Markingy pro Fokker D.VIIF 1/48
Lt. Olivier freiherr von Beaulieu-Marconnay, Jasta 19, Stenay, Francie, září 1918
Mladší z bratrů von Beaulieu-Marconnay (starší Heinz byl také stíhačem) se narodil 14. září 1898 v Berlíně a v červnu 1915 nastoupil jako kadet ke 4. jezdeckému pluku (Dragoner Regiment von Bredow Nr. 4). O rok později už byl poručíkem a po absolvování pilotního výcviku se stal 1. prosince 1917 příslušníkem Jasta 18, od které přešel 20. března 1918 do stavu Jasta 15. Svého prvního sestřelu dosáhl 28. května 1918 a během června přidal sedm dalších vítězství. Následně byl „Bauli“ jmenován 2. září velitelem Jasta 19 a s sebou si vzal Fokker D.VIIF, který zdědil po Rudolfu Bertholdovi. Bílé stylizované 4D. bylo Olivierovým osobním symbolem, jednalo se o značku vypalovanou koním jeho někdejšího jezdeckého pluku. Letoun měl původně červenou příď, jako ostatní letouny Jasta 15, a zatímco běžně končila zhruba na úrovni závěrů kulometů, Berthold ji měl ale protaženou až do poloviny kokpitu. Olivier nechal po převelení k Jasta 19 přetřít příď po závěry kulometů žlutou a zbytek červené modrou barvou. Ta buď měla tmavší odstín, nebo ji ztmavila podkladová červená, každopádně byla tato část trupu tmavší. Na horním křídle je vidět rozsáhlá oprava, zřejmě světlejší modrou. Dne 23. září zaznamenal Olivier svůj 20. sestřel a byl navržen na vyznamenání Pour le Mérite. Poté byl 18. října zraněn ve vzdušném boji a po přistání byl převezen se silným krvácením do nemocnice, kde po osmi dnech zemřel. Rozhodnutí o udělení Pour le Mérite padlo jen několik hodin před jeho skonem.
378/18, Lt. Ernst Udet, Jasta 4, Monthussart Ferme aerodrome, Francie, červen 1918
Ernst Udet patří k nejvýraznějším postavám německé letecké historie. S 62 potvrzenými sestřely se stal dokonce nejúspěšnějším přeživším stíhačem první světové války. Po službě u Jasta 37 jej v březnu 1918 pověřil Manfred von Richthofen coby velitel celé JG I velením Jasta 11. Když následně v dubnu Rudý baron padl, převzal po něm Udet velení Jasta 4. Tento letoun nesl pravděpodobně evidenční číslo 378/18 (tovární číslo 2465) a poháněl jej motor BMW IIIa číslo 1243. Ve Schwerinu byl převzat armádou 15. května 1918 a byl jedním z 22 Fokkerů D.VIIF dodaných JG I 22. června. Udet si tento letoun poprvé vyzkoušel krátce předtím, než byl sestřelen se svým slavným D.VII z produkce O.A.W., nesoucím nápis „Du doch nicht!!“. Je velmi pravděpodobné, že byl tento letoun následně zbarven velmi podobně, v určitou dobu tedy zřejmě dostal i červeno-bílé pruhy na horní straně křídla. Zde zobrazené provedení tedy znázorňuje pravděpodobné zbarvení letounu v určitém časovém období. Bílé V na horní straně vodorovných ocasních ploch je nejisté. Letouny z této série byly dodány s potištěnou leteckou látkou (Flugzeugstoff), familiárně označovanou jako Lozenge, a to ve čtyřbarevném provedení. Trup byl naproti tomu původně zbarven typickým šmouhovaným nátěrem zelenou barvou. Letoun 378/18 byl posledním D.VII, který tento nátěr u Fokkeru obdržel, další již měly také trup potažen látkou s natištěnými barevnými nepravidelnými šestiúhelníky.
Rittm. Karl Bolle, Jasta 2, Lens Mons, Francie, říjen 1918
Karl Bolle zahájil svou leteckou kariéru jako pilot KG4, poté sloužil u Kampstaffel 23, kde s ním jako pozorovatel létal Lothar von Richthofen. Na podzim roku 1917 byl převelen k Jasta 28 a poté, co se stal esem s pěti sestřely, byl 20. února 1918 jmenován velitelem Jasta 2. Bolle vedl tuto slavnou jednotku až do konce války a jeho skóre se zastavilo na 36 sestřelech. Dne 28. srpna 1918 byl dekorován vysoce ceněným vyznamenáním Pour le Mérite. Po válce zůstal aktivním pilotem a v roce 1920 byl jmenován ředitelem letecké školy dopravních pilotů. Tento Bolleho Fokker D.VII nesl široký žlutý pruh na trupu s bílými a černými linkami a představoval stroj v provedení D.VIIF s motorem BMW IIIa ze střední výrobní série továrny ve Schwerinu (série 4250/18–4449/18). Konkrétní výrobní ani armádní číslo neznáme.
465/18, Lt. Georg von Hantelmann, Jasta 15, Chéry-les-Pouilly, Francie, srpen 1918
Georg von Hantelmann se narodil 9. října 1898 v dnešní Rokietnici (Polsko) a do řad armády vstoupil v roce 1916. Působil u 17. Braunšvického jezdeckého pluku (Braunschweigisches Husaren-Regiment Nr. 17), který měl ve znaku lebku se zkříženými hnáty. Tento motiv se stal později von Hantelmannovým osobním symbolem. Poté, co byl 15. června 1917 jmenován do hodnosti Lieutenant, se dočkal převelení k letectvu a 20. září toho roku zahájil pilotní výcvik. Po něm se hlásil 6. února 1918 u Jasta 18, ze které se v březnu stala Jasta 15. Svého prvního vítězství dosáhl 6. června, kdy sestřelil Airco DH.4. Ještě během června se stal esem, poté se jeho osmou obětí stalo jedno z předních amerických stíhacích es, David Putnam (13 sestřelů). Dalším významným pilotem, který zahynul pod palbou von Hantelmannových zbraní, byl Maurice Boyau, který měl na kontě 21 balónů a 14 letadel. Když dosáhl svého 22 vítězství, obdržel von Hantelmann Rytířský kříž I. třídy a také Královský hohenzollernský domácí řád, nicméně očekával především udělení nejvyššího válečného vyznamenání Pour le Mérite (udělován za 20 vítězství). Byl na něj sice navržen, ještě před udělením ale válka skončila. Von Hantelmannovo skóre čítalo 25 sestřelů potvrzených a pět nepotvrzených. Všech dosáhl na Fokkeru D.VII, což jej řadí mezi nejúspěšnější piloty na tomto typu. Tento letoun dostal někdy v září horní křídlo ze stroje z produkce O.A.W. Po válce hospodařil von Hantelmann na svém statku a 7. září 1924 byl zabit polskými pytláky, které přistihl na svém pozemku.