Benjamínek
Muž na jednom z mnoha nemocničních lůžek zrychleně dýchá, krůpěje potu na čele občas otře ustaraná ošetřovatelka. Štíhlý mladík s jemnými rysy a předčasnými vráskami kolem očí utrpěl před několika dny ve vzdušném boji průstřel stehna a přišel kvůli němu o mnoho krve. To však lékaře netrápí zdaleka tolik, jako zánět, který pomalu, ale jistě otravuje celý organismus. Čerstvě dvacetiletý Olivier Freiherr von Beaulieu-Marconnay prohrává svůj boj o život, zatímco daleko v Německu chvátá úřední šiml, aby výjimečnému mladíkovi dopřál ještě před jeho skonem poctu nejvyšší, řád Pour le Mérite…
#8483
BOXART STORY
Muž na jednom z mnoha nemocničních lů-
žek zrychleně dýchá, krůpěje potu na čele ob-
čas otře ustaraná ošetřovatelka. Štíhlý mladík
s jemnými rysy a předčasnými vráskami kolem
očí utrpěl před několika dny ve vzdušném boji
průstřel stehna a přišel kvůli němu o mnoho
krve. To však lékaře netrápí zdaleka tolik, jako
zánět, který pomalu, ale jistě otravuje celý or-
ganismus. Čerstvě dvacetiletý Olivier Freiherr
von Beaulieu-Marconnay prohrává svůj boj
o život, zatímco daleko v Německu chvátá úřed-
ní šiml, aby výjimečnému mladíkovi dopřál ješ-
tě před jeho skonem poctu nejvyšší, řád Pour
le Mérite…
Již dva měsíce před svými osmnáctými na-
rozeninami byl Olivier povýšen z kadeta do
hodnosti poručíka coby příslušník čtvrtého
jezdeckého pluku (Dragoner Regiment von
Bredow Nr. 4). Když přesedlal z koní na letouny,
stylizovaný cejch 4D se mu stal osobním sym-
bolem, zdobícím jeho letouny. Stíhací Jasta 18,
vedená rázným Rudolfem Bertholdem, se stala
od 1. prosince 1917 Olivierovým prvním letec-
kým domovem a následně se po velké rošádě,
zorganizované Bertholdem coby novopečeným
velitelem JG II, stal i se všemi spolubojovníky
součástí Jasta 15.
Mladý stíhač, kterému kolegové neřekli jinak
než „Bauli“, čekal na svůj první sestřel bezmála
půl roku. Proč? Na jaře 1918 byla Jasta 15 vy-
zbrojena novými stíhacími Siemens-Schuckert
D.III, se kterými bylo zakázáno přelétat čáru
fronty nad nepřátelské území, aby nový letoun
nepadl do rukou nepřítele. To citelně omezo-
valo příležitosti k boji, což se projevilo i pře-
trvávající nulou na Olivierově stíhacím kontě.
Ale 28. května přeletěla linii fronty formace
průzkumných Dorandů AR.2 a jeden z nich se
stal Olivierovou kořistí. Jeho konto začalo ná-
sledně s příchodem nových Fokkerů D.VII rychle
narůstat. V průběhu června přidal sedm vítěz-
ství, v srpnu jich přibylo šest. S počtem třinácti
vítězství pak opustil „mateřskou“ jednotku, aby
se 2. září ujal dva týdny před svými dvacátými
narozeninami velení Jasta 19.
Olivier Freiherr von Beaulieu-Marconnay
byl zástupcem stíhacích pilotů, kteří již nepo-
znali „gentlemanské“ souboje, sváděné před-
válečnými průkopníky letectví, kteří byli v řadě
případů až do vypuknutí války přáteli. Vzdušné
boje roku 1918 byly kruté a na místo padlých
starých harcovníků nastupovali noví energičtí
muži, jejichž zápal a agresivita byly přesně tím,
co potřebovaly nové Fokkery D.VII. Jeden z těch-
to skvělých letounů si Olivier vzal při odchodu
z Jasta 15 s sebou. Jednalo se o stroj poháněný
motorem BMW IIIa, se kterým měly tyto letouny
lepší stoupavost i vyšší rychlost a piloti je proto
milovali. Beaulieu-Marconnay dostal „na cestu“
letoun, který byl původně určen pro Rudolfa
Bertholda, velitele celé JG.II. Olivier jej nechal
přebarvit do podoby odpovídající barevnému
schématu své nové jednotky, především jej
tedy nechal opatřit žlutou přídí namísto červe-
né. Více informací na toto téma najde laskavý
čtenář přímo ve stavebnici kat. č. 8483, jejíž bo-
xart je prací našeho řeckého spolupracovníka
Antonise Karydyse. Na něm je zobrazen Olivie-
rův D.VII v jednom z mnoha soubojů s americký-
mi piloty na francouzských Spadech XIII. Malba
tentokrát nemá oporu v žádné konkrétní detail-
ně zdokumentované akci. Je to jen výjev, který
reprezentuje charakter a účastníky tehdejších
bojů.
Osud mladého velitele Jasta 19 se naplnil
18. října 1918. Toho dne se pustili piloti Jasta 19
do křížku s britskými stíhači a jedna z vypále-
ných kulek zasáhla Olivierovo stehno. Některé
prameny uvádějí, že se jednalo o kulku vypá-
lenou některým ze spolubojovníků, důkazy pro
toto tvrzení ale chybí. Silně krvácející pilot
ještě dokázal svůj letoun dotáhnout na letiště
a přistát. Krátce poté ztratil vědomí a byl pře-
vezen do nemocnice v belgickém Arlonu. Rána
se zanítila a jeho stav se dále zhoršoval. Velení
letectva projednávalo udělení Pur le Mérite již
po jeho dvacátém vítězství, ale úřední postupy
většinou trvaly čtyři až pět týdnů. Nyní, tři týdny
po dosažení hranice nutné pro udělení ceněné-
ho vyznamenání, ležel jeho budoucí příjemce
v kritickém stavu v nemocnici. Zdroje se
ohledně událostí na sklonku Olivierova života
různí. Některé uvádějí, že se o udělení dozvě-
děl šest hodin před svým skonem, jiné zase,
že se k němu již tato informace nedostala.
„Modrý Max“ ale nemohl být udělen posmrtně,
a tak musí oficiální zpráva uvádět chtě nechtě
první variantu… V každém případě se stal Oli-
vier nejmladším pilotem, kterému bylo toto vy-
soké vyznamenání uděleno.
Text: Richard Plos
Ilustrace: Antonis Karydys
Benjamínek
INFO Eduard
39
Únor 2024