L-39C Albatros
Text: Jan Zdiarský
Ilustrace: Antonis Karydys
Kat. č. 7044
Zdobit vojenské letouny symboly či markingy význačných výročí je v moderní době, a zejména u letectev NATO, poměrně obvyklým jevem. Hezkým výročním markingem opatřený letoun se pak obvykle těší modelářskému zájmu. U letounů L-39 Albatros jsme takové pocty v posledních letech mohli zaznamenat dvě a obě se z pochopitelných důvodů objevily i ve stavebnicích od Eduardu.
Tím prvním byl L-39ZA, č. 232433 z Náměšti nad Oslavou, s vyobrazením hlavního konstruktéra tohoto letounu, Ing. Jana Vlčka (edice Limited, č. 2109). Druhým pak je L-39CM, č. 915254 2. stíhací letky, 31. stíhacího leteckého krídla Vzdušných síl Slovenskej republiky z roku 2022, připomínající 100. výročí narození československého stíhacího esa, S/Ldr. Otto Smika (aktuální ProfiPACK č. 7044).
Otto Smik se narodil 20. ledna 1922 v Boržomi na Kavkaze. Jeho otec, slovenský voják, který tam upadl za první světové války do ruského zajetí, se oženil, a ačkoliv se chtěl vrátit do své vlasti, podařilo se mu to až po mnoha letech. Rodina se třemi syny, z nichž Otto byl prostřední, se vrátila až v roce 1934. Po určitých peripetiích se rodina usadila v Bratislavě. Otto, který od malička projevoval zájem o letectví, stavěl modely a učil se létat na větroních. Nedokázal se však smířit se vznikem Slovenského štátu a jeho příklonem k Německu. Ve svých čerstvých 18 letech v březnu 1940 uprchl ze Slovenska, aby se přidal k československému zahraničnímu odboji. Přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Irán se dostal do Francie, kde v červnu 1940 vstoupil do čs. letecké skupiny. Ještě před zahájením výcviku však Francie padla. Směrem dalšího útěku byla, jako pro mnohé další, Velká Británie.
Zde byl přijat do RAF, kde podstoupil letecký výcvik. Britské letectvo ho povýšilo do hodnosti Pilot Officer, ve strukturách československé zahraniční armády měl však hodnost desátníka. Tento rozpor nesli někteří českoslovenští kariérní důstojníci nelibě a Smikovi během jeho prvního působení u 312. a 310. československé peruti stavěly do cesty nemalá příkoří. Jen po několika dnech proto Smik na vlastní žádost přestoupil k britské 131. peruti, později ke 122. peruti RAF.
U ní již 13. 3. 1943 dosáhl svého prvního vítězství. Byl jím pravděpodobný sestřel Bf 109. V květnu 1943 přešel k 222. peruti, kde své skóre zvyšoval až na 7 a 1/2 letounů sestřelených jistě, 2 pravděpodobně a 3 poškozené. S tímto skóre, po odpočinku od operačního létání, nastoupil už jako jeden z nejúspěšnějších československých stíhačů druhou operační túru. V březnu 1944 se vrátil k československé jednotce, tentokrát 310., později 312., peruti.
Ve funkci velitele letky byl 3. 9. 1944 sestřelen nad Nizozemím. Po nouzovém přistání se mu podařilo dostat za spojenecké linie a po necelých dvou měsících byl zpět v Anglii. 13. 11. 1944 se stal velitelem 127. perutě RAF, se kterou podnikal zejména doprovody bombardérů a útoky na pozemní cíle při podpoře vlastních invazních vojsk. Po patnácti dnech v této funkci byl však Otto Smik znovu sestřelen. Tentokrát se mu útok na nádraží v nizozemském Zwole stal osudným. Jeho Spitfire několikrát zasáhl flak a letoun havaroval u statku Blooksteeg nedaleko Zwole. Otto Smik v troskách letounu zahynul. Zároveň byl sestřelen jeden z jeho wingmanů, Belgičan Henri L. J. Taymans, jehož letoun se zabořil do bahnitého příkopu u železniční trati. Řadou chybných identifikací, kterou spustili již Němci při pohřbení jednoho z obou letců a ve které pokračovaly belgická a následně i britská vyšetřovací komise, bylo zaděláno na omyl a záhadu, kterou se podařilo rozplést až v roce 1965.
Od roku 1994 je slavný pilot pohřben ve Slávičím údolí v Bratislavě. Za úspěšnou bojovou činnost obdržel Otto Smik mnoho vojenských vyznamenání: pět Čs. válečných křížů 1939-45, Čs. medaili Za chrabrost, Řád MRŠ III. třídy, francouzský Croix de Guerre s palmou a britská vyznamenání Defence Medal a Air Crew Europe Star. Běhen války prošel 263 operačními lety, z toho 215 nad nepřátelským územím. Sestřelil jistě 11 nepřátelských letounů, 1 pravděpodobně a 3 poškodil; kromě nich zničil v letu i 3 střely V-1 a řadu pozemních cílů. Smikovo připomenutí na ocasních plochách Albatrosu č. 915254 je jednou z výrazných poct, jakými si slovenské letectvo připomnělo jeho odkaz.
Pro více informací o Otto Smikovi a jeho letounech doporučujeme knihu Z. Hurta „Naši se vracejí“ (Eduard, 2013), nebo webové stránky leteckého spolku Classic Trainers.