Info EDUARD
Synced!
Žádost o souhlas s ukládáním volitelných informací

Pro základní fungování webu nepotřebujeme ukládat žádné informace (tzv. cookies apod.). Rádi bychom vás ale požádali o souhlas s uložením volitelných informací:

Anonymní unikátní ID

Díky němu příště poznáme, že se jedná o stejné zařízení, a budeme tak moci přesněji vyhodnotit návštěvnost. Identifikátor je zcela anonymní.

Aa

Aa

Aa

Aa

Aa

 

 

 

 

aA

Markingy pro Aces of The Eighth 1/72

P-51D-5, s/n 44-13321, Maj. George Preddy Jr., 487th FS, 352nd FG, Bodney, Velká Británie, červenec 1944

George Preddy, budoucí stíhací eso s nejvyšším dosaženým skóre na Mustangu mezi všemi piloty, se narodil 5. února 1919 v Greensboro v Severní Karolíně. Pilotní výcvik absolvoval ještě před válkou a v roce 1940 se třikrát pokusil o vstup do amerického námořnictva. Pokaždé byl odmítnut a na čtvrtý pokus tedy požádal o zařazení k USAAC. V roce 1940 byl přijat a následně absolvoval stíhací výcvik. Po přidělení k 49th Pursuit Squadron byl vyslán do Austrálie, kde si na P-40E připsal během obrany Darwinu dva poškozené japonské letouny. V červenci 1942 byl po srážce ve vzduchu během cvičného letu zraněn a poslán zpět do Spojených států. Od září 1943 na něj již čekalo bojové nasazení v Evropě u 352nd FG, kde létal na Thunderboltech, zajišťujících krytí těžkých bombardérů 8th AF. V dubnu jednotka přezbrojila na P-51 Mustang. V červnu zachytil válečný fotograf letoun majora Preddyho se sedmnácti sestřely namalovanými na přídi letounu v podobě bílých křížů. Letoun měl modře natřenou příď, stejně jako ostatní letouny 352nd FG. Trup a křídla ještě nesly invazní pruhy.

 

P-51D-10, 44-14221, maj. Pierce W. McKennon, 335th FS, 4th FG, Debden, Velká Británie, duben 1945

Budoucí eso druhé světové války s dvanácti sestřely Pierce Winningham McKennon se narodil 30. listopadu 1919 v Clarksville v Arkansasu. Ačkoli mu jeho zručnost ve hře na klavír vynesla stipendium na Arkansaské univerzitě, studia nedokončil a v roce 1941 vstoupil do USAAF s přáním stát se stíhacím pilotem. Po dvou měsících byl kvůli sklonům nevolnostem za letu propuštěn, ale odmítl se svého snu vzdát a vstoupil do kanadského letectva, kde dokončil výcvik a byl přidělen k operační výcvikové jednotce v Evropě. Do USAAF byl znovu zařazen 22. února 1943 v hodnosti podporučíka a byl přidělen k 335th FS, která v té době létala na P-47, které byly později nahrazeny Mustangy. Byl nejen vynikajícím pilotem, díky svému umění ve hře na klavír byl také oblíbeným účastníkem společenských akcí. Svou poslední misi absolvoval při útoku squadrony na letecké základny v okolí Prahy, při které byl jeho letoun byl zasažen do překrytu kabiny a kus plexiskla jen těsně minul jeho oko. Po válce zůstal u letectva a sloužil jako instruktor. Zahynul spolu s pilotním žákem při havárii AT-6D poblíž San Antonia v Texasu 18. června 1947. 


P-51D-10, 44-14733, Capt. Ray S. Wetmore, 370th FS, 359th FG, East Wretham, Velká Británie, březen 1944 

