Page 19
V 5:30 ráno, patnáct minut před startem, ob-
jel džíp v polotmě pětikilometrovou trať a na
každé stojánce se zastavil, aby osádkám oznámil, že
špatná viditelnost v okolí odloží start o hodinu a půl.
Seděl jsem s Murphym a zbytkem naší osádky poblíž
Piccadilly Lily. Vypadala tam zlověstně a samolibě,
dřepěla na svých mohutných pneumatikách a na
povrchu měla jen málo záplat, ač měla za sebou již
dvanáct misí. Odklad spíš přidával napětí, než aby
uvolňoval. Ještě jednou jsem si zkontroloval záchr-
annou vestu, kyslíkovou masku a padák. Ne nějak
puntičkářsky, ale tak, jak kontrolujete něco, co bu-
dete muset použít. Ujistil jsem se, že mám soupravu
pro únik bezpečně v kolenní kapse mého leteckého
obleku, odkud by nemohla při snaze vyskočit z le-
tadla vypadnout. Mezi polobotku a vysokou leteck-
ou botu jsem vsunul svůj lovecký nůž a znovu jsem
si prohlédl své další vybavení pro tuto misi: lahev
na vodu, jídelní soupravu, deky a anglické libry pro
použití v alžírské poušti, kde bychom měli spát na
zemi a v případě nouzového přistání také mohli být
odkázáni sami na sebe.
Murphy neúnavně ještě jednou prohlédl Piccadilly
Lily, zkontroloval muniční pásy, pumovnici, pneu-
matiky a tlak kyslíku na každém stanovišti osádky.
Zejména ten kyslík. Je tam nahoře, kde létáme, lidské
palivo stejně důležité jako benzín. Palubní střelci zn-
ovu rozebrali své půlpalcáky, promazali pohyblivé
části. Náš hřbetní střelec ležel v trávě s hlavou na
padáku, předstíral spánek a potil se při myšlenkách
na svůj třináctý start.
Povídali jsme si i tom, co jsme o misi věděli, což
nepříjemně umocňovalo obvyklé vzrušení před
vzletem. Z přibližně 150 Fortressů, které měly na-
padnout Regensburg, byla naše skupina poslední
a letící nejníže, ve výšce 17 000 stop. To bylo stále
v oblasti velké přesnosti těžkého aku. Náš kurz
nás vedl skrze místa s jeho velkou koncentrací.
Také jsme předpokládali, že naše skupina bude pro
nepřátelské stíhače lahůdkou, protože poletí z celé
parády poslední. Piccadilly Lily navíc vedla pos-
lední tři letouny horní squadrony – špičku chvostu
celého šiku. Moc jsme si to nevychutnávali. Kdopak
by chtěl Purpurové srdce?
Minutová ručička mých náramkových hodinek se
posunula. Přistihl jsem se, že přemýšlím o dni, kdy
jsem přesně před rokem, 17. srpna 1942, sledoval
žalostně malou jednotku dvanácti B-17, jak startu-
je na první nálet 8. letecké armády, aby provedla
průnik na Rouen ve Francii. Toho dne to bylo naše
maximální možné nasazení. Dnes, v den prvního
výročí, jsme do vzduchu poslali třicetinásobek
těžkých bombardérů – polovinu sil na Regensburg
a polovinu na Schweinfurt, oba ležící uvnitř
Německé říše. Rok a půl jsem jako štábní důstojník
sledoval, jak se 8. letecká armáda pod vedením gen-
erálmajora Iry C. Eakera rozrůstá. To je dlouhá doba
na sledování zpoza stolu. Teprve před deseti dny
jsem na svou žádost dostal povolení k bojové službě.
Těch deset dní bylo plných rychlého dění, kdy jsem
se zúčastnil čtyř bojových misí a poprvé letěl jako
pilot čtyřmotorového letadla.
Teď jsem věděl, že dát se zabít je jednodušší než
telefonovat. Že štábní důstojníci na velitelství le-
tectva jsou nezlomnými hrdiny této války. A přesto
jsem se přistihl, že na ten stůl vzpomínám láskyplně
jen maličko, a přemýšlel jsem, jestli v tomhle všem
není pro naši skupinu nádech sebevraždy.
Jedno bylo jisté: velitelství snilo o dosud největší le-
tecké operaci, kterou chtělo oslavit jeho výročí zapo-
jení se od první ligy letecké války.
B-17F-30-VE, 42-5864, osádka Capt. Thomase E. Murphyho, Lt. Col. Beirne Lay. Jr., 351st BS,
100th BG, Telergma, Alžír, 17. 8. 1943
Thomas E. Murphy se
narodil ve Walthamu,
Massachusetts a zahynul
ve svých 27 letech jako pi-
lot B-17F Piccadilly Lily při
náletu na Brémy 8. 10. 1943.
(foto: Murphy family)
HISTORIE
INFO Eduard18
Srpen 2024