Page 8
lídrem v odlévaných doplňcích, byla tam řada
výrobců modelové železnice a funkčních modelů,
ti všichni byli členy RICHTA a na výstavě to žilo.
Byla to pravá americká show, měli tam skvě-
lou americkou zmrzlinu, za vchodem měl svůj
stánek čistič bot, který měl vždy plno prá-
ce, protože tehdy se ještě chodilo na výstavy
v obleku a polobotkách, a ne v riflích a keckách
jako dnes. Koupil jsem si na Michigan Avenue
americké polobotky a nechával jsem si je u něj
čistit, každé ráno mě vítal, bylo to prostě skvělé.
Na výstavě byli všichni, s kým jsme potřebovali
mluvit, ale na rozdíl od Norimberku tam mohla
i veřejnost a mohlo se tam prodávat. Takže tam
chodili mimo jiné i příslušníci české komunity,
která je v Chicagu velká. Tam jsem se sezná-
mil s Johnym Vojtěchem, v Chicagu bydlel Jules
Bringuier, pro kterého jsme dělali stavebnice
Classic Airframes, který mě do Chicaga v roce
1993 poprvé přivedl a kterému budu nadosmr-
ti vděčný za všechno, co mě naučil. Pravidelně
tam chodili otec a syn Sojkovi, kteří pracovali
jako nástrojaři v Monogramu, měli na svědomí
všechny ty krásné stavebnice od Monogramu,
které já jsem obdivoval, chtěl jsem se jim vy-
rovnat, na které oni byli stejně hrdí jako na svůj
český původ. Jezdili tam Evropané, pravidelně
tam měl stánek Airfix, ten starý Airfix, ještě než
ho koupil Hornby, bylo tam Esci, protože patřili
do stejného koncernu s AMT a Ertlem, býval tam
kanadský Hobbycraft, jezdili tam Japonci, Hase-
gawa, Tamiya i jiní.
A jezdili tam japonští obchodníci, a hlavně pan
Ono, zakladatel a majitel firmy Beaver, která je
dodnes naším japonským distributorem. Pan
Ono tam měl několikrát i stánek, jednou tam vy-
stavoval figury od Hajime Sorayamy a způsobil
aféru, když se k jeho stánku přišla podívat jedna
skautská vedoucí na to, co tam okukují členové
jejího oddílu. Pak začala strašně ječet, výsled-
kem bylo, že organizátoři nařídili panu Onovi
zakrýt citlivá místa těch figur. Nalepil jim tedy
na prsa a do klínů kousky papírků z takových
těch jedovatě barevných poznámkových bločků,
čímž udělal z těch figur ještě lákavější cíl pro
všechny přítomné skauty a skautky. Kdybyste
teď nechápali, o co jde, tak si Hajime Soraya-
mu vygůglete, stojí to celkem za to. Večer mě
pak pan Ono učil jíst humra, Chuck Harransky
ze Squadron Signalu zase americkou nudlovou
polévku a u toho mi vysvětloval, jak se v Ame-
rice obchoduje s modelařinou a co máme dělat,
abychom tam uspěli. V Chicagu začala naše spo-
lupráce s firmou Hasegawa, když za mnou přišel
pan Horiike, a řekl mi, že bychom spolu my, staré
firmy, měly víc spolupracovat, abychom lépe če-
lily nové konkurenci. To bylo, jako by mě povýšil
do šlechtického stavu!
Nikdo z nás tehdy netušil, že tento svět spěje
ke svému zániku. Americké modelářské firmy
se staly obětí deindustrializace. Na konci de-
vadesátek začaly experimentovat s převedením
výroby do Asie, nejprve do Koreji, když Korea
podražila, tak do Číny. To byl začátek konce,
s novým stoletím začaly mít americké výrobní
firmy potíže, postupně krachovaly, měnily ma-
jitele a znovu krachovaly, až zmizely ze scény
úplně. Výstava se zmenšovala, až byla už jen
v polovině jedné haly, a nakonec definitivně
skončila. Naposledy jsme tam byli někdy v roce
2014 nebo 2015, a to už jsme se i zajeli během
výstavy podívat do muzea na ponorku U-515,
protože na výstavě už byl klid a málo lidí. Bo-
hužel to postihlo obchod. Postupně pokračuje
úbytek kamenných obchodů, obchod s modela-
řinou se stále víc koncentruje do internetových
obchodů, což je ostatně stejné po celém světě.
Dnes už máme ve Spojených státech jen čtyři
distributory, ale dva z nich jsou noví. Ještě před
třemi lety jsme měli na tomto trhu dva poslední
obchodní partnery, a podíl amerického trhu na
našem obratu klesl na 16 %. Ona to tedy není
zase taková tragédie, protože ve finančním vy-
jádření je to stále asi dvakrát tolik, co to bylo
v roce 2010. Spíše to vyjadřuje to, jak se vyvíjel
obchod v Evropě, a především na našem domá-
cím trhu. Od roku 2000 stoupl podíl českého trhu
na našem celkovém obratu ze 13 % na dvojnáso-
bek, loni to bylo 27 %. Troufnu si říct, že podob-
né je to ve výrobě, kde se vytvořily dvě hlavní
oblasti výroby plastikových modelů. Jedna je
v Číně, druhá ve východní Evropě, především
v Čechách a na Ukrajině. Obě tyto oblasti spolu
intenzivně spolupracují, což je vidět především
v Polsku, jehož producenti plastikových modelů
intenzivně využívají služeb čínských nástrojá-
ren.
Přes smutný konec veletrhu RICHTA měla
naše účast na něm velký vliv na vývoj naší fir-
my. Eduard je Amerikou poznamenaný víc, než
si kdo dovede představit, a pro mě osobně byla
a je interakce s americkým prostředím velkou
životní školou. Nejen že se snažím přistupovat
k řešení problémů tak nějak po americku, ale
poučili jsme se i z vývoje v amerických firmách.
Zatímco ony deindustrializovali a rozjížděli svůj
čínský experiment, my jsme budovali vlastní
výrobní základnu a stavěli jsme Eduard jako
samostatnou jednotku, nezávislou na exter-
ních dodavatelích klíčových komponentů. Vím,
že i v Evropě je to považováno za zastaralý pří-
stup a když o tom někomu řeknu, jak funguje
Eduard, že máme veškeré výroby doma ve své
fabrice, tak na mě leckdo kouká jako na exota.
Ale já vím své, pamatuji si, jak dopadli ti, kdo se
své výrobní základny zbavili. Firmy, které dnes
táhnou vývoj a modernizaci našeho oboru, svou
výrobní základnu mají. Je to Eduard, Tamiya,
Trumpeter/Hobby Boss (to je jedna firma), HKM,
Academy a ICM. Pokud jsem na někoho zapo-
mněl, tak se omlouvám. Pořád mám ještě trochu
jet lag!
To jsem se zase zakecal. Je třeba se zmínit
o novinkách a už vás nezdržovat!
Novinky na srpen
Nebudu zastírat, že skladba novinek na srpen
je také ovlivněna americkým IPMS Nationals.
Chtěli jsme mít do Madisonu atraktivní novinky,
ÚVODNÍK
INFO Eduard
7
Srpen 2024