08/2024

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 23 srpen 2024

  # 174

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2024

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 23 srpen 2024

  # 174

• Page 3

  eduard

  eduard

  SRPEN 2024

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – září 2024

  TAIL END CHARLIE

  ČLÁNKY

  BOXART STORY

  ACES OF THE EIGHTH Limited 1/72

  P-51B Mustang Birdcage canopy ProfiPACK 1/48

  Bf 109E-4 ProfiPACK 1/32 Reedice

  Bf 109G-6/AS Weekend 1/48 Reedice

  P-51B MUSTANG 1/48

  Fw 190D-9 1/48

  Fw 190A-5 light fighter 1/48

  Moderní chlapec

  Bernie Lay a Piccadilly Lilly

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Mínus jeden Su-57

  První Frantic

  Nejmladší Kommodore

  Höhengruppe

  4

  6

  33

  36

  56

  74

  84

  94

  100

  116

• Úvodník

  Dobrý den, vážení přátelé! Právě jsem se vrátil z Ameriky. Jako každý rok, už 30 let jezdíme v létě do Států na výstavu IPMS USA Nationals. I já osobně jsem měl v rámci naší výpravy letos 30. výročí první účasti na Nationals. Spolu s kolegou Jirkou Šilhánkem z MPM/Special Hobby jsme její atmosféru poprvé ochutnali v roce 1994 v Albaquerque v Novém Mexiku. Byl to pro mě tehdy opravdu nový svět, byla to jedna z mých prvních cest za Atlantik, učil jsem se, jak Amerika funguje a byla to dobrá škola. Za těch třicet let chyběl Eduard na Nationals jen dvakrát, v covidové době v letech 2020 a 2021, za ta léta jsme se stali součástí akce a dnes to vypadá, že si bez nás tuto akci její účastníci snad ani neumí představit. A já si léto bez Ameriky taky neumím představit. K půvabům Nationals patří to, že se koná každý rok na jiném místě, takže pro nás Evropany je to dobrá příležitost poznávat nové kouty Ameriky, poznávat ji v její různorodosti i ocenit její standardy. Protože jednou z výhod Ameriky je standardizace základní infrastruktury, můžete se spolehnout, že všude najdete stejné dálnice, stejně organizované obchody a další věci a všude se domluvíte stejnou řečí. V mnohém se tady u nás v Evropě máme od Ameriky co naučit, ale obávám se, že se leccos nikdy nenaučíme a bude to škoda.

  Dobrý den, vážení přátelé!

  Právě jsem se vrátil z Ameriky. Jako každý

  rok, už 30 let jezdíme v létě do Států na výsta-

  vu IPMS USA Nationals. I já osobně jsem měl

  v rámci naší výpravy letos 30. výročí první účas-

  ti na Nationals. Spolu s kolegou Jirkou Šilhán-

  kem z MPM/Special Hobby jsme její atmosféru

  poprvé ochutnali v roce 1994 v Albaquerque

  v Novém Mexiku. Byl to pro mě tehdy opravdu

  nový svět, byla to jedna z mých prvních cest za

  Atlantik, učil jsem se, jak Amerika funguje a byla

  to dobrá škola. Za těch třicet let chyběl Eduard

  na Nationals jen dvakrát, v covidové době v le-

  tech 2020 a 2021, za ta léta jsme se stali sou-

  částí akce a dnes to vypadá, že si bez nás tuto

  akci její účastníci snad ani neumí představit.

  A já si léto bez Ameriky taky neumím představit.

  K půvabům Nationals patří to, že se koná každý

  rok na jiném místě, takže pro nás Evropany je

  to dobrá příležitost poznávat nové kouty Ame-

  riky, poznávat ji v její různorodosti i ocenit její

  standardy. Protože jednou z výhod Ameriky je

  standardizace základní infrastruktury, můžete

  se spolehnout, že všude najdete stejné dálnice,

  stejně organizované obchody a další věci a všu-

  de se domluvíte stejnou řečí. V mnohém se tady

  u nás v Evropě máme od Ameriky co naučit, ale

  obávám se, že se leccos nikdy nenaučíme a bude

  to škoda.

  Mnohé je i v Americe rozdílné. Loni v Texa-

  su pod námi tál asfalt, letos ve Wisconsinu bylo

  příjemné klima. Nejen klima tam bylo příjemné.

  Madison je hezké město, a protože jsme přije-

  li dřív, měli jsme možnost si ho užít trochu víc,

  než to obvykle na výstavách zvládáme. Samotná

  akce se konala v krásné stavbě Monona Terra-

  ce Community and Convention Center, budově

  od věhlasného amerického architekta Franka

  Lloyda Wrighta z roku 1959. Akce byla tradičně

  skvěle zorganizována a náš dík a poklona pa-

  tří všem členům organizačního týmu nejen za

  kvalitní organizaci, ale i za přízeň a péči, kterou

  naší výpravě věnovali. Jako vždy jsme si užili

  diskuse se zákazníky a našimi dávnými přáteli,

  z nichž se s mnohými se potkáváme už těch tři-

  cet let. Zájem o nás byl takový, že jsme zavírali

  dlouho po tom, co kolem nás už byly jen prázd-

  né stoly a ostatní vystavovatelé už byli na cestě

  domů. V neposlední řadě nás těší, že jsme měli

  tu čest se na výstavě podpořit Valerii Buzinu

  z ICM, která byla na Nationals poprvé a doufám,

  že ne naposled.

  Letošní termín výstavy byl časnější, než je

  v posledních letech zvykem. Způsobilo nám to

  jisté drobné nesnáze, především proto, že jsme

  museli uspíšit dokončení srpnových novinek,

  které jsme chtěli na výstavě představit. Přede-

  vším B-17F v Limitce The Bloody Hundredth 1943,

  o kterou byl pochopitelně enormní zájem. Jednu

  obrovskou výhodu tento termín ale měl. Výstava

  končila dva dny před zahájením věhlasné letec-

  ké show v Oshkoshi, který leží nějakých 150 km

  severovýchodně od Madisonu. To byla příleži-

  tost, která se neodmítá. Show v Oshkoshi jsme

  navštívili dvakrát a byl to zážitek na celý život.

  Skvěle zorganizovaná akce, kterou letos během

  týdne navštívilo 680 000 diváků a vystřídalo se

  na ní 10 000 letadel, nejenže naplnila, ale na-

  opak předčila naše očekávání. Byla to Americká

  show, jak se patří. Vidět letět dvě B-29 ve for-

  maci s Lancasterem a F-35 s F-22, A-10 a F-16

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard4

  Srpen 2024

• Page 6

  je samo o sobě zážitek, ale zažít letovou ukáz-

  ku F-35 a F-22 v podání display teamu USAF je

  něco nezapomenutelného! V Oshkoshi je toho

  ovšem ještě mnohem, mnohem víc, od nádher-

  ného muzea EAA plného unikátních (a vesměs

  civilních) exponátů až po letadla na stojánkách

  po celém areálu letiště, o tom, co vše tam létá

  ani nemluvě. Pokud chcete na vlastní kůži za-

  žít, co znamená pořekadlo krása střídá nádheru,

  jeďte do Oshkoshe!

  Na to, jaký vliv měla Amerika na vývoj Edu-

  ardu, jsem si mohl během naší cesty zavzpomí-

  nat i na samém konci naší cesty. Poslední noc

  v Americe jsme spali v hotelu Hyatt Regen-

  cy v Rosemontu, nedaleko chicagského letiště

  O´Hare. To je hotel, do kterého jsme bezmála

  dvacet let jezdili rok, co rok na přelomu září

  a října, kdy se v přilehlém výstavním a kon-

  ferenčním centru každoročně konala výstava

  RICHTA. Tento název měla americká organizace,

  sdružující výrobce modelů a stavebnic všech

  oborů, z oblasti funkční i statické modelařiny.

  A také sdružovala obchodníky, pokud mě pa-

  měť neklame. Eduard byl jejím členem. Býval to

  takový menší americký Norimberk. Mívali jsme

  tam pravidelně menší stánek, předváděli jsme

  novinky, potkávali jsme se s našimi distributory.

  Mělo to tehdy pro nás význam a stálo za to tam

  jezdit, protože na přelomu tisíciletí jsme měli

  v Americe devět distributorů a podíl Ameriky

  na našem prodeji byl 40 %. V devadesátkách,

  a ještě v raných nultých letech, byli v USA ak-

  tivní výrobci, jako Monogram, AMT a Esci-ERTL,

  Minicraft, který pracoval jako Academy-Mi-

  nicraft, Accurate Miniatures, přesídlil tam Ver-

  linden, který byl v první polovině devadesátek

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard

  5

  Srpen 2024

• Page 7

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard6

  Srpen 2024

• Page 8

  lídrem v odlévaných doplňcích, byla tam řada

  výrobců modelové železnice a funkčních modelů,

  ti všichni byli členy RICHTA a na výstavě to žilo.

  Byla to pravá americká show, měli tam skvě-

  lou americkou zmrzlinu, za vchodem měl svůj

  stánek čistič bot, který měl vždy plno prá-

  ce, protože tehdy se ještě chodilo na výstavy

  v obleku a polobotkách, a ne v riflích a keckách

  jako dnes. Koupil jsem si na Michigan Avenue

  americké polobotky a nechával jsem si je u něj

  čistit, každé ráno mě vítal, bylo to prostě skvělé.

  Na výstavě byli všichni, s kým jsme potřebovali

  mluvit, ale na rozdíl od Norimberku tam mohla

  i veřejnost a mohlo se tam prodávat. Takže tam

  chodili mimo jiné i příslušníci české komunity,

  která je v Chicagu velká. Tam jsem se sezná-

  mil s Johnym Vojtěchem, v Chicagu bydlel Jules

  Bringuier, pro kterého jsme dělali stavebnice

  Classic Airframes, který mě do Chicaga v roce

  1993 poprvé přivedl a kterému budu nadosmr-

  ti vděčný za všechno, co mě naučil. Pravidelně

  tam chodili otec a syn Sojkovi, kteří pracovali

  jako nástrojaři v Monogramu, měli na svědomí

  všechny ty krásné stavebnice od Monogramu,

  které já jsem obdivoval, chtěl jsem se jim vy-

  rovnat, na které oni byli stejně hrdí jako na svůj

  český původ. Jezdili tam Evropané, pravidelně

  tam měl stánek Airfix, ten starý Airfix, ještě než

  ho koupil Hornby, bylo tam Esci, protože patřili

  do stejného koncernu s AMT a Ertlem, býval tam

  kanadský Hobbycraft, jezdili tam Japonci, Hase-

  gawa, Tamiya i jiní.

  A jezdili tam japonští obchodníci, a hlavně pan

  Ono, zakladatel a majitel firmy Beaver, která je

  dodnes naším japonským distributorem. Pan

  Ono tam měl několikrát i stánek, jednou tam vy-

  stavoval figury od Hajime Sorayamy a způsobil

  aféru, když se k jeho stánku přišla podívat jedna

  skautská vedoucí na to, co tam okukují členové

  jejího oddílu. Pak začala strašně ječet, výsled-

  kem bylo, že organizátoři nařídili panu Onovi

  zakrýt citlivá místa těch figur. Nalepil jim tedy

  na prsa a do klínů kousky papírků z takových

  těch jedovatě barevných poznámkových bločků,

  čímž udělal z těch figur ještě lákavější cíl pro

  všechny přítomné skauty a skautky. Kdybyste

  teď nechápali, o co jde, tak si Hajime Soraya-

  mu vygůglete, stojí to celkem za to. Večer mě

  pak pan Ono učil jíst humra, Chuck Harransky

  ze Squadron Signalu zase americkou nudlovou

  polévku a u toho mi vysvětloval, jak se v Ame-

  rice obchoduje s modelařinou a co máme dělat,

  abychom tam uspěli. V Chicagu začala naše spo-

  lupráce s firmou Hasegawa, když za mnou přišel

  pan Horiike, a řekl mi, že bychom spolu my, staré

  firmy, měly víc spolupracovat, abychom lépe če-

  lily nové konkurenci. To bylo, jako by mě povýšil

  do šlechtického stavu!

  Nikdo z nás tehdy netušil, že tento svět spěje

  ke svému zániku. Americké modelářské firmy

  se staly obětí deindustrializace. Na konci de-

  vadesátek začaly experimentovat s převedením

  výroby do Asie, nejprve do Koreji, když Korea

  podražila, tak do Číny. To byl začátek konce,

  s novým stoletím začaly mít americké výrobní

  firmy potíže, postupně krachovaly, měnily ma-

  jitele a znovu krachovaly, až zmizely ze scény

  úplně. Výstava se zmenšovala, až byla už jen

  v polovině jedné haly, a nakonec definitivně

  skončila. Naposledy jsme tam byli někdy v roce

  2014 nebo 2015, a to už jsme se i zajeli během

  výstavy podívat do muzea na ponorku U-515,

  protože na výstavě už byl klid a málo lidí. Bo-

  hužel to postihlo obchod. Postupně pokračuje

  úbytek kamenných obchodů, obchod s modela-

  řinou se stále víc koncentruje do internetových

  obchodů, což je ostatně stejné po celém světě.

  Dnes už máme ve Spojených státech jen čtyři

  distributory, ale dva z nich jsou noví. Ještě před

  třemi lety jsme měli na tomto trhu dva poslední

  obchodní partnery, a podíl amerického trhu na

  našem obratu klesl na 16 %. Ona to tedy není

  zase taková tragédie, protože ve finančním vy-

  jádření je to stále asi dvakrát tolik, co to bylo

  v roce 2010. Spíše to vyjadřuje to, jak se vyvíjel

  obchod v Evropě, a především na našem domá-

  cím trhu. Od roku 2000 stoupl podíl českého trhu

  na našem celkovém obratu ze 13 % na dvojnáso-

  bek, loni to bylo 27 %. Troufnu si říct, že podob-

  né je to ve výrobě, kde se vytvořily dvě hlavní

  oblasti výroby plastikových modelů. Jedna je

  v Číně, druhá ve východní Evropě, především

  v Čechách a na Ukrajině. Obě tyto oblasti spolu

  intenzivně spolupracují, což je vidět především

  v Polsku, jehož producenti plastikových modelů

  intenzivně využívají služeb čínských nástrojá-

  ren.

  Přes smutný konec veletrhu RICHTA měla

  naše účast na něm velký vliv na vývoj naší fir-

  my. Eduard je Amerikou poznamenaný víc, než

  si kdo dovede představit, a pro mě osobně byla

  a je interakce s americkým prostředím velkou

  životní školou. Nejen že se snažím přistupovat

  k řešení problémů tak nějak po americku, ale

  poučili jsme se i z vývoje v amerických firmách.

  Zatímco ony deindustrializovali a rozjížděli svůj

  čínský experiment, my jsme budovali vlastní

  výrobní základnu a stavěli jsme Eduard jako

  samostatnou jednotku, nezávislou na exter-

  ních dodavatelích klíčových komponentů. Vím,

  že i v Evropě je to považováno za zastaralý pří-

  stup a když o tom někomu řeknu, jak funguje

  Eduard, že máme veškeré výroby doma ve své

  fabrice, tak na mě leckdo kouká jako na exota.

  Ale já vím své, pamatuji si, jak dopadli ti, kdo se

  své výrobní základny zbavili. Firmy, které dnes

  táhnou vývoj a modernizaci našeho oboru, svou

  výrobní základnu mají. Je to Eduard, Tamiya,

  Trumpeter/Hobby Boss (to je jedna firma), HKM,

  Academy a ICM. Pokud jsem na někoho zapo-

  mněl, tak se omlouvám. Pořád mám ještě trochu

  jet lag!

  To jsem se zase zakecal. Je třeba se zmínit

  o novinkách a už vás nezdržovat!

  Novinky na srpen

  Nebudu zastírat, že skladba novinek na srpen

  je také ovlivněna americkým IPMS Nationals.

  Chtěli jsme mít do Madisonu atraktivní novinky,

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard

  7

  Srpen 2024

• Page 9

  ÚVODNÍK

  a tak je jejich skladba tentokrát velmi americká.

  Navíc ta hlavní srpnová novinka, B-17F v Limitce

  The Bloody Hundredth 1943, je u nás vyproda-

  ná. To ale neznamená, že si ji nemůžete koupit.

  Čtyři pětiny nákladu jsme prodali obchodníkům,

  a u nich bude tato stavebnice ještě nějakou dobu

  k dostání. Pokud ji ale chcete, tak neváhejte. Ale

  i pokud ji prováháte, tak to stále nebude bezna-

  dějná situace. Registrujeme poptávku obchodní-

  ků po dalších kusech, a pokud bude tato poptáv-

  ka dostatečná, tak bychom v listopadu nebo v

  prosinci udělali ještě jednu menší reedici. Tam

  se ale trochu změní obsah, například bonusové

  obtisky už nebudou součástí stavebnice, za to

  je ale bude možno zakoupit jako samostatnou

  položku.

  Další dvě americké novinky jsou Mustan-

  gy, P-51B v Profipacku v měřítku 1/48 a P-51D

  ve dvaasedmdesátinové Limitce Aces of the

  Eighth. Ty jsou ještě obě k dostání, o ty se bát

  nemusíte. Tuto americkou sestavu pak doplňují

  dvě německé reedice, Bf 109 E-4 v Profipacku

  v měřítku 1/32, a Bf 109 G-6/AS ve čtvrtkovém

  Weekendu.

  Ve skladbě aftermarketových novinek najdete

  jako obvykle mnoho sad pro naše vlastní sta-

  vebnice, nejen pro novinky. Všimněte si řady sad

  pro B-17F. Jsou to staré sady, které jsme vydali

  pro stavebnici HKM, ale tyto v seznamu srpno-

  vých novinek mají nová katalogová čísla, a to

  znamená, že byly upraveny tak, aby nedublovaly

  díly, které obsahují leptané a brassinové sady,

  které jsou součástí stavebnice 11183 The Bloody

  Hundredth 1943.

  Situace samozřejmě není tak černobílá, jak

  jsem právě popsal, v nabídce nejsou jen sady

  na eduardí stavebnice. Stále vyrábíme i sady

  na konkurenční produkci, jako například na

  FM-1 Wildcad 1/48 od Tamiyi, B-24H Libera-

  tor 1/72 od Airfixu nebo A-10 od GWH. Většinou

  to nejsou úplně velké sady, ale nemusí pršet,

  hlavně když kape, že ano. Kompletní sestavu

  novinek najdete jako obvykle v dnešním čís-

  le Infa, a věřím, že si ji důkladně prostudujete.

  Články

  Mezi články bohužel najdete již 29. pokračo-

  vání Letecké války nad Ukrajinou od Mira Bari-

  če. Miro píše dobře a já pevně věřím, že přijde

  poslední díl, kde Miro popíše ukrajinské vítěz-

  ství a jeho oslavu na Majdanu. Určitě tam bude

  i slavnostní defilé Ukrajinského letectva v čele

  s F-16. I když, po tom, co jsem viděl minulý týden

  v Oshkoshi, bych Ukrajincům z celého srdce přál

  dodání F-35!

  Já jsem si dovolil napsat článek o tom, co

  modelářům přináší naše nová stavebnice P-51D

  1/72. Je to také napsané tak trochu v americkém

  stylu, můžete to klidně brát jako reklamu, mně

  to nevadí. Pokud byste chtěli zasadit našeho

  Mustanga do kontextu toho, jak oproti němu vy-

  padají Mustangy jiných výrobců, doporučuji vám

  koupi stavebnice od KP. Je to také novinka a je

  prezentována jako jednoduchá stavebnice vhod-

  ná pro děti a začátečníky. Položte si ty dvě sta-

  vebnice vedle sebe a uvidíte nevídané, garantuji

  vám opravdu nevšední modelářský zážitek.

  Skvělé čtení je článek Jana Zdiarského Bernie

  Lay a Piccadily Lily. Přečetl jsem si jeho náhled

  včera ráno u snídaně a byl to parádní vstup do

  nového dne. Doporučuji ho nejen těm, kdo si

  koupili nebo chtějí koupit stavebnici The Bloody

  Hundredth 1943, ke které má tento text úzkou

  vazbu, protože…a ne, nebudu spoilerovat. Pře-

  čtěte si to sami!

  Nevynechejte ani tři Box art stories od Jana

  Bobka. Jsou věnovány boxartům novinky P-51B

  a reedicím Bf 109 E-4 a Bf 109 G-6/AS. Jsou to

  krátké texty, dobře se čtou, je to strhující čtení

  nabité informacemi a zajímavými příběhy. Ide-

  ální ke kávě!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard8

  Srpen 2024

• Page 10

• MODERNÍ CHLAPEC: P-51D Mustang, EDUARD 1/72

  Proč Eduard dělá stavebnice tak, jak je dělá Svět se mění a my se měníme s ním. Zní to jako omšelé klišé, ale je to pravda týkající se všech aspektů vývoje společnosti. Svět a společnost se mění dříve nevídaným tempem, včetně našeho oboru. I on prošel za posledních třicet let obrovským technologickým i názorovým vývojem, který ovlivnil jak výrobu stavebnic, tak jejich použití, tedy stavbu modelů z těchto stavebnic. Obě tyto části vývoje se navzájem ovlivňují a podmiňují a z jejich vzájemné interakce vyplývají požadavky na moderní plastikovou stavebnici. Jaké jsou a jak jsme se s nimi vypořádali v nové stavebnici P-51D Mustang v měřítku 1/72?

  P-51D MUSTANG

  MODERNÍ CHLAPEC:

  P-51D Mustang

  EDUARD 1/72

  SHODA SE VZOREM

  Digitalizace a zpřístupnění archivů otevřela

  téměř neomezené možnosti historického bádá-

  ní, které badatelé spolu s vydavateli odborné

  i populárně naučné literatury přetavili v ne-

  změrné množství odborných publikací a webo-

  vých stránek o letadlech, tancích, bojové i civilní

  technice, vojenských jednotkách a dalších as-

  pektech historie, relevantních pro tvorbu sta-

  vebnic i modelů. Z této informační smršti plynou

  zvyšující se požadavky na shodu stavebnice

  se vzorem strany zákazníků. Jejich naplnění

  je výraznou složkou image výrobců. Ignorace

  těchto požadavků se nevyplácí, každá skutečná

  i domnělá chyba se diskutuje na modelářských

  fórech a promítá se do míry přijetí stavebnice

  zákazníky.

  Na druhou stranu, vyhovět všem těmto přís-

  ným požadavkům je extrémně složité. Přede-

  vším u letadel, jako jsou Mustang, Spitfire nebo

  Bf 109, která měla velké množství výrobních

  variant, lišících se většími, menšími i zcela mr-

  ňavými, dříve naprosto nepodstatnými detaily.

  Pokud bychom chtěli všechny tyto miniaturní

  rozdíly mezi verzemi ve formě různých krytek,

  kliček nebo dírek vyřešit, vytvořili bychom ex-

  trémně komplikovaný rébus pro všechny uživa-

  tele. Protože ale nechceme vyrábět hlavolamy

  a testy IQ, ale pokud možno snadno a rychle se-

  stavitelné stavebnice, rozhodli jsme se některé

  rozdíly ignorovat a nechat na modelářích, zda

  si je dořeší, nebo budou ignorovat. Stále platí

  staré pravidlo „zručný modelář dodělá sám“.

  Je nám celkem jasné, že se pohybujeme mezi

  Scylou a Charybdou, dvěma navzájem si odpo-

  rujícími požadavky dvou opačně orientovaných

  skupin modelářů. Jedna, tvrdí milovníci dokona-

  losti, které si dovolím nazvat hardcore modeláři,

  se dožaduje absolutní shody se vzorem. Druhá,

  lidově zvaná lepiči, se dožaduje co nejjedno-

  dušší stavebnice a složitost, plynoucí ze snahy

  o dokonalou shodu se vzorem, je irituje. Uspo-

  kojit obě skupiny je nemožné. Nezbývá nám než

  jít na nějaký rozumný kompromis, který ovšem,

  jak známo, obvykle nikoho plně neuspokojuje.

  Pak je tu ještě třetí, poměrně vzácná, o to

  ale hlasitější skupina, hardcoroví lepiči. Ti se

  dožadují absolutní dokonalosti, a když ji dosta-

  nou, řeknou, že je ta stavebnice strašně složitá.

  Pár jich znám a přiznám se vám, že když je vi-

  dím, prchám, a když mě chytí, dělám si s z je-

  jich požadavků srandu a jsem k nim ironický. Z

  mého pohledu mají jednu výhodu, nebo slabinu,

  podle toho, jak se na ně díváte: prakticky nikdy

  žádný model nepostavili, a když ano, tak ho

  spíš zpatlali. Sebevědomí ovšem mají na roz-

  dávání! Jednou nám jeden takový odborník radil

  s jednou stavebnicí. Když jsme ji podle jeho

  rad vyrobili, řekl mi, že jsme to překombinovali

  a že nikdo nechápe, co je která verze vlastně

  zač. Měl pravdu, kluk jeden zlatá, a proto už to

  takhle nikdy neuděláme.

  JAK JE TO U MUSTANGA

  DRAK

  –

  TRUP

  U této stavebnice máme dvě zásadní ver-

  ze stavebnice, P-51D-5 bez kýlu před svislou

  ocasní plochou a verzi stavebnice pro všechny

  ostatní výrobní bloky od P-51D-10, respektive

  D-5 vybavené kýlem a pozdější. U této verze

  nastává právě výše zmíněný problém s drob-

  nými odlišnosti jednotlivých výrobních bloků

  (a mnohdy i uvnitř výrobních bloků). Kromě toho

  bude ještě existovat třetí provedení stavebnice,

  pro fotoprůzkumné F-6D.

  Rozdíl mezi těmito provedeními stavebnice je

  v trupech. Rámeček s trupy a křídly má výměn-

  nou vložku, která se mění podle právě lisované

  varianty. Rámeček označený C obsahuje trup

  P-51D-5 bez kýlu, rámeček B obsahuje trup pro

  všechny výrobní bloky s kýlem, a rámeček D má

  trup F-6D, s kamerami a kryty jejich objektivů

  na bocích trupu za kabinou.

  Můžete si položit otázku, proč nemáme pro

  P-51D všech výrobních bloků jeden trup s vý-

  měnnými ocasními plochami, když už jsme od-

  dělili celou směrovku. Je to proto, že u D-5 byl

  jiný úhel náběhu vodorovné ocasní plochy než

  u dalších výrobních bloků. Samostatný trup

  pro D-5 jsme vyžili také k tomu, že má na trupu

  vyřešeno několik drobných rozdílů v krytkách

  a dalších detailech. U ostatních výrobních blo-

  ků nejsou tyto rozdíly mezi nimi tak důsledně

  vyřešeny, protože ostatní výrobní bloky sdílí

  ve stavebnici jeden trup, a proto je v něm obsa-

  žen kompromis popsaný v předchozím odstavci.

  Pokud chcete mít tyto rozdíly na svém modelu

  důsledně vyřešeny, musíte si je vyzkoumat ze

  svých podkladů a sami upravit. Pokud vám to

  stojí za tu námahu.

  OCASNÍ PLOCHY

  Ve stavebnici jsou tři verze SOP, jedna bez

  kýlu pro P-51D-5 a dvě s kýlem. Jedna je pro

  starší verzi kýlu s prohnutou náběžnou hra-

  nou, druhá pro pozdější a hlavní výrobní verzi

  s rovnou náběžnou hranou. Starší verze exis-

  Svět se mění a my se měníme s ním. Zní to jako omšelé klišé, ale je to

  pravda týkající se všech aspektů vývoje společnosti. Svět a společnost se

  mění dříve nevídaným tempem, včetně našeho oboru. I on prošel za po-

  sledních třicet let obrovským technologickým i názorovým vývojem, který

  ovlivnil jak výrobu stavebnic, tak jejich použití, tedy stavbu modelů z těchto

  stavebnic. Obě tyto části vývoje se navzájem ovlivňují a podmiňují a z jejich

  vzájemné interakce vyplývají požadavky na moderní plastikovou stavebnici.

  Jaké jsou a jak jsme se s nimi vypořádali v nové stavebnici P-51D Mustang

  v měřítku 1/72?

  Proč Eduard dělá stavebnice tak, jak je dělá

  Ve stavebnici jsou tři typy SOP. Verzi směrovky bez

  kýlu (rané P-51D-5) zatím nikdo v tomto měřítku

  nevydal.

  Vladimír Šulc

  INFO Eduard10

  Srpen 2024

• Page 12

  P-51D MUSTANG

  tovala v několika vývojových podobách, lišících

  se navzájem drobnými detaily, ve stavebnici je

  jen jedna verze. Pokud vám to stojí za námahu

  a pokud zjistíte, kterou z těchto verzí měl le-

  toun, jehož model stavíte, můžete si je dotvo-

  řit do stoprocentně správné podoby. Kormidla

  VOP jsou oddělená, jsou ve dvou verzích, starší

  s plátěným a novější s kovovým potahem. Vět-

  šina Mustangů, létajících v roce 1944, měla kor-

  midla s plátěným potahem.

  KOKPIT

  Kokpit je oproti stavebnici v měřítku 1/48

  stavebně zjednodušen, přesto zachovává kvali-

  tu detailů a variabilitu pro různé vývojové verze

  letadla. Ve stavebnici jsou dvě verze sedadla,

  dvě verze radiovybavení za sedačkou pilota,

  které jsou integrovány do dvou homogenních

  alternativních bloků, které se dolepují na tru-

  povou palivovou nádrž. Stejně tak jsou ve sta-

  vebnici dvě varianty bočních panelů, dvě verze

  palubní desky, tři verze panelu odpalu palub-

  ních zbraní pod palubní deskou, dva typy zamě-

  řovače a dva typy překrytu nad palubní deskou.

  Překryt kabiny má tři verze.

  DRAK

  –

  KŘÍDLO

  Křídlo je pro všechny výrobní bloky společ-

  né, takže i zde jsou nutné kompromisy. Patrně

  nejvíc se projeví na krytkách na přední čás-

  ti centroplánu, což je v tomto případě spodní

  plocha přídě trupu, která je ve stavebnici sou-

  částí spodní plochy křídla. Tyto krytky byly

  u jednotlivých výrobních bloků různé, vyvíjely se

  i v průběhu jejich stavby. Na přední části spodní

  plochy křídla je máme téměř všechny, a podle

  Při sestavě kokpitu je možné volit ze dvou palubních

  desek, dvou typů překrytů nad palubní deskou a dvou

  zaměřovačů.

  SOP se musí instalovat do ještě neslepených polovin

  trupu, nelze ji vlepit až do sestaveného trupu. Jazýček,

  kterým se SOP fixuje do trupu, má opačný úkos, na

  spodní hraně je silnější než u základny kýlovky. Stejně

  je tvarovaný prostor pro umístění jazýčku, na spodní

  hraně je širší než na horní. Pokud SOP vložíte mezi

  obě poloviny trupu při jejich lepení dohromady, tak při

  zavření trupu tyto plochy způsobí, že poloviny trupu

  vtáhnou SOP k sobě a pevně ji zafixují ve správné

  poloze s minimální spárou mezi trupem a SOP. Ne

  -

  potřebujete k tomu ani žádné lepidlo, drží to i bez něj,

  ale můžete pro jistotu spoj zvenčí přejet svařovacím

  lepidlem Mr.Cement S od GSi.

  Sestava rádií je koncipována jako jeden díl a nedolepu

  -

  jí se jednotlivé součásti, jako u Mustangu v měřítku

  1/48. Sestavy radiostanic tato stavebnice nabízí ve

  dvou podobách.

  V nové stavebnici jsou dvě verze bočních panelů,

  jejich detaily jsou integrovány do bočnice.

  INFO Eduard

  11

  Srpen 2024

• Page 13

  vybrané verze je třeba některé z nich vytmelit,

  případně dorýt podle šablony, která je součástí

  aršíku leptů.

  Dalším detailem pro případnou úpravu je ot-

  vor pro objektiv fotokulometu v kořeni levé polo-

  viny křídla. Ve stavebnici je standardně kruhový,

  u pozdějších výrobních bloků byl obdélníkový.

  Pozdější obdélníkový tvar tohoto otvoru je na-

  značen na vnitřních plochách dílů křídla, podle

  tohoto naznačení si ho můžete upravit. Je to tak

  proto, že z kruhu můžete udělat obdélník, ale

  kdybychom měli standardně obdélník, tak už

  z něho kruh neuděláte. Vyříznout část křídla

  a lepit alternativní díl nám pro takto titěrný de-

  tail nedávalo smysl.

  Podobný kompromis je také u závěsných

  bodů pro rakety HVAR. Ty jsou na spodní ploše

  křídla naznačeny drobnými tečkami, na vnitřní

  ploše spodní poloviny křídla jsou naznače-

  né body, při instalaci raket je třeba je dovrtat.

  Výztuhy, které měly poslední výrobní bloky na

  spodní ploše křídla v místě závěsných bodů

  pro závěsníky raket, jsou součástí závěsníků.

  Ty jsou vylisovány spolu s raketami jako jeden

  díl. Na vnitřní straně spodní plochy křídla jsou

  naznačeny další otvory pro odvrtání v případě

  instalace závěsníků pro pumy nebo přídavné

  nádrže.

  Ústí kulometů jsou oddělená a dolepují se

  do slepené sestavy křídla. Dvě ze tří hlavní vy-

  stupují z roviny náběžné hrany křídla a nejsou

  odvrtané. Průměr je tak malý, že to není tech-

  nologicky možné. V místě třetí hlavně, na vnitřní

  pozici nejblíže k trupu, je naopak otvor. To ale

  není hlaveň, ta v tomto případě nevystupovala

  z náběžné hrany, ale byla schovaná uvnitř to-

  hoto otvoru.

  VZTLAKOVÉ KLAPKY

  Vztlakové klapky jsou otevřené a lze je in-

  stalovat pouze v otevřené poloze. To je poloha,

  ve které byly klapky u většiny Mustangů stojí-

  cích na zemi s vypnutým motorem. Pokud byste

  chtěli klapky v zavřené poloze, musíte si pomoct

  sami. Z technologických důvodů nedokážeme

  udělat stavebnici s alternativními zavřenými

  a otevřenými klapkami. Protože správná poloha

  klapky na letadla stojícím na zemi je otevřená,

  zvolili jsme tuto polohu.

  PODVOZKOVÁ ŠACHTA

  Podvozková šachta je oproti stavebnici

  v měřítku 1/48 zjednodušená, přitom ale zacho-

  vává kvalitu detailů odpovídající měřítku 1/72.

  Upravili, zesílili a zpreciznili jsme ukotvení pod-

  vozkové nohy v podvozkové šachtě. Krycí ple-

  chy mají přesnou fixaci k podvozkové noze, při

  stavbě je jen třeba dbát na správnou vzájemnou

  pozici dílů. Stejné je to i s protistřihovými nůž-

  kami tlumičů podvozkových noh.

  NÝTOVÁNÍ

  Trup má plné nýtování, křídlo nemá nýtování

  na tmelených plochách, nicméně tam, kde tme-

  lené nebylo, jako například na palivových nádr-

  žích, nýtování je. Panelové linky jsme zachovali,

  přes silný lobbing přesvědčených modelářů,

  že by měly být kompletně zatmelené. Tak to ale

  nebylo, na všech P-51D, které jsem viděl, byly

  panelové linky na křídla stejně zřetelné, jako na

  trupu nebo na jiných letadlech. Po pravdě ře-

  čeno, na většině Mustangů jsou na křídle vidět

  nýty stejně jako na jiných letadlech, ale protože

  mezi modeláři panuje přesvědčení, že vidět ne-

  byly, nedělali jsme je. Možná je to zbabělé, ale

  vést sáhodlouhé debaty o tom, jak to bylo doo-

  pravdy s lidmi, kteří si stejně vedou svou, nemá-

  me zapotřebí. O tmelení křídla a jeho efektech,

  aerodynamických i vizuálních, bych rád napsal

  článek.

  POZIČNÍ SVĚTLA A PRŮHLEDNÉ DÍLY

  Poziční světla jsou vylisovaná z průhled-

  ného plastu a jsou dolepovací, v křídle jsou

  pro ně poměrně hluboké usazovací otvory.

  Průhledný je i semafor pod pravou polovinou

  křídla, přistávací reflektor, dva alternativní

  zaměřovače a samozřejmě kabinka se třemi alter-

  nativními odsuvnými překryty. Ty opět nejsou zce-

  P-51D MUSTANG

  Stavebnice nabízí tři typy odsuvných překrytů kabiny.

  Žebra podvozkové šachty jsou integrována do jejího stropu, nedolepují se jako u stavebnice v měřítku 1/48.

  INFO Eduard12

  Srpen 2024

• Page 14

  la přesné pro všechny výrobní bloky a pro některé

  z nich vyžadují drobnou úpravu, kterou, stejně jako

  v jiných případech, když neuděláte, tak si toho ni-

  kdo nevšimne.

  VÝZBROJ A VÝSTROJ

  Stavebnice nabízí pět typů přídavných nádrží,

  dva typy pum, bazooky a rakety HVAR.

  DALŠÍ ALTERNATIVNÍ DÍLY

  Ve stavebnici jsou čtyři typy vrtulí, dva typy vr-

  tulových kuželů, dva typy výfuků, tři typy odvětrá-

  vacích mřížek na přídi, několik typů antén.

  Drobný, ale cenný bonus jsou zdvojené drobné

  díly. Musím upřesnit, že ne všechny tyto díly jsou

  zdvojené, ale je jich takových mnoho a bude to

  stačit na nakrmení vašich carpetmonsterů. Jedná

  se o antény, pitotovy trubice, poziční světla a další

  drobnosti.

  Tato variabilita a z ní plynoucí optické i fak-

  tické množství především drobných dílů vede

  některé recenzenty k označování našich sta-

  vebnic za složité. Mají pak tendenci dávat kredit

  konkurenčním stavebnicím pro jejich optickou

  jednoduchost. Rozhodnutí, zda to tak je a zda je

  tato „jednoduchost“ skutečně pro modeláře vý-

  hodou, je na vás.

  OBTISKOVÉ VERZE

  Variabilita plastových dílů a detailů staveb-

  nice je výchozí podmínkou pro možnost využít

  obrovské množství zajímavých a pestrých zbar-

  vení válečných i poválečných Mustangů. V tom

  je Eduard naprosto unikátní, takový výběr zbar-

  vení, jaký najdete v každé eduardí stavebnici,

  vám nikdo jiný nenabídne. Chápu, že je složité si

  z nich vybrat, ale i pro to máme řešení. Tak si to,

  vážení modeláři, užijte! Máte dobře vybavenou

  stavebnici, doveďte své modely svou pílí, úsilím

  a zkušenostmi k absolutní dokonalosti!

  Buď kit!

  P-51D MUSTANG

  Ve stavebnici jsou tři typy vrtulí a k nim dva typy

  vrtulových kuželů.

  Při stavbě je možné vybrat z dvou typů výfuků.

  Část drobných dílů je zdvojených abychom modelářům

  pomohli nakrmit jejich mýtického carpetmonstra.

  Rámeček s přídavnými nádržemi a výzbrojí nabízí pět

  (!) typů přídavných nádrží, dva typy bomb, bazooky

  a HVARy.

  INFO Eduard

  13

  Srpen 2024

• Bernie Lay a Piccadilly Lily

  „Double Strike“ mise 8th AF na Schweinfurt a Regensburg 17. srpna 1943 patří mezi nejznámější letecké operace 2. světové války v Evropě. Ne snad svým rozsahem, v tom byla během následujících měsíců mnohokrát překonána, důležitou byla především svou úlohou ve vývoji plánování strategických bombardovacích útoků a hlavně ztrátami. Z 376 účastnících se B-17 jich bylo šedesát ztraceno a více než devadesát dalších vážně poškozeno. Na německé straně bylo ztraceno na třicet stíhacích letounů.

  Col. Bernie Layovi bylo v době, kdy se 100th BG

  odstartoval nad Regensburg, necelých 34 let

  a převyšoval tak věk většiny bojových letců 8th AF.

  Měl za sebou zajímavou vojenskou i spisovatel-

  skou kariéru a ač neprošel výcvikem na čtyřmo-

  torových bombardérech USAAF, v létání rozhodně

  nebyl nováčkem.

  Narodil se 1. září 1909 v Berkeley Springs v Zá-

  padní Virginii. Po absolvování Yale University

  v roce 1931 se přihlásil k U.S. Army Air Corps

  a mezi červencem 1932 a červnem 1933 absol-

  voval letecký výcvik, ze kterého byl vyřazen

  v hodnosti podporučíka (2nd Lt). Zařazen byl ke

  20th BS (ta se o několik let později, jako součást

  2nd Bomb Group od 15th AF, účastnila i bojů nad

  střední Evropou). Zde létal na dvoumotorových

  dvouplošnících, bombardérech Keystone B-6

  a Curtiss B-2 Condor.

  Na začátku roku 1934 se zapletl do aféry označo-

  vané jako „Air Mail scandal“, kdy bylo armádní

  letectvo, díky účelově přijatému zákonu, použito

  k dopravě pošty, což bylo mimo jiné chápáno jako

  korupční zasahování státu do podnikatelského

  prostředí a nabalovalo na sebe několik souvise-

  jících problémů. Skandál, který navíc přiživila

  smrt několika armádních letců při haváriích ve

  špatném počasí, byl spíše politickou záležitostí.

  Dopad měl ale také na samotné armádní piloty.

  Znechucen tahanicemi a tiskem, který událost po

  selhání projektu rozmazával na stránkách novin,

  odešel Bernie Lay z činné služby u vojenského

  letectva. Ač zůstal v hodnosti poručíka (1st Lt.)

  v armádních rezervách, věnoval se civilnímu

  životu. Přispíval články do několika časopisů

  a novin, čemuž se začal věnovat již během své

  služby v letectvu.

  V roce 1936 se stal šéfredaktorem časopisu The

  Sportsman Pilot a o rok později vydal svou auto-

  biografickou knihu „I Wanted Wings“. Vzápětí byl

  osloven producenty z Hollywoodu, aby připravil

  adaptaci knihy pro film. Pracoval na něm tři roky

  a ač byl výsledek pro Laye spíše zklamáním, pro-

  tože se jeho díla ujala skupina scénáristů, kteří

  je do značné míry „hollywoodsky“ změnili, nová

  zkušenost mu přinesla seznámení s novými lidmi,

  mezi nimi i s jeho první ženou Philippe Ludwell

  Lee.

  „Double Strike“ mise 8th AF na Schweinfurt a Regensburg 17. srpna 1943 patří mezi nejznámější letecké operace 2. světové války

  v Evropě. Ne snad svým rozsahem, v tom byla během následujících měsíců mnohokrát překonána, důležitou byla především svou úlo-

  hou ve vývoji plánování strategických bombardovacích útoků a hlavně ztrátami. Z 376 účastnících se B-17 jich bylo šedesát ztraceno

  a více než devadesát dalších vážně poškozeno. Na německé straně bylo ztraceno na třicet stíhacích letounů.

  V takto velkých událostech se rodí i mnoho příběhů. Některé z nich zůstanou navždy zapomenuté, protože už po několika minutách

  od chvíle, kdy vznikly, není nikdo, kdo by je mohl vyprávět. Jiné z příběhů, ač zpočátku zdánlivě zanedbatelné, dají později podnět

  k počinům a událostem, které se nezapomenutelnými stanou. Jedním z takových, jejichž pevné klubko začalo vznikat několik tisíc

  stop nad Německem 17. srpna 1943, byl příběh amerického pilota a spisovatele Col. Bernie Laye. Jeho jméno námi bylo v nedávnu

  několikrát zmíněno v souvislosti s limitovanou edicí B-17F The Bloody Hundredth 1943 a letounem Piccadilly Lily, na jejíž palubě

  Col. Lay misi 17. srpna 1943 absolvoval. Kromě Piccadilly Lily se této mise zúčastnilo celkem jednadvacet B-17F od 100th BG, z nichž

  čtyři jsou součástí zmiňované stavebnice.

  Titulní obrázek – detail kresby Piotra Forkasiewicze pro stavebnici Eduard č. 11183 B-17F „The Bloody Hundredth

  1943“. Na sedadle co-pilota Piccadilly Lily sedí Lt.Col. Bernie Lay.

  HISTORIE

  INFO Eduard14

  Srpen 2024

• Page 16

  Napětí, šířící se v Evropě na konci třicátých let,

  propuklo v den Layových třicátých narozenin ve

  2. světovou válku. Krátce poté se na vlastní

  žádost vrátil do vojenské služby a působil jako

  letecký instruktor na základně Chino v Kalifornii.

  Kniha, kterou napsal o několik let dříve,

  a která se mezi tím stala bestselerem, mu

  přinesla seznámení s kolegou spisovatelem, Col.

  Irou Eakerem, v tu dobu velitelem Air Corps In-

  formation Division. Eaker zařídil Layovo převelení

  do štábu U.S. Army Air Corps ve Washingtonu, kde

  byl povýšen do hodnosti kapitána a pracoval v PR

  sekci generála Henry H. Arnolda, velitele amer-

  ického letectva.

  Když se Ira Eaker stal v roce 1942 generálem

  a bylo mu svěřeno vybudování 8. letecké armády

  (8th Air Force / 8th AF), při přesunu do Anglie

  vzal Bernie Laye s sebou, aby pro něj pracoval

  ve funkci historika a velitele filmové jednotky.

  Změnila se tak i úroveň postavení mezi Layem

  a Hollywoodem, se kterým si zadal o pár let

  dříve. Nyní velel hollywoodským režisérům, kteří

  pracovali na filmových zpravodajstvích z bojiště.

  Flying Cadet Bernie Lay během základního výcviku (1932-1933).

  Letoun v pozadí je Douglas BT-2 z Army Air Corps Primary Flying School,

  Randolph Field, TX. Lay svůj výcvik ukončil 28. 2. 1933. (foto: OMPF)

  2nd Lt. Bernie Lay po dokončení le-

  teckého výcviku působil u 20th BS

  v Langley Field. (foto: Dennis Duffy)

  Curtiss B-2 Condor

  HISTORIE

  INFO Eduard

  15

  Srpen 2024

• Page 17

  Keystone B-6

  Obálka časopisu

  The Sportsman pilot, 1936.

  Základna Grafton Underwood, 17. srpna 1942. Muži z velení 8th Air

  Force pozorují návrat letounů B-17 z prvního náletu Osmé, jehož

  cílem bylo nádraží ve francouzském Rouen. Vlevo od žebříku stojí

  Generál Carl A. Spaatz. Přímo nad otevřeným oknem vlevo stojí

  Bernie Lay z historické a filmové sekce velitelství. (foto: Freeman

  collection)

  HISTORIE

  INFO Eduard16

  Srpen 2024

• Page 18

  Na vlastní oči tak viděl první krůčky 8th AF,

  vzestupy i pády, těžkosti v budování pozice

  i prosazování myšlenky významu těžkých bom-

  bardérů a jejich denních misí. Jedním z filmů,

  které v jeho sekci vznikly, byl i 40minutový do-

  kument „The Memphis Belle – A Story of a Flying

  Fortress“, který na jaře 1943 natočil Maj. William

  Wyler. Avšak ještě, než byl tento film dokončen,

  vysedávání za stolem se Bernie Layovi omrzelo.

  Ač byl povýšen na podplukovníka (Lt.Col) a zcela

  jistě ho čekala kariéra ve špičkách armádního le-

  tectva, požádal o přeřazení ze štábu letectva do

  bojové služby. Také díky známostem s důležitými

  veliteli mu bylo v létě 1943 vyhověno. Vzhledem

  k věku a předchozím zkušenostem se nabízelo

  velení některé z rodících se leteckých jednotek.

  Nejdříve však bylo třeba získat skutečné bojové

  zkušenosti. Volba padla na 100. bombardovací

  skupinu (100th Bomb Group / 100th BG), která od

  června 1943 létala z východoanglické základny

  USAAF č. 139 u vesničky Thorpe Abbotts. Sem

  Bernie Lay odešel „na zkušenou“. S hodností,

  která patřila k nejvyšším v Thorpe Abbotts, avšak

  bez zkušeností s těžkými čtyřmotorovými letouny,

  měl v pozici pozorovatele nebo co-pilota absol-

  vovat několik bojových misí. Celkem jich u 100th

  BG bylo pět. První čtyři proběhly poměrně stan-

  dardně. Pátá měla být nezapomenutelná…

  Nyní přichází chvíle, kdy je třeba dát slovo sa-

  motnému Bernie Layovi. Následující text pochází

  z jeho článku „I saw Regensburg destroyed“ (Viděl

  jsem zkázu Regensburgu), uveřejněného v časo-

  pise The Saturday Evening Post dne 6. října 1943:

  Zpravodajský důstojník v briengové místnos-

  ti bombardovací skupiny odtáhl látkovou zástěnu od

  obrovské nástěnné mapy. Každý z 240 rozespalých

  členů bojových osádek v přeplněné místnosti se na-

  klonil dopředu. Ozvalo se tiché pískání. Pocítil jsem

  osten očekávání, když jsem se zadíval na červenou

  šňůru na mapě, která se táhla od naší základny v An-

  glii až k přesnému bodu hluboko v jižním Německu,

  pak na jih přes Alpy, přes Brennerský průsmyk

  k pobřeží Itálie, pak kolem Korsiky a Sardinie a na

  jih přes Středozemní moře až k pouštnímu letišti

  v severní Africe. Bylo ticho, že byste slyšeli upad-

  nout kyslíkovou masku.

