Page 35
BOXART STORY #3003
Boxart této stavebnice, jež byla vydána v roce
2009, vytvořil náš tragicky zesnulý kamarád
Martin Novotný. Obraz patří mezi moje oblíbené,
líbí se mi jeho kompozice, zvolené barvy a dy-
namika, kterou do něj Martin dostal. Vystihuje
atmosféru bojů o Velkou Británii, tak jak si je
asi řada z nás představuje. Messerschmitt, kte-
rý je hlavním tématem, patřil Kommodorovi JG 2
„Richthofen“, jímž byl Major Helmut Wick. Stroj
je zachycen v podobě z listopadu 1940, kdy už
denní nálety bombardérů Luftwaffe na oblast
Anglie neprobíhaly. Zobrazená situace tedy není
autentická, ale myslím, že to atraktivitě malby
v ničem neubírá.
Když pětadvacetiletý Helmut Wick zahynul
28. listopadu 1940 v leteckém souboji, byl nej-
mladším Kommodorem Luftwaffe a prvním
držitelem Rytířského kříže s dubovou ratoles-
tí, který padl v boji. Adolfu Gallandovi, veliteli
JG 26 „Schlageter“, bylo tehdy 28 let a Werner
Mölders, Kommodore JG 51, byl jen o rok mladší
než Galland. Tito tři letci tehdy soutěžili o první
příčku v počtu vzdušných vítězství dosažených
od září 1939.
Typická stíhací eskadra (Jagdgeschwader)
v té době měla ve výzbroji přibližně 120 letou-
nů a její letecký, a především pozemní personál
tvořilo více než 2000 mužů. Vést takový vojen-
ský útvar byla pro sotva třicetileté důstojníky
pořádná výzva. Na pozice Kommodorů se tito
mladí němečtí letci dostali většinou v létě 1940,
když došlo ke generační obměně části velení
bojových jednotek. Vystřídali důstojníky, kteří
byli někdy i o generaci starší a mnozí z nich
prošli boji během 1. světové války.
Adolf Galland i Werner Mölders měli za sebou
službu ve španělské občasné válce. Mölders
měl z leteckých bojů ve Španělsku na kontě do-
konce 14 vzdušných vítězství a před druhou svě-
tovou válkou zásadním způsobem ovlivnil me-
todiku nasazení německých stíhacích jednotek.
Galland, ještě než se stal Kommodorem, dostal
svou III./JG 26 na pozici nejlepší Jagdgruppe při
doprovodech bombardérů během bitvy o Britá-
nii. Jak na tom byl Wick?
Do řad Luftwaffe vstoupil na počátku dub-
na 1936 a na kariéru leteckého důstojníka se
začal připravovat v Luftkriegsschule Dresden.
V červenci téhož roku byl v posudku doporučen
pro kariéru důstojníka, ale při leteckém výcvi-
ku byl hodnocen jako průměrný v pilotáži a při
teoretické výuce si vedl podprůměrně. Kurz
však nedokončil. V květnu 1937 byl zařazen
k bombardovací jednotce II./KG 254 (pozdější
II./KG 55 „Greif“), ale již po měsíci byl poslán
zpět do školy v Drážďanech. Ani druhý kurz se
mu nepodařilo dokončit a úspěšně kurz absol-
voval teprve na třetí pokus, v létě 1938. Poté
prodělal šestitýdenní výcvik na stíhacích letou-
nech v Jagdfliegerschule Werneuchen. Zde byl
velmi dobře hodnocen díky své střelbě a odváž-
nému způsobu vedení cvičných útoků.
Konečně se dočkal zařazení ke stíhací jed-
notce, byla to I./JG 333 (pozdější I./JG 54 „Grün-
herz“), která během podzimu 1938 přezbrojovala
z dvouplošníků Arado Ar 68 na Bf 109 D a podíle-
la se na obsazení československého pohraničí.
Helmut Wick se v listopadu 1938 dočkal pový-
šení do hodnosti Leutnant a od 1. ledna 1939 jej
čekalo nové služební zařazení. Stal se přísluš-
níkem JG 133, jež byla v květnu 1939 přeznačena
na JG 53 „Pik As“. Byl přidělen k její 1. Staffel
a v březnu se jeho velitelem stal legendární
Werner Mölders. Wick později s velkým res-
pektem vzpomínal na znalosti, které mu ně-
kolik měsíců předával jak Mölders, tak i velitel
I. Gruppe Hptm. Lothar von Janson. Když 31. srp-
na 1939 velitel Gruppe dokončil Wickův posudek,
doporučil jej ke službě u I./JG 2 „Richthofen“.
Wick během osmi měsíců u 1./JG 53 projevoval
organizační talent a mimo vojenských a letec-
kých témat jej nic jiného nezajímalo. Měl mimo-
řádně dobrý zrak a při nácviku leteckého boje si
počínal velmi chladnokrevně. Nejdříve byl tech-
nickým důstojníkem 1. Staffel a od 15. července
vedl školení poddůstojnických čekatelů.
Jeho kariéra u JG 2 je poměrně dobře známa.
Po roční službě u 3. Staffel, u níž dosáhl 22 ví-
tězství a stal se jejím velitelem, byl jmenován
v září 1940 do čela I. Gruppe. O šest týdnů pozdě-
ji, 20. října, se ujal velení nad celou JG 2. Mladý
Kommodore byl však velmi soustředěn na své
osobní skóre v době, kdy se Luftwaffe stahovala
z velkých denních operací proti Velké Británii.
Sám to popsal jako nutkavou až obsedantní tou-
hu střetnout se s nepřítelem. Ta zřejmě nakonec
přispěla k jeho smrti 28. listopadu 1940.
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Martin Novotný
Nejmladší Kommodore
INFO Eduard34
Srpen 2024