Markingy Bf 109E-4 1/32
WNr. 5344, Maj. Helmut Wick, JG 2, Beaumont, Francie, listopad 1940
Vzhled Messerschmittu WNr. 5344 prošel za dobu, kdy s ním létal Maj. Helmut Wick, mnoha úpravami kamufláže i taktického označení. Ty zrcadlily nejen Wickův funkční vzestup od velitele Staffel přes velení Gruppe až k veliteli JG 2, ale také jeho bojové úspěchy i vývoj kamufláží a taktických doplňků Luftwaffe ve druhé polovině roku 1940. Toto vyobrazení ukazuje stroj v jeho poslední podobě, kdy na něm Maj. Wick po dosažení 58. vítězství zahynul po souboji se Spitfiry dne 28. listopadu 1940. Letoun nesl standardní kamufláž barvami RLM 02/71/65. Světle modré boky trupu byly ztmaveny velmi jemnými skvrnami barvou RLM 71, tupovanými plochým štětcem. Ještě jemněji byla upravena žlutá směrovka. Ta patří spolu se žlutou přídí k pozdějším úpravám zbarvení. Na trupu je v tomto období patrné zatření dvojitého klínu, označení velitele Gruppe. Kromě taktických označení nesl letoun i emblém JG 2 pod kabinou a na přídi znak původní Wickovy 3. Staffel. Pilotův osobní emblém, letící ledňáček, byl zčásti přestříkán markingem Kommodora, přes který byl domalován bílý obrys zakryté části ledňáčka. V posledním období měl stroj odmontováno pancéřování čelního štítku, ačkoli v době, kdy Wick velel I./JG 2, stroj toto pancéřování nesl. Jednou ze zvláštností mnoha Emilů od JG 2, včetně Wickova 5344, byly úpravy výsostného označení na spodních plochách a bocích trupu. Trupové trámové kříže měly v případě tohoto stroje neobvykle zesílené černé rámování na úkor bílé. U výsostného označení zespod křídla vzalo zčásti za své bílé i černé rámování tak, jak ukazuje kresba.
WNr. 5587, Ofw. Fritz Beeck 6./JG 51, Wissant, Francie, srpen 1940
Jednoduše, leč velmi působivě byl zbarven stroj, se kterým krátce po poledni 24. srpna 1940 nouzově přistál jeho pilot Ofw. Fritz Beeck poblíž East Langdonu. Byl to v ten den jeho druhý doprovod bombardérů nad Anglii, když došlo k souboji se stíhači RAF, při němž byl žluté 10 poškozen motor.
Po nouzovém přistání upadl pilot do zajetí, letoun byl v relativně dobrém stavu. Ale dříve, než mohl být prozkoumán experty RAF, byl značně poškozen vandaly z řad britského obyvatelstva a spojeneckých vojáků. Světle modré boky trupu ve schématu RLM 02/71/65 byly překryty skvrnami vrchních kamuflážních barev. Žluté identifikační doplňky, typické pro polovinu srpna 1940, sestávaly ze žlutých konců křídla a vodorovných ocasních ploch a žluté výseče na vrcholu směrovky. Protože šlo o letoun 6. Staffel, také taktické číslo a pozadí emblému II. /JG 51 „Gott strafe England“ byly žluté. Tři symboly vítězství na kýlovce zleva byly namalovány bílou barvou. Nelze vyloučit, že se opakovaly také zprava, dokumentace ale chybí. Vrtulový kužel byl tak jako u většiny Bf 109E z tohoto období zbarven barvou RLM 70 a bílou barvou, v tomto případě jej obě dělily téměř na dvě poloviny.
Lt. Josef Eberle, 9./JG 54, Nizozemsko, srpen 1940
Velmi zajímavou kamufláž vytvořili v létě 1940 příslušníci pozemního personálu JG 54 u mnoha svých strojů, když ve snaze ztmavit světle modré boky trupů svých Bf 109E nastříkali svislé až diagonální pruhy barvou RLM 71. Základní kamufláž byla standardem RLM 02/71/65 s barevnými doplňky rychlé identifikace. Obdobně zbarvena byla také žlutá 13, kterou 12. srpna 1940 dokázal Lt. Josef Eberle i přes svá zranění dotáhnout přes Kanál až k přistání na břicho ve Francii. Konce křídla a výškovky Eberleho stroje byly nastříkány žlutou RLM 27, světlejší než RLM 04, která byla aplikována na vrtulovém kuželi, taktickém čísle a pozadí emblému III./JG54. Nelze však vyloučit ani bílou variantu konců křídla a výškovky. Světle modrá RLM 65 zasahovala na náběžných hranách křídla až mírně do kamuflážního schématu horních ploch. Tento letoun bývá někdy chybně identifikován jako varianta E-3. Ačkoli v srpnu Lt. Eberle ze spárů Kanálu unikl, 9. října 1940 už tolik štěstí neměl a boj se stíhači RAF nad jeho vlnami se mu stal osudným.
WNr. 1480, Oblt. Franz von Werra, II./JG 3, Wierre-au-Bois, Francie, září 1940
Tento Emil dopravil Franze von Werru jako první německé stíhací eso do britských rukou, když byl ráno 5. září 1940 v jeho kokpitu sestřelen nad hrabstvím Kent. Von Werra se stal známým svým útěkem z kanadského zajateckého tábora, kdy se dokázal přes půlku světa vrátit na německé území a dál bojově létat. Nakonec se 25. října 1941 nevrátil z letu nad Kanálem. Von Werrův stroj je často zobrazován s bílým motorovým krytem. Důkladné studium fotografií a archivních podkladů však dokazuje, že na letounu žádný bílý kryt nebyl. Jednalo se zřejmě o novější, světlejší nátěr barvou RLM 65 a kryt zřejmě pocházel z jiného letounu. Svislá ocasní plocha nesla symboly von Werrových úspěchů, tedy osm vzdušných vítězství a pět na zemi zničených letounů. Na každé straně v trochu jiné podobě. Spodní kamuflážní barva byla přes náběžnou hranu křídla vytažena na jeho horní plochu.
WNr. 5819, Obstlt. Adolf Galland, JG 26, Audembert, Francie, prosinec 1940
Adolf Galland létal s tímto letounem na přelomu let 1940/1941. Tehdy velel nejprve III. Gruppe JG 26 a později celé Geschwader. Standardní kamuflážní schéma složené z barev RLM 71/02/65 bylo na bocích trupu ztmaveno skvrnami barev RLM 71 a 02. Štábní označení na trupu vyjadřovalo funkční zařazení pilota. Gallandovy úspěchy byly namalovány na směrovce. Podklad symbolů je v barvě RLM 65, žlutý nátěr dostala směrovka dodatečně. Jak však přibývaly sestřely, musel být zpětně rozšiřován barevný podklad natíráním čerstvé RLM 65. Postavička Mickey Mouse byla Gallandovým osobním emblémem. Jeho letoun byl unikátní experimentálním zabudováním teleskopického zaměřovače ZFR-4 do čelního štítku. Galland jej používal společně se standardním REVI, nikoliv však jako zaměřovač, nýbrž jako dalekohled pro rozpoznávání letadel v dálce. Galland zastával po smrti Wernera Mölderse funkci generála stíhačů a proslul mimo jiné i svými neshodami s Hermannem Göringem. Na konci války založil slavnou JV 44 vyzbrojenou proudovými Me 262 a pestrými Fw 190D. Jeho skóre čítá 104 sestřelů, dekorován byl Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty.