Rudí myslivci
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kat. č. 84197
V polovině září 1942 byl velitel 9./JG 52, Oblt. Hermann Graf, vyznamenán Rytířským křížem s dubovými ratolestmi, meči a brilianty. Byl oceněn za překonání hranice 200 leteckých vítězství. Propaganda nechtěla, aby takový mediální sólokapr padl v boji nebo do rukou nepřítele. Na konci ledna 1943 se proto Graf stal velitelem operačně výcvikové jednotky Erg. Gr. Ost ve Francii. Při vykonávání této funkce se konečně dostal ke své vášni, jíž byl fotbal. Na jeho Fw 190 se tehdy poprvé objevil vzor s červeným tulipánem.
Graf se před válkou snažil kvalifikovat do německého národního týmu a při tom se poprvé setkal s legendárním německým hráčem Seppem Hebergerem. Tento fotbalista se později proslavil jako trenér západoněmeckého národního týmu, který v roce 1954 vyhrál finále mistrovství světa ve fotbale, v zápase později přezdívaném „bernský zázrak“. V druhém poločase Maďary německý tým zcela deklasoval díky kopačkám Adidas a patrně také díky použití pervitinu, který byl za války v německých ozbrojených složkách oficiálně používán.
Graf a Heberger se znovu potkali v roce 1941, když zorganizovali účast prvoligových fotbalistů na přátelském utkání německé vojenské mise a rumunského výběru. Později se opět setkali, když Graf u své jednotky Erg. Gr. Ost na počátku 1943 zkoušel zorganizovat fotbalové mužstvo za účelem relaxace a zvýšení tělesné kondice. Jeho personál však k tomu sportu neměl velkou afinitu. Zanedlouho se mu však přihlásil voják ze sousední jednotky jménem Bruno Klaffke, jednalo se o fotbalového hráče a Graf rychle zařídil jeho přesun ke své jednotce. Heberger využil Grafových kontaktů a přivedl ho na myšlenku stáhnout z různých bojišť ke Grafově jednotce špičkové německé fotbalisty. Byli zařazeni k pozemnímu personálu a velkou část z nich to zachránilo před smrtí na frontě. Heberger také Grafovi pomáhal s jejich tréninkem.
Tak vzniklo Grafovo fotbalové mužstvo „Rudí myslivci“ (Rote Jäger). Přízvisko rudí získali podle barvy dresů, které mužstvu věnoval významný německý podnikatel. U jednoho z Grafových nadřízených to vzbudilo podezření k náklonnosti ke komunismu. Postupně se u mužstva Rote Jäger soustředilo 20 prvoligových hráčů z Německa a Rakouska. Od srpna 1943 do listopadu 1943 sehráli celkem 29 zápasů, z toho 22 vítězně. Podrobný přehled najdete zde.
Když se Graf stal velitelem výškové stíhací jednotky JG 50, podařilo se mu fotbalové mužstvo vzít s sebou. Totéž se opakovalo, když byl jmenován Kommodorem JG 1. Později jej hráči následovali k JG 11 a v říjnu 1944 s ním přešli na východní frontu k JG 52. Graf v té době nebyl kvůli následkům vážného zranění schopen vykonávat bojové lety, a tak pro štáb JG 52 postupně získával zkušené letce, které dobře znal. Byli jimi Lt. Karl Gratz (138 v., RK), Oblt. Heinrich Füllgrabe (67 v., RK) a Lt. Anton Resch. Gratz se v lednu 1945 stal velitelem 10./JG 52 a Füllgrabe na konci ledna 1945 zahynul po zásahu flakem na stroji „zelená 2“.
Hermann Graf se také snažil pro svůj štáb zajistit špičkovou techniku. Přestože je JG 52 považována za jednu z německých eskader, který používaly výhradně Messerschmitty Bf 109, výjimku z tohoto pravidla způsobil právě Graf. V prosinci 1944 k osmi Bf 109 G-14/U4 a jednomu Bf 109 G-14 nechal pořídit tři Fw 190 A-9, které v nízkých letových hladinách překonávaly své konkurenty firmy Messerschmitt. Graf však k nelibosti svých mechaniků nechal jeden z těchto letounů (neúspěšně) přestavět na motor DB 605! Další záznamy o Fw 190 u Stab JG 52 zatím nejsou dostupné.
Z přibližně třiceti vítězství, kterých dosáhli letci štábu JG 52 v roce 1945 převážně během bojů ve Slezsku, docílil 22 úspěchů Anton Resch. Za dosažení 88 sestřelů mu byl 7. dubna udělen Rytířský kříž a do konce války získal ještě tři vítězství. V posledních dnech války se Stab, I. a III./JG 52 přesunuly do Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod). Mezi vraky na této základně pravděpodobně skončil nejen Hartmannův letoun z I./JG 52 s černým tulipánem na přídi, ale i několik Bf 109 K-4 štábu JG 52 s červenými tulipány a malými trupovými čísly umístěnými za křížem. Obdobně byly označovány letouny štábu Grafovy JG 50 v roce 1943. V soukromé sbírce v Česku se nachází část krycího plechu motoru jednoho z těchto letounů a mimo kamufláže v šedých odstínech nese část červeného tulipánového markingu. Pro podrobnější studium osudů Hermanna Grafa doporučuji skvělou publikaci Graf & Grislawski a Pair of Aces autora Christera Bergströma.