Rozhovor s Janem Bobkem

Jan Bobek ve firmě Eduard pracuje od roku 2020 a věnuje se obchodu, marketingu a sociálním sítím. Předtím dvacet let působil na manažerských pozicích v mezinárodní konzultační inženýrské firmě Tebodin a do roku 1998, po dobu pěti let, pracoval ve firmě MPM (dnešní Special Hobby). Jeho velkou zálibou je letecká historie. Je autorem více než stovky článků zaměřených především na německé a japonské letce a jejich jednotky z období druhé světové války. Od roku 2005 je členem Gemeinschaft der Flieger deutscher Streitkräfte e.V. a v roce 2018 se stal čestným členem L'Association des Amis du Musée de l'Ordre de la Libération (AAMOL). Díky svým znalostem v oblasti historie také pracuje v redakční radě magazínu INFO Eduard a konzultuje při přípravě některých stavebnic. Pro Eduard rovněž vytváří kresby králíků. Na téma Honzových kreseb vznikl tento rozhovor, který připravil Vladimír Šulc.

ROZHOVOR

Jan Bobek ve firmě Eduard pracuje od roku 2020 a vě-

nuje se obchodu, marketingu a sociálním sítím. Předtím

dvacet let působil na manažerských pozicích v meziná-

rodní konzultační inženýrské firmě Tebodin a do roku

1998, po dobu pěti let, pracoval ve firmě MPM (dnešní

Special Hobby). Jeho velkou zálibou je letecká historie.

Je autorem více než stovky článků zaměřených pře-

devším na německé a japonské letce a jejich jednotky

z období druhé světové války. Od roku 2005 je členem

Gemeinschaft der Flieger deutscher Streitkräfte e.V.

a v roce 2018 se stal čestným členem L‘Association des

Amis du Musée de l‘Ordre de la Libération (AAMOL). Díky

svým znalostem v oblasti historie také pracuje v re-

dakční radě magazínu INFO Eduard a konzultuje při pří-

pravě některých stavebnic. Pro Eduard rovněž vytváří

kresby králíků. Na téma Honzových kreseb vznikl tento

rozhovor, který připravil Vladimír Šulc.

Honzo, kde se vzal králík, který do-

provází různé eduardí akce, reklamy

a texty?

To je dlouhá historie. V každém případě mám

tu čest králíka pro Eduard kreslit od roku 2010,

přestože jsem se zaměstnancem firmy stal až

o deset let později. Čtenáři a zákazníci si kres-

lenou postavičku sami pojmenovali jako Eduard

Bunny, zkráceně E

-

Bunny.

Na Tobě je vidět, že máš kreslení tak

říkajíc v paži, jde to z Tebe samo, máš

talent. Jak ses ke kreslení dostal?

Za leccos v našem mládí mohou rodiče. U mě je

to s kreslením stejně. Vlohy pro kreslení a malbu

jsem zdědil po mamince a jejích mužských před-

cích. Nikdy mě do kreslení nenutila, tvořil jsem

již od útlého dětství, a to dost intenzivně. Během

mládí mě hodně ovlivnily komiksy, které kupodivu

v okupovaném Československu vycházely. Neby-

ly to jen domácí sci-fi komiksy, které vznikaly na-

příklad díky otci mnoha československých plas-

tikových modelářů Václavu Šorelovi, ale třeba

i Asterix, který už za komunistů vycházel v tý-

deníku Sedmička pionýrů. Asterixe mám rád do-

dnes a gentleman Václav Šorel nám všem chybí.

A díky Asterixovi kreslíš králíky?

On má na helmě také nějaké uši?

To nejsou uši, ale nějaká křídla. Během mládí

byly mým hlavním tématem sci-fi kresby, letecké

kresby a myši. Kupodivu ne králíci, ale myši. Až

do svých 38 let se v mé tvorbě nevyskytl králík

ani jeden. Králík totiž byla moje přezdívka již od

útlého dětství díky televiznímu kreslenému seri-

álu s králíky Bobem a Bobkem. Bratr mé učitelky

byl členem týmu, který tento skvělý večerníček

tvořil. Nevěřili byste, jak mě jako prvňáka v kres-

lení povzbuzovalo, když jsem od něj dostal ani-

mační fólie s králíky nebo Maxipsem Fíkem. Mám

je dodnes schované.

Takže to Tě navedlo na výtvarnou

dráhu? Studoval jsi kresbu na nějaké

odborné škole?

Ne. Když rodiče zvažovali, jakou střední školu

budu studovat, tak mi maminka kategoricky za-

kázala podat přihlášku na výtvarnou školu, pro-

tože sama jednu vystudovala. Byla přesvědčená,

že jako elektrotechnik mám větší šanci se uživit.

Myslím, že to byl dobrý krok.

Kdo jsou Tvé umělecké vzory?

Po roce 1989 jsem, bez výtvarného vzdělání, začal

zkoušet malovat letecké obrazy, ať už štětcem,

nebo stříkací pistolí, nebo kombinací obojího.

Velkou inspirací pro mě byly legendy jako Shigeo

Koike, Jaroslav Velc, Robert Taylor, Roy Grinnell

a další. Také jsem začal malovat barevné bo-

korysy pro časopisy HPM a REVI. Díky jednomu

z mých obrazů, Polikarpov I-153, jsem se sezná-

mil s tebou. Bylo to podnětné seznámení, při němž

jsi mi hned naznačil, že ten obraz za moc nestojí

a ať se raději věnuji jinému oboru. I přes tvoji

radu jsem později ilustroval několik knih. Nebyla

to sice špička, ale tak hrozné to zase nebylo.

To ode mě bylo netaktní. Vlastně jsem

se tě pokusil od kreslení odehnat.

Naštěstí se mi to nepodařilo, nedal

ses a pokračoval jsi dál!

V určitém momentu, v době ještě před skenery

a e-maily, jsem se rozhodl, že si musím rozmys-

let, zda budu ve svém volném čase ilustrátorem

nebo autorem historických článků. Měl jsem po-

cit, že když budu dělat obojí, tak se z toho brzy

zblázním. Rozhodl jsem se pro historický výzkum

a publikační činnost, ale zkušenosti z mé skrom-

né výtvarné tvorby mi dodnes usnadňují komuni-

kaci s malíři, kterým pomáhám zadávat práci pro

jejich bokorysy nebo malby.

Jan Bobek a Vladimír Šulc na společné fotogra-

fii z Pražského hradu. Honza má na sobě tričko

japonské společnosti Beaver Corporation, jejíhož

maskota navrhl.

INFO Eduard22

Leden 2024