Markingy pro P-51D-5 Mustang 1/48
44-13761, Capt. Jack M. Ilfrey, 79th FS, 20th FG, 8th AF, USAAF Station 367 Kings Cliffe, Northamptonshire, Velká Británie, podzim 1944
Captain Jack M. Ilfrey se stal esem za bojů v Severní Africe, kde získal 5,5 sestřelu (plus dva poškozené nepřátelské stroje) v kokpitu P-38F Lightning „Texas Terror“. Po službě u cvičných jednotek ve Spojených státech byl 20. dubna 1944 přidělen k 79th FS, 20th FG na základně Kings Cliffe v Anglii. Dne 24. května 1944 dosáhl v P-38J „Happy Jack’s go Buggy“ dalších dvou sestřelů Bf 109G a stal se tak jedním ze sedmi es 20th FG. Dne 12. června byl sestřelen za nepřátelskými liniemi, ale za pomoci francouzských civilistů se pěšky a na kole po téměř 250 km dlouhém putování dokázal vrátit zpět za spojenecké linie v Normandii. Dne 7. září byl jmenován velitelem 79th FS. Jednotce velel do 9. prosince 1944. Celkem odlétal nad západní Evropou a Středomořím 142 bojových misí. Dvacátá stíhací skupina vyměnila své P-38J za P-51C až červenci 1944, krátce nato přezbrojila na P-51D. Její první Mustangy byly známé nátěrem tmavou zelenou barvou na horních plochách, pravděpodobně britskou Dark Green, s nepravidelným přechodem mezi zelenou barvou horních ploch a hliníkovou barvou na bočních a spodních plochách. Dvacátá FG byla přezdívána „Loco Busters“ pro množství provedených útoků proti železniční infrastruktuře.
44-13316, Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, USAAF Station 373 Leiston, Suffolk, Velká Británie, červen 1944
Druhou nejúspěšnější stíhací skupinou 8th Air Force USAAF a nejúspěšnější skupinou vyzbrojenou letouny P-51D Mustang, byla 357th FG. Během války zničila 609 německých letadel ve vzduchu a 109 na zemi při 128 vlastních ztrátách. V řadách 357th FG sloužilo 35 stíhacích es, z nichž nejúspěšnější byl Major Leonard „Kit“ Carson s 18,5 sestřely, příslušník 362nd FS, který se stal 8. dubna 1945 jejím velitelem. Základem úspěchů 357th stíhací skupiny bylo její centrum taktického výcviku, nazývané Clobber College (Příštipkářská akademie), v níž zkušení mazáci předávali své znalosti a zkušenosti ze vzdušných bojů nově příchozím pilotům. První P-51D dostala 362nd FS jen několik dní před zahájením invaze. Většina jejích nových Mustangů z prvních dodávek nesla kamufláž tmavou zelenou na horních a bočních plochách a střední šedou (Neutral Grey) na spodních plochách, nebo tmavou zelenou (Dark Green) na horních a hliníkovou na spodních plochách s výše položeným rozhraním zelené a hliníkové barvy na bocích. Barvy byly pravděpodobně britské ze zásob RAF. „Nooky Booky II“, dodaná jednotce kolem 6. června 1944, nesla plné invazní pruhy. Původní jméno tohoto stroje bylo „Mildred“.
44-13317, Capt. Donald R. Emerson, 336th FS, 4th FG, 8th AF, USAAF Station 356 Debden, Essex, Velká Británie, září 1944
Pro své působiště a původ byla 4th FG přezdívaná Debden Eagles, neboť vznikla z RAF Eagle Squadrons (No. 71, No. 121 a No. 133 Squadron). Po začlenění do 8th AF byly squadrony přeznačeny na 334th FS, 335th FS a 336th FS. Výzbroj tvořená Spitfiry byla k 1. dubnu 1943 změněna na P-47, v únoru 1944 je nahradily P-51. Donald Emerson vstoupil do řad 4th Fighter Group 9. března 1944 a během následujících osmi měsíců služby provedl celkem 89 bojových letů, během nichž mu bylo uznáno sestřelení 4,5 nepřátelského letadla. Zahynul 25. prosince 1944 během návratu z doprovodu bombardérů, když se pustil do boje s šesti Bf 109. Během něj vyklesal do malé výšky a byl nad frontou zasažen protiletadlovou palbou. Pilot byl pravděpodobně zabit a jeho stroj havaroval poblíž města Sittard v Nizozemsku. Dva z protivníků se mu však předtím podařilo sestřelit. Capt. Emerson si podle svého křestního jména nechal ozdobit levou stranu trupu svého Mustangu kresbou boxujícího kačera Donalda, pod čelním štítkem měl zaznamenáno sedm sestřelených nepřátelských letadel. Od začátku září byly invazní pruhy na horních a bočních plochách trupu a křídel spojeneckých letadel odstraněny, ponechány byly pouze na spodních plochách.
44-13597, Lt. William E. Fowler, 487th FS, 352nd FG, 8th AF, USAAF Station 141 Bodney, Norfolk, Velká Británie, září 1944
Lt. Col. John C. Meyer, velitel 487th Fighter Squadron a eso s celkem 37,5 zničenými nepřátelskými letouny, zaznamenal čtyři ze svých 24 vzdušných vítězství v kokpitu tohoto Mustangu 11. září 1944. Letoun „Stardust“ byl až do 8. září osobním strojem Lt. Williama E. Fowlera, přezdívaného Flaps, kterému skončil tři dny před Meyerovým čtyřnásobným vítězstvím operační turnus. Po něm zdědil Stardust Lt. Jack “Moose“ Landrum, který ho přejmenoval na „Moose“ a zahynul v něm, když byl 24. října 1944 sestřelen flakem při útoku na pozemní cíle u Hannoveru. S 519 sestřelenými a 287 nepřátelskými letouny zničenými na zemi byla 352nd FG čtvrtou neúspěšnější stíhací skupinou osmé letecké armády USAAF, s vlastními ztrátami čítajícími 119 strojů. Všechny tři squadrony 352nd FG měly přídě svých Mustangů natřeny modře. V září 1944 se barva změnila ze středně modré na tmavě modrou. Nad výsostným znakem na trupu Stardustu byl světlý flek, což byla barva kovu po smytí invazních pruhů na horních plochách trupu a křídel, na nichž je vidět stejný efekt.