Ray Shuey Wetmore se stal jedním z nejúspěšnějších pilotů Mustangů, neboť zaznamenal 21,25 vzdušných vítězství. Narodil se 30. září 1923 a po zařazení do služby v březnu 1943 vstoupil do nově zformované 359th FG, která byla v říjnu téhož roku vyslána do Anglie. Jako příslušník 370th FS zaznamenal během února a března 1944 svých prvních 4,25 vítězství. Všech dosáhl na letounu P-47. Po přeškolení na P-51 dosáhl Wetmore statutu esa poté, co 19. května 1944 sestřelil dva Bf 109, a do konce května 1944 se počet jeho vítězství zvýšil na 8,25. V roce 1944 se Wetmore stal jedním z nejlepších stíhačů. Za něco málo přes rok sestřelil 15 nepřátelských letadel a byl povýšen do hodnosti kapitána. Další přidal během své druhé služby a jeho poslední obětí se stal Me 163 Comet. Při pronásledování tohoto raketového letounu dosáhl údajně rychlosti 600 MpH, tedy 965 km/h! Během obou operačních turnusů odlétal 142 bojových misí a konečné skóre činilo 21,25 vzdušných vítězství, jeden poškozený letoun a 2,33 letounů zničených na zemi. Tím se Wetmore stal nejlepším střelcem v rámci 359th FG a osmým nejlepším ze všech amerických es v Evropě. Všechny Wetmorovy letouny nesly na přídi nápis „Daddy’ s Girl“. Po válce pokračoval ve službě u amerického letectva. Jeho poslední funkcí bylo velení 59th FIS na základně Otis. Dne 14. února 1951 vzlétl major Wetmore z Los Angeles v letounu F-86 Sabre, aby jej přeletěl na Otis. Wetmore hlásil problémy s řízením a při finálním přiblížení letoun náhle zvedl příď, pak se sklonil k zemi a zřítil se. Wetmore v jeho troskách zahynul.  

 

P-51D-20, 44-72218, Lt. Col. John D. Landers, velitel 78th FG, Duxford, Velká Británie, březen 1945

John Dave Landers se narodil 23. srpna 1920 v Joshua v Texasu. Do armádního letectva vstoupil v dubnu 1941 a po absolvování pilotního výcviku byl v lednu 1942 přidělen k 9th FS v Austrálii, k jednotce, která létala na letounech P-40. V lednu 1942 se vrátil do Austrálie, kde se zúčastnil výcviku. V Pacifiku získal šest vzdušných vítězství a v lednu 1943 byl povolán zpět do Spojených států. Tam sloužil jako letecký instruktor, ale na vlastní žádost byl v dubnu 1944 přeřazen k bojové jednotce. Tou byla 38th FS se základnou ve Wormingfordu, která létala na letounech P-38 a od července 1944 byla přezbrojena na letouny P-51. Poté, co byl povýšen do hodnosti podplukovníka, převzal velitelské povinnosti 357th FG, kterou vedl od října do prosince 1944. Po odpočinku ve Spojených státech se vrátil do Velké Británie a byl jmenován velitelem 78th FG. Tuto funkci zastával až do konce druhé světové války. V prosinci 1945 opustil armádu a pracoval ve stavebnictví. John Landers zemřel 12. září 1989.


P-51D-5, 44-13316, Major Leonard K. Carson, 362nd FS, 357th FG, USAAF Station 373 Leiston, Suffolk, Velká Británie, červen 1944

Druhou nejúspěšnější stíhací skupinou 8th AF USAAF a nejúspěšnější FG s letouny P-51D Mustang byla 357th FG, která si připsala 609 zničených německých letadel ve vzduchu a 106 na zemi, přičemž vlastní ztráty činily 128 letadel. Celkem u jednotky sloužilo 35 es. Nejúspěšnějším z nich byl major Leonard Kyle „Kit“ Carson s 18 vzdušnými vítězstvími. Velitelem 362nd FS se stal 8. dubna 1945. Klíčem k úspěchu jednotky byla její bojová akademie, nazývaná Clobber College, kde zkušení piloti učili nováčky taktice boje. Své Mustangy obdržela 362nd FS jen několik dní před vyloděním. Většina prvních Mustangů jednotky měla horní plochy kamuflované tmavě zelenou barvou se spodními barvami ve středně šedé barvě, případně ponechanými v barvě kovu s dělicí rovinou zelené barvy vysoko na bocích trupu. Tyto barvy pravděpodobně pocházely ze zásob RAF. Nooky Booky II nesl invazní pruhy, protože letoun byl jednotce dodán pravděpodobně kolem 6. června 1944. Předchozí název tohoto letounu byl Mildred. 

