Markingy pro L-39C Albatros 1/72
L-39CM, s/n 915254, 2. stíhacia letka, 81. krídlo, letiště Sliač, Vzdušné sily Ozbrojených síl Slovenskej republiky, Slovensko, 2022
Albatros trupového čísla 5254 je modernizovanou variantou CM, kterou provozuje 2. taktická letka smíšeného křídla se základnou na letišti Sliač. V roce 2011 prošel letoun generální opravou, při které obdržel novou šedou kamufláž, jejíž součástí je i tmavším odstínem znázorněná silueta kabiny na spodní straně trupu. Poslední generální oprava letounu proběhla počátkem června 2020 a L-39CM 5254 se tak stal posledním generálkovaným Albatrosem na Slovensku, kterou dokončil podnik Letecké opravovne Trenčín ve spolupráci s Aero Vodochody. Dne 4. května 2022 byl na svislých ocasních plochách aplikován motiv ke 100. výročí narození československého pilota S/Ldr Otto Smika.
L-39C, Centrum leteckého výcviku, letiště Pardubice, Česká republika, 2023
Dne 1. dubna 2004 vznikla nová organizační složka společnosti LOM PRAHA s. p., Centrum leteckého výcviku v Pardubicích, která si pronajala od AČR osm letounů L-39C (0103, 0113, 0115, 0440, 0441, 0444, 0445 a 0448) pro pokračovací výcvik armádních pilotů. Na přelomu let 1999 a 2000 prošlo všech osm těchto letounů generální opravou a modernizací. Všechny dostaly zcela novou přední část trupu do které bylo instalováno původní vybavení. Tím získala armáda letouny technicky odpovídající 53. sérii a navíc s plným resursem. V rámci GO byl aplikován také nový kamuflážní nátěr, tvořený ze tří odstínů šedé barvy. Během revize R3, která probíhala v rozmezí let 2016 až 2019, pak dostaly letouny nové praporové znaky.
L-39C, Ruské Námořní letectvo, 859 TsBP, letiště Yeysk, 2018
L-39C zůstávají páteří flotily proudových cvičných letounů ruských leteckých sil. Po absolvování jedné ze tří leteckých akademií začíná letecký výcvik během třetího ročníku právě na těchto letounech a čtvrtým rokem jsou posluchači rozděleni na stíhací, útočné a taktické bombardovací nebo dopravní/dálkové letectví. Zobrazený L-39C působil v řadách Ruského námořního letectva (AVMF-RF) ze základny Jejsk. Albatros RF-34122 s trupovým číslem 16 modré barvy byl přidělený k 859. středisku bojového použití a výcviku osádek námořního letectva (859 TsBP i PLS MA VMF). Dne 19. října 2018 došlo při nízkém cvičném letu nad Azovským mořem k jeho havárii, při které oba členové posádky zahynuly. Nepotvrzené zdroje uvádějí, že jeden z pilotů zahynul po katapultáži, zatímco druhý se z letounu katapultovat nestihl.
L-39C, Ukrajinské letectvo, 299. brigáda taktického letectva, letiště Kulbakino, Ukrajina, 2015
Po rozpadu SSSR v roce 1991 mělo v Rusku zůstat 1202 letounů L-39 a ostatní se rozdělily mezi osamostatněné státy. Když bylo v roce 1992 založeno ukrajinské letectvo, provozovalo 708 L-39 a bylo tak jejich druhým největším provozovatelem na světě. Špatná finanční situace celé armády jejich počet značně snížila a v roce 2005 bylo v provozu necelých 200 strojů. Ostatní Albatrosy byly skladovány a nabízeny k prodeji případným zájemcům. Ministerstvo obrany se rozhodlo modernizovat L-39C domácími systémy a prostředky. Existují tři verze modernizace (M1, M2 a M3), které značí různé stupně vylepšení. Do roku 2014 bylo dodáno osm modernizovaných kusů, ale polovinu z nich ukořistilo Rusko poté, co v březnu 2014 obsadilo Krym. Se dvěma významnými opravnami letadel v Oděse a Čuhujivu se Ukrajina stala mistrem generálních oprav L-39, což vedlo k tomu, že mnohé ukrajinské Albatrosy byly exportovány.
L-39C, Kazachstánské letectvo, letiště Taldykorgan, Kazachstán, 2012
Sunkar jsou jednou ze dvou akrobatických skupin kazašského vojenského letectva. Kazašský výraz Sunkar znamená „sokol“ a skupina používá letouny L-39 Albatros. Skupina vznikla na podzim roku 2010 a k dispozici dostala šest L-39. V březnu 2011 se proslavila na Mezinárodní výstavě zbraní a vojensko-technického vybavení (KADEX) v Astaně a své dovednosti prokazuje každý rok při oslavách Dne letectva. Vojenské letectvo Kazachstánu provozuje celkem 18 letounů L-39. V roce 2020/2021 proběhla na šesti z nich L-39 modernizace v Aeru Vodochody, v jejímž rámci dostaly letouny moderní avionické vybavení, včetně dvojice multifunkčních displejů. Letouny slouží u výcvikového střediska kazašského letectva v Balchaši.
L-39C, s/n 131904, Czech Jet Team, letiště Plzeň-Líně, Česká republika, 2004–2014
Tento letoun byl vyroben Aerem Vodochody v roce 1981 v rámci 19. výrobní série v provedení C1 a spolu s dalšími 35 letouny této série byl dodán do Sovětského svazu. Sloužil na ukrajinské letecké základně Černigov jako „žlutá 53“ a mimo vojenských pilotů na něm v rámci výcviku létali i členové sovětského oddílu kosmonautů. Po rozpadu SSSR v roce 1991 zůstal letoun s několika dalšími stovkami Albatrosů na Ukrajině, ale byl pouze skladován a připraven k prodeji případným zájemcům. V září 2002 jej odkoupil plzeňský letecký nadšenec a v únoru 2003 byl demontovaný letoun dopraven kamionem do České republiky na letiště Plzeň-Líně. Ve spolupráci s Aerem Vodochody probíhaly práce na demilitarizaci letounu, nezbytné opravy a úpravy systémů a avioniky. Místo původních 100l okrajových nádrží byly namontovány nádrže o objemu 230 litrů z typu L-59/L-159. Dne 12. července 2003 letoun absolvoval první motorovou zkoušku a 7. července 2004 proběhl zálet. Téhož dne byl letoun zapsán ÚCL do rejstříku letadel v kategorii Experimental pod imatrikulační značkou OK-JET. Oficiální uvedení prvního českého Albatrosu do provozu proběhlo 13. července 2004. Letoun L-39 Albatros OK-JET v nezaměnitelném lesklém černém nátěru se žlutými doplňky byl od té doby vítaným návštěvníkem leteckých dnů a provedl mnoho zážitkových letů.