Page 20
V 7:30 jsme se dostali z mraků do záře vycháze-
jícího slunce. Pod naší B-17 se rozkládala anglická
pole, stále zahalená v husté mlze, ze které jsme se
právě vynořili. Pokračovali jsme v pomalém stoupání,
naše široká křídla nesla těžký náklad zápalných pum
v břiše a břemeno paliva v křídelních nádržích, které
mělo udržet Fortress v řídkých vyšších výškách
jedenáct hodin.
Ze sedadla druhého pilota na pravé straně jsem po-
zoroval bílou vrstvu mraků, kde B-17 ve skupinách
po šesti vytvářely squadonu a prorážely oblačnost
všude kolem nás a stoupaly z mlhy se svými prosk-
lenými nosy zdviženými vzhůru pro dlouhé stoupání
do operační výšky. My jsme se připojili k určené
šestičlenné skupině. Nyní byla obloha nad Anglií
ztěžklá tíhou tisíců tun bomb, paliva a lidí, kteří byli
vyzdviženi čtyři míle přímo vzhůru jakoby obřím
leteckým heverem a spočívala na západnímu konci
dálnice ve výšce 20 000 stop, která vedla na východ
do Regensburgu. V určitých intervalech jsem sledo-
val červené, zelené nebo žluté světlice, které byly
vystřelovány ze stropů kokpitů velitelů jednotlivých
uskupení, aby identikovaly vedoucí squadronu
pro svá horní a spodní uskupení. Sestavování for-
mace trvá déle, když následuje po průletu zataženou
oblohou. Téměř hodinu, stále nad jižní Anglií, jsme
stoupali, ladili motory Cyclone ve stoupání 300 stop
za minutu a postupně jsme zformovali tři squadrony
do kompaktní skupiny – spodní squadona vlevo dole
a horní vpravo a výše než vedoucí squadona – tyto
skupiny se sestavily do volnějších bojových křídel
(orig. combat wings) po dvou až třech skupinách
podél sestavovací linie bojových křídel, pomocí ra-
diokompasu se naváděly nad předem určené body
a nakonec křižovaly podél sestavovací linie leteckých
divizí tak, aby se bojová křídla mohla zařadit na svá
místa v proudu za plk. Curtisem E. Le Mayem v čele
vedoucí skupiny letecké divize.
Konečně zformovaný, každá skupina v pozici 1000
stop nad nebo pod svou vedoucí skupinou, se náš
patnáctikilometrový průvod přesunul na východ
směrem k městu Lowestoft, bodu odletu z vlastního
pobřeží. Z mého stanoviště v horní squadroně v pos-
ledním elementu celého průvodu vypadala letecká
divize jako obrovské roje kobylek - ne na přehlídce,
jako bombardéry Luftwaffe, které nad Británií
v roce 1940 zmíraly jako mouchy, ale rozmístěné tak,
aby daly prostor každému svému kulometu a aby
umožnily manévrování.
Mlha zahalující většinu letišť 8. letecké armády
se včas nerozplynula. Přesto letouny tvořící tzv.
„Regensburg strike force“ (síly útočící na Re-
gensburg) odstartovaly, zatímco „schweinfurtské“
bombardovací skupiny vyčkávaly na lepší pod-
mínky ke startu. Toto narušení pečlivého časování
operace bylo později jednou z hlavních podmínek
katastrofálního vývoje celé mise. Důstojníci
8. bombardovacího velitelství čelili velkému
dilematu – zvětšit časovou mezeru mezi zahá-
jením mise obou jejích částí znamenalo narušit
křehký předpoklad rozdělení možností německé
obrany v čase a na větším území, a koordinaci
mezi pohybem proudu bombardérů a možnost-
mi jejich stíhacího doprovodu. Na druhou stranu,
pokud by na zlepšení počasí při startu čekaly obě
síly a jejich vzájemné časování bylo zachováno,
pro tu regensburskou by to znamenalo, že by se
k severnímu pobřeží Afriky nemusela dostat
včas před západem slunce. Velitelství se rozhod-
lo pro první variantu a téměř 150 letounů B-17
se ze svých základen zvedlo do neprůhledného
příkrovu mlhy a nízké oblačnosti nad hrabstvími
východní Anglie.
Regensburská síla sestávala z 94., 95. 96., 100.,
385., 388. a 390. bombardovací skupiny. Ty byly
zformovány do prozatímních bojových křídel
(Provisional Combat Wings / PCBW) označených
čísly 401., 402. a 403. V následujícím textu Ber-
niho Laye se objevuje termín „4th Air Division“,
4. letecká divize, což je poněkud nepřesné
označení.
Celý proud bombardérů vedla 96. bombardovací
skupina na čele 403rd PCBW, za ní 388. a 390.
bombardovací skupina. Střední část proudu bom-
bardérů – 401st PCBW tvořily 94. a 385. bombar-
dovací skupina a poslední částí byl 402nd PCBW
vedený 95. bombardovací skupinou, zatímco
100. bombardovací skupina měla proud uzavírat.
Výškově byly jednotky uspořádány sestupně,
tedy vedoucí ze sedmi combat boxů, sestáva-
jící z jedné bombardovací skupiny, letěl nejvýše
a s odstupy 1000 stop (cca 300 m) výše či níže
následovaly ostatní. Krvavá Stovka, které se
tak ještě nepřezdívalo, ovšem po této misi už
mělo, tak letěla poslední a nejníže. Té pozici
se říkalo „Tail End Charlie“, nebo také „Purple
Heart Corner“ (koutek purpurových srdcí) –
místo, kde jste při tak velké operaci nechtěli
letět.
Ačkoliv se mlha nad letišti zcela nerozplynu-
la, velitelství usoudilo, že jednotky, které měly
vytvářet regensburskou část mise, jsou do-
statečně zkušené, aby to jejich osádky zvlád-
ly. Padlo rozhodnutí déle nečekat a jít do toho.
Největší mise 8. letecké armády měla začít.
Bohužel však zatím pouze pro polovinu bom-
bardérů…
HEADQUARTERS
100TH BOMBARDMENT GROUP (H)
APO 634
Základna U. S. Army č. 139
25. srpna 1943
VĚC: Osobní zpráva z mise do Regensburgu,
17. srpna 1943.
PRO: Velící důstojník, 100. bombardovací skupiny.
1. Úvod
Smyslem této zprávy není podat o misí úplný pře-
hled. Je pouze očitým svědectvím, doplněným do-
poručeními, vycházejícími z těžké zkoušky, kter-
ou 100. bombardovací skupina prošla během cesty
Pro popis dalšího děje dejme prostor opět Ber-
nie Layovi v jeho hlášení pro velitele 100. bombar-
dovací skupiny, Col. Neilu B. „Chick“ Hardingovi,
jehož hlavní část uvádíme v plném znění:
HISTORIE
INFO Eduard
19
Srpen 2024