ÚVODNÍK
Dobrý den, vážení přátelé!
Dnešní úvodník píši zase po roce v Norimberku. Letošní Spielenwarenmesse začal v úterý, dnes jsme přesně v polovině, veletrh končí v sobotu. Pořadatelé se s německou houževnatostí drží pěti dnů trvání akce, čímž jdou většině účastníků pěkně na nervy. Je to sice lepší než šest dnů, které na nás zkoušeli dříve, ale stále je to nejméně o den víc, než tu chceme a potřebujeme být. Z hlediska účasti firem je veletrh letos určitě lepší než loni, ale pokud jde o návštěvníky, obchodníky a žurnalisty, tak je situace víceméně stále bídná. Panuje tu klid. Klid je někdy fajn, ale na veletrhu je klid asi tak to poslední, co na něm chce vystavovatel zažít. Možná se to zítra a pozítří změní a veletrh ožije, ale žádné indicie k tomu nemáme. Tak začínáme uvažovat o odboji. Jak to dopadlo vám napíšu v příštím úvodníku.
Pokud jde o únorové novinky, musím vám především něco říct o Sparvieru a edici Eduard Heavy Retro. Mám pocit, že je to třeba, protože z reakcí na tuto stavebnici je vidět jisté nepochopení části modelářů toho, o čem tato edice a stavebnice v ní vydávané vlastně jsou a budou. Sparviero je připomínka starých časů, kdy jsme byli ještě daleko od dnešní kvality našich stavebnic. Je to také odpověď na přání modelářů, kteří by některé stavebnice z té doby rádi viděli zpět v sortimentu. Přiznám se, že jsem se tomu dlouho a houževnatě bránil, ale loni na podzim jsem kapituloval a rozhodl jsem se to s těmito starými kousky zkusit. Říkám si, že buď to bude úspěšný krok a ti, kdo po starých stavebnicích tak touží, budou spokojeni, nebo to naopak bude propadák a všichni pochopí, že je to celé nesmysl. Protože nepovažuji za možné vydat tyto staré věci v našich současných řadách, vytvořili jsme pro vydávání těchto starých kousků novou řadu, Eduard Heavy Retro. V této řadě nebudou žádné supermoderní perfektně pasující kousky, na kterých bude k diskusi a ke kritice jedna propadlinka a jedna krytka nesprávného rozměru na čumáku. Nebo potřeba zatmelit dírku o průměru 0,1 mm a vyvrtat jinou o stejném průměru o 1,2 mm vedle. Kdepak, takové hrůzy a promarněné příležitosti vás u stavebnic EHR nepotkají. Na těchto stavebnicích bude tolik zástřiků, že vás přestane bavit o nich mluvit. Tmelit budete, až se z vás bude kouřit, a spotřeba tmelu bude enormní. Na vrtání nějakých dírek už nebudete mít ani čas, ani náladu. Můžete si pak klidně říkat, že Eduard toto vydal, aby zvýšil prodej tmelů značky GSI. Detailů na výliscích moc nebude. Tento nedostatek vykompenzují detaily na leptech a odlitcích, kterých je ve stavebnici opravdu hodně. Samozřejmě jsou v ní také masky, zaručuji vám rovněž pěkné a kvalitní obtisky, skvělý výběr markingů a krásné boxarty. K tomu vám přidáme i dobré čtení tady v Infu. Dnešní článek o Sparvieru napsal proslulý odborník na italská letadla Mauricio di Terlici a podle mého názoru do něho kromě svých obdivuhodných historických znalostí promítl pohled Italů na tento symbol italské Regia Aeronautica.
Abych to shrnul, jsou to stavebnice pro tvrdé chlapy, pro modeláře, kteří něco umí. Ale to, že jsme oprášili a nabídli vám starý plast, neznamená, že odflákneme ten zbytek. Takže to, co pro tyto stavebnice vzniká dnes, děláme tak, jak to děláme dnes. To znamená – nejlépe jak to jde. A pro vás pak platí, že když tohle postavíte, tak jste opravdu velcí borci.