 

P-51D-15, 44-15152, Major Donald J. Strait, 361st FS, 365th FG, Velká Británie, únor 1945

Donald Jackson Strait se narodil 28. dubna 1918 v East Orange ve státě New Jersey. Během středoškolských studií hrál baseball, ale zajímal se také o letectví. Nevadilo mu jezdit na kole osm mil (13 km), aby mohl pozorovat letadla a mluvit s piloty na letišti Caldwell Wright. V roce 1940 narukoval k Národní gardě státu New Jersey a před vstupem do programu leteckých kadetů americké armády v roce 1942 létal na pozorovacích letadlech jako člen 119th Observer Squadron. Výcvik ukončil v březnu 1943 jako pilot letounu P-47 Thunderbolt a byl zařazen do bojové služby v Anglii. Stal se příslušníkem 356th FG a své první operační lety absolvoval v říjnu 1943 s P-47, který pojmenoval Jersey Jerk (Jerseyský pitomec). Stejné poněkud nelichotivé jméno dal později i svým Mustangům. Od října 1944 velel 361st FS a v této roli pokračoval po zbytek války. Celkem nalétal 122 misí a dosáhl 13,5 vzdušných vítězství. Později po válce, v roce 1968, byl najat společností Fairchild – Republic jako expert pro vývoj letounu A-10 Thunderbolt II. Zemřel 30. března 2015.          

 

P-51D-10, 44-14223, Lt Col. Elwyn G. Righetti, velitel 55th FG, 8th AF, Wormingford, Velká Británie, leden 1945

Elwyn Guido Righetti, známý také jako „Eager El“, byl nejlepším stíhacím esem 55th FG. Righetti nastoupil k 338th FS, 55th FG v říjnu 1944. Ve věku 29 let byl již coby bývalý instruktor vyzrálým pilotem, chyběly mu však bojové zkušenosti. Navzdory svému věku byl horlivý a agresivní, takže dokázal pozvednout morálku celé poněkud unavené 55th FG. Jedním z Righettiho „koníčků“ bylo ničení lokomotiv. Podařilo se mu také sestřelit dva Mistely a zničit několik stíhaček Me 262 na zemi. Bohužel, Righettiho vynikající výkony byly přerušeny těsně před koncem války. Dne 17. dubna 1945, přesně v den svých 30. narozenin, byl Righetti sestřelen flakem při ostřelování letiště u Drážďan. Úspěšně provedl nouzové přistání a rádiem svým přátelům oznámil, že je v pořádku a jen si zlomil nos. Od té doby už o něm nikdo nikdy neslyšel. Údajně ho zavraždili rozzuření němečtí civilisté. Během své krátké bojové kariéry zaznamenal 7,5 sestřelu a zničil 35 nepřátelských letadel na zemi. Létal na dvou osobních Mustanzích (44-14223 a 44-47222), oba byly ozdobeny nápisem KATYDID a kresbou lučního koníka na levé straně trupu.

 

P-51D-10, 44-14164, Lt. Urban L. Drew, 375th FS, 361st FG, Little Walden, říjen 1944

Urban Leonard Drew se narodil v roce 1924 v Detroitu ve státě Michigan a vzdělání získal na Wayne University a University of Michigan. Absolvoval studium politických věd. Tři měsíce po japonském útoku na Pearl Harbor narukoval Drew do USAAF a v říjnu 1942 vstoupil do programu leteckých kadetů. Byl jmenován podporučíkem a 1. října 1943 získal pilotní odznak. Místo bojového nasazení byl vycvičen jako instruktor pro letouny P-51 Mustang a v této roli sloužil u 56th FS. Až v květnu 1944 odjel do zámoří a byl přidělen k 375th, FS 361st FG přezdívané Yellowjackets, dislokované na základně RAF Bottisham a později na základně Little Walden. Během svého působení Drew absolvoval 75 misí a poté, co vedl letku A, byl povýšen do funkce velitele 375th FS. Připsal si šest vzdušných vítězství, jedno zničené letadlo na zemi a jeden poškozený nepřátelský letoun. K tomu přidal jedno zvláštní vítězství, když zničil Blohm & Voss BV 238V-1, v té době největší letoun na světě. Další zajímavý úspěch přišel 7. října 1944, kdy Drew sestřelil dvě stíhačky Me 262 u Achmeru. Stal se tak jediným pilotem, kterému se něco takového podařilo během jedné mise. V roce 1945 byl přidělen k 413th FS ze 414th FG, která létala na Thunderboltech na Iwo Jimě. Po válce pomáhal organizovat 127th FG Michigan ANG a stal se nejprve zástupcem velitele a později byl jmenován prvním generálním adjutantem státu Michigan. V této funkci setrval až do konce své aktivní služby v roce 1950.  Urban L. Drew zemřel 3. dubna 2013.  

