Nejmladší Kommodore
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Martin Novotný
Kat. č. 3003
Boxart této stavebnice, jež byla vydána v roce 2009, vytvořil náš tragicky zesnulý kamarád Martin Novotný. Obraz patří mezi moje oblíbené, líbí se mi jeho kompozice, zvolené barvy a dynamika, kterou do něj Martin dostal. Vystihuje atmosféru bojů o Velkou Británii, tak jak si je asi řada z nás představuje. Messerschmitt, který je hlavním tématem, patřil Kommodorovi JG 2 „Richthofen“, jímž byl Major Helmut Wick. Stroj je zachycen v podobě z listopadu 1940, kdy už denní nálety bombardérů Luftwaffe na oblast Anglie neprobíhaly. Zobrazená situace tedy není autentická, ale myslím, že to atraktivitě malby v ničem neubírá.
Když pětadvacetiletý Helmut Wick zahynul 28. listopadu 1940 v leteckém souboji, byl nejmladším Kommodorem Luftwaffe a prvním držitelem Rytířského kříže s dubovou ratolestí, který padl v boji. Adolfu Gallandovi, veliteli JG 26 „Schlageter“, bylo tehdy 28 let a Werner Mölders, Kommodore JG 51, byl jen o rok mladší než Galland. Tito tři letci tehdy soutěžili o první příčku v počtu vzdušných vítězství dosažených od září 1939.
Typická stíhací eskadra (Jagdgeschwader) v té době měla ve výzbroji přibližně 120 letounů a její letecký, a především pozemní personál tvořilo více než 2000 mužů. Vést takový vojenský útvar byla pro sotva třicetileté důstojníky pořádná výzva. Na pozice Kommodorů se tito mladí němečtí letci dostali většinou v létě 1940, když došlo ke generační obměně části velení bojových jednotek. Vystřídali důstojníky, kteří byli někdy i o generaci starší a mnozí z nich prošli boji během 1. světové války.
Adolf Galland i Werner Mölders měli za sebou službu ve španělské občasné válce. Mölders měl z leteckých bojů ve Španělsku na kontě dokonce 14 vzdušných vítězství a před druhou světovou válkou zásadním způsobem ovlivnil metodiku nasazení německých stíhacích jednotek. Galland, ještě než se stal Kommodorem, dostal svou III./JG 26 na pozici nejlepší Jagdgruppe při doprovodech bombardérů během bitvy o Británii. Jak na tom byl Wick?
Do řad Luftwaffe vstoupil na počátku dubna 1936 a na kariéru leteckého důstojníka se začal připravovat v Luftkriegsschule Dresden. V červenci téhož roku byl v posudku doporučen pro kariéru důstojníka, ale při leteckém výcviku byl hodnocen jako průměrný v pilotáži a při teoretické výuce si vedl podprůměrně. Kurz však nedokončil. V květnu 1937 byl zařazen k bombardovací jednotce II./KG 254 (pozdější II./KG 55 „Greif“), ale již po měsíci byl poslán zpět do školy v Drážďanech. Ani druhý kurz se mu nepodařilo dokončit a úspěšně kurz absolvoval teprve na třetí pokus, v létě 1938. Poté prodělal šestitýdenní výcvik na stíhacích letounech v Jagdfliegerschule Werneuchen. Zde byl velmi dobře hodnocen díky své střelbě a odvážnému způsobu vedení cvičných útoků.
Konečně se dočkal zařazení ke stíhací jednotce, byla to I./JG 333 (pozdější I./JG 54 „Grünherz“), která během podzimu 1938 přezbrojovala z dvouplošníků Arado Ar 68 na Bf 109 D a podílela se na obsazení československého pohraničí.
Helmut Wick se v listopadu 1938 dočkal povýšení do hodnosti Leutnant a od 1. ledna 1939 jej čekalo nové služební zařazení. Stal se příslušníkem JG 133, jež byla v květnu 1939 přeznačena na JG 53 „Pik As“. Byl přidělen k její 1. Staffel a v březnu se jeho velitelem stal legendární Werner Mölders. Wick později s velkým respektem vzpomínal na znalosti, které mu několik měsíců předával jak Mölders, tak i velitel I. Gruppe Hptm. Lothar von Janson. Když 31. srpna 1939 velitel Gruppe dokončil Wickův posudek, doporučil jej ke službě u I./JG 2 „Richthofen“. Wick během osmi měsíců u 1./JG 53 projevoval organizační talent a mimo vojenských a leteckých témat jej nic jiného nezajímalo. Měl mimořádně dobrý zrak a při nácviku leteckého boje si počínal velmi chladnokrevně. Nejdříve byl technickým důstojníkem 1. Staffel a od 15. července vedl školení poddůstojnických čekatelů.
Jeho kariéra u JG 2 je poměrně dobře známa. Po roční službě u 3. Staffel, u níž dosáhl 22 vítězství a stal se jejím velitelem, byl jmenován v září 1940 do čela I. Gruppe. O šest týdnů později, 20. října, se ujal velení nad celou JG 2. Mladý Kommodore byl však velmi soustředěn na své osobní skóre v době, kdy se Luftwaffe stahovala z velkých denních operací proti Velké Británii. Sám to popsal jako nutkavou až obsedantní touhu střetnout se s nepřítelem. Ta zřejmě nakonec přispěla k jeho smrti 28. listopadu 1940.