Markingy pro Bf 109G-6/AS 1/48
9./JG 1, Paderborn, Německo, květen 1944
Stroje Bf 109G-6/AS byly určeny ke stíhání ve vyšších letových hladinách a proto jejich kamufláž tvořil jednolitý nástřik barvou RLM 76. U jednotek byly tyto stroje často na horních a bočních plochách opatřeny kamufláží provedenou tehdy standardními barvami k tomuto účelu používanými – RLM 74 a RLM 75. Na přídi se nacházel znak JG 1, okřídlené číslo jedna ve čtverci postaveném na roh. Na fotografii stroje žlutá 14 je zřetelně vidět červený pruh na zádi trupu, používaný k označování strojů JG 1 v rámci Obrany říše. V něm umístěný svislý pruh byl označením strojů III. Gruppe, provedeným vždy barvou Staffel, v případě 9. Staffel žlutou barvou. Některé zdroje uvádějí, že označení bílá 14 překrývalo starší označení v podobě číslice 3, jiné zase, že se jedná o zatřené tovární označení TO či TQ. Nabízíme vám proto obě varianty.
WNr. 412179, Uffz. Horst Petzschler, 2./JG 3, Burg u Magdeburgu, Německo, May 1944
Horst Petzschler se narodil v Berlíně 1. září 1921 a do Luftwaffe vstoupil 1. dubna 1941. Po ukončení stíhacího výcviku byl k 23. srpnu 1943 zařazen do stavu JG 51, u níž dosáhl prvních tří sestřelů. Dne 13. dubna 1944 byl převelen k 2./ JG 3, zařazené k jednotkám Obrany říše, ale v červnu 1944 se vrátil k JG 51 na východní frontu. Dne 4. května 1945 obdržela III./JG 51 rozkaz k přesunu z Východního Pruska do Šlesvicka – Holštýnska. Tam však Horst Petzschler nedoletěl, kvůli navigační chybě přistál ve Švédsku na letišti Bulltofta, kde byl internován a v lednu 1946 jej švédské orgány vydaly do Sovětského svazu. Ze zajetí byl propuštěn 22. září 1949. Po návratu pracoval u berlínské policie, v roce 1953 emigroval nejprve do Kanady, později do USA, kde pracoval v leteckém průmyslu. Do důchodu odešel v roce 1988. Během bojů 2. světové války sestřelil 26 protivníků.
Během svého působení u 2./JG 3 létal Uffz. Petzschler na stroji označeném černá 14. Stroj byl na celém povrchu z výroby nastříkán barvou RLM 76, na přídi nesl znak JG 3. Dne 30. května 1944 byl v tomto stroji během leteckého souboje nad Belzigem. sestřelen Fw. Otto Bülsow.
Hptm. Friedrich-Karl Müller, 1./NJGr. 10, Werneuchen, Německo, červenec 1944
Budoucí držitel Rytířského kříže, eso s 30 nočními sestřely nepřátelských letadel, se narodil 4. prosince 1912 v Sulzbachu v Sársku. V roce 1934 absolvoval letecký výcvik a nastoupil k Lufthanse. Po vypuknutí 2. světové války byl povolán k letectvu, nejprve létal jako dopravní pilot, posléze působil jako instruktor létání bez vidu. V prosinci 1942 byl přesunut ke KG 50, létající na strojích He 177, v létě následujícího roku uposlechl výzvy Hajo Hermanna a požádal o převelení k JG 300 používající taktiku Wilde Sau (používání jednomotorových stíhaček v noci) u JG 300. U této jednotky dosáhl devatenácti sestřelů a v lednu 1944 dostal rozkaz vybudovat 1./NGr. 10. V srpnu 1944 byl jmenován velitelem I./NJG 11 a tuto jednotku vedl až do konce 2. světové války. Zemřel 2. listopadu 1987.
Spodní a částečně boční plochy letounu byly natřeny černě kvůli lepšímu maskování v noci. Záď trupu obepínal červený pruh označující původního uživatele tohoto stroje v rámci Obrany říše, JG 300. Na obou stranách kormidla bylo vyznačeno pilotovo „skóre“ k červenci 1944 v podobě 23 proužků s vyznačením státní příslušnosti protivníka a datem sestřelu.
MT-463, ylikersanti Tapio Järvi, 2/HLeLv 24, Lappeenranta, Finsko, červenec / srpen 1944
V dodávkách Messerschmittů Bf 109 verzí G-2 a G-6 finskému spojenci se objevily i dva stroje verze G-6/AS. Ve finském letectvu obdržely kódy MT-463 a MT-471. Stroj MT-463 byl po dodání 28. června 1944 přesunut k HLeLv 24, kde s ním kromě jiných pilotů létal ylikersanti Järvi, který na tomto stroji dosáhl dvou sestřelů ze svých celkových dvaceti sedmi. Dalších pět sestřelů na tomto stroji dosáhli čtyři různí piloti. Stroje Bf 109G-6/AS nebyly pro finské letectvo v boji se sovětskými piloty výhodou, neboť většina bojů se odehrávala pod výškou 3000 metrů, zatímco motory DB 605AS byly vyvinuty pro lety ve vyšších letových hladinách. Kamufláž tohoto stroje byla nastříkána barvami RLM 74/75/76 a doplněna o modré hákové kříže na bílém kruhu na křídle a trupu, označení stroje MT-463 bylo namalováno na trupu před ocasními plochami. Žluté číslo označující stroj v rámci jednotky bylo namalované mezi trupovým označením a kabinou. Fotografie stroje z jeho válečného nasazení u HLeLv 24 není známa, ale podle známých čísel dalších strojů odvozujeme, že byl tento stroj označen číslicí 2, 4 nebo 6.
MT-463, HLeLv 31, Utti, Finsko, léto 1948
Ukončení bojů se Sovětským svazem znamenalo příměří z 5. září 1944. Jednou z podmínek byla i změna označování vojenských letadel Finska, kdy modrý hákový kříž byl nahrazen kokardou v národních barvách Finska, v modré a bílé barvě. Lentolaivue 24, jejíž piloti na Messerschmittech Bf 109G dosáhli celkem 304 vzdušných vítězství, si ponechala tyto stroje i v mírové službě. Dne 4. prosince 1944 byla přejmenována na HLeLv 31. Tato jednotka je stále aktivní a v současnosti její piloti létají na strojích F-18C Hornet. Jedná se o stejný stroj, jako na předchozím barevném profilu, ale již v poválečné službě, což dokazují kokardy ve finských národních barvách, zavedené od 1. dubna 1945. Označení stroje doplňuje kresba netopýra na modrém mraku a měsíci, označení strojů HLeLv 31 nočních stíhačů. Měsíc býval bílý nebo žlutý, na stroji MT-463 je bílé barvy. Kormidlo bylo přestříkáno pravděpodobně finskou zelenou olivovou barvou.