      

P-51D-5, 44-13761, Capt. Jack M. Ilfrey, 79th FS, 20th FG, 8th AF, USAAF Station 367 Kings Cliffe, Northamptonshire, Velká Británie, podzim 1944

Kapitán Jack Ilfrey se stal esem v severní Africe, kde si při letu na P-38F Texas Terror připsal 5 sestřelů (plus dva poškozené nepřátelské letouny). K 20th FG, 79th FS na základně USAAF Kings Cliffe v Anglii nastoupil 20. dubna 1944 a od 14. června 1944 sloužil jako operační důstojník. Další dva Bf 109G nárokoval 24. května, když létal na P-38J Happy Jack’s go Buggy. Dne 12. června byl sestřelen za nepřátelskými liniemi ve Francii, ale úspěšně se vyhnul zajetí a s pomocí francouzských civilistů pěšky a na kole zdolal přes 250 km ke spojeneckým liniím v Normandii. Velitelem 79th FS se stal 7. září a jednotku vedl až do 9. prosince 1944. Absolvoval 142 bojových misí nad evropským a středomořským bojištěm. 20th FG vyměnila své P-38J za P-51C až v červenci 1944, krátce poté přezbrojila na P-51D. Je známo, že rané Mustangy 20th FG měly horní plochy přestříkané zelenou barvou, pravděpodobně tmavě zelenou barvou RAF, s nepravidelnou dělicí čarou mezi zelenými horními plochami a kovovými spodními plochami. 20. FG se přezdívalo Loco Busters, protože jednotka podnikla značný počet útoků proti cílům na železniční síti.

 

P-51D-10, 44-14372, Capt. Kirk B. Everson, 504th FS, 339th FG, 8th AF, Fowlmere, Velká Británie, duben 1945

Válečná kariéra Kirka Eversona odstartovala až v roce 1945. Bez ohledu na to dosáhl velkých úspěchů při četných střemhlavých útocích na Němci obsazená letiště. Mustang, na kterém pravidelně létal, zdědil po Richardu C. Penroseovi, který jej pokřtil Beaver Chant a přejmenoval jej na Mery Belt. Dne 4. dubna 1945 se podílel na vítězství nad Me 262 nad Parchimem. O tři dny později sestřelil Bf 109 nedaleko Celle. Dne 10. dubna při útoku na letiště Neuruppin zničil tři nepřátelské letouny a 16. dubna padly pod palbou jeho zbraní tři Fw 190 na klatovském letišti. Následujícího dne se Everson znovu objevil nad klatovským letištěm a tentokrát si dokonce nárokoval zničení sedmi letounů.

 

P-51D-5, s/n 44-13677, Lt. William G. Cullerton, 357th FS, 355th FG, Steeple Morden, Velká Británie, 1944

William Cullerton, rodák z Chicaga, se narodil 2. června 1923. Při vstupu Ameriky do války se dobrovolně přihlásil k letecké službě, prošel výcvikem a létal na Mustanzích P-51B a P-51D u 357th FG. Dne 8. dubna 1945 byl zasažen při útoku na letiště v Ansbachu a byl nucen nouzově přistát. Byl dopaden německými vojáky, kteří ho střelili do břicha a nechali svému osudu. Našel ho německý farmář, který v domnění, že se jedná o německého pilota, odvezl Cullertona do nejbližší nemocnice, odkud se Američanovi podařilo uniknout. Po válce se oženil s Elaine Stephenovou a v padesátých letech založil společnost Cullerton Co, výrobce outdoorových a rybářských výrobků. Zemřel 12. ledna 2013. V průběhu druhé světové války zničil 21 nepřátelských letadel, pět ve vzduchu a šestnáct na zemi. Jeho letoun vypadal tak, jak byl dodán, s přídí a ocasem natřenými u jednotky světle modrou barvou. Na přídi byl nápis vztahující se k jeho snoubence, Miss Steve.

