Markingy pro P-51B Mustang Birdcage canopy 1/48
P-51B-15-NA, 43-24857, Capt. Robert M. Barkey, 318th FS, 325th FG, 15th AF, Lesina, Italy, June 1944
Robert Barkey byl po počátečním výcviku přidělen k jednotce nazývané "Checkertail Clan" (319th FS, 325th FG) létající v Africe na letounech P-40. Po přeškolení na letouny P-47 koncem roku 1943 byl s jednotkou převelen do Itálie. Prvního vítězství dosáhl Barkey 22. února 1944, kdy sestřelil dvě Bf 109, obě pilotované esy elitní německé JG 26. Další Bf 109 zničil 24. května 1944. Po přezbrojení jednotky na P-51B Mustang dosáhl Barkey 6. června 1944 svého posledního, pátého sestřelu. Do výslužby odešel v hodnosti Major v roce 1961. Za druhé světové války absolvoval 53 bojových letů a dosáhl pěti potvrzených vítězství a jednoho pravděpodobného. Barkeyho Mustang s číslem 90 nesl na levé straně motorového krytu jméno jeho manželky Dorothy.
P-51B-5-NA, 43-6787, Capt. Gilbert O'Brien, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, United Kingdom, June 1944
Gilbert O’Brien se narodil 24. srpna 1916 v Charlestonu v Jižní Karolíně. V dubnu 1942 vstoupil do armádních záloh, od srpna 1942 do května 1943 sloužil jako letecký kadet. Dne 20. května 1943 získal kvalifikaci pilota v hodnosti podporučíka. V roce 1943 byl přidělen k 362nd Fighter Squadron a do konce roku nalétal 476 hodin. Dne 26. března 1944 byl povýšen na poručíka a v září na kapitána. Koncem září se vrátil do Spojených států. Během válečných let zaznamenal osm potvrzených vítězství ve vzdušných bojích, z toho dvě ve spolupráci. Jeho osobním letounem byl Mustang s názvem „Shanty Irish“. Tento Mustang byl koncem roku 1944 přestavěn na dvoumístný a sloužil u 364th Fighter Squadron, 357th Fighter Group s kódy C5-H a nápisem „Eager Beaver“ na levé straně motorového krytu.
P-51B-10-NA, 42-106730, Capt. John T. Godfrey, 336th FS, 4th FG, 8th AF, Debden, United Kingdom, April 1944
Jeden z nejúspěšnějších stíhacích pilotů na evropském válčišti, John Trevor Godfrey, se narodil 28. března 1922 v Montrealu. V říjnu 1941 vstoupil do Royal Canadian Air Force (RCAF) a po výcviku přešel v roce 1943 k letectvu armády Spojených států (USAAF). Jako člen 4th Fighter Group v rámci 8th Air Force USAAF byl Godfrey přítelem a wingmanem Dona Gentileho. Společně byli známí jako „Captains Courageous“, „The Two Man Air Force“, „Messerschmitt Killers“, nebo „Damon and Pythias“. Godfrey dosáhl v bojích proti Luftwaffe osmnácti potvrzených sestřelů. Dne 24. srpna 1944 byl náhodně sestřelen svým wingmanem a zajat Němci. Krátce před koncem války se mu podařilo utéct ze zajateckého tábora Stalag Luft III. Po válce Godfrey sloužil v senátu státu Rhode Island. Godfrey zemřel 12. června 1958 ve svém domě ve Freeportu. Godfreyova autobiografie The Look of Eagles vyšla posmrtně v roce 1958.