  „Vaším hlavním cílem,“ řekl zpravodajský důstojník,

  „je Regensburg. Bodem zaměření je středisko montážních

  dílen letadel a motorů Messerschmitt 109 G. To je nej-

  důležitější cíl, po kterém jsme kdy šli. Pokud ho zničíte,

  zničíte třicet procent produkce jednomotorových stíhaček

  Luftwaffe. Vy víte, co to pro vás osobně znamená.“

  Ozvalo se několik přidušených zasmání. Po brien-

  gu jsem nastoupil do džípu směřujícího do operační

  kanceláře, abych zkontroloval své přidělení ke konk-

  rétnímu letounu. Hvězdy byly skrz chladnou mlhu,

  která zakrývala naši zatemněnou bombardovací

  základnu, vidět jen matně, ale předpověď počasí

  pro hluboký průnik nad kontinentem byla dobrá.

  V kanceláři jsem se podíval na seznam osádek, kde je

  pro každou misi zakresleno složení vedoucí, spod-

  ní a horní squadrony skupiny. Byl jsem zařazen na

  místo druhého pilota.

  Zatímco jsem tam stál, na náhodný návrh jedno-

  ho z velitelů perutě, který si seznam prohlížel, vy-

  mazal operační důstojník mé jméno a přesunul mě

  k horní squadroně, jako druhého pilota do osád-

  ky vyrovnaného Ira jménem poručík Murphy, se

  kterým jsem létal už dříve. Ani jeden z nás to nevěděl,

  ale ten operační důstojník mi právě kouskem gumy

  na konci tužky zachránil život.

  Oním velitelem, který inicioval přesunutí Ber-

  nie Laye ze spodní squadrony do lépe chráněné

  horní, byl Maj. Gale „Buck“ Cleven, který sám

  zůstal v kokpitu vedoucího stroje exponované

  spodní squadrony. Ze šesti letounů jeho uskupení

  měly po boji zůstat pouze dva… Lt. Col. Bernie Lay

  byl původně zařazen do osádky Lt. Roye F. Clay-

  tora, která s letounem pojmenovaným „Alice from

  Dallas“ letěla na svou desátou misi. Laye v jeho

  předpokládaném sedadle nahradil co-pilot Clay-

  torovy osádky, Lt. Raymond J. Nutting, Jr. Alice

  byla v ten den mezi prvními sestřelenými letouny

  100. bombardovací skupiny. Z desetičlenné osád-

  ky tři muži zahynuli.

  Více se o osudu Alice from Dallas i osádky Roye

  Claytora dozvíte ve speciálu Infa „The Bloody

  Hundredth 1943“ z června 2024.

  Maj. Gale „Buck“ Cleven, velitel 350th BS, který

  17. 8. 1943 inicioval přesunutí Bernie Laye ze své

  spodní squadrony do horní, tvořené 349th a 351st BS.

  B-17F s/n 42-5867 „Alice from Dallas“ byla ztracena u Regensburgu, 17. srpna 1943 s osádkou Lt. Roye F. Claytora.

  HISTORIE

  INFO Eduard

  17

  Srpen 2024

• Page 19

  V 5:30 ráno, patnáct minut před startem, ob-

  jel džíp v polotmě pětikilometrovou trať a na

  každé stojánce se zastavil, aby osádkám oznámil, že

  špatná viditelnost v okolí odloží start o hodinu a půl.

  Seděl jsem s Murphym a zbytkem naší osádky poblíž

  Piccadilly Lily. Vypadala tam zlověstně a samolibě,

  dřepěla na svých mohutných pneumatikách a na

  povrchu měla jen málo záplat, ač měla za sebou již

  dvanáct misí. Odklad spíš přidával napětí, než aby

  uvolňoval. Ještě jednou jsem si zkontroloval záchr-

  annou vestu, kyslíkovou masku a padák. Ne nějak

  puntičkářsky, ale tak, jak kontrolujete něco, co bu-

  dete muset použít. Ujistil jsem se, že mám soupravu

  pro únik bezpečně v kolenní kapse mého leteckého

  obleku, odkud by nemohla při snaze vyskočit z le-

  tadla vypadnout. Mezi polobotku a vysokou leteck-

  ou botu jsem vsunul svůj lovecký nůž a znovu jsem

  si prohlédl své další vybavení pro tuto misi: lahev

  na vodu, jídelní soupravu, deky a anglické libry pro

  použití v alžírské poušti, kde bychom měli spát na

  zemi a v případě nouzového přistání také mohli být

  odkázáni sami na sebe.

  Murphy neúnavně ještě jednou prohlédl Piccadilly

  Lily, zkontroloval muniční pásy, pumovnici, pneu-

  matiky a tlak kyslíku na každém stanovišti osádky.

  Zejména ten kyslík. Je tam nahoře, kde létáme, lidské

  palivo stejně důležité jako benzín. Palubní střelci zn-

  ovu rozebrali své půlpalcáky, promazali pohyblivé

  části. Náš hřbetní střelec ležel v trávě s hlavou na

  padáku, předstíral spánek a potil se při myšlenkách

  na svůj třináctý start.

  Povídali jsme si i tom, co jsme o misi věděli, což

  nepříjemně umocňovalo obvyklé vzrušení před

  vzletem. Z přibližně 150 Fortressů, které měly na-

  padnout Regensburg, byla naše skupina poslední

  a letící nejníže, ve výšce 17 000 stop. To bylo stále

  v oblasti velké přesnosti těžkého aku. Náš kurz

  nás vedl skrze místa s jeho velkou koncentrací.

  Také jsme předpokládali, že naše skupina bude pro

  nepřátelské stíhače lahůdkou, protože poletí z celé

  parády poslední. Piccadilly Lily navíc vedla pos-

  lední tři letouny horní squadrony – špičku chvostu

  celého šiku. Moc jsme si to nevychutnávali. Kdopak

  by chtěl Purpurové srdce?

  Minutová ručička mých náramkových hodinek se

  posunula. Přistihl jsem se, že přemýšlím o dni, kdy

  jsem přesně před rokem, 17. srpna 1942, sledoval

  žalostně malou jednotku dvanácti B-17, jak startu-

  je na první nálet 8. letecké armády, aby provedla

  průnik na Rouen ve Francii. Toho dne to bylo naše

  maximální možné nasazení. Dnes, v den prvního

  výročí, jsme do vzduchu poslali třicetinásobek

  těžkých bombardérů – polovinu sil na Regensburg

  a polovinu na Schweinfurt, oba ležící uvnitř

  Německé říše. Rok a půl jsem jako štábní důstojník

  sledoval, jak se 8. letecká armáda pod vedením gen-

  erálmajora Iry C. Eakera rozrůstá. To je dlouhá doba

  na sledování zpoza stolu. Teprve před deseti dny

  jsem na svou žádost dostal povolení k bojové službě.

  Těch deset dní bylo plných rychlého dění, kdy jsem

  se zúčastnil čtyř bojových misí a poprvé letěl jako

  pilot čtyřmotorového letadla.

  Teď jsem věděl, že dát se zabít je jednodušší než

  telefonovat. Že štábní důstojníci na velitelství le-

  tectva jsou nezlomnými hrdiny této války. A přesto

  jsem se přistihl, že na ten stůl vzpomínám láskyplně

  jen maličko, a přemýšlel jsem, jestli v tomhle všem

  není pro naši skupinu nádech sebevraždy.

  Jedno bylo jisté: velitelství snilo o dosud největší le-

  tecké operaci, kterou chtělo oslavit jeho výročí zapo-

  jení se od první ligy letecké války.

  B-17F-30-VE, 42-5864, osádka Capt. Thomase E. Murphyho, Lt. Col. Beirne Lay. Jr., 351st BS,

  100th BG, Telergma, Alžír, 17. 8. 1943

  Thomas E. Murphy se

  narodil ve Walthamu,

  Massachusetts a zahynul

  ve svých 27 letech jako pi-

  lot B-17F Piccadilly Lily při

  náletu na Brémy 8. 10. 1943.

  (foto: Murphy family)

  HISTORIE

  INFO Eduard18

  Srpen 2024

• Page 20

  V 7:30 jsme se dostali z mraků do záře vycháze-

  jícího slunce. Pod naší B-17 se rozkládala anglická

  pole, stále zahalená v husté mlze, ze které jsme se

  právě vynořili. Pokračovali jsme v pomalém stoupání,

  naše široká křídla nesla těžký náklad zápalných pum

  v břiše a břemeno paliva v křídelních nádržích, které

  mělo udržet Fortress v řídkých vyšších výškách

  jedenáct hodin.

  Ze sedadla druhého pilota na pravé straně jsem po-

  zoroval bílou vrstvu mraků, kde B-17 ve skupinách

  po šesti vytvářely squadonu a prorážely oblačnost

  všude kolem nás a stoupaly z mlhy se svými prosk-

  lenými nosy zdviženými vzhůru pro dlouhé stoupání

  do operační výšky. My jsme se připojili k určené

  šestičlenné skupině. Nyní byla obloha nad Anglií

  ztěžklá tíhou tisíců tun bomb, paliva a lidí, kteří byli

  vyzdviženi čtyři míle přímo vzhůru jakoby obřím

  leteckým heverem a spočívala na západnímu konci

  dálnice ve výšce 20 000 stop, která vedla na východ

  do Regensburgu. V určitých intervalech jsem sledo-

  val červené, zelené nebo žluté světlice, které byly

  vystřelovány ze stropů kokpitů velitelů jednotlivých

  uskupení, aby identikovaly vedoucí squadronu

  pro svá horní a spodní uskupení. Sestavování for-

  mace trvá déle, když následuje po průletu zataženou

  oblohou. Téměř hodinu, stále nad jižní Anglií, jsme

  stoupali, ladili motory Cyclone ve stoupání 300 stop

  za minutu a postupně jsme zformovali tři squadrony

  do kompaktní skupiny – spodní squadona vlevo dole

  a horní vpravo a výše než vedoucí squadona – tyto

  skupiny se sestavily do volnějších bojových křídel

  (orig. combat wings) po dvou až třech skupinách

  podél sestavovací linie bojových křídel, pomocí ra-

  diokompasu se naváděly nad předem určené body

  a nakonec křižovaly podél sestavovací linie leteckých

  divizí tak, aby se bojová křídla mohla zařadit na svá

  místa v proudu za plk. Curtisem E. Le Mayem v čele

  vedoucí skupiny letecké divize.

  Konečně zformovaný, každá skupina v pozici 1000

  stop nad nebo pod svou vedoucí skupinou, se náš

  patnáctikilometrový průvod přesunul na východ

  směrem k městu Lowestoft, bodu odletu z vlastního

  pobřeží. Z mého stanoviště v horní squadroně v pos-

  ledním elementu celého průvodu vypadala letecká

  divize jako obrovské roje kobylek - ne na přehlídce,

  jako bombardéry Luftwaffe, které nad Británií

  v roce 1940 zmíraly jako mouchy, ale rozmístěné tak,

  aby daly prostor každému svému kulometu a aby

  umožnily manévrování.

  Mlha zahalující většinu letišť 8. letecké armády

  se včas nerozplynula. Přesto letouny tvořící tzv.

  „Regensburg strike force“ (síly útočící na Re-

  gensburg) odstartovaly, zatímco „schweinfurtské“

  bombardovací skupiny vyčkávaly na lepší pod-

  mínky ke startu. Toto narušení pečlivého časování

  operace bylo později jednou z hlavních podmínek

  katastrofálního vývoje celé mise. Důstojníci

  8. bombardovacího velitelství čelili velkému

  dilematu – zvětšit časovou mezeru mezi zahá-

  jením mise obou jejích částí znamenalo narušit

  křehký předpoklad rozdělení možností německé

  obrany v čase a na větším území, a koordinaci

  mezi pohybem proudu bombardérů a možnost-

  mi jejich stíhacího doprovodu. Na druhou stranu,

  pokud by na zlepšení počasí při startu čekaly obě

  síly a jejich vzájemné časování bylo zachováno,

  pro tu regensburskou by to znamenalo, že by se

  k severnímu pobřeží Afriky nemusela dostat

  včas před západem slunce. Velitelství se rozhod-

  lo pro první variantu a téměř 150 letounů B-17

  se ze svých základen zvedlo do neprůhledného

  příkrovu mlhy a nízké oblačnosti nad hrabstvími

  východní Anglie.

  Regensburská síla sestávala z 94., 95. 96., 100.,

  385., 388. a 390. bombardovací skupiny. Ty byly

  zformovány do prozatímních bojových křídel

  (Provisional Combat Wings / PCBW) označených

  čísly 401., 402. a 403. V následujícím textu Ber-

  niho Laye se objevuje termín „4th Air Division“,

  4. letecká divize, což je poněkud nepřesné

  označení.

  Celý proud bombardérů vedla 96. bombardovací

  skupina na čele 403rd PCBW, za ní 388. a 390.

  bombardovací skupina. Střední část proudu bom-

  bardérů – 401st PCBW tvořily 94. a 385. bombar-

  dovací skupina a poslední částí byl 402nd PCBW

  vedený 95. bombardovací skupinou, zatímco

  100. bombardovací skupina měla proud uzavírat.

  Výškově byly jednotky uspořádány sestupně,

  tedy vedoucí ze sedmi combat boxů, sestáva-

  jící z jedné bombardovací skupiny, letěl nejvýše

  a s odstupy 1000 stop (cca 300 m) výše či níže

  následovaly ostatní. Krvavá Stovka, které se

  tak ještě nepřezdívalo, ovšem po této misi už

  mělo, tak letěla poslední a nejníže. Té pozici

  se říkalo „Tail End Charlie“, nebo také „Purple

  Heart Corner“ (koutek purpurových srdcí) –

  místo, kde jste při tak velké operaci nechtěli

  letět.

  Ačkoliv se mlha nad letišti zcela nerozplynu-

  la, velitelství usoudilo, že jednotky, které měly

  vytvářet regensburskou část mise, jsou do-

  statečně zkušené, aby to jejich osádky zvlád-

  ly. Padlo rozhodnutí déle nečekat a jít do toho.

  Největší mise 8. letecké armády měla začít.

  Bohužel však zatím pouze pro polovinu bom-

  bardérů…

  HEADQUARTERS

  100TH BOMBARDMENT GROUP (H)

  APO 634

  Základna U. S. Army č. 139

  25. srpna 1943

  VĚC: Osobní zpráva z mise do Regensburgu,

  17. srpna 1943.

  PRO: Velící důstojník, 100. bombardovací skupiny.

  1. Úvod

  Smyslem této zprávy není podat o misí úplný pře-

  hled. Je pouze očitým svědectvím, doplněným do-

  poručeními, vycházejícími z těžké zkoušky, kter-

  ou 100. bombardovací skupina prošla během cesty

  Pro popis dalšího děje dejme prostor opět Ber-

  nie Layovi v jeho hlášení pro velitele 100. bombar-

  dovací skupiny, Col. Neilu B. „Chick“ Hardingovi,

  jehož hlavní část uvádíme v plném znění:

  HISTORIE

  INFO Eduard

  19

  Srpen 2024

• Page 21

  k životně důležitému cíli, jenž skupina i přes prudké

  a dlouhotrvající útoky nepřátelských stíhačů přesně

  bombardovala.

  2. Shrnutí mise

  Když 100. skupina v 10:08 hodin a ve výšce 17 000

  stop překročila jižně od Haagu pobřeží Holandska,

  měl jsem ke sledování děje dobrý výhled, protože

  jsem byl co-pilotem vedoucího letounu posledního

  elementu horní squadrony. Skupina měla všech

  svých jednadvacet B-17 srovnaných těsně u sebe

  a byla v dobré vzdálenosti od 95. skupiny, která letě-

  la před námi ve výšce 18 000 stop.

  Byli jsme poslední a nejnižší ze sedmi skupin 4. le-

  tecké divize (pozn. orig.: 4th Air Division), které byly

  vidět vpředu na jihovýchodním kurzu a v jasném

  slunečním světle tvořily dlouhý, volně propojený

  řetěz - příliš dlouhý, zdálo se. Široké mezery odd-

  ělovaly tři bojová křídla (pozn. orig.: combat wings).

  Když jsem tam seděl, v zadním elementu tohoto

  mnohakilometrového průvodu a měřil vzdálenost

  k vedoucí skupině vpředu, měl jsem předtuchu,

  která může padnout na posledního muže probíha-

  jícího špalírem lemovaným bodáky. A ta předtucha

  byla oprávněná.

  V 10:17 hodin poblíž Woensdrechtu jsem v naší blíz-

  kosti spatřil první lehký a nepřesný ak. O několik

  minut později, přibližně v 10:25 hodin, se na úrovni

  jedné hodiny objevily dva Fw 190, které v čelním

  útoku prosvištěly formací před námi, zasáhly dvě od

  B-17 95. skupiny do křídel a v půlvýkrutech zmizely

  pod námi. Z obou B-17 se okamžitě vyvalil dým, ale

  udržovaly své pozice ve formaci. Jakmile nás v závě-

  ru útoku stíhačky vysokou rychlostí míjely, ozvaly se

  zbraně naší skupiny. Kokpit naplnil štiplavý zápach

  spáleného střelného prachu, a B-17 se zachvěla pod

  zpětným rázem kulometů z přídě a ze spodní věže.

  Ještě než se letouny ztratily z dohledu, jsem viděl

  odlétávající kusy z křídla jedné ze stíhaček.

  Byl to začátek něčeho… členové osádky tušili blížící

  se potíže. Na způsobu, jakým se ty dvě stíhačky ry-

  chle přiblížily, přímo ze stoupání bez jakýchkoli

  příprav, bylo něco zoufalého. Na vteřinu byl inter-

  com zaměstnán poznámkami jako: „Napumpujte

  do nich olovo“... „krátké dávky“... „neplýtvejte stře-

  livem“... Za chvíli jich bude víc“…

  O tři minuty později střelci hlásili stíhačky stoupa-

  jící ze všech stran, jednotlivě i ve dvojicích, Fw 190

  i Me 109. Tohle byl můj teprve čtvrtý nálet, ale

  z toho, co jsem viděl na své straně, to vypadalo na

  příliš mnoho stíhaček, než bylo zdrávo. Následoval

  koordinovaný útok, kdy čelně útočící stíhači přilétali

  mírně shora, ti na 9. a 3. hodině se blížili přibližně

  ze stejné výškové úrovně a útočníci zezadu mírně

  odspodu. Pálily všechny zbraně z každé B-17 naší

  skupiny a 95. skupiny a náš kousek oblohy křižovaly

  stopovky, které se potkávaly s kouřem z časo-

  vaných kanónových granátů, které prýštily z křídel

  skopčáckých jednomístných letounů. Odhaduji,

  že na 75 % byla naše palba nepřesná a šla za cíl –

  zejména z ručně ovládaných zbraní. Přesto však

  v tomto střetu obě strany utrpěly ztráty: dvě B-17

  z naší spodní squadrony a jedna z 95. skupiny

  vypadly v plamenech z formace, jejich osádky

  vyskakovaly a několik stíhaček zamířilo k zemi

  v plamenech nebo se jejich piloti houpali pod špina-

  vě žlutými vrchlíky padáků. Velitel naší skupiny,

  major John Kidd, nás kvůli vzájemné ochraně

  přitáhl blíž k 95. skupině.

  Věděl jsem, že už jsme se už dostali do vlastního

  boje. Nevěděl jsem však, že ten skutečný vrchol,

  anšlus 20mm granátů Luftwaffe, ještě nezačal. První

  vlna individuálních útoků německých stíhaček se

  námi prolnula během několika minut. Podobné

  to mělo být až k cíli. Následný děj byl tak rychlý

  a rozmanitý, že ho nedokážu chronologicky popsat.

  Místo toho se pokusím o útržkovitou zprávu o pod-

  statných detailech, při jejichž vzpomínání mám ještě

  teď sucho v ústech a nepříjemný pocit v žaludku. Byl

  to neskutečný pohled a překonal veškeré představy.

  V 10:41 hodin nad Eupenem jsem se po krátké

  přestávce podíval z okénka druhého pilota a uviděl

  jsem dvě perutě, dvanáct Me 109 a jedenáct Fw 190,

  jak stoupají souběžně s námi. První skupina dosáh-

  la naší úrovně a pokračovala dopředu, aby na nás

  zatočila, a druhá byla nedaleko za ní. Několik tisíc

  stop pod námi bylo mnoho dalších stíhaček, s nosy

  zdviženými k maximálnímu stoupání. Přes intercom

  přicházely zprávy o stejném počtu nepřátelských le-

  tounů na druhé straně. Poprvé jsem si všiml Me 110,

  který seděl mimo dosah našich zbraní vpravo od

  nás. Měl s námi zůstat až k cíli, zřejmě aby hlásil naši

  pozici čerstvým jednotkám, které na nás čekaly dole,

  podél naší cesty. Při pohledu na všechny ty stíhačky

  jsem měl jasný pocit, že jsme v pasti – že skopčáci

  dostali tip, nebo alespoň uhodli náš cíl a čekají na

  nás. Žádné P-47 nebyly vidět. Životaschopnost

  100. skupiny se najednou zdála být velmi malá, pro-

  tože bylo patrné, že stíhači míjejí skupiny vpředu,

  s výjimkou 95., aby se soustředili na nás.

  Dvanáctičlenná skupina Me 109 se ve dvojicích

  a čtveřicích stočila svými žlutými čumáky do

  širokého oblouku a hlavní představení začalo.

  Nad naším pravým křídlem proplul zářící stříbrný

  objekt. Poznal jsem, že to jsou hlavní únikové dveře.

  O několik vteřin později se skrz formaci řítil tmavý

  objekt, který jen těsně minul několik vrtulí. Byl to

  člověk, který si tiskl kolena k hlavě a otáčel se jako

  skokan při trojitém saltu. Neviděl jsem, že by se mu

  otevřel padák.

  HISTORIE

  INFO Eduard20

  Srpen 2024

• Page 22

  B-17 vybočila z formace doprava a udržovala výšku.

  Ve zlomku vteřiny se ztratila v zářivém výbuchu,

  z něhož zbyly jen čtyři malé ohnivé koule, palivové

  nádrže, které při pádu k zemi pojídaly sami sebe.

  Náš letoun byl ohrožován všemožnými troskami,

  nouzovými poklopy, výstupními dveřmi, předčasně

  otevřenými padáky, těly a různými úlomky B-17

  a německých stíhaček, které se kolem nás prosme-

  kávaly.

  Viděl jsem, jak kousek pod námi vybuchly dvě

  stíhačky a zmizely v oranžových plamenech, pak

  několik B-17 padajících všemi možnými způsoby,

  od hořících motorů až po ustřelené řídicí plochy, jak

  se dolů snášely přátelské i nepřátelské padáky a jak

  na zeleném koberci daleko za námi četné pohřeb-

  ní sloupy kouře, stoupající z padlých bojovníků,

  značkovaly naši trasu.

  Letěli jsme dál skrz rozbrázděnou stopu zoufalé

  letecké bitvy, kde rozpadající se letadla byla už běž-

  nou věcí a 60 padáků najednou ve vzduchu sotva

  stálo za druhý pohled.

  Pozoroval jsem B-17, jak se pomalu otáčí doprava

  a její kokpit se mění v masu plamenů. Druhý pilot

  vylezl z okénka, jednou rukou se přidržoval, natáhl

  se zpět pro padák, připnul si ho, pustil se a nechal se

  proudem vzduchu mrštit na stabilizátor výškovky.

  Myslím, že ho náraz zabil. Padák se mu neotevřel.

  Deset minut, dvacet minut, třicet minut a stále žád-

  né polevení v útocích. Stíhači se seřadili jako fronta

  na chleba a dali nám to sežrat. Každou vteřinou se

  objevil kanonový náboj. S minutami přibývajícími

  k první hodině se napětí z toho, že jsme jen kachna-

  mi na rybníku, stávalo téměř nesnesitelným.

  Naše B-17 se neustále otřásala střelbou půlpal-

  cových kulometů. Vzduch uvnitř byl těžký kouřem.

  V kokpitu byla zima, ale když jsem se podíval

  na poručíka Thomase Murphyho, pilota, a to do-

  brého, z čela se mu i přes kyslíkovou masku řinul

  pot. Na chvíli mi předal řízení. Byla to požehnaná

  úleva, soustředit se na držení pozice ve formaci,

  místo abych sledoval ty nekončící přívaly stíhaček.

  Na stíhačky se najednou dalo zapomenout. Pak se

  mi stopu nad hlavou rozštěkala dvojčata kulometů

  z horní věže a realisticky napodobovala výbuchy

  kanónových střel v kokpitu, zatímco já jsem ještě

  věrněji napodoboval člověka, který vyskočil šest pal-

  ců nad své sedadlo.

  Jedna B-17 od 95. skupiny s hořícími nádržemi na

  konci pravého křídla klesla asi 200 stop nad naše

  pravé křídlo a zůstala tam, zatímco 7 členů osádky

  postupně vyskakovalo. Čtyři vyskočili z pumovnice

  a zatím neotvírali padáky, jeden se vyhoupl z přídě,

  předčasně otevřel padák a málem narazil do kor-

  midel. Další vyskočil oknem levého bočního ku-

  lometu a pozdržel otevření padáku na bezpečnou

  dobu. Zadní střelec vyskočil svým únikovým pok-

  lopem a zřejmě zatáhl za trhací šňůru dříve, než se

  dostal z letadla. Padák se mu otevřel okamžitě, jen

  těsně minul ocas a trhl s ním tak silně, že se mu vy-

  zuly obě boty. Visel bezvládně v postroji, zatímco

  ostatní po otevření padáků okamžitě jevili známky

  života a upravovali se v postrojích. B-17 pak padla

  do spirály a neviděl jsem, že by vyskakovali piloti.

  Letoun jsem spatřil těsně předtím, než mi zmizel

  z dohledu, několik tisíc stop pod námi, s pravým

  křídlem v podobě souvislého žlutého plamene.

  Poté, co jsme byli po dobu jedné celé hodiny pod

  neustálým útokem, se zdálo být jisté, že 100. sku-

  pině hrozí zkáza. Sedm letounů naší skupiny bylo

  sestřeleno, obloha byla stále poseta stoupajícími

  stíhačkami a bylo teprve 11:20 hodin, přičemž do

  cíle zbývalo ještě 35 minut. Pochybuji, že si někdo

  ve skupině připouštěl možnost, že bychom se dostali

  dál, aniž by naše ztráty dosáhly sta procent. Věděl

  jsem, že jsem se psychicky smířil s faktem smrti

  a počítal s tím, že je to jen otázka příští vteřiny nebo

  minuty. Na vlastní kůži jsem poznal, že člověk se

  může smířit s jistotou smrti, aniž by propadl panice.

  Palebná síla naší skupiny se snížila o 33 %, mu-

  nice docházela. Naše zadní kulomety musely

  být doplňovány z jiných střeleckých stanovišť.

  Střelci začínali být vyčerpaní a nervově zmučení

  z dlouhodobého vypětí a na všech bylo znát,

  že se něco muselo pokazit. Byli jsme pro Luffwaffe

  zaměřovacím bodem útoků a zcela jsme před-

  pokládali, že nad cílem najdeme zbytek toho, co pro

  nás bylo připraveno.

  Taktika stíhačů byla brilantní. Ti zpředu útočili

  na spodní a vedoucí, zatímco útočníci zezadu šli

  po horní squadroně. Způsob jejich útoků ukazoval,

  že někteří piloti jsou staří mazáci, jiní amatéři

  a že všichni docela určitě vědí, kam letíme, a jsou

  inspirováni fanatickým odhodláním zastavit nás

  dřív, než tam dorazíme. Staří mazáci se při čel-

  ních útocích přibližovali nápadně pomaleji, zřejmě

  s přiškrceným motorem, a dosahovali větší přesno-

  sti než ti, kteří se skrze nás prodírali s rozmachem.

  Stříleli na vzdálenost 500 a více yardů a mnohdy

  se zdálo, že dokázali načasovat své údery tak, aby

  zastihli střelce z horních a spodních věží zapojené

  do útoků zezadu a ze stran. Méně zkušení pilo-

  ti naopak drželi útoky na 250 yardů a méně, aby

  dosáhli zásahů a odhalovali se našim střelcům,

  když uhýbali z útoku. Stříleli dlouhými dávkami

  po 20 sekundách a v některých případech skutečně

  vytahovali vzhůru, místo toho, aby zmizeli dolů

  a pryč. Několik pilotů Fw 190 předvedlo prvotříd-

  ní střelbu s předstihem při bočních útocích pro-

  ti horní skupině a poté při odpoutání se z útoku

  při bočním náklonu dosáhli na spodní skupinu,

  HISTORIE

  INFO Eduard

  21

  Srpen 2024

• Page 23

  přičemž v zatáčce drželi příď letounu zvednutou,

  aby prodloužili dobu, po kterou byla formace v je-

  jich zaměřovači.

  Pozoroval jsem něco, o čem se domnívám, že to

  byl pokus o bombardování vzduch-vzduch, ačkoli

  jsem svržené bomby neviděl. Na úrovni naší výšky

  se stranou od nás najednou objevila skvrna 75 až 100

  šedobílých výbuchů, menších než výbuchy aku.

  Jedna B-17 vypadla v plamenech a vysunula pod-

  vozek, zatímco osádka vyskakovala. Těsně nad ní

  kroužily tři Me 109, ovšem neútočily, evidentně

  se ujišťovaly, že v letounu nezůstal nikdo, kdo by

  se pokusil dostat domů. Viděl jsem, jak skopčácké

  stíhačky střílely na B-17, z níž se osádka zachraňova-

  la, ale zároveň tato B-17 opětovala palbu.

  Poblíž IP (pozn. Initial Point, bod zahájení

  zaměřování cíle), v 11:50 hodin, hodinu a půl po

  prvním z nejméně 200 individuálních stíhacích

  útoků, tlak polevil, ačkoli nepřátelé zůstali v blíz-

  kosti. V 11:54 hodin jsme se na IP otočili se čtrnác-

  ti B-17, které zůstaly ve skupině, z nichž dvě byly

  těžce poškozené. Ty se brzy po bombardování cíle

  odpoutaly a zamířily do Švýcarska. Jedné z nich,

  letounu „042“, s plukovníkem Williamem a Kenne-

  dym na pozici zadního střelce, hořel motor č. 4, ale

  letoun byl stále ovladatelný. Major William Veal,

  velitel horní squadrony, dostal těsně před zahájením

  zaměřování cíle zásah kanonovou střelou do svého

  motoru č. 3 a nad cíl pokračoval s vrtulí v praporu.

  Počasí nad cílem, stejně jako po celou cestu

  k němu, bylo ideální. Flak byl zanedbatelný. Skupi-

  na odhodila své bomby podle vedoucího. Když jsme

  se otočili a zamířili k Alpám, zažil jsem chmurné

  zadostiučinění, když jsem viděl, jak z výroben Me

  109 stoupá přímo vzhůru obdélníkový sloup dýmu,

  s pouze jedním výbuchem ve městě Regensburg.

  Zbytek cesty byl výrazně jiný. Ještě několik stíhaček

  do nás klovlo cestou k Alpám a z nějakého města

  v Brennerském průsmyku vyskočil osamocený vý-

  buch marného aku. Plukovník LeMay, který se

  o nás po celou cestu dobře staral, zakroužil s celou

  divizí nad Gardským jezerem, dost dlouho na to,

  aby dal poškozeným loudavcům šanci připojit se

  k rodině, a poté jsme za soustavného klesání zamířili

  ke Středozemnímu moři. Asi 25 stíhačů, spatřených

  na zemi u Verony, zůstalo na zemi. Nebezpečí nu-

  ceného přistání na moři, když jsme se už s nedo-

  statkem paliva přiblížili k Bone, a dokonce pohled

  na jednu další B-17 klesající k hladině, se zdály

  být banálními záležitostmi po ukrutné zkušenos-

  ti dlouhé cesty přes severní Německo. Tam jsme

  se cítili jako muži, kteří už nečekají, že uvidí další

  západ slunce.

  V 18:15 hodin, když se u všech palivových nádržích

  mého letounu rozsvítila červená světla, sedm B-17

  ze skupiny, které byly stále ve formaci, zakroužilo

  nad Bertoux a v oblacích prachu přistálo. Naše osád-

  ka byla bez škrábnutí. Jediným poškozením letounu

  byla trocha děr kolem ocasu od aku a 20mm střel.

  Spali jsme na tvrdé zemi pod křídly naší B-17, ale ta

  dobrá země byla měkčí než hedvábný polštář.

  Piccadilly Lily po přistání na základně Telergma v Alžíru, po útoku

  na továrny Messerschmittu v Regensburgu, během Shuttle misi 17. 8. 1943.

  HISTORIE

  INFO Eduard22

  Srpen 2024

• Page 24

  Krátce po regensburské misi

  Lt. Col. Lay 100th BG opustil.

  V rámci jeho přípravy násle-

  dovaly ještě další úkoly, po

  kterých byl odeslán zpět do

  USA, aby se tam na konci úno-

  ra 1944 ujal nově vznikající

  487th BG. To je však už jiný

  příběh, který si necháme do

  druhého dílu článku.

  Na Piccadilly Lily Bernie Lay nezapomněl. Tím

  spíše, když se dozvěděl, že byla 8. října 1943 při

  misi na Brémy sestřelena. Jeho pilot z mise na

  Regensburg, Capt. Thomas E. Murphy, o necelé

  dva měsíce před tím, při tom zahynul. Lily i Capt.

  Murphy se stali jedním z ústředních letounů

  Layovy další knihy a následně ikonického filmu

  „Twelve O‘Clock High“. Ale i o tom si povíme příště.

  (pokračování)

  Osádka Capt. Thomase E. Murphyho a Piccadilly Lily v severní Africe poté,

  co jako zázrakem přežili regensburskou misi. Lt. Col. Bernie Lay stojí druhý

  zleva, Thomas Murphy uprostřed.

  Lt. Col. Bernie Lay na základně Lavenham, 15. srpna 1944, dva dny před misí

  na Regensburg. Letoun za ním je British Airspeed AS.10 ‘Oxford’. (foto: Ivo de Jong).

  Zdroje:

  - US Air Force Research Agency, Maxwell, Alabama

  - National Archives and Record Administration, College Park, MD

  - 100th Bomb Group Foundation Archives

  - Lt Col Beirne Lay Jr. and the 100th Bomb Group Connection, Michael Faley - 100th Bomb Group Historian

  - Findagrave, Wikipedia

  - Century Bombers, Richard LeStrange, 1997

  - The Story of the Century, John R. Nilsson, 1946

  Fotografie, u kterých není uveden zdroj, pocházejí z archivu 100th BGF a archivu autora.

  HISTORIE

  INFO Eduard

  23

  Srpen 2024

• Page 25

• Page 26

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

  www.eduard.com/bfc

• Letecká vojna na Ukrajine - Mínus jeden Su-57

  V tomto pokračovaní budeme sledovať obdobie od 1. 6. do 30. 6. Obe strany sa v ňom pripravovali na očakávané zaradenie stíhačiek F-16 do výzbroje ukrajinských vzdušných síl. Ukrajinská strana pokračovala v čistení priestoru pre ne a zameriavala sa na ruské letiská, radary a systémy protivzdušnej obrany. Na jednom letisku sa pri tom podarilo zasiahnuť aj najnovšiu ruskú stíhačku Su-57. Rusko sa tiež snažilo masívne útočiť na ukrajinské letiská, na ktorých očakáva nasadenie F-16.

  Miro Barič

  Mínus jeden Su-57

  Začneme rovno rekapituláciou ukrajinských

  útokov. V noci zo stredy 5. 6. na štvrtok 6. 6.

  bola ukrajinskými dronmi napadnutá rafinéria

  Novošachtinskyj v ruskej Rostovskej oblasti.

  Po zásahu v nej vypukol rozsiahly požiar. Ra-

  finérii nepomohlo ani to, že okolo jej objektov

  vybudovali akúsi protidronovú ochranu v podo-

  be kovových klietok a sietí.

  V sobotu 8. 6. sa ukrajinské drony prvýkrát

  objavili nad Severným Osetskom. Ich cieľom

  bola letecká základňa Mozdok, z ktorej ope-

  rujú stroje Tu-22M3 a MiG-31K. Letisko sa na-

  chádza viac ako 700 km od frontovej línie na

  Ukrajine. Ruské úrady najprv oznámili, že tri

  útočiace drony boli zostrelené a ku žiadnym

  škodám nedošlo. Na sociálnych sieťach potom

  ukázali fotky trosiek ukrajinských bezpilot-

  ných prostriedkov. Z nich ale vyplýva, že úto-

  čilo najmenej šesť dronov (toľko motorov je na

  fotkách). Šéf Severoosetskej republiky Sergej

  Menjajlo neskôr priznal, že došlo k drobným

  škodám a požiarom. Podrobnosti však nie sú

  známe. Satelitné snímky z 12. 6. zachytili stopy

  po požiaroch, ktoré pravdepodobne spôsobili

  dopady dronov. Horelo však ďaleko od odstav-

  ných plôch pre lietadlá. Tie boli na satelitných

  záberoch prázdne – Rusi svoje lietadlá po

  ukrajinskom útoku evakuovali.

  Drahá korisť

  V ten istý deň, 8. 6., zaútočili ukrajinské dro-

  ny aj na základňu Achtubinsk v ruskom Astra-

  chanskom kraji, ktorá leží 600 km od frontovej

  línie. Tam sa im podaril husársky kúsok, keď

  črepinami poškodili najmodernejšiu ruskú

  stíhačku Suchoj Su-57. V Achtubinsku sídli

  929. štátne letecko-výskumné stredisko

  V. P. Čkalova a stroje Su-57 tam prechádzali

  testami. Stáli na ploche bez akéhokoľvek krytu.

  Na satelitných záberoch vidno pri jednom

  Su-57 dva krátery a spálené plochy po dopade

  dronov. Sú len pár metrov od lietadla a aj ruské

  telegramové kanály priznali, že bolo zasiahnu-

  té črepinami. Až po podrobnej prehliadke malo

  byť jasné, či je vôbec opraviteľné, alebo je na-

  toľko poškodené, že ho treba vyradiť. Ukrajin-

  ská vojenská rozviedka HUR uviedla, že zasi-

  ahnutý bol aj ďalší Su-57, ten však utrpel iba

  mierne škody, ktoré boli opraviteľné na mieste.

  Nasledujúci deň, nedeľa 9. 6., predstavoval

  prvenstvo pre ukrajinské vzdušné sily, Tie totiž

  prvýkrát zaútočili na ruské územie pomocou

  pilotovaných lietadiel. Zasiahnutá bola budo-

  va ruského veliteľstva v Belgorode. Je prav-

  depodobné, že pri tom bola použitá západná

  navádzaná munícia. Obmedzenia na jej použitie

  aj na ruskom území uvoľnili viaceré štáty krát-

  ko predtým v reakcii na ruské útoky proti ukra-

  jinskej Charkovskej oblasti.

  Pokračovali aj útoky na ruské prostriedky

  protivzdušnej obrany. V pondelok 10. 6. boli na

  okupovanom kryme zasiahnuté dva systémy

  S-300 v Jevpatorii a na polostrove Tarchankut

  V tomto pokračovaní budeme sledovať obdobie od 1. 6. do 30. 6. Obe strany sa v ňom

  pripravovali na očakávané zaradenie stíhačiek F-16 do výzbroje ukrajinských vzdušných

  síl. Ukrajinská strana pokračovala v čistení priestoru pre ne a zameriavala sa na ruské

  letiská, radary a systémy protivzdušnej obrany. Na jednom letisku sa pri tom podarilo

  zasiahnuť aj najnovšiu ruskú stíhačku Su-57. Rusko sa tiež snažilo masívne útočiť na

  ukrajinské letiská, na ktorých očakáva nasadenie F-16.

  Ukrajinský Su-27.

  Ide o repasovaný stroj

  v staršej kamufláži.

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  UKRAJINA

  INFO Eduard26

  Srpen 2024

• Page 28

  a jeden systém S-400 v Džankoj. V utorok 11. 6.

  zas boli zasiahnuté dva radary – jeden systé-

  mu S-300 a jeden systému S-400 – v Belbeku,

  taktiež na okupovanom Kryme.

  V noci na piatok 14. 6. sa terčom útoku

  najmenej 70 ukrajinských dronov stalo le-

  tisko Morozovsk v Rostovskej oblasti na juhu

  Ruska. Táto strategicky dôležitá základňa

  je domovom lietadiel Su-34 a útoku čelila už

  v apríli 2024. Aj tentoraz ruská strana tvrdila,

  že všetky ukrajinské drony zachytila a zostre-

  lila. Obyvatelia Morovozska však zaznamenali

  výbuchy a požiare a satelitné snímky po útoku

  odhalili, že bol poškodený hangár a v ňom dve

  lietadlá Su-34, ktoré vidno cez diery v streche.

  Neďaleko hangára je vidno spálené miesta

  a stopy po rozliatom palive na odstavnej ploche.

  Je možné, že tam bolo poškodené ďalšie lieta-

  dlo, ktoré odtiahli ešte pred preletom satelitu.

  Počas tohto masového útoku bolo zasiahnu-

  té aj školiace stredisko protivzdušnej obrany

  v Jejsku na ruskej strane Azovského mora.

  Na základni bola jedna budova úplne zničená

  a druhá poškodená. Podľa ukrajinských zdro-

  jov mohol byť v zničenej budove sklad irán-

  skych dronov Shahed-136, ktoré Rusi používajú

  na útoky proti ukrajinským mestám. Malo ich

  byť zničených až 120. V Krasnodarskom kraji

  boli zároveň zasiahnuté aj štyri rafinérie.

  S-500 nepomohol

  V reakcii na útoky proti ruskej protivzdušnej

  obrane presunuli v prvej polovici sledovaného

  obdobia na okupovaný Krym najnovší systém

  S-500 Triumfator. Jeho bojový debut však ab-

  solútne nevyšiel. V nedeľu 23. 6. sa cieľom úto-

  ku rakiet ATACMS stal vesmírny komunikačný

  komplex NIP-16 v dedine Vitino pri Jevpatorii.

  Vybudovali ho ešte v roku 1958 počas ZSSR

  a slúžil pre sovietsky vesmírny program. Rusi

  sa ho zmocnili po okupácii Krymu a používajú

  ho na komunikáciu s vojenskými satelitmi.

  Tie slúžia na odhaľovanie ukrajinských ci-

  eľov a navádzanie bômb na ne. Napriek tomu,

  že komplex chránil práve systém S-500,

  najmenej štyri rakety ATACMS obranou prešli

  a vesmírnu komunikačnú stanicu NIP-16 zasi-

  ahli.

  V rovnaký deň došlo ku tragédii na pláži

  pri Sevastopole. Do davu dovolenkárov tam

  dopadli časti rakety. Podľa oficiálnych správ

  zahynulo päť ľudí, z toho tri deti a okolo 120

  bolo zranených. Ruské úrady obvinili Ukrajinu,

  že cielila priamo na civilistov na pláži a USA

  z toho, že do rakety ATACMS zadali súradnice

  pláže. Obe tvrdenia sú pochybné. Ak by raketa

  ATACMS s kazetovou muníciou naozaj mierila

  priamo na dovolenkárov, bolo by obetí oveľa

  viac. To, napokon, spochybnili aj sami Rusi, keď

  uviedli, že rakety ATACMS zostrelili a na pláž

  fopadla len časť trosiek jednej z nich.

  Na ruských sociálnych sieťach sa tiež obja-

  vili fotky, podľa ktorých dopadli na pláž úlom-

  ky rakety ruskej protivzdušnej obrany. Incident

  navyše poukázal na fakt, že Rusi umiestňujú

  radary i odpaľovacie zariadenia v blízkosti plá-

  ži a to zvyšuje riziko pre dovolenkárov.

  V piatok 28. 6. čelila útoku samotná batéria

  S-500. Podľa ukrajinskej strany dopadla na

  jej pozície pri letisku Džankoj raketa ATACMS

  a zničila radar ruského systému. Satelit zazna-

  menal na mieste, kde bola batéria rozmiestne-

  ná, silný požiar. Táto informácia však ostala

  nepotvrdená.

  Ruské straty vo vzduchu

  Rovnako bez potvrdenia ostal zostrel rus-

  kého Su-25 v Doneckej oblasti v ten istý deň.

  Ukrajinská národná garda ho zachytila na ne-

  ostrom videu, na ktorom vidieť obláčik dymu po

  Základňa Achtubinsk po ukrajinskom útoku 8. 6. Na satelitnej snímke spoločnosti

  Maxar vidno tri Su-57 a celkom dole je na ploche namaľovaná silueta lietadla na

  zmätenie dronov.

  Bombardér Tu-22M3 na ilustračnej snímke ruského ministerstva obrany.

  Rovnaký typ bol umiestnený na základni Mozdok.

  Detail na poškodený Su-57. Vľavo od neho vpredu i vzadu sú stopy po výbuchoch

  dronov. Je tiež vidno, že nad lietadlom začali tesne pred útokom stavať prístrešok.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  27

  Srpen 2024

• Page 29

  zásahu lietadla. Prípadné potvrdenie zostrelu

  však môže prísť omnoho neskôr. Takto boli

  7. 6. 2024 prvýkrát zverejnené fotografie vraku

  Su-25SM s označením RF-91968 a s trupovým

  číslom „modrá 09“. Ten bol zrejme zostrelený

  už v roku 2022 v Chersonskej oblasti a pilot

  sa z neho katapultoval. Ruskí vojaci našli jeho

  vrak až teraz a tak sa na svetlo sveta dostali

  jeho fotky a tým aj potvrdenie zostrelu.

  Potvrdené sú dve ruské straty vo vzduchu

  počas sledovaného obdobia. K prvej došlo

  v utorok 11. 6. v Severnom Osetsku. Počas

  cvičného letu v horskom údolí v regióne Alagir

  sa tam zrútil stroj Su-34. Obaja piloti zahynuli.

  Oficiálne bola príčinou technická závada (ku

  ktorej mohla prispieť nedostatočná údržba

  počas vojny), no objavili sa aj rôzne iné špe-

  kulácie.

  V piatok 21. 6. bol počas masívneho ukrajin-

  ského dronového útoku zničený vrtuľník Ka-

  mov Ka-29 ruského námorného letectva. Stalo

  sa tak nad Čiernym morom pri Anape v Krasno-

  darskom kraji. Všetci štyria členovia posádky

  prišli o život. Podľa viacerých ruských zdrojov

  ich omylom trafila raketa z ruského systému

  Pancir, ktorý zasahoval proti ukrajinským dro-

  nom. Je však možné aj to, že Ka-29 bol na misii

  proti ukrajinským námorným dronom a tie ho

  zasiahli protilietadlovou raketou. O tom, že ich

  začali nosiť, sme informovali v predchádzajú-

  cej časti.

  Ukrajinské straty

  Na ukrajinskej strane nedošlo v sledovanom

  období vo vzduchu k žiadnym stratám. No aj

  ukrajinské letiská boli opakovane pod ruskou

  paľbou a došlo na nich k zásahom viacerých

  strojov. Ako prvé sa v júni stalo cieľom civilné

  letisko v Odese. V stredu 5. 6. boli zverejnené

  fotografie zachytávajúce zničené súkromné

  Trosky Su-25SM s označením RF-91968 a s trupovým číslom „modrá 09“, ktorý bol zostrelený zrejme už v roku

  2022, ale vrak sa našiel až teraz.

  UKRAJINA

  INFO Eduard28

  Srpen 2024

• Page 30

  akrobatické lietadlá Su-31M s registráciou UR-

  -TOP a Extra EA300SC s registráciou UR

  -

  WIN.

  V zasiahnutom hangári bolo poškodené aj ul-

  traľahké lietadlo Aeroprakt A-22 Foxbat.

  Vzápätí bolo vo štvrtok 6. 6. zverejnené video,

  ktoré zachytáva útok samovražedného dronu

  Lancet na ukrajinský Su-25 na letisku Kryvyj

  Rih v Dnipropetrovskej oblasti. V pondelok 10. 6.

  bol na základni Myrhorod v Poltavskej oblas-

  ti pri ruskom raketovom útoku zničený Su-27,

  pravdepodobne v dvojmiestnej verzii UB. V ten

  istý deň, 10. 6., sa Kryvyj Rih opäť stal terčom

  útoku Lancetu, ktorý na ňom zničil ďalší Su-25.