 

P-51D-25, 44-73060, Col. Glenn E. Duncan, 350th FS, 353rd FG, Raydon, Velká Británie, duben 1945

Glenn Emile Duncan se narodil 12. května 1918 v Beringu v Texasu. Do programu leteckých kadetů USAAF se přihlásil 9. února 1940 a 5. října 1940 byl jmenován podporučíkem a získal pilotní odznak. Předtím sloužil jako pilot-instruktor v Panamě, ještě před přeškolením na P-47 a přidělením k 361st FG a následně 353rd FG v Anglii. Svého prvního vítězství dosáhl 23. září 1943 a v listopadu 1944 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Esem se stal 20. prosince téhož roku, když nad Rastede zničil Fw 190. Do 7. června 1944 nasbíral 15,5 sestřelu, ale o měsíc později byl zasažen protileteckou palbou musel nouzově přistát poblíž Nienburgu v Německu. Duncan unikl zajetí a připojil se k nizozemskému odboji až do osvobození Spojenci. Poté se znovu připojil k 353rd FG, nyní létající na P-51, a sloužil jako její velitel od 22. dubna do října 1945. Během druhé světové války Duncan zničil ve vzdušných bojích 19,5 nepřátelského letounu plus jeden pravděpodobný a sedm poškozených. Tím se stal nejúspěšnějším esem 353rd FG. Všechna svá vítězství zaznamenal s P-47. Jeho P-51D byl stejně jako všechny jeho P-47 pojmenován Dove of Peace, tedy Holubice míru. Toto jméno vzniklo poté, co se původní název Winged Death (Okřídlená smrt) nesetkalo s pochopením vyššího vedení a Duncan svůj letoun sarkasticky přejmenoval. Mustang byl osmým letounem tohoto jména. Po válce se stal Duncan styčným důstojníkem Bílého domu, později zastával několik velitelských funkcí v Japonsku a USA a 1. února 1970 odešel do důchodu. Zemřel 14. července 1998.  

08/2024
Info EDUARD 08/2024

INFO Eduard je modelářsko-historický měsíčník, který od roku 2010 v českém a anglickém jazyce publikuje společnost Eduard Model Accessories. Magazín je dostupný zdarma na platformě Triobo a je možné jej stáhnout také v PDF verzi. Společnost Eduard je výrobcem plastikových modelů a doplňků s více než 30letou tradicí. Během svého působení v oboru plastikového modelářství se společnost Eduard zařadila mezi jeho světové lídry. Další podrobnosti o společnosti a jejím sortimentu najdete na www.eduard.com. Zde se můžete mimo jiné zdarma přihlásit k odebírání magazínu INFO a produktových informací: https://www.eduard.com/cs/info-eduard/

8/1/2024

Číst

Nenechte si ujít

Úvodník

Úvodník

Dobrý den, vážení přátelé, po únorové premiéře a březnovém pokračování P-40E Warhawk je v dubnu čas na patrně nejvýznamnější protivníky Warhawků, japonská Zera. Poslední premiéru příslušníka rodiny Zer, plovákového Rufe, jsme měli přesně přede dvěma lety, v dubnu 2023. Dva roky nabízejí dostatek času si od Zer trochu odpočinout a dostat chuť na nové přírůstky.

04/2025

KAMIKAZE TOKKŌTAI

KAMIKAZE TOKKŌTAI

Jedním ze slov, která zná z oboru letectví doslova každý, aniž by se o něj alespoň okrajově zajímal, je výraz „kamikaze“. Je spojen s převážně leteckou kampaní, která začala v říjnu 1944 a trvala v podstatě až do konce války v Pacifiku. Stovky letců během ní obětovali své životy ve jménu japonského císařství.

04/2025

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil Dekelia

Muzeum řeckých vzdušných sil (The Hellenic Air Force Museum) je poměrně mladá instituce, v současné podobě existuje od roku 1986. Rozhodně však má na co navazovat, protože letecké sbírky byly předtím součástí řeckého Válečného muzea. Muzeum organizačně spadá pod velení vojenského letectva (Hellenic Air Force – HAF) a jeho úkolem je nejen historický výzkum, shromažďování, uchování a zpřístupňování exponátů, ale také vyhledávání, vyzvedávání, konzervace a restaurace artefaktů souvisejících s řeckou leteckou historií.

