Page 40
BOXART STORY #84198
Na boxartu stavebnice Spitfire Mk.Vb early
zachytil Piotr Forkasiewicz velitele 92. peru-
ti RAF S/Ldr Jamese Rankina v jeho osobním
stroji v souboji s německými protivníky v létě
1941 někde nad Francií. Bylo to období velkého
počtu náletů RAF na okupované území západní-
ho pobřeží Evropy při akcích Circus, které do-
stalo název Non-Stop Offensive.
Po skončení bitvy o Británii se většina stí-
hacích jednotek Luftwaffe během zimy 1940
přesunula do Německa k odpočinku, doplně-
ní pilotů a převzetí nových strojů. Řada letců
předpokládala, že na jaře bude bitva pokračo-
vat, a nakonec dojde k invazi v jižní Anglii. Plány
Adolfa Hitlera, jak víme, ale zamířily jinam.
V zimě 1940 se velení RAF rozhodlo, že přene-
se své operace během roku 1941 nad francouz-
ské území. Navrhlo několik způsobů nasazení.
Nebyly to jen nálety na námořní cile (Road-
stead), denní bombardovací mise proti konkrét-
ním pozemním cílům (Ramrod) nebo riskantní
útoky dvojic stíhacích letounů na víceméně ná-
hodné cíle na kontinetu (Rhubarb).
Německé nálety během bitvy o Británii, je-
jichž cílem bylo vylákat do boje a zničit stíha-
cí jednotky Hurricanů a Spitfirů, zapůsobily
na velení RAF do té míry, že se rozhodlo tuto
taktiku převzít a modifikovat. Namísto desítek
až stovek bombardérů, které používali v létě
a na podzim 1940 Němci, se však Britové roz-
hodli nasazovat pouze malé počty bombardérů,
obvykle šest až dvanáct. Většinou se jednalo
o Blenheimy, i když do boje byly nasazeny na-
příklad i Stirlingy. Postupně se počet bombar-
dérů zvýšil ve výjimečných případech až na 24
a velmi komplikovaný systém stíhacího dopro-
vodu měl v několika letových hladinách až 350
Spitfirů a Hurricanů. Tyto akce, nazývané Circus,
však pro Němce nepředstavovaly hrozbu kvůli
malému počtu bombardérů a krátkému doletu
britských strojů, v jejichž akčním rádiusu nebyl
velký počet strategických vojenských nebo prů-
myslových cílů. Často je nedokázali odlišit od
akcí Sweep nebo Rodeo, které byly čistě stíhací
operací nad nepřátelským územím.
Do konce června 1941 provedla RAF asi 20
akcí Circus. Němci se díky svým novým rada-
rovým stanicím rychle naučili rozpoznávat typy
operací nepřítele a na některé z náletů vlast-
ními stíhacími jednotkami vůbec nereagovali.
Jejich nové Bf 109 F-1 a F-2 představovaly znač-
nou výhodu oproti Hurricanům a Spitfirům Mk.II.
Technickou převahu vyrovnal příchod Spitfirů
Mk.V. Na podzim se však nad bojištěm objevily
první Fw 190 A, které misky vah posunuly opět
trochu ve prospěch německých letců. Ti byli ob-
vykle nad britskými protivníky včas připraveni
se sluncem v zádech nebo za mraky. Pečlivě
si vybírali své cíle a disciplinovaně dodržovali
taktiku udeř a uteč. Útok na bombardéry osobně
zvažoval a nařizoval pouze velitel celé němec-
ké formace, což byl často osobně Kommodore
JG 2 nebo JG 26. Po útoku na Sovětský svaz RAF
značně zvýšila počet operací Circus, protože
velení předpokládalo, že se těmito útoky podaří
u kanálu vázat více německých stíhacích jedno-
tek a ulehčí to situaci Sovětům. K tomu však ne-
došlo a německé stíhací jednotky, byť početně
slabší, si udržely taktickou iniciativu a výrazně
menší počet ztrát ve srovnání s RAF. Německá
propaganda britský plán posměšně nazývala
„Nonsense Offensive“ (nesmyslná ofenziva).
Od konce června 1941 do závěru roku ztrati-
ly JG 2, JG 26 a jeden operačně výcvikový útvar
101 pilotů a v boji přišly o 110 letounů, dalších
58 bylo zničeno nebo vážně poškozeno za ji-
ných okolností. Stíhači si připsali na konto 838
strojů RAF, řadu dalších sestřelených letounů
nárokovaly jednotky flaku. Jejich britští protiv-
níci ohlásili 731 jistých vítězství, ale ztratili 1036
stíhacích letounů a 585 bylo těžce poškozeno.
Nejvyšší britské velení mělo díky službě ULTRA
přesný přehled o situaci, mimo jiné díky obsahu
německých rádiových depeší, které popisovaly
doplňování ztrát letecké techniky.
Poslední akcí tohoto typu v roce 1941 byl Cir-
cus č. 110, který 8. listopadu 1941 směřoval do
oblasti Lille. Díky připravenosti Němců a kombi-
nací špatných povětrnostních podmínek a chyb-
ných rozhodnutí na straně RAF došlo ke ztrátě
jedenácti Spitfirů a devíti pilotů, včetně jedno-
ho velitele Wingu a tří velitelů perutí. Dalších
šest Spitfirů bylo sestřeleno při doprovodu Hu-
rricanů během mise Ramrod do oblasti St. Pol.
Výsledek této operace byl pro RAF po předcho-
zích ztrátách během akcí Circus natolik špatný,
že velení dospělo k rozhodnutí přestat tyto mise
provádět, s výjimkou zaměření na významné
pozemní cíle.
Pro detailnější studium této problematiky
doporučuji publikace Johna Foremana a knihy
zaměřené na historii JG 2 a JG 26.
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Non-stop ofenzíva
Text: Jan Bobek
INFO Eduard40
Únor 2024