  Ani v jednom z týchto prípadov nie je jasné, či

  išlo o operačné lietadlá, odstavené vyradené

  stroje, alebo makety. Na základni Kryvyj Rih

  bolo napríklad používanie verne zhotovených

  makiet v úlohe návnad pre ruské drony zdoku-

  mentované už v novembri 2023.

  Hoci k stretom prúdových lietadiel takmer

  nedochádza a v sledovanom období nebol za-

  znamenaný žiadny takýto incident, o to inten-

  zívnejšie sú boje medzi ukrajinskými vrtuľový-

  mi lietadlami a ruskými prieskumnými dronmi,

  o ktorých sme už tiež informovali. Súboje pri-

  pomínajúce prvú svetovú vojnu boli zachytené

  na viacerých videách a objavili sa aj fotografie

  dokumentujúce úspechy posádky na boku tru-

  pu lietadla Jak-52. Ide o primitívnu, no veľmi

  účinnú taktiku. Pilot cvičného lietadla sa čo

  najviac priblíži ku dronu a druhý člen posádky

  ho zo zadného kokpitu zostrelí guľometom.

  Mirage na pomoc

  Na oslavách 80. výročia vylodenia v Nor-

  mandii francúzsky prezident Emmanuel Ma-

  cron oznámil, že Ukrajina dostane stíhačky

  Mirage 2000. Malo by ísť o verziu 5F, ktorá

  vstúpila do služby vo francúzskom letectve

  v roku 2000. Má nový kokpit, v ktorom väčšinu

  prístrojov nahradilo niekoľko veľkých disple-

  jov, vylepšený radar a možnosť nosiť zameria-

  vacie kontajnery. Táto verzia je optimalizovaná

  na boj proti vzdušným cieľom, proti ktorým

  nosí rakety MICA s dosahom 60 až 80 km. Môže

  však nosiť aj zbrane proti pozemným cieľom,

  ktoré už Ukrajina používa – strely SCALP

  -

  EG

  (Storm Shadow) a navádzané bomby Hammer.

  Školiace stredisko v Jejsku na satelitných snímkach

  spoločnosti Planet Labs - hore pred a dole po ukra

  -

  jinskom útoku. Budova vľavo dostala zásah v hornej

  časti, sklad vpravo bol úplne zničený.

  Ruská základňa Morozovsk po tom, čo na ňu 14. 6. zaútočilo vyše 70 ukrajinských dronov.

  Snímku urobila spoločnosť Planet Labs.

  Detail hangára s rozbitou strechou, cez ktorú vidno

  dvojicu Su-34.

  Dole pod zasiahnutým hangárom vidno na ploche veľ

  -

  kú škvrnu vytečeného paliva, ktorá môže pochádzať

  z ďalšieho poškodeného lietadla.

  Hangár civilného letiska v ukrajinskej Odese,

  v ktorom boli zničené dve súkromné akrobatické

  lietadlá a poškodený najmenej jeden ultralight.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  29

  Srpen 2024

• Page 31

  Zatiaľ nie je známe, koľko strojov Paríž

  Kyjevu poskytne. Francúzske letectvo má vo

  výzbroji necelých 30 kusov Mirage 2000-5F

  a ďalšie má uložené v rezerve. Portál The

  War Zone špekuluje aj o tom, či sa Francúz-

  sko nebude snažiť získať späť stíhačky, ktoré

  v minulosti vyviezlo do iných krajín. Napríklad

  Grécko naznačilo, že sa bude chcieť svojich Mi-

  rage 2000-5 zbaviť, pretože nedávno objedna-

  lo nové lietadlá F-35. Ukrajinskí piloti by sa na

  francúzske stíhačky mali preškoliť v priebehu

  12 mesiacov.

  Mirage 2000 sú však zatiaľ len hudbou bud-

  úcnosti a aj dodávky F-16 sa ešte nezačali, hoci

  sú na spadnutie. Jedinými stíhačkami, ktoré

  Ukrajina dostala od spojencov, tak stále ostá-

  vajú stroje MiG-29 dodané z Poľska a Sloven-

  ska. Na konci sledovaného obdobia sa objavila

  vôbec prvá fotografia, ktorá zachytáva ex-slo-

  venský stroj aj s trupovým číslom. Doteraz boli

  na všetkých záberoch retušované.

  Ide o dvojmiestny stroj MiG-29UBS, ktorý

  v slovenskom letectve niesol číslo 1303. Pone-

  chal si typickú kamufláž v tvare rybacej kosti

  na chrbte trupu. Pôvodné slovenské číslo bolo

  na chvoste pretreté mierne odlišným odtieňom

  sivej. Stroj má okrem žlto-modrého označenia

  aj nové číslo – biela 80. To je na boku sacích

  otvorov a v menšom prevedení aj na zvislej

  chvostovej ploche.

  Ukrajinský Su-27 s raketami HARM pri pohľade z kokpitu iného lietadla.

  Pilot ukrajinského MiG-29 ukazuje tetovanie počas

  letu.

  Ukrajinský systém protivzdušnej obrany s vyznačenými úspechmi, ktoré batéria doteraz dosiahla.

  Ukrajinský MiG-29 patriaci 40. brigáde taktického letectva.

  UKRAJINA

  INFO Eduard30

  Srpen 2024

• Page 32

  Ukrajinský Jak-52 a jeho pilot bojujúci proti dronom.

  Zábery z ruských dronov, ktoré vznikli počas súbojov s Jak-52.

  Bývalý slovenský MiG-29UBS (ex 1303) teraz nosí

  v ukrajinskom letectve číslo „biela 80“.

  Detail na symboly zostrelov na boku Jak-52. Ide o stroj s pôvodne civilným

  označením UR

  -

  ODS a s menom Aleksandra. Jeho posádka zostrelila osem dronov.

  Symboly celkom dole znamenajú, že posádka Jak-52 bola svedkom, ako bol jeden

  ruský dron zničený po zrážke s vtákom a druhý bol zničený v búrke.

  UKRAJINA

  INFO Eduard

  31

  Srpen 2024

• Page 33

• Page 34

  #82107

  BOXART STORY

  Americké letectvo během tzv. „shuttle“ misí

  s využitím základen v SSSR zasáhlo od červ-

  na do září 1944 celkem 24 strategických cílů.

  Část z nich by nebylo možné bombardovat,

  pokud by Sověti neumožnili bombardérům při-

  stát na vlastním území. První „Shuttle Mission“

  pod označením Frantic 1 byla naplánována na

  2. červen 1944. Bylo při ní nasazeno 130 bom-

  bardérů B-17 a 70 stíhacích letounů P-51 z 15th

  AF ze základen v Itálii. Jednou ze stíhacích jed-

  notek, které byly pro let na Východ určeny, byla

  325th Fighter Group „Checkertails“. Její velitel

  Col. Sluder později vzpomínal, že příprava mise

  byla přísně tajná a vědělo o ní jen pět důstojníků

  z jeho jednotky. Se stíhacími letouny Mustang

  jeho 325th FG letěla poprvé do boje 27. květ-

  na 1944, jednalo se tedy o zcela novou výzbroj.

  Navíc bylo potřeba do Sovětského svazu do-

  pravit i pozemní personál. Mechanici obdrželi

  nové uniformy a nastoupili do bombardérů B-17

  z 2nd BG. Byli přesvědčeni, že poletí do Velké Bri-

  tánie, nebo dokonce domů. Když se během letu

  dozvěděli, kam ve skutečnosti letí, řada z nich

  byla v šoku. Na palubě jednoho z bombardérů byl

  i Gen. Ira Eaker, velitel spojeneckých leteckých

  sil ve Středomoří.

  Mise z 2. června 1944 nebyla jen přeletem

  přes nepřátelské území. Jejím cílem bylo ná-

  draží v maďarském Debrecenu. Eaker kladl

  velký důraz na to, aby se stíhací doprovod držel

  blízko bombardérů, které vezly cennější ná-

  klad než obvykle. Ztracena byla jen jedna B-17,

  po zásahu flaku. Poté bombardéry přistály

  v Poltavě na Ukrajině a „Checkertail Clan“ na-

  konec po jistých navigačních potížích našel le-

  tiště Pyrjatyn ležící o něco západněji. Na místě

  na ně čekali jak Sověti, tak američtí kolegové,

  kteří připravili pozemní zabezpečení. Sovětská

  strana nedovolila odvézt fotografie ze základen

  zpět na Západ, ale Američané pár filmů propa-

  šovali. Co se týče pohostinnosti, Sověti zajis-

  tili dostatek jídla, pití i pěveckých vystoupení.

  Vojačky se ostýchaly s Američany tančit, ale

  poté, co sovětský velitel vydal dámám rozkaz

  k tanci, byla i tato část programu naplněna.

  Z americké strany se do kulturní výměny zapojil

  také stíhací pilot Bob Barkey a se svým tenorem

  slavil dost velký úspěch.

  Na 6. červen 1944 naplánovalo velení

  15th AF úder proti cílům na Balkáně ze dvou

  směrů. Na rafinérii v Ploiesti zaútočilo z Itálie

  310 Liberatorů se stíhacím doprovodem, který

  na sebe přilákal většinu stíhacích jednotek Osy

  v Rumunsku. Další nálety z italských základen

  směřovaly na Brașov, Pitești, Turnu Severin

  a také na Bělehrad v okupované Jugoslávii.

  Z východu nad Rumunsko přiletělo 104 osá-

  dek B-17 ze základny v Poltavě a 42 Mustangů

  z 352th FG. Jejich cílem bylo letiště Galați ve

  východním Rumunsku. Letiště se jim podaři-

  lo díky dobré viditelnosti zasáhnout a žádný

  z bombardérů nebyl sestřelen. Nepřátelské stí-

  hače sice osádky létajících pevností zahlédly,

  ale protivníci byli tak daleko, že si Američané

  nebyli jistí jejich identifikací. Poté se svaz vrátil

  zpět do Poltavy a po přistání se osádky dozvě-

  děly o zahájení vylodění ve Francii.

  Trochu jinou situaci zažil stíhací doprovod.

  Ve vzduchu se Američané střetli s rumunskými

  piloty Messerschmittů Bf 109 G-6 z elitní Grupul

  9 vânătoare. Američané nárokovali šest sestře-

  lených stíhacích letounů a jeden Ju 88. Jedno

  z vítězství si připsal i výše zmíněný 1/Lt.

  Barkey, jehož letoun je zobrazen na boxartu Pio-

  tra Forkasiewicze. Rumuni měli po boji pouze po-

  škozené stroje, z nichž několik nouzově přistálo.

  Podařilo se jim však sestřelit dva Mustangy.

  Lt. Donald J. MacDonald padl do zajetí a Lt. John

  D. Mumford zůstal nezvěstný. Stroj 2/Lt. Barrie

  Davise těžce poškodil zkušený rumunský stíha-

  cí letec Lt. av. Ion Dobran. Davisovi se podaři-

  lo bez překrytu kabiny a s těžce poškozenými

  ocasními plochami doletět do Mirgorodu na

  Ukrajině. Zraněný Davis byl prvním americkým

  letcem, který obdržel Purple Heart za bojovou

  misi z území SSSR. Ion Dobran byl s poškoze-

  ným strojem přinucen k nouzovému přistání,

  když se dostal pod palbu 1/Lt. Wayna Lowry-

  ho. Detaily k tomuto souboji najdete například

  v publikaci vydavatelství Osprey „Rumanian Aces

  of World War 2“ autora Dénese Bernáda.

  Operace Frantic 1 byla ukončena 11. června

  1944. Při návratu amerického svazu do Itálie

  bylo cílem rumunské letiště Focșani. První

  Shuttle Mission byla hodnocena jako velice

  úspěšná. Další mise Frantic však postupně

  přinesly problémy a bezpečnostní rizika, která

  přispěla k narůstající nedůvěře mezi západními

  Spojenci a Sovětským svazem. Přesto však po-

  kračovaly až do mise Frantic 7 v září 1944.

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  První Frantic

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard

  33

  Srpen 2024

• Page 35

  BOXART STORY #3003

  Boxart této stavebnice, jež byla vydána v roce

  2009, vytvořil náš tragicky zesnulý kamarád

  Martin Novotný. Obraz patří mezi moje oblíbené,

  líbí se mi jeho kompozice, zvolené barvy a dy-

  namika, kterou do něj Martin dostal. Vystihuje

  atmosféru bojů o Velkou Británii, tak jak si je

  asi řada z nás představuje. Messerschmitt, kte-

  rý je hlavním tématem, patřil Kommodorovi JG 2

  „Richthofen“, jímž byl Major Helmut Wick. Stroj

  je zachycen v podobě z listopadu 1940, kdy už

  denní nálety bombardérů Luftwaffe na oblast

  Anglie neprobíhaly. Zobrazená situace tedy není

  autentická, ale myslím, že to atraktivitě malby

  v ničem neubírá.

  Když pětadvacetiletý Helmut Wick zahynul

  28. listopadu 1940 v leteckém souboji, byl nej-

  mladším Kommodorem Luftwaffe a prvním

  držitelem Rytířského kříže s dubovou ratoles-

  tí, který padl v boji. Adolfu Gallandovi, veliteli

  JG 26 „Schlageter“, bylo tehdy 28 let a Werner

  Mölders, Kommodore JG 51, byl jen o rok mladší

  než Galland. Tito tři letci tehdy soutěžili o první

  příčku v počtu vzdušných vítězství dosažených

  od září 1939.

  Typická stíhací eskadra (Jagdgeschwader)

  v té době měla ve výzbroji přibližně 120 letou-

  nů a její letecký, a především pozemní personál

  tvořilo více než 2000 mužů. Vést takový vojen-

  ský útvar byla pro sotva třicetileté důstojníky

  pořádná výzva. Na pozice Kommodorů se tito

  mladí němečtí letci dostali většinou v létě 1940,

  když došlo ke generační obměně části velení

  bojových jednotek. Vystřídali důstojníky, kteří

  byli někdy i o generaci starší a mnozí z nich

  prošli boji během 1. světové války.

  Adolf Galland i Werner Mölders měli za sebou

  službu ve španělské občasné válce. Mölders

  měl z leteckých bojů ve Španělsku na kontě do-

  konce 14 vzdušných vítězství a před druhou svě-

  tovou válkou zásadním způsobem ovlivnil me-

  todiku nasazení německých stíhacích jednotek.

  Galland, ještě než se stal Kommodorem, dostal

  svou III./JG 26 na pozici nejlepší Jagdgruppe při

  doprovodech bombardérů během bitvy o Britá-

  nii. Jak na tom byl Wick?

  Do řad Luftwaffe vstoupil na počátku dub-

  na 1936 a na kariéru leteckého důstojníka se

  začal připravovat v Luftkriegsschule Dresden.

  V červenci téhož roku byl v posudku doporučen

  pro kariéru důstojníka, ale při leteckém výcvi-

  ku byl hodnocen jako průměrný v pilotáži a při

  teoretické výuce si vedl podprůměrně. Kurz

  však nedokončil. V květnu 1937 byl zařazen

  k bombardovací jednotce II./KG 254 (pozdější

  II./KG 55 „Greif“), ale již po měsíci byl poslán

  zpět do školy v Drážďanech. Ani druhý kurz se

  mu nepodařilo dokončit a úspěšně kurz absol-

  voval teprve na třetí pokus, v létě 1938. Poté

  prodělal šestitýdenní výcvik na stíhacích letou-

  nech v Jagdfliegerschule Werneuchen. Zde byl

  velmi dobře hodnocen díky své střelbě a odváž-

  nému způsobu vedení cvičných útoků.

  Konečně se dočkal zařazení ke stíhací jed-

  notce, byla to I./JG 333 (pozdější I./JG 54 „Grün-

  herz“), která během podzimu 1938 přezbrojovala

  z dvouplošníků Arado Ar 68 na Bf 109 D a podíle-

  la se na obsazení československého pohraničí.

  Helmut Wick se v listopadu 1938 dočkal pový-

  šení do hodnosti Leutnant a od 1. ledna 1939 jej

  čekalo nové služební zařazení. Stal se přísluš-

  níkem JG 133, jež byla v květnu 1939 přeznačena

  na JG 53 „Pik As“. Byl přidělen k její 1. Staffel

  a v březnu se jeho velitelem stal legendární

  Werner Mölders. Wick později s velkým res-

  pektem vzpomínal na znalosti, které mu ně-

  kolik měsíců předával jak Mölders, tak i velitel

  I. Gruppe Hptm. Lothar von Janson. Když 31. srp-

  na 1939 velitel Gruppe dokončil Wickův posudek,

  doporučil jej ke službě u I./JG 2 „Richthofen“.

  Wick během osmi měsíců u 1./JG 53 projevoval

  organizační talent a mimo vojenských a letec-

  kých témat jej nic jiného nezajímalo. Měl mimo-

  řádně dobrý zrak a při nácviku leteckého boje si

  počínal velmi chladnokrevně. Nejdříve byl tech-

  nickým důstojníkem 1. Staffel a od 15. července

  vedl školení poddůstojnických čekatelů.

  Jeho kariéra u JG 2 je poměrně dobře známa.

  Po roční službě u 3. Staffel, u níž dosáhl 22 ví-

  tězství a stal se jejím velitelem, byl jmenován

  v září 1940 do čela I. Gruppe. O šest týdnů pozdě-

  ji, 20. října, se ujal velení nad celou JG 2. Mladý

  Kommodore byl však velmi soustředěn na své

  osobní skóre v době, kdy se Luftwaffe stahovala

  z velkých denních operací proti Velké Británii.

  Sám to popsal jako nutkavou až obsedantní tou-

  hu střetnout se s nepřítelem. Ta zřejmě nakonec

  přispěla k jeho smrti 28. listopadu 1940.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Martin Novotný

  Nejmladší Kommodore

  INFO Eduard34

  Srpen 2024

• Page 36

  #84169

  BOXART STORY

  Když byla v dubnu 1943 v nizozemském Lee-

  uwarden nově založena III./JG 1, neměla snad-

  nou startovací pozici. Z bývalé III./JG 1, vyzbro-

  jené Focke-Wulfy Fw 190 A, se stala sesterská

  I./JG 11 a nová III. Gruppe byla částečně vytvo-

  řena z letců, kteří byli převeleni z jiných částí

  JG 1. Štáb a jedna Staffel III./JG 1 byly ale vytvo-

  řeny od základu nově. Jednotka byla vyzbrojena

  Messerschmitty Bf 109 G. Prvním velitelem se

  stal Maj. Karl-Heinz Leesmann (37 v., RK), který

  se ze zdravotních důvodů v předcházejících mě-

  sících nepodílel na bojových letech a svou minu-

  lou jednotku na východní frontě vedl „ze země“.

  Nemalá část nových příslušníků III./JG 1 přišla

  přímo z výcvikových útvarů. Jednotka se tedy

  v červnu a červenci musela věnovat intenziv-

  nímu nácviku bojových operací. Současně však

  začala být nasazována do boje s čtyřmotorovými

  bombardéry. Při jednom střetnutí s Američany,

  25. července 1943, byl Maj. Leesmann zabit.

  Dalším velitelem se stal Hptm. Robert Olejnik,

  jenž dosud vedl 4./JG 1 v rámci II./JG 1 (bývalá

  I./JG 3). Nový velitel dosáhl 17. srpna 1943 během

  obrany proti náletům na Regensburg a Schwein-

  furt svého 40. vítězství, když se mu podařilo se-

  střelit bombardér B-17. Ale III./JG 1 byla jednou

  z několika jednotek, které se za své chabé výko-

  ny během tohoto dne dočkaly velmi ostré kritiky

  od velitelů jiných Jagdgeschwader.

  Pod novým velitelem, jímž se stal Hptm. Fried-

  rich Eberle, se v listopadu 1943 stala z III./JG 1

  v rámci Jagdgeschwader 1 takzvanou „leichte

  Gruppe“, tedy lehkou stíhací skupinou, jejímž

  úkolem bylo napadat stíhací doprovod americ-

  kých bombardérů. To mělo usnadnit jejich kole-

  gům z I. a II./JG 1, jež byly vyzbrojeny Focke-Wul-

  fy Fw 190 A, boj s bombardovacími svazy.

  Americký stíhací doprovod, jehož dolet po-

  stupně narůstal a zvyšovala se jeho efektivita,

  byl pro německé letce vážným problémem. Ber-

  línské velení však dlouho váhalo, jak se k ame-

  rickým doprovodům postavit. Göring a jeho štáb

  chtěli stíhací jednotky maximálně soustředit na

  útoky proti čtyřmotorákům, ale odmítali své síly

  koncentrovat do jedné oblasti. Politické zadá-

  ní znělo jasně. V každé části Říše měly zůstat

  nějaké stíhací jednotky, aby neklesala morálka

  obyvatelstva.

  Na konci února 1944 bylo konečně rozhodnuto,

  že u každé stíhací divize (Jagddivision) v rámci

  I. Jagdkorpsu bude vyhrazena jedna specializo-

  vaná Jagdgruppe pro boj s americkými stíhači ve

  velkých výškách. Jednalo se o I./JG 3 (v rámci

  Jagddivision 1), II./JG 11 (JD 2) a III./JG 1 (JD 3).

  Těmto výškovým stíhacím jednotkám byl přidě-

  len název „Höhengruppen“. Byly vyzbrojeny Me-

  sserschmitty Bf 109 G-5 a G-6 se systémem GM-1

  pro krátkodobé zvýšení výkonu motoru. Od dub-

  na přednostně dostávaly modernizované stroje

  Bf 109 G-6/AS s motory DB 605 AS.

  Plnění tohoto úkolu v první polovině roku 1944

  bylo extrémně těžké. Němečtí letci čelili zkuše-

  ným americkým protivníkům, jejichž stroje svými

  výkony převyšovaly i modifikované Bf 109. Ně-

  mecké formace se občas stávaly terčem vlast-

  ního flaku. Nepřátelé dokonce do rádia sdělovali

  falešné rozkazy v němčině, které bylo občas ob-

  tížné rozlišit od pokynů vlastního velení.

  V řadách III./JG 1 v té době bojovali i zkušení

  letci, například Hptm. Lutz-Wilhelm Burkhar-

  dt (58 v., RK), Hptm. Alfred Grislawski (133 v.,

  RK

  -

  EL) a Obfw. Herbert Kaiser (68 v., RK). Ale ve-

  teráni nedávali motivovaným nováčkům prostor

  pro žádné iluze. Překvapení mladí letci se po pří-

  chodu k III./JG 1 dozvěděli: „Když ho (Američana)

  uvidíš vpravo, tak vyskoč. Když ho uvidíš vlevo,

  tak vyskoč“. Letecké boje se navíc dostávaly do

  brutální fáze a po výskoku z letounu se němečtí

  letci stávali terčem amerických stíhačů jak ve

  vzduchu, tak na zemi.

  Za prvních pět měsíců roku 1944 docílila

  III./JG 1, většinou v soubojích se stíhacím do-

  provodem, 26 vítězství, ale následkem činnosti

  nepřítele odepsala celkem 84 letounů a téměř

  70 jejích letců bylo zabito nebo zraněno. Její

  vlastní základna se opakovaně stala terčem ná-

  letu těžkých bombardérů. Velitel III./JG 1 Hptm.

  Eberle byl na konci dubna 1943 poslán k týlové

  pozemní jednotce a vystřídal jej Maj. Hartmann

  Grasser (103 v., RK

  -

  EL). Těsně před zahájením

  invaze byl Grasser jmenován do čela operačně

  výcvikové II./JG 110, což mu patrně zachránilo

  život. V první polovině června III./JG 1 opustila

  roli Höhengruppe a prošla krátkým nasazením

  v Normandii. Na toto bojiště se po pár týdnech

  vrátila a během července a srpna zde přišla

  v boji o 56 letounů a 53 letců, kteří byli zraněni,

  padli, byli zajati nebo zůstali nezvěstní. Za prv-

  ních osm měsíců roku 1944 tak III./JG 1 přišla

  přibližně o trojnásobek stavu svého leteckého

  personálu. Válku nad západní Evropou už Luft-

  waffe neměla šanci vyhrát.

  Ilustrace: Adam Tooby

  Höhengruppe

  Text: Jan Bobek

  INFO Eduard

  35

  Srpen 2024

• Page 37

  #2147

  ACES OF THE EIGHTH

  1/72

  Stavebnice amerického druhoválečného stíhacího letounu P-51D;

  edice Limited v měřítku 1/72. Markingy a plastové díly stavebnice

  nabízejí Mustangy verze D-5 s kýlem i bez kýlu a vyšší verze až do

  D-25. Obsažená zbarvení přísluší Mustangům od jednotek 8. letecké

  armády. Stavebnice obsahuje plastové díly pro dva modely.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 12

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  stránka produktu

  STAVEBNICE 08/2024

  Dual Combo

  INFO Eduard36

  Srpen 2024

• Page 38

  P-51D-5, s/n 44-13321, Maj. George Preddy Jr., 487th FS, 352nd FG, Bodney, Velká Británie, červenec 1944

  P-51D-10, 44-14221, maj. Pierce W. McKennon, 335th FS, 4th FG, Debden,

  Velká Británie, duben 1945

  George Preddy, budoucí stíhací eso s nejvyšším

  dosaženým skóre na Mustangu mezi všemi piloty,

  se narodil 5. února 1919 v Greensboro v Sever-

  ní Karolíně. Pilotní výcvik absolvoval ještě před

  válkou a v roce 1940 se třikrát pokusil o vstup do

  amerického námořnictva. Pokaždé byl odmítnut

  a na čtvrtý pokus tedy požádal o zařazení k USAAC.

  V roce 1940 byl přijat a následně absolvoval stí-

  hací výcvik. Po přidělení k 49th Pursuit Squadron

  byl vyslán do Austrálie, kde si na P-40E připsal

  během obrany Darwinu dva poškozené japonské

  letouny. V červenci 1942 byl po srážce ve vzdu-

  chu během cvičného letu zraněn a poslán zpět

  do Spojených států. Od září 1943 na něj již čekalo

  bojové nasazení v Evropě u 352nd FG, kde létal na

  Thunderboltech, zajišťujících krytí těžkých bom-

  bardérů 8th AF. V dubnu jednotka přezbrojila na

  P-51 Mustang. V červnu zachytil válečný fotograf

  letoun majora Preddyho se sedmnácti sestřely

  namalovanými na přídi letounu v podobě bílých

  křížů. Letoun měl modře natřenou příď, stejně

  jako ostatní letouny 352nd FG. Trup a křídla ještě

  nesly invazní pruhy.

  Budoucí eso druhé světové války s dvanácti se-

  střely Pierce Winningham McKennon se naro-

  dil 30. listopadu 1919 v Clarksville v Arkansasu.

  Ačkoli mu jeho zručnost ve hře na klavír vynesla

  stipendium na Arkansaské univerzitě, studia ne-

  dokončil a v roce 1941 vstoupil do USAAF s přá-

  ním stát se stíhacím pilotem. Po dvou měsících

  byl kvůli sklonům nevolnostem za letu propuš-

  těn, ale odmítl se svého snu vzdát a vstoupil do

  kanadského letectva, kde dokončil výcvik a byl

  přidělen k operační výcvikové jednotce v Evro-

  pě. Do USAAF byl znovu zařazen 22. února 1943

  v hodnosti podporučíka a byl přidělen k 335th FS,

  která v té době létala na P-47, které byly později

  nahrazeny Mustangy. Byl nejen vynikajícím pilo-

  tem, díky svému umění ve hře na klavír byl také

  oblíbeným účastníkem společenských akcí. Svou

  poslední misi absolvoval při útoku squadrony na

  letecké základny v okolí Prahy, při které byl jeho

  letoun byl zasažen do překrytu kabiny a kus ple-

  xiskla jen těsně minul jeho oko. Po válce zůstal

  u letectva a sloužil jako instruktor. Zahynul spo-

  lu s pilotním žákem při havárii AT-6D poblíž San

  Antonia v Texasu 18. června 1947.

  STAVEBNICE 08/2024

  INFO Eduard

  37

  Srpen 2024

• Page 39

  P-51D-10, 44-14733, Capt. Ray S. Wetmore, 370th FS, 359th FG, East Wretham, Velká Británie, březen 1944

  P-51D-20, 44-72218, Lt. Col. John D. Landers, velitel 78th FG, Duxford, Velká Británie, březen 1945

  Ray Shuey Wetmore se stal jedním z nejúspěš-

  nějších pilotů Mustangů, neboť zaznamenal 21,25

  vzdušných vítězství. Narodil se 30. září 1923 a po

  zařazení do služby v březnu 1943 vstoupil do nově

  zformované 359th FG, která byla v říjnu téhož

  roku vyslána do Anglie. Jako příslušník 370th FS

  zaznamenal během února a března 1944 svých

  prvních 4,25 vítězství. Všech dosáhl na letou-

  nu P-47. Po přeškolení na P-51 dosáhl Wetmore

  statutu esa poté, co 19. května 1944 sestřelil dva

  Bf 109, a do konce května 1944 se počet jeho ví-

  tězství zvýšil na 8,25. V roce 1944 se Wetmore stal

  jedním z nejlepších stíhačů. Za něco málo přes

  rok sestřelil 15 nepřátelských letadel a byl po-

  výšen do hodnosti kapitána. Další přidal během

  své druhé služby a jeho poslední obětí se stal

  Me 163 Comet. Při pronásledování tohoto rake-

  tového letounu dosáhl údajně rychlosti 600 MpH,

  tedy 965 km/h! Během obou operačních turnusů

  odlétal 142 bojových misí a konečné skóre činilo

  21,25 vzdušných vítězství, jeden poškozený letoun

  a 2,33 letounů zničených na zemi. Tím se Wetmo-

  re stal nejlepším střelcem v rámci 359th FG a os-

  mým nejlepším ze všech amerických es v Evropě.

  Všechny Wetmorovy letouny nesly na přídi nápis

  „Daddy’ s Girl“. Po válce pokračoval ve službě

  u amerického letectva. Jeho poslední funkcí bylo

  velení 59th FIS na základně Otis. Dne 14. února

  1951 vzlétl major Wetmore z Los Angeles v letou-

  nu F-86 Sabre, aby jej přeletěl na Otis. Wetmore

  hlásil problémy s řízením a při finálním přiblíže-

  ní letoun náhle zvedl příď, pak se sklonil k zemi

  a zřítil se. Wetmore v jeho troskách zahynul.

  John Dave Landers se narodil 23. srpna 1920

  v Joshua v Texasu. Do armádního letectva vstou-

  pil v dubnu 1941 a po absolvování pilotního výcvi-

  ku byl v lednu 1942 přidělen k 9th FS v Austrálii,

  k jednotce, která létala na letounech P-40. V led-

  nu 1942 se vrátil do Austrálie, kde se zúčastnil

  výcviku. V Pacifiku získal šest vzdušných vítěz-

  ství a v lednu 1943 byl povolán zpět do Spojených

  států. Tam sloužil jako letecký instruktor, ale na

  vlastní žádost byl v dubnu 1944 přeřazen k bojové

  jednotce. Tou byla 38th FS se základnou ve Wor-

  mingfordu, která létala na letounech P-38 a od

  července 1944 byla přezbrojena na letouny P-51.

  Poté, co byl povýšen do hodnosti podplukovníka,

  převzal velitelské povinnosti 357th FG, kterou

  vedl od října do prosince 1944. Po odpočinku ve

  Spojených státech se vrátil do Velké Británie a byl

  jmenován velitelem 78th FG. Tuto funkci zastával

  až do konce druhé světové války. V prosinci 1945

  opustil armádu a pracoval ve stavebnictví. John

  Landers zemřel 12. září 1989.

  STAVEBNICE 08/2024

  INFO Eduard38

  Srpen 2024

• Page 40

  P-51D-5, 44-13316, Major Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG, USAAF Station 373 Leiston, Suffolk,

  Velká Británie, červen 1944

  P-51D-15, 44-15152, Major Donald J. Strait, 361st FS, 365th FG, Velká Británie, únor 1945

  Druhou nejúspěšnější stíhací skupinou 8th AF

  USAAF a nejúspěšnější FG s letouny P-51D Mus-

  tang byla 357th FG, která si připsala 609 zniče-

  ných německých letadel ve vzduchu a 106 na

  zemi, přičemž vlastní ztráty činily 128 letadel.

  Celkem u jednotky sloužilo 35 es. Nejúspěšněj-

  ším z nich byl major Leonard Kyle „Kit“ Carson

  s 18 vzdušnými vítězstvími. Velitelem 362nd FS

  se stal 8. dubna 1945. Klíčem k úspěchu jednot-

  ky byla její bojová akademie, nazývaná Clobber

  College, kde zkušení piloti učili nováčky taktice

  boje. Své Mustangy obdržela 362nd FS jen něko-

  lik dní před vyloděním. Většina prvních Mustangů

  jednotky měla horní plochy kamuflované tmavě

  zelenou barvou se spodními barvami ve středně

  šedé barvě, případně ponechanými v barvě kovu

  s dělicí rovinou zelené barvy vysoko na bocích

  trupu. Tyto barvy pravděpodobně pocházely ze

  zásob RAF. Nooky Booky II nesl invazní pruhy,

  protože letoun byl jednotce dodán pravděpodob-

  ně kolem 6. června 1944. Předchozí název tohoto

  letounu byl Mildred.

  Donald Jackson Strait se narodil 28. dubna 1918

  v East Orange ve státě New Jersey. Během stře-

  doškolských studií hrál baseball, ale zajímal se

  také o letectví. Nevadilo mu jezdit na kole osm mil

  (13 km), aby mohl pozorovat letadla a mluvit s pilo-

  ty na letišti Caldwell Wright. V roce 1940 narukoval

  k Národní gardě státu New Jersey a před vstu-

  pem do programu leteckých kadetů americké ar-

  mády v roce 1942 létal na pozorovacích letadlech

  jako člen 119th Observer Squadron. Výcvik ukončil

  v březnu 1943 jako pilot letounu P-47 Thunderbolt

  a byl zařazen do bojové služby v Anglii. Stal se

  příslušníkem 356th FG a své první operační lety

  absolvoval v říjnu 1943 s P-47, který pojmenoval

  Jersey Jerk (Jerseyský pitomec). Stejné poněkud

  nelichotivé jméno dal později i svým Mustangům.

  Od října 1944 velel 361st FS a v této roli pokra-

  čoval po zbytek války. Celkem nalétal 122 misí

  a dosáhl 13,5 vzdušných vítězství. Později po vál-

  ce, v roce 1968, byl najat společností Fairchild –

  Republic jako expert pro vývoj letounu A-10 Thun-

  derbolt II. Zemřel 30. března 2015.

  STAVEBNICE 08/2024

  INFO Eduard

  39

  Srpen 2024

• Page 41

  P-51D-10, 44-14223, Lt Col. Elwyn G. Righetti, velitel 55th FG, 8th AF, Wormingford, Velká Británie, leden 1945

  P-51D-10, 44-14164, Lt. Urban L. Drew, 375th FS, 361st FG, Little Walden, říjen 1944

  Elwyn Guido Righetti, známý také jako „Eager El“,

  byl nejlepším stíhacím esem 55th FG. Righetti na-

  stoupil k 338th FS, 55th FG v říjnu 1944. Ve věku

  29 let byl již coby bývalý instruktor vyzrálým pilo-

  tem, chyběly mu však bojové zkušenosti. Navzdory

  svému věku byl horlivý a agresivní, takže dokázal

  pozvednout morálku celé poněkud unavené 55th

  FG. Jedním z Righettiho „koníčků“ bylo ničení lo-

  komotiv. Podařilo se mu také sestřelit dva Mistely

  a zničit několik stíhaček Me 262 na zemi. Bohužel,

  Righettiho vynikající výkony byly přerušeny těsně

  před koncem války. Dne 17. dubna 1945, přesně

  v den svých 30. narozenin, byl Righetti sestřelen

  flakem při ostřelování letiště u Drážďan. Úspěšně

  provedl nouzové přistání a rádiem svým přátelům

  oznámil, že je v pořádku a jen si zlomil nos. Od té

  doby už o něm nikdo nikdy neslyšel. Údajně ho

  zavraždili rozzuření němečtí civilisté. Během své

  krátké bojové kariéry zaznamenal 7,5 sestřelu

  a zničil 35 nepřátelských letadel na zemi. Lé-

  tal na dvou osobních Mustanzích (44-14223

  a 44-47222), oba byly ozdobeny nápisem

  KATYDID a kresbou lučního koníka na levé straně

  trupu.

  Urban Leonard Drew se narodil v roce 1924

  v Detroitu ve státě Michigan a vzdělání získal na

  Wayne University a University of Michigan. Absol-

  voval studium politických věd. Tři měsíce po ja-

  ponském útoku na Pearl Harbor narukoval Drew

  do USAAF a v říjnu 1942 vstoupil do programu

  leteckých kadetů. Byl jmenován podporučíkem

  a 1. října 1943 získal pilotní odznak. Místo bojo-

  vého nasazení byl vycvičen jako instruktor pro

  letouny P-51 Mustang a v této roli sloužil u 56th

  FS. Až v květnu 1944 odjel do zámoří a byl přidě-

  len k 375th, FS 361st FG přezdívané Yellowjackets,

  dislokované na základně RAF Bottisham a později

  na základně Little Walden. Během svého působe-

  ní Drew absolvoval 75 misí a poté, co vedl letku A,

  byl povýšen do funkce velitele 375th FS. Připsal

  si šest vzdušných vítězství, jedno zničené letadlo

  na zemi a jeden poškozený nepřátelský letoun.

  K tomu přidal jedno zvláštní vítězství, když zni-

  čil Blohm & Voss BV 238V-1, v té době největší

  letoun na světě. Další zajímavý úspěch přišel

  7. října 1944, kdy Drew sestřelil dvě stíhačky

  Me 262 u Achmeru. Stal se tak jediným pilotem,

  kterému se něco takového podařilo během jedné

  mise. V roce 1945 byl přidělen k 413th FS ze 414th

  FG, která létala na Thunderboltech na Iwo Jimě.

  Po válce pomáhal organizovat 127th FG Michigan

  ANG a stal se nejprve zástupcem velitele a poz-

  ději byl jmenován prvním generálním adjutantem

  státu Michigan. V této funkci setrval až do konce

  své aktivní služby v roce 1950. Urban L. Drew ze-

  mřel 3. dubna 2013.

  STAVEBNICE 08/2024

  INFO Eduard40

  Srpen 2024

• Page 42

  P-51D-5, 44-13761, Capt. Jack M. Ilfrey, 79th FS, 20th FG, 8th AF, USAAF Station 367 Kings Cliffe,

  Northamptonshire, Velká Británie, podzim 1944

  P-51D-10, 44-14372, Capt. Kirk B. Everson, 504th FS, 339th FG, 8th AF, Fowlmere, Velká Británie, duben 1945

  Kapitán Jack Ilfrey se stal esem v severní Afri-

  ce, kde si při letu na P-38F Texas Terror připsal

  5 sestřelů (plus dva poškozené nepřátelské le-

  touny). K 20th FG, 79th FS na základně USAAF

  Kings Cliffe v Anglii nastoupil 20. dubna 1944

  a od 14. června 1944 sloužil jako operační dů-

  stojník. Další dva Bf 109G nárokoval 24. květ-

  na, když létal na P-38J Happy Jack’s go Buggy.

  Dne 12. června byl sestřelen za nepřátelskými

  liniemi ve Francii, ale úspěšně se vyhnul zajetí

  a s pomocí francouzských civilistů pěšky a na

  kole zdolal přes 250 km ke spojeneckým liniím

  v Normandii. Velitelem 79th FS se stal 7. září a jed-

  notku vedl až do 9. prosince 1944. Absolvoval 142

  bojových misí nad evropským a středomořským

  bojištěm. 20th FG vyměnila své P-38J za P-51C až

  v červenci 1944, krátce poté přezbrojila na P-51D.

  Je známo, že rané Mustangy 20th FG měly horní

  plochy přestříkané zelenou barvou, pravděpo-

  dobně tmavě zelenou barvou RAF, s nepravidel-

  nou dělicí čarou mezi zelenými horními plochami

  a kovovými spodními plochami. 20. FG se pře-

  zdívalo Loco Busters, protože jednotka podnikla

  značný počet útoků proti cílům na železniční síti.

  Válečná kariéra Kirka Eversona odstartovala až

  v roce 1945. Bez ohledu na to dosáhl velkých úspě-

  chů při četných střemhlavých útocích na Němci

  obsazená letiště. Mustang, na kterém pravidelně

  létal, zdědil po Richardu C. Penroseovi, který jej

  pokřtil Beaver Chant a přejmenoval jej na Mery

  Belt. Dne 4. dubna 1945 se podílel na vítězství nad

  Me 262 nad Parchimem. O tři dny později sestře-

  lil Bf 109 nedaleko Celle. Dne 10. dubna při útoku

  na letiště Neuruppin zničil tři nepřátelské letou-

  ny a 16. dubna padly pod palbou jeho zbraní tři

  Fw 190 na klatovském letišti. Následujícího dne

  se Everson znovu objevil nad klatovským letištěm

  a tentokrát si dokonce nárokoval zničení sedmi

  letounů.

  STAVEBNICE 08/2024

  INFO Eduard

  41

  Srpen 2024

• Page 43

  P-51D-5, s/n 44-13677, Lt. William G. Cullerton, 357th FS, 355th FG, Steeple Morden, Velká Británie, 1944

  P-51D-25, 44-73060, Col. Glenn E. Duncan, 350th FS, 353rd FG, Raydon, Velká Británie, duben 1945

  William Cullerton, rodák z Chicaga, se narodil

  2. června 1923. Při vstupu Ameriky do války se

  dobrovolně přihlásil k letecké službě, prošel

  výcvikem a létal na Mustanzích P-51B a P-51D

  u 357th FG. Dne 8. dubna 1945 byl zasažen při

  útoku na letiště v Ansbachu a byl nucen nouzově

  přistát. Byl dopaden německými vojáky, kteří ho

  střelili do břicha a nechali svému osudu. Našel

  ho německý farmář, který v domnění, že se jedná

  o německého pilota, odvezl Cullertona do nej-

  bližší nemocnice, odkud se Američanovi podařilo

  uniknout. Po válce se oženil s Elaine Stepheno-

  vou a v padesátých letech založil společnost

  Cullerton Co, výrobce outdoorových a rybářských

  výrobků. Zemřel 12. ledna 2013. V průběhu druhé

  světové války zničil 21 nepřátelských letadel, pět

  ve vzduchu a šestnáct na zemi. Jeho letoun vypa-

  dal tak, jak byl dodán, s přídí a ocasem natřený-

  mi u jednotky světle modrou barvou. Na přídi byl

  nápis vztahující se k jeho snoubence, Miss Steve.

  Glenn Emile Duncan se narodil 12. května 1918

  v Beringu v Texasu. Do programu leteckých ka-

  detů USAAF se přihlásil 9. února 1940 a 5. října

  1940 byl jmenován podporučíkem a získal pilot-

  ní odznak. Předtím sloužil jako pilot-instruktor

  v Panamě, ještě před přeškolením na P-47 a při-

  dělením k 361st FG a následně 353rd FG v Ang-

  lii. Svého prvního vítězství dosáhl 23. září 1943

  a v listopadu 1944 byl povýšen do hodnosti plu-

  kovníka. Esem se stal 20. prosince téhož roku,

  když nad Rastede zničil Fw 190. Do 7. června 1944

  nasbíral 15,5 sestřelu, ale o měsíc později byl za-

  sažen protileteckou palbou musel nouzově přistát

  poblíž Nienburgu v Německu. Duncan unikl zajetí

  a připojil se k nizozemskému odboji až do osvo-

  bození Spojenci. Poté se znovu připojil k 353rd

  FG, nyní létající na P-51, a sloužil jako její velitel

  od 22. dubna do října 1945. Během druhé světo-

  vé války Duncan zničil ve vzdušných bojích 19,5

  nepřátelského letounu plus jeden pravděpodobný

  a sedm poškozených. Tím se stal nejúspěšnějším

  esem 353rd FG. Všechna svá vítězství zazname-

  nal s P-47. Jeho P-51D byl stejně jako všechny

  jeho P-47 pojmenován Dove of Peace, tedy Holu-

  bice míru. Toto jméno vzniklo poté, co se původní

  název Winged Death (Okřídlená smrt) nesetkalo

  s pochopením vyššího vedení a Duncan svůj le-

  toun sarkasticky přejmenoval. Mustang byl os-

  mým letounem tohoto jména. Po válce se stal

  Duncan styčným důstojníkem Bílého domu, poz-

  ději zastával několik velitelských funkcí v Ja-

  ponsku a USA a 1. února 1970 odešel do důchodu.

  Zemřel 14. července 1998.

  STAVEBNICE 08/2024

  INFO Eduard42

  Srpen 2024

• Page 44

  STAVEBNICE 08/2024

  Pro P-51D 1/72

  DOPORUČUJEME:

  672358 P-51D exhaust stacks PRINT (Brassin)

  672359 P-51D exhaust stacks w/ fairing PRINT (Brassin)

  672361 P-51D Hamilton Standard propeller PRINT (Brassin)

  672362 P-51D Hamilton Standard propeller uncuffed

  PRINT (Brassin)

  672363 P-51D-5 cockpit PRINT (Brassin)

  672364 P-51D-10 cockpit PRINT (Brassin)

  672366 P-51D wheels diamond tread (Brassin)

  672367 P-51D wheels oval tread (Brassin)

  672368 P-51D wheels cross tread (Brassin)

  672369 P-51D wheels block tread (Brassin)

  672370 P-51D wheels diamond tread 2 (Brassin)

  672371 P-51D wheels block tread 2 (Brassin)

  672372 P-51D seat PRINT (Brassin)

  672373 P-51D 75gal drop tanks PRINT (Brassin)

  672375 P-51D 110gal fuel tanks PRINT (Brassin)

  672377 P-51D gun sights PRINT (Brassin)

  672378 P-51D bazooka rocket launcher (Brassin)

  674012 P-51D-5 LööK (Brassin)

  674013 P-51D-10 LööK (Brassin)

  674014 P-51D-15+ LööK (Brassin)

  3DL72035 P-51D-5 SPACE (3D Obtisk)

  3DL72036 P-51D-10 SPACE (3D Obtisk)

  3DL72037 P-51D-15+ SPACE (3D Obtisk)

  CX664 P-51D US national insignia (maska)

  CX665 P-51D surface panels (maska)

  #672363

  #672362

  #672366

  #672373

  #672358

  #672372

  #672359

  #674012

  INFO Eduard

  43

  Srpen 2024

• Page 45

  #82107

  P-51B Mustang Birdcage canopy

  1/48

  Stavebnice amerického druhoválečného stíhacího letounu P-51B Mus-

  tang v měřítku 1/48; edice ProfiPACK. Ze stavebnice je možné postavit

  model letounu se standardním překrytem kabiny typu "Birdcage" ve

  zbarvení jednotek USAAF.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 08/2024

  INFO Eduard44

  Srpen 2024

• Page 46

  P-51B-15-NA, 43-24857, Capt. Robert M. Barkey, 318th FS, 325th FG, 15th AF, Lesina, Italy, June 1944

  P-51B-5-NA, 43-6787, Capt. Gilbert O'Brien, 362nd FS, 357th FG, 8th AF,

  Leiston, United Kingdom, June 1944

  P-51B-10-NA, 42-106730, Capt. John T. Godfrey, 336th FS, 4th FG, 8th AF,

  Debden, United Kingdom, April 1944

  Robert Barkey byl po počátečním výcviku přidě-

  len k jednotce nazývané "Checkertail Clan" (319th

  FS, 325th FG) létající v Africe na letounech P-40.

  Po přeškolení na letouny P-47 koncem roku 1943

  byl s jednotkou převelen do Itálie. Prvního vítěz-

  ství dosáhl Barkey 22. února 1944, kdy sestřelil

  dvě Bf 109, obě pilotované esy elitní německé

  JG 26. Další Bf 109 zničil 24. května 1944.

  Po přezbrojení jednotky na P-51B Mustang dosáhl

  Barkey 6. června 1944 svého posledního, pátého

  sestřelu. Do výslužby odešel v hodnosti Major

  v roce 1961. Za druhé světové války absolvoval

  53 bojových letů a dosáhl pěti potvrzených vítěz-

  ství a jednoho pravděpodobného. Barkeyho Mus-

  tang s číslem 90 nesl na levé straně motorového

  krytu jméno jeho manželky Dorothy.

  Gilbert O’Brien se narodil 24. srpna 1916 v Char-

  lestonu v Jižní Karolíně. V dubnu 1942 vstoupil do

  armádních záloh, od srpna 1942 do května 1943

  sloužil jako letecký kadet. Dne 20. května 1943

  získal kvalifikaci pilota v hodnosti podporučíka.

