Page 17
Bf 109 G-8
Bf 109 G-8 vznikly vývojem Bf 109 G-6/U3. Byly to taktické (frontové) průz-
kumné letouny (Nahaufklärer nebo Heeresaufklärer). Fotografické vybavení
tvořily dvě fotokamery Rb 12,57 x 9 nebo Rb 32/7 x 9, umístěny ve spod-
ní části trupu na páté trupové přepážce a kryty uzavíratelnými posuvnými
dvířky ovládanými z kabiny (2). Jedna kamera Robot II Kleinbildkamera
byla v náběžné hraně levé poloviny křídla, před podvozkovou šachtou (1).
Měly plnohodnotnou hlavňovou výzbroj, ale mnoho strojů mělo u jednotek
vymontovaný motorový kanón MG 151/20. Také kamera Robot II v náběžné
hraně křídla byla v praxi obvykle demontována.
Část Bf 109 G-8, 29 kusů výrobních čísel 20 670 až 20 698 vyrobených ve
WNF v září 1943 a 112 kusů z výrobního bloku 710 000 vyrobených v únoru
a březnu 1944, byla poháněna motorem DB 605 A, systém MW 50 nebyl in-
stalován. Měly klasickou kabinu.
Dalších asi 760 kusů Bf 109 G-8/R5, vyrobených mezi květnem a prosincem
1944, bylo poháněno motorem DB 605 AM se systémem vstřikování směsi
vody a metanolu do sání kompresoru MW 50. Krytka plnění nádrže systému
MW 50 byla na pravé straně hřbetu trupu za druhou trupovou přepážkou
(3). Bf 109 G-8/R5 používaly letecký benzin C3 s oktanovým číslem 96 (nebo
100). Baterie byla přesunuta do prostoru zavazadlového prostoru v kokpitu,
na dvířkách zavazadlového prostoru byl proto charakteristický, do prosto-
ru kokpitu vystupující výklenek kryjící baterii. Jako ostatní fotoprůzkumné
Bf 109 G, i G-8 měly na vnitřním rámu čelního štítku obdélníkové zpětné
zrcátko.
Radiovybavení tvořila radiostanice FuG 17, později nahrazena radiostanicí
FuG 16 ZS, a IFF systém FuG 25a. Mohl být instalován i systém směrového
navádění (Peilrufanlage) ZVG 16 s kruhovou rámovou anténou PR 16 (Peil-
rahmen) na hřbetě trupu (Rüstsatz R7). Všechny vyrobené Bf 109 G-8 a G-8/
R5 měly překryt kabiny typu Erla Vollsichtshaube a nízkou směrovku. Část
strojů měla posunutý stožárek antény dozadu, před 2. trupovou přepážku,
kde byla obvykle rámová anténa PR 16. Důvod této změny je nejasný. Mohlo
to být kvůli dodatečné instalaci nádrže systému MW 50, ale proč by to tak
mělo být není jasné. Může to také souviset s použitým typem radiostanice.
(Poznámka autora: Prien/Rodeike zmiňují plánované
sady U2 – systém GM 1 a U3 – systém MW 50. Nezdá
se, že by něco takového reálně existovalo. Tito autoři
mají ve své knize fotografie údajných G-8 s klasickou
kabinou. V tomto případě může jít o některý z prvních
29 kusů Bf 109 G-8, vyrobených v září 1943 ve výrobním
bloku 20 000, výrobní čísla 20 670 až 20 698, nebo jde
o záměnu s Bf 109 G-6/U3.)
Bf 109 G-8 mohly nosit veškerou dostupnou pod-
věšenou výzbroj. Nakolik byla tato možnost pouze te-
oretická a nakolik byly tyto výzbrojní sady skutečně
používány, není jasné. Doložené a logické je používání přídavných nádrží.
To platí pro všechny vyrobené fotoprůzkumné Bf 109 G. Nezdá se pra-
vděpodobné, že by byly tyto cenné stroje, které byly často odlehčovány
demontáží části trupové výzbroje, nasazovány k riskantním bitevním
misím. Na druhou stranu, jsou známy případy pilotů, kteří dosáhli na fo-
toprůzkumných strojích i řady sestřelů, dokonce se stali stíhacími esy,
jako například Herbert Findeisen. Ten při svých 200 operačních letech na
fotoprůzkumných letounech dosáhl 42 sestřelů nepřátelských letadel.
Po svém 37 sestřelu, kdy už byl velitelem 2./NAGr 4, byl vyznamenán
Rytířským křížem. (NAGr = Nahaufklärungsgruppe).
Bf 109 G-12
Stejně jako z Bf 109 G-4, i z Bf 109 G-6 byly konvertovány dvoumístné Bf 109
G-12. Další série Bf 109 G-12 pak vznikla z Bf 109 G-10. Tyto stroje si zachovaly
atributy původních stíhacích strojů, jen byly vybaveny dvoumístnou kabi-
nou s dvojím řízením, přičemž zadní kokpit instruktora měl zjednodušené
přístrojové vybavení. Bez ohledu na původní výrobní verzi byly dvoumístné
stroje vždy značeny Bf 109 G-12. Přesný počet vyrobených strojů není znám.
Bf 109 G-14
Od července 1944 byla v továrně Erla (a od srpna 1944 v Messerschmitttu)
paralelně s Bf 109 G-6 vyráběna verze Bf 109 G-14, odpovídající posled-
nímu výrobnímu provedeni Bf 109 G-6 s překrytem kabiny typu Erla Voll-
sichshaube a vysokou směrovkou. Všechny Bf 109 G-14 byly standardně vy-
baveny systémem MW 50 a používaly proto palivo C3 s oktanovým číslem
96 (100). Charakteristickým znakem všech Bf 109 G s instalovaným MW 50
byl krabicovitý výstupek na dvířkách zavazadlového prostoru v zadní šikmé
stěně kokpitu, za záhlavním pancířem (2). Ten vznikl proto, že zabudování
nádrže na směs vody a metanolu systému MW 50 v prostoru za první tru-
povou přepážkou si vynutilo posunutí baterie palubní radiostanice dopředu
do zavazadlového prostoru, který bylo potřeba pro umístění baterie zvětšit.
Všechny Bf 109 G-14 měly bouličku pod velkou boulí nad závěrem kulometu
na pravé straně a všechny byly také standardně vybaveny radiostanicí
FuG 16 ZY s palubním odpovídačem pro goniometrický zaměřovací systém
Pegasus Y s bičovou anténou typu Morane (Moranmast), umístěnou na levé
polovině křídla. Zaměřovač byl standardně REVI 16 B.
Většina Bf 109 G-14 s motorem DB 605 AM byla vyrobena v továrně Erla
v Lipsku (Leipzig). Byly to výrobní bloky 413 000, 460 000 až 462 000, 464
000 a 465 000. Tyto stroje měly vysokou směrovku (3), překryt kabiny typu
Erla Vollsichtshaube (1) a Gallandpanzer. V Messerschmitttu bylo vyrobeno
jen menší množství strojů ve výrobním bloku 165 000, v němž byla ale část
z celkem vyrobených asi 110 kusů G-14 vyrobena ve verzi Bf 109 G-14/AS
s motorem DB 605 AS.
Příklad: Bf 109G-14, W. Nr. 464380, Magg. M. Bellagambi, 5 Squadriglia, 2 Gruppo Caccia, Aeronautica Nazionale Repubblicana, Osoppo, Itálie, březen 1945
HISTORIE
INFO Eduard
17
Únor 2024