Page 21
k životně důležitému cíli, jenž skupina i přes prudké
a dlouhotrvající útoky nepřátelských stíhačů přesně
bombardovala.
2. Shrnutí mise
Když 100. skupina v 10:08 hodin a ve výšce 17 000
stop překročila jižně od Haagu pobřeží Holandska,
měl jsem ke sledování děje dobrý výhled, protože
jsem byl co-pilotem vedoucího letounu posledního
elementu horní squadrony. Skupina měla všech
svých jednadvacet B-17 srovnaných těsně u sebe
a byla v dobré vzdálenosti od 95. skupiny, která letě-
la před námi ve výšce 18 000 stop.
Byli jsme poslední a nejnižší ze sedmi skupin 4. le-
tecké divize (pozn. orig.: 4th Air Division), které byly
vidět vpředu na jihovýchodním kurzu a v jasném
slunečním světle tvořily dlouhý, volně propojený
řetěz - příliš dlouhý, zdálo se. Široké mezery odd-
ělovaly tři bojová křídla (pozn. orig.: combat wings).
Když jsem tam seděl, v zadním elementu tohoto
mnohakilometrového průvodu a měřil vzdálenost
k vedoucí skupině vpředu, měl jsem předtuchu,
která může padnout na posledního muže probíha-
jícího špalírem lemovaným bodáky. A ta předtucha
byla oprávněná.
V 10:17 hodin poblíž Woensdrechtu jsem v naší blíz-
kosti spatřil první lehký a nepřesný ak. O několik
minut později, přibližně v 10:25 hodin, se na úrovni
jedné hodiny objevily dva Fw 190, které v čelním
útoku prosvištěly formací před námi, zasáhly dvě od
B-17 95. skupiny do křídel a v půlvýkrutech zmizely
pod námi. Z obou B-17 se okamžitě vyvalil dým, ale
udržovaly své pozice ve formaci. Jakmile nás v závě-
ru útoku stíhačky vysokou rychlostí míjely, ozvaly se
zbraně naší skupiny. Kokpit naplnil štiplavý zápach
spáleného střelného prachu, a B-17 se zachvěla pod
zpětným rázem kulometů z přídě a ze spodní věže.
Ještě než se letouny ztratily z dohledu, jsem viděl
odlétávající kusy z křídla jedné ze stíhaček.
Byl to začátek něčeho… členové osádky tušili blížící
se potíže. Na způsobu, jakým se ty dvě stíhačky ry-
chle přiblížily, přímo ze stoupání bez jakýchkoli
příprav, bylo něco zoufalého. Na vteřinu byl inter-
com zaměstnán poznámkami jako: „Napumpujte
do nich olovo“... „krátké dávky“... „neplýtvejte stře-
livem“... Za chvíli jich bude víc“…
O tři minuty později střelci hlásili stíhačky stoupa-
jící ze všech stran, jednotlivě i ve dvojicích, Fw 190
i Me 109. Tohle byl můj teprve čtvrtý nálet, ale
z toho, co jsem viděl na své straně, to vypadalo na
příliš mnoho stíhaček, než bylo zdrávo. Následoval
koordinovaný útok, kdy čelně útočící stíhači přilétali
mírně shora, ti na 9. a 3. hodině se blížili přibližně
ze stejné výškové úrovně a útočníci zezadu mírně
odspodu. Pálily všechny zbraně z každé B-17 naší
skupiny a 95. skupiny a náš kousek oblohy křižovaly
stopovky, které se potkávaly s kouřem z časo-
vaných kanónových granátů, které prýštily z křídel
skopčáckých jednomístných letounů. Odhaduji,
že na 75 % byla naše palba nepřesná a šla za cíl –
zejména z ručně ovládaných zbraní. Přesto však
v tomto střetu obě strany utrpěly ztráty: dvě B-17
z naší spodní squadrony a jedna z 95. skupiny
vypadly v plamenech z formace, jejich osádky
vyskakovaly a několik stíhaček zamířilo k zemi
v plamenech nebo se jejich piloti houpali pod špina-
vě žlutými vrchlíky padáků. Velitel naší skupiny,
major John Kidd, nás kvůli vzájemné ochraně
přitáhl blíž k 95. skupině.
Věděl jsem, že už jsme se už dostali do vlastního
boje. Nevěděl jsem však, že ten skutečný vrchol,
anšlus 20mm granátů Luftwaffe, ještě nezačal. První
vlna individuálních útoků německých stíhaček se
námi prolnula během několika minut. Podobné
to mělo být až k cíli. Následný děj byl tak rychlý
a rozmanitý, že ho nedokážu chronologicky popsat.
Místo toho se pokusím o útržkovitou zprávu o pod-
statných detailech, při jejichž vzpomínání mám ještě
teď sucho v ústech a nepříjemný pocit v žaludku. Byl
to neskutečný pohled a překonal veškeré představy.
V 10:41 hodin nad Eupenem jsem se po krátké
přestávce podíval z okénka druhého pilota a uviděl
jsem dvě perutě, dvanáct Me 109 a jedenáct Fw 190,
jak stoupají souběžně s námi. První skupina dosáh-
la naší úrovně a pokračovala dopředu, aby na nás
zatočila, a druhá byla nedaleko za ní. Několik tisíc
stop pod námi bylo mnoho dalších stíhaček, s nosy
zdviženými k maximálnímu stoupání. Přes intercom
přicházely zprávy o stejném počtu nepřátelských le-
tounů na druhé straně. Poprvé jsem si všiml Me 110,
který seděl mimo dosah našich zbraní vpravo od
nás. Měl s námi zůstat až k cíli, zřejmě aby hlásil naši
pozici čerstvým jednotkám, které na nás čekaly dole,
podél naší cesty. Při pohledu na všechny ty stíhačky
jsem měl jasný pocit, že jsme v pasti – že skopčáci
dostali tip, nebo alespoň uhodli náš cíl a čekají na
nás. Žádné P-47 nebyly vidět. Životaschopnost
100. skupiny se najednou zdála být velmi malá, pro-
tože bylo patrné, že stíhači míjejí skupiny vpředu,
s výjimkou 95., aby se soustředili na nás.
Dvanáctičlenná skupina Me 109 se ve dvojicích
a čtveřicích stočila svými žlutými čumáky do
širokého oblouku a hlavní představení začalo.
Nad naším pravým křídlem proplul zářící stříbrný
objekt. Poznal jsem, že to jsou hlavní únikové dveře.
O několik vteřin později se skrz formaci řítil tmavý
objekt, který jen těsně minul několik vrtulí. Byl to
člověk, který si tiskl kolena k hlavě a otáčel se jako
skokan při trojitém saltu. Neviděl jsem, že by se mu
otevřel padák.
HISTORIE
INFO Eduard20
Srpen 2024