04/2025

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Letecká vojna na Ukrajine - Prišli prvé Mirage 2000

Plná ruská invázia na Ukrajinu sa začala pred tromi rokmi, 24. februára 2022. Toto pokračovanie seriálu sa tak nezaoberá len posledným obdobím od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025, ale rekapituluje aj udalosti za posledný rok. Začneme ale najväčšími aktualitami – a tými je dianie na svetovej politickej scéne.

04/2025

Červencové Stirlingy

Červencové Stirlingy

Když byla v létě 1941 denní letecká ofenzíva RAF nad okupovaným evropským pobřežím na svém vrcholu, britské velení již vědělo, že tato strategie přináší vlastní vysoké ztráty, které jsou výrazně vyšší, než ztráty Luftwaffe. RAF se pokoušelo své protivníky zapojit do boje především v rámci operací Sweep a Circus. Zatímco v prvním případě šlo o nasazení pouze stíhacích perutí, v případě Circusu se jednalo o rozsáhlý stíhací doprovod pro malou skupinu Blenheimů. V doletu těchto formací však bylo velmi málo cílů se strategickou hodnotou pro německé okupanty.

04/2025

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Tail End Charlie - Téměř aprílový problém

Za to, že opět píši svůj příspěvek do Tail End Charlie na poslední chvíli, nemůžu až tak moc já. Práci jsem si včera, tedy v neděli, ještě dva dny před vydáním aktuálního čísla, rozdělil vcelku zodpovědně. Ovšem nějak jsem na konci dne nestíhal. Pochopitelně, mohl bych to přičítat své pomalé práci, tendenci utíkat od povinností k věcem, které mi do mozku propouštějí ty správnější hormony pro správnější nálady a tisíci dalších věcí, tkvících jen a pouze v mé povaze, nezodpovědnosti a lenosti. Je to ale jinak, přátelé. Sebrali mi z toho včerejšího dne hodinu.

04/2025

Flying Knights v Austrálii

Flying Knights v Austrálii

03/2025

Esem během jediného souboje

Esem během jediného souboje

S legendárními stíhacími letouny Spitfire v průběhu 2. světové války bojovali a vítězili letci mnoha národností. Řada z nich se během válečných let stala leteckými esy, někteří z nich tohoto statusu docílilo během jednoho dne. Avšak na letounech Spitfire jen jeden pilot dokázal sestřelit pět letadel během jednoho souboje. Byl jím kanadský pilot F/Lt Richard Joseph „Dick“ Audet.

12/2024

Nepřehlédněte další vydání

© 2025 Eduard – Model Accessories, s.r.o.

Mírová 170

435 21 Obrnice

Czech Republic

https://www.eduard.com

support@eduard.com

+420 777 055 500

Article Markingy pro Aces of The Eighth 1/72 waiting for thumbnails …

Sending statistics … done (892 ms)

Rendering Markingy pro Aces of The Eighth 1/72 (360386): (12/12) (9 ms)

No sync content to local

Viewport set: width=device-width, user-scalable=0; scale = 1

No sync content to local

Screen: easyReading

--==[ RUN ]==--

Info EDUARD: theme set to 8895

Device info: input=mouse, webkitPrefix=no, screen=1264x0(1)

Mozilla/5.0 AppleWebKit/537.36 (KHTML, like Gecko; compatible; ClaudeBot/1.0; +claudebot@anthropic.com)

 r85/appLogo-123.png

 r85/pubLogoa-156-cz.png

 i9292/item1138470-small.png

 i9292/item1138471-small.png

 i9292/item1138472-small.png

 i9292/item1138473-small.png

 i9292/item1138474-small.png

 i9292/item1138475-small.png

 i9292/item1138476-small.png

 i9292/item1138477-small.png

 i9292/item1138478-small.png

 i9292/item1138479-small.png

 i9292/item1138480-small.png[p2]

 i9292/item1138481-small.png[p2]

 p156/vth464951-1.jpg[p1]

 r85/appLogoa-123.png[p1]

 r85/vth512438-0.jpg[p1]

 r85/vth512465-0.jpg[p1]

 r85/vth512455-0.jpg[p1]

 r85/vth512460-0.jpg[p1]

 r85/vth512501-0.jpg[p1]

 r85/vth512440-0.jpg[p1]

 r85/vth507692-0.jpg[p1]

 r85/vth488981-0.jpg[p1]

 p156/vth512327-1.jpg[p1]

 i9292/vth465162-1.jpg

 i9292/vth465079-1.jpg