Page 41
#82161
BOXART STORY
Na dramatickém boxartu, který vytvořil
Piotr Forkasiewiz, je zobrazen jeden z letounů
II./JG 52 v posledních týdnech války nízko nad
plochou polního letiště pod palbou sovětských
stíhacích letců. Jednotce od únoru 1945 velel
Hptm. Wilhelm Batz (237 v.). Mimo několika
strojů Bf 109 verzí G-6 a G-14 byly jádrem její
výzbroje Bf 109 G-10/U4 z nedalekého závodu
WNF. Obdržela i několik kusů Bf 109 K-4. Již od
podzimu 1944 bojovala při obraně maďarské
-
ho území, společně se stíhacími jednotkami
101. vadászezred, II./JG 51 a I./JG 53, které měly
rovněž ve výzbroji Messerschmitty. Výše uve
-
dené jednotky v dubnu 1945 bojovaly u Vídně
a nad jižní Moravou.
Většina letců chápala, že konec války se ne
-
odvratně blíží a porážka bude zřejmě strašlivá.
Čelili obrovské přesile sovětských pozemních
a leteckých sil. Nad maďarským a rakouským
územím v této době také současně docházelo
k ojedinělým soubojům s americkými stíhači.
Přesto si například piloti II./JG 52 v závěreč
-
ných měsících války dokázali v mikrosvětě své
jednotky najít způsob, jak si život trochu zpří
-
jemnit, nebo nějak napálit kolegy. Například
po půlnoci vyhlásit budíček mírně podnapilým
kolegům pod záminkou, že je sedm ráno.
Ve svých pamětech na to vzpomínal Heinz
Ewald, tehdejší příslušník II./JG 52 a veli
-
tel 7. Staffel (bývalá 6. Staffel). Během války
měl mnohokrát štěstí (proto dostal přezdívku
E
-
Sau). Stálo při něm nepochybně také 1. břez-
na 1945, když jej u vlastního letiště omylem
sestřelila protiletadlová jednotka SS. Jeho ka
-
marád, pozdější velitel Dor u JV 44, legendár-
ní „Heino“ Sachsenberg, si to s obsluhou flaku
vyřídil po svém. Více detailů k tomuto inciden
-
tu najdete v článku v magazínu INFO Eduard
z listopadu 2010.
O měsíc později byla II./JG 52 krátce dislo
-
kována ve Wien-Aspern. Přistání na betonové
ploše nebylo něčím, na co byli Wilhelm Batz
a jeho podřízení zvyklí. Při dosednutí „jako na
polním letišti“ byl poškozen nejen Batzův K-4,
ale i dvanáct dalších Bf 109. Při misi z této zá
-
kladny byl Ewald opět sestřelen. Došlo k tomu
3. dubna 1945 při útoku na pozemní cíle jižně
od Vídně. Bernd Barbas ve své kronice II./JG 52
uvádí, že k tomu došlo následně po boji s ame
-
rickými stíhači, ale Ewald se v podrobném po-
pisu akce nezmiňuje o žádných nepřátelských
letounech. Američané v tomto prostoru navíc
žádná vítězství nenárokovali. Ewald ve svých
pamětech zdůrazňuje, že mimo 30mm kanonu
v motoru a dvou 13mm kulometů, byl jeho stroj
kvůli bitevním útokům vybaven i dvěma 20mm
kanony pod křídlem. Po skončení války bylo
takto vyzbrojených strojů verze G-14 a G-10
zdokumentováno velmi málo, ale například
z území Rakouska jsou známy tři G-10 s gondo-
lami pod křídlem.
Úkolem Ewaldova Schwarmu bylo napadnout
kolony, které se pohybovaly v prostoru Walter-
sdorf – Moosbrunn. Po útoku na několik kolon
a shromaždišť techniky hlásil jeden z wingma-
nů, že z Ewaldova stroje uniká bílá „stuha“, nej-
spíše byl zasažen chladič v křídle. Pak došlo
k závadě motoru a Ewald musel svůj stroj po-
sadit na břicho mezi viničními kopci. Levá gon-
dola pod křídlem vyryla do země rýhu jako pluh.
Ewald ze stroje vytáhl padák a vydal se pěšky
za západ. Záhy se dostal pod palbu nepřítele
a od stroje utíkal pryč. Brzy nastal soumrak
a narazil na osádku dvou Sturmgeschützů,
které jely směrem k jeho letounu. Společně
s nimi se vrátil k Messerschmittu a tankisté
mu pomohli demontovat a zachránit radiosta
-
nici. Teprve během jízdy zpět si Ewald všiml,
že tankisté jsou z jednotky SS. Jiným vozidlem
jej dovezli k jednotce, kde byl již považován za
ztraceného. Vděční letci tankisty odměnili zá
-
sobou leteckého benzínu. Během následujícího
dne mechanici s doprovodem tankistů letoun
odvezli na základnu a našli v něm 18 zása
-
hů. Již nazítří, 5. dubna, se Ewaldovi podařilo
nad Vídni sestřelit Il-2 Šturmovik. Bylo to jeho
79. vítězství. Do konce války ještě získal pět
vítězství a obdržel Rytířský kříž.
V závěrečných týdnech bojů již docháze
-
lo i v této části evropského bojiště k rušení
stíhacích jednotek Luftwaffe. Nejdříve byla
12. dubna rozpuštěna II./JG 51, o pět dnů poz-
ději stejný osud čekal na I./JG 53. Část letounů
i pilotů obou jednotek přešla pod Batzovu
II./JG 52. Nějak takto se k Ewaldově 7. Staffel
dostala i „bílá 11“ s nápisem Rosemarie pod ka
-
binou, jež na sobě nesla přetřené znaky JG 53
a II./JG 51. Do amerického zajetí v Neubibergu
s ní měl 8. května 1945 přeletět Ofw. Richter,
který však k II./JG 52 nepatřil. Heinz Ewald byl
z amerického zajetí ve Fürstenfeldbrucku pro
-
puštěn 22. června 1945.
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Konec války u Dunaje
INFO Eduard
41
Únor 2024