  V roce 1943 byl přidělen k 362nd Fighter

  Squadron a do konce roku nalétal 476 hodin.

  Dne 26. března 1944 byl povýšen na poručíka

  a v září na kapitána. Koncem září se vrátil do

  Spojených států. Během válečných let zazna-

  menal osm potvrzených vítězství ve vzdušných

  bojích, z toho dvě ve spolupráci. Jeho osobním

  letounem byl Mustang s názvem „Shanty Irish“.

  Tento Mustang byl koncem roku 1944 přestavěn

  na dvoumístný a sloužil u 364th Fighter Squad-

  ron, 357th Fighter Group s kódy C5-H a nápisem

  „Eager Beaver“ na levé straně motorového krytu.

  Jeden z nejúspěšnějších stíhacích pilotů na ev-

  ropském válčišti, John Trevor Godfrey, se narodil

  28. března 1922 v Montrealu. V říjnu 1941 vstoupil

  do Royal Canadian Air Force (RCAF) a po výcvi-

  ku přešel v roce 1943 k letectvu armády Spoje-

  ných států (USAAF). Jako člen 4th Fighter Group

  v rámci 8th Air Force USAAF byl Godfrey příte-

  lem a wingmanem Dona Gentileho. Společně

  byli známí jako „Captains Courageous“, „The Two

  Man Air Force“, „Messerschmitt Killers“, nebo

  „Damon and Pythias“. Godfrey dosáhl v bojích

  proti Luftwaffe osmnácti potvrzených sestřelů.

  Dne 24. srpna 1944 byl náhodně sestřelen svým

  wingmanem a zajat Němci. Krátce před koncem

  války se mu podařilo utéct ze zajateckého tábora

  Stalag Luft III. Po válce Godfrey sloužil v sená-

  tu státu Rhode Island. Godfrey zemřel 12. červ-

  na 1958 ve svém domě ve Freeportu. Godfreyova

  autobiografie The Look of Eagles vyšla posmrtně

  v roce 1958.

  STAVEBNICE 08/2024

  INFO Eduard

  45

  Srpen 2024

• Page 47

  STAVEBNICE 08/2024

  P-51B-5-NA, 43-6461, 1/Lt Wilson K. Baker Jr, 370th FS, 359th FG, 8th AF, East Waltham,

  United Kingdom, August 1944

  P-51B-10-NA, 42-106501, Col. Charles McCorckle, CO of 31st FG, 15th AF, San Severo,

  Italy, July 1944

  Mustang s červeným nápisem „Hot Pants” byl

  jedním ze tří P-51B které 4. srpna 1944 při do-

  provodu B-24 proti Peenemünde přistáli ve Švéd-

  sku. Důvodem byla závada chladicího systému

  u letadla velitele divize Raymonda Lancastera při

  zpátečním letu, což jej donutilo letět směrem na

  Švédsko, kde následně nouzově přistál. Cestou ho

  následovaly dva další Mustangy, aby jej chránily

  a zajistily, že se bez problémů dostane do Švéd-

  ska. Když jejich piloti viděli, že Lancaster dosáhl

  švédského pobřeží, vydali se na cestu do Anglie.

  Nad Dánskem však narazili na německý Messer-

  schmitt Bf 110G, který byl radarem řízen směrem

  k Mustangům, protože se domníval, že jde o ame-

  rický bombardér, nikoli o dvě stíhačky v těsné

  formaci. Německý letoun byl tedy sám napaden

  a sestřelen 2/Lt Wilsonem Kirby Bakerem, Jr.,

  letícím na P-51B s názvem „Hot Pants “. Po soubo-

  ji si oba piloti uvědomili, že spotřebovali tolik pa-

  liva, že by měli potíže dostat se do Anglie. Obrátili

  se proto zpět směrem na Švédsko a přistáli na

  letišti Ljungbyhed. Wilson Baker a Richard Rabb

  byli internováni v Mullsjö a 1. listopadu 1944 po-

  sláni zpět do Anglie. Dne 9. dubna 1945 byl „Hot

  Pants“ prodán Swedish Royal Air Force a bylo mu

  přiděleno registrační číslo 26002. Je však téměř

  jisté, že stroj nikdy nebyl zbarven ve švédských

  barvách, a nikdy nebyl zalétán, místo toho sloužil

  jako zásoba náhradních dílů pro ostatní Mustangy.

  Letoun byl sešrotován 16. června 1947.

  Jako stíhací pilot ve 2. světové válce velel Char-

  les „Sandy“ McCorkle stíhacím skupinám na dvou

  válečných bojištích. Byl jedním z pouhých sedm-

  nácti amerických pilotů, kteří získali status esa

  létající na britském Spitfiru. V roce 1942 se ve

  svých 27 letech stal nejmladším plukovníkem

  armádního leteckého sboru. Charles McCorkle

  se narodil v Newtonu v Severní Karolíně v roce

  1915. V roce 1932 byl přijat na vojenskou akade-

  mii USA, kterou absolvoval v červnu 1936. O rok

  později absolvoval Advanced Flying School na

  Kelly Field v Texasu a byl přidělen jako stíhací

  pilot k 24th Pursuit Squadron. Na začátku druhé

  světové války byl převelen k 54th Fighter Group

  (P-39) do Harding Field a na Aljašku. Velení 54th

  Fighter Group převzal 3. června 1942. V červenci

  1943 převzal McCorkle velení 31st Fighter Group

  (létající se Spitfiry a později s P-51) na Sicílii.

  Účastnil se leteckých akcí při vylodění u Salerna

  a Anzia, stíhací podpory leteckých útoků v Itálii

  a střední Evropě a dalších typických misí přiděle-

  ných stíhacím jednotkám v tomto období. Když se

  vrátil do Spojených států a dostal nové přidělení

  ve funkci náčelníka štábu First Fighter Command

  na Mitchel Field, bylo mu připsáno jedenáct zni-

  čených nepřátelských letadel z toho pět na Spitfi-

  rech Mk.VIII a šest na P-51B.

  INFO Eduard46

  Srpen 2024

• Page 48

  P-51B-1, 43-12405, Col. David L. Hill, CO of 23rd FG, 14th AF, China, 1944

  David Lee „Tex“ Hill se narodil 13. července 1915

  v Kwangju v Koreji americkým misionářům. V

  roce 1938 vstoupil do námořnictva jako letecký

  kadet a v roce 1939 po absolvování Pensacola

  NAS získal letecká křídla. Nejprve byl přidělen k

  Torpedo Squadron 3, létající na TBD Devastator z

  USS Saratoga (CV-3), následně létal u Bombing

  Squadron 4, létající na SB2U Vindicator z USS

  Ranger (CV-4). V roce 1941 byl převelen do Číny k

  Flying Tigers, kde létal nejprve jako velitel letky

  a poté jako velitel 2nd Squadron AVG. Nalétal 250

  bojových hodin s P-40 Tomahawk a bylo mu při-

  psáno zničení 13 japonských letadel. V červenci

  1942 byla AVG zrušena a Hill zůstal až do kon-

  ce roku 1942 jako velitel 75th Fighter Squadron.

  Později převzal velení 23rd Fighter Group. Do USA

  se vrátil v listopadu 1944. Celkem si Hill připsal

  19 potvrzených sestřelů a více než 20 pravděpo-

  dobných. Zbytek války strávil jako velitel 412nd

  Fighter Group, operačně testoval první proudové

  Bell YP-59 a Lockheed P-80 Shooting Star. V roce

  1945 opustil armádní letectvo a připojil se k Texas

  Air National Guard, aby velel 58th Fighter Wing, a

  stal se nejmladším brigádním generálem, který

  kdy sloužil v Národní gardě.

  STAVEBNICE 08/2024

  FE1449 P-51B/C seatbelts STEEL (fotolept)

  644268 P-51B/C LööK (Brassin)

  648986 P-51B/C wheels diamond tread (Brassin)

  648987 P-51B/C wheels oval tread (Brassin)

  648988 P-51B/C wheels cross tread (Brassin)

  648989 P-51B/C wheels block tread (Brassin)

  648990 P-51B/C wheels diamond tread 2 (Brassin)

  648991 P-51B/C wheels block tread 2 (Brassin)

  648992 P-51B/C exhaust stacks (Brassin)

  648993 P-51B/C exhaust stacks w/fairing (Brassin)

  648994 P-51B/C undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648997 P-51B/C gun bays PRINT (Brassin)

  6481001 P-51B/C 108gal drop tanks PRINT (Brassin)

  6481002 P-51B/C seat Type 1 PRINT (Brassin)

  6481003 P-51B/C seat Type 2 PRINT (Brassin)

  6481004 P-51B/C engine (Brassin)

  6481005 P-51B/C 75gal drop tank early PRINT (Brassin)

  6481006 P-51B/C Hamilton Standard propeller (Brassin)

  6481007 P-51B/C Hamilton Standard

  propeller uncuffed (Brassin)

  6481008 P-51B/C bazooka rocket launcher (Brassin)

  6481009 P-51B/C/D seat Type 3 PRINT (Brassin)

  6481010 P-51B/C wheel bay PRINT (Brassin)

  3DL48177 P-51B/C SPACE (3D Obtisk)

  EX1036 P-51B/C framed canopy TFace (maska)

  EX1037 P-51B/C Malcolm Hood canopy TFace (maska)

  EX1038 P-51B/C US national insignia (maska)

  Pro P-51B 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #644268

  #648997

  #6481002

  #648986

  INFO Eduard

  47

  Srpen 2024

• Page 49

  STAVEBNICE 08/2024

  #84169

  Bf 109G-6/AS

  1/48

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího letounu

  Bf 109G-6/AS v měřítku 1/48; edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  Reedice

  INFO Eduard48

  Srpen 2024

• Page 50

  9./JG 1, Paderborn, Německo, květen 1944

  WNr. 412179, Uffz. Horst Petzschler, 2./JG 3, Burg u Magdeburgu, Německo, May 1944

  Stroje Bf 109G-6/AS byly určeny ke stíhání ve

  vyšších letových hladinách a proto jejich kamuf-

  láž tvořil jednolitý nástřik barvou RLM 76. U jed-

  notek byly tyto stroje často na horních a bočních

  plochách opatřeny kamufláží provedenou tehdy

  standardními barvami k tomuto účelu používaný-

  mi – RLM 74 a RLM 75. Na přídi se nacházel znak

  JG 1, okřídlené číslo jedna ve čtverci postaveném

  na roh. Na fotografii stroje žlutá 14 je zřetel-

  ně vidět červený pruh na zádi trupu, používaný

  k označování strojů JG 1 v rámci Obrany říše.

  V něm umístěný svislý pruh byl označením stro-

  jů III. Gruppe, provedeným vždy barvou Staffel,

  v případě 9. Staffel žlutou barvou. Některé zdro-

  je uvádějí, že označení bílá 14 překrývalo starší

  označení v podobě číslice 3, jiné zase, že se jed-

  ná o zatřené tovární označení TO či TQ. Nabízíme

  vám proto obě varianty.

  Horst Petzschler se narodil v Berlíně 1. září 1921

  a do Luftwaffe vstoupil 1. dubna 1941. Po ukonče-

  ní stíhacího výcviku byl k 23. srpnu 1943 zařazen

  do stavu JG 51, u níž dosáhl prvních tří sestřelů.

  Dne 13. dubna 1944 byl převelen k 2./ JG 3, zařa-

  zené k jednotkám Obrany říše, ale v červnu 1944

  se vrátil k JG 51 na východní frontu. Dne 4. května

  1945 obdržela III./JG 51 rozkaz k přesunu z Vý-

  chodního Pruska do Šlesvicka – Holštýnska. Tam

  však Horst Petzschler nedoletěl, kvůli navigační

  chybě přistál ve Švédsku na letišti Bulltofta, kde

  byl internován a v lednu 1946 jej švédské orgány

  vydaly do Sovětského svazu. Ze zajetí byl propuš-

  těn 22. září 1949. Po návratu pracoval u berlínské

  policie, v roce 1953 emigroval nejprve do Kanady,

  později do USA, kde pracoval v leteckém průmy-

  slu. Do důchodu odešel v roce 1988. Během bojů

  2. světové války sestřelil 26 protivníků.

  Během svého působení u 2./JG 3 létal Uffz.

  Petzschler na stroji označeném černá 14. Stroj

  byl na celém povrchu z výroby nastříkán barvou

  RLM 76, na přídi nesl znak JG 3. Dne 30. května

  1944 byl v tomto stroji během leteckého souboje

  nad Belzigem. sestřelen Fw. Otto Bülsow.

  STAVEBNICE 08/2024

  Hptm. Friedrich-Karl Müller, 1./NJGr. 10, Werneuchen, Německo, červenec 1944

  Budoucí držitel Rytířského kříže, eso s 30 noč-

  ními sestřely nepřátelských letadel, se narodil

  4. prosince 1912 v Sulzbachu v Sársku. V roce 1934

  absolvoval letecký výcvik a nastoupil k Lufthanse.

  Po vypuknutí 2. světové války byl povolán k le-

  tectvu, nejprve létal jako dopravní pilot, posléze

  působil jako instruktor létání bez vidu. V prosinci

  1942 byl přesunut ke KG 50, létající na strojích

  He 177, v létě následujícího roku uposlechl výzvy

  Hajo Hermanna a požádal o převelení k JG 300

  používající taktiku Wilde Sau (používání jedno-

  motorových stíhaček v noci) u JG 300. U této jed-

  notky dosáhl devatenácti sestřelů a v lednu 1944

  dostal rozkaz vybudovat 1./NGr. 10. V srpnu 1944

  byl jmenován velitelem I./NJG 11 a tuto jednotku

  vedl až do konce 2. světové války. Zemřel 2. listo-

  padu 1987. Spodní a částečně boční plochy letou-

  nu byly natřeny černě kvůli lepšímu maskování

  v noci. Záď trupu obepínal červený pruh ozna-

  čující původního uživatele tohoto stroje v rámci

  Obrany říše, JG 300. Na obou stranách kormidla

  bylo vyznačeno pilotovo „skóre“ k červenci 1944

  v podobě 23 proužků s vyznačením státní přísluš-

  nosti protivníka a datem sestřelu.

  INFO Eduard

  49

  Srpen 2024

• Page 51

  48885 Bf 109G-6 (fotolept)

  FE1142 Bf 109G-6/AS Weekend (fotolept)

  644003 Bf 109G-6 LööK (Brassin)

  644060 Bf 109G-6 LööKplus (Brassin)

  648255 Bf 109G-6 propeller (Brassin)

  648261 Bf 109G-6 wheels (Brassin)

  648953 Bf 109G-6/AS cockpit PRINT (Brassin)

  3DL48014 Bf 109G-6 SPACE (3D Obtisk)

  EX524 Bf 109G-6 Erla canopy (maska)

  Pro Bf 109 G-6/AS 1/48

  DOPORUČUJEME:

  MT-463, ylikersanti Tapio Järvi, 2/HLeLv 24, Lappeenranta, Finsko, červenec / srpen 1944

  MT-463, HLeLv 31, Utti, Finsko, léto 1948

  V dodávkách Messerschmittů Bf 109 verzí G-2

  a G-6 finskému spojenci se objevily i dva stroje

  verze G-6/AS. Ve finském letectvu obdržely kódy

  MT-463 a MT-471. Stroj MT-463 byl po dodání

  28. června 1944 přesunut k HLeLv 24, kde s ním

  kromě jiných pilotů létal ylikersanti Järvi, který

  na tomto stroji dosáhl dvou sestřelů ze svých

  celkových dvaceti sedmi. Dalších pět sestřelů

  na tomto stroji dosáhli čtyři různí piloti. Stroje

  Bf 109G-6/AS nebyly pro finské letectvo v boji se

  sovětskými piloty výhodou, neboť většina bojů se

  odehrávala pod výškou 3000 metrů, zatímco mo-

  tory DB 605AS byly vyvinuty pro lety ve vyšších

  letových hladinách. Kamufláž tohoto stroje byla

  nastříkána barvami RLM 74/75/76 a doplněna

  o modré hákové kříže na bílém kruhu na křídle

  a trupu, označení stroje MT-463 bylo namalová-

  no na trupu před ocasními plochami. Žluté číslo

  označující stroj v rámci jednotky bylo namalo-

  vané mezi trupovým označením a kabinou. Foto-

  grafie stroje z jeho válečného nasazení u HLeLv

  24 není známa, ale podle známých čísel dalších

  strojů odvozujeme, že byl tento stroj označen čís-

  licí 2, 4 nebo 6.

  Ukončení bojů se Sovětským svazem znamenalo

  příměří z 5. září 1944. Jednou z podmínek byla

  i změna označování vojenských letadel Finska,

  kdy modrý hákový kříž byl nahrazen kokardou

  v národních barvách Finska, v modré a bílé barvě.

  Lentolaivue 24, jejíž piloti na Messerschmittech

  Bf 109G dosáhli celkem 304 vzdušných vítězství,

  si ponechala tyto stroje i v mírové službě. Dne

  4. prosince 1944 byla přejmenována na HLeLv 31.

  Tato jednotka je stále aktivní a v současnosti její

  piloti létají na strojích F-18C Hornet. Jedná se o

  stejný stroj, jako na předchozím barevném pro-

  filu, ale již v poválečné službě, což dokazují ko-

  kardy ve finských národních barvách, zavedené

  od 1. dubna 1945. Označení stroje doplňuje kresba

  netopýra na modrém mraku a měsíci, označení

  strojů HLeLv 31 nočních stíhačů. Měsíc býval bílý

  nebo žlutý, na stroji MT-463 je bílé barvy. Kor-

  midlo bylo přestříkáno pravděpodobně finskou

  zelenou olivovou barvou.

  STAVEBNICE 08/2024

  #644003

  #648953

  #648261

  #648255

  INFO Eduard50

  Srpen 2024

• Page 52

  STAVEBNICE 08/2024

  #3003

  Bf 109E-4

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího letounu Bf 109E-4 v měřítku 1/32;

  edice ProfiPACK. Ze stavebnice je možné postavit model letounu v jednom z pěti markingů

  různých jednotek Luftwaffe.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  1/32

  Reedice

  INFO Eduard

  51

  Srpen 2024

• Page 53

  STAVEBNICE 08/2024

  WNr. 5344, Maj. Helmut Wick, JG 2, Beaumont, Francie, listopad 1940

  WNr. 5587, Ofw. Fritz Beeck 6./JG 51, Wissant, Francie, srpen 1940

  Vzhled Messerschmittu WNr. 5344 prošel za dobu,

  kdy s ním létal Maj. Helmut Wick, mnoha úprava-

  mi kamufláže i taktického označení. Ty zrcadlily

  nejen Wickův funkční vzestup od velitele Staffel

  přes velení Gruppe až k veliteli JG 2, ale také jeho

  bojové úspěchy i vývoj kamufláží a taktických do-

  plňků Luftwaffe ve druhé polovině roku 1940. Toto

  vyobrazení ukazuje stroj v jeho poslední podobě,

  kdy na něm Maj. Wick po dosažení 58. vítězství

  zahynul po souboji se Spitfiry dne 28. listopadu

  1940. Letoun nesl standardní kamufláž barva-

  mi RLM 02/71/65. Světle modré boky trupu byly

  ztmaveny velmi jemnými skvrnami barvou RLM

  71, tupovanými plochým štětcem. Ještě jemněji

  byla upravena žlutá směrovka. Ta patří spolu se

  žlutou přídí k pozdějším úpravám zbarvení. Na

  trupu je v tomto období patrné zatření dvojitého

  klínu, označení velitele Gruppe. Kromě taktických

  označení nesl letoun i emblém JG 2 pod kabinou

  a na přídi znak původní Wickovy 3. Staffel. Pilo-

  tův osobní emblém, letící ledňáček, byl zčásti

  přestříkán markingem Kommodora, přes který

  byl domalován bílý obrys zakryté části ledňáčka.

  V posledním období měl stroj odmontováno pan-

  céřování čelního štítku, ačkoli v době, kdy Wick

  velel I./JG 2, stroj toto pancéřování nesl. Jednou

  ze zvláštností mnoha Emilů od JG 2, včetně Wic-

  kova 5344, byly úpravy výsostného označení na

  spodních plochách a bocích trupu. Trupové trá-

  mové kříže měly v případě tohoto stroje neob-

  vykle zesílené černé rámování na úkor bílé. U vý-

  sostného označení zespod křídla vzalo zčásti za

  své bílé i černé rámování tak, jak ukazuje kresba.

  Jednoduše, leč velmi působivě byl zbarven stroj,

  se kterým krátce po poledni 24. srpna 1940 nou-

  zově přistál jeho pilot Ofw. Fritz Beeck poblíž East

  Langdonu. Byl to v ten den jeho druhý doprovod

  bombardérů nad Anglii, když došlo k souboji se

  stíhači RAF, při němž byl žluté 10 poškozen motor.

  Po nouzovém přistání upadl pilot do zajetí, le-

  toun byl v relativně dobrém stavu. Ale dříve, než

  mohl být prozkoumán experty RAF, byl značně

  poškozen vandaly z řad britského obyvatelstva

  a spojeneckých vojáků. Světle modré boky trupu

  ve schématu RLM 02/71/65 byly překryty skvr-

  nami vrchních kamuflážních barev. Žluté identi-

  fikační doplňky, typické pro polovinu srpna 1940,

  sestávaly ze žlutých konců křídla a vodorovných

  ocasních ploch a žluté výseče na vrcholu smě-

  rovky. Protože šlo o letoun 6. Staffel, také taktic-

  ké číslo a pozadí emblému II. /JG 51 „Gott strafe

  England“ byly žluté. Tři symboly vítězství na ký-

  lovce zleva byly namalovány bílou barvou. Nelze

  vyloučit, že se opakovaly také zprava, dokumen-

  tace ale chybí. Vrtulový kužel byl tak jako u vět-

  šiny Bf 109E z tohoto období zbarven barvou RLM

  70 a bílou barvou, v tomto případě jej obě dělily

  téměř na dvě poloviny.

  32219 Bf 109E (fotolept)

  634021 Bf 109E LööK (Brassin)

  632004 Bf 109E wheels (Brassin)

  632192 Bf 109E rudder pedals early PRINT (Brassin)

  632193 Bf 109E rudder pedals late PRINT (Brassin)

  Pro Bf 109E-4 1/32

  DOPORUČUJEME:

  #634021

  #632192

  INFO Eduard52

  Srpen 2024

• Page 54

  STAVEBNICE 08/2024

  Lt. Josef Eberle, 9./JG 54, Nizozemsko, srpen 1940

  WNr. 1480, Oblt. Franz von Werra, II./JG 3, Wierre-au-Bois, Francie, září 1940

  WNr. 5819, Obstlt. Adolf Galland, JG 26, Audembert, Francie, prosinec 1940

  Velmi zajímavou kamufláž vytvořili v létě 1940

  příslušníci pozemního personálu JG 54 u mnoha

  svých strojů, když ve snaze ztmavit světle mod-

  ré boky trupů svých Bf 109E nastříkali svislé až

  diagonální pruhy barvou RLM 71. Základní kamuf-

  láž byla standardem RLM 02/71/65 s barevnými

  doplňky rychlé identifikace. Obdobně zbarvena

  byla také žlutá 13, kterou 12. srpna 1940 dokázal

  Lt. Josef Eberle i přes svá zranění dotáhnout přes

  Kanál až k přistání na břicho ve Francii. Konce

  křídla a výškovky Eberleho stroje byly nastříkány

  žlutou RLM 27, světlejší než RLM 04, která byla

  aplikována na vrtulovém kuželi, taktickém čísle

  a pozadí emblému III./JG54. Nelze však vyloučit

  ani bílou variantu konců křídla a výškovky. Světle

  modrá RLM 65 zasahovala na náběžných hra-

  nách křídla až mírně do kamuflážního schématu

  horních ploch. Tento letoun bývá někdy chybně

  identifikován jako varianta E-3. Ačkoli v srpnu

  Lt. Eberle ze spárů Kanálu unikl, 9. října 1940 už

  tolik štěstí neměl a boj se stíhači RAF nad jeho

  vlnami se mu stal osudným.

  Tento Emil dopravil Franze von Werru jako prv-

  ní německé stíhací eso do britských rukou, když

  byl ráno 5. září 1940 v jeho kokpitu sestřelen nad

  hrabstvím Kent. Von Werra se stal známým svým

  útěkem z kanadského zajateckého tábora, kdy

  se dokázal přes půlku světa vrátit na německé

  území a dál bojově létat. Nakonec se 25. října 1941

  nevrátil z letu nad Kanálem. Von Werrův stroj

  je často zobrazován s bílým motorovým krytem.

  Důkladné studium fotografií a archivních podkla-

  dů však dokazuje, že na letounu žádný bílý kryt

  nebyl. Jednalo se zřejmě o novější, světlejší nátěr

  barvou RLM 65 a kryt zřejmě pocházel z jiného

  letounu. Svislá ocasní plocha nesla symboly von

  Werrových úspěchů, tedy osm vzdušných vítěz-

  ství a pět na zemi zničených letounů. Na každé

  straně v trochu jiné podobě. Spodní kamuflážní

  barva byla přes náběžnou hranu křídla vytažena

  na jeho horní plochu.

  Adolf Galland létal s tímto letounem na přelo-

  mu let 1940/1941. Tehdy velel nejprve III. Gruppe

  JG 26 a později celé Geschwader. Standardní ka-

  muflážní schéma složené z barev RLM 71/02/65 bylo

  na bocích trupu ztmaveno skvrnami barev RLM 71

  a 02. Štábní označení na trupu vyjadřovalo funkč-

  ní zařazení pilota. Gallandovy úspěchy byly nama-

  lovány na směrovce. Podklad symbolů je v barvě

  RLM 65, žlutý nátěr dostala směrovka dodatečně.

  Jak však přibývaly sestřely, musel být zpětně

  rozšiřován barevný podklad natíráním čerstvé

  RLM 65. Postavička Mickey Mouse byla Gallando-

  vým osobním emblémem. Jeho letoun byl unikát-

  ní experimentálním zabudováním teleskopického

  zaměřovače ZFR-4 do čelního štítku. Galland jej

  používal společně se standardním REVI, niko-

  liv však jako zaměřovač, nýbrž jako dalekohled

  pro rozpoznávání letadel v dálce. Galland zastá-

  val po smrti Wernera Mölderse funkci generála

  stíhačů a proslul mimo jiné i svými neshodami

  s Hermannem Göringem. Na konci války založil

  slavnou JV 44 vyzbrojenou proudovými Me 262

  a pestrými Fw 190D. Jeho skóre čítá 104 sestřelů,

  dekorován byl Rytířským křížem s dubovou rato-

  lestí, meči a brilianty.

  INFO Eduard

  53

  Srpen 2024

• Page 55

• Page 56

  www.IPMSCZE.cz Stránka 1 z 1

  Mistrovství České republiky seniorů

  v

  plastikovém modelářství 2024

  Mistrovství České republiky seniorů

  v plastikovém modelářství pro rok 2024

  Speciální ceny

  Hotel Olympik Congress

  Sobota 14. 09. 2024 U Sluncové 14, Praha 8 – Karlín

  310 PMC CUP „I rozhodčí staví“

  Plastic Model Club Praha vyhlašuje speciální

  cenu pro vybraný model

  Memoriál Zdeňka Krčmáře

  Plastic Model Club Praha vyhlašuje cenu za

  model v kategorii lodí s nejvyšším bodovým

  ohodnocením

  Cena společnosti Eduard

  Cena společnosti EDUARD-MODEL

  ACCESSORIES, spol. s.r.o., za vybraný

  model produkce firmy Eduard

  Cena LOM Praha za letoun či vrtulník

  Společnost LOM Praha, s. p., vyhlašuje

  speciální cenu za vybraný model

  v kategoriích letadel a vrtulníků

  Nejlepší model letounu RAAF

  Vybraný model Československých a

  Českých pilotů

  Firma Special Hobby s r.o. vyhlašuje

  speciální ceny

  FYFT TROPHY

  Modelářský obchod FYFT vyhlašuje speciální

  cenu za nejlépe nabarvenou figurku napříč

  kategoriemi

  Utopenec SPL 2024

  Ponorková sekce klubu SPL Liberec

  vyhlašuje speciální cenu za vybranou

  ponorku

  BELL CUP 2024

  Cena společnosti Bell Textron Prague, a.s. za

  vybraný model vrtulníku

  Cena GT CUP

  GT CUP IPMS CZE vyhlašuje speciální cenu

  za vybraný model z kategorie pozemních

  civilních dopravních prostředků

  Cena Armády ČR za vybraný model

  Armáda České republiky vyhlašuje speciální

  cenu za vybraný model napříč kategoriemi

  Cena Plastic Planet

  Cena společnosti Plastic Planet s r.o., pro

  vybraný model v kategoriích vojenské

  techniky

  Cena PhDr. Stanislava Černého

  Cena PhDr. Stanislava Černého za nejvěrněji

  ztvárněný model letounu Focke-Wulf Fw-190

  Vytřeštěné oči

  Youtubový kanál Plastic Modeling vyhlašuje

  speciální cenu za vybranou diorámu napříč

  měřítky

• Page 57

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Boston Mk.IV v měřítku 1/32.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro B-24J v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Hobby Boss

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  634047

  Boston Mk.IV LööK

  1/32 HKM

  644275

  B-24J LööK

  1/48 Hobby Boss

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard56

  Srpen 2024

• Page 58

  644276

  Bf 108 regular wheels LööKplus

  1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro Bf 108 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin

  palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - vrtule

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro Bf 108 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin

  palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - vrtule

  644277

  Bf 108 spoked wheels LööKplus

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  57

  Srpen 2024

• Page 59

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro P-51B či P-51C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin

  palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kapotované výfuky

  Soubor 3 sad pro P-51B či P-51C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin

  palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kapotované výfuky

  644278

  P-51B/C framed canopy LööKplus

  1/48 Eduard

  644279

  P-51B/C Malcolm Hood canopy LööKplus

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard58

  Srpen 2024

• Page 60

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro B-17F v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644281

  B-17F LööK

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro P-51D v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 21 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  672364

  P-51D-10 cockpit PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  59

  Srpen 2024

• Page 61

  672370

  P-51D wheels diamond tread 2

  1/72 Eduard

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D v měřítku

  1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D v měřítku

  1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  672369

  P-51D wheels block tread

  1/72 Eduard

  INFO Eduard60

  Srpen 2024

• Page 62

  672371

  P-51D wheels block tread 2

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51D v měřítku 1/72.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - přídavné palivové nádrže pro P-51D

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje 2 nádrže. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  672373

  P-51D 75gal drop tanks PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  61

  Srpen 2024

• Page 63

  BRASSIN

  Brassinová sada - zaměřovače pro P-51D v měřítku

  1/72. Sada obsahuje 3 zaměřovače. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672377

  P-51D gun sights PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  Brassinová sada - přídavné palivové nádrže pro P-51D

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje 2 nádrže. Vyrobeno

  přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  672375

  P-51D 110gal fuel tanks PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard62

  Srpen 2024

• Page 64

  Brassinová sada - raketnice typu bazookat pro

  P-51D v měřítku 1/72. Sada obsahuje 2 raketnice.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672378

  P-51D bazooka rocket launcher

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-51D v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  674012

  P-51D-5 LööK

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  63

  Srpen 2024

• Page 65

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-51D v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  674014

  P-51D-15+ LööK

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-51D v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  674013

  P-51D-10 LööK

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard64

  Srpen 2024

• Page 66

  Brassinová sada - podvozkové šachty pro P-51B

  či P-51C či P-51D v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 5 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481010

  P-51B/C wheel bay PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-26B v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: ICM

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  6481011

  B-26B wheels

  1/48 ICM

  stránka produktu

  INFO Eduard

  65

  Srpen 2024

• Page 67

  BRASSIN

  Brassinová sada - výfuky pro FM-1 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481015

  FM-1 exhaust PRINT

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  Brassinová sada - sedačka pilota pro Fw 190A v měřítku

  1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  6481014

  Fw 190A seat PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard66

  Srpen 2024

• Page 68

  Brassinová sada - kola podvozku pro FM-1

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D print: 2 součástky

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  6481016

  FM-1 wheels

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - sedačka pilota pro FM-1

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  6481017

  FM-1 seat PRINT

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  INFO Eduard

  67

  Srpen 2024

• Page 69

  BRASSIN

  Brassinová sada - motory pro B-17F

  v měřítku 1/48.Sada obsahuje 4 motory.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 92 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  6481021

  B-17F engines

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-17F

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  6481020

  B-17F wheels diamond tread

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Srpen 2024

• Page 70

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro B-17F v měřítku

  1/48. Sada obsahuje nohy hlavního podvozku a ostruhového

  kola. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - bronz: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6481022

  B-17F undercarriage legs BRONZE

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - kulomety pro B-17F

  v měřítku 1/48.Sada obsahuje celkem 14 kulometů.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: HKM

  Sada obsahuje:

  - resin: 32 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  6481023

  B-17F guns

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  INFO Eduard

  69

  Srpen 2024

• Page 71

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-17F v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  6481025

  B-17F wheels block tread

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-17F v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  6481024

  B-17F wheels cross tread

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard70

  Srpen 2024

• Page 72

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-17F v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  6481026

  B-17F wheels oval tread

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-17F v měřítku 1/48.

  Sada obsahuje kola hlavního podvozku a ostruhové kolo.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 7 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  6481027

  B-17F wheels rhomboid tread

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  71

  Srpen 2024

• Page 73

  Soubor 3 sad pro Beaufort Mk.I v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: ICM

  - motory

  - kulomety

  - kola podvozku

  SIN648128

  Beaufort Mk.I

  1/48 ICM

  stránka produktu

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN

  INFO Eduard72

  Srpen 2024

• Page 74

  Soubor 7 sad pro A-1 v měřítku 1/48. Doporučená stavebnice:

  Tamiya

  - rakety HVAR

  - pumy Mk.82

  - pumy M 117 raná verze

  - raketnice LAU-10/A ZUNI

  - raketnice LAU-3/A

  - kontejner na kazetovou munici SUU-14v

  SIN648129

  A-1 armament

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN

  INFO Eduard

  73

  Srpen 2024

• Page 75

  FOTOLEPTY

  SRPEN 2024

  USS Ranger CV-4 part 2

  1/350 Trumpeter

  #53312

  INFO Eduard74

  Srpen 2024

• Page 76

  USS Ranger CV-4 part 3

  1/350 Trumpeter

  #53313

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  75

  Srpen 2024

• Page 77

  FOTOLEPTY

  B-24H bomb bay

  1/72 Airfix

  #72740

  INFO Eduard76

  Srpen 2024

• Page 78

  FOTOLEPTY

  B-24H cockpit and engines

  1/72 Airfix

  #SS829

  #73829

  B-24H nose and radio compartment

  1/72 Airfix #73830

  INFO Eduard

  77

  Srpen 2024

• Page 79

  INFO Eduard78

  Srpen 2024

• Page 80

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  79

  Srpen 2024

• Page 81

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard80

  Srpen 2024

• Page 82

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  81

  Srpen 2024

• Page 83

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard82

  Srpen 2024

• Page 84

  sobota

  24. srpna

  2024

  sobota

  24. srpna

  2024

  • PLASTIKOVÉ A PAPÍROVÉ MODELY

  OD MODELÁŘŮ Z CELÉ REPUBLIKY

  • PRODEJCI MODELŮ A MODELÁŘSKÝCH POTŘEB

  • DOPOLEDNE DOPROVODNÁ VÝSTAVA VETERÁNŮ

  • VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ

  PŘEJÍMKA MODELŮ: 24.8.2024 8:00 - 10:00

  OTEVŘENO PRO VEŘEJNOST: 10:00 - 15:00

  VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ: 15:00

  STARTOVNÉ: DĚTI ZDARMA, DOSPĚLÍ 100 KČ

  ONLINE PŘIHLAŠOVÁNÍ MODELŮ:

  CONTESTS.IPMS.EU

  VÍCE INFORMACÍ:

  • WWW.FACEBOOK.COM/DOBRISMODEL • WWW.DOBRISMODEL.CZ

  • MODELARI.DOBRIS@GMAIL.COM • TEL. 728 074 851

  VÍCE INFORMACÍ:

  Sobota 24. srpna 2024, SportovnI hala, skolni 36, Dobris

• Page 85

  snadná

  aplikace

  3DL32026 Bf 109E-4 SPACE 1/32 Eduard

  3DL72040

  F-15J SPACE 1/72 Fine Molds

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard84

  Srpen 2024

• Page 86

  SPACE

  3DL72041 B-24H SPACE 1/72 Airfix

  3DL72042

  La-7 SPACE 1/72 Eduard

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  85

  Srpen 2024

• Page 87

  3DL48188 B-17F radio compartment SPACE 1/48 Eduard

  stránka produktu

  SPACE

  3DL48187 B-17F SPACE 1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard86

  Srpen 2024

• Page 88

  OBTISKY

  D72047

  L-29 stencils

  1/72 Eduard/AKM

  stránka produktu

  D48117

  L-29 stencils

  1/48 Eduard/AKM

  stránka produktu

  INFO Eduard

  87

  Srpen 2024

• Page 89

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG49414 Buccaneer S.2B 1/48 Airfix

  BIG49415

  Buccaneer S.2B Gulf War 1/48 Airfix

  BIG49416

  FM-1 1/48 Tamiya

  491440 Buccaneer S.2B

  FE1442 Buccaneer S.2B seatbelts STEEL

  EX1034 Buccaneer S.2B

  491441 Buccaneer S.2B Gulf War

  FE1442 Buccaneer S.2B seatbelts STEEL

  EX1034 Buccaneer S.2B

  481137 FM-1 landing flaps

  491443 FM-1

  FE1444 FM-1 seatbelts STEEL

  EX1029 FM-1

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard88

  Srpen 2024

• Page 90

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49417 MC.200 1/48 Italeri

  BIG49418

  F-14A 1/48 Great Wall Hobby

  481138 MC.200 landing flaps

  491447 MC.200

  FE1448 MC.200 seatbelts STEEL

  EX314 MC.200

  49103 Remove Before Flight STEEL

  491445 F-14A

  FE1446 F-14A seatbelts STEEL

  EX1040 F-14A windshield TFace

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  89

  Srpen 2024

• Page 91

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX1051 P-51B/C framed canopy

  1/48 Eduard

  EX1052 P-51B/C Malcolm Hood

  canopy

  1/48 Eduard

  EX1053 B-17F US national insignia

  rounded

  1/48 Eduard

  EX1054 B-17F US national insignia

  w/ red outline

  1/48 Eduard

  EX1055 B-17F US national insignia

  w/ blue outline

  1/48 Eduard

  CX668 B-24H US national insignia

  1/72 Airfix

  CX669 F-15J

  1/72 Fine Molds

  CX669 F-15J

  CX669 F-15J

  INFO Eduard90

  Srpen 2024

• Page 92

• Page 93

  NOVINKY

  SRPEN 2024

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  2147 ACES OF THE EIGHTH DUAL COMBO 1/72 Limited Edition

  82107 P-51B Mustang Birdcage canopy 1/48 ProfiPACK

  3003 Bf 109E-4 Reedice 1/32 ProfiPACK

  84169 Bf 109 G-6/AS Reedice 1/48 Weekend

  36519 Sd.Kfz. 250/1 1/35 Dragon

  53312 USS Ranger CV-4 part 2 1/350 Trumpeter

  53313 USS Ranger CV-4 part 3 1/350 Trumpeter

  72739 B-24H undercarriage 1/72 Airfix

  72740 B-24H bomb bay 1/72 Airfix

  73828 F-15J 1/72 Fine Molds

  73829 B-24H cockpit & engines 1/72 Airfix

  73830 B-24H nose & radio compartment 1/72 Airfix

  491458 A-10C 1/48 Great Wall Hobby

  481146 B-17F landing flaps 1/48 Eduard

  481147 B-17F undercarriage & exterior 1/48 Eduard

  481148 B-17F ammo feed chutes 1/48 Eduard

  491460 B-17F cockpit 1/48 Eduard

  491461 B-17F nose interior 1/48 Eduard

  491462 B-17F nose interior

  (alternate nose, sprue X) 1/48 Eduard

  491463 B-17F radio compartment 1/48 Eduard

  491464 B-17F waist section 1/48 Eduard

  491465 B-17F bomb bay 1/48 Eduard

  491466 B-17F wooden floors & ammo boxes 1/48 Eduard

  FE1458 A-10C 1/48 Great Wall Hobby

  FE1459 A-10C seatbelts STEEL 1/48 Great Wall Hobby

  SS829 B-24H 1/72 Airfix

  SS828 F-15J 1/72 Fine Molds

  FE1460 B-17F seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  CX668 B-24H US national insignia 1/72 Airfix

  CX669 F-15J 1/72 Fine Molds

  EX1051 P-51B/C framed canopy 1/48 Eduard

  EX1052 P-51B/C Malcolm Hood canopy 1/48 Eduard

  EX1053 B-17F US national insignia rounded 1/48 Eduard

  EX1054 B-17F US national insignia w/ red outline 1/48 Eduard

  EX1055 B-17F US national insignia w/ blue outline 1/48 Eduard

  BIG-EDBIG-ED

  BIG ED

  OBTISKY

  BIG49414 Buccaneer S.2B 1/48 Airfix

  BIG49415 Buccaneer S.2B Gulf War 1/48 Airfix

  BIG49416 FM-1 1/48 Tamiya

  BIG49417 MC.200 1/48 Italeri

  BIG49418 F-14A 1/48 Great Wall Hobby

  D72047 L-29 stencils 1/72 Eduard/AMK

  D48117 L-29 stencils 1/48 Eduard/AMK

  INFO Eduard92

  Srpen 2024

• Page 94

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  634047 Boston Mk.IV LööK 1/32 HKM

  644275 B-24J LööK 1/48 Hobby Boss

  672364 P-51D-10 cockpit PRINT 1/72 Eduard

  672369 P-51D wheels block tread 1/72 Eduard

  672370 P-51D wheels diamond tread 2 1/72 Eduard

  672371 P-51D wheels block tread 2 1/72 Eduard

  672373 P-51D 75gal drop tanks PRINT 1/72 Eduard

  672375 P-51D 110gal fuel tanks PRINT 1/72 Eduard

  672377 P-51D gun sights PRINT 1/72 Eduard

  672378 P-51D bazooka rocket launcher 1/72 Eduard

  674012 P-51D-5 LööK 1/72 Eduard

  674013 P-51D-10 LööK 1/72 Eduard

  674014 P-51D-15+ LööK 1/72 Eduard

  6481010 P-51B/C wheel bay PRINT 1/48 Eduard

  6481011 B-26B wheels 1/48 ICM

  6481014 Fw 190A seat PRINT 1/48 Eduard

  6481015 FM-1 exhaust PRINT 1/48 Tamiya

  6481016 FM-1 wheels 1/48 Tamiya

  6481017 FM-1 seat PRINT 1/48 Tamiya

  644281 B-17F LööK 1/48 Eduard

  6481020 B-17F wheels diamond tread 1/48 Eduard

  6481021 B-17F engines 1/48 Eduard

  6481022 B-17F undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  6481023 B-17F guns 1/48 Eduard

  6481024 B-17F wheels cross tread 1/48 Eduard

  6481025 B-17F wheels block tread 1/48 Eduard

  6481026 B-17F wheels oval tread 1/48 Eduard

  6481027 B-17F wheels rhomboid tread 1/48 Eduard

  644276 Bf 108 regular wheels LööKplus 1/48 Eduard

  644277 Bf 108 spoked wheels LööKplus 1/48 Eduard

  644278 P-51B/C framed canopy LööKplus 1/48 Eduard

  644279 P-51B/C Malcolm Hood canopy LööKplus 1/48 Eduard

  SIN648128 Beaufort Mk.I 1/48 ICM

  SIN648129 A-1 armament 1/48 Tamiya

  3DL32026 Bf 109E-4 SPACE 1/32 Eduard

  3DL72040 F-15J SPACE 1/72 Fine Molds

  3DL72041 B-24H SPACE 1/72 Airfix

  3DL72042 La-7 SPACE 1/72 Eduard

  3DL48187 B-17F SPACE 1/48 Eduard

  3DL48188 B-17F radio compartment SPACE 1/48 Eduard

  SRPEN 2024

  INFO Eduard

  93

  Srpen 2024

• Page 95

  POSTAVENO

  P-51B MUSTANG

  DUAL COMBO

  1/48

  postavil Robert Szwarc

  #R0019

  MARKING N

  INFO Eduard94

  Srpen 2024

• Page 96

  POSTAVENO

  P-51B-15-NA, s/n 42-106942, Col. Thomas Cristian, CO 361st FG, 8th AF, Bottisham,

  Velká Británie, červen 1944

  Absolvent West Pointu Thomas Christian se

  rozhodl jít ve stopách svého otce a přihlásil se

  k dělostřelectvu. Zde dosáhl hodnosti Second

  Lieutenant a záhy změnil názor díky zájmu

  o létání. Následovalo studium na Texas Air Corps

  Flying School a poté, v roce 1940 byl jmenován

  instruktorem na Randolph Field. V březnu 1941 se

  stal členem 19th BG na Filipínách a létal s B-17,

  po napadení Japonskem byl převelen do Austrá-

  lie, kde přelétával P-40. Při této činnosti byl se-

  střelen a považován za nezvěstného. Za pomoci

  domorodců se ale dostal zpět. V roce 1942 byl při-

  dělen k 67th Pursuit Squadron, kde létal s P-400

  a byl povýšen do hodnosti majora. Zpět v USA se

  připojil k 361st FG jako její první velitel. Byla to

  poslední skupina, která byla v rámci 8th AF vy-

  zbrojena Thunderbolty. Cristian postupně létal se

  třemi stroji, všechny pojmenované Lou po jeho

  dceři. V březnu 1944 byl ve věku 28 let povýšen

  na plukovníka a dál létal na bojové mise až do

  poslední 12. srpna 1944. Ten den byl při útoku na

  pozemní cíle zasažen protileteckou palbou a při

  havárii zahynul.

  INFO Eduard

  95

  Srpen 2024

• Page 97

  POSTAVENO

  postavil Richard Zimmerman

  1/48

  Fw 190D-9

  #8188

  MARKING B

  INFO Eduard96

  Srpen 2024

• Page 98

  POSTAVENO

  WNr. 500698, Lt. Günter Seyd, 7./JG 26, Uetersen, Německo, květen 1945

  JG 26 byla založena 1. 11. 1938 (nejprve jako JG 132)

  a jejím prvním Kommodorem se stal Eduard von

  Schleich, eso s 35 sestřely v první světové válce.

  Do války již JG 26 vstoupila pod velením Hanse

  Hugo Witta, invaze do Polska se ale neúčastnila.

  Až do roku 1943 působila na západní frontě, její

  nejslavnější velitel, Adolf Galland, převzal velení

  22. 8. 1940, ve funkci působil po celý zbytek bi-

  tvy o Británii a poté až do 5. 12. 1941. Na začátku

  roku 1943 měla JG 26 vystřídat JG 54 v sestavě

  Luftflotte 1 na východní frontě, ale nakonec se

  jednalo jen o krátkou epizodu I./JG 26. Skupina

  nadále působila ve Francii a poté při obraně Říše.