P-51B-5-NA, 43-6461, 1/Lt Wilson K. Baker Jr, 370th FS, 359th FG, 8th AF, East Waltham, United Kingdom, August 1944
Mustang s červeným nápisem „Hot Pants” byl jedním ze tří P-51B které 4. srpna 1944 při doprovodu B-24 proti Peenemünde přistáli ve Švédsku. Důvodem byla závada chladicího systému u letadla velitele divize Raymonda Lancastera při zpátečním letu, což jej donutilo letět směrem na Švédsko, kde následně nouzově přistál. Cestou ho následovaly dva další Mustangy, aby jej chránily a zajistily, že se bez problémů dostane do Švédska. Když jejich piloti viděli, že Lancaster dosáhl švédského pobřeží, vydali se na cestu do Anglie. Nad Dánskem však narazili na německý Messerschmitt Bf 110G, který byl radarem řízen směrem k Mustangům, protože se domníval, že jde o americký bombardér, nikoli o dvě stíhačky v těsné formaci. Německý letoun byl tedy sám napaden a sestřelen 2/Lt Wilsonem Kirby Bakerem, Jr., letícím na P-51B s názvem „Hot Pants “. Po souboji si oba piloti uvědomili, že spotřebovali tolik paliva, že by měli potíže dostat se do Anglie. Obrátili se proto zpět směrem na Švédsko a přistáli na letišti Ljungbyhed. Wilson Baker a Richard Rabb byli internováni v Mullsjö a 1. listopadu 1944 posláni zpět do Anglie. Dne 9. dubna 1945 byl „Hot Pants“ prodán Swedish Royal Air Force a bylo mu přiděleno registrační číslo 26002. Je však téměř jisté, že stroj nikdy nebyl zbarven ve švédských barvách, a nikdy nebyl zalétán, místo toho sloužil jako zásoba náhradních dílů pro ostatní Mustangy. Letoun byl sešrotován 16. června 1947.
P-51B-10-NA, 42-106501, Col. Charles McCorckle, CO of 31st FG, 15th AF, San Severo, Italy, July 1944
Jako stíhací pilot ve 2. světové válce velel Charles „Sandy“ McCorkle stíhacím skupinám na dvou válečných bojištích. Byl jedním z pouhých sedmnácti amerických pilotů, kteří získali status esa létající na britském Spitfiru. V roce 1942 se ve svých 27 letech stal nejmladším plukovníkem armádního leteckého sboru. Charles McCorkle se narodil v Newtonu v Severní Karolíně v roce 1915. V roce 1932 byl přijat na vojenskou akademii USA, kterou absolvoval v červnu 1936. O rok později absolvoval Advanced Flying School na Kelly Field v Texasu a byl přidělen jako stíhací pilot k 24th Pursuit Squadron. Na začátku druhé světové války byl převelen k 54th Fighter Group (P-39) do Harding Field a na Aljašku. Velení 54th Fighter Group převzal 3. června 1942. V červenci 1943 převzal McCorkle velení 31st Fighter Group (létající se Spitfiry a později s P-51) na Sicílii. Účastnil se leteckých akcí při vylodění u Salerna a Anzia, stíhací podpory leteckých útoků v Itálii a střední Evropě a dalších typických misí přidělených stíhacím jednotkám v tomto období. Když se vrátil do Spojených států a dostal nové přidělení ve funkci náčelníka štábu First Fighter Command na Mitchel Field, bylo mu připsáno jedenáct zničených nepřátelských letadel z toho pět na Spitfirech Mk.VIII a šest na P-51B.
P-51B-1, 43-12405, Col. David L. Hill, CO of 23rd FG, 14th AF, China, 1944
David Lee „Tex“ Hill se narodil 13. července 1915 v Kwangju v Koreji americkým misionářům. V roce 1938 vstoupil do námořnictva jako letecký kadet a v roce 1939 po absolvování Pensacola NAS získal letecká křídla. Nejprve byl přidělen k Torpedo Squadron 3, létající na TBD Devastator z USS Saratoga (CV-3), následně létal u Bombing Squadron 4, létající na SB2U Vindicator z USS Ranger (CV-4). V roce 1941 byl převelen do Číny k Flying Tigers, kde létal nejprve jako velitel letky a poté jako velitel 2nd Squadron AVG. Nalétal 250 bojových hodin s P-40 Tomahawk a bylo mu připsáno zničení 13 japonských letadel. V červenci 1942 byla AVG zrušena a Hill zůstal až do konce roku 1942 jako velitel 75th Fighter Squadron. Později převzal velení 23rd Fighter Group. Do USA se vrátil v listopadu 1944. Celkem si Hill připsal 19 potvrzených sestřelů a více než 20 pravděpodobných. Zbytek války strávil jako velitel 412nd Fighter Group, operačně testoval první proudové Bell YP-59 a Lockheed P-80 Shooting Star. V roce 1945 opustil armádní letectvo a připojil se k Texas Air National Guard, aby velel 58th Fighter Wing, a stal se nejmladším brigádním generálem, který kdy sloužil v Národní gardě.