Až do posledního náboje
Text: Jan Zdiarský
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kat. č. 84172
Během jednoho z nejdivočejších dnů spojenecké bombardovací ofenzívy nad Německem, 11. září 1944, doprovázeli stíhači 352. stíhací skupiny poslední combat boxy v proudu bombardérů B-17 3. bombardovací divize 8. letecké armády. Okolo 11:50, spatřili piloti 328. stíhací perutě skupinu asi 30 německých stíhačů, nacházející se v poloviční vzdálenosti mezi nimi a blíže neurčenou formací amerických bombardérů (velmi pravděpodobně šlo o B-17 z 1. bombardovací divize, směřující do oblasti Merseburg/Lützkendorf). Velitel perutě, Lt.Col John C. Meyer, ve svém bojovém hlášení uvedl: „… táhli za sebou kondenzační pruhy a bylo zřejmé, že se formují dohromady. Otočili jsme k nim a když jsme se přiblížili, střemhlav se spustili po jednotlivcích a dvojicích dolů. Ve 29 000 stopách jsem je identifikoval jako Me 109 a zaútočil jsem na jednoho z nich, který směřoval k zemi pod úhlem 60°. Poté, co se původní hejno nepřátelských letounů rozpadlo na jednotlivce a dvojice, zaútočila celá peruť na tyto menší skupinky. Letoun, který jsem pronásledoval, v asi 17 000 stopách vyrovnal a já jsem se k němu rychle přiblížil. Spatřil mě a přešel do utažené stoupavé zatáčky. Má první dávka byla s vychýlením asi 20° stupňů na vzdálenost 300 yardů. Zaznamenal jsem pár zásahů. Ve stoupavé zatáčce jsem se k němu přiblížil a z 200 yardů s 30° předsazením jsem ho zasáhl do zadní části trupu, ze které odlétávaly kousky. Udělal esíčko, vyrovnal a zatáčel proti mně. Měl jsem potíže s tím, abych ho udržel uvnitř zatáčky. Ze 300 yardů s předsazením 20° jsem dosáhl dobrých zásahů u kořene křídla a nepřátelský letoun začal kouřit. Přetočil se a z 8 000 stop přešel do prudkého pádu, ve kterém vrazil do země. Pilot se nezdál být příliš zkušeným, jeho úhybné obraty byly předvídatelné a nebyla v nich žádná prudkost. Se všemi svými manévry váhal…“
John C. Meyer popisovaného sestřelu tentokrát nedosáhl v kabině svého ikonického Mustangu s/n 44-14151 HO-M „Petie 2nd“, ten zůstal na zemi. Štěstí Meyerovi přinesl vypůjčený, a tak trochu osiřelý Mustang s/n 44-13597 s imatrikulací HO-F a nápisem „Stardust“ na přídi, jehož původní pilot, Lt. William E. Fowler, krátce předtím dokončil svou operační túru.
Po dosažení prvního sestřelu toho dne se Lt.Col. Meyer ocitl osamocen. Vzápětí zpozoroval o něco výše, severozápadně od sebe, další skupinu asi 15 německých stíhačů, sestávající z Bf 109 a Fw 190. „…měli zavěšeny přídavné nádrže a zdálo se, že se seskupují. Přiblížil jsem se k nim ze slunce a zaútočil na číslo 2 z dvojice nepřátelských letounů, která byla od skupiny nejdále. Vystřelil jsem ze 300 yardů s předsazením od 15° a pokračoval až do pozice přímo za ním. Nepřátelský letoun vybuchl v plamenech. Uhnul jsem do slunce, zkontroloval prostor za sebou a zaútočil na vedoucího. Ze 300 yardů jsem dosáhl zásahů pravého konce křídla a on uhnul stranou. Jakmile svůj let vychýlil, dosáhl jsem dobrých zásahů v oblasti kokpitu a u kořene křídla. Letoun se převrátil a ve spirále padal k zemi, kde havaroval.”
Nedlouho poté Meyer zpozoroval svou poslední oběť toho dne: „… v oblasti velkého uskupení nepřátelských letounů se z mraku vynořil osamocený Me 109. Protože mě samotného v tu dobu nikdo neohrožoval, zaútočil jsem na něj. V tu chvíli mi fungovaly zbraně pouze na pravé straně, a proto jsem zahájil palbu z 200 yardů bez předsazení až do osy jeho letu a 10° výchylkou. Pozoroval jsem zásahy po celém letounu, kterému z trupu a ocasních ploch odlétávaly části. Z levého kořene křídla vyrazily plameny, načež jsem ukončil útok a otočil domů “
Boj přinesl Lt.Col. Meyerovi triumf v podobě čtyř vzdušných vítězství. Po posledním sestřelu, takřka bez munice a s nízkým stavem paliva, otočil k domovu a začal klesat. V tom však zpozoroval za sebou o něco níže dvě Bf 109, které se mu přilepily na paty. Na krátkou dobu nastavil chod motoru na nouzový výkon a rychlostí 300 m za minutu začal opět stoupat. Nepřátelské letouny ho pronásledovaly, vzdáleny necelých 300 m a stále o 100 – 120 m níže. Čas od času dokázali jejich piloti zvednout příď a vystřelit, naštěstí pro Johna Meyera, bez úspěchu. Skupina tak proletěla bezmála 180 kilometrů mezi oblastí Kasselu a Bonnem. Když dosáhli Rýna, otočili němečtí piloti zpět.
John C. Meyer do konce svého operačního působení dosáhl 24 potvrzených vzdušných vítězství. Zemřel 2. 12. 1975 ve věku 56 let v hodnosti generála.
Plný příběh popisovaného boje najdete v Infu 02/2021 v článku „Stardust: čtyřikrát do pekla na vypůjčeném koni“.