  Od konce roku 1941 přezbrojovaly jednotlivé

  Gruppe s výjimkou III./JG 26, na Fw 190A, první

  Fw 190D-9 začaly přebírat I. Gruppe a II. Gruppe

  od poloviny října 1944. Lt. Günter Seyd ze stavu

  5./JG 26 vzlétl 5. 5. 1945 s tímto letounem ze zá-

  kladny v Uetersenu, ale kvůli závadě motoru nou-

  zově přistál ve Schleswigu. Na jediné známé fo-

  tografii se jeví spodní motorový kryt mírně tmavší,

  je pravděpodobné, že byl v barvě RLM 76 early

  (zřejmě z jiného letounu), nelze zcela vyloučit ani

  žlutou barvu. Hnědá barva trupových čísel je ne-

  obvyklá, v rámci Luftwaffe ji používalo jen několik

  málo Staffel. Ovšem 7./JG 26 ji používala celou

  válku. Günter Seyd dosáhl během války jediného

  sestřelu, když 23. 12. 1944 sestřelil západně od

  Kolína nad Rýnem Lancaster od No. 405 (nebo

  582) Sqn RAF. Byl to nejen jeho první sestřel,

  ale také první sestřel II./JG 26 po přezbrojení na

  Fw 190D-9.

  stránka produktu

  INFO Eduard

  97

  Srpen 2024

• Page 99

  POSTAVENO

  Fw 190A-5

  light fighter

  1/48

  postavil Paolo Portuesi

  #84118

  MARKING C

  Fw 190A-5, WNr. 410004, Hptm. Walter Nowotny, I./JG 54, Orel, SSSR, říjen 1943

  Německý stíhač rakouského původu, rodák

  z Gmündu ležícího u hranic s tehdejším Česko-

  slovenskem Walter „Nowi“ Nowotny, vyzname-

  naný Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči

  a brilianty, sestřelil během 442 bojových letů

  celkem 258 nepřátelských letadel. Jeho samot-

  ného smrt zastihla při havárii Me 262 Schwalbe

  po souboji se stíhacím doprovodem amerických

  bombardérů poblíž letiště Hesepe 8. listopadu

  1944. „Nowiho“ stroj obdržel nestandardní kamuf-

  láž tvořenou dvěma odstíny tmavě zelené barvy,

  pravděpodobně RLM 70 a RLM 71. Žluté konce

  dolní poloviny křídla a pruh téže barvy okolo zádi

  trupu identifikovaly letouny působící na východní

  frontě. Stroje JG 54 nosily žlutý pruh na trupu pod

  trupovými kříži, spodní část směrovky byla žlutou

  barvou nastříkána také. Přední část vrtulového

  kuželu nesla pravděpodobně bílou spirálu. Pod

  kabinou stroj nesl bílou 13 a ve štábním označení

  bílou 8.

  stránka produktu

  INFO Eduard98

  Srpen 2024

• Page 100

  INFO Eduard

  99

  Srpen 2024

  Dunstable Business Centre, Office Suite No.2, Blackburn Road, Houghton Regis, Bedfordshire LU5 5BQ

  Tel: +44 (0)1582 668411, Email: kim@guidelinepublications.co.uk

  All major credit cards accepted.

  Orders can be placed by mail, telephone, email or through the website.

  (www.guidelinepublications.co.uk) Plus postage and packing on all

  orders. Overseas readers pay postage at air mail printed paper rate.

  Warpaint on the web

  For more information and secure ordering please visit:

  www.guidelinepublications.co.uk

  1 Bristol Beaufighter £13.00

  2 Blackburn Buccaneer £13.00

  3 Junkers Ju 87 Stuka £13.00

  4 North American F-100 Super Sabre £13.00

  5 Hawker Typhoon £13.00

  6 Avro Shackleton £14.00

  7 Junkers Ju 88 £13.00

  8 Hawker Hunter £17.00

  9 Grumman F4F Wildcat/Martlet £13.00

  10 Vickers Wellington £13.00

  11 de Havilland Sea Vixen £13.00

  12 Fairey Swordfish £15.00

  13 Focke Wolfe Fw 200 Condor £14.00

  14 BAC Lightning £18.00

  15 Short Stirling £14.00

  16 Hawker Sea Fury £13.00

  17 Gloster Javelin £14.00

  18 Douglas Skyraider £14.00

  19 de Havilland Hornet and Sea Hornet £14.00

  20 Supermarine Seafire (Griffon engine) £15.00

  21 Armstrong Whitworth Whitley £14.00

  22 Gloster Meteor £20.00

  23 Fairey Gannet £15.00

  24 Dornier Do 217 £14.00

  25 Short Sunderland £14.00

  26 Bristol Blenheim £15.00

  27 de Havilland Vampire £20.00

  28 Fairey Firefly £17.00

  29 Hawker Sea Hawk £15.00

  30 Avro Vulcan £16.00

  31 RAF/RN Phantoms £17.00

  32 Douglas A-20 Boston/Havoc £17.00

  33 Heinkel He 177 £14.00

  34 Avro Lincoln £16.00

  35 Fairey Barracuda £15.00

  36 Handley Page Victor £16.00

  37 Gloster Gladiator £17.00

  38 Republic F-105 Thunderchief £15.00

  39 Supermarine Walrus £13.00

  40 Canadair/Commonwealth Sabre £16.00

  41 Fairey Fulmar £15.00

  42 Boulton Paul Defiant £13.00

  43 Lockheed F-104 Starfighter £18.00

  44 de Havilland Venom £15.00

  45 Martin B-57 Canberra £16.00

  46 Handley Page Halifax £17.00

  47 McDonnell F-101 Voodoo £15.00

  48 Westland Lysander £15.00

  49 Fiat G.91 £15.00

  50 Bristol Beaufort £15.00

  51 Lockheed Neptune £16.00

  52 Fairey Albacore £15.00

  53 Avro Anson £16.00

  54 Westland Whirlwind F.Mk I £13.00

  55 Hawker Tempest £14.00

  56 Blackburn Firebrand £14.00

  57 Handley Page Hampden £14.00

  58 Supermarine Swift £14.00

  59 Lockheed Hudson £14.00

  60 English Electric Canberra £20.00

  61 Savoia Marchetti S.79 Sparviero £14.00

  62 Handley Page Hastings £14.00

  63 Vickers Valiant £14.00

  64 Convair F-102 £15.00

  65 Westland Wessex £17.00

  66 Bristol Bulldog £13.00

  67 Folland Gnat and Ajeet £13.00

  68 Bristol Brigand £13.00

  69 Martin B-26 Marauder £14.00

  70 Vought Corsair £18.00

  71 Armstrong Whitworth 650/660 Argosy £14.00

  72 Vickers Supermarine Merlin Seafire £14.00

  73 North American B-25 Mitchell £15.00

  74 Hawker Siddeley Harrier £17.00

  75 BAe Sea Harrier £15.00

  76 Grumman Tracker/Trader/Tracer £17.00

  77 Curtiss P-40 £15.00

  78 Aer Macchi C.202-205 Folgore-Veltro £15.00

  79 Consolidated PBY Catalina £17.00

  80 Saab Draken £17.00

  81 Junkers Ju 52 £14.00

  82 BAC Jet Provost £17.00

  83 Fairey Battle £17.00

  84 Grumman F6F Hellcat £18.00

  85 Supermarine Scimitar £15.00

  86 Vickers Wellesley £15.00

  87 Grumman Avenger £18.00

  88 Lockheed T-33A £15.00

  89 Avro Lancaster £18.00

  90 Boeing B-17 £18.00

  91 Mikoyan-Gurevich MiG-21 'Fishbed' £27.00

  92 Grumman HU-16 Albatross £17.00

  93 Messerschmitt Me 262 £15.00

  94 Supermarine Attacker £15.00

  95 Westland Sea King £18.00

  96 Consolidated B-24 Liberator £27.00

  97 North American RA-5C Vigilante £18.00

  98 Avro York £17.00

  99 McDonnell Demon £17.00

  100 Republic F-84F and RF-84F £20.00

  101 de Havilland D.H.82 Tiger Moth £16.00

  102 Convair B-36 £16.00

  103 Avro Manchester £14.00

  104 General Dynamics F-111 & EF-111A £20.00

  105 Sopwith Pup £14.00

  106 Sikorsky S-55/H-19 & Westland Whirlwind £18.00

  107 Ilyushin Il-2 ‘Sturmovik’ £15.00

  108 Martin Mariner and Marlin £17.00

  109 Douglas C-54/R5D Skymaster & DC-4 £21.00

  110 Westland Scout & Wasp £16.00

  111 Vought OS2U Kingfisher £16.00

  112 Douglas A3D Skywarrior £20.00

  113 Panavia Tornado ADV £17.00

  114 McDonnell F-4 Phantom II £25.00

  115 Armstrong Whitworth Albemarle £14.00

  116 Hawker Fury and Nimrod £17.00

  117 Douglas F4D/F-6 Skyray & F5D Skylancer £15.00

  118 NAA B-45 Tornado £16.00

  119 Grumman F9F Panther £15.00

  120 Mikoyan-Gurevich MiG-15 £17.00

  121 Douglas A-4 Skyhawk £26.00

  122 Albatros D.I - D.III £16.00

  123 de Havilland (Canada) Chipmunk £15.00

  124 Mikoyan-Gurevich MiG-17 £17.00

  125 Bristol Britannia, Argus and Yukon £17.00

  126 Grumman F-14 Tomcat £26.00

  127 Cessna T-37 A/B/C and A-37 A/B £21.00

  128 Bristol Scout £15.00

  129 Mikoyan-Gurevich MiG-3 £18.00

  130 Ilyushin Il-28 £18.00

  131 Auster in British Military & foreign air arm service £18.00

  132 Boeing B-52 Stratofortress £25.00

  133 Douglas C-47 Skytrain/Dakota £25.00

  134 Aero L-29 Delfin £21.00

  135 DH.89 Dragon Rapide & Dominie £17.00

  136 Airspeed Oxford & Consul £18.00

  137 Douglas SBD Dauntless £28.00

  138 Lockheed F-117 Nighthawk £18.00

  139 de Havilland (Canada) DHC-2 Beaver £18.00

  140 North American OV-10 Bronco £28.00

  141 Vickers Viking, Valetta & Varsity £19.00

  Warpaint Specials

  No.1 Republic P-47 Thunderbolt £19.00

  No.2 Messerschmitt Bf 109 £25.00

  No.3 de Havilland Mosquito £25.00

  No.4 Cessna Bird Dog £12.00

  No.5 NAA P-51 Mustang and Derivatives £22.00

  No.6 Dambusters and the Lancaster £20.00

  Having launched the signature bomber for use in the European Theatre, Boeing embarked on a voyage into

  the unknown. Bringing together numerous untried technologies the Boeing Aircraft Company launched its

  most significant bomber, the B-29 Superfortress. Although beset by development problems and having

  suffered the loss of the prototype and its Chief Test Pilot Eddie Allan, the company pushed on to create the

  first long-range strategic bombers. Once the Pacific Islands had been captured the B-29 Bomb Groups

  began bombing raids on the Japanese Home Islands. On the other side of the Himalayas further bomb

  groups launched attacks against targets in Japan. As combat experience grew the focus turned to

  destroying as much as possible of its production facilities, mainly by firebombing areas known to have

  these targets. And then the world changed forever. The use of two atom bombs against Hiroshima and

  Nagasaki had shown the power of the atom. When the Japanese finally surrendered the Cold War

  arrived to take its place. War in Korea followed, being the swan song for the B-29 while its younger

  sibling, the B-50, assumed the mantle of Strategic Defence, a position it held until the B-47 Stratojet

  arrived. One of the largest aircraft of World War II, the B-29 remained in service in various roles throughout the

  1950s, being retired in the early 1960s after 3,970 had been built. The Royal Air Force flew the B-29 with the service name

  ‘Washington from 1950 to 1954’ while the re-engined B-50 Superfortress Lucky Lady II became the first aircraft to fly around the world

  non-stop, during a 94-hour flight in 1949. The Soviet Union produced 847 Tupolev Tu-4s, an unlicensed

  reverse-engineered copy of the B-29. This latest in the essential Warpaint series offers a comprehensive look at

  the famous bomber in all its guises, with history, development, service details, and colour artwork and scale plans

  by Sam Pearson.

  Boeing

  BB--2299

  and

  BB--5500

  Superfortress

  By Kev Darling

  B-29 Superfortress 44-70072 X-55 named Limber Richard of the 5th

  Bombardment Squadron, 9th Bombardment Group, flying toward Japan

  with other squadron bombers in 1945. The bombing missions against

  Japan a 3,500 mile round trip, could last as long as sixteen hours. Also

  shown is at least one B-29 of the 1st BS of the same group, complete

  with black and yellow rear fuselage and fin bands. (USAF via DRJ)

  WARPAINT SERIES No.143

  paint Master 21/06/2024 14:48 Page 118

  During the 1960s, Dassault commenced development of what would become the Mirage F1 as a private

  venture, alongside the larger Mirage F2. Work on the F1 eventually took precedence over the more costly

  F2, which was cancelled during the late 1960s. The Armée de l'Air took great interest in the fledgling F1 to

  meet its requirement for an all-weather interceptor aircraft. The Mirage F1 was of similar size to the Mirage

  III and Mirage 5 and was powered by the same SNECMA Atar engine that had been used on the

  larger Dassault Mirage IV, however, unlike its predecessors, it had the layout of a swept wing, but mounted

  high on the fuselage, and a conventional tail surface as used by the F2. Although it had a smaller wingspan

  than the Mirage III, the Mirage F1 nevertheless proved to be superior to its predecessor, carrying more

  fuel while possessing a shorter take-off run and greater manoeuvrability. This latest addition to the

  Warpaint series includes all the usual reference and historical material that has made the series the go-

  to source for modellers and aviation enthusiasts alike. This book is written by Andy Evans and is

  superbly illustrated by Sam Pearson.

  All these titles are available in printed format via our on demand printing service. Please contact our office for further information.

  £25.00

  Warpaint series No.143

  Orders from the world’s book

  and hobby trade are invited

  New

  release

  Previous Warpaint titles

  £19.00

  Warpaint series No.142

  Boeing BB--2299 and BB--5500

  Superfortress

  GGUUIIDDEELLIINNEE PPUUBBLLIICCAATTIIOONNSS LLIIMMIITTEEDD

  Dassault

  MMIIRRAAGGEE FF11

  By Andy Evans

  A French Air Force Mirage F1 returns to its mission

  after receiving fuel from a US Air Force KC-10

  Extender while flying over Afghanistan in support of

  Operation ‘Enduring Freedom’, on 25 November

  2010. (US Air Force Photo/Staff Sgt. Eric Harris)

  WARPAINT SERIES No.142

  42 Warpaint Mirage F1.qxp_Warpaint Master 19/03/2024 20:24 Page 58

  Dassault MMiirraaggee FF11

  Warpaint 143 B-29 & B-50 + Mirage F1.qxp_Warpaint Advert 22/06/2024 09:42 Page 1

• Page 101

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2024

  644280

  A-10C LööK

  1/48 Great Wall Hobby

  674018

  Bf 109G-10 LööK

  1/48 Eduard

  BIG33161 A-20J/K 1/32 HKM

  BIG33162 Boston Mk.IV 1/32 HKM

  BIG33163 B5N2 1/35 Border Model

  BIG49419 TBD-1 1/48 Hobby Boss

  BIG5373 USS Sangamon CVE-26 1/350 Trumpeter

  BIG72181 SM.79 1/72 Italeri

  632199 WWII USAAF oxygen cylinder A-4 PRINT 1/32

  632200 WWII USAAF oxygen cylinder A-6 PRINT 1/32

  632201 WWII USAAF oxygen tank G-1 PRINT 1/32

  644280 A-10C LööK 1/48 Great Wall Hobby

  672365 P-51D-15+ cockpit PRINT 1/72 Eduard

  672374 P-51D 108gal paper drop tanks PRINT 1/72 Eduard

  672376 P-51D 165gal fuel tanks PRINT 1/72 Eduard

  672379 P-51D gun bays PRINT 1/72 Eduard

  672381 MiG-21 wheel bays PRINT 1/72 Eduard

  672383 Bf 109G-10/K-4 propeller 1/72 Eduard

  672385 Bf 109G-10 wheels 1/72 Eduard

  674018 Bf 109G-10 LööK 1/72 Eduard

  6481018

  A-10C rotary gun flash suppressor PRINT 1/48 Great Wall Hobby

  6481019 A-10C wheels 1/48 Great Wall Hobby

  6481028 B-24J wheels 1/48 Hobby Boss

  6481030 B-24J superchargers PRINT 1/48 Hobby Boss

  6481031 P-51B/C gun sights PRINT 1/48 Eduard

  6481034 B-17F bombsight PRINT 1/48 Eduard/HKM

  644282 FM-1 LööKplus 1/48 Tamiya

  644283 B-26B Marauder LööKplus 1/48 ICM

  674015 P-51D-5 LööKplus 1/72 Eduard

  674016 P-51D-10 LööKplus 1/72 Eduard

  674017 P-51D-15+ LööKplus 1/72 Eduard

  SIN648130 F-35B 1/48 Tamiya

  SIN648132 F-16A MLU 1/48 Kinetic

  BIG ED (září)

  BRASSIN (září)

  LöökPlus (září)

  BIGSIN (září)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109G-10 v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro A-10C v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  632199

  WWII USAAF oxygen cylinder A-4 PRINT

  1/32

  Brassinová sada - kyslíkové nádrže pro vícemotorová

  letadla USAAF z doby 2. sv. války v měřítku 1/32.

  Sada obsahuje 6 nádrží. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard100

  Srpen 2024

• Page 102

  632200

  WWII USAAF oxygen cylinder A-6 PRINT

  1/32

  632201

  WWII USAAF oxygen tank G-1 PRINT

  1/32

  6481018

  A-10C rotary gun flash suppressor PRINT

  1/48 Great Wall Hobby

  Brassinová sada - kyslíkové nádrže pro vícemotorová

  letadla USAAF z doby 2. sv. války v měřítku 1/32.

  Sada obsahuje 6 nádrží. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kyslíkové nádrže pro vícemotorová letadla

  USAAF z doby 2. sv. války v měřítku 1/32. Sada obsahuje

  6 nádrží. Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - tlumič zášlehů rotačního kanonu

  pro A-10C v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  ON APPROACH

  INFO Eduard

  101

  Srpen 2024

• Page 103

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2024

  6481019

  A-10C wheels

  1/48 Great Wall Hobby

  6481028

  B-24J wheels

  1/48 Hobby Boss

  6481030

  B-24J superchargers PRINT

  1/48 Hobby Boss

  Brassinová sada - kola podvozku pro A-10C v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Great Wall Hobby

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro B-24J v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Hobby Boss

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - 3D tisk: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ano

  Brassinová sada - turbokompresory pro B-24J

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 4 turbokompresory.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro

  snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Hobby Boss

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard102

  Srpen 2024

• Page 104

  ON APPROACHZÁŘÍ 2024

  6481031

  P-51B/C gun sights PRINT

  1/48 Eduard

  6481034

  B-17F bombsight PRINT

  1/48 Eduard/HKM

  672365

  P-51D-15+ cockpit PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - zaměřovače pro P-51B/C

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje 13 zaměřovačů

  různých typů. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 13 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - pumový zaměřovač typu Norden

  pro B-17F v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard / HKM

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro P-51D v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 23 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard

  103

  Srpen 2024

• Page 105

  ON APPROACH

  672374

  P-51D 108gal paper drop tanks PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - přídavné palivové nádrže pro

  P-51D v měřítku 1/72. Sada obsahuje 2 nádrže.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 6 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  672379

  P-51D gun bays PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro P-51D

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje šachty do obou

  polovin křídla. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 22 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  672376

  P-51D 165gal fuel tanks PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - přídavné palivové nádrže pro P-51D

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje 2 nádrže. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  ZÁŘÍ 2024

  INFO Eduard104

  Srpen 2024

• Page 106

  ON APPROACHZÁŘÍ 2024

  672381

  MiG-21 wheel bays PRINT

  1/72 Eduard

  672383

  Bf 109G-10/K-4 propeller

  1/72 Eduard

  672385

  Bf 109G-10 wheels

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - šachty podvozku pro MiG-21 v měřítku

  1/72. Sada obsahuje příďovou a hlavní podvozkovou šachtu.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 9 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - vrtule pro Bf 109G-10 nebo Bf 109K-4

  v měřítku 1/72. Připraveno pro snadnou zástavbu do

  modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Bf 109G-10

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  INFO Eduard

  105

  Srpen 2024

• Page 107

  Soubor 4 sad pro FM-1 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - výfuky

  644282

  FM-1 LööKplus

  1/48 Tamiya

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2024

  Soubor 3 sad pro P-51B či P-51C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644283

  B-26B Marauder LööKplus

  1/48 ICM

  INFO Eduard106

  Srpen 2024

• Page 108

  Soubor 3 sad pro P-51D-5 v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - sedačka pilota

  - zaměřovače

  674015

  P-51D-5 LööKplus

  1/72 Eduard

  Soubor 3 sad pro P-51D-10 v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - sedačka pilota

  - zaměřovače

  Soubor 3 sad pro P-51D-15+ v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - sedačka pilota

  - zaměřovače

  674016

  P-51D-10 LööKplus

  1/72 Eduard

  674017

  P-51D-15+ LööKplus

  1/72 Eduard

  ON APPROACHZÁŘÍ 2024

  INFO Eduard

  107

  Srpen 2024

• Page 109

  SIN648130

  F-35B

  1/48 Tamiya

  Soubor 4 sad pro F-35B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - kokpit

  - hřbetní ventilátor

  - kola podvozku

  - výstražné pásky Remove Before Flight OCEL

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2024

  INFO Eduard108

  Srpen 2024

• Page 110

  SIN648132

  F-16A MLU

  1/48 Kinetic

  Soubor 4 sad pro F-16A MLU v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  - kokpit

  - podvozkové šachty

  - kola podvozku

  - výtoková tryska motoru

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHZÁŘÍ 2024

  INFO Eduard

  109

  Srpen 2024

• Page 111

  FOTOLEPTY

  321020 AH-64A early 1/35 Trumpeter

  36520 Nashorn 1/35 Tamiya

  36521 BMD-2 1/35 Hobby Boss

  481149 A-4B/C landing flaps 1/48 Hobby 2000 / Hasegawa

  491467 Fulmar Mk.II 1/48 Trumpeter

  491469 U-2S 1/48 Hobby Boss

  491471 MS 406.C1 1/48

  Dora Wings

  491473 A-4B 1/48 Hobby 2000 / Hasegawa

  491475 A-4C 1/48 Hobby 2000 / Hasegawa

  491476 Bulldog Mk.II 1/48 Airfix

  53314 USS Midway CV-41 part 1 1/350 Trumpeter

  ZOOMY

  33371 AH-64A early 1/35 Trumpeter

  33372 AH-64A early seatbelts STEEL 1/35 Trumpeter

  FE1467 Fulmar Mk.II 1/48 Trumpeter

  FE1468 Fulmar Mk.II seatbelts STEEL 1/48 Trumpeter

  FE1469 U-2S 1/48 Hobby Boss

  FE1470 U-2S seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1471 MS 406.C1 1/48

  Dora Wings

  FE1473 A-4B 1/48 Hobby 2000 / Hasegawa

  FE1474 A-4B/C seatbelts STEEL 1/48 Hobby 2000 / Hasegawa

  FE1475 A-4C 1/48 Hobby 2000 / Hasegawa

  FE1476 Bulldog Mk.II seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  MASKY

  EX1056 Fulmar Mk.II 1/48 Trumpeter

  EX1057 Fulmar Mk.II TFace 1/48 Trumpeter

  EX1058 U-2S 1/48 Hobby Boss

  EX1059 U-2S TFace 1/48 Hobby Boss

  EX1060 A-4B 1/48 Hobby 2000 / Hasegawa

  EX1061 A-4B TFace 1/48 Hobby 2000 / Hasegawa

  EX1062 A-4C 1/48 Hobby 2000 / Hasegawa

  EX1063 A-4C TFace 1/48 Hobby 2000 / Hasegawa

  EX1064 MS 406.C1 1/48

  Dora Wings

  EX1065 MS 406.C1 TFace 1/48 Dora Wings

  EX1066 Bulldog Mk.II 1/48 Airfix

  JX327 AH-64A early 1/35 Trumpeter

  JX328 AH-64A early TFace 1/35 Trumpeter

  SPACE

  3DL32027 AH-64A early SPACE 1/35 Trumpeter

  3DL48190 Fulmar Mk.II SPACE 1/48 Trumpeter

  3DL48191 U-2S SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48192 A-4B SPACE 1/48 Hobby 2000 / Hasegawa

  3DL48193 A-4C SPACE 1/48 Hobby 2000 / Hasegawa

  3DL48194 MS 406.C1 SPACE 1/48 Dora Wings

  3DL48195 Bulldog Mk.II SPACE 1/48

  Airfix

  3DL72042 La-7 SPACE 1/72 Eduard

  OBTISKY

  D72048 Bf 109G stencils 1/72 Eduard

  D72049 Bf 109G Balkenkreuze 1/72 Eduard

  D72050 P-51D stencils 1/72 Eduard

  D72051 P-51D US national insignia 1/72 Eduard

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2024

  INFO Eduard110

  Srpen 2024

• Page 112

  ON APPROACH

  Bf 109G-10

  #R0022

  1/72

  ZÁŘÍ 2024

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího letounu Bf 109G-10 v měřítku 1/72; edice Royal Class.

  Stavebnice nabízí 10 markingů. Stavebnice obsahuje plastové rámečky pro dvě Bf 109G-10; verzi vyráběnou

  v továrně ERLA v Lipsku nebo Bf 109G-10 produkovanou ve Wiener Neustädter Fabrik, případně Bf 109G-10

  nebo Bf 109G-14/AS z továrny Messerschmitt v Řezně.

  Bf 109G-10/U4, WNr. 613165,

  101. Puma vadászrepülö osztály,

  Neubiberg, Německo, květen 1945

  Bf 109G-10/U4, II./JG 52, Brno,

  Protektorát Čechy a Morava, duben 1945

  Avia S-99, Letecká hlídka SNB, Praha-Kbely, 1947

  INFO Eduard

  111

  Srpen 2024

• Page 113

  ON APPROACH

  ZÁŘÍ 2024

  Bf 109G-10, 1./KG(J) 6, Praha-Kbely,

  Protektorát Čechy a Morava,

  březen / duben 1945

  Bf 109G-10, Hptm. Erich Hartmann, I./JG 52,

  Görlitz, Německo, duben 1945

  Bf 109G-10, WNr. 152xx6, 11./JG 300, Praha-Kbely,

  Československo, květen 1945

  Bf 109G-10, 13./JG 27, Schleswig-Holstein,

  Německo, březen 1945

  Bf 109G-10, WNr. 491407, Capt. Cesare

  Marchesi, 3

  a

  Squadriglia, 1

  o

  Gruppo

  Caccia, ANR, Lonate Pozzolo, Itálie,

  březen 1945

  Bf 109G-14/AS, WNr. 784938,

  III./JG 6, Bissel, Německo,

  leden 1945

  Bf 109G-14/AS, WNr. 782xxx, str. Vladimir Sandtner,

  2.ZLJ, Lučko, Chorvatsko, duben 1945

  INFO Eduard112

  Srpen 2024

• Page 114

  Bf 109G-10, 13./JG 27, Schleswig-Holstein,

  Německo, březen 1945

  ON APPROACH

  FM-2 Wildcat

  #82205

  1/48

  ZÁŘÍ 2024

  Ens. Robert I. Myers, VC-93,

  USS Petrof Bay (CVE-80), duben 1945

  VC-9, USS Solomons (CVE-37), jaro / léto 1944

  VC-4, Lt. Martin Ferko, USS White Plains (CVE-67),

  červen – září 1944

  VC-88, Saginaw Bay (CVE-82), 1945

  VC-99, USS Hoggatt Bay (CVE-75), 1945

  JV836, No. 882 Naval Air Squadron, HMS Searcher, srpen 1945

  INFO Eduard

  113

  Srpen 2024

• Page 115

  ON APPROACH

  Bf 109G-2

  1/48

  Bf 109G-2/trop, WNr. 10533, Uffz. Horst Schlick,

  1./JG 77, Bir-el-Abd, Egypt, listopad 1942

  Bf 109G-2/R-6/trop, WNr. 13916, Fw. Hans Döbrich,

  6./JG 5, Alakurtti, Finsko, únor 1943

  Bf 109G-2/R6, Lt. Walter Krupinski, 6./JG 52,

  Majkop, SSSR, říjen 1942

  Bf 109G-2/R6, WNr. 13633, Hptm. Wolf-Dieter Huy,

  7./JG 77, Tanyet Harun, Egypt, říjen 1942

  Bf 109G-2/R6 WNr. 13949, Mjr. Hans Hahn, II./JG 54,

  Rjelbicy, Soviet Union, leden 1943

  Reedice

  #82165

  ZÁŘÍ 2024

  INFO Eduard114

  Srpen 2024

• Page 116

  ON APPROACH

  P-39Q Airacobra

  1/48

  Reedice

  #8470

  P-39Q-5, 42-20351, Lt. William A. Shomo,

  82nd TRS, 71st TRG, 5th AF, Dobodura,

  Nová Guinea, březen 1944

  P-39Q-1, 42-19467, 46th FS, 15th FG,

  7th AF, atol Kanton, Phoenixské ostrovy,

  srpen 1943

  P-39Q-5, 42-19896, Lt. William W. Gambill,

  363rd FS, 357th FG, 8th AF, Oroville,

  Spojené státy americké, podzim 1943

  P-39Q-5, 42-20043, 70th FS, 347th FG, 13th AF,

  letiště Torokina, ostrov Bougainville,

  Šalamounovy ostrovy, podzim 1943

  ZÁŘÍ 2024

  INFO Eduard

  115

  Srpen 2024

• Stížnosti a pochvaly…

  Po návratu z americké IPMS Nationals, která se letos konala v městě Madison ve Wisconsinu, jsem byl rozhodnutý, že Tail End Charlie napíšu o nejsilnějším momentu, který mi během cesty utkvěl v hlavě. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nejvíc ze všeho mě letos zasáhla míra oblíbenosti, kterou jsme od amerických modelářů na výstavě cítili. A zkusím Vám ji zprostředkovat na několika příkladech. Během roku se účastním s eduardím stánkem mnoha modelářských výstav, na kterých se s modeláři setkáváme a povídáme si s nimi, takže si troufám říct, že mám opravdu s čím srovnávat.

  Po návratu z americké IPMS Nationals, která

  se letos konala v městě Madison ve Wiscon-

  sinu, jsem byl rozhodnutý, že Tail End Charlie

  napíšu o nejsilnějším momentu, který mi bě-

  hem cesty utkvěl v hlavě. Ať přemýšlím, jak

  přemýšlím, nejvíc ze všeho mě letos zasáhla

  míra oblíbenosti, kterou jsme od amerických

  modelářů na výstavě cítili. A zkusím Vám ji

  zprostředkovat na několika příkladech. Během

  roku se účastním s eduardím stánkem mnoha

  modelářských výstav, na kterých se s mode-

  láři setkáváme a povídáme si s nimi, takže si

  troufám říct, že mám opravdu s čím srovnávat.

  A ještě před tím, než začnu s pozitivními

  pocity z amerických modelářů, chtěl bych je

  předskočit s postoji “našich” - českých a slo-

  venských modelářů. Ti jsou totiž dle mého bez-

  konkurečně nejhlasitější stěžovatelé. A nemy-

  slím to nijak negativně, zkrátka to tak je. Chodí

  si postěžovat na chyby v konstrukcích, návo-

  dech, kamuflážích, vlastně na jakoukoliv část

  našich činností, která Vás napadne. Na Model-

  foru v sekci, která je určena diskuzi ohledně

  firmy Eduard a kterou s kolegy ve firmě bed-

  livě sledujeme, se dennodenně dočítáme, co

  jsme zase udělali špatně a jak neustále máme,

  co zlepšovat. Samozřejmě, modeláři jsou naši

  zákazníci, mají na to svaté právo. A věřím, že

  i díky negativní zpětné vazbě našich zákazníků

  se neustále posouváme a zlepšujeme, snad to

  modeláři oceňují.

  No a nyní tedy přejděme k těm Američanům.

  IPMS Nationals je specifická především svojí

  délkou, koná se od středy do soboty, prodejní

  stánky si staví firmy dokonce už od úterka od-

  poledne. My jsme už v úterý odpoledne věděli,

  že nám zboží nedorazí ani ve středu dopole-

  dne, abychom mohli spustit prodej zboží od

  středečního oběda, kdy akce oficiálně začíná.

  Již první příchozí modeláři se divili, že sedí-

  me v jednom z největších stánků na výstavě

  s rukama v klínech, se zcela prázdnými stoly.

  A jakmile se dozvěděli, že zboží dorazí nejspí-

  še až okolo osmé večerní, velká spousta z nich

  se okamžitě nabízela s pomocí stavby stán-

  ku ve večerních hodinách a s návozem zboží.

  Během odpoledne nám přistálo tolik nabídek

  s pomocí, že jsem měl obavy, abychom se večer

  nemotali jeden druhému pod nohy. Když zboží

  okolo sedmé večerní dorazilo, již byla u vyklá-

  dací rampy seskupená a skvěle zorganizovaná

  skupinka dobrovolníků, kteří nám do desáté

  večerní plni nadšení a úsměvů pomáhali s vy-

  kládkou. A od čtvrtka jsme mohli konečně roz-

  jet prodej zboží. Tolik modelářů, kteří chodili,

  chválili, obdivovali, říkali, že Eduard milují, že

  milují nás, to jsem zkrátka nikdy nikde nezažil.

  U kasy vedle mě seděl kolega šéfkonstruktér

  Standa Archman, který rozdával na stavebni-

  ce jeden podpis za druhým, dokonce mu na to

  po chvilce modeláři darovali stříbrnou fixku.

  Standa má dokonce mezi americkými modeláři

  svůj fanklub! Musím přiznat, že jsme se tam

  mezi nimi cítili skvěle (dokonce jsme dostali

  i karton piv, abychom si zpříjemnili večer po

  náročných dnech na výstavě, které skutečně

  náročné byly, především po náletu modelářů

  na srpnové novinky, hlavně Mustangy a limitku

  B-17F 1/48), v nádherné atmosféře, ve skvělém

  prostředí, které nás v naší práci utvrzuje mož-

  ná ještě více a pohání ještě silněji než stížnosti

  a hledání chyb za každou cenu. A nenechte se

  mýlit, i američtí modeláři chodili s výtkami, jen

  je podávali tak nějak lidštěji a přívětivěji!

  STÍŽNOSTI A POCHVALY…

  Text: Jakub Nademlejnský

  INFO Eduard116

  Srpen 2024

• Page 1

• První Frantic

  Text: Jan Bobek
  

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 82107

  
  

  Americké letectvo během tzv. „shuttle“ misí s využitím základen v SSSR zasáhlo od června do září 1944 celkem 24 strategických cílů. Část z nich by nebylo možné bombardovat, pokud by Sověti neumožnili bombardérům přistát na vlastním území. První „Shuttle Mission“ pod označením Frantic 1 byla naplánována na 2. červen 1944. Bylo při ní nasazeno 130 bombardérů B-17 a 70 stíhacích letounů P-51 z 15th AF ze základen v Itálii. Jednou ze stíhacích jednotek, které byly pro let na Východ určeny, byla 325th Fighter Group „Checkertails“. Její velitel Col. Sluder později vzpomínal, že příprava mise byla přísně tajná a vědělo o ní jen pět důstojníků z jeho jednotky. Se stíhacími letouny Mustang jeho 325th FG letěla poprvé do boje 27. května 1944, jednalo se tedy o zcela novou výzbroj. Navíc bylo potřeba do Sovětského svazu dopravit i pozemní personál. Mechanici obdrželi nové uniformy a nastoupili do bombardérů B-17 z 2nd BG. Byli přesvědčeni, že poletí do Velké Británie, nebo dokonce domů. Když se během letu dozvěděli, kam ve skutečnosti letí, řada z nich byla v šoku. Na palubě jednoho z bombardérů byl i Gen. Ira Eaker, velitel spojeneckých leteckých sil ve Středomoří.

  Mise z 2. června 1944 nebyla jen přeletem přes nepřátelské území. Jejím cílem bylo nádraží v maďarském Debrecenu. Eaker kladl velký důraz na to, aby se stíhací doprovod držel blízko bombardérů, které vezly cennější náklad než obvykle. Ztracena byla jen jedna B-17, po zásahu flaku. Poté bombardéry přistály v Poltavě na Ukrajině a „Checkertail Clan“ nakonec po jistých navigačních potížích našel letiště Pyrjatyn ležící o něco západněji. Na místě na ně čekali jak Sověti, tak američtí kolegové, kteří připravili pozemní zabezpečení. Sovětská strana nedovolila odvézt fotografie ze základen zpět na Západ, ale Američané pár filmů propašovali. Co se týče pohostinnosti, Sověti zajistili dostatek jídla, pití i pěveckých vystoupení. Vojačky se ostýchaly s Američany tančit, ale poté, co sovětský velitel vydal dámám rozkaz k tanci, byla i tato část programu naplněna. Z americké strany se do kulturní výměny zapojil také stíhací pilot Bob Barkey a se svým tenorem slavil dost velký úspěch.

  Na 6. červen 1944 naplánovalo velení 15th AF úder proti cílům na Balkáně ze dvou směrů. Na rafinérii v Ploiesti zaútočilo z Itálie 310 Liberatorů se stíhacím doprovodem, který na sebe přilákal většinu stíhacích jednotek Osy v Rumunsku. Další nálety z italských základen směřovaly na Brașov, Pitești, Turnu Severin a také na Bělehrad v okupované Jugoslávii.

  Z východu nad Rumunsko přiletělo 104 osádek B-17 ze základny v Poltavě a 42 Mustangů z 352th FG. Jejich cílem bylo letiště Galați ve východním Rumunsku. Letiště se jim podařilo díky dobré viditelnosti zasáhnout a žádný z bombardérů nebyl sestřelen. Nepřátelské stíhače sice osádky létajících pevností zahlédly, ale protivníci byli tak daleko, že si Američané nebyli jistí jejich identifikací. Poté se svaz vrátil zpět do Poltavy a po přistání se osádky dozvěděly o zahájení vylodění ve Francii.

  Trochu jinou situaci zažil stíhací doprovod. Ve vzduchu se Američané střetli s rumunskými piloty Messerschmittů Bf 109 G-6 z elitní Grupul 9 vânătoare. Američané nárokovali šest sestřelených stíhacích letounů a jeden Ju 88. Jedno z vítězství si připsal i výše zmíněný 1/Lt. Barkey, jehož letoun je zobrazen na boxartu Piotra Forkasiewicze. Rumuni měli po boji pouze poškozené stroje, z nichž několik nouzově přistálo. Podařilo se jim však sestřelit dva Mustangy. Lt. Donald J. MacDonald padl do zajetí a Lt. John D. Mumford zůstal nezvěstný. Stroj 2/Lt. Barrie Davise těžce poškodil zkušený rumunský stíhací letec Lt. av. Ion Dobran. Davisovi se podařilo bez překrytu kabiny a s těžce poškozenými ocasními plochami doletět do Mirgorodu na Ukrajině. Zraněný Davis byl prvním americkým letcem, který obdržel Purple Heart za bojovou misi z území SSSR. Ion Dobran byl s poškozeným strojem přinucen k nouzovému přistání, když se dostal pod palbu 1/Lt. Wayna Lowryho. Detaily k tomuto souboji najdete například v publikaci vydavatelství Osprey „Rumanian Aces of World War 2“ autora Dénese Bernáda.

  Operace Frantic 1 byla ukončena 11. června 1944. Při návratu amerického svazu do Itálie bylo cílem rumunské letiště Focșani. První Shuttle Mission byla hodnocena jako velice úspěšná. Další mise Frantic však postupně přinesly problémy a bezpečnostní rizika, která přispěla k narůstající nedůvěře mezi západními Spojenci a Sovětským svazem. Přesto však pokračovaly až do mise Frantic 7 v září 1944.

• Markingy Bf 109E-4 1/32

  WNr. 5344, Maj. Helmut Wick, JG 2, Beaumont, Francie, listopad 1940

  Vzhled Messerschmittu WNr. 5344 prošel za dobu, kdy s ním létal Maj. Helmut Wick, mnoha úpravami kamufláže i taktického označení. Ty zrcadlily nejen Wickův funkční vzestup od velitele Staffel přes velení Gruppe až k veliteli JG 2, ale také jeho bojové úspěchy i vývoj kamufláží a taktických doplňků Luftwaffe ve druhé polovině roku 1940. Toto vyobrazení ukazuje stroj v jeho poslední podobě, kdy na něm Maj. Wick po dosažení 58. vítězství zahynul po souboji se Spitfiry dne 28. listopadu 1940. Letoun nesl standardní kamufláž barvami RLM 02/71/65. Světle modré boky trupu byly ztmaveny velmi jemnými skvrnami barvou RLM 71, tupovanými plochým štětcem. Ještě jemněji byla upravena žlutá směrovka. Ta patří spolu se žlutou přídí k pozdějším úpravám zbarvení. Na trupu je v tomto období patrné zatření dvojitého klínu, označení velitele Gruppe. Kromě taktických označení nesl letoun i emblém JG 2 pod kabinou a na přídi znak původní Wickovy 3. Staffel. Pilotův osobní emblém, letící ledňáček, byl zčásti přestříkán markingem Kommodora, přes který byl domalován bílý obrys zakryté části ledňáčka. V posledním období měl stroj odmontováno pancéřování čelního štítku, ačkoli v době, kdy Wick velel I./JG 2, stroj toto pancéřování nesl. Jednou ze zvláštností mnoha Emilů od JG 2, včetně Wickova 5344, byly úpravy výsostného označení na spodních plochách a bocích trupu. Trupové trámové kříže měly v případě tohoto stroje neobvykle zesílené černé rámování na úkor bílé. U výsostného označení zespod křídla vzalo zčásti za své bílé i černé rámování tak, jak ukazuje kresba.

   

  WNr. 5587, Ofw. Fritz Beeck 6./JG 51, Wissant, Francie, srpen 1940

  Jednoduše, leč velmi působivě byl zbarven stroj, se kterým krátce po poledni 24. srpna 1940 nouzově přistál jeho pilot Ofw. Fritz Beeck poblíž East Langdonu. Byl to v ten den jeho druhý doprovod bombardérů nad Anglii, když došlo k souboji se stíhači RAF, při němž byl žluté 10 poškozen motor.

  Po nouzovém přistání upadl pilot do zajetí, letoun byl v relativně dobrém stavu. Ale dříve, než mohl být prozkoumán experty RAF, byl značně poškozen vandaly z řad britského obyvatelstva a spojeneckých vojáků. Světle modré boky trupu ve schématu RLM 02/71/65 byly překryty skvrnami vrchních kamuflážních barev. Žluté identifikační doplňky, typické pro polovinu srpna 1940, sestávaly ze žlutých konců křídla a vodorovných ocasních ploch a žluté výseče na vrcholu směrovky. Protože šlo o letoun 6. Staffel, také taktické číslo a pozadí emblému II. /JG 51 „Gott strafe England“ byly žluté. Tři symboly vítězství na kýlovce zleva byly namalovány bílou barvou. Nelze vyloučit, že se opakovaly také zprava, dokumentace ale chybí. Vrtulový kužel byl tak jako u většiny Bf 109E z tohoto období zbarven barvou RLM 70 a bílou barvou, v tomto případě jej obě dělily téměř na dvě poloviny.

   

  Lt. Josef Eberle, 9./JG 54, Nizozemsko, srpen 1940

  Velmi zajímavou kamufláž vytvořili v létě 1940 příslušníci pozemního personálu JG 54 u mnoha svých strojů, když ve snaze ztmavit světle modré boky trupů svých Bf 109E nastříkali svislé až diagonální pruhy barvou RLM 71. Základní kamufláž byla standardem RLM 02/71/65 s barevnými doplňky rychlé identifikace. Obdobně zbarvena byla také žlutá 13, kterou 12. srpna 1940 dokázal Lt. Josef Eberle i přes svá zranění dotáhnout přes Kanál až k přistání na břicho ve Francii. Konce křídla a výškovky Eberleho stroje byly nastříkány žlutou RLM 27, světlejší než RLM 04, která byla aplikována na vrtulovém kuželi, taktickém čísle a pozadí emblému III./JG54. Nelze však vyloučit ani bílou variantu konců křídla a výškovky. Světle modrá RLM 65 zasahovala na náběžných hranách křídla až mírně do kamuflážního schématu horních ploch. Tento letoun bývá někdy chybně identifikován jako varianta E-3. Ačkoli v srpnu Lt. Eberle ze spárů Kanálu unikl, 9. října 1940 už tolik štěstí neměl a boj se stíhači RAF nad jeho vlnami se mu stal osudným.

   

  WNr. 1480, Oblt. Franz von Werra, II./JG 3, Wierre-au-Bois, Francie, září 1940

  Tento Emil dopravil Franze von Werru jako první německé stíhací eso do britských rukou, když byl ráno 5. září 1940 v jeho kokpitu sestřelen nad hrabstvím Kent. Von Werra se stal známým svým útěkem z kanadského zajateckého tábora, kdy se dokázal přes půlku světa vrátit na německé území a dál bojově létat. Nakonec se 25. října 1941 nevrátil z letu nad Kanálem. Von Werrův stroj je často zobrazován s bílým motorovým krytem. Důkladné studium fotografií a archivních podkladů však dokazuje, že na letounu žádný bílý kryt nebyl. Jednalo se zřejmě o novější, světlejší nátěr barvou RLM 65 a kryt zřejmě pocházel z jiného letounu. Svislá ocasní plocha nesla symboly von Werrových úspěchů, tedy osm vzdušných vítězství a pět na zemi zničených letounů. Na každé straně v trochu jiné podobě. Spodní kamuflážní barva byla přes náběžnou hranu křídla vytažena na jeho horní plochu.

   

  WNr. 5819, Obstlt. Adolf Galland, JG 26, Audembert, Francie, prosinec 1940

  Adolf Galland létal s tímto letounem na přelomu let 1940/1941. Tehdy velel nejprve III. Gruppe JG 26 a později celé Geschwader. Standardní kamuflážní schéma složené z barev RLM 71/02/65 bylo na bocích trupu ztmaveno skvrnami barev RLM 71 a 02. Štábní označení na trupu vyjadřovalo funkční zařazení pilota. Gallandovy úspěchy byly namalovány na směrovce. Podklad symbolů je v barvě RLM 65, žlutý nátěr dostala směrovka dodatečně. Jak však přibývaly sestřely, musel být zpětně rozšiřován barevný podklad natíráním čerstvé RLM 65. Postavička Mickey Mouse byla Gallandovým osobním emblémem. Jeho letoun byl unikátní experimentálním zabudováním teleskopického zaměřovače ZFR-4 do čelního štítku. Galland jej používal společně se standardním REVI, nikoliv však jako zaměřovač, nýbrž jako dalekohled pro rozpoznávání letadel v dálce. Galland zastával po smrti Wernera Mölderse funkci generála stíhačů a proslul mimo jiné i svými neshodami s Hermannem Göringem. Na konci války založil slavnou JV 44 vyzbrojenou proudovými Me 262 a pestrými Fw 190D. Jeho skóre čítá 104 sestřelů, dekorován byl Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty.

• Nejmladší Kommodore

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Martin Novotný

  Kat. č. 3003

  
  

  Boxart této stavebnice, jež byla vydána v roce 2009, vytvořil náš tragicky zesnulý kamarád Martin Novotný. Obraz patří mezi moje oblíbené, líbí se mi jeho kompozice, zvolené barvy a dynamika, kterou do něj Martin dostal. Vystihuje atmosféru bojů o Velkou Británii, tak jak si je asi řada z nás představuje. Messerschmitt, který je hlavním tématem, patřil Kommodorovi JG 2 „Richthofen“, jímž byl Major Helmut Wick. Stroj je zachycen v podobě z listopadu 1940, kdy už denní nálety bombardérů Luftwaffe na oblast Anglie neprobíhaly. Zobrazená situace tedy není autentická, ale myslím, že to atraktivitě malby v ničem neubírá.

  Když pětadvacetiletý Helmut Wick zahynul 28. listopadu 1940 v leteckém souboji, byl nejmladším Kommodorem Luftwaffe a prvním držitelem Rytířského kříže s dubovou ratolestí, který padl v boji. Adolfu Gallandovi, veliteli JG 26 „Schlageter“, bylo tehdy 28 let a Werner Mölders, Kommodore JG 51, byl jen o rok mladší než Galland. Tito tři letci tehdy soutěžili o první příčku v počtu vzdušných vítězství dosažených od září 1939.

  Typická stíhací eskadra (Jagdgeschwader) v té době měla ve výzbroji přibližně 120 letounů a její letecký, a především pozemní personál tvořilo více než 2000 mužů. Vést takový vojenský útvar byla pro sotva třicetileté důstojníky pořádná výzva. Na pozice Kommodorů se tito mladí němečtí letci dostali většinou v létě 1940, když došlo ke generační obměně části velení bojových jednotek. Vystřídali důstojníky, kteří byli někdy i o generaci starší a mnozí z nich prošli boji během 1. světové války.

  Adolf Galland i Werner Mölders měli za sebou službu ve španělské občasné válce. Mölders měl z leteckých bojů ve Španělsku na kontě dokonce 14 vzdušných vítězství a před druhou světovou válkou zásadním způsobem ovlivnil metodiku nasazení německých stíhacích jednotek. Galland, ještě než se stal Kommodorem, dostal svou III./JG 26 na pozici nejlepší Jagdgruppe při doprovodech bombardérů během bitvy o Británii. Jak na tom byl Wick?

