Markingy pro I-16 Type 1/48
Neznámá jednotka, Leningrad, Sovětský svaz, 1941
Některé I-16 přežily ve válce překvapivě dlouho. Například tato červená čtyři, která je poněkud záhadným letounem. Nejsou o ní známy žádné podrobnosti, předpokládá se, že sloužila jako spojovací stroj, případně jako stroj pro kondiční létání u některé jednotky v severním sektoru fronty v roce 1944. Zbarvení bylo typické pro první polovinu Velké vlastenecké války. Horní plochy tedy byly v barvě AII zelená a AII černá (AMT-6), spodní v AII modrá. Pruh před ocasními plochami je někdy udáván jako žlutý, nicméně žluté pruhy sovětské letectvo z pochopitelných důvodů nepoužívalo a je velmi pravděpodobné, že pruh byl bílý.
Genmjr. Ivan A. Lakjejev, Vasilkov, Sovětský svaz, 1941
Ivan Alexejevič Lakjejev byl členem první skupiny sovětských letců, která dorazila do Španělska v listopadu 1936. Na svém I-16 Typ 5 se stal s deseti sestřely jedním z nejúspěšnějších stíhačů občanské války ve Španělsku. Některé zdroje dokonce udávají 12 sestřelů individuálních a dalších 16 ve spolupráci. Lakjejev odjel ze Španělska v srpnu 1937 a byl vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu. Později bojoval nad Chalkin-Golem, kde je mu připisován další sestřel. Některé zdroje ovšem uvádějí sestřely čtyři, jiné naopak žádné. Během Velké vlastenecké války dosáhl dalších tří individuálních sestřelů a čtyř ve spolupráci. I zde jsou v podkladech rozpory a bývá uváděn jen jeden sestřel. Lakjejevův I-16 Typ 10 je pěknou ukázkou osobního stroje vysokého důstojníka VVS. Typická sovětská kamufláž raných čtyřicátých let s horními plochami v AII zelené a spodními v AII modré je doplněna červenými doplňky, vysoce vyleštěným ocelovým páskem kapoty motoru a ideologickými hesly na bocích trupu. Není jisté, zda byla tato hesla i na druhé straně trupu – pravděpodobně ne. Stroj byl ve stavu 46. IAP na letišti Vasilkov. Byl velmi pečlivě ošetřován a udržován v perfektním stavu.
Sovětský svaz, léto 1941
Mezi řadou letadel, která padla během léta 1941 do rukou postupujících Němců, bylo i velké množství I-16 různých verzí. Tato je jednou z nejznámějších obětí operace Barbarossa. Letoun nesl neobvyklou kamufláž, kterou lze nejlépe interpretovat jako nátěr štětcem zelenou barvou (pravděpodobně AE-7) na původním světle šedém nátěru barvou AE-9. Tato kamufláž byla zřejmě narychlo aplikována krátce po překvapivém německém útoku 22. června 1941. Znak VVS RKKA na VOP byl poměrně populárním označením sovětských letounů v prvních letech Velké vlastenecké války.
Maj. Michajl N. Jakušin, Rudá pětka, Sovětský svaz, 1939
Rudá pětka (Krasnaja peťorka) byla akrobatická skupina sovětského vojenského letectva (VVS – Vojenno vozdušnyje sily), působící v letech 1939–1940. Dnes jsou známi tři její členové z pěti: vedoucí skupiny major Michail Něstěrovič Jakušin, podplukovník V. Klevcov a kapitán J. Šiškin. Michail Jakušin (alias Rodrigo Mateu) byl esem občanské války ve Španělsku, kde sestřelil pět nepřátelských letadel samostatně (tři CR-32 a dva Ju 52) a jedno další ve skupině. Ve Španělsku strávil půl roku (od 31. května do 15. listopadu 1937) a létal tam na I-15. V roce 1938 působil také v Číně. Během Velké vlastenecké války sloužil v různých velitelských funkcích, válku skončil v hodnosti plukovníka jako velitel 215. stíhací divize. Letadla Rudé pětky byla plně vyzbrojenými letouny, připravená k okamžitému nasazení v boji. Zbarvení stroje je v předválečné šedé kamufláži barvou AE-9 s černým krytem motoru v barvě AE-11 a dodatečnými ozdobnými prvky – bíle lemovaným černým pruhem na trupu (přesahuje a na náběžnou hranu výškovky) a jasně červenou zádí.