Nic netušící oběť
Text: Richard Plos
Ilustrace: Antonis Karydis
Kat. č. 8114
Modrý letoun s červenou přídí a bílým stylizovaným okřídleným mečem na bocích trupu se stal od srpna 1917 postrachem spojeneckých pilotů. Nejen kvůli tomu, že jeho pilot, velitel Jasta 14, Rudolf Berthold, představoval sám o sobě pro každého protivníka smrtelné nebezpečí, ale také proto, že svou jednotku dokázal patřičně připravit a následně vést v boji.
Berthold byl ráznou osobností a platilo to i pro jeho styl létání. Své stroje dostával často na hranici jejich možností a nectnost, kterou vykazovaly Albatrosy D.III, tedy nebezpečí kolapsu spodního křídla, pro něj představovala nepříjemnou komplikaci. Podobně jako jiní velitelé měl i on k dispozici osobní náhradní letoun stejného typu. Ale zatímco jeho známější D.III pocházel z výroby Albatrosu, druhý byl dílem továrny O.A.W. A je možné, že si jej Berthold vyžádal, protože měl o něco lépe řešené zpevnění spodního křídla a snesl tedy ostřejší zacházení než letouny pocházející z mateřské továrny. O tomto Albatrosu se ví jen málo; je nám známa jediná fotografie zachycující jej po nespecifikované havárii. Nebyla z nejlehčích, nebohý letoun přišel o podvozek, zdemolována byla příď, horní křídlo se rozlomilo, spodní bylo zdevastováno kontaktem se zemí. Pokud s letounem letěl sám Berthold a nezapůjčil jej nikomu jinému, pak zřejmě vyvázl nezraněn. O žádné podobné havárii není zmínka ani v životopisné knize Iron Man od Petera Kilduffa.
Berthold utrpěl 24. dubna ještě jako velitel Jasta 14 zranění a musel si dát kvůli léčení a rekonvalescenci pauzu až do 15. června. Poté se k jednotce sice vrátil, ale 12. srpna se dozvěděl, že má převzít velení Jasta 18 a šest dní nato mu bylo povoleno znovu létat. A nad frontovými liniemi mělo být pro protivníky zase o něco nebezpečněji… Celá Jasta 18, do té doby jen málo úspěšná jednotka, si po jeho vzoru přebarvila své letouny do červeno-modrého schématu, okřídlený meč ale zůstal velitelovým osobním symbolem.
Berthold svou novou jednotku od začátku pěkně cepoval a během krátké doby dokázal zvýšit jak bojovou morálku, tak i taktické schopnosti jejích pilotů a tedy i bojové úspěchy. Sám začal navyšovat od 21. srpna své skóre, které se před zraněním zastavilo na čísle 12. A během září mu padlo za oběť 14 protivníků! Jedním z nich byl Lt. Bernard Alexander Powers od No. 19 Squadron RFC. Dvacetiletý mladík, ovšem již poměrně zkušený pilot, se dobrovolně vydal na nebezpečný průzkumný let nad nepřátelské území, aby zjistil aktuální postavení dvou pluků německé 30. divize, které měly provést protiúder na postavení britské 33. divize. Pro Brity se jednalo o mimořádně nebezpečného protivníka, 30. divize byla klasifikována jako prvotřídní, tedy v plném stavu a s bohatými bojovými zkušenostmi. To se nedalo tvrdit o Britech, kteří krátce předtím vystřídali 23. divizi. Když přišel 25. září z velitelství požadavek na vzdušný průzkum, který by odhalil postavení Němců, sklonil se Powers nad mapami, zatímco mu mechanici připravovali jeho Spad IX (B3520). Jakmile obdržel finální instrukce, vzlétl. Bylo půl páté odpoledne a počasí nebylo zrovna ideální. V prostoru východně od Yprů se k jeho smůle nacházel také Rudolf Berthold se svým D.III. Nevíme se kterým, ale jedná se o období, ve kterém mohl používat i svůj druhý letoun, ten z produkce O.A.W. (číslo neznáme). U městečka Geluveldu, poblíž cesty mezi Ypry a Meninem, se německé eso sneslo z výšky a přesnou dávkou zasadilo britskému pilotovi a jeho letounu smrtelný úder. Osamělý průzkumník, který si dost možná útok ani nestačil uvědomit, se zřítil a Berthold si připsal na své konto vítězství číslo 24. Tuto situaci zachytil na boxartu pro stavebnici Albatrosu D.III (kat. č. 8114) Antonis Karydis.
O pouhé dva týdny později, když vedl své piloty do jednoho z mnoha bojů, utrpěl velitel Jasta 18 vážné zranění pravé ruky, o které do té chvíle prohlašoval, že je jeho jedinou doposud nezraněnou končetinou. Odražená kulka, vypálená pravděpodobně Capt. Geraldem Maxwellem od No. 56 Squadron RFC, zdevastovala jeho pravou pažní kost a ramenní kloub. Berthold při tomto letu sedlal Pfalz D.III (pravděpodobně č. 4004/17) a svůj letoun dokázal jednoruč dotáhnout zpět na letiště a bezpečně přistát. Až poté omdlel a v bezvědomí byl transportován do nemocnice v Courtrai, kde započala jeho strastiplná cesta za uzdravením, která jej ovšem nikdy nedovedla k cíli.
Bertholdova 24. oběť měla na svém kontě podle dostupných informací jeden sestřel z 29. července 1917. Ve dvojici s Lt. Francisem Behrensem svedl Powers boj se stíhači od Jasta 29. Dopadlo to nerozhodně; Powers jednoho protivníka sestřelil, zatímco jeho wingmana dostal Vzfw. Misch.