jednotek jen čtyři Jagdgruppe a útvary "Wilde Sau".

03/2025

Ze Středomoří do Německa

Ze Středomoří do Německa

Když v dubnu 1943 došlo ke změně na pozici Kommodora Jagdgeschwader 27, žádná část této letecké jednotky se již nenacházela v Africe. Její I. Gruppe, u níž se proslavil stíhací letec Hans-Joachim Marseille, byla v listopadu 1942 stažena do Německa a od ledna 1943 byla bojově nasazena ve Francii. Štáb JG 27 a její II./JG 27 v dubnu 1943 operovala ze Sicílie, zatímco III. a IV. Gruppe měla základny v okupovaném Řecku nebo na jeho ostrovech. Břímě vrcholících leteckých bojů v Tunisku nesly JG 53 a JG 77 a II./JG 51. Všechny výše uvedené jednotky byly vyzbrojeny Messerschmitty Bf 109, převážně verze G-6.

03/2025

TEC - Nefňukat a tisknout!

TEC - Nefňukat a tisknout!

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article Markingy pro Gustava 1/72 waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (1098 ms)

Rendering Markingy pro Gustava 1/72 (330638): (14/14) (9 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i8083/item1079341-small.png

 i8083/item1079342-small.png

 i8083/item1079343-small.png

 i8083/item1079344-small.png

 i8083/item1079345-small.png

 i8083/item1079346-small.png

 i8083/item1079347-small.png

 i8083/item1079348-small.png

 i8083/item1079349-small.png

 i8083/item1079350-small.png

 i8083/item1079351-small.png[p2]

 i8083/item1079352-small.png[p2]

 i8083/item1079353-small.png[p2]

 i8083/item1079354-small.png[p2]

 p156/vth428698-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth507691-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth507265-0.jpg[p1]

 r85/vth507702-0.jpg[p1]

 r85/vth507949-0.jpg[p1]

 r85/vth507950-0.jpg[p1]

 r85/vth507961-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth507252-1.jpg[p1]

 i8083/vth428737-1.jpg

 i8083/vth428845-1.jpg