  Do řad Luftwaffe vstoupil na počátku dubna 1936 a na kariéru leteckého důstojníka se začal připravovat v Luftkriegsschule Dresden. V červenci téhož roku byl v posudku doporučen pro kariéru důstojníka, ale při leteckém výcviku byl hodnocen jako průměrný v pilotáži a při teoretické výuce si vedl podprůměrně. Kurz však nedokončil. V květnu 1937 byl zařazen k bombardovací jednotce II./KG 254 (pozdější II./KG 55 „Greif“), ale již po měsíci byl poslán zpět do školy v Drážďanech. Ani druhý kurz se mu nepodařilo dokončit a úspěšně kurz absolvoval teprve na třetí pokus, v létě 1938. Poté prodělal šestitýdenní výcvik na stíhacích letounech v Jagdfliegerschule Werneuchen. Zde byl velmi dobře hodnocen díky své střelbě a odvážnému způsobu vedení cvičných útoků.

  Konečně se dočkal zařazení ke stíhací jednotce, byla to I./JG 333 (pozdější I./JG 54 „Grünherz“), která během podzimu 1938 přezbrojovala z dvouplošníků Arado Ar 68 na Bf 109 D a podílela se na obsazení československého pohraničí.

  Helmut Wick se v listopadu 1938 dočkal povýšení do hodnosti Leutnant a od 1. ledna 1939 jej čekalo nové služební zařazení. Stal se příslušníkem JG 133, jež byla v květnu 1939 přeznačena na JG 53 „Pik As“. Byl přidělen k její 1. Staffel a v březnu se jeho velitelem stal legendární Werner Mölders. Wick později s velkým respektem vzpomínal na znalosti, které mu několik měsíců předával jak Mölders, tak i velitel I. Gruppe Hptm. Lothar von Janson. Když 31. srpna 1939 velitel Gruppe dokončil Wickův posudek, doporučil jej ke službě u I./JG 2 „Richthofen“. Wick během osmi měsíců u 1./JG 53 projevoval organizační talent a mimo vojenských a leteckých témat jej nic jiného nezajímalo. Měl mimořádně dobrý zrak a při nácviku leteckého boje si počínal velmi chladnokrevně. Nejdříve byl technickým důstojníkem 1. Staffel a od 15. července vedl školení poddůstojnických čekatelů.

  Jeho kariéra u JG 2 je poměrně dobře známa. Po roční službě u 3. Staffel, u níž dosáhl 22 vítězství a stal se jejím velitelem, byl jmenován v září 1940 do čela I. Gruppe. O šest týdnů později, 20. října, se ujal velení nad celou JG 2. Mladý Kommodore byl však velmi soustředěn na své osobní skóre v době, kdy se Luftwaffe stahovala z velkých denních operací proti Velké Británii. Sám to popsal jako nutkavou až obsedantní touhu střetnout se s nepřítelem. Ta zřejmě nakonec přispěla k jeho smrti 28. listopadu 1940. 

• Höhengruppe

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Adam Tooby

  Kat. č. 84169

  
  

  Když byla v dubnu 1943 v nizozemském Leeuwarden nově založena III./JG 1, neměla snadnou startovací pozici. Z bývalé III./JG 1, vyzbrojené Focke-Wulfy Fw 190 A, se stala sesterská I./JG 11 a nová III. Gruppe byla částečně vytvořena z letců, kteří byli převeleni z jiných částí JG 1. Štáb a jedna Staffel III./JG 1 byly ale vytvořeny od základu nově. Jednotka byla vyzbrojena Messerschmitty Bf 109 G. Prvním velitelem se stal Maj. Karl-Heinz Leesmann (37 v., RK), který se ze zdravotních důvodů v předcházejících měsících nepodílel na bojových letech a svou minulou jednotku na východní frontě vedl „ze země“. Nemalá část nových příslušníků III./JG 1 přišla přímo z výcvikových útvarů. Jednotka se tedy v červnu a červenci musela věnovat intenzivnímu nácviku bojových operací. Současně však začala být nasazována do boje s čtyřmotorovými bombardéry. Při jednom střetnutí s Američany, 25. července 1943, byl Maj. Leesmann zabit.

  Dalším velitelem se stal Hptm. Robert Olejnik, jenž dosud vedl 4./JG 1 v rámci II./JG 1 (bývalá I./JG 3). Nový velitel dosáhl 17. srpna 1943 během obrany proti náletům na Regensburg a Schweinfurt svého 40. vítězství, když se mu podařilo sestřelit bombardér B-17. Ale III./JG 1 byla jednou z několika jednotek, které se za své chabé výkony během tohoto dne dočkaly velmi ostré kritiky od velitelů jiných Jagdgeschwader.

  Pod novým velitelem, jímž se stal Hptm. Friedrich Eberle, se v listopadu 1943 stala z III./JG 1 v rámci Jagdgeschwader 1 takzvanou „leichte Gruppe“, tedy lehkou stíhací skupinou, jejímž úkolem bylo napadat stíhací doprovod amerických bombardérů. To mělo usnadnit jejich kolegům z I. a II./JG 1, jež byly vyzbrojeny Focke-Wulfy Fw 190 A, boj s bombardovacími svazy.

  Americký stíhací doprovod, jehož dolet postupně narůstal a zvyšovala se jeho efektivita, byl pro německé letce vážným problémem. Berlínské velení však dlouho váhalo, jak se k americkým doprovodům postavit. Göring a jeho štáb chtěli stíhací jednotky maximálně soustředit na útoky proti čtyřmotorákům, ale odmítali své síly koncentrovat do jedné oblasti. Politické zadání znělo jasně. V každé části Říše měly zůstat nějaké stíhací jednotky, aby neklesala morálka obyvatelstva.

  Na konci února 1944 bylo konečně rozhodnuto, že u každé stíhací divize (Jagddivision) v rámci I. Jagdkorpsu bude vyhrazena jedna specializovaná Jagdgruppe pro boj s americkými stíhači ve velkých výškách. Jednalo se o I./JG 3 (v rámci Jagddivision 1), II./JG 11 (JD 2) a III./JG 1 (JD 3). Těmto výškovým stíhacím jednotkám byl přidělen název „Höhengruppen“. Byly vyzbrojeny Messerschmitty Bf 109 G-5 a G-6 se systémem GM-1 pro krátkodobé zvýšení výkonu motoru. Od dubna přednostně dostávaly modernizované stroje Bf 109 G-6/AS s motory DB 605 AS.

  Plnění tohoto úkolu v první polovině roku 1944 bylo extrémně těžké. Němečtí letci čelili zkušeným americkým protivníkům, jejichž stroje svými výkony převyšovaly i modifikované Bf 109. Německé formace se občas stávaly terčem vlastního flaku. Nepřátelé dokonce do rádia sdělovali falešné rozkazy v němčině, které bylo občas obtížné rozlišit od pokynů vlastního velení.

  V řadách III./JG 1 v té době bojovali i zkušení letci, například Hptm. Lutz-Wilhelm Burkhardt (58 v., RK), Hptm. Alfred Grislawski (133 v., RK-EL) a Obfw. Herbert Kaiser (68 v., RK). Ale veteráni nedávali motivovaným nováčkům prostor pro žádné iluze. Překvapení mladí letci se po příchodu k III./JG 1 dozvěděli: „Když ho (Američana) uvidíš vpravo, tak vyskoč. Když ho uvidíš vlevo, tak vyskoč“. Letecké boje se navíc dostávaly do brutální fáze a po výskoku z letounu se němečtí letci stávali terčem amerických stíhačů jak ve vzduchu, tak na zemi.

  Za prvních pět měsíců roku 1944 docílila III./JG 1, většinou v soubojích se stíhacím doprovodem, 26 vítězství, ale následkem činnosti nepřítele odepsala celkem 84 letounů a téměř 70 jejích letců bylo zabito nebo zraněno. Její vlastní základna se opakovaně stala terčem náletu těžkých bombardérů. Velitel III./JG 1 Hptm. Eberle byl na konci dubna 1943 poslán k týlové pozemní jednotce a vystřídal jej Maj. Hartmann Grasser (103 v., RK-EL). Těsně před zahájením invaze byl Grasser jmenován do čela operačně výcvikové II./JG 110, což mu patrně zachránilo život. V první polovině června III./JG 1 opustila roli Höhengruppe a prošla krátkým nasazením v Normandii. Na toto bojiště se po pár týdnech vrátila a během července a srpna zde přišla v boji o 56 letounů a 53 letců, kteří byli zraněni, padli, byli zajati nebo zůstali nezvěstní. Za prvních osm měsíců roku 1944 tak III./JG 1 přišla přibližně o trojnásobek stavu svého leteckého personálu. Válku nad západní Evropou už Luftwaffe neměla šanci vyhrát. 

• Markingy pro Aces of The Eighth 1/72

  P-51D-5, s/n 44-13321, Maj. George Preddy Jr., 487th FS, 352nd FG, Bodney, Velká Británie, červenec 1944

  George Preddy, budoucí stíhací eso s nejvyšším dosaženým skóre na Mustangu mezi všemi piloty, se narodil 5. února 1919 v Greensboro v Severní Karolíně. Pilotní výcvik absolvoval ještě před válkou a v roce 1940 se třikrát pokusil o vstup do amerického námořnictva. Pokaždé byl odmítnut a na čtvrtý pokus tedy požádal o zařazení k USAAC. V roce 1940 byl přijat a následně absolvoval stíhací výcvik. Po přidělení k 49th Pursuit Squadron byl vyslán do Austrálie, kde si na P-40E připsal během obrany Darwinu dva poškozené japonské letouny. V červenci 1942 byl po srážce ve vzduchu během cvičného letu zraněn a poslán zpět do Spojených států. Od září 1943 na něj již čekalo bojové nasazení v Evropě u 352nd FG, kde létal na Thunderboltech, zajišťujících krytí těžkých bombardérů 8th AF. V dubnu jednotka přezbrojila na P-51 Mustang. V červnu zachytil válečný fotograf letoun majora Preddyho se sedmnácti sestřely namalovanými na přídi letounu v podobě bílých křížů. Letoun měl modře natřenou příď, stejně jako ostatní letouny 352nd FG. Trup a křídla ještě nesly invazní pruhy.

   

  P-51D-10, 44-14221, maj. Pierce W. McKennon, 335th FS, 4th FG, Debden, Velká Británie, duben 1945

  Budoucí eso druhé světové války s dvanácti sestřely Pierce Winningham McKennon se narodil 30. listopadu 1919 v Clarksville v Arkansasu. Ačkoli mu jeho zručnost ve hře na klavír vynesla stipendium na Arkansaské univerzitě, studia nedokončil a v roce 1941 vstoupil do USAAF s přáním stát se stíhacím pilotem. Po dvou měsících byl kvůli sklonům nevolnostem za letu propuštěn, ale odmítl se svého snu vzdát a vstoupil do kanadského letectva, kde dokončil výcvik a byl přidělen k operační výcvikové jednotce v Evropě. Do USAAF byl znovu zařazen 22. února 1943 v hodnosti podporučíka a byl přidělen k 335th FS, která v té době létala na P-47, které byly později nahrazeny Mustangy. Byl nejen vynikajícím pilotem, díky svému umění ve hře na klavír byl také oblíbeným účastníkem společenských akcí. Svou poslední misi absolvoval při útoku squadrony na letecké základny v okolí Prahy, při které byl jeho letoun byl zasažen do překrytu kabiny a kus plexiskla jen těsně minul jeho oko. Po válce zůstal u letectva a sloužil jako instruktor. Zahynul spolu s pilotním žákem při havárii AT-6D poblíž San Antonia v Texasu 18. června 1947.

  
  

  P-51D-10, 44-14733, Capt. Ray S. Wetmore, 370th FS, 359th FG, East Wretham, Velká Británie, březen 1944 

  Ray Shuey Wetmore se stal jedním z nejúspěšnějších pilotů Mustangů, neboť zaznamenal 21,25 vzdušných vítězství. Narodil se 30. září 1923 a po zařazení do služby v březnu 1943 vstoupil do nově zformované 359th FG, která byla v říjnu téhož roku vyslána do Anglie. Jako příslušník 370th FS zaznamenal během února a března 1944 svých prvních 4,25 vítězství. Všech dosáhl na letounu P-47. Po přeškolení na P-51 dosáhl Wetmore statutu esa poté, co 19. května 1944 sestřelil dva Bf 109, a do konce května 1944 se počet jeho vítězství zvýšil na 8,25. V roce 1944 se Wetmore stal jedním z nejlepších stíhačů. Za něco málo přes rok sestřelil 15 nepřátelských letadel a byl povýšen do hodnosti kapitána. Další přidal během své druhé služby a jeho poslední obětí se stal Me 163 Comet. Při pronásledování tohoto raketového letounu dosáhl údajně rychlosti 600 MpH, tedy 965 km/h! Během obou operačních turnusů odlétal 142 bojových misí a konečné skóre činilo 21,25 vzdušných vítězství, jeden poškozený letoun a 2,33 letounů zničených na zemi. Tím se Wetmore stal nejlepším střelcem v rámci 359th FG a osmým nejlepším ze všech amerických es v Evropě. Všechny Wetmorovy letouny nesly na přídi nápis „Daddy’ s Girl“. Po válce pokračoval ve službě u amerického letectva. Jeho poslední funkcí bylo velení 59th FIS na základně Otis. Dne 14. února 1951 vzlétl major Wetmore z Los Angeles v letounu F-86 Sabre, aby jej přeletěl na Otis. Wetmore hlásil problémy s řízením a při finálním přiblížení letoun náhle zvedl příď, pak se sklonil k zemi a zřítil se. Wetmore v jeho troskách zahynul.  

   

  P-51D-20, 44-72218, Lt. Col. John D. Landers, velitel 78th FG, Duxford, Velká Británie, březen 1945

  John Dave Landers se narodil 23. srpna 1920 v Joshua v Texasu. Do armádního letectva vstoupil v dubnu 1941 a po absolvování pilotního výcviku byl v lednu 1942 přidělen k 9th FS v Austrálii, k jednotce, která létala na letounech P-40. V lednu 1942 se vrátil do Austrálie, kde se zúčastnil výcviku. V Pacifiku získal šest vzdušných vítězství a v lednu 1943 byl povolán zpět do Spojených států. Tam sloužil jako letecký instruktor, ale na vlastní žádost byl v dubnu 1944 přeřazen k bojové jednotce. Tou byla 38th FS se základnou ve Wormingfordu, která létala na letounech P-38 a od července 1944 byla přezbrojena na letouny P-51. Poté, co byl povýšen do hodnosti podplukovníka, převzal velitelské povinnosti 357th FG, kterou vedl od října do prosince 1944. Po odpočinku ve Spojených státech se vrátil do Velké Británie a byl jmenován velitelem 78th FG. Tuto funkci zastával až do konce druhé světové války. V prosinci 1945 opustil armádu a pracoval ve stavebnictví. John Landers zemřel 12. září 1989.

  
  

  P-51D-5, 44-13316, Major Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG, USAAF Station 373 Leiston, Suffolk, Velká Británie, červen 1944

  Druhou nejúspěšnější stíhací skupinou 8th AF USAAF a nejúspěšnější FG s letouny P-51D Mustang byla 357th FG, která si připsala 609 zničených německých letadel ve vzduchu a 106 na zemi, přičemž vlastní ztráty činily 128 letadel. Celkem u jednotky sloužilo 35 es. Nejúspěšnějším z nich byl major Leonard Kyle „Kit“ Carson s 18 vzdušnými vítězstvími. Velitelem 362nd FS se stal 8. dubna 1945. Klíčem k úspěchu jednotky byla její bojová akademie, nazývaná Clobber College, kde zkušení piloti učili nováčky taktice boje. Své Mustangy obdržela 362nd FS jen několik dní před vyloděním. Většina prvních Mustangů jednotky měla horní plochy kamuflované tmavě zelenou barvou se spodními barvami ve středně šedé barvě, případně ponechanými v barvě kovu s dělicí rovinou zelené barvy vysoko na bocích trupu. Tyto barvy pravděpodobně pocházely ze zásob RAF. Nooky Booky II nesl invazní pruhy, protože letoun byl jednotce dodán pravděpodobně kolem 6. června 1944. Předchozí název tohoto letounu byl Mildred. 

   

  P-51D-15, 44-15152, Major Donald J. Strait, 361st FS, 365th FG, Velká Británie, únor 1945

  Donald Jackson Strait se narodil 28. dubna 1918 v East Orange ve státě New Jersey. Během středoškolských studií hrál baseball, ale zajímal se také o letectví. Nevadilo mu jezdit na kole osm mil (13 km), aby mohl pozorovat letadla a mluvit s piloty na letišti Caldwell Wright. V roce 1940 narukoval k Národní gardě státu New Jersey a před vstupem do programu leteckých kadetů americké armády v roce 1942 létal na pozorovacích letadlech jako člen 119th Observer Squadron. Výcvik ukončil v březnu 1943 jako pilot letounu P-47 Thunderbolt a byl zařazen do bojové služby v Anglii. Stal se příslušníkem 356th FG a své první operační lety absolvoval v říjnu 1943 s P-47, který pojmenoval Jersey Jerk (Jerseyský pitomec). Stejné poněkud nelichotivé jméno dal později i svým Mustangům. Od října 1944 velel 361st FS a v této roli pokračoval po zbytek války. Celkem nalétal 122 misí a dosáhl 13,5 vzdušných vítězství. Později po válce, v roce 1968, byl najat společností Fairchild – Republic jako expert pro vývoj letounu A-10 Thunderbolt II. Zemřel 30. března 2015.          

   

  P-51D-10, 44-14223, Lt Col. Elwyn G. Righetti, velitel 55th FG, 8th AF, Wormingford, Velká Británie, leden 1945

  Elwyn Guido Righetti, známý také jako „Eager El“, byl nejlepším stíhacím esem 55th FG. Righetti nastoupil k 338th FS, 55th FG v říjnu 1944. Ve věku 29 let byl již coby bývalý instruktor vyzrálým pilotem, chyběly mu však bojové zkušenosti. Navzdory svému věku byl horlivý a agresivní, takže dokázal pozvednout morálku celé poněkud unavené 55th FG. Jedním z Righettiho „koníčků“ bylo ničení lokomotiv. Podařilo se mu také sestřelit dva Mistely a zničit několik stíhaček Me 262 na zemi. Bohužel, Righettiho vynikající výkony byly přerušeny těsně před koncem války. Dne 17. dubna 1945, přesně v den svých 30. narozenin, byl Righetti sestřelen flakem při ostřelování letiště u Drážďan. Úspěšně provedl nouzové přistání a rádiem svým přátelům oznámil, že je v pořádku a jen si zlomil nos. Od té doby už o něm nikdo nikdy neslyšel. Údajně ho zavraždili rozzuření němečtí civilisté. Během své krátké bojové kariéry zaznamenal 7,5 sestřelu a zničil 35 nepřátelských letadel na zemi. Létal na dvou osobních Mustanzích (44-14223 a 44-47222), oba byly ozdobeny nápisem KATYDID a kresbou lučního koníka na levé straně trupu.

   

  P-51D-10, 44-14164, Lt. Urban L. Drew, 375th FS, 361st FG, Little Walden, říjen 1944

  Urban Leonard Drew se narodil v roce 1924 v Detroitu ve státě Michigan a vzdělání získal na Wayne University a University of Michigan. Absolvoval studium politických věd. Tři měsíce po japonském útoku na Pearl Harbor narukoval Drew do USAAF a v říjnu 1942 vstoupil do programu leteckých kadetů. Byl jmenován podporučíkem a 1. října 1943 získal pilotní odznak. Místo bojového nasazení byl vycvičen jako instruktor pro letouny P-51 Mustang a v této roli sloužil u 56th FS. Až v květnu 1944 odjel do zámoří a byl přidělen k 375th, FS 361st FG přezdívané Yellowjackets, dislokované na základně RAF Bottisham a později na základně Little Walden. Během svého působení Drew absolvoval 75 misí a poté, co vedl letku A, byl povýšen do funkce velitele 375th FS. Připsal si šest vzdušných vítězství, jedno zničené letadlo na zemi a jeden poškozený nepřátelský letoun. K tomu přidal jedno zvláštní vítězství, když zničil Blohm & Voss BV 238V-1, v té době největší letoun na světě. Další zajímavý úspěch přišel 7. října 1944, kdy Drew sestřelil dvě stíhačky Me 262 u Achmeru. Stal se tak jediným pilotem, kterému se něco takového podařilo během jedné mise. V roce 1945 byl přidělen k 413th FS ze 414th FG, která létala na Thunderboltech na Iwo Jimě. Po válce pomáhal organizovat 127th FG Michigan ANG a stal se nejprve zástupcem velitele a později byl jmenován prvním generálním adjutantem státu Michigan. V této funkci setrval až do konce své aktivní služby v roce 1950.  Urban L. Drew zemřel 3. dubna 2013.  

        

  P-51D-5, 44-13761, Capt. Jack M. Ilfrey, 79th FS, 20th FG, 8th AF, USAAF Station 367 Kings Cliffe, Northamptonshire, Velká Británie, podzim 1944

  Kapitán Jack Ilfrey se stal esem v severní Africe, kde si při letu na P-38F Texas Terror připsal 5 sestřelů (plus dva poškozené nepřátelské letouny). K 20th FG, 79th FS na základně USAAF Kings Cliffe v Anglii nastoupil 20. dubna 1944 a od 14. června 1944 sloužil jako operační důstojník. Další dva Bf 109G nárokoval 24. května, když létal na P-38J Happy Jack’s go Buggy. Dne 12. června byl sestřelen za nepřátelskými liniemi ve Francii, ale úspěšně se vyhnul zajetí a s pomocí francouzských civilistů pěšky a na kole zdolal přes 250 km ke spojeneckým liniím v Normandii. Velitelem 79th FS se stal 7. září a jednotku vedl až do 9. prosince 1944. Absolvoval 142 bojových misí nad evropským a středomořským bojištěm. 20th FG vyměnila své P-38J za P-51C až v červenci 1944, krátce poté přezbrojila na P-51D. Je známo, že rané Mustangy 20th FG měly horní plochy přestříkané zelenou barvou, pravděpodobně tmavě zelenou barvou RAF, s nepravidelnou dělicí čarou mezi zelenými horními plochami a kovovými spodními plochami. 20. FG se přezdívalo Loco Busters, protože jednotka podnikla značný počet útoků proti cílům na železniční síti.

   

  P-51D-10, 44-14372, Capt. Kirk B. Everson, 504th FS, 339th FG, 8th AF, Fowlmere, Velká Británie, duben 1945

  Válečná kariéra Kirka Eversona odstartovala až v roce 1945. Bez ohledu na to dosáhl velkých úspěchů při četných střemhlavých útocích na Němci obsazená letiště. Mustang, na kterém pravidelně létal, zdědil po Richardu C. Penroseovi, který jej pokřtil Beaver Chant a přejmenoval jej na Mery Belt. Dne 4. dubna 1945 se podílel na vítězství nad Me 262 nad Parchimem. O tři dny později sestřelil Bf 109 nedaleko Celle. Dne 10. dubna při útoku na letiště Neuruppin zničil tři nepřátelské letouny a 16. dubna padly pod palbou jeho zbraní tři Fw 190 na klatovském letišti. Následujícího dne se Everson znovu objevil nad klatovským letištěm a tentokrát si dokonce nárokoval zničení sedmi letounů.

   

  P-51D-5, s/n 44-13677, Lt. William G. Cullerton, 357th FS, 355th FG, Steeple Morden, Velká Británie, 1944

  William Cullerton, rodák z Chicaga, se narodil 2. června 1923. Při vstupu Ameriky do války se dobrovolně přihlásil k letecké službě, prošel výcvikem a létal na Mustanzích P-51B a P-51D u 357th FG. Dne 8. dubna 1945 byl zasažen při útoku na letiště v Ansbachu a byl nucen nouzově přistát. Byl dopaden německými vojáky, kteří ho střelili do břicha a nechali svému osudu. Našel ho německý farmář, který v domnění, že se jedná o německého pilota, odvezl Cullertona do nejbližší nemocnice, odkud se Američanovi podařilo uniknout. Po válce se oženil s Elaine Stephenovou a v padesátých letech založil společnost Cullerton Co, výrobce outdoorových a rybářských výrobků. Zemřel 12. ledna 2013. V průběhu druhé světové války zničil 21 nepřátelských letadel, pět ve vzduchu a šestnáct na zemi. Jeho letoun vypadal tak, jak byl dodán, s přídí a ocasem natřenými u jednotky světle modrou barvou. Na přídi byl nápis vztahující se k jeho snoubence, Miss Steve.

   

  P-51D-25, 44-73060, Col. Glenn E. Duncan, 350th FS, 353rd FG, Raydon, Velká Británie, duben 1945

  Glenn Emile Duncan se narodil 12. května 1918 v Beringu v Texasu. Do programu leteckých kadetů USAAF se přihlásil 9. února 1940 a 5. října 1940 byl jmenován podporučíkem a získal pilotní odznak. Předtím sloužil jako pilot-instruktor v Panamě, ještě před přeškolením na P-47 a přidělením k 361st FG a následně 353rd FG v Anglii. Svého prvního vítězství dosáhl 23. září 1943 a v listopadu 1944 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Esem se stal 20. prosince téhož roku, když nad Rastede zničil Fw 190. Do 7. června 1944 nasbíral 15,5 sestřelu, ale o měsíc později byl zasažen protileteckou palbou musel nouzově přistát poblíž Nienburgu v Německu. Duncan unikl zajetí a připojil se k nizozemskému odboji až do osvobození Spojenci. Poté se znovu připojil k 353rd FG, nyní létající na P-51, a sloužil jako její velitel od 22. dubna do října 1945. Během druhé světové války Duncan zničil ve vzdušných bojích 19,5 nepřátelského letounu plus jeden pravděpodobný a sedm poškozených. Tím se stal nejúspěšnějším esem 353rd FG. Všechna svá vítězství zaznamenal s P-47. Jeho P-51D byl stejně jako všechny jeho P-47 pojmenován Dove of Peace, tedy Holubice míru. Toto jméno vzniklo poté, co se původní název Winged Death (Okřídlená smrt) nesetkalo s pochopením vyššího vedení a Duncan svůj letoun sarkasticky přejmenoval. Mustang byl osmým letounem tohoto jména. Po válce se stal Duncan styčným důstojníkem Bílého domu, později zastával několik velitelských funkcí v Japonsku a USA a 1. února 1970 odešel do důchodu. Zemřel 14. července 1998.  

• Markingy pro P-51B Mustang Birdcage canopy 1/48

  P-51B-15-NA, 43-24857, Capt. Robert M. Barkey, 318th FS, 325th FG, 15th AF, Lesina, Italy, June 1944

  Robert Barkey byl po počátečním výcviku přidělen k jednotce nazývané "Checkertail Clan" (319th FS, 325th FG) létající v Africe na letounech P-40. Po přeškolení na letouny P-47 koncem roku 1943 byl s jednotkou převelen do Itálie. Prvního vítězství dosáhl Barkey 22. února 1944, kdy sestřelil dvě Bf 109, obě pilotované esy elitní německé JG 26. Další Bf 109 zničil 24. května 1944. Po přezbrojení jednotky na P-51B Mustang dosáhl Barkey 6. června 1944 svého posledního, pátého sestřelu. Do výslužby odešel v hodnosti Major v roce 1961. Za druhé světové války absolvoval 53 bojových letů a dosáhl pěti potvrzených vítězství a jednoho pravděpodobného. Barkeyho Mustang s číslem 90 nesl na levé straně motorového krytu jméno jeho manželky Dorothy.

   

  P-51B-5-NA, 43-6787, Capt. Gilbert O'Brien, 362nd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston, United Kingdom, June 1944

  Gilbert O’Brien se narodil 24. srpna 1916 v Charlestonu v Jižní Karolíně. V dubnu 1942 vstoupil do armádních záloh, od srpna 1942 do května 1943 sloužil jako letecký kadet. Dne 20. května 1943 získal kvalifikaci pilota v hodnosti podporučíka. V roce 1943 byl přidělen k 362nd Fighter Squadron a do konce roku nalétal 476 hodin. Dne 26. března 1944 byl povýšen na poručíka a v září na kapitána. Koncem září se vrátil do Spojených států. Během válečných let zaznamenal osm potvrzených vítězství ve vzdušných bojích, z toho dvě ve spolupráci. Jeho osobním letounem byl Mustang s názvem „Shanty Irish“. Tento Mustang byl koncem roku 1944 přestavěn na dvoumístný a sloužil u 364th Fighter Squadron, 357th Fighter Group s kódy C5-H a nápisem „Eager Beaver“ na levé straně motorového krytu.

   

  P-51B-10-NA, 42-106730, Capt. John T. Godfrey, 336th FS, 4th FG, 8th AF, Debden, United Kingdom, April 1944

  Jeden z nejúspěšnějších stíhacích pilotů na evropském válčišti, John Trevor Godfrey, se narodil 28. března 1922 v Montrealu. V říjnu 1941 vstoupil do Royal Canadian Air Force (RCAF) a po výcviku přešel v roce 1943 k letectvu armády Spojených států (USAAF). Jako člen 4th Fighter Group v rámci 8th Air Force USAAF byl Godfrey přítelem a wingmanem Dona Gentileho. Společně byli známí jako „Captains Courageous“, „The Two Man Air Force“, „Messerschmitt Killers“, nebo „Damon and Pythias“. Godfrey dosáhl v bojích proti Luftwaffe osmnácti potvrzených sestřelů. Dne 24. srpna 1944 byl náhodně sestřelen svým wingmanem a zajat Němci. Krátce před koncem války se mu podařilo utéct ze zajateckého tábora Stalag Luft III. Po válce Godfrey sloužil v senátu státu Rhode Island. Godfrey zemřel 12. června 1958 ve svém domě ve Freeportu. Godfreyova autobiografie The Look of Eagles vyšla posmrtně v roce 1958.

   

  P-51B-5-NA, 43-6461, 1/Lt Wilson K. Baker Jr, 370th FS, 359th FG, 8th AF, East Waltham, United Kingdom, August 1944

  Mustang s červeným nápisem „Hot Pants” byl jedním ze tří P-51B které 4. srpna 1944 při doprovodu B-24 proti Peenemünde přistáli ve Švédsku. Důvodem byla závada chladicího systému u letadla velitele divize Raymonda Lancastera při zpátečním letu, což jej donutilo letět směrem na Švédsko, kde následně nouzově přistál. Cestou ho následovaly dva další Mustangy, aby jej chránily a zajistily, že se bez problémů dostane do Švédska. Když jejich piloti viděli, že Lancaster dosáhl švédského pobřeží, vydali se na cestu do Anglie. Nad Dánskem však narazili na německý Messerschmitt Bf 110G, který byl radarem řízen směrem k Mustangům, protože se domníval, že jde o americký bombardér, nikoli o dvě stíhačky v těsné formaci. Německý letoun byl tedy sám napaden a sestřelen 2/Lt Wilsonem Kirby Bakerem, Jr., letícím na P-51B s názvem „Hot Pants “. Po souboji si oba piloti uvědomili, že spotřebovali tolik paliva, že by měli potíže dostat se do Anglie. Obrátili se proto zpět směrem na Švédsko a přistáli na letišti Ljungbyhed. Wilson Baker a Richard Rabb byli internováni v Mullsjö a 1. listopadu 1944 posláni zpět do Anglie. Dne 9. dubna 1945 byl „Hot Pants“ prodán Swedish Royal Air Force a bylo mu přiděleno registrační číslo 26002. Je však téměř jisté, že stroj nikdy nebyl zbarven ve švédských barvách, a nikdy nebyl zalétán, místo toho sloužil jako zásoba náhradních dílů pro ostatní Mustangy. Letoun byl sešrotován 16. června 1947.

   

  P-51B-10-NA, 42-106501, Col. Charles McCorckle, CO of 31st FG, 15th AF, San Severo, Italy, July 1944

  Jako stíhací pilot ve 2. světové válce velel Charles „Sandy“ McCorkle stíhacím skupinám na dvou válečných bojištích. Byl jedním z pouhých sedmnácti amerických pilotů, kteří získali status esa létající na britském Spitfiru. V roce 1942 se ve svých 27 letech stal nejmladším plukovníkem armádního leteckého sboru. Charles McCorkle se narodil v Newtonu v Severní Karolíně v roce 1915. V roce 1932 byl přijat na vojenskou akademii USA, kterou absolvoval v červnu 1936. O rok později absolvoval Advanced Flying School na Kelly Field v Texasu a byl přidělen jako stíhací pilot k 24th Pursuit Squadron. Na začátku druhé světové války byl převelen k 54th Fighter Group (P-39) do Harding Field a na Aljašku. Velení 54th Fighter Group převzal 3. června 1942. V červenci 1943 převzal McCorkle velení 31st Fighter Group (létající se Spitfiry a později s P-51) na Sicílii. Účastnil se leteckých akcí při vylodění u Salerna a Anzia, stíhací podpory leteckých útoků v Itálii a střední Evropě a dalších typických misí přidělených stíhacím jednotkám v tomto období. Když se vrátil do Spojených států a dostal nové přidělení ve funkci náčelníka štábu First Fighter Command na Mitchel Field, bylo mu připsáno jedenáct zničených nepřátelských letadel z toho pět na Spitfirech Mk.VIII a šest na P-51B.

   

  P-51B-1, 43-12405, Col. David L. Hill, CO of 23rd FG, 14th AF, China, 1944

  David Lee „Tex“ Hill se narodil 13. července 1915 v Kwangju v Koreji americkým misionářům. V roce 1938 vstoupil do námořnictva jako letecký kadet a v roce 1939 po absolvování Pensacola NAS získal letecká křídla. Nejprve byl přidělen k Torpedo Squadron 3, létající na TBD Devastator z USS Saratoga (CV-3), následně létal u Bombing Squadron 4, létající na SB2U Vindicator z USS Ranger (CV-4). V roce 1941 byl převelen do Číny k Flying Tigers, kde létal nejprve jako velitel letky a poté jako velitel 2nd Squadron AVG. Nalétal 250 bojových hodin s P-40 Tomahawk a bylo mu připsáno zničení 13 japonských letadel. V červenci 1942 byla AVG zrušena a Hill zůstal až do konce roku 1942 jako velitel 75th Fighter Squadron. Později převzal velení 23rd Fighter Group. Do USA se vrátil v listopadu 1944. Celkem si Hill připsal 19 potvrzených sestřelů a více než 20 pravděpodobných. Zbytek války strávil jako velitel 412nd Fighter Group, operačně testoval první proudové Bell YP-59 a Lockheed P-80 Shooting Star. V roce 1945 opustil armádní letectvo a připojil se k Texas Air National Guard, aby velel 58th Fighter Wing, a stal se nejmladším brigádním generálem, který kdy sloužil v Národní gardě. 

• Markingy pro Bf 109G-6/AS 1/48

  9./JG 1, Paderborn, Německo, květen 1944

  Stroje Bf 109G-6/AS byly určeny ke stíhání ve vyšších letových hladinách a proto jejich kamufláž tvořil jednolitý nástřik barvou RLM 76. U jednotek byly tyto stroje často na horních a bočních plochách opatřeny kamufláží provedenou tehdy standardními barvami k tomuto účelu používanými – RLM 74 a RLM 75. Na přídi se nacházel znak JG 1, okřídlené číslo jedna ve čtverci postaveném na roh.  Na fotografii stroje žlutá 14 je zřetelně vidět červený pruh na zádi trupu, používaný k označování strojů JG 1 v rámci Obrany říše. V něm umístěný svislý pruh byl označením strojů III. Gruppe, provedeným vždy barvou Staffel, v případě 9. Staffel žlutou barvou. Některé zdroje uvádějí, že označení bílá 14 překrývalo starší označení v podobě číslice 3, jiné zase, že se jedná o zatřené tovární označení TO či TQ.  Nabízíme vám proto obě varianty.

  
  

  WNr. 412179, Uffz. Horst Petzschler, 2./JG 3, Burg u Magdeburgu, Německo, May 1944

  Horst Petzschler se narodil v Berlíně 1. září 1921 a do Luftwaffe vstoupil 1. dubna 1941. Po ukončení stíhacího výcviku byl k 23. srpnu 1943 zařazen do stavu JG 51, u níž dosáhl prvních tří sestřelů. Dne 13. dubna 1944 byl převelen k 2./ JG 3, zařazené k jednotkám Obrany říše, ale v červnu 1944 se vrátil k JG 51 na východní frontu. Dne 4. května 1945 obdržela III./JG 51 rozkaz k přesunu z Východního Pruska do Šlesvicka – Holštýnska. Tam však Horst Petzschler nedoletěl, kvůli navigační chybě přistál ve Švédsku na letišti Bulltofta, kde byl internován a v lednu 1946 jej švédské orgány vydaly do Sovětského svazu. Ze zajetí byl propuštěn 22. září 1949. Po návratu pracoval u berlínské policie, v roce 1953 emigroval nejprve do Kanady, později do USA, kde pracoval v leteckém průmyslu. Do důchodu odešel v roce 1988. Během bojů 2. světové války sestřelil 26 protivníků.

  Během svého působení u 2./JG 3 létal Uffz. Petzschler na stroji označeném černá 14. Stroj byl na celém povrchu z výroby nastříkán barvou RLM 76, na přídi nesl znak JG 3. Dne 30. května 1944 byl v tomto stroji během leteckého souboje nad Belzigem.  sestřelen Fw. Otto Bülsow.

   

  Hptm. Friedrich-Karl Müller, 1./NJGr. 10, Werneuchen, Německo, červenec 1944

  Budoucí držitel Rytířského kříže, eso s 30 nočními sestřely nepřátelských letadel, se narodil 4. prosince 1912 v Sulzbachu v Sársku. V roce 1934 absolvoval letecký výcvik a nastoupil k Lufthanse. Po vypuknutí 2. světové války byl povolán k letectvu, nejprve létal jako dopravní pilot, posléze působil jako instruktor létání bez vidu. V prosinci 1942 byl přesunut ke KG 50, létající na strojích He 177, v létě následujícího roku uposlechl výzvy Hajo Hermanna a požádal o převelení k JG 300 používající taktiku Wilde Sau (používání jednomotorových stíhaček v noci) u JG 300. U této jednotky dosáhl devatenácti sestřelů a v lednu 1944 dostal rozkaz vybudovat 1./NGr. 10. V srpnu 1944 byl jmenován velitelem I./NJG 11 a tuto jednotku vedl až do konce 2. světové války. Zemřel 2. listopadu 1987.

  Spodní a částečně boční plochy letounu byly natřeny černě kvůli lepšímu maskování v noci. Záď trupu obepínal červený pruh označující původního uživatele tohoto stroje v rámci Obrany říše, JG 300. Na obou stranách kormidla bylo vyznačeno pilotovo „skóre“ k červenci 1944 v podobě 23 proužků s vyznačením státní příslušnosti protivníka a datem sestřelu.

  
  

  MT-463, ylikersanti Tapio Järvi, 2/HLeLv 24, Lappeenranta, Finsko, červenec / srpen 1944

  V dodávkách Messerschmittů Bf 109 verzí G-2 a G-6 finskému spojenci se objevily i dva stroje verze G-6/AS. Ve finském letectvu obdržely kódy MT-463 a MT-471. Stroj MT-463 byl po dodání 28. června 1944 přesunut k HLeLv 24, kde s ním kromě jiných pilotů létal ylikersanti Järvi, který na tomto stroji dosáhl dvou sestřelů ze svých celkových dvaceti sedmi. Dalších pět sestřelů na tomto stroji dosáhli čtyři různí piloti. Stroje Bf 109G-6/AS nebyly pro finské letectvo v boji se sovětskými piloty výhodou, neboť většina bojů se odehrávala pod výškou 3000 metrů, zatímco motory DB 605AS byly vyvinuty pro lety ve vyšších letových hladinách. Kamufláž tohoto stroje byla nastříkána barvami RLM 74/75/76 a doplněna o modré hákové kříže na bílém kruhu na křídle a trupu, označení stroje MT-463 bylo namalováno na trupu před ocasními plochami. Žluté číslo označující stroj v rámci jednotky bylo namalované mezi trupovým označením a kabinou. Fotografie stroje z jeho válečného nasazení u HLeLv 24 není známa, ale podle známých čísel dalších strojů odvozujeme, že byl tento stroj označen číslicí 2, 4 nebo 6.

   

  MT-463, HLeLv 31, Utti, Finsko, léto 1948

  Ukončení bojů se Sovětským svazem znamenalo příměří z 5. září 1944. Jednou z podmínek byla i změna označování vojenských letadel Finska, kdy modrý hákový kříž byl nahrazen kokardou v národních barvách Finska, v modré a bílé barvě. Lentolaivue 24, jejíž piloti na Messerschmittech Bf 109G dosáhli celkem 304 vzdušných vítězství, si ponechala tyto stroje i v mírové službě. Dne 4. prosince 1944 byla přejmenována na HLeLv 31. Tato jednotka je stále aktivní a v současnosti její piloti létají na strojích F-18C Hornet. Jedná se o stejný stroj, jako na předchozím barevném profilu, ale již v poválečné službě, což dokazují kokardy ve finských národních barvách, zavedené od 1. dubna 1945. Označení stroje doplňuje kresba netopýra na modrém mraku a měsíci, označení strojů HLeLv 31 nočních stíhačů. Měsíc býval bílý nebo žlutý, na stroji MT-463 je bílé barvy. Kormidlo bylo přestříkáno pravděpodobně finskou zelenou olivovou barvou.

• Bernie Lay a Piccadilly Lily

  
  

  „Double Strike“ mise 8th AF na Schweinfurt a Regensburg 17. srpna 1943 patří mezi nejznámější letecké operace 2. světové války v Evropě. Ne snad svým rozsahem, v tom byla během následujících měsíců mnohokrát překonána, důležitou byla především svou úlohou ve vývoji plánování strategických bombardovacích útoků a hlavně ztrátami. Z 376 účastnících se B-17 jich bylo šedesát ztraceno a více než devadesát dalších vážně poškozeno. Na německé straně bylo ztraceno na třicet stíhacích letounů.  

  V takto velkých událostech se rodí i mnoho příběhů. Některé z nich zůstanou navždy zapomenuté, protože už po několika minutách od chvíle, kdy vznikly, není nikdo, kdo by je mohl vyprávět.  Jiné z příběhů, ač zpočátku zdánlivě zanedbatelné, dají později podnět k počinům a událostem, které se nezapomenutelnými stanou. Jedním z takových, jejichž pevné klubko začalo vznikat několik tisíc stop nad Německem 17. srpna 1943, byl příběh amerického pilota a spisovatele Col. Bernie Laye. Jeho jméno námi bylo v nedávnu několikrát zmíněno v souvislosti s limitovanou edicí B-17F The Bloody Hundredth 1943 a letounem Piccadilly Lily, na jejíž palubě Col. Lay misi 17. srpna 1943 absolvoval. Kromě Piccadilly Lily se této mise zúčastnilo celkem jednadvacet B-17F od 100th BG, z nichž čtyři jsou součástí zmiňované stavebnice.

   

  Col. Bernie Layovi bylo v době, kdy se 100th BG odstartoval nad Regensburg, necelých 34 let a převyšoval tak věk většiny bojových letců 8th AF. Měl za sebou zajímavou vojenskou i spisovatelskou kariéru a ač neprošel výcvikem na čtyřmotorových bombardérech USAAF, v létání rozhodně nebyl nováčkem.

  Narodil se 1. září 1909 v Berkeley Springs v Západní Virginii. Po absolvování Yale University v roce 1931 se přihlásil k U.S. Army Air Corps a mezi červencem 1932 a červnem 1933 absolvoval letecký výcvik, ze kterého byl vyřazen v hodnosti podporučíka (2nd Lt). Zařazen byl ke 20th BS (ta se o několik let později, jako součást 2nd Bomb Group od 15th AF, účastnila i bojů nad střední Evropou). Zde létal na dvoumotorových dvouplošnících, bombardérech Keystone B-6 a Curtiss B-2 Condor. Na začátku roku 1934 se zapletl do aféry označované jako „Air Mail scandal“, kdy bylo armádní letectvo, díky účelově přijatému zákonu, použito k dopravě pošty, což bylo mimo jiné chápáno jako korupční zasahování státu do podnikatelského prostředí a nabalovalo na sebe několik souvisejících problémů. Skandál, který navíc přiživila smrt několika armádních letců při haváriích ve špatném počasí, byl spíše politickou záležitostí. Dopad měl ale také na samotné armádní piloty.  Znechucen tahanicemi a tiskem, který událost po selhání projektu rozmazával na stránkách novin, odešel Bernie Lay z činné služby u vojenského letectva. Ač zůstal v hodnosti poručíka (1st Lt.) v armádních rezervách, věnoval se civilnímu životu. Přispíval články do několika časopisů a novin, čemuž se začal věnovat již během své služby v letectvu.

  V roce 1936 se stal šéfredaktorem časopisu The Sportsman Pilot a o rok později vydal svou autobiografickou knihu „I Wanted Wings“. Vzápětí byl osloven producenty z Hollywoodu, aby připravil adaptaci knihy pro film. Pracoval na něm tři roky a ač byl výsledek pro Laye spíše zklamáním, protože se jeho díla ujala skupina scénáristů, kteří je do značné míry „hollywoodsky“ změnili, nová zkušenost mu přinesla seznámení s novými lidmi, mezi nimi i s jeho první ženou Philippe Ludwell Lee.

  Napětí, šířící se v Evropě na konci třicátých let, propuklo v den Layových třicátých narozenin ve 2. světovou válku. Krátce poté se na vlastní žádost vrátil do vojenské služby a působil jako letecký instruktor na základně Chino v Kalifornii.

  Kniha, kterou napsal o několik let dříve, a která se mezi tím stala bestselerem, mu přinesla seznámení s kolegou spisovatelem, Col. Irou Eakerem, v tu dobu velitelem Air Corps Information Division. Eaker zařídil Layovo převelení do štábu U.S. Army Air Corps ve Washingtonu, kde byl povýšen do hodnosti kapitána a pracoval v PR sekci generála Henry H. Arnolda, velitele amerického letectva.

  2nd Lt. Bernie Lay po dokončení leteckého výcviku působil u 20th BS v Langley Field. (foto: Dennis Duffy) 

  Když se Ira Eaker stal v roce 1942 generálem a bylo mu svěřeno vybudování 8. letecké armády (8th Air Force  / 8th AF), při přesunu do Anglie vzal Bernie Laye s sebou, aby pro něj pracoval ve funkci historika a velitele filmové jednotky. Změnila se tak i úroveň postavení mezi Layem a Hollywoodem, se kterým si zadal o pár let dříve. Nyní velel hollywoodským režisérům, kteří pracovali na filmových zpravodajstvích z bojiště. 

  Flying Cadet Bernie Lay během základního výcviku (1932-1933). Letoun v pozadí je Douglas BT-2 z Army Air Corps Primary Flying School, Randolph Field, TX. Lay svůj výcvik ukončil 28. 2. 1933. (foto: OMPF)

  Na vlastní oči tak viděl první krůčky 8th AF, vzestupy i pády, těžkosti v budování pozice i prosazování myšlenky významu těžkých bombardérů a jejich denních misí. Jedním z filmů, které v jeho sekci vznikly, byl i 40minutový dokument „The Memphis Belle – A Story of a Flying Fortress“, který na jaře 1943 natočil Maj. William Wyler. Avšak ještě, než byl tento film dokončen, vysedávání za stolem se Bernie Layovi omrzelo. Ač byl povýšen na podplukovníka (Lt.Col) a zcela jistě ho čekala kariéra ve špičkách armádního letectva, požádal o přeřazení ze štábu letectva do bojové služby. Také díky známostem s důležitými veliteli mu bylo v létě 1943 vyhověno. Vzhledem k věku a předchozím zkušenostem se nabízelo velení některé z rodících se leteckých jednotek. Nejdříve však bylo třeba získat skutečné bojové zkušenosti. Volba padla na 100. bombardovací skupinu (100th Bomb Group / 100th BG), která od června 1943 létala z východoanglické základny USAAF č. 139 u vesničky Thorpe Abbotts. Sem Bernie Lay odešel „na zkušenou“. S hodností, která patřila k nejvyšším v Thorpe Abbotts, avšak bez zkušeností s těžkými čtyřmotorovými letouny, měl v pozici pozorovatele nebo co-pilota absolvovat několik bojových misí. Celkem jich u 100th BG bylo pět. První čtyři proběhly poměrně standardně. Pátá měla být nezapomenutelná…

  Curtiss B-2 Condor

  Keystone B-6

  Obálka časopisu The Sportsman pilot, 1936.

  Základna Grafton Underwood, 17. srpna 1942. Muži z velení 8th Air Force pozorují návrat letounů B-17 z prvního náletu Osmé, jehož cílem bylo nádraží ve francouzském Rouen. Vlevo od žebříku stojí Generál Carl A. Spaatz. Přímo nad otevřeným oknem vlevo stojí Bernie Lay z historické a filmové sekce velitelství. (foto: Freeman collection)

  Nyní přichází chvíle, kdy je třeba dát slovo samotnému Bernie Layovi. Následující text pochází z jeho článku „I saw Regensburg destroyed“ (Viděl jsem zkázu Regensburgu), uveřejněného v časopise The Saturday Evening Post dne 6. října 1943:

  
  

  Zpravodajský důstojník v briefingové místnosti bombardovací skupiny odtáhl látkovou zástěnu od obrovské nástěnné mapy. Každý z 240 rozespalých členů bojových osádek v přeplněné místnosti se naklonil dopředu. Ozvalo se tiché pískání. Pocítil jsem osten očekávání, když jsem se zadíval na červenou šňůru na mapě, která se táhla od naší základny v Anglii až k přesnému bodu hluboko v jižním Německu, pak na jih přes Alpy, přes Brennerský průsmyk k pobřeží Itálie, pak kolem Korsiky a Sardinie a na jih přes Středozemní moře až k pouštnímu letišti v severní Africe. Bylo ticho, že byste slyšeli upadnout kyslíkovou masku.

  „Vaším hlavním cílem,“ řekl zpravodajský důstojník, „je Regensburg. Bodem zaměření je středisko montážních dílen letadel a motorů Messerschmitt 109 G. To je nejdůležitější cíl, po kterém jsme kdy šli. Pokud ho zničíte, zničíte třicet procent produkce jednomotorových stíhaček Luftwaffe. Vy víte, co to pro vás osobně znamená.“

  Ozvalo se několik přidušených zasmání. Po briefingu jsem nastoupil do džípu směřujícího do operační kanceláře, abych zkontroloval své přidělení ke konkrétnímu letounu. Hvězdy byly skrz chladnou mlhu, která zakrývala naši zatemněnou bombardovací základnu, vidět jen matně, ale předpověď počasí pro hluboký průnik nad kontinentem byla dobrá. V kanceláři jsem se podíval na seznam osádek, kde je pro každou misi zakresleno složení vedoucí, spodní a horní squadrony skupiny. Byl jsem zařazen na místo druhého pilota.

  Zatímco jsem tam stál, na náhodný návrh jednoho z velitelů perutě, který si seznam prohlížel, vymazal operační důstojník mé jméno a přesunul mě k horní squadroně, jako druhého pilota do osádky vyrovnaného Ira jménem poručík Murphy, se kterým jsem létal už dříve. Ani jeden z nás to nevěděl, ale ten operační důstojník mi právě kouskem gumy na konci tužky zachránil život.

  Maj. Gale „Buck“ Cleven, velitel 350th BS, který 17. 8. 1943 inicioval přesunutí Bernie Laye ze své spodní squadrony do horní, tvořené 349th a 351st BS. 

  Oním velitelem, který inicioval přesunutí Bernie Laye ze spodní squadrony do lépe chráněné horní, byl Maj. Gale „Buck“ Cleven, který sám zůstal v kokpitu vedoucího stroje exponované spodní squadrony. Ze šesti letounů jeho uskupení měly po boji zůstat pouze dva… Lt. Col. Bernie Lay byl původně zařazen do osádky Lt. Roye F. Claytora, která s letounem pojmenovaným „Alice from Dallas“ letěla na svou desátou misi. Laye v jeho předpokládaném sedadle nahradil co-pilot Claytorovy osádky, Lt. Raymond J. Nutting, Jr. Alice byla v ten den mezi prvními sestřelenými letouny 100. bombardovací skupiny. Z desetičlenné osádky tři muži zahynuli.

  B-17F s/n 42-5867 „Alice from Dallas“ byla ztracena u Regensburgu, 17. srpna 1943 s osádkou Lt. Roye F. Claytora.

  Více se o osudu Alice from Dallas i osádky Roye Claytora dozvíte ve speciálu Infa „The Bloody Hundredth 1943“ z června 2024.

  B-17F-30-VE, 42-5864, osádka Capt. Thomase E. Murphyho, Lt. Col. Beirne Lay. Jr., 351st BS, 100th BG, Telergma, Alžír, 17. 8. 1943

  
  

  V 5:30 ráno, patnáct minut před startem, objel džíp v polotmě pětikilometrovou trať a na každé stojánce se zastavil, aby osádkám oznámil, že špatná viditelnost v okolí odloží start o hodinu a půl. Seděl jsem s Murphym a zbytkem naší osádky poblíž Piccadilly Lily. Vypadala tam zlověstně a samolibě, dřepěla na svých mohutných pneumatikách a na povrchu měla jen málo záplat, ač měla za sebou již dvanáct misí. Odklad spíš přidával napětí, než aby uvolňoval. Ještě jednou jsem si zkontroloval záchrannou vestu, kyslíkovou masku a padák. Ne nějak puntičkářsky, ale tak, jak kontrolujete něco, co budete muset použít. Ujistil jsem se, že mám soupravu pro únik bezpečně v kolenní kapse mého leteckého obleku, odkud by nemohla při snaze vyskočit z letadla vypadnout. Mezi polobotku a vysokou leteckou botu jsem vsunul svůj lovecký nůž a znovu jsem si prohlédl své další vybavení pro tuto misi: lahev na vodu, jídelní soupravu, deky a anglické libry pro použití v alžírské poušti, kde bychom měli spát na zemi a v případě nouzového přistání také mohli být odkázáni sami na sebe. Murphy neúnavně ještě jednou prohlédl Piccadilly Lily, zkontroloval muniční pásy, pumovnici, pneumatiky a tlak kyslíku na každém stanovišti osádky. Zejména ten kyslík. Je tam nahoře, kde létáme, lidské palivo stejně důležité jako benzín. Palubní střelci znovu rozebrali své půlpalcáky, promazali pohyblivé části. Náš hřbetní střelec ležel v trávě s hlavou na padáku, předstíral spánek a potil se při myšlenkách na svůj třináctý start. 

  Thomas E. Murphy se narodil ve Walthamu, Massachusetts a zahynul ve svých 27 letech jako pilot B-17F Piccadilly Lily při náletu na Brémy 8. 10. 1943. (foto: Murphy family)

   Povídali jsme si i tom, co jsme o misi věděli, což nepříjemně umocňovalo obvyklé vzrušení před vzletem. Z přibližně 150 Fortressů, které měly napadnout Regensburg, byla naše skupina poslední a letící nejníže, ve výšce 17 000 stop. To bylo stále v oblasti velké přesnosti těžkého flaku. Náš kurz nás vedl skrze místa s jeho velkou koncentrací. Také jsme předpokládali, že naše skupina bude pro nepřátelské stíhače lahůdkou, protože poletí z celé parády poslední. Piccadilly Lily navíc vedla poslední tři letouny horní squadrony – špičku chvostu celého šiku. Moc jsme si to nevychutnávali. Kdopak by chtěl Purpurové srdce? Minutová ručička mých náramkových hodinek se posunula. Přistihl jsem se, že přemýšlím o dni, kdy jsem přesně před rokem, 17. srpna 1942, sledoval žalostně malou jednotku dvanácti B-17, jak startuje na první nálet 8. letecké armády, aby provedla průnik na Rouen ve Francii. Toho dne to bylo naše maximální možné nasazení. Dnes, v den prvního výročí, jsme do vzduchu poslali třicetinásobek těžkých bombardérů – polovinu sil na Regensburg a polovinu na Schweinfurt, oba ležící uvnitř Německé říše. Rok a půl jsem jako štábní důstojník sledoval, jak se 8. letecká armáda pod vedením generálmajora Iry C. Eakera rozrůstá. To je dlouhá doba na sledování zpoza stolu. Teprve před deseti dny jsem na svou žádost dostal povolení k bojové službě. Těch deset dní bylo plných rychlého dění, kdy jsem se zúčastnil čtyř bojových misí a poprvé letěl jako pilot čtyřmotorového letadla. Teď jsem věděl, že dát se zabít je jednodušší než telefonovat. Že štábní důstojníci na velitelství letectva jsou nezlomnými hrdiny této války. A přesto jsem se přistihl, že na ten stůl vzpomínám láskyplně jen maličko, a přemýšlel jsem, jestli v tomhle všem není pro naši skupinu nádech sebevraždy. Jedno bylo jisté: velitelství snilo o dosud největší letecké operaci, kterou chtělo oslavit jeho výročí zapojení se od první ligy letecké války.

  
  

  Mlha zahalující většinu letišť 8. letecké armády se včas nerozplynula. Přesto letouny tvořící tzv. „Regensburg strike force“ (síly útočící na Regensburg) odstartovaly, zatímco „schweinfurtské“ bombardovací skupiny vyčkávaly na lepší podmínky ke startu. Toto narušení pečlivého časování operace bylo později jednou z hlavních podmínek katastrofálního vývoje celé mise. Důstojníci 8. bombardovacího velitelství čelili velkému dilematu – zvětšit časovou mezeru mezi zahájením mise obou jejích částí znamenalo narušit křehký předpoklad rozdělení možností německé obrany v čase a na větším území, a koordinaci mezi pohybem proudu bombardérů a možnostmi jejich stíhacího doprovodu. Na druhou stranu, pokud by na zlepšení počasí při startu čekaly obě síly a jejich vzájemné časování bylo zachováno, pro tu regensburskou by to znamenalo, že by se k severnímu pobřeží Afriky nemusela dostat včas před západem slunce. Velitelství se rozhodlo pro první variantu a téměř 150 letounů B-17 se ze svých základen zvedlo do neprůhledného příkrovu mlhy a nízké oblačnosti nad hrabstvími východní Anglie.

  Regensburská síla sestávala z 94., 95. 96., 100., 385., 388. a 390. bombardovací skupiny. Ty byly zformovány do prozatímních bojových křídel (Provisional Combat Wings / PCBW) označených čísly 401., 402. a 403. V následujícím textu Berniho Laye se objevuje termín „4th Air Division“, 4. letecká divize, což je poněkud nepřesné označení.

  Celý proud bombardérů vedla 96. bombardovací skupina na čele 403rd PCBW, za ní 388. a 390. bombardovací skupina. Střední část proudu bombardérů – 401st PCBW tvořily 94. a 385. bombardovací skupina a poslední částí byl 402nd PCBW vedený 95. bombardovací skupinou, zatímco 100. bombardovací skupina měla proud uzavírat. Výškově byly jednotky uspořádány sestupně, tedy vedoucí ze sedmi combat boxů, sestávající z jedné bombardovací skupiny, letěl nejvýše a s odstupy 1000 stop (cca 300 m) výše či níže následovaly ostatní. Krvavá Stovka, které se tak ještě nepřezdívalo, ovšem po této misi už mělo, tak letěla poslední a nejníže. Té pozici se říkalo „Tail End Charlie“, nebo také „Purple Heart Corner“ (koutek purpurových srdcí) – místo, kde jste při tak velké operaci nechtěli letět.

  Ačkoliv se mlha nad letišti zcela nerozplynula, velitelství usoudilo, že jednotky, které měly vytvářet regensburskou část mise, jsou dostatečně zkušené, aby to jejich osádky zvládly. Padlo rozhodnutí déle nečekat a jít do toho. Největší mise 8. letecké armády měla začít. Bohužel však zatím pouze pro polovinu bombardérů… 

  
  

  V 7:30 jsme se dostali z mraků do záře vycházejícího slunce. Pod naší B-17 se rozkládala anglická pole, stále zahalená v husté mlze, ze které jsme se právě vynořili. Pokračovali jsme v pomalém stoupání, naše široká křídla nesla těžký náklad zápalných pum v břiše a břemeno paliva v křídelních nádržích, které mělo udržet Fortress v řídkých vyšších výškách jedenáct hodin. Ze sedadla druhého pilota na pravé straně jsem pozoroval bílou vrstvu mraků, kde B-17 ve skupinách po šesti vytvářely squadonu a prorážely oblačnost všude kolem nás a stoupaly z mlhy se svými prosklenými nosy zdviženými vzhůru pro dlouhé stoupání do operační výšky. My jsme se připojili k určené šestičlenné skupině. Nyní byla obloha nad Anglií ztěžklá tíhou tisíců tun bomb, paliva a lidí, kteří byli vyzdviženi čtyři míle přímo vzhůru jakoby obřím leteckým heverem a spočívala na západnímu konci dálnice ve výšce 20 000 stop, která vedla na východ do Regensburgu. V určitých intervalech jsem sledoval červené, zelené nebo žluté světlice, které byly vystřelovány ze stropů kokpitů velitelů jednotlivých uskupení, aby identifikovaly vedoucí squadronu pro svá horní a spodní uskupení. Sestavování formace trvá déle, když následuje po průletu zataženou oblohou. Téměř hodinu, stále nad jižní Anglií, jsme stoupali, ladili motory Cyclone ve stoupání 300 stop za minutu a postupně jsme zformovali tři squadrony do kompaktní skupiny – spodní squadona vlevo dole a horní vpravo a výše než vedoucí squadona – tyto skupiny se sestavily do volnějších bojových křídel (orig. combat wings) po dvou až třech skupinách podél sestavovací linie bojových křídel, pomocí radiokompasu se naváděly nad předem určené body a nakonec křižovaly podél sestavovací linie leteckých divizí tak, aby se bojová křídla mohla zařadit na svá místa v proudu za plk. Curtisem E. Le Mayem v čele vedoucí skupiny letecké divize. Konečně zformovaný, každá skupina v pozici 1000 stop nad nebo pod svou vedoucí skupinou, se náš patnáctikilometrový průvod přesunul na východ směrem k městu Lowestoft, bodu odletu z vlastního pobřeží. Z mého stanoviště v horní squadroně v posledním elementu celého průvodu vypadala letecká divize jako obrovské roje kobylek - ne na přehlídce, jako bombardéry Luftwaffe, které nad Británií v roce 1940 zmíraly jako mouchy, ale rozmístěné tak, aby daly prostor každému svému kulometu a aby umožnily manévrování.  

  
  

  Pro popis dalšího děje dejme prostor opět Bernie Layovi v jeho hlášení pro velitele 100. bombardovací skupiny, Col. Neilu B. „Chick“ Hardingovi, jehož hlavní část uvádíme v plném znění:

  
  

  HEADQUARTERS 100TH BOMBARDMENT GROUP (H) APO 634   Základna U. S. Army č. 139 25. srpna 1943   VĚC: Osobní zpráva z mise do Regensburgu, 17. srpna 1943.   PRO: Velící důstojník, 100. bombardovací skupiny.   1. Úvod Smyslem této zprávy není podat o misí úplný přehled. Je pouze očitým svědectvím, doplněným doporučeními, vycházejícími z těžké zkoušky, kterou 100. bombardovací skupina prošla během cesty k životně důležitému cíli, jenž skupina i přes prudké a dlouhotrvající útoky nepřátelských stíhačů přesně bombardovala.   2. Shrnutí mise Když 100. skupina v 10:08 hodin a ve výšce 17 000 stop překročila jižně od Haagu pobřeží Holandska, měl jsem ke sledování děje dobrý výhled, protože jsem byl co-pilotem vedoucího letounu posledního elementu horní squadrony. Skupina měla všech svých jednadvacet B-17 srovnaných těsně u sebe a byla v dobré vzdálenosti od 95. skupiny, která letěla před námi ve výšce 18 000 stop. Byli jsme poslední a nejnižší ze sedmi skupin 4. letecké divize (pozn. orig.: 4th Air Division), které byly vidět vpředu na jihovýchodním kurzu a v jasném slunečním světle tvořily dlouhý, volně propojený řetěz - příliš dlouhý, zdálo se. Široké mezery oddělovaly tři bojová křídla (pozn. orig.: combat wings). Když jsem tam seděl, v zadním elementu tohoto mnohakilometrového průvodu a měřil vzdálenost k vedoucí skupině vpředu, měl jsem předtuchu, která může padnout na posledního muže probíhajícího špalírem lemovaným bodáky. A ta předtucha byla oprávněná. V 10:17 hodin poblíž Woensdrechtu jsem v naší blízkosti spatřil první lehký a nepřesný flak. O několik minut později, přibližně v 10:25 hodin, se na úrovni jedné hodiny objevily dva Fw 190, které v čelním útoku prosvištěly formací před námi, zasáhly dvě od B-17 95. skupiny do křídel a v půlvýkrutech zmizely pod námi. Z obou B-17 se okamžitě vyvalil dým, ale udržovaly své pozice ve formaci. Jakmile nás v závěru útoku stíhačky vysokou rychlostí míjely, ozvaly se zbraně naší skupiny. Kokpit naplnil štiplavý zápach spáleného střelného prachu, a B-17 se zachvěla pod zpětným rázem kulometů z přídě a ze spodní věže. Ještě než se letouny ztratily z dohledu, jsem viděl odlétávající kusy z křídla jedné ze stíhaček. Byl to začátek něčeho… členové osádky tušili blížící se potíže. Na způsobu, jakým se ty dvě stíhačky rychle přiblížily, přímo ze stoupání bez jakýchkoli příprav, bylo něco zoufalého. Na vteřinu byl intercom zaměstnán poznámkami jako: „Napumpujte do nich olovo“... „krátké dávky“... „neplýtvejte střelivem“... Za chvíli jich bude víc“… O tři minuty později střelci hlásili stíhačky stoupající ze všech stran, jednotlivě i ve dvojicích, Fw 190 i Me 109. Tohle byl můj teprve čtvrtý nálet, ale z toho, co jsem viděl na své straně, to vypadalo na příliš mnoho stíhaček, než bylo zdrávo. Následoval koordinovaný útok, kdy čelně útočící stíhači přilétali mírně shora, ti na 9. a 3. hodině se blížili přibližně ze stejné výškové úrovně a útočníci zezadu mírně odspodu. Pálily všechny zbraně z každé B-17 naší skupiny a 95. skupiny a náš kousek oblohy křižovaly stopovky, které se potkávaly s kouřem z časovaných kanónových granátů, které prýštily z křídel skopčáckých jednomístných letounů. Odhaduji, že na 75 % byla naše palba nepřesná a šla za cíl – zejména z ručně ovládaných zbraní. Přesto však v tomto střetu obě strany utrpěly ztráty: dvě B-17 z naší spodní squadrony a jedna z 95. skupiny vypadly v plamenech z formace, jejich osádky vyskakovaly a několik stíhaček zamířilo k zemi v plamenech nebo se jejich piloti houpali pod špinavě žlutými vrchlíky padáků. Velitel naší skupiny, major John Kidd, nás kvůli vzájemné ochraně přitáhl blíž k 95. skupině. Věděl jsem, že už jsme se už dostali do vlastního boje. Nevěděl jsem však, že ten skutečný vrchol, anšlus 20mm granátů Luftwaffe, ještě nezačal. První vlna individuálních útoků německých stíhaček se námi prolnula během několika minut. Podobné to mělo být až k cíli. Následný děj byl tak rychlý a rozmanitý, že ho nedokážu chronologicky popsat. Místo toho se pokusím o útržkovitou zprávu o podstatných detailech, při jejichž vzpomínání mám ještě teď sucho v ústech a nepříjemný pocit v žaludku. Byl to neskutečný pohled a překonal veškeré představy. V 10:41 hodin nad Eupenem jsem se po krátké přestávce podíval z okénka druhého pilota a uviděl jsem dvě perutě, dvanáct Me 109 a jedenáct Fw 190, jak stoupají souběžně s námi. První skupina dosáhla naší úrovně a pokračovala dopředu, aby na nás zatočila, a druhá byla nedaleko za ní. Několik tisíc stop pod námi bylo mnoho dalších stíhaček, s nosy zdviženými k maximálnímu stoupání. Přes intercom přicházely zprávy o stejném počtu nepřátelských letounů na druhé straně. Poprvé jsem si všiml Me 110, který seděl mimo dosah našich zbraní vpravo od nás. Měl s námi zůstat až k cíli, zřejmě aby hlásil naši pozici čerstvým jednotkám, které na nás čekaly dole, podél naší cesty. Při pohledu na všechny ty stíhačky jsem měl jasný pocit, že jsme v pasti – že skopčáci dostali tip, nebo alespoň uhodli náš cíl a čekají na nás. Žádné P-47 nebyly vidět. Životaschopnost 100. skupiny se najednou zdála být velmi malá, protože bylo patrné, že stíhači míjejí skupiny vpředu, s výjimkou 95., aby se soustředili na nás. Dvanáctičlenná skupina Me 109 se ve dvojicích a čtveřicích stočila svými žlutými čumáky do širokého oblouku a hlavní představení začalo. Nad naším pravým křídlem proplul zářící stříbrný objekt. Poznal jsem, že to jsou hlavní únikové dveře. O několik vteřin později se skrz formaci řítil tmavý objekt, který jen těsně minul několik vrtulí. Byl to člověk, který si tiskl kolena k hlavě a otáčel se jako skokan při trojitém saltu. Neviděl jsem, že by se mu otevřel padák. B-17 vybočila z formace doprava a udržovala výšku. Ve zlomku vteřiny se ztratila v zářivém výbuchu, z něhož zbyly jen čtyři malé ohnivé koule, palivové nádrže, které při pádu k zemi pojídaly sami sebe. Náš letoun byl ohrožován všemožnými troskami, nouzovými poklopy, výstupními dveřmi, předčasně otevřenými padáky, těly a různými úlomky B-17 a německých stíhaček, které se kolem nás prosmekávaly. Viděl jsem, jak kousek pod námi vybuchly dvě stíhačky a zmizely v oranžových plamenech, pak několik B-17 padajících všemi možnými způsoby, od hořících motorů až po ustřelené řídicí plochy, jak se dolů snášely přátelské i nepřátelské padáky a jak na zeleném koberci daleko za námi četné pohřební sloupy kouře, stoupající z padlých bojovníků, značkovaly naši trasu. Letěli jsme dál skrz rozbrázděnou stopu zoufalé letecké bitvy, kde rozpadající se letadla byla už běžnou věcí a 60 padáků najednou ve vzduchu sotva stálo za druhý pohled. Pozoroval jsem B-17, jak se pomalu otáčí doprava a její kokpit se mění v masu plamenů. Druhý pilot vylezl z okénka, jednou rukou se přidržoval, natáhl se zpět pro padák, připnul si ho, pustil se a nechal se proudem vzduchu mrštit na stabilizátor výškovky. Myslím, že ho náraz zabil. Padák se mu neotevřel. Deset minut, dvacet minut, třicet minut a stále žádné polevení v útocích. Stíhači se seřadili jako fronta na chleba a dali nám to sežrat. Každou vteřinou se objevil kanonový náboj. S minutami přibývajícími k první hodině se napětí z toho, že jsme jen kachnami na rybníku, stávalo téměř nesnesitelným. Naše B-17 se neustále otřásala střelbou půlpalcových kulometů. Vzduch uvnitř byl těžký kouřem. V kokpitu byla zima, ale když jsem se podíval na poručíka Thomase Murphyho, pilota, a to dobrého, z čela se mu i přes kyslíkovou masku řinul pot. Na chvíli mi předal řízení. Byla to požehnaná úleva, soustředit se na držení pozice ve formaci, místo abych sledoval ty nekončící přívaly stíhaček. Na stíhačky se najednou dalo zapomenout. Pak se mi stopu nad hlavou rozštěkala dvojčata kulometů z horní věže a realisticky napodobovala výbuchy kanónových střel v kokpitu, zatímco já jsem ještě věrněji napodoboval člověka, který vyskočil šest palců nad své sedadlo. Jedna B-17 od 95. skupiny s hořícími nádržemi na konci pravého křídla klesla asi 200 stop nad naše pravé křídlo a zůstala tam, zatímco 7 členů osádky postupně vyskakovalo. Čtyři vyskočili z pumovnice a zatím neotvírali padáky, jeden se vyhoupl z přídě, předčasně otevřel padák a málem narazil do kormidel. Další vyskočil oknem levého bočního kulometu a pozdržel otevření padáku na bezpečnou dobu. Zadní střelec vyskočil svým únikovým poklopem a zřejmě zatáhl za trhací šňůru dříve, než se dostal z letadla. Padák se mu otevřel okamžitě, jen těsně minul ocas a trhl s ním tak silně, že se mu vyzuly obě boty. Visel bezvládně v postroji, zatímco ostatní po otevření padáků okamžitě jevili známky života a upravovali se v postrojích. B-17 pak padla do spirály a neviděl jsem, že by vyskakovali piloti. Letoun jsem spatřil těsně předtím, než mi zmizel z dohledu, několik tisíc stop pod námi, s pravým křídlem v podobě souvislého žlutého plamene. Poté, co jsme byli po dobu jedné celé hodiny pod neustálým útokem, se zdálo být jisté, že 100. skupině hrozí zkáza. Sedm letounů naší skupiny bylo sestřeleno, obloha byla stále poseta stoupajícími stíhačkami a bylo teprve 11:20 hodin, přičemž do cíle zbývalo ještě 35 minut. Pochybuji, že si někdo ve skupině připouštěl možnost, že bychom se dostali dál, aniž by naše ztráty dosáhly sta procent. Věděl jsem, že jsem se psychicky smířil s faktem smrti a počítal s tím, že je to jen otázka příští vteřiny nebo minuty. Na vlastní kůži jsem poznal, že člověk se může smířit s jistotou smrti, aniž by propadl panice. Palebná síla naší skupiny se snížila o 33 %, munice docházela. Naše zadní kulomety musely být doplňovány z jiných střeleckých stanovišť. Střelci začínali být vyčerpaní a nervově zmučení z dlouhodobého vypětí a na všech bylo znát, že se něco muselo pokazit. Byli jsme pro Luffwaffe zaměřovacím bodem útoků a zcela jsme předpokládali, že nad cílem najdeme zbytek toho, co pro nás bylo připraveno. Taktika stíhačů byla brilantní. Ti zpředu útočili na spodní a vedoucí, zatímco útočníci zezadu šli po horní squadroně. Způsob jejich útoků ukazoval, že někteří piloti jsou staří mazáci, jiní amatéři a že všichni docela určitě vědí, kam letíme, a jsou inspirováni fanatickým odhodláním zastavit nás dřív, než tam dorazíme. Staří mazáci se při čelních útocích přibližovali nápadně pomaleji, zřejmě s přiškrceným motorem, a dosahovali větší přesnosti než ti, kteří se skrze nás prodírali s rozmachem. Stříleli na vzdálenost 500 a více yardů a mnohdy se zdálo, že dokázali načasovat své údery tak, aby zastihli střelce z horních a spodních věží zapojené do útoků zezadu a ze stran. Méně zkušení piloti naopak drželi útoky na 250 yardů a méně, aby dosáhli zásahů a odhalovali se našim střelcům, když uhýbali z útoku. Stříleli dlouhými dávkami po 20 sekundách a v některých případech skutečně vytahovali vzhůru, místo toho, aby zmizeli dolů a pryč. Několik pilotů Fw 190 předvedlo prvotřídní střelbu s předstihem při bočních útocích proti horní skupině a poté při odpoutání se z útoku při bočním náklonu dosáhli na spodní skupinu, přičemž v zatáčce drželi příď letounu zvednutou, aby prodloužili dobu, po kterou byla formace v jejich zaměřovači. Pozoroval jsem něco, o čem se domnívám, že to byl pokus o bombardování vzduch-vzduch, ačkoli jsem svržené bomby neviděl. Na úrovni naší výšky se stranou od nás najednou objevila skvrna 75 až 100 šedobílých výbuchů, menších než výbuchy flaku. Jedna B-17 vypadla v plamenech a vysunula podvozek, zatímco osádka vyskakovala. Těsně nad ní kroužily tři Me 109, ovšem neútočily, evidentně se ujišťovaly, že v letounu nezůstal nikdo, kdo by se pokusil dostat domů. Viděl jsem, jak skopčácké stíhačky střílely na B-17, z níž se osádka zachraňovala, ale zároveň tato B-17 opětovala palbu. Poblíž IP (pozn. Initial Point, bod zahájení zaměřování cíle), v 11:50 hodin, hodinu a půl po prvním z nejméně 200 individuálních stíhacích útoků, tlak polevil, ačkoli nepřátelé zůstali v blízkosti. V 11:54 hodin jsme se na IP otočili se čtrnácti B-17, které zůstaly ve skupině, z nichž dvě byly těžce poškozené. Ty se brzy po bombardování cíle odpoutaly a zamířily do Švýcarska. Jedné z nich, letounu „042“, s plukovníkem Williamem a Kennedym na pozici zadního střelce, hořel motor č. 4, ale letoun byl stále ovladatelný. Major William Veal, velitel horní squadrony, dostal těsně před zahájením zaměřování cíle zásah kanonovou střelou do svého motoru č. 3 a nad cíl pokračoval s vrtulí v praporu. Počasí nad cílem, stejně jako po celou cestu k němu, bylo ideální. Flak byl zanedbatelný. Skupina odhodila své bomby podle vedoucího. Když jsme se otočili a zamířili k Alpám, zažil jsem chmurné zadostiučinění, když jsem viděl, jak z výroben Me 109 stoupá přímo vzhůru obdélníkový sloup dýmu, s pouze jedním výbuchem ve městě Regensburg. Zbytek cesty byl výrazně jiný. Ještě několik stíhaček do nás klovlo cestou k Alpám a z nějakého města v Brennerském průsmyku vyskočil osamocený výbuch marného flaku. Plukovník LeMay, který se o nás po celou cestu dobře staral, zakroužil s celou divizí nad Gardským jezerem, dost dlouho na to, aby dal poškozeným loudavcům šanci připojit se k rodině, a poté jsme za soustavného klesání zamířili ke Středozemnímu moři. Asi 25 stíhačů, spatřených na zemi u Verony, zůstalo na zemi. Nebezpečí nuceného přistání na moři, když jsme se už s nedostatkem paliva přiblížili k Bone, a dokonce pohled na jednu další B-17 klesající k hladině, se zdály být banálními záležitostmi po ukrutné zkušenosti dlouhé cesty přes severní Německo. Tam jsme se cítili jako muži, kteří už nečekají, že uvidí další západ slunce. V 18:15 hodin, když se u všech palivových nádržích mého letounu rozsvítila červená světla, sedm B-17 ze skupiny, které byly stále ve formaci, zakroužilo nad Bertoux a v oblacích prachu přistálo. Naše osádka byla bez škrábnutí. Jediným poškozením letounu byla trocha děr kolem ocasu od flaku a 20mm střel. Spali jsme na tvrdé zemi pod křídly naší B-17, ale ta dobrá země byla měkčí než hedvábný polštář.

  Osádka Capt. Thomase E. Murphyho a Piccadilly Lily v severní Africe poté, co jako zázrakem přežili regensburskou misi. Lt. Col. Bernie Lay stojí druhý zleva, Thomas Murphy uprostřed.

  Krátce po regensburské misi Lt. Col. Lay 100th BG opustil. V rámci jeho přípravy následovaly ještě další úkoly, po kterých byl odeslán zpět do USA, aby se tam na konci února 1944 ujal nově vznikající 487th BG. To je však už jiný příběh, který si necháme do druhého dílu článku.

  Lt. Col. Bernie Lay na základně Lavenham, 15. srpna 1944, dva dny před misí na Regensburg. Letoun za ním je British Airspeed AS.10 'Oxford'. (foto: Ivo de Jong).

  Na Piccadilly Lily Bernie Lay nezapomněl. Tím spíše, když se dozvěděl, že byla 8. října 1943 při misi na Brémy sestřelena. Jeho pilot z mise na Regensburg, Capt. Thomas E. Murphy, o necelé dva měsíce před tím, při tom zahynul. Lily i Capt. Murphy se stali jedním z ústředních letounů Layovy další knihy a následně ikonického filmu „Twelve O‘Clock High“. Ale i o tom si povíme příště.

   

  (pokračování)

• Tail End Charlie

  Stížnosti a pochvaly…

  
  

  Text: Jakub Nademlejnský

  
  

  Po návratu z americké IPMS Nationals, která se letos konala v městě Madison ve Wisconsinu, jsem byl rozhodnutý, že Tail End Charlie napíšu o nejsilnějším momentu, který mi během cesty utkvěl v hlavě. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nejvíc ze všeho mě letos zasáhla míra oblíbenosti, kterou jsme od amerických modelářů na výstavě cítili. A zkusím Vám ji zprostředkovat na několika příkladech. Během roku se účastním s eduardím stánkem mnoha modelářských výstav, na kterých se s modeláři setkáváme a povídáme si s nimi, takže si troufám říct, že mám opravdu s čím srovnávat.

  A ještě před tím, než začnu s pozitivními pocity z amerických modelářů, chtěl bych je předskočit s postoji “našich” - českých a slovenských modelářů. Ti jsou totiž dle mého bezkonkurečně nejhlasitější stěžovatelé. A nemyslím to nijak negativně, zkrátka to tak je. Chodí si postěžovat na chyby v konstrukcích, návodech, kamuflážích, vlastně na jakoukoliv část našich činností, která Vás napadne. Na Modelforu v sekci, která je určena diskuzi ohledně firmy Eduard a kterou s kolegy ve firmě bedlivě sledujeme, se dennodenně dočítáme, co jsme zase udělali špatně a jak neustále máme, co zlepšovat. Samozřejmě, modeláři jsou naši zákazníci, mají na to svaté právo. A věřím, že i díky negativní zpětné vazbě našich zákazníků se neustále posouváme a zlepšujeme, snad to modeláři oceňují.

  No a nyní tedy přejděme k těm Američanům. IPMS Nationals je specifická především svojí délkou, koná se od středy do soboty, prodejní stánky si staví firmy dokonce už od úterka odpoledne. My jsme už v úterý odpoledne věděli, že nám zboží nedorazí ani ve středu dopoledne, abychom mohli spustit prodej zboží od středečního oběda, kdy akce oficiálně začíná. Již první příchozí modeláři se divili, že sedíme v jednom z největších stánků na výstavě s rukama v klínech, se zcela prázdnými stoly. A jakmile se dozvěděli, že zboží dorazí nejspíše až okolo osmé večerní, velká spousta z nich se okamžitě nabízela s pomocí stavby stánku ve večerních hodinách a s návozem zboží. Během odpoledne nám přistálo tolik nabídek s pomocí, že jsem měl obavy, abychom se večer nemotali jeden druhému pod nohy. Když zboží okolo sedmé večerní dorazilo, již byla u vykládací rampy seskupená a skvěle zorganizovaná skupinka dobrovolníků, kteří nám do desáté večerní plni nadšení a úsměvů pomáhali s vykládkou. A od čtvrtka jsme mohli konečně rozjet prodej zboží. Tolik modelářů, kteří chodili, chválili, obdivovali, říkali, že Eduard milují, že milují nás, to jsem zkrátka nikdy nikde nezažil. U kasy vedle mě seděl kolega šéfkonstruktér Standa Archman, který rozdával na stavebnice jeden podpis za druhým, dokonce mu na to po chvilce modeláři darovali stříbrnou fixku. Standa má dokonce mezi americkými modeláři svůj fanklub! Musím přiznat, že jsme se tam mezi nimi cítili skvěle (dokonce jsme dostali i karton piv, abychom si zpříjemnili večer po náročných dnech na výstavě, které skutečně náročné byly, především po náletu modelářů na srpnové novinky, hlavně Mustangy a limitku B-17F 1/48), v nádherné atmosféře, ve skvělém prostředí, které nás v naší práci utvrzuje možná ještě více a pohání ještě silněji než stížnosti a hledání chyb za každou cenu. A nenechte se mýlit, i američtí modeláři chodili s výtkami, jen je podávali tak nějak lidštěji a přívětivěji!

  
  

• Letecká vojna na Ukrajine

  Mínus jeden Su-57

  Miro Barič

  V tomto pokračovaní budeme sledovať obdobie od 1. 6. do 30. 6. Obe strany sa v ňom pripravovali na očakávané zaradenie stíhačiek F-16 do výzbroje ukrajinských vzdušných síl. Ukrajinská strana pokračovala v čistení priestoru pre ne a zameriavala sa na ruské letiská, radary a systémy protivzdušnej obrany. Na jednom letisku sa pri tom podarilo zasiahnuť aj najnovšiu ruskú stíhačku Su-57. Rusko sa tiež snažilo masívne útočiť na ukrajinské letiská, na ktorých očakáva nasadenie F-16.

  Základňa Achtubinsk po ukrajinskom útoku 8. 6. Na satelitnej snímke spoločnosti Maxar vidno tri Su-57 a celkom dole je na ploche namaľovaná silueta lietadla na zmätenie dronov. 

  Detail na poškodený Su-57. Vľavo od neho vpredu i vzadu sú stopy po výbuchoch dronov. Je tiež vidno, že nad lietadlom začali tesne pred útokom stavať prístrešok.

  Začneme rovno rekapituláciou ukrajinských útokov. V noci zo stredy 5. 6. na štvrtok 6. 6. bola ukrajinskými dronmi napadnutá rafinéria Novošachtinskyj v ruskej Rostovskej oblasti. Po zásahu v nej vypukol rozsiahly požiar. Rafinérii nepomohlo ani to, že okolo jej objektov vybudovali akúsi protidronovú ochranu v podobe kovových klietok a sietí.

  V sobotu 8. 6. sa ukrajinské drony prvýkrát objavili nad Severným Osetskom. Ich cieľom bola letecká základňa Mozdok, z ktorej operujú stroje Tu-22M3 a MiG-31K. Letisko sa nachádza viac ako 700 km od frontovej línie na Ukrajine. Ruské úrady najprv oznámili, že tri útočiace drony boli zostrelené a ku žiadnym škodám nedošlo. Na sociálnych sieťach potom ukázali fotky trosiek ukrajinských bezpilotných prostriedkov. Z nich ale vyplýva, že útočilo najmenej šesť dronov (toľko motorov je na fotkách). Šéf Severoosetskej republiky Sergej Menjajlo neskôr priznal, že došlo k drobným škodám a požiarom. Podrobnosti však nie sú známe. Satelitné snímky z 12. 6. zachytili stopy po požiaroch, ktoré pravdepodobne spôsobili dopady dronov. Horelo však ďaleko od odstavných plôch pre lietadlá. Tie boli na satelitných záberoch prázdne – Rusi svoje lietadlá po ukrajinskom útoku evakuovali.

   

  Drahá korisť

  V ten istý deň, 8. 6., zaútočili ukrajinské drony aj na základňu Achtubinsk v ruskom Astrachanskom kraji, ktorá leží 600 km od frontovej línie. Tam sa im podaril husársky kúsok, keď črepinami poškodili najmodernejšiu ruskú stíhačku Suchoj Su-57. V Achtubinsku sídli 929. štátne letecko-výskumné stredisko V. P. Čkalova a stroje Su-57 tam prechádzali testami. Stáli na ploche bez akéhokoľvek krytu.

  Na satelitných záberoch vidno pri jednom Su-57 dva krátery a spálené plochy po dopade dronov. Sú len pár metrov od lietadla a aj ruské telegramové kanály priznali, že bolo zasiahnuté črepinami. Až po podrobnej prehliadke malo byť jasné, či je vôbec opraviteľné, alebo je natoľko poškodené, že ho treba vyradiť. Ukrajinská vojenská rozviedka HUR uviedla, že zasiahnutý bol aj ďalší Su-57, ten však utrpel iba mierne škody, ktoré boli opraviteľné na mieste.

  Nasledujúci deň, nedeľa 9. 6., predstavoval prvenstvo pre ukrajinské vzdušné sily, Tie totiž prvýkrát zaútočili na ruské územie pomocou pilotovaných lietadiel. Zasiahnutá bola budova ruského veliteľstva v Belgorode. Je pravdepodobné, že pri tom bola použitá západná navádzaná munícia. Obmedzenia na jej použitie aj na ruskom území uvoľnili viaceré štáty krátko predtým v reakcii na ruské útoky proti ukrajinskej Charkovskej oblasti.

  Bombardér Tu-22M3 na ilustračnej snímke ruského ministerstva obrany. Rovnaký typ bol umiestnený na základni Mozdok.

  Pokračovali aj útoky na ruské prostriedky protivzdušnej obrany. V pondelok 10. 6. boli na okupovanom kryme zasiahnuté dva systémy S-300 v Jevpatorii a na polostrove Tarchankut a jeden systém S-400 v Džankoj. V utorok 11. 6. zas boli zasiahnuté dva radary – jeden systému S-300 a jeden systému S-400 – v Belbeku, taktiež na okupovanom Kryme.

  V noci na piatok 14. 6. sa terčom útoku najmenej 70 ukrajinských dronov stalo letisko Morozovsk v Rostovskej oblasti na juhu Ruska. Táto strategicky dôležitá základňa je domovom lietadiel Su-34 a útoku čelila už v apríli 2024. Aj tentoraz ruská strana tvrdila, že všetky ukrajinské drony zachytila a zostrelila. Obyvatelia Morovozska však zaznamenali výbuchy a požiare a satelitné snímky po útoku odhalili, že bol poškodený hangár a v ňom dve lietadlá Su-34, ktoré vidno cez diery v streche. Neďaleko hangára je vidno spálené miesta a stopy po rozliatom palive na odstavnej ploche. Je možné, že tam bolo poškodené ďalšie lietadlo, ktoré odtiahli ešte pred preletom satelitu.

  Počas tohto masového útoku bolo zasiahnuté aj školiace stredisko protivzdušnej obrany v Jejsku na ruskej strane Azovského mora. Na základni bola jedna budova úplne zničená a druhá poškodená. Podľa ukrajinských zdrojov mohol byť v zničenej budove sklad iránskych dronov Shahed-136, ktoré Rusi používajú na útoky proti ukrajinským mestám. Malo ich byť zničených až 120. V Krasnodarskom kraji boli zároveň zasiahnuté aj štyri rafinérie.

   

  S-500 nepomohol

  V reakcii na útoky proti ruskej protivzdušnej obrane presunuli v prvej polovici sledovaného obdobia na okupovaný Krym najnovší systém S-500 Triumfator. Jeho bojový debut však absolútne nevyšiel. V nedeľu 23. 6. sa cieľom útoku rakiet ATACMS stal vesmírny komunikačný komplex NIP-16 v dedine Vitino pri Jevpatorii. Vybudovali ho ešte v roku 1958 počas ZSSR a slúžil pre sovietsky vesmírny program. Rusi sa ho zmocnili po okupácii Krymu a používajú ho na komunikáciu s vojenskými satelitmi. Tie slúžia na odhaľovanie ukrajinských cieľov a navádzanie bômb na ne. Napriek tomu, že komplex chránil práve systém S-500, najmenej štyri rakety ATACMS obranou prešli a vesmírnu komunikačnú stanicu NIP-16 zasiahli.

  V rovnaký deň došlo ku tragédii na pláži pri Sevastopole. Do davu dovolenkárov tam dopadli časti rakety. Podľa oficiálnych správ zahynulo päť ľudí, z toho tri deti a okolo 120 bolo zranených. Ruské úrady obvinili Ukrajinu, že cielila priamo na civilistov na pláži a USA z toho, že do rakety ATACMS zadali súradnice pláže. Obe tvrdenia sú pochybné. Ak by raketa ATACMS s kazetovou muníciou naozaj mierila priamo na dovolenkárov, bolo by obetí oveľa viac. To, napokon, spochybnili aj sami Rusi, keď uviedli, že rakety ATACMS zostrelili a na pláž fopadla len časť trosiek jednej z nich.

  Na ruských sociálnych sieťach sa tiež objavili fotky, podľa ktorých dopadli na pláž úlomky rakety ruskej protivzdušnej obrany. Incident navyše poukázal na fakt, že Rusi umiestňujú radary i odpaľovacie zariadenia v blízkosti pláži a to zvyšuje riziko pre dovolenkárov.

  V piatok 28. 6. čelila útoku samotná batéria S-500. Podľa ukrajinskej strany dopadla na jej pozície pri letisku Džankoj raketa ATACMS a zničila radar ruského systému. Satelit zaznamenal na mieste, kde bola batéria rozmiestnená, silný požiar. Táto informácia však ostala nepotvrdená.

   Trosky Su-25SM s označením RF-91968 a s trupovým číslom „modrá 09“, ktorý bol zostrelený zrejme už v roku 2022, ale vrak sa našiel až teraz.

  Ruské straty vo vzduchu

  Rovnako bez potvrdenia ostal zostrel ruského Su-25 v Doneckej oblasti v ten istý deň. Ukrajinská národná garda ho zachytila na neostrom videu, na ktorom vidieť obláčik dymu po zásahu lietadla. Prípadné potvrdenie zostrelu však môže prísť omnoho neskôr. Takto boli 7. 6. 2024 prvýkrát zverejnené fotografie vraku Su-25SM s označením RF-91968 a s trupovým číslom „modrá 09“. Ten bol zrejme zostrelený už v roku 2022 v Chersonskej oblasti a pilot sa z neho katapultoval. Ruskí vojaci našli jeho vrak až teraz a tak sa na svetlo sveta dostali jeho fotky a tým aj potvrdenie zostrelu.

  Potvrdené sú dve ruské straty vo vzduchu počas sledovaného obdobia. K prvej došlo v utorok 11. 6. v Severnom Osetsku. Počas cvičného letu v horskom údolí v regióne Alagir sa tam zrútil stroj Su-34. Obaja piloti zahynuli. Oficiálne bola príčinou technická závada (ku ktorej mohla prispieť nedostatočná údržba počas vojny), no objavili sa aj rôzne iné špekulácie.

  V piatok 21. 6. bol počas masívneho ukrajinského dronového útoku zničený vrtuľník Kamov Ka-29 ruského námorného letectva. Stalo sa tak nad Čiernym morom pri Anape v Krasnodarskom kraji. Všetci štyria členovia posádky prišli o život. Podľa viacerých ruských zdrojov ich omylom trafila raketa z ruského systému Pancir, ktorý zasahoval proti ukrajinským dronom. Je však možné aj to, že Ka-29 bol na misii proti ukrajinským námorným dronom a tie ho zasiahli protilietadlovou raketou. O tom, že ich začali nosiť, sme informovali v predchádzajúcej časti.

   Školiace stredisko v Jejsku na satelitných snímkach spoločnosti Planet Labs - hore pred a dole po ukrajinskom útoku. Budova vľavo dostala zásah v hornej časti, sklad vpravo bol úplne zničený.

  Ruská základňa Morozovsk po tom, čo na ňu 14. 6. zaútočilo vyše 70 ukrajinských dronov. Snímku urobila spoločnosť Planet Labs.

  Dole pod zasiahnutým hangárom vidno na ploche veľkú škvrnu vytečeného paliva, ktorá môže pochádzať z ďalšieho poškodeného lietadla.

  Ukrajinské straty

  Na ukrajinskej strane nedošlo v sledovanom období vo vzduchu k žiadnym stratám. No aj ukrajinské letiská boli opakovane pod ruskou paľbou a došlo na nich k zásahom viacerých strojov. Ako prvé sa v júni stalo cieľom civilné letisko v Odese. V stredu 5. 6. boli zverejnené fotografie zachytávajúce zničené súkromné akrobatické lietadlá Su-31M s registráciou UR-TOP a Extra EA300SC s registráciou UR-WIN. V zasiahnutom hangári bolo poškodené aj ultraľahké lietadlo Aeroprakt A-22 Foxbat.

  Vzápätí bolo vo štvrtok 6. 6. zverejnené video, ktoré zachytáva útok samovražedného dronu Lancet na ukrajinský Su-25 na letisku Kryvyj Rih v Dnipropetrovskej oblasti. V pondelok 10. 6. bol na základni Myrhorod v Poltavskej oblasti pri ruskom raketovom útoku zničený Su-27, pravdepodobne v dvojmiestnej verzii UB. V ten istý deň, 10. 6., sa Kryvyj Rih opäť stal terčom útoku Lancetu, ktorý na ňom zničil ďalší Su-25. Ani v jednom z týchto prípadov nie je jasné, či išlo o operačné lietadlá, odstavené vyradené stroje, alebo makety. Na základni Kryvyj Rih bolo napríklad používanie verne zhotovených makiet v úlohe návnad pre ruské drony zdokumentované už v novembri 2023.

  Hoci k stretom prúdových lietadiel takmer nedochádza a v sledovanom období nebol zaznamenaný žiadny takýto incident, o to intenzívnejšie sú boje medzi ukrajinskými vrtuľovými lietadlami a ruskými prieskumnými dronmi, o ktorých sme už tiež informovali. Súboje pripomínajúce prvú svetovú vojnu boli zachytené na viacerých videách a objavili sa aj fotografie dokumentujúce úspechy posádky na boku trupu lietadla Jak-52. Ide o primitívnu, no veľmi účinnú taktiku. Pilot cvičného lietadla sa čo najviac priblíži ku dronu a druhý člen posádky ho zo zadného kokpitu zostrelí guľometom.

   Hangár civilného letiska v ukrajinskej Odese, v ktorom boli zničené dve súkromné akrobatické lietadlá a poškodený najmenej jeden ultralight.

  Mirage na pomoc

  Na oslavách 80. výročia vylodenia v Normandii francúzsky prezident Emmanuel Macron oznámil, že Ukrajina dostane stíhačky Mirage 2000. Malo by ísť o verziu 5F, ktorá vstúpila do služby vo francúzskom letectve v roku 2000. Má nový kokpit, v ktorom väčšinu prístrojov nahradilo niekoľko veľkých displejov, vylepšený radar a možnosť nosiť zameriavacie kontajnery. Táto verzia je optimalizovaná na boj proti vzdušným cieľom, proti ktorým nosí rakety MICA s dosahom 60 až 80 km. Môže však nosiť aj zbrane proti pozemným cieľom, ktoré už Ukrajina používa – strely SCALP-EG (Storm Shadow) a navádzané bomby Hammer.

  Ukrajinský MiG-29 patriaci 40. brigáde taktického letectva.

  Zatiaľ nie je známe, koľko strojov Paríž Kyjevu poskytne. Francúzske letectvo má vo výzbroji necelých 30 kusov Mirage 2000-5F a ďalšie má uložené v rezerve. Portál The War Zone špekuluje aj o tom, či sa Francúzsko nebude snažiť získať späť stíhačky, ktoré v minulosti vyviezlo do iných krajín. Napríklad Grécko naznačilo, že sa bude chcieť svojich Mirage 2000-5 zbaviť, pretože nedávno objednalo nové lietadlá F-35. Ukrajinskí piloti by sa na francúzske stíhačky mali preškoliť v priebehu 12 mesiacov.

  Mirage 2000 sú však zatiaľ len hudbou budúcnosti a aj dodávky F-16 sa ešte nezačali, hoci sú na spadnutie. Jedinými stíhačkami, ktoré Ukrajina dostala od spojencov, tak stále ostávajú stroje MiG-29 dodané z Poľska a Slovenska. Na konci sledovaného obdobia sa objavila vôbec prvá fotografia, ktorá zachytáva ex-slovenský stroj aj s trupovým číslom. Doteraz boli na všetkých záberoch retušované.

  Ukrajinský Su-27 s raketami HARM pri pohľade z kokpitu iného lietadla.

  Ide o dvojmiestny stroj MiG-29UBS, ktorý v slovenskom letectve niesol číslo 1303. Ponechal si typickú kamufláž v tvare rybacej kosti na chrbte trupu. Pôvodné slovenské číslo bolo na chvoste pretreté mierne odlišným odtieňom sivej. Stroj má okrem žlto-modrého označenia aj nové číslo – biela 80. To je na boku sacích otvorov a v menšom prevedení aj na zvislej chvostovej ploche.

  Bývalý slovenský MiG-29UBS (ex 1303) teraz nosí v ukrajinskom letectve číslo „biela 80“.

• Úvodník

  
  

  Dobrý den, vážení přátelé!

  Právě jsem se vrátil z Ameriky. Jako každý rok, už 30 let jezdíme v létě do Států na výstavu IPMS USA Nationals. I já osobně jsem měl v rámci naší výpravy letos 30. výročí první účasti na Nationals. Spolu s kolegou Jirkou Šilhánkem z MPM/Special Hobby jsme její atmosféru poprvé ochutnali v roce 1994 v Albaquerque v Novém Mexiku. Byl to pro mě tehdy opravdu nový svět, byla to jedna z mých prvních cest za Atlantik, učil jsem se, jak Amerika funguje a byla to dobrá škola. Za těch třicet let chyběl Eduard na Nationals jen dvakrát, v covidové době v letech 2020 a 2021, za ta léta jsme se stali součástí akce a dnes to vypadá, že si bez nás tuto akci její účastníci snad ani neumí představit. A já si léto bez Ameriky taky neumím představit. K půvabům Nationals patří to, že se koná každý rok na jiném místě, takže pro nás Evropany je to dobrá příležitost poznávat nové kouty Ameriky, poznávat ji v její různorodosti i ocenit její standardy. Protože jednou z výhod Ameriky je standardizace základní infrastruktury, můžete se spolehnout, že všude najdete stejné dálnice, stejně organizované obchody a další věci a všude se domluvíte stejnou řečí. V mnohém se tady u nás v Evropě máme od Ameriky co naučit, ale obávám se, že se leccos nikdy nenaučíme a bude to škoda.

  
  

  
  

  Mnohé je i v Americe rozdílné. Loni v Texasu pod námi tál asfalt, letos ve Wisconsinu bylo příjemné klima. Nejen klima tam bylo příjemné. Madison je hezké město, a protože jsme přijeli dřív, měli jsme možnost si ho užít trochu víc, než to obvykle na výstavách zvládáme. Samotná akce se konala v krásné stavbě Monona Terrace Community and Convention Center, budově od věhlasného amerického architekta Franka Lloyda Wrighta z roku 1959. Akce byla tradičně skvěle zorganizována a náš dík a poklona patří všem členům organizačního týmu nejen za kvalitní organizaci, ale i za přízeň a péči, kterou naší výpravě věnovali. Jako vždy jsme si užili diskuse se zákazníky a našimi dávnými přáteli, z nichž se s mnohými se potkáváme už těch třicet let. Zájem o nás byl takový, že jsme zavírali dlouho po tom, co kolem nás už byly jen prázdné stoly a ostatní vystavovatelé už byli na cestě domů. V neposlední řadě nás těší, že jsme měli tu čest se na výstavě podpořit Valerii Buzinu z ICM, která byla na Nationals poprvé a doufám, že ne naposled.

  
  

  Letošní termín výstavy byl časnější, než je v posledních letech zvykem. Způsobilo nám to jisté drobné nesnáze, především proto, že jsme museli uspíšit dokončení srpnových novinek, které jsme chtěli na výstavě představit. Především B-17F v Limitce The Bloody Hundredth 1943, o kterou byl pochopitelně enormní zájem. Jednu obrovskou výhodu tento termín ale měl. Výstava končila dva dny před zahájením věhlasné letecké show v Oshkoshi, který leží nějakých 150 km severovýchodně od Madisonu. To byla příležitost, která se neodmítá. Show v Oshkoshi jsme navštívili dvakrát a byl to zážitek na celý život. Skvěle zorganizovaná akce, kterou letos během týdne navštívilo 680 000 diváků a vystřídalo se na ní 10 000 letadel, nejenže naplnila, ale naopak předčila naše očekávání. Byla to Americká show, jak se patří. Vidět letět dvě B-29 ve formaci s Lancasterem a F-35 s F-22, A-10 a F-16 je samo o sobě zážitek, ale zažít letovou ukázku F-35 a F-22 v podání display teamu USAF je něco nezapomenutelného! V Oshkoshi je toho ovšem ještě mnohem, mnohem víc, od nádherného muzea EAA plného unikátních (a vesměs civilních) exponátů až po letadla na stojánkách po celém areálu letiště, o tom, co vše tam létá ani nemluvě. Pokud chcete na vlastní kůži zažít, co znamená pořekadlo krása střídá nádheru, jeďte do Oshkoshe!

  
  

  Na to, jaký vliv měla Amerika na vývoj Eduardu, jsem si mohl během naší cesty zavzpomínat i na samém konci naší cesty. Poslední noc v Americe jsme spali v hotelu Hyatt Regency v Rosemontu, nedaleko chicagského letiště O´Hare. To je hotel, do kterého jsme bezmála dvacet let jezdili rok, co rok na přelomu září a října, kdy se v přilehlém výstavním a konferenčním centru každoročně konala výstava RICHTA. Tento název měla americká organizace, sdružující výrobce modelů a stavebnic všech oborů, z oblasti funkční i statické modelařiny. A také sdružovala obchodníky, pokud mě paměť neklame. Eduard byl jejím členem. Býval to takový menší americký Norimberk. Mívali jsme tam pravidelně menší stánek, předváděli jsme novinky, potkávali jsme se s našimi distributory. Mělo to tehdy pro nás význam a stálo za to tam jezdit, protože na přelomu tisíciletí jsme měli v Americe devět distributorů a podíl Ameriky na našem prodeji byl 40 %. V devadesátkách, a ještě v raných nultých letech, byli v USA aktivní výrobci, jako Monogram, AMT a Esci-ERTL, Minicraft, který pracoval jako Academy-Minicraft, Accurate Miniatures, přesídlil tam Verlinden, který byl v první polovině devadesátek lídrem v odlévaných doplňcích, byla tam řada výrobců modelové železnice a funkčních modelů, ti všichni byli členy RICHTA a na výstavě to žilo.

  
  

  Byla to pravá americká show, měli tam skvělou americkou zmrzlinu, za vchodem měl svůj stánek čistič bot, který měl vždy plno práce, protože tehdy se ještě chodilo na výstavy v obleku a polobotkách, a ne v riflích a keckách jako dnes. Koupil jsem si na Michigan Avenue americké polobotky a nechával jsem si je u něj čistit, každé ráno mě vítal, bylo to prostě skvělé. Na výstavě byli všichni, s kým jsme potřebovali mluvit, ale na rozdíl od Norimberku tam mohla i veřejnost a mohlo se tam prodávat. Takže tam chodili mimo jiné i příslušníci české komunity, která je v Chicagu velká. Tam jsem se seznámil s Johnym Vojtěchem, v Chicagu bydlel Jules Bringuier, pro kterého jsme dělali stavebnice Classic Airframes, který mě do Chicaga v roce 1993 poprvé přivedl a kterému budu nadosmrti vděčný za všechno, co mě naučil. Pravidelně tam chodili otec a syn Sojkovi, kteří pracovali jako nástrojaři v Monogramu, měli na svědomí všechny ty krásné stavebnice od Monogramu, které já jsem obdivoval, chtěl jsem se jim vyrovnat, na které oni byli stejně hrdí jako na svůj český původ. Jezdili tam Evropané, pravidelně tam měl stánek Airfix, ten starý Airfix, ještě než ho koupil Hornby, bylo tam Esci, protože patřili do stejného koncernu s AMT a Ertlem, býval tam kanadský Hobbycraft, jezdili tam Japonci, Hasegawa, Tamiya i jiní.

  
  

  A jezdili tam japonští obchodníci, a hlavně pan Ono, zakladatel a majitel firmy Beaver, která je dodnes naším japonským distributorem. Pan Ono tam měl několikrát i stánek, jednou tam vystavoval figury od Hajime Sorayamy a způsobil aféru, když se k jeho stánku přišla podívat jedna skautská vedoucí na to, co tam okukují členové jejího oddílu. Pak začala strašně ječet, výsledkem bylo, že organizátoři nařídili panu Onovi zakrýt citlivá místa těch figur. Nalepil jim tedy na prsa a do klínů kousky papírků z takových těch jedovatě barevných poznámkových bločků, čímž udělal z těch figur ještě lákavější cíl pro všechny přítomné skauty a skautky. Kdybyste teď nechápali, o co jde, tak si Hajime Sorayamu vygůglete, stojí to celkem za to. Večer mě pak pan Ono učil jíst humra, Chuck Harransky ze Squadron Signalu zase americkou nudlovou polévku a u toho mi vysvětloval, jak se v Americe obchoduje s modelařinou a co máme dělat, abychom tam uspěli. V Chicagu začala naše spolupráce s firmou Hasegawa, když za mnou přišel pan Horiike, a řekl mi, že bychom spolu my, staré firmy, měly víc spolupracovat, abychom lépe čelily nové konkurenci. To bylo, jako by mě povýšil do šlechtického stavu!  

  
  

  Nikdo z nás tehdy netušil, že tento svět spěje ke svému zániku. Americké modelářské firmy se staly obětí deindustrializace. Na konci devadesátek začaly experimentovat s převedením výroby do Asie, nejprve do Koreji, když Korea podražila, tak do Číny. To byl začátek konce, s novým stoletím začaly mít americké výrobní firmy potíže, postupně krachovaly, měnily majitele a znovu krachovaly, až zmizely ze scény úplně. Výstava se zmenšovala, až byla už jen v polovině jedné haly, a nakonec definitivně skončila. Naposledy jsme tam byli někdy v roce 2014 nebo 2015, a to už jsme se i zajeli během výstavy podívat do muzea na ponorku U-515, protože na výstavě už byl klid a málo lidí. Bohužel to postihlo obchod. Postupně pokračuje úbytek kamenných obchodů, obchod s modelařinou se stále víc koncentruje do internetových obchodů, což je ostatně stejné po celém světě. Dnes už máme ve Spojených státech jen čtyři distributory, ale dva z nich jsou noví. Ještě před třemi lety jsme měli na tomto trhu dva poslední obchodní partnery, a podíl amerického trhu na našem obratu klesl na 16 %. Ona to tedy není zase taková tragédie, protože ve finančním vyjádření je to stále asi dvakrát tolik, co to bylo v roce 2010. Spíše to vyjadřuje to, jak se vyvíjel obchod v Evropě, a především na našem domácím trhu. Od roku 2000 stoupl podíl českého trhu na našem celkovém obratu ze 13 % na dvojnásobek, loni to bylo 27 %. Troufnu si říct, že podobné je to ve výrobě, kde se vytvořily dvě hlavní oblasti výroby plastikových modelů. Jedna je v Číně, druhá ve východní Evropě, především v Čechách a na Ukrajině. Obě tyto oblasti spolu intenzivně spolupracují, což je vidět především v Polsku, jehož producenti plastikových modelů intenzivně využívají služeb čínských nástrojáren.

  
  

  Přes smutný konec veletrhu RICHTA měla naše účast na něm velký vliv na vývoj naší firmy. Eduard je Amerikou poznamenaný víc, než si kdo dovede představit, a pro mě osobně byla a je interakce s americkým prostředím velkou životní školou. Nejen že se snažím přistupovat k řešení problémů tak nějak po americku, ale poučili jsme se i z vývoje v amerických firmách. Zatímco ony deindustrializovali a rozjížděli svůj čínský experiment, my jsme budovali vlastní výrobní základnu a stavěli jsme Eduard jako samostatnou jednotku, nezávislou na externích dodavatelích klíčových komponentů. Vím, že i v Evropě je to považováno za zastaralý přístup a když o tom někomu řeknu, jak funguje Eduard, že máme veškeré výroby doma ve své fabrice, tak na mě leckdo kouká jako na exota. Ale já vím své, pamatuji si, jak dopadli ti, kdo se své výrobní základny zbavili. Firmy, které dnes táhnou vývoj a modernizaci našeho oboru, svou výrobní základnu mají. Je to Eduard, Tamiya, Trumpeter/Hobby Boss (to je jedna firma), HKM, Academy a ICM. Pokud jsem na někoho zapomněl, tak se omlouvám. Pořád mám ještě trochu jet lag!

  
  

  To jsem se zase zakecal. Je třeba se zmínit o novinkách a už vás nezdržovat!

  Novinky na srpen

  Nebudu zastírat, že skladba novinek na srpen je také ovlivněna americkým IPMS Nationals. Chtěli jsme mít do Madisonu atraktivní novinky, a tak je jejich skladba tentokrát velmi americká. Navíc ta hlavní srpnová novinka, B-17F v Limitce The Bloody Hundredth 1943, je u nás vyprodaná. To ale neznamená, že si ji nemůžete koupit. Čtyři pětiny nákladu jsme prodali obchodníkům, a u nich bude tato stavebnice ještě nějakou dobu k dostání. Pokud ji ale chcete, tak neváhejte. Ale i pokud ji prováháte, tak to stále nebude beznadějná situace. Registrujeme poptávku obchodníků po dalších kusech, a pokud bude tato poptávka dostatečná, tak bychom v listopadu nebo v prosinci udělali ještě jednu menší reedici. Tam se ale trochu změní obsah, například bonusové obtisky už nebudou součástí stavebnice, za to je ale bude možno zakoupit jako samostatnou položku.

  Další dvě americké novinky jsou Mustangy, P-51B v Profipacku v měřítku 1/48 a P-51D ve dvaasedmdesátinové Limitce Aces of the Eighth. Ty jsou ještě obě k dostání, o ty se bát nemusíte. Tuto americkou sestavu pak doplňují dvě německé reedice, Bf 109 E-4 v Profipacku v měřítku 1/32, a Bf 109 G-6/AS ve čtvrtkovém Weekendu.

  Ve skladbě aftermarketových novinek najdete jako obvykle mnoho sad pro naše vlastní stavebnice, nejen pro novinky. Všimněte si řady sad pro B-17F. Jsou to staré sady, které jsme vydali pro stavebnici HKM, ale tyto v seznamu srpnových novinek mají nová katalogová čísla, a to znamená, že byly upraveny tak, aby nedublovaly díly, které obsahují leptané a brassinové sady, které jsou součástí stavebnice 11183 The Bloody Hundredth 1943.

  Situace samozřejmě není tak černobílá, jak jsem právě popsal, v nabídce nejsou jen sady na eduardí stavebnice. Stále vyrábíme i sady na konkurenční produkci, jako například na FM-1 Wildcad 1/48 od Tamiyi, B-24H Liberator 1/72 od Airfixu nebo A-10 od GWH. Většinou to nejsou úplně velké sady, ale nemusí pršet, hlavně když kape, že ano. Kompletní sestavu novinek najdete jako obvykle v dnešním čísle Infa, a věřím, že si ji důkladně prostudujete.

  Články

  Mezi články bohužel najdete již 29. pokračování Letecké války nad Ukrajinou od Mira Bariče. Miro píše dobře a já pevně věřím, že přijde poslední díl, kde Miro popíše ukrajinské vítězství a jeho oslavu na Majdanu. Určitě tam bude i slavnostní defilé Ukrajinského letectva v čele s F-16. I když, po tom, co jsem viděl minulý týden v Oshkoshi, bych Ukrajincům z celého srdce přál dodání F-35!

  Já jsem si dovolil napsat článek o tom, co modelářům přináší naše nová stavebnice P-51D 1/72. Je to také napsané tak trochu v americkém stylu, můžete to klidně brát jako reklamu, mně to nevadí. Pokud byste chtěli zasadit našeho Mustanga do kontextu toho, jak oproti němu vypadají Mustangy jiných výrobců, doporučuji vám koupi stavebnice od KP. Je to také novinka a je prezentována jako jednoduchá stavebnice vhodná pro děti a začátečníky. Položte si ty dvě stavebnice vedle sebe a uvidíte nevídané, garantuji vám opravdu nevšední modelářský zážitek.

  Skvělé čtení je článek Jana Zdiarského Bernie Lay a Piccadily Lily. Přečetl jsem si jeho náhled včera ráno u snídaně a byl to parádní vstup do nového dne. Doporučuji ho nejen těm, kdo si koupili nebo chtějí koupit stavebnici The Bloody Hundredth 1943, ke které má tento text úzkou vazbu, protože…a ne, nebudu spoilerovat. Přečtěte si to sami!

  Nevynechejte ani tři Box art stories od Jana Bobka. Jsou věnovány boxartům novinky P-51B a reedicím Bf 109 E-4 a Bf 109 G-6/AS. Jsou to krátké texty, dobře se čtou, je to strhující čtení nabité informacemi a zajímavými příběhy. Ideální ke kávě!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  
  

• Úvodník

  
  

  Dobrý den, vážení přátelé!

  Právě jsem se vrátil z Ameriky. Jako každý rok, už 30 let jezdíme v létě do Států na výstavu IPMS USA Nationals. I já osobně jsem měl v rámci naší výpravy letos 30. výročí první účasti na Nationals. Spolu s kolegou Jirkou Šilhánkem z MPM/Special Hobby jsme její atmosféru poprvé ochutnali v roce 1994 v Albaquerque v Novém Mexiku. Byl to pro mě tehdy opravdu nový svět, byla to jedna z mých prvních cest za Atlantik, učil jsem se, jak Amerika funguje a byla to dobrá škola. Za těch třicet let chyběl Eduard na Nationals jen dvakrát, v covidové době v letech 2020 a 2021, za ta léta jsme se stali součástí akce a dnes to vypadá, že si bez nás tuto akci její účastníci snad ani neumí představit. A já si léto bez Ameriky taky neumím představit. K půvabům Nationals patří to, že se koná každý rok na jiném místě, takže pro nás Evropany je to dobrá příležitost poznávat nové kouty Ameriky, poznávat ji v její různorodosti i ocenit její standardy. Protože jednou z výhod Ameriky je standardizace základní infrastruktury, můžete se spolehnout, že všude najdete stejné dálnice, stejně organizované obchody a další věci a všude se domluvíte stejnou řečí. V mnohém se tady u nás v Evropě máme od Ameriky co naučit, ale obávám se, že se leccos nikdy nenaučíme a bude to škoda.

  Mnohé je i v Americe rozdílné. Loni v Texasu pod námi tál asfalt, letos ve Wisconsinu bylo příjemné klima. Nejen klima tam bylo příjemné. Madison je hezké město, a protože jsme přijeli dřív, měli jsme možnost si ho užít trochu víc, než to obvykle na výstavách zvládáme. Samotná akce se konala v krásné stavbě Monona Terrace Community and Convention Center, budově od věhlasného amerického architekta Franka Lloyda Wrighta z roku 1959. Akce byla tradičně skvěle zorganizována a náš dík a poklona patří všem členům organizačního týmu nejen za kvalitní organizaci, ale i za přízeň a péči, kterou naší výpravě věnovali. Jako vždy jsme si užili diskuse se zákazníky a našimi dávnými přáteli, z nichž se s mnohými se potkáváme už těch třicet let. Zájem o nás byl takový, že jsme zavírali dlouho po tom, co kolem nás už byly jen prázdné stoly a ostatní vystavovatelé už byli na cestě domů. V neposlední řadě nás těší, že jsme měli tu čest se na výstavě podpořit Valerii Buzinu z ICM, která byla na Nationals poprvé a doufám, že ne naposled.

  
  

  Letošní termín výstavy byl časnější, než je v posledních letech zvykem. Způsobilo nám to jisté drobné nesnáze, především proto, že jsme museli uspíšit dokončení srpnových novinek, které jsme chtěli na výstavě představit. Především B-17F v Limitce The Bloody Hundredth 1943, o kterou byl pochopitelně enormní zájem. Jednu obrovskou výhodu tento termín ale měl. Výstava končila dva dny před zahájením věhlasné letecké show v Oshkoshi, který leží nějakých 150 km severovýchodně od Madisonu. To byla příležitost, která se neodmítá. Show v Oshkoshi jsme navštívili dvakrát a byl to zážitek na celý život. Skvěle zorganizovaná akce, kterou letos během týdne navštívilo 680 000 diváků a vystřídalo se na ní 10 000 letadel, nejenže naplnila, ale naopak předčila naše očekávání. Byla to Americká show, jak se patří. Vidět letět dvě B-29 ve formaci s Lancasterem a F-35 s F-22, A-10 a F-16 je samo o sobě zážitek, ale zažít letovou ukázku F-35 a F-22 v podání display teamu USAF je něco nezapomenutelného! V Oshkoshi je toho ovšem ještě mnohem, mnohem víc, od nádherného muzea EAA plného unikátních (a vesměs civilních) exponátů až po letadla na stojánkách po celém areálu letiště, o tom, co vše tam létá ani nemluvě. Pokud chcete na vlastní kůži zažít, co znamená pořekadlo krása střídá nádheru, jeďte do Oshkoshe!

  
  

  Na to, jaký vliv měla Amerika na vývoj Eduardu, jsem si mohl během naší cesty zavzpomínat i na samém konci naší cesty. Poslední noc v Americe jsme spali v hotelu Hyatt Regency v Rosemontu, nedaleko chicagského letiště O´Hare. To je hotel, do kterého jsme bezmála dvacet let jezdili rok, co rok na přelomu září a října, kdy se v přilehlém výstavním a konferenčním centru každoročně konala výstava RICHTA. Tento název měla americká organizace, sdružující výrobce modelů a stavebnic všech oborů, z oblasti funkční i statické modelařiny. A také sdružovala obchodníky, pokud mě paměť neklame. Eduard byl jejím členem. Býval to takový menší americký Norimberk. Mívali jsme tam pravidelně menší stánek, předváděli jsme novinky, potkávali jsme se s našimi distributory. Mělo to tehdy pro nás význam a stálo za to tam jezdit, protože na přelomu tisíciletí jsme měli v Americe devět distributorů a podíl Ameriky na našem prodeji byl 40 %. V devadesátkách, a ještě v raných nultých letech, byli v USA aktivní výrobci, jako Monogram, AMT a Esci-ERTL, Minicraft, který pracoval jako Academy-Minicraft, Accurate Miniatures, přesídlil tam Verlinden, který byl v první polovině devadesátek lídrem v odlévaných doplňcích, byla tam řada výrobců modelové železnice a funkčních modelů, ti všichni byli členy RICHTA a na výstavě to žilo.

  Byla to pravá americká show, měli tam skvělou americkou zmrzlinu, za vchodem měl svůj stánek čistič bot, který měl vždy plno práce, protože tehdy se ještě chodilo na výstavy v obleku a polobotkách, a ne v riflích a keckách jako dnes. Koupil jsem si na Michigan Avenue americké polobotky a nechával jsem si je u něj čistit, každé ráno mě vítal, bylo to prostě skvělé. Na výstavě byli všichni, s kým jsme potřebovali mluvit, ale na rozdíl od Norimberku tam mohla i veřejnost a mohlo se tam prodávat. Takže tam chodili mimo jiné i příslušníci české komunity, která je v Chicagu velká. Tam jsem se seznámil s Johnym Vojtěchem, v Chicagu bydlel Jules Bringuier, pro kterého jsme dělali stavebnice Classic Airframes, který mě do Chicaga v roce 1993 poprvé přivedl a kterému budu nadosmrti vděčný za všechno, co mě naučil. Pravidelně tam chodili otec a syn Sojkovi, kteří pracovali jako nástrojaři v Monogramu, měli na svědomí všechny ty krásné stavebnice od Monogramu, které já jsem obdivoval, chtěl jsem se jim vyrovnat, na které oni byli stejně hrdí jako na svůj český původ. Jezdili tam Evropané, pravidelně tam měl stánek Airfix, ten starý Airfix, ještě než ho koupil Hornby, bylo tam Esci, protože patřili do stejného koncernu s AMT a Ertlem, býval tam kanadský Hobbycraft, jezdili tam Japonci, Hasegawa, Tamiya i jiní.

  A jezdili tam japonští obchodníci, a hlavně pan Ono, zakladatel a majitel firmy Beaver, která je dodnes naším japonským distributorem. Pan Ono tam měl několikrát i stánek, jednou tam vystavoval figury od Hajime Sorayamy a způsobil aféru, když se k jeho stánku přišla podívat jedna skautská vedoucí na to, co tam okukují členové jejího oddílu. Pak začala strašně ječet, výsledkem bylo, že organizátoři nařídili panu Onovi zakrýt citlivá místa těch figur. Nalepil jim tedy na prsa a do klínů kousky papírků z takových těch jedovatě barevných poznámkových bločků, čímž udělal z těch figur ještě lákavější cíl pro všechny přítomné skauty a skautky. Kdybyste teď nechápali, o co jde, tak si Hajime Sorayamu vygůglete, stojí to celkem za to. Večer mě pak pan Ono učil jíst humra, Chuck Harransky ze Squadron Signalu zase americkou nudlovou polévku a u toho mi vysvětloval, jak se v Americe obchoduje s modelařinou a co máme dělat, abychom tam uspěli. V Chicagu začala naše spolupráce s firmou Hasegawa, když za mnou přišel pan Horiike, a řekl mi, že bychom spolu my, staré firmy, měly víc spolupracovat, abychom lépe čelily nové konkurenci. To bylo, jako by mě povýšil do šlechtického stavu!  

  Nikdo z nás tehdy netušil, že tento svět spěje ke svému zániku. Americké modelářské firmy se staly obětí deindustrializace. Na konci devadesátek začaly experimentovat s převedením výroby do Asie, nejprve do Koreji, když Korea podražila, tak do Číny. To byl začátek konce, s novým stoletím začaly mít americké výrobní firmy potíže, postupně krachovaly, měnily majitele a znovu krachovaly, až zmizely ze scény úplně. Výstava se zmenšovala, až byla už jen v polovině jedné haly, a nakonec definitivně skončila. Naposledy jsme tam byli někdy v roce 2014 nebo 2015, a to už jsme se i zajeli během výstavy podívat do muzea na ponorku U-515, protože na výstavě už byl klid a málo lidí. Bohužel to postihlo obchod. Postupně pokračuje úbytek kamenných obchodů, obchod s modelařinou se stále víc koncentruje do internetových obchodů, což je ostatně stejné po celém světě. Dnes už máme ve Spojených státech jen čtyři distributory, ale dva z nich jsou noví. Ještě před třemi lety jsme měli na tomto trhu dva poslední obchodní partnery, a podíl amerického trhu na našem obratu klesl na 16 %. Ona to tedy není zase taková tragédie, protože ve finančním vyjádření je to stále asi dvakrát tolik, co to bylo v roce 2010. Spíše to vyjadřuje to, jak se vyvíjel obchod v Evropě, a především na našem domácím trhu. Od roku 2000 stoupl podíl českého trhu na našem celkovém obratu ze 13 % na dvojnásobek, loni to bylo 27 %. Troufnu si říct, že podobné je to ve výrobě, kde se vytvořily dvě hlavní oblasti výroby plastikových modelů. Jedna je v Číně, druhá ve východní Evropě, především v Čechách a na Ukrajině. Obě tyto oblasti spolu intenzivně spolupracují, což je vidět především v Polsku, jehož producenti plastikových modelů intenzivně využívají služeb čínských nástrojáren.

  Přes smutný konec veletrhu RICHTA měla naše účast na něm velký vliv na vývoj naší firmy. Eduard je Amerikou poznamenaný víc, než si kdo dovede představit, a pro mě osobně byla a je interakce s americkým prostředím velkou životní školou. Nejen že se snažím přistupovat k řešení problémů tak nějak po americku, ale poučili jsme se i z vývoje v amerických firmách. Zatímco ony deindustrializovali a rozjížděli svůj čínský experiment, my jsme budovali vlastní výrobní základnu a stavěli jsme Eduard jako samostatnou jednotku, nezávislou na externích dodavatelích klíčových komponentů. Vím, že i v Evropě je to považováno za zastaralý přístup a když o tom někomu řeknu, jak funguje Eduard, že máme veškeré výroby doma ve své fabrice, tak na mě leckdo kouká jako na exota. Ale já vím své, pamatuji si, jak dopadli ti, kdo se své výrobní základny zbavili. Firmy, které dnes táhnou vývoj a modernizaci našeho oboru, svou výrobní základnu mají. Je to Eduard, Tamiya, Trumpeter/Hobby Boss (to je jedna firma), HKM, Academy a ICM. Pokud jsem na někoho zapomněl, tak se omlouvám. Pořád mám ještě trochu jet lag!

  To jsem se zase zakecal. Je třeba se zmínit o novinkách a už vás nezdržovat!

  
  

  Novinky na srpen

  Nebudu zastírat, že skladba novinek na srpen je také ovlivněna americkým IPMS Nationals. Chtěli jsme mít do Madisonu atraktivní novinky, a tak je jejich skladba tentokrát velmi americká. Navíc ta hlavní srpnová novinka, B-17F v Limitce The Bloody Hundredth 1943, je u nás vyprodaná. To ale neznamená, že si ji nemůžete koupit. Čtyři pětiny nákladu jsme prodali obchodníkům, a u nich bude tato stavebnice ještě nějakou dobu k dostání. Pokud ji ale chcete, tak neváhejte. Ale i pokud ji prováháte, tak to stále nebude beznadějná situace. Registrujeme poptávku obchodníků po dalších kusech, a pokud bude tato poptávka dostatečná, tak bychom v listopadu nebo v prosinci udělali ještě jednu menší reedici. Tam se ale trochu změní obsah, například bonusové obtisky už nebudou součástí stavebnice, za to je ale bude možno zakoupit jako samostatnou položku.

  Další dvě americké novinky jsou Mustangy, P-51B v Profipacku v měřítku 1/48 a P-51D ve dvaasedmdesátinové Limitce Aces of the Eighth. Ty jsou ještě obě k dostání, o ty se bát nemusíte. Tuto americkou sestavu pak doplňují dvě německé reedice, Bf 109 E-4 v Profipacku v měřítku 1/32, a Bf 109 G-6/AS ve čtvrtkovém Weekendu.

  Ve skladbě aftermarketových novinek najdete jako obvykle mnoho sad pro naše vlastní stavebnice, nejen pro novinky. Všimněte si řady sad pro B-17F. Jsou to staré sady, které jsme vydali pro stavebnici HKM, ale tyto v seznamu srpnových novinek mají nová katalogová čísla, a to znamená, že byly upraveny tak, aby nedublovaly díly, které obsahují leptané a brassinové sady, které jsou součástí stavebnice 11183 The Bloody Hundredth 1943.

  Situace samozřejmě není tak černobílá, jak jsem právě popsal, v nabídce nejsou jen sady na eduardí stavebnice. Stále vyrábíme i sady na konkurenční produkci, jako například na FM-1 Wildcad 1/48 od Tamiyi, B-24H Liberator 1/72 od Airfixu nebo A-10 od GWH. Většinou to nejsou úplně velké sady, ale nemusí pršet, hlavně když kape, že ano. Kompletní sestavu novinek najdete jako obvykle v dnešním čísle Infa, a věřím, že si ji důkladně prostudujete.

  
  

  Články

  Mezi články bohužel najdete již 29. pokračování Letecké války nad Ukrajinou od Mira Bariče. Miro píše dobře a já pevně věřím, že přijde poslední díl, kde Miro popíše ukrajinské vítězství a jeho oslavu na Majdanu. Určitě tam bude i slavnostní defilé Ukrajinského letectva v čele s F-16. I když, po tom, co jsem viděl minulý týden v Oshkoshi, bych Ukrajincům z celého srdce přál dodání F-35!

  Já jsem si dovolil napsat článek o tom, co modelářům přináší naše nová stavebnice P-51D 1/72. Je to také napsané tak trochu v americkém stylu, můžete to klidně brát jako reklamu, mně to nevadí. Pokud byste chtěli zasadit našeho Mustanga do kontextu toho, jak oproti němu vypadají Mustangy jiných výrobců, doporučuji vám koupi stavebnice od KP. Je to také novinka a je prezentována jako jednoduchá stavebnice vhodná pro děti a začátečníky. Položte si ty dvě stavebnice vedle sebe a uvidíte nevídané, garantuji vám opravdu nevšední modelářský zážitek.

  Skvělé čtení je článek Jana Zdiarského Bernie Lay a Piccadily Lily. Přečetl jsem si jeho náhled včera ráno u snídaně a byl to parádní vstup do nového dne. Doporučuji ho nejen těm, kdo si koupili nebo chtějí koupit stavebnici The Bloody Hundredth 1943, ke které má tento text úzkou vazbu, protože…a ne, nebudu spoilerovat. Přečtěte si to sami!

  Nevynechejte ani tři Box art stories od Jana Bobka. Jsou věnovány boxartům novinky P-51B a reedicím Bf 109 E-4 a Bf 109 G-6/AS. Jsou to krátké texty, dobře se čtou, je to strhující čtení nabité informacemi a zajímavými příběhy. Ideální ke kávě!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  
  

• MODERNÍ CHLAPEC: P-51D Mustang, EDUARD 1/72

  Text: Vladimír Šulc

  Proč Eduard dělá stavebnice tak, jak je dělá

  Svět se mění a my se měníme s ním. Zní to jako omšelé klišé, ale je to pravda týkající se všech aspektů vývoje společnosti. Svět a společnost se mění dříve nevídaným tempem, včetně našeho oboru. I on prošel za posledních třicet let obrovským technologickým i názorovým vývojem, který ovlivnil jak výrobu stavebnic, tak jejich použití, tedy stavbu modelů z těchto stavebnic. Obě tyto části vývoje se navzájem ovlivňují a podmiňují a z jejich vzájemné interakce vyplývají požadavky na moderní plastikovou stavebnici. Jaké jsou a jak jsme se s nimi vypořádali v nové stavebnici P-51D Mustang v měřítku 1/72?

  SHODA SE VZOREM

  Digitalizace a zpřístupnění archivů otevřela téměř neomezené možnosti historického bádání, které badatelé spolu s vydavateli odborné i populárně naučné literatury přetavili v nezměrné množství odborných publikací a webových stránek o letadlech, tancích, bojové i civilní technice, vojenských jednotkách a dalších aspektech historie, relevantních pro tvorbu stavebnic i modelů. Z této informační smršti plynou zvyšující se požadavky na shodu stavebnice se vzorem strany zákazníků. Jejich naplnění je výraznou složkou image výrobců. Ignorace těchto požadavků se nevyplácí, každá skutečná i domnělá chyba se diskutuje na modelářských fórech a promítá se do míry přijetí stavebnice zákazníky.

  Na druhou stranu, vyhovět všem těmto přísným požadavkům je extrémně složité. Především u letadel, jako jsou Mustang, Spitfire nebo Bf 109, která měla velké množství výrobních variant, lišících se většími, menšími i zcela mrňavými, dříve naprosto nepodstatnými detaily. Pokud bychom chtěli všechny tyto miniaturní rozdíly mezi verzemi ve formě různých krytek, kliček nebo dírek vyřešit, vytvořili bychom extrémně komplikovaný rébus pro všechny uživatele. Protože ale nechceme vyrábět hlavolamy a testy IQ, ale pokud možno snadno a rychle sestavitelné stavebnice, rozhodli jsme se některé rozdíly ignorovat a nechat na modelářích, zda si je dořeší, nebo budou ignorovat. Stále platí staré pravidlo „zručný modelář dodělá sám“. Je nám celkem jasné, že se pohybujeme mezi Scylou a Charybdou, dvěma navzájem si odporujícími požadavky dvou opačně orientovaných skupin modelářů. Jedna, tvrdí milovníci dokonalosti, které si dovolím nazvat hardcore modeláři, se dožaduje absolutní shody se vzorem. Druhá, lidově zvaná lepiči, se dožaduje co nejjednodušší stavebnice a složitost, plynoucí ze snahy o dokonalou shodu se vzorem, je irituje. Uspokojit obě skupiny je nemožné. Nezbývá nám než jít na nějaký rozumný kompromis, který ovšem, jak známo, obvykle nikoho plně neuspokojuje.

  Pak je tu ještě třetí, poměrně vzácná, o to ale hlasitější skupina, hardcoroví lepiči. Ti se dožadují absolutní dokonalosti, a když ji dostanou, řeknou, že je ta stavebnice strašně složitá. Pár jich znám a přiznám se vám, že když je vidím, prchám, a když mě chytí, dělám si s z jejich požadavků srandu a jsem k nim ironický. Z mého pohledu mají jednu výhodu, nebo slabinu, podle toho, jak se na ně díváte: prakticky nikdy žádný model nepostavili, a když ano, tak ho spíš zpatlali.  Sebevědomí ovšem mají na rozdávání! Jednou nám jeden takový odborník radil s jednou stavebnicí. Když jsme ji podle jeho rad vyrobili, řekl mi, že jsme to překombinovali a že nikdo nechápe, co je která verze vlastně zač. Měl pravdu, kluk jeden zlatá, a proto už to takhle nikdy neuděláme.

  JAK JE TO U MUSTANGA

  DRAK – TRUP

  U této stavebnice máme dvě zásadní verze stavebnice, P-51D-5 bez kýlu před svislou ocasní plochou a verzi stavebnice pro všechny ostatní výrobní bloky od P-51D-10, respektive D-5 vybavené kýlem a pozdější. U této verze nastává právě výše zmíněný problém s drobnými odlišnosti jednotlivých výrobních bloků (a mnohdy i uvnitř výrobních bloků). Kromě toho bude ještě existovat třetí provedení stavebnice, pro fotoprůzkumné F-6D.

  Rozdíl mezi těmito provedeními stavebnice je v trupech. Rámeček s trupy a křídly má výměnnou vložku, která se mění podle právě lisované varianty. Rámeček označený C obsahuje trup P-51D-5 bez kýlu, rámeček B obsahuje trup pro všechny výrobní bloky s kýlem, a rámeček D má trup F-6D, s kamerami a kryty jejich objektivů na bocích trupu za kabinou.

  Můžete si položit otázku, proč nemáme pro P-51D všech výrobních bloků jeden trup s výměnnými ocasními plochami, když už jsme oddělili celou směrovku. Je to proto, že u D-5 byl jiný úhel náběhu vodorovné ocasní plochy než u dalších výrobních bloků. Samostatný trup pro D-5 jsme vyžili také k tomu, že má na trupu vyřešeno několik drobných rozdílů v krytkách a dalších detailech. U ostatních výrobních bloků nejsou tyto rozdíly mezi nimi tak důsledně vyřešeny, protože ostatní výrobní bloky sdílí ve stavebnici jeden trup, a proto je v něm obsažen kompromis popsaný v předchozím odstavci. Pokud chcete mít tyto rozdíly na svém modelu důsledně vyřešeny, musíte si je vyzkoumat ze svých podkladů a sami upravit. Pokud vám to stojí za tu námahu.

  OCASNÍ PLOCHY

  Ve stavebnici jsou tři verze SOP, jedna bez kýlu pro P-51D-5 a dvě s kýlem. Jedna je pro starší verzi kýlu s prohnutou náběžnou hranou, druhá pro pozdější a hlavní výrobní verzi s rovnou náběžnou hranou. Starší verze existovala v několika vývojových podobách, lišících se navzájem drobnými detaily, ve stavebnici je jen jedna verze. Pokud vám to stojí za námahu a pokud zjistíte, kterou z těchto verzí měl letoun, jehož model stavíte, můžete si je dotvořit do stoprocentně správné podoby. Kormidla VOP jsou oddělená, jsou ve dvou verzích, starší s plátěným a novější s kovovým potahem. Většina Mustangů, létajících v roce 1944, měla kormidla s plátěným potahem.

  KOKPIT

  Kokpit je oproti stavebnici v měřítku 1/48 stavebně zjednodušen, přesto zachovává kvalitu detailů a variabilitu pro různé vývojové verze letadla. Ve stavebnici jsou dvě verze sedadla, dvě verze radiovybavení za sedačkou pilota, které jsou integrovány do dvou homogenních alternativních bloků, které se dolepují na trupovou palivovou nádrž. Stejně tak jsou ve stavebnici dvě varianty bočních panelů, dvě verze palubní desky, tři verze panelu odpalu palubních zbraní pod palubní deskou, dva typy zaměřovače a dva typy překrytu nad palubní deskou. Překryt kabiny má tři verze.  

  DRAK – KŘÍDLO

  Křídlo je pro všechny výrobní bloky společné, takže i zde jsou nutné kompromisy. Patrně nejvíc se projeví na krytkách na přední části centroplánu, což je v tomto případě spodní plocha přídě trupu, která je ve stavebnici součástí spodní plochy křídla. Tyto krytky byly u jednotlivých výrobních bloků různé, vyvíjely se i v průběhu jejich stavby. Na přední části spodní plochy křídla je máme téměř všechny, a podle vybrané verze je třeba některé z nich vytmelit, případně dorýt podle šablony, která je součástí aršíku leptů.

  Dalším detailem pro případnou úpravu je otvor pro objektiv fotokulometu v kořeni levé poloviny křídla. Ve stavebnici je standardně kruhový, u pozdějších výrobních bloků byl obdélníkový. Pozdější obdélníkový tvar tohoto otvoru je naznačen na vnitřních plochách dílů křídla, podle tohoto naznačení si ho můžete upravit. Je to tak proto, že z kruhu můžete udělat obdélník, ale kdybychom měli standardně obdélník, tak už z něho kruh neuděláte. Vyříznout část křídla a lepit alternativní díl nám pro takto titěrný detail nedávalo smysl.

  Podobný kompromis je také u závěsných bodů pro rakety HVAR. Ty jsou na spodní ploše křídla naznačeny drobnými tečkami, na vnitřní ploše spodní poloviny křídla jsou naznačené body, při instalaci raket je třeba je dovrtat. Výztuhy, které měly poslední výrobní bloky na spodní ploše křídla v místě závěsných bodů pro závěsníky raket, jsou součástí závěsníků. Ty jsou vylisovány spolu s raketami jako jeden díl. Na vnitřní straně spodní plochy křídla jsou naznačeny další otvory pro odvrtání v případě instalace závěsníků pro pumy nebo přídavné nádrže.

  Ústí kulometů jsou oddělená a dolepují se do slepené sestavy křídla. Dvě ze tří hlavní vystupují z roviny náběžné hrany křídla a nejsou odvrtané. Průměr je tak malý, že to není technologicky možné. V místě třetí hlavně, na vnitřní pozici nejblíže k trupu, je naopak otvor. To ale není hlaveň, ta v tomto případě nevystupovala z náběžné hrany, ale byla schovaná uvnitř tohoto otvoru.

  VZTLAKOVÉ KLAPKY

  Vztlakové klapky jsou otevřené a lze je instalovat pouze v otevřené poloze. To je poloha, ve které byly klapky u většiny Mustangů stojících na zemi s vypnutým motorem. Pokud byste chtěli klapky v zavřené poloze, musíte si pomoct sami. Z technologických důvodů nedokážeme udělat stavebnici s alternativními zavřenými a otevřenými klapkami. Protože správná poloha klapky na letadla stojícím na zemi je otevřená, zvolili jsme tuto polohu.

  PODVOZKOVÁ ŠACHTA

  Podvozková šachta je oproti stavebnici v měřítku 1/48 zjednodušená, přitom ale zachovává kvalitu detailů odpovídající měřítku 1/72. Upravili, zesílili a zpreciznili jsme ukotvení podvozkové nohy v podvozkové šachtě. Krycí plechy mají přesnou fixaci k podvozkové noze, při stavbě je jen třeba dbát na správnou vzájemnou pozici dílů. Stejné je to i s protistřihovými nůžkami tlumičů podvozkových noh.

  NÝTOVÁNÍ

  Trup má plné nýtování, křídlo nemá nýtování na tmelených plochách, nicméně tam, kde tmelené nebylo, jako například na palivových nádržích, nýtování je. Panelové linky jsme zachovali, přes silný lobbing přesvědčených modelářů, že by měly být kompletně zatmelené. Tak to ale nebylo, na všech P-51D, které jsem viděl, byly panelové linky na křídla stejně zřetelné, jako na trupu nebo na jiných letadlech. Po pravdě řečeno, na většině Mustangů jsou na křídle vidět nýty stejně jako na jiných letadlech, ale protože mezi modeláři panuje přesvědčení, že vidět nebyly, nedělali jsme je. Možná je to zbabělé, ale vést sáhodlouhé debaty o tom, jak to bylo doopravdy s lidmi, kteří si stejně vedou svou, nemáme zapotřebí. O tmelení křídla a jeho efektech, aerodynamických i vizuálních, bych rád napsal článek.

  POZIČNÍ SVĚTLA A PRŮHLEDNÉ DÍLY

  Poziční světla jsou vylisovaná z průhledného plastu a jsou dolepovací, v křídle jsou pro ně poměrně hluboké usazovací otvory. Průhledný je i semafor pod pravou polovinou křídla, přistávací reflektor, dva alternativní zaměřovače a samozřejmě kabinka se třemi alternativními odsuvnými překryty. Ty opět nejsou zcela přesné pro všechny výrobní bloky a pro některé z nich vyžadují drobnou úpravu, kterou, stejně jako v jiných případech, když neuděláte, tak si toho nikdo nevšimne.

  VÝZBROJ A VÝSTROJ

  Stavebnice nabízí pět typů přídavných nádrží, dva typy pum, bazooky a rakety HVAR.

  DALŠÍ ALTERNATIVNÍ DÍLY

  Ve stavebnici jsou čtyři typy vrtulí, dva typy vrtulových kuželů, dva typy výfuků, tři typy odvětrávacích mřížek na přídi, několik typů antén.

  Drobný, ale cenný bonus jsou zdvojené drobné díly. Musím upřesnit, že ne všechny tyto díly jsou zdvojené, ale je jich takových mnoho a bude to stačit na nakrmení vašich carpetmonsterů. Jedná se o antény, pitotovy trubice, poziční světla a další drobnosti.

  Tato variabilita a z ní plynoucí optické i faktické množství především drobných dílů vede některé recenzenty k označování našich stavebnic za složité. Mají pak tendenci dávat kredit konkurenčním stavebnicím pro jejich optickou jednoduchost. Rozhodnutí, zda to tak je a zda je tato „jednoduchost“ skutečně pro modeláře výhodou, je na vás.

  OBTISKOVÉ VERZE

  Variabilita plastových dílů a detailů stavebnice je výchozí podmínkou pro možnost využít obrovské množství zajímavých a pestrých zbarvení válečných i poválečných Mustangů. V tom je Eduard naprosto unikátní, takový výběr zbarvení, jaký najdete v každé eduardí stavebnici, vám nikdo jiný nenabídne. Chápu, že je složité si z nich vybrat, ale i pro to máme řešení. Tak si to, vážení modeláři, užijte! Máte dobře vybavenou stavebnici, doveďte své modely svou pílí, úsilím a zkušenostmi k absolutní dokonalosti!

  Buď kit!