Ve chvíli, kdy jste dočetli do tohoto bodu, víte, o co jde. Uvažujete-li o koupi, zvažte především své schopnosti. Pustíte-li se do tohoto dobrodružství, nefňukejte a lepte. Ukažte, že na to máte, nebo tyto stavebnice jednoduše nekupujte. Kdo nemá dostatečnou kondici, taky neleze na Everest a vyjede si lanovkou na Sněžku. Na druhou stranu, pokud máte nutkání se do něčeho takového pustit nebo to alespoň zařadit do své sbírky krabic, dlouho neváhejte. Z důvodů, které neznám, a příčin, které nechápu, je Sparviero nejprodávanější z únorových novinek, a protože jsme jich vyrobili jen 2000 kusů, už nám jich mnoho nezbývá. K dnešku je jich k dispozici jen něco málo přes 400. Při této dynamice prodeje obvykle taková položka nepřežije do konce prvního měsíce prodeje. Stále platí stará dobrá hesla „berte nebo nechte ležet“ a „kdo zaváhá, nelepí“. To není žádná legrace, heavy retro je těžké retro.
Další únorová novinka, L-39C Albatros v 1/72, je takové lehčí retro. Formy na tuto stavebnici jsou ve skutečnosti téměř stejně staré, jako formy na Sparviero. Albatrose L-39 jsme dělali u nás, Sparviero pochází od Special Hobby. Sparviero je těžší zkouška, ale i Albatros prověří modelářské schopnosti naprosto dokonale. Jak na to, aby i ze staré stavebnice vznikl dokonalý model, se v tomto čísle dozvíte v článku od Karla Pádára o jeho stavbě dvaasedmdesátinového Albatrosa v maďarských barvách.
Nemáte-li na tyto staré kousky žaludek, máme pro vás i současnou kvalitu. Nabízíme vám Fokkera D.VIIF a Spitfira Mk.Vb v řadě Weekend, kromě toho v reedici vracíme na trh Bf 109 G-10 (WNF) a I-16 typ 10, obě tyto položky jsou Profipacky a všechny čtyři zmíněné stavebnice jsou v měřítku 1/48. Ke všem máme v dnešním čísle Infa oblíbené Boxart story, s výjimkou I-16 typ 10, které ale píše Jan Bobek ve svém Tail end Charlie. I tento text stojí za přečtení. Dozvíte se leccos o pozadí tvorby našich boxartů, jejich historickém vývoji a smyslu našeho snažení o realistické a historicky korektní boxarty.
O doplňcích z únorové sestavy novinek se dnes rozepisovat nebudu. Vše podstatné o nich najdete dále v čísle. Zmíním jen jedinou položku, kterou je motor pro P-38J Lightning v měřítku 1/48 určený pro použití ve stavebnici P-38J od firmy Tamiya. K vydání této brassinové sady, nebo přesněji řečeno stavebnice, jsme se propracovávali dlouho přes mnohé potíže. Jde patrně o zatím nejkomplikovanější a nejkomplexnější projekt, realizovaný v řadě Brassin. O tom, jak vypadá výsledek, se můžete přesvědčit nejen na stránce produktu této položky, ale také v článku Jana Barance o stavbě jeho modelu tohoto motoru.
Stále narážíme na rozličnou kritiku našich obtisků. Ta je podle našeho názoru spojena s obavami z nové věci, zahalené do mlhy představ, předsudků a fám, které jsou s digitálními obtisky jejich vlastnosti spojeny. Trochu mi tato situace připomíná nedůvěru a skepsi, která kdysi panovala k digitálním fotografiím. Vaše obavy a nedůvěru se dnes pokusí rozptýlit Jakub Nademlejnský svým článkem o práci s digitálními obtisky naší výroby. Mimochodem, na výše zmíněném modelu L-39C Karla Pádára jsou tyto obtisky také, stejně jako na všech ostatních modelech, které představujeme jak v tomto čísle, tak v předchozích číslech Infa už nejméně poslední čtyři roky.
V historických článcích najdete kromě již zmíněného Sparviera od Mauricia di Terlici další pokračování Letecké války nad Ukrajinou od Mira Bariče a druhý díl Gustava VI., tedy technické historie Messerschmittu Bf 109 G-6 a jeho variant od mé maličkosti. Myslel jsem, že to bude i díl poslední, ale vypadá to, že mi zbývá několik skutečností, které se do dvou dílů nevešly, a proto bude ještě díl třetí. Z toho plyne, že jsem neukázněný autor, nedodržující stanovený rozsah své práce. Abych tento stav nezhoršoval, pro dnešek končím a jdu se věnovat svým vystavovatelským veletržním povinnostem. Přeji vám příjemný večer a dobré počtení!
Buď kit!
Vladimír Šulc