Page 36
#84169
BOXART STORY
Když byla v dubnu 1943 v nizozemském Lee-
uwarden nově založena III./JG 1, neměla snad-
nou startovací pozici. Z bývalé III./JG 1, vyzbro-
jené Focke-Wulfy Fw 190 A, se stala sesterská
I./JG 11 a nová III. Gruppe byla částečně vytvo-
řena z letců, kteří byli převeleni z jiných částí
JG 1. Štáb a jedna Staffel III./JG 1 byly ale vytvo-
řeny od základu nově. Jednotka byla vyzbrojena
Messerschmitty Bf 109 G. Prvním velitelem se
stal Maj. Karl-Heinz Leesmann (37 v., RK), který
se ze zdravotních důvodů v předcházejících mě-
sících nepodílel na bojových letech a svou minu-
lou jednotku na východní frontě vedl „ze země“.
Nemalá část nových příslušníků III./JG 1 přišla
přímo z výcvikových útvarů. Jednotka se tedy
v červnu a červenci musela věnovat intenziv-
nímu nácviku bojových operací. Současně však
začala být nasazována do boje s čtyřmotorovými
bombardéry. Při jednom střetnutí s Američany,
25. července 1943, byl Maj. Leesmann zabit.
Dalším velitelem se stal Hptm. Robert Olejnik,
jenž dosud vedl 4./JG 1 v rámci II./JG 1 (bývalá
I./JG 3). Nový velitel dosáhl 17. srpna 1943 během
obrany proti náletům na Regensburg a Schwein-
furt svého 40. vítězství, když se mu podařilo se-
střelit bombardér B-17. Ale III./JG 1 byla jednou
z několika jednotek, které se za své chabé výko-
ny během tohoto dne dočkaly velmi ostré kritiky
od velitelů jiných Jagdgeschwader.
Pod novým velitelem, jímž se stal Hptm. Fried-
rich Eberle, se v listopadu 1943 stala z III./JG 1
v rámci Jagdgeschwader 1 takzvanou „leichte
Gruppe“, tedy lehkou stíhací skupinou, jejímž
úkolem bylo napadat stíhací doprovod americ-
kých bombardérů. To mělo usnadnit jejich kole-
gům z I. a II./JG 1, jež byly vyzbrojeny Focke-Wul-
fy Fw 190 A, boj s bombardovacími svazy.
Americký stíhací doprovod, jehož dolet po-
stupně narůstal a zvyšovala se jeho efektivita,
byl pro německé letce vážným problémem. Ber-
línské velení však dlouho váhalo, jak se k ame-
rickým doprovodům postavit. Göring a jeho štáb
chtěli stíhací jednotky maximálně soustředit na
útoky proti čtyřmotorákům, ale odmítali své síly
koncentrovat do jedné oblasti. Politické zadá-
ní znělo jasně. V každé části Říše měly zůstat
nějaké stíhací jednotky, aby neklesala morálka
obyvatelstva.
Na konci února 1944 bylo konečně rozhodnuto,
že u každé stíhací divize (Jagddivision) v rámci
I. Jagdkorpsu bude vyhrazena jedna specializo-
vaná Jagdgruppe pro boj s americkými stíhači ve
velkých výškách. Jednalo se o I./JG 3 (v rámci
Jagddivision 1), II./JG 11 (JD 2) a III./JG 1 (JD 3).
Těmto výškovým stíhacím jednotkám byl přidě-
len název „Höhengruppen“. Byly vyzbrojeny Me-
sserschmitty Bf 109 G-5 a G-6 se systémem GM-1
pro krátkodobé zvýšení výkonu motoru. Od dub-
na přednostně dostávaly modernizované stroje
Bf 109 G-6/AS s motory DB 605 AS.
Plnění tohoto úkolu v první polovině roku 1944
bylo extrémně těžké. Němečtí letci čelili zkuše-
ným americkým protivníkům, jejichž stroje svými
výkony převyšovaly i modifikované Bf 109. Ně-
mecké formace se občas stávaly terčem vlast-
ního flaku. Nepřátelé dokonce do rádia sdělovali
falešné rozkazy v němčině, které bylo občas ob-
tížné rozlišit od pokynů vlastního velení.
V řadách III./JG 1 v té době bojovali i zkušení
letci, například Hptm. Lutz-Wilhelm Burkhar-
dt (58 v., RK), Hptm. Alfred Grislawski (133 v.,
RK
-
EL) a Obfw. Herbert Kaiser (68 v., RK). Ale ve-
teráni nedávali motivovaným nováčkům prostor
pro žádné iluze. Překvapení mladí letci se po pří-
chodu k III./JG 1 dozvěděli: „Když ho (Američana)
uvidíš vpravo, tak vyskoč. Když ho uvidíš vlevo,
tak vyskoč“. Letecké boje se navíc dostávaly do
brutální fáze a po výskoku z letounu se němečtí
letci stávali terčem amerických stíhačů jak ve
vzduchu, tak na zemi.
Za prvních pět měsíců roku 1944 docílila
III./JG 1, většinou v soubojích se stíhacím do-
provodem, 26 vítězství, ale následkem činnosti
nepřítele odepsala celkem 84 letounů a téměř
70 jejích letců bylo zabito nebo zraněno. Její
vlastní základna se opakovaně stala terčem ná-
letu těžkých bombardérů. Velitel III./JG 1 Hptm.
Eberle byl na konci dubna 1943 poslán k týlové
pozemní jednotce a vystřídal jej Maj. Hartmann
Grasser (103 v., RK
-
EL). Těsně před zahájením
invaze byl Grasser jmenován do čela operačně
výcvikové II./JG 110, což mu patrně zachránilo
život. V první polovině června III./JG 1 opustila
roli Höhengruppe a prošla krátkým nasazením
v Normandii. Na toto bojiště se po pár týdnech
vrátila a během července a srpna zde přišla
v boji o 56 letounů a 53 letců, kteří byli zraněni,
padli, byli zajati nebo zůstali nezvěstní. Za prv-
ních osm měsíců roku 1944 tak III./JG 1 přišla
přibližně o trojnásobek stavu svého leteckého
personálu. Válku nad západní Evropou už Luft-
waffe neměla šanci vyhrát.
Ilustrace: Adam Tooby
Höhengruppe
Text: Jan Bobek
INFO Eduard
35
Srpen 2024