Page 19
Bf 109 G-6/trop:
Některé zdroje uvádějí, že Bf 109 G-6, ste-
jně jako Bf 109 G-4, byly implicitně vyráběny
s tropickou výstrojí. To je patrně omyl, možná
způsobený faktem, že na všechny vyrobené G-6
bylo možno nainstalovat protiprachový filtr na
sání vzduchu ke kompresoru. S plnou tropickou
výstrojí ale byla vyrobena jen část Bf 109 G-6.
Bylo to 277 strojů výrobních čísel 15 290 až 15
499, vyrobených od března do května 1943 v Erle,
dále 338 strojů výrobních čísel 16 313 až 16 650
vyrobených mezi únorem
a dubnem 1943 v Messer-
schmittu, a také 903 stro-
jů výrobního bloku 18 000
vyrobených mezi dubnem
a červencem 1943 rovněž
v Messerschmittu. Ve WNF
bylo s tropickou výbavou
vyrobeno 262 strojů ve
výrobním bloku 140 000 mezi zářím a prosincem
1943, a také většina z 1419 kusů Bf 109 G-6/U4
z výrobních bloků 440 000 až 442 000, vyráběných
od září 1943 do srpna 1944. Naopak Bf 109 G-6/
U4 z výrobního bloku 510 000 tropickou výstroj
patrně neměly. Stroje vyrobené jako Bf 109 G-6/
trop jsou zvnějšku rozpoznatelné podle dvou
úchytů pro upevnění slunečníku na pravém boku
trupu pod čelním štítkem (23), a protiprachového
filtru na sání vzduchu ke kompresoru (24). Pozor,
řada s těchto strojů ale nebyla během služby pro-
tiprachovým filtrem vybavena!
Příklad: Bf 109G-6/R6/trop, Oblt. Emil Josef Clade,
7./ JG 27, Kalamaki, Řecko, leden 1944
Noční Bf 109 G-6:
Schlechtwetter-Nachtjäger
Část Bf 109 G-6 různých výrobních bloků
a různých výrobních provedení byla upravena pro
létání bez vidu a za zhoršených povětrnostních
podmínek. Byly nasazovány u jednotek Wilde
Sau provádějících volné noční stíhání. Bojovaly
především proti svazům nočních čtyřmotorových
bombardérů a Mosquitům RAF.
Tyto stroje dostaly speciální vybavení:
- Radiovybavení FuG 16 ZY umožňující využívat naváděcí
systém Pegasus Y. Tyto stroje měly buď pod trupem,
nebo pod levou polovinou křídla bičovou anténu typu
Morane (Moranmast) (25)
-Část strojů byla vybavena systémem FuBl 2 (Funk
Blindanlage 2) s dipólovou anténou (26) pod zadní částí
trupu, známou z dvoumotorových těžkých stíhaček
a bombardovacích letounů.
- Na spodní ploše křídla byly umístěny dolů svítící reflek-
tory, které pomáhaly s určením výšky před přistáním
letounu. Svítily pod tupým úhlem vůči osám letounu
pod letoun, když se jejich kužely na ploše letiště spojily,
pilot věděl, v jaké je výšce.
-Některé stroje měly také infračervený reflektor.
-Výfuky měly plechové odstínění proti oslnění (27)
- Na první výfukové rouře byly montovány píšťaly
Ebersprächer (28), které vydávaly ječivý zvuk, který
upozorňoval obsluhy protiletadlových děl v okolí
mateřského letiště na to, že přibližující se letoun
je vlastní.
HISTORIE
INFO Eduard
